{
 "name": "Komentáře — Tomáš Havránek",
 "description": "Publicistika Tomáše Havránka: komentáře pro celostátní média, sloupky pro litomyšlskou Lilii a rozhovory. Texty jsou zde archivovány v plném znění s odkazem na původní vydání.",
 "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/",
 "author": {
  "name": "Tomáš Havránek",
  "orcid": "https://orcid.org/0000-0002-3158-2539",
  "affiliation": "Institut ekonomických studií, FSV Univerzita Karlova"
 },
 "license": "Texty jsou majetkem autora a původních vydavatelů; archiv slouží ke čtení a citaci s uvedením původního zdroje.",
 "count": 151,
 "generated_from": "komentare/src/*.md",
 "items": [
  {
   "id": "litomysl-ruze-u-fary",
   "title": "Poděkování za péči o růže u fary",
   "date": "2026-07-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/lilie/download/2026",
   "issue": "2026/7",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-ruze-u-fary/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2026-07-01_litomysl-ruze-u-fary.md",
   "word_count": 391,
   "text": "Chtěl bych tímto poděkovat všem, kteří se starají o žluté růže pod farou. Tomu záhonu věnovala hodně úsilí moje babička Marie Lorencová. Děkuji též kolegům z městského úřadu, že nám umožnili jako vzpomínku na ni umístit u růží lavičku (kterou vymysleli a nechali vyrobit Iva a Leoš Tupcovi). Je to už více než 3 roky, co babička zemřela. Místo je ale pořád stejně krásné. Sluší se připomenout, co o něm psala babička před lety:\n\n> Před 26 lety byli vysláni, aby spravovali naši farnost, dva kněží – otec František Beneš a otec Jiří Štorek. Převzali zpustlý, více než 70 let neopravovaný kostel a podobně zpustlou farní zahradu. Byli ještě mladí a zdraví; nezalekli se toho, co je čeká. Otec František začal hned shánět vše, co bylo třeba zařídit. K tomu vždy jako první nabídl své vlastní pracovité ruce. Přidali se další ochotní a obětaví farníci a opravy kostela i fary se rozběhly.\n\n> Také farní zahrada se proměnila z džungle v užitnou. Otec František vlastnoručně za pomoci pana Mikysky vykopal nehezká křoviska pod zdí farní zahrady, na pozemku města Litomyšle. Po odklizení těchto křovisek se objevil kdysi označený široký záhon. Ten přímo vyzýval k tomu, aby do záhonu byly vysázeny rostliny pro krásu i radost kolemjdoucích. Přidalo se několik dalších pracovitých rukou, staraly se o zahradu, vypěstovaly na ní mimo jiné sadové žluté růže jménem lichtkönigin lucia a vysázely jich dlouhou řadu do záhonu pod zdí farní zahrady; také řadu narcisů, tulipánů i kosatců.\n\n> Tak, jak rozkvétal při opravách kostel, farní budova i zahrada, rozkvetl i záhon pod zdí farní zahrady. Jako první po konci zimy a pro radost kolemjdoucím vykvetl záhon krásných jarních květin a v čase, kdy probíhá festival Smetanova Litomyšl, vykvetla pokaždé v plné kráse dlouhá řada žlutých růží. Je to pastva pro oči každého, kdo kolem prochází, a návštěvníci si záhon s farou často fotí.\n\n> Za těch 26 roků jsme zestárli i my, kteří jsme se s radostí a láskou o záhon starali, a naše síly jsou po 85 letech života téměř u konce. Předáváme tento záhon, který je nyní okopán a ošetřen tak, jak to rostliny vyžadují, do péče majitele pozemku, města Litomyšle. Věříme, že ti, kteří se v našem krásném městě starají o zeleň, budou o tento záhon pečovat dále.\n\n> Za všechny, kteří přiložili ruku k tomuto dílu, Marie Lorencová, rozená Kudrnová."
  },
  {
   "id": "iv-aktualne-spotlight",
   "title": "„Za inflaci může prezident.“ Vlivný profesor popsal, odkud Babiš získá 200 miliard",
   "date": "2026-06-18",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Aktuálně.cz",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://zpravy.aktualne.cz/za-inflaci-muze-prezident-vlivny-profesor-popsal-odkud-babis-ziska-200-miliard/r~aaa291f300239b9849c944f35973eee2/",
   "interviewer": "Spotlight Aktuálně.cz",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/iv-aktualne-spotlight/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2026-06-18_iv-aktualne-spotlight.md",
   "word_count": 1078,
   "text": "Nejcitovanější český ekonom a profesor Univerzity Karlovy Tomáš Havránek popisuje, jak může elektronická evidence tržeb ovlivnit ekonomiku a kde vláda může snadno získat chybějící peníze. V pořadu Spotlight Aktuálně.cz vysvětlil, zda ministryně financí Alena Schillerová (ANO), která ho často cituje, interpretuje jeho slova správně.\n\nHavránek také navázal na kritiku České národní banky (ČNB) z minulosti. Tentokrát kvůli hypotékám anebo kvůli tomu, jak spravuje devizové rezervy.\n\n„Pokud chcete mít hypotéky dostupnější lidem, tak je mnohem snazší omezit regulaci ze strany České národní banky, která je z mého pohledu extrémně přísná,“ říká expert, kterého databáze vědeckých prací RePEc označuje jako nejcitovanějšího českého ekonoma.\n\nV současné době je velmi těžké získat hypotéku, a to nejen kvůli vysokým úrokům, ale i kvůli tomu, kolik musí mít lidé našetřeno, aby jim banka úvěr schválila, připomíná profesor.\n\n„Podle mě je to naprosto přehnaná reakce na velkou finanční krizi, která fungovala v Americe u hypoték v úplně jiných podmínkách než u nás. V Česku to vůbec nehrozí,“ tvrdí Havránek.\n\n## „Nechte rozhodnutí na lidech“\n\n„Daleko víc bych nechal rozhodnutí – zda si hypotéku vzít, nebo ne – na lidech a bankách, aniž by jim stát diktoval tak přísné podmínky. Hypotéka není riziková věc ani pro toho, kdo si ji bere, ani pro banku, která má jistinu,“ říká.\n\nHavránek pracoval v letech 2016 až 2018 jako poradce viceguvernéra ČNB Mojmíra Hampla. Kritiku centrální banky proto bere i jako sebekritiku. Například v tom, že víc netlačil na to, aby ČNB lépe spravovala devizové rezervy.\n\n„Naše země má poměrně velký majetek v zahraničí, devizové rezervy,“ popisuje s tím, že by se podle něj tyto prostředky měly investovat, aby vydělávaly. „Centrální banka to už trochu dělá, ale málo, hrozně málo a pozdě. Po deseti letech, co ten balík peněz má, nemá ještě ani 30 procent zainvestovaných například v akciích,“ říká.\n\nPrávě v této oblasti se tak skrývají obrovské zisky, které si nakonec může vláda „stáhnout“ do státního rozpočtu, říká ekonom. Ze zákona totiž po uhrazení ztráty a vytvoření rezerv smí bankovní rada rozhodnout o převodu zisku do státního rozpočtu.\n\n## ČNB by měla investovat do akcií\n\nDo akcií by podle něj mohla ČNB vložit až 70 procent rezerv. Teď tam má necelých 30 procent. „Tím bychom vydělali každý rok do státního rozpočtu minimálně 100 miliard korun navíc,“ odhaduje. Reálné je to podle něj za čtyři až pět let.\n\n„Možná by to bylo až 200, podle toho, jak přesně bychom to udělali. Dnes máme roční schodek rozpočtu kolem 300 miliard korun a těch 100 nebo 150 bychom snadno získali tímto způsobem. Aniž by to někoho bolelo. Je to jenom jednoduchá aplikace standardní mezinárodní praxe,“ zdůrazňuje Havránek, který už dříve psal o tom, že by si vláda mohla z centrální banky peníze snadno vzít.\n\n## Za inflaci odpovídá prezident\n\nHavránek také připomněl, že je ve světovém kontextu poměrně nestandardní, že vedení centrální banky vybírá sám prezident bez schválení například senátem. „Není to úplně výjimečná věc, ale je to nestandardní a rozhodně to vede k některým, řekněme, iracionálním volbám,“ tvrdí ekonom.\n\n„Vlastně tak v našem systému za inflaci odpovídá pan prezident. Tím, že jmenuje celé vedení ČNB, tak je za několik let inflace podle standardní makroekonomické teorie zcela odpovědností pana prezidenta,“ upřesňuje.\n\nHavránek nejmenoval konkrétního prezidenta, šlo mu jen o popis toho, jakou proceduru stanovuje zákon. Ze sedmi členů bankovní rady jmenoval současný prezident jen Jakuba Seidlera. Zbytek jeho předchůdce Miloš Zeman. Volby prezidenta jsou tak z hlediska inflace důležité mnohem víc než volby do sněmovny, poznamenal Havránek.\n\nZpůsob, jakým se v Česku jmenuje vedení centrální banky, Havránek poměrně ostře kritizoval už v minulosti v jednom ze svých textů. „Systém degeneroval v léno, výsledkem je diktatura jednoho názoru,“ napsal před dvěma lety v textu pro Seznam Zprávy, kde se opřel do ČNB za nezvládnutou inflaci.\n\nVlajková loď této vlády v podobě EET má odstartovat příští rok a Havránek za tenhle plán vládu chválí, přestože ho označil za mírně kontroverzní. „Tím, že zavádíte EET, zvyšujete daně. Ne všem, ale těm lidem, kteří třeba mají nějakou malou živnost a doteď pro ně bylo snazší se jim vyhýbat,“ vysvětluje.\n\nDíky EET hodlá kabinet Andreje Babiše (ANO) vybrat skoro dvacet miliard korun. Profesor Havránek odhaduje, že by to mohlo být až 30 miliard.\n\nKdyž se k penězům vybraným navíc díky EET připočítají peníze z výdělků centrální banky, má už podle Havránka vláda pokrytou velkou část schodku. A není nutné drasticky šetřit anebo plošně zvyšovat daně, říká.\n\nJako další zdroje peněz pak Havránek označil bezhlavé utrácení ministerstev na konci roku. „Každý, kdo tohle zažil, ví, jak zbytečně se v prosinci utrácí,“ tvrdí. A to jen proto, že se ministerstva bojí, že pokud peníze neutratí, o to méně dostanou v příštím roce. Havránek odhadl, že jde o dvě procenta rozpočtu, tedy zhruba 40 miliard, které se každý rok vydají zbytečně.\n\nEkonom také vysvětlil, jak to je s růstem ekonomiky, který by měla podle vlády zajistit právě EET. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) ho totiž často cituje, naposledy když řekla, že v minulosti po zavedení elektronické evidence tržeb došlo k nárůstu HDP dvě až tři procenta. A po zrušení naopak k poklesu zhruba ve stejném objemu.\n\nPodle Havránka sice ekonomika opravdu vzrostla, ale pouze účetně. Český statistický úřad totiž měří hrubý domácí produkt (HDP) – tedy velikost ekonomiky – způsobem, kdy do něj odhad šedé ekonomiky započítá. Oficiální výše HDP tak už obsahuje čísla za šedou ekonomiku.\n\n„Když zavedete EET, nepochybně se část té šedé ekonomiky obílí, najednou máte doklady, platíte z toho daně. ČSÚ to umí spočítat,“ vysvětluje. Statistický úřad nicméně nedokáže okamžitě přepočítat odhad šedé ekonomiky, který do celkového výpočtu HDP zahrnuje. V datech ČSÚ tedy zůstane na zhruba stejné úrovni. „A v tom momentu je tam najednou dvakrát,“ uzavírá Havránek.\n\n## Témata rozhovoru\n\n- 00:00–08:00 Kolik by se mohlo vybrat na daních na elektronické evidenci tržeb (EET) a co to bude znamenat pro ekonomiku? Proč je zavádění EET mírně kontroverzní a jaký dopad bude mít nový systém evidence tržeb na živnostníky?\n- 08:01–12:00 Proč vláda nemusí šetřit a kde by mohla snadno získat peníze, které by pokryly velkou část stamiliardového schodku státního rozpočtu, aniž by musela dramaticky škrtat nebo zvyšovat daně?\n- 12:01–20:00 Jak by mohly zlevnit hypotéky? Měla by ČNB zvyšovat základní úrokové sazby? A jak se ekonom Tomáš Havránek dívá na slovní přestřelku mezi guvernérem České národní banky a premiérem Andrejem Babišem kvůli ceně úvěrů v ekonomice?\n- 20:01–40:11 Proč podle něj za inflaci může prezident? Jak je na tom česká ekonomika, které skupiny obyvatel jsou nejohroženější a jak nebezpečné je zvyšování státního dluhu?"
  },
  {
   "id": "sz-nemovitosti",
   "title": "Očima byznysu: Nemovitosti jsou pro většinu Čechů špatná investice",
   "date": "2026-06-01",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-ocima-byznysu-nemovitosti-jsou-pro-vetsinu-cechu-spatna-investice-307481",
   "standfirst": "Češi berou byty, domy a pozemky za nejbezpečnější investici. Nemovitosti jsou ale dnes riskantní sázkou na českou politiku, demografii a korunu, píše v komentáři ekonom a profesor Univerzity Karlovy Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/sz-nemovitosti/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2026-06-01_sz-nemovitosti.md",
   "word_count": 830,
   "text": "Běžný Čech investuje jen do nemovitostí, pokud má peníze. Podle České národní banky (ČNB) tvoří reálná aktiva (tedy především tuzemské nemovitosti) 95 % celkového čistého jmění českých domácností. Jasně, je to lepší než držet balík na bankovním účtu, kde ho sežere inflace. Ale z ekonomického hlediska je taková sázka na jediného koně nebezpečná. Důvody jsou tři.\n\nZaprvé, česká politika. Krize bydlení není přírodním zákonem, ale naší volbou. Nejsme Singapur, kde by už nebylo kde stavět. Jenom řepka zabírá dvaapůlkrát víc půdy než všechny zastavěné plochy a nádvoří v republice. Až vláda a města místo biologických pouští dotovaných biopaliv povolí domy a stromy, třeba v poměru 1:1, ceny nemovitostí v některých místech klesnou o desítky procent a budeme na tom lépe i z pohledu klimatu, biodiverzity a udržení vody v krajině.\n\nZadruhé, česká demografie. Nebudeme Japonsko, kde ceny komerčních nemovitostí po roce 1991 spadly o 70 %, u rezidenčních o 50 %. Přesto se vyplatí zeptat se: Kdo bude v českých domech a bytech za 40 let bydlet? Možná k nám přijdou miliony Slováků a Ukrajinců, ale pokud ne, kdo bude platit ty nájmy, které nakonec ceny bytů určují? Osobně se bojím, že nikdo, že český trh s nemovitostmi čeká těžká kocovina, až si to uvědomí.\n\nZatřetí, česká koruna. Dává smysl mít nějaká aktiva v korunách, protože většina výdajů je v korunách. Ale investovat v zahraničí už se bát nemusíme; trendové posilování koruny skončilo v roce 2008. Naopak – až se vaši sousedé naučí investovat v zahraničí, budou kupovat eura a dolary, a tím tlačit na oslabování koruny. Něco podobného se děje poslední roky v Japonsku, jehož měna oslabuje i proto, že se japonské domácnosti učí investovat v USA.\n\n## Lepší akcie než další byt\n\nJaké ponaučení z toho plyne pro někoho, kdo se nechystá umřít během příštích 10 let? Opatrně s dalšími nemovitostmi. Většinou nějakou už máte, nebo zdědíte po rodičích, často i chatu. Pokud nedědíte a bydlíte v nájmu, užijte si svobody, kterou to přináší. Máte-li volné peníze, nakupujte postupně globální akcie. To je doporučení moderního ekonomického výzkumu: Sice vám bohatství nezaručí (budoucnost nevidíme), ale nic moc rozumnějšího s penězi udělat nejde.\n\nA co riziko, kolísání cen akcií? Ano, vysoký dlouhodobý roční výnos kolem 6 % v průměru po odečtení inflace je právě odměnou za riziko, které na sebe berete. Zadarmo vám nikdo peníze nedá. Financováním firem pomocí nákupu akcií si berete podíl na jejich zisku, který plyne hlavně z technického pokroku. Na rok nebo na dva to kvůli kolísání nemá cenu, ale pokud si můžete dovolit mít peníze zaparkované 5–10 let, je to racionálnější volba než státní dluhopisy.\n\nŽe to nezvládnete? Dnes je to otázka několika minut a moji 65+ rodiče to zvládají v pohodě. České investiční společnosti rády pomohou nakoupit diverzifikované akcie z celého světa, ale smiřte se s tím, že jim za to zaplatíte poplatek kolem 1 % ročně, takže nedostanete čistého 6 %, ale 5 %. Pro většinu Čechů je to dobrý deal: Každý měsíc malou částku přes trvalý příkaz, nemusíte se o nic starat a máte peníze zainvestované tak, jak to dělají bohaté domácnosti ve vyspělých zemích.\n\nDalší možností je založit si účet u brokera a kupovat podíly na akciích (ETF) sami. K tomu je potřeba si i sami směňovat koruny na eura. Ne vždy to jde celé dobře automatizovat a ne každému se to vyplatí, ale můžete se dostat k celkovému poplatku jen 0,2 % pro diverzifikované portfolio globálních akcií (FTSE All-World, VWCE). Kupujte postupně a pomalu, ne všechno najednou.\n\n## Dětem kupte ETF, ne pozemek\n\nSám to dělám stejně: Volné peníze investuji jak přes české investiční společnosti, tak přímo přes brokera. České společnosti kromě pohodlí nabízejí levné a daňově výhodné produkty na důchod a pro děti. Založit akciovou pozici dětem je mimořádně rozumné, a pokud neuděláte nic jiného, měli byste se zamyslet alespoň nad tím. Ještě znovu a jinak: Nešetřete dětem na účtu, nekupujte jim byt nebo pozemek. Kupujte jim každý měsíc ETF na globální akcie, klidně jen za 500 Kč.\n\nAkcie mohou spadnout, jak jsme to viděli během finanční krize nebo za covidu. Globálně se ale zase zvednou, což bude platit tak dlouho, dokud bude fungovat inovativní tržní systém a technický pokrok. Samozřejmě, možná oboje skončí. Může přijít nukleární válka, díky které bude mít moje portfolio hodnotu plus minus nula. Ale to bych měl jiné starosti než stav účtu. Pokrok může skončit, ale bez růstu produktivity nebudou peníze ani na další růst cen bytů.\n\nSečteno a podtrženo, většina z nás už má silnou expozici v českých nemovitostech – buď vlastníme, nebo zdědíme. Zvyšovat tuhle expozici dál je nerozumné. Nejlepší diverzifikací s dlouhodobým výnosem jsou globální akcie. Ty mají oproti nemovitostem navíc tu skvělou výhodu, že je můžete rychle prodat, když zrovna potřebujete hotovost. Tím pádem vám stačí malá rezerva na spořicím účtu v řádu několika platů; zbytek může vydělávat.\n\nPokud vás suché ekonomické argumenty nepřesvědčí, že akcie jsou lepší než další byt, zamyslete se nad tímhle: Moje portfolio mi nevolá ve dvě hodiny ráno, že mu od souseda shora teče voda."
  },
  {
   "id": "litomysl-miroslav-brydl",
   "title": "Miroslav Brýdl na vrcholu sil",
   "date": "2026-06-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17804022086173665_lilie_2026_6.pdf",
   "issue": "2026/6",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-miroslav-brydl/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2026-06-01_litomysl-miroslav-brydl.md",
   "word_count": 436,
   "text": "*K 85. narozeninám otce zakladatele moderní Litomyšle*\n\nJako kluk jsem měl dva vzory: Neila Armstronga a Mirka Brýdla. Zatímco s panem Armstrongem jsem se žel setkat nezvládl, mám tu velkou čest si s otcem zakladatelem moderní Litomyšle nejen tykat, ale i zajít s ním občas na pivo do Veselky.\n\nProč si nejenom my vyrůstavší v devadesátých letech Mirka tolik vážíme? Protože díky němu jsme na Litomyšl tak strašně hrdí. Pyšní bychom asi byli tak jako tak: předkové řady z nás v Litomyšli žili od počátku záznamů a statisticky pravděpodobně mnozí patříme mezi potomky těch, kdo město před tisíciletím zakládali. Ale díky Mirkovi je Litomyšl výjimečná a ve své kráse mimořádně živá.\n\nProstor Lilie mi nedovoluje vyjmenovat všechno krásné a důležité, co Mirek pro Litomyšl vydobyl. Lépe to popisuje on sám ve své knize, kterou všem doporučuji a opisovat z ní nebudu. Vypíchnu jednu věc: Klášterní zahrady. Po světě jsem viděl spoustu úžasných míst, ale málokteré mě takhle dojme. Všechny prohlídky města se zahraničními přáteli končím právě tam. Klášterky jsou zlatý hřeb Litomyšle.\n\nBez Mirka Brýdla by dost možná Klášterky nebyly, a stejně tak hromada dalších věcí, co máme rádi. Jak to Mirek dokázal? Důvody jsou tři: vášeň, důraz, vytrvalost. Mirek chtěl pro Litomyšl velké věci a neustoupil z nich. Dodnes ho vášnivě zajímá, co se v Litomyšli děje, pořád si k tomu řekne svoje, pořád zavolá ministrovi, když je to potřeba, pohádá se do krve. I mně klidně řekne, že píšu nesmysly. A víte co? Od něj to beru, ostatně může mít pravdu!\n\nNemáte-li vášnivý zájem o všechno ve městě, můžete být dobrý úředník, ale ne starosta. Mirek tuhle vášeň měl a má. Navíc potřebujete důraz: máte spoustu kontaktů na důležité lidi díky svému charismatu a kulturní přitažlivosti Litomyšle. K přetavení kontaktů na užitek pro město je ale potřeba tvrdý tah na branku a schopnost zatlačit i nahoře, v čemž Mirek vyniká. A vytrvalost: když vám řeknou, že to nejde, zkusíte to jinak a znova a znova a znova. Každý úředník reaguje na šéfa; každý šéf reaguje na veřejné mínění. Oni nakonec uhnou.\n\nPřiznám se, že ani já jako největší Mirkův fanoušek ne vždy úplně souhlasím se vším, co se ve městě dělo a děje. Ale možná právě v tom je Mirkův nejsilnější odkaz: naučil nás brát Litomyšl vášnivě vážně. Zlobíme se o ni, hádáme se o ni, ale záleží nám na ní; zaslouží si to nejlepší.\n\nA když člověk dělá, co mu čas a síly dovolí, ale Litomyšl mu pořád připadá nedokonalá, možná je nejlepší projít se do Klášterních zahrad a připomenout si, že žijeme v jednom z nejkrásnějších měst Evropy. I díky Mirku Brýdlovi."
  },
  {
   "id": "litomysl-voda",
   "title": "Budou mít naše vnoučata co pít?",
   "date": "2026-06-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17804022086173665_lilie_2026_6.pdf",
   "issue": "2026/6",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-voda/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2026-06-01_litomysl-voda.md",
   "word_count": 417,
   "text": "Občas zavlažujeme trávník před domem a lidé se nás ptají, odkud bereme vodu. Inu, ze studny. V extrémním suchu mělkým studním voda opravdu může dojít, viz léto 2018. Ale může se stát, že naše vnoučata v Litomyšli nebudou mít co pít? Osobně bych se trápil jinými věcmi. Důvody jsou níže a byli jsme požádáni, abychom je rozepsali do Lilie.\n\nLitomyšl leží na Vysokomýtské synklinále, hydrogeologickém rajonu 4270, jedné z významných artéských struktur České křídové pánve. Voda pod námi sice není v dutině jako v jezeře, ale je v křídových pískovcích, v pórech a puklinách hornin, zjednodušeně jako v obří nasáklé houbě. Tato houba se doplňuje srážkami ve výše položeném okolí (od Vysočiny po podhůří Orlických hor) a voda k nám pomalu stéká podzemím.\n\nTeď čísla. Plocha rajonu je 796 km². Ženevské jezero má 584 km². Rozlohou tedy náš podzemní vodní systém překonává největší alpské jezero o třetinu. Objemově to samozřejmě úplně srovnat nelze, porézní pískovec není volná hladina. Ale jako představa rozsahu to funguje.\n\nPodle Rebilance zásob podzemních vod České geologické služby je využitelné množství vody ve Vysokomýtské synklinále 2 270 litrů za sekundu. To je přibližně 196 milionů litrů denně. Při průměrné domácí spotřebě kolem 88 litrů na osobu a den by takový zdroj stačil pro více než dva miliony lidí. Každý den! Reálně se dnes z celého rajonu čerpá kolem sedmi procent využitelné kapacity.\n\nZalévání zahrad ze studní tedy v Litomyšli není a nebude vodohospodářský problém. Neznamená to, že se má vodou plýtvat. Znamená to jen, že běžná zahradní studna, jakkoli využívaná, nemůže Litomyšl připravit o pitnou vodu.\n\nSkutečné starosti o pitnou vodu jsou jinde. Kvantitativní stav vodního útvaru je hodnocen jako dobrý. Ještě znovu a jinak: málo míst na světě má tolik dostupné vody jako my; voda nám nedojde. Horší je stav chemický: pesticidy, dusičnany a stopové znečištění. Tam patří naše pozornost: co dlouhodobě pouštíme do půdy a krajiny.\n\nA co můžeme udělat my sami? Potřebujeme vodu v krajině, blíž povrchu, no a tu tam neudrží zákazy zalévání ani nesekání městských pozemků. Udrží ji kořeny stromů, stín a organická hmota v půdě. Vzrostlý strom odpaří v horkém dni desítky až stovky litrů vody, ochladí okolí a zpomalí odtok srážek. Litomyšl a okolí by proto měly mít víc alejí, remízků a zelených pásů podél polí. Osobně bych rád viděl zalesňování městských pozemků kolem Litomyšle. A když to nejde oficiálně, neříkejme tomu les, ale park. Blíží se volby, dá si to někdo do programu?\n\nVody pod nohama máme dost. Stromů nad hlavou bychom mohli mít víc."
  },
  {
   "id": "maer-stress-testing",
   "title": "Stress-testing research with AI, now super easy and fully automated",
   "date": "2026-05-31",
   "date_precision": "day",
   "section": "In English",
   "category": "english",
   "language": "en",
   "outlet": "MAER-Net",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.maer-net.org/post/stress-testing-research-with-ai-now-super-easy-and-fully-automated",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/maer-stress-testing/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2026-05-31_maer-stress-testing.md",
   "word_count": 182,
   "text": "Last December we shared a protocol for stress-testing (meta-)research by making AI models argue and keeping what survives. But running it by hand (opening several models, copying outputs back and forth) is a chore and our original automation via a GPT agent was not reliable.\n\nSo we automated the protocol using Claude Code. After a one-time setup it is a single sentence: you describe the task, and the skill (built with Zuzana Irsova) has Claude call OpenAI's Codex, runs the critique and synthesis rounds, and gives you a memo with the full trail of the debate.\n\nWe built it with meta-analysis in mind, but it works on any paper, proposal, or task. More generally, it is a simple way to have one AI check another's work. A worked example (WAIVE vs. MAIVE) is included so you can see what it produces.\n\nThe manual protocol (including a four-model version with Gemini and Grok in addition to Claude and GPT) is still here if you prefer copy-paste:\n\n[github.com/tjhavranek/research-audit-duel-protocol](https://github.com/tjhavranek/research-audit-duel-protocol)\n\nTry it on something you are working on and tell us how we could improve it!"
  },
  {
   "id": "litomysl-neporadek-u-autobusoveho-nadrazi",
   "title": "Nepořádek u autobusového nádraží",
   "date": "2026-05-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17779850751004349_lilie_2026_5.pdf",
   "issue": "2026/5",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-neporadek-u-autobusoveho-nadrazi/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2026-05-01_litomysl-neporadek-u-autobusoveho-nadrazi.md",
   "word_count": 415,
   "text": "Chtěl bych poděkovat panu starostovi, že se aktivně a opakovaně snaží řešit problémy romské komunity v Litomyšli. Kdo zná situaci v České Třebové, bude vědět, že naše problémy jsou oproti těm třebovským malicherné. Děti se nebojí chodit do školy, nemusí nosit kapesné, aby si koupily fyzickou bezpečnost; o dalších věcech radši psát nebudu.\n\nPřesto za sebe konstatuji, že problém máme, že se nám pomalu vytváří vyloučená lokalita někde v rozmezí od nádraží k novým bytovkám u parku Zdeňka Kopala. Těžko to dopadne jako ve Třebové, ale zdá se vám to v pořádku? Není snadné teď pro děti projít přes autobusové nádraží, aniž aby slyšely řadu sprostých slov, často adresovaných přímo jim. Jeden zastupitel mi říkal, že jeho syn se dal na bojová umění, aby se nebál tamtudy chodit. Tohle chceme?\n\nJasně, ti lidé (a ne vždy jiné než většinové barvy kůže) to mají v životě těžké. Je správné jim pomoct, když to jde. Ale Američané mají rčení – vedle mrkve je někdy potřeba taky klacek. Jinak se tomu taky říká drsná láska. Měli bychom více dbát na dodržování elementárního pořádku. A to je úloha vedení města a městské policie. Když přitlačíme, bude to finále dobré hlavně pro ty samotné výtržníky, bílé či jiné, kteří bohužel jinak nemají žádné vychování, žádné mantinely, žádnou životní perspektivu.\n\nTypická námitka je, že ti lidé vlastně nic protiprávního nedělají. Ale sprosté nadávání je přestupek, stejně jako porušování pořádku jiným způsobem. Uvítal bych, kdyby v tomto městská policie (a znovu, i vedení města, které ji jediné může úkolovat) byla výrazně důraznější, aktivnější, kreativnější, kdyby více upřednostnila přítomnost v této lokalitě (znovu, od nádraží k novým bytovkám) a s těmito lidmi mluvila, uplatňovala svou autoritu, pokutovala, legitimovala, kdykoli to je možné, využívala všech možností, které ze zákona má.\n\nJiná města v takových situacích zavádí bezdoplatkové zóny, což by všechno vyřešilo, ale na což asi apetit mít nebudeme. Státní dávky na bydlení jsou samozřejmě jediný důvod, proč tento problém máme v Litomyšli, kde jinak bydlení není levné. Můj kamarád vlastní několik domů v Mostě a velmi si ten byznys pochvaluje. To je také důvod, proč dávky na bydlení zvyšují pravicové i levicové vlády – dotační/dávkový byznys je nejlepší byznys, daňový poplatník to zaplatí rád a výsledek je skvělý.\n\nMně do toho vlastně nic není. Moje děti na nádraží nechodí, já tam taky skoro nechodím. Ale je mi docela líto, že něco takového je k vidění v Litomyšli, a zajímalo by mě, jak se k tomu před volbami postaví jednotlivé strany. Hezké jaro všem!"
  },
  {
   "id": "japonsky-vladni-dluh",
   "title": "Japonský vládní dluh: katastrofa, nebo vlastně chytrý byznys?",
   "date": "2026-04-09",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-komentar-japonsky-vladni-dluh-katastrofa-nebo-vlastne-chytry-byznys-302696",
   "standfirst": "Japonsko za vypůjčené peníze nakupuje majetek doma i v zahraničí. Skutečný čistý dluh země je tak násobně nižší, než se píše. Země navíc vydělává ročně 6 % HDP, píše v komentáři ekonom a profesor Univerzity Karlovy Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/japonsky-vladni-dluh/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2026-04-09_japonsky-vladni-dluh.md",
   "word_count": 487,
   "text": "Jak může nějaká země mít státní dluh o 2,5násobku výkonu ekonomiky a nemít fiskální krizi? Nová studie stanfordských ekonomů dává odpověď. Japonsko si napůjčovalo giganticky, ale ty peníze většinou neprojedlo, ale investovalo: koupilo aktiva za 180 % HDP, třeba akcie doma a v zahraničí. Čistý dluh je tak srovnatelný s USA a řadou evropských zemí.\n\nProtože si Japonsko půjčuje levně od vlastních obyvatel a investuje do aktiv s vysokým výnosem, od roku 2012 tím každoročně vydělává v průměru 6 % HDP. To mu umožňuje udržovat stabilitu veřejných financí a dlouhodobě nízkou inflaci i v situaci trvale klesající populace dané kolabující porodností a urputným odporem k imigraci.\n\nZní to příliš dobře na to, aby v tom nebyl nějaký háček? Správně. Situaci Japonska (a v jistém smyslu obdobnou situaci Česka, k čemuž se dostaneme) jsem probíral v únoru na Stanfordu s autory studie a v březnu v Osace s japonskými autory zatím neveřejné reakce. Problémy jsou dva: riziko a nejasná ziskovost japonských investic.\n\nZačněme se ziskovostí. Japonští makroekonomové mi tvrdí, že skutečný roční výnos od roku 2012 (Abenomics, kvantitativní uvolňování) je menší než 6 % ze stanfordské studie. Hlavně jde o oceňování jednotlivých aktiv vlastněných japonským veřejným sektorem. Ocenění tržním benchmarkem vychází optimističtěji než použití národních účtů. Oba týmy se ale shodnou, že výnos je značný.\n\n## Stát vydělává, domácnosti prodělávají\n\nDruhým problémem je riziko. Japonský dluh je financován hlavně úsporami domácností: dvojnásobek HDP je ve vkladech s nulovým úrokem. Vláda za tyhle peníze kupuje výnosné akcie a dluhopisy. Ale riziko nezmizí, je přeneseno na domácnosti, které navíc ve finále nesou i kurzové riziko, protože většina těch investic probíhá v zahraničí. Japonsko je tak obřím hedgeovým fondem, carry-traderem, případně fondem bohatství s vypůjčenými penězi.\n\nMůže to fungovat jen proto, že japonské domácnosti jsou ochotny masivně prodělávat ukládáním svých peněz do bank. Proč to dělají? Důvody jsou dva. Zaprvé, až do 90. let byly výnosy dobré. Zadruhé, Japonsko mělo historicky silnou regulaci bránící investicím do akcií. Některé zvyky se těžko mění a japonské domácnosti se akcií pořád bojí. Ve výsledku to za ně dělá stát skrze Bank of Japan a veřejné penzijní fondy.\n\nSami už vidíte paralely s českou situací: domácnosti i u nás „spoří\" masivně za záporný reálný úrok v bankách a stát drží cca 50 % HDP aktiv v zahraničí skrze rezervy České národní banky. Čtvrtina těchto aktiv už je správně investována na výnos (tedy do akcií), i když v porovnání s Japonskem to děláme mimořádně pomalu a opatrně. Podobně jako v Japonsku i u nás potřebujeme naučit domácnosti, aby do akcií investovaly samy.\n\nOsobně obdivuji odvahu, s jakou Japonci v roce 2012 nabrali kalkulované riziko, aby oddálili rozpad cenové a finanční stability. Přesně tohle naše ČNB odmítla udělat v roce 2017. Ale japonské zapákování je moc i na mě: už nejde, aby Bank of Japan v budoucnu výrazněji zvýšila úroky. Vypadá to jako sashimi zdarma, ale i Japonci budou muset nakonec zaplatit účty: inflací a finanční represí."
  },
  {
   "id": "diabetes-podcast-screening",
   "title": "Když screening odhalí cukrovku u dítěte",
   "date": "2026-03-11",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Diabetes Podcast",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "audio",
   "original_url": "https://www.spreaker.com/episode/kdyz-screening-odhali-cukrovku-u-ditete-nema-smysl-se-vztekat-rika-tatinek-maleho-diabetika--70577203",
   "interviewer": "Jan Hrušovský"
  },
  {
   "id": "litomysl-florbaliste-zlati-na-turnaji",
   "title": "Mladí florbalisté zlatí na největším evropském turnaji!",
   "date": "2026-02-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17701067126980528_lilie_2026_2.pdf",
   "issue": "2026/2",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-florbaliste-zlati-na-turnaji/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2026-02-01_litomysl-florbaliste-zlati-na-turnaji.md",
   "word_count": 413,
   "text": "Každý leden se v Praze koná turnaj Prague Floorball Cup; na letošní sedmý ročník přijelo přes čtyři tisíce hráčů ze šesti zemí. Rozsahem se jedná o největší a kvalitou nejprestižnější florbalový turnaj pro děti v Evropě.\n\nLitomyšl do tohoto neoficiálního mistrovství střední Evropy vyslala tým chlapců narozených v roce 2015, v jejichž kategorii se střetlo 24 špičkových týmů. Logika turnaje je neúprosná: stačí jediná prohra v jakémkoli zápase a zlatý sen se rozplývá. Vloni jsme vybojovali čtvrté místo; mety nejvyšší nám unikaly.\n\nTo se změnilo až letos, kdy tým ve složení Antonín Culek, Filip Havránek, David Jána, Kryštof Slavík, Oliver Švihel a Michal Vavřín vybojoval vytoužené zlato! Tonda byl navíc vyhlášen nejlepším střelcem turnaje a Tofi ovládl brankářské statistiky. Náš tým ovšem zdobila vyrovnanost, kdy góly sázeli všichni hráči.\n\nV cestě za jedním z historicky největších úspěchů dětského sportu v Litomyšli museli kluci porazit osm týmů, z nichž hned čtyři patří k velkoklubům, jejichž A tým hraje nejvyšší ligu: Bohemians, Mladá Boleslav, Chodov Praha, Liberec. Jak už to na velkých turnajích bývá, zápasy se neobešly bez zlomených florbalek a vypjatých emocí – ale nezranil se nikdo a na konci jsme se skamarádili i s úhlavními soky z Plzně.\n\nV základní skupině jsme si poradili s Libercem (7:2), Vyškovem (3:0) i Otrokovicemi (7:2). Velký respekt jsme měli z Mladé Boleslavi, která nás v minulých letech často porážela výrazným rozdílem. Tentokrát jsme však díky koncentrované hře a skvělému výkonu gólmana zvítězili 4:1. Skupinu jsme zakončili suverénní výhrou 5:0 nad tradičním soupeřem z Chodova. Postoupili jsme tak jako loni do finálové skupiny, kde jsme však dosud žádný zápas nevyhráli. Prokletí jsme zlomili hned na úvod proti brandýskému Falconu, který jsme zdolali 3:1 a zajistili si medaile.\n\nNásledovali hlavní favorité: Plzeň a Bohemians. Oba týmy jsme znali z minulých let a zatím se nám je nepodařilo porazit. Plzeň hrála tvrdě a krásně vyhrocený zápas jsme zlomili až v posledních minutách. Ani Bohemka nám ve finále nic nedarovala. Ve skvělé atmosféře plné haly jsme si ale vypracovali dvougólový náskok, udrželi ho až do konce a mohli zvednout nad hlavu trofej pro vítěze turnaje.\n\nFlorbal v Litomyšli si můžete kdykoli nezávazně vyzkoušet. Tréninky pro kluky i holky do 10 let jsou v úterý v 15:00 a v pátek ve 13:30 hodin; pro starší děti v pondělí 15:30, středu 15:30, pátek 15:00 hodin. Vždy v městské sportovní hale (za modrou školou). Stačí si přinést sálové boty, pití, kraťasy, tričko. Florbalku trenéři půjčí a též moje děti vás tam rády uvidí."
  },
  {
   "id": "gacr-akcie-vychazeji-nejlepe",
   "title": "Co ukazují stovky studií o investování: akcie vycházejí nejlépe",
   "date": "2026-01-09",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Grantová agentura ČR",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://gacr.cz/co-ukazuji-stovky-studii-o-investovani-akcie-vychazeji-nejlepe/",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/gacr-akcie-vychazeji-nejlepe/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2026-01-09_gacr-akcie-vychazeji-nejlepe.md",
   "word_count": 1292,
   "text": "Koupit akcie? Dluhopisy? Využít hedgeové fondy? Otázkou, které formy investování peněz se v moderní ekonomice vyplatí, se zabývá i profesor Tomáš Havránek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Projekt na toto téma financovaný Grantovou agenturou ČR byl nedávno nominován na Cenu předsedy GA ČR.\n\nVýsledky grantového projektu Tomáše Havránka a jeho kolegů nazvaného „Metaanalýzy výnosů strategií správy finančních investic“ byly publikovány v jedenácti odborných článcích v zahraničních časopisech. To naznačuje, že záběr byl docela široký. Jako ukázku přístupu si vyberme jednu část výzkumu – vcelku aktuální téma hedgeových fondů. Ale zastavíme se i u jiných, pro běžné lidi dostupnějších možností investování, protože i těm se profesor Havránek s kolegy věnoval.\n\n## Jen pro bohaté\n\nHedgeové fondy jsou formou investování nedostupnou pro běžné investory, protože vyžadují vysoké vklady (často v milionech dolarů). Předpokládá se, že bohatí investoři mají lepší znalosti finančního trhu a mají i větší kapitál, aby ustáli případnou ztrátu. Proto jsou hedgeové fondy méně regulované státními institucemi než běžné akciové nebo dluhopisové fondy.\n\nManažeři hedgeových fondů mají při finančních operacích s penězi investorů větší volnost. Využívají spekulativní strategie. Fondy jsou tedy rizikovější, ale současně nabízejí vyšší výnosy. Právě vyšší výnosy jsou zvláště v nynější době zasažené vysokou inflací lákadlem pro investování do hedgeových fondů. Ale je to s těmi v průměru vyššími výnosy opravdu tak, jak říkají jejich správci?\n\nProfesor Havránek s kolegy probrali stovky publikovaných analýz vývoje hedgeových fondů ve světě, které porovnávaly jejich výnosnost oproti jiným typům investování.\n\nJednotlivé studie se od sebe lišily, používaly jiné metody, zpracovávaly jinak vybraná data. Výzkumníci tedy využili statistické metody umožňující shrnout výsledky z mnoha různých studií do jedné rozsáhlé metaanalýzy.\n\n## Publikační selektivita\n\nZjistili tři základní zkreslení, která ovlivňovala výsledky studií: „První zkreslení je známé u výzkumů i v jiných oblastech než v ekonomii,“ hodnotí Tomáš Havránek. „Říká se mu publikační selektivita (publication bias). Je snadnější publikovat něco, co je statisticky významné a zajímavější pro čtenáře i editory odborných publikací. Následkem toho se stává, že méně zajímavé a méně významné výsledky je obtížnější zveřejnit, přestože i ony dokreslují celkový obraz. Naštěstí v rámci metaanalýzy existují metody, které dokážou výsledky očistit, abychom mohli zjistit, jak by závěr vypadal, kdyby výzkumníci publikovali všechny výsledky, které při analýzách získají.“\n\n## Vykazovací zkreslení\n\nDruhým problémem pro výzkumníky je takzvané vykazovací zkreslení (reporting bias). V něm se odráží skutečnost, že výzkumníci pracují pouze s těmi daty, která jsou k dispozici. Studie, jež hodnotí hedgeové fondy, tedy zahrnují především údaje, které tyto fondy o sobě samy zveřejnily.\n\n„Když se fondu daří, rád se pochlubí. Ale když se mu nedaří, je menší šance, že o tom dobrovolně poskytne výsledky. Když se tedy podíváte jenom na data, která jsou veřejně k dispozici, výkonnost hedgeových fondů vypadá lépe, než jaká doopravdy je,“ popisuje profesor Havránek. Výzkumníci tak při vytváření metaanalýzy musí brát v úvahu i takové studie, jejichž autoři získali přístup k datům, která nebývají veřejné dostupná. Pak se podaří do hodnocení zařadit také výsledky méně výkonných fondů.\n\n## Zkreslení dané přežitím\n\nTřetím problémem je zkreslení dané přežitím (survivorship bias). Ne všechny hedgeové fondy totiž přežijí mnoho let. Některé po pár letech skončí, většinou proto, že nefungují moc dobře a vydělávají málo peněz. Data o nich se pak v databázích a následných hodnoceních přestanou objevovat.\n\nVýzkumníci proto snáze narazí na fondy, které přežívají, což znamená, že v průměru fungují lépe. Tím se však narušuje objektivní hodnocení celkové výkonnosti hedgeových fondů. Fondy se tak opět jeví v průměru jako lepší, než ve skutečnosti jsou.\n\n## Hedgeové fondy se navzdory výhradám vyplatí\n\nVýzkumníci proto v rámci grantu vyvinuli složité statistické metody, které jim umožňují tyto problémy popsat, odfiltrovat poznaná zkreslení a zjistit skutečnou výkonnost hedgeových fondů oproti jiným investicím.\n\nZávěr? I po očištění od statistických klamů porážejí hedgeové fondy trh a v průměru (tedy ne všechny) dokážou investorům vydělat víc peněz než jiné způsoby investování, například podílové fondy komerčních bank.\n\n„Tento poznatek může být užitečný nejen pro velké soukromé investory, ale také pro státní instituce,“ konstatuje profesor Havránek. Hned však opětovně zdůrazňuje, že hedgeové fondy jsou určeny pouze bohatým investorům a jsou ostatně typické spíše pro Severní Ameriku než pro Českou republiku.\n\n## Centrální banka jako investor\n\nZajímavá může být pozice České národní banky. Jako centrální banka vykonává především dohled nad finančním trhem v zemi a snaží se o udržení cenové stability. „Ale je vlastně zčásti v pozici hedgeového fondu,“ připomíná Tomáš Havránek, který dříve působil také jako poradce bankovní rady České národní banky.\n\nV minulém desetiletí totiž česká centrální banka potřebovala oslabit korunu, aby zabránila deflaci. „Takže tiskla nové peníze, tedy přesněji ‚vyklikávala‘ je na počítači. Za nově vzniklé koruny kupovala eura, aby udržela hodnotu koruny oproti euru nízko,“ říká. Během tohoto procesu centrální banka vytvořila asi dva biliony korun a za ty nakoupila eura, která má dodnes.\n\nVedlejším důsledkem intervencí proti koruně a také dalších transakcí bylo, že Česká národní banka má obrovskou sumu eur, aktuálně už kolem 150 miliard. To odpovídá majetku, který spravují největší hedgeové fondy v Americe.\n\n„Tyto peníze konečně začíná ve větší míře investovat. Ale pozdě, měla s tím začít už před deseti lety, to by vydělala přes bilion korun navíc. Může se inspirovat právě hedgeovými fondy nebo jinými příklady ze zahraničí, třeba fondy bohatství Singapuru nebo Norska. Tedy dlouhodobě investovat do diverzifikovaného portfolia akcií mnoha různých firem v mnoha různých zemích. K tomu mohou být výsledky našich výzkumů inspirací,“ doplňuje Tomáš Havránek.\n\n## Akcie jsou jistější než dluhopisy nebo kryptoměny\n\nŘešitel projektu hodnotí akcie jako nejlepší prostředek také pro běžné investory, kteří nemohou na hedgeové fondy pomýšlet.\n\n„Starší lidé mají instinktivně rádi zlato, mladší lidé dnes kryptoměny. Ale to nejsou investice v pravém slova smyslu. Jejich cena závisí téměř výlučně na psychologii ostatních. Když budou věřit, že ostatní budou věřit, že cena zlata nebo kryptoměny stoupne, budou ji nakupovat a cenu skutečně vyženou nahoru. A naopak. To je spíš spekulace než investice, protože bez psychologie nemá krypto, ale ani zlato skoro žádnou vlastní hodnotu,“ uvádí Tomáš Havránek.\n\nJak však dodává, například nemovitost je „opravdovou“ investicí, protože vynáší nájem a na jeho základě se dá zhruba spočítat, jakou reálnou hodnotu dům či byt má. Podobně akcie, které představují spoluvlastnictví nějaké firmy. Jejich cena v delším horizontu zrcadlí hodnotu firmy, protože v podobě dividendy přináší majiteli podíl na zisku. „Nákupem akcií si investor kupuje podíl na globálním technickém pokroku a s ním spojených budoucích ziscích,“ komentuje.\n\nZa velmi spolehlivě uložené peníze se obvykle považují státní obligace (dluhopisy). „Jenomže nesmíme zapomínat, že stát má možnost ‚natisknout‘ si peníze, kterými dluhopis i úroky z něj splatí. Výsledkem tedy bude vyšší inflace a nižší reálná hodnota peněz, které dostanete zpět,“ varuje ekonom. A konstatuje, že toto akciím nehrozí, protože v době inflace firmám rostou nominální zisky, a tedy i dividendy.\n\n„Je ovšem pravda, že v době ekonomických krizí padá také akciový trh. Z historie ale víme, že několik let po skončení krize se akcie vždy vracejí na původní hodnoty a nakonec je překračují,“ vysvětluje Tomáš Havránek.\n\nPodle něj jsou právě akcie historicky ověřenou formou investování pro horizont deseti a více let. Dávají průměrný čistý roční výnos (tedy spojení vyplacených dividend a růstu ceny akcie) šest až sedm procent. Za poslední dvě století výnos z akcií výrazně překonával výnos z dluhopisů i zlata.\n\n## Investice v zahraničí je výhodnější\n\nPři investování by však drobný investor neměl kupovat akcie několika málo firem, ale postupně, v průběhu let, rozprostřít své peníze do rozsáhlejšího portfolia. Tedy využít podílových fondů nebo ještě výhodnějších fondů ETF (Exchange Traded Funds), u nichž jsou nižší poplatky a které umožňují vlastnit podíly v nejvýznamnějších firmách po celém světě.\n\n„Je lepší investovat do zahraničních akcií než do českých, protože český akciový trh je málo rozvinutý. Aby člověk profitoval z globálního technického pokroku, musí investice směřovat do zahraničí, což už dnes Čechům umožňuje snadno a levně řada investičních firem,“ uzavírá Tomáš Havránek."
  },
  {
   "id": "jedna-ai-nestaci",
   "title": "Jedna AI nestačí, nechte modely spolu bojovat",
   "date": "2025-12-31",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek",
    "Zuzana Havránková"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67828260-jedna-ai-nestaci-nechte-modely-spolu-bojovat",
   "standfirst": "Umělá inteligence často raději přikývne nebo si vymyslí, než aby přiznala, že neví. Spoléhat na jeden model se proto nevyplácí. Způsob, jak vytěžit z AI maximum, je nechat modely bojovat mezi sebou, píší ekonomové Zuzana Havránková a Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/jedna-ai-nestaci/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-12-31_jedna-ai-nestaci.md",
   "word_count": 521,
   "text": "Nedávno jsme dostali posudky na výzkum zaslaný do jednoho ze tří světově nejprestižnějších vědeckých žurnálů. Hned první posudek radil použít jiný velký dataset, který se pro danou věc perfektně hodí. Jak jsme tohle mohli minout? Ukázalo se, že dataset neexistuje a nikdy neexistoval. Byla to typická halucinace. Část posudku za oponenta psala umělá inteligence a on si výstup neověřil.\n\nPřekvapivě mnoho chytrých lidí neumí umělou inteligenci používat účinně. Někteří ji zkoušeli před třemi lety po startu ChatGPT a pak s opovržením z halucinací odhodili. Další zadají otázku a pak nám ukazují, jak je první odpověď nepřesná: říkají AI „generátor uvěřitelného obsahu“. Ale ještě horší než se umělé inteligence bát je používat ji špatně – přesně jako náš oponent.\n\nŘešením těchto problémů je uspořádat duel mezi AI modely. Nechat je navzájem napadat odpovědi konkurence a zkoušet najít chybu v argumentaci nebo faktech. Po několika kolech dostanete nesrovnatelně užitečnější výstup, než jaký by vám dal model jediný. Kdyby duel použil náš oponent v časopise, neměl by ostudu. Navíc je to dnes tak jednoduché, že to zvládne kdokoli, kdo umí otevřít okno ChatGPT.\n\nDuel využívá skutečnosti, že každý model je natrénován jinak a na jiných datech. Halucinace, které neodhalí opakované dotazování ChatGPT, většinou opraví konkurence. Celek je lepší než jednotlivé části. Vědecká analogie je metaanalýza: lepší než dívat se na jedinou vědeckou studii, byť sebelepší, je zkoumat literaturu jako celek. U jednotlivé studie nikdy nevíme, nakolik jsou výsledky taženy náhodou či publikačním zkreslením. Podobně každý AI model má své vlastní zkreslení.\n\n## Zvládne to i začátečník\n\nDuel AI modelů není nový nápad. Mezi experty se tomuto přístupu říká Multi-Agent Debate (MAD) a používá se přes dva roky, často interně velkými AI firmami. Nicméně využití MAD dosud vyžadovalo znalosti programování a API, případně schopnost práce se strukturovanými nástroji typu AutoGen (či LangGraph nebo CrewAI). Teď jsme připravili prompt, který MAD demokratizuje: stačí zkopírovat do ChatGPT, doplnit váš problém, zapnout agent mód a čekat.\n\nAby tento přístup fungoval hladce, potřebujete předplatné ChatGPT. To má řada z nás, kdo umělou inteligenci často používají. Stejně tak obvykle máme přístup k dalšímu placenému modelu ze strany našeho zaměstnavatele – často je to třeba na univerzitách Gemini od Googlu. Proto náš duelový protokol pracuje s těmito modely, ale stejný přístup můžete aplikovat na Claude nebo Grok.\n\nNemáte-li předplatné, duel snadno provedete manuálně. Otevřete si vedle sebe dva či více zdarma dostupných AI modelů. Všem dáte stejné informace (soubory, fotky), ale protichůdnou roli. Prvnímu řeknete, aby byl kreativní vizionář a nápad rozvíjel, druhému přikážete být ďáblovým advokátem, který má za úkol najít každou logickou díru. Pak jednotlivé odpovědi kopírujete mezi modely s tím, že se jedná o výstup jiného AI s danou rolí. Po několika kolech už má smysl začít číst výstupy.\n\nTakový duel, kdy jeden model bojuje s druhým, ověřuje, útočí, opakuje, znovu a znovu, se nehodí pro všechny každodenní otázky. Ale z naší zkušenosti je nepostradatelný pro důležité profesionální úkoly. Ani tak za vás AI vaši práci neudělá. Ale pracujete-li u počítače a naučíte-li se využívat duelový přístup (byť třeba jen k hledání chyb ve vlastních výstupech), budete produktivnější a přesnější než drtivá většina vašich kolegů.\n\nAutoři jsou ekonomové"
  },
  {
   "id": "maer-ai-duels",
   "title": "Stress-Testing Meta-Research with AI Duels",
   "date": "2025-12-12",
   "date_precision": "day",
   "section": "In English",
   "category": "english",
   "language": "en",
   "outlet": "MAER-Net",
   "authors": [
    "Zuzana Irsová",
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.maer-net.org/post/ai_duel",
   "standfirst": "A practical protocol that makes ChatGPT and Gemini challenge each other to surface edge cases, boundary conditions, and hidden assumptions in meta-analysis. Includes a WAIVE vs MAIVE worked example plus GitHub and DOI links.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/maer-ai-duels/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-12-12_maer-ai-duels.md",
   "word_count": 291,
   "text": "Many of us now use large language models for meta-analysis tasks like coding, short summaries, or quick checks. Where they become genuinely valuable for research, though, is not in producing a single clean answer. It is in creating structured disagreement: two models pushing on each other’s reasoning, with a researcher steering the process.\n\nThat is the idea behind the Research Audit Protocol (v1.7). It is a structured, human-in-the-loop workflow that coordinates ChatGPT and Gemini in a deliberate “duel.” The goal is not AI approval. The goal is to generate the kinds of counterexamples, boundary conditions, and missing assumptions that a single model (and often a single human pass) would not surface. (Of course, advanced users can substitute Claude for the auditor role, or run the same workflow via an API-based multi-agent setup.)\n\nWhy duels work A normal chat is optimized for flow. A duel is optimized for scrutiny:\n\nAnchor (ChatGPT): Start with a full, file-grounded assessment before seeing any critique.\n\nDuel (Gemini): Probe hard for identification problems, hidden assumptions, and failure modes—and force specificity.\n\nSynthesis (You + ChatGPT): Map the disagreement (or convergence) and record what changed and why, so the final view is auditable.\n\nA MAER-Net Case Study: WAIVE vs. MAIVE As a proof of concept for meta-method work, we applied the protocol to an audit of the proposed WAIVE idea against the MAIVE framework. The duel did not just restate the two approaches. It forced us to pin down the key tension that matters for applied meta-analysis: when does downweighting “suspiciously precise” results reduce spurious precision, and when might it also penalize genuinely informative studies?\n\nIn other words, it pushed us to state the boundary conditions clearly—the kind of slow thinking that improves methods before they hit peer review."
  },
  {
   "id": "babis-stamiliardy-cnb-nezavislost",
   "title": "Babiš si vezme stamiliardy z ČNB. Zůstane národní banka nezávislá?",
   "date": "2025-10-09",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-komentar-babis-si-vezme-stamiliardy-z-cnb-zustane-narodni-banka-nezavisla-288608",
   "standfirst": "ČNB v příštích čtyřech letech umaže ztrátu z minulosti a začne posílat stamiliardy korun do státního rozpočtu. Ve vyspělých zemích je to běžné, ale je potřeba připravit pravidla předem, píše ekonom a profesor UK Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/babis-stamiliardy-cnb-nezavislost/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-10-09_babis-stamiliardy-cnb-nezavislost.md",
   "word_count": 941,
   "text": "Současný guvernér ČNB byl poradcem budoucího premiéra. Zároveň ještě jako řadový člen vedení prosazoval, aby banka poslala vládě část svého zisku. Tehdy by také premiérem Babiš. Teď bude navíc potenciál pro převody do státní kasy mnohem větší, protože ČNB během úřadování nové vlády dost možná vydělá stamiliardy. Máme se bát, že národní banka ztratí nezávislost?\n\nStručně: ne, bude-li to automatický transfer podle předem daného pravidla. Ve vyspělých zemích je běžné, že národní banka posílá vládě svůj zisk. U nás to podle zákona má dělat stejně, jen za celou historii neměla zisk dostatečný, aby mohla něco poslat. Když se bavíte s ekonomy v zahraničí, málokdo vám věří, že by něco takového vůbec bylo možné. Národní banky jsou v moderní ekonomice strojem na peníze, často doslova.\n\nVydělávat peníze ovšem není hlavní úkol národní banky – tím je péče o cenovou stabilitu. Jenže banka přitom vytváří nové peníze, které buď nemusí úročit vůbec (hotovost) nebo málo (rezervy bank). Protože nové peníze nemůže jen tak darovat, něco za ně nakupuje. V zahraničí to většinou jsou dluhopisy vlastní vlády, které mají vyšší úroky než rezervy bank. Národní banka se stává obřím hedgovým fondem, který zisk posílá vládě.\n\nČNB české dluhopisy nekupuje. Když zahraniční banky vytvářely nové peníze nakupováním dluhopisů přes kvantitativní uvolňování, ČNB nakupovala eura. Ona ta eura vlastně nechtěla; primárně chtěla oslabit korunu. Teď ale eura má a musí je někam uložit – je to majetek v zahraničí, který může převrátit odliv zisků z ČR. Považuji za své profesní selhání, že jsem během působení jako poradce bankovní rady agresivněji netlačil na investici těchto eur do akcií místo dluhopisů.\n\n## Eura, která nikdo nechtěl\n\nStátní dluhopisy se často považují za méně rizikové než akcie, ale to je omyl daný peněžní iluzí. Stát dokáže inflací velmi snadno reálnou hodnotu dluhopisů umazat, jak jsme si vyzkoušeli během velké inflace 2021-2023. Když bude nejhůř, odmaže tak celý státní dluh, a dluhopisy budou prakticky bezcenné. Něco takového dokáže u diverzifikovaného portfolia akcií (třeba S&P 500) jenom nukleární válka. A na rozdíl od dluhopisů akcie vydělávají v průměru šest procent čistého ročně.\n\nNějaké dluhopisy je ovšem dobré si nechat. V případě té nukleární války, nebo i větší finanční krize typu 2008, bude ČNB potřebovat intervenovat za silnější korunu. V krizi hodnota akcií dočasně klesá, a je tedy nevhodné prodávat je. Na druhou stranu: ČNB bude chtít intervenovat jen tehdy, když koruna prudce oslabí. A když koruna prudce oslabí, prudce stoupne korunová hodnota akcií v Evropě a USA. Takže těch dluhopisů nepotřebuje moc.\n\nMnozí experti dokážou tvrdit dvě věci najednou: 1) Akcie jsou příliš rizikové, 2) Na ztrátě národní banky nezáleží. Pokud na ztrátě ČNB nezáleží, měla by investovat masivně nejen do akcií, ale i do rizikovějších aktiv typu krypta, nebo by za svá eura stavěla jaderné elektrárny v Turkmenistánu. Případný zisk je totiž zcela určitě reálný. Ztráta je ovšem reálná taky: nakonec ji musíme zaplatit buď inflací, nebo dotací ze státního rozpočtu, jak to nedávno udělalo Švédsko a Británie.\n\nKolegové zprava mi namítají, že národní banky by neměly kupovat akcie, protože to pak už není kapitalismus. Akcie jsou podíly na vlastnictví firem a jejich zisku, no a ty firmy by neměl vlastnit stát. To je čistý postoj. Jenže ČNB je kapka v moři: když si koupíme zlomek procenta Google, kapitalismus neohrozíme. Státní bankrot skrze pádivou inflaci je přerozdělení majetku, které by i pro pravici mělo být horší než vydělat stamiliardy takhle „špinavým\" způsobem.\n\n## Proč se ČNB bojí zisku\n\nNámitka z ČNB většinou zní, že tohle není fér, protože ona má přece ztrátu kvůli posilování koruny; ta ztráta je prý jen účetní. Ano, posilování vliv hrálo, ale opravdu nám koruna dlouhodobě posiluje vůči euru a dolaru? Poslední rekord koruny byl v roce 2008 a od té doby to vypadá spíš na náhodnou procházku. Hlavní problém není posilování koruny, ale neochota ČNB vést o skladbě rezerv hlubší debatu. A když koupí eura, jejich cena pak klesne, je to skutečná ztráta, ekonomicky totožná se schodkem státního rozpočtu.\n\nTakže si to shrňme: ČNB má cca 150 miliard eur, které nepotřebuje a nechce. Kdyby z nich polovinu po konci intervencí vložila do akcií, vydělala by navíc přes bilion korun. To jsou reálné peníze, které mohly jít do státního rozpočtu na stavbu dálnic, rychlotratí, platy učitelů, doktorů, důchody – a to prosím za Fialovy vlády. Namísto toho mi v ČNB řekli: máš pravdu, ale nikdo nás za to nepochválí. Postoj ČNB se změnil až v posledních letech. Za to bychom měli guvernéra Michla pochválit, jakkoli s ním v měnové politice nesouhlasím.\n\nOK, ale jak přesně to bude v příštích letech vypadat? ČNB nejdřív musí umořit svou ztrátu z posledních let. Pak si udělá polštář, řekněme 200 miliard, aby se do ní zase hned nepropadla (ač dočasně to nevadí). Přitom by měla stále navyšovat podíl akcií v portfoliu k 60 % či výše podle vzoru Singapuru a Norska. Až bude mít polštář, měla by posílat každoročně státu fixní procento rezerv, řekněme pět procent. Tím se zabrání, aby ve volebním roce poslal Michl Babišovi bilion. A pozor, tohle jde i bez ziskové ČNB: ta může masivně začít kupovat vládní dluhopisy na sekundárním trhu.\n\nNezávislost národní banky je nástroj, není to cíl. V demokracii může být mocná instituce nezávislá jen tehdy, když plní úzce vymezený úkol. Pravidlo o automatickém převádění fixní částky vládě, což podle zákona dělat musí a což je běžné v zahraničí, její ústavní úkol neohrozí – naopak omezí tlak, který by jinak nastal každý rok. Nejlepší způsob, jak si ČNB udrží svou nezávislost, je konečně doručit cenovou stabilitu. Pravidlo o automatickém transferu by ale měla oznámit dřív, než nová vláda dostane pokušení využít svou většinu ve Sněmovně a sáhnout si na biliony, co v ČNB leží."
  },
  {
   "id": "litomysl-podporme-mlade-florbalisty",
   "title": "Podpořme mladé florbalisty v neděli 12. října",
   "date": "2025-10-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17593270283792379_lilie_2025_10.pdf",
   "issue": "2025/10",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-podporme-mlade-florbalisty/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-10-01_litomysl-podporme-mlade-florbalisty.md",
   "word_count": 414,
   "text": "Zmeškaly vaše děti nebo vnoučata zářijové náborové tréninky? Nebo chcete spolu jen prožít příjemné nedělní odpoledne a zafandit si doma v Litomyšli? 12. října po obědě hrají mladší žáci florbal na domácím turnaji v Litomyšli. Vstup je zdarma a v hale bude dost míst k sezení. Přijít má smysl, protože:\n\n1) Uvidíte zblízka spoustu gólů a hezkou kombinační hru v podání nejlepších hráčů východních Čech ve věku 10-12 let.\n\n2) Můžete kdykoli přijít nebo odejít. Turnaj začne kolem 12.30 a skončí kolem 17.00 hod.\n\n3) Hraje se v krásné sportovní hale nad 3. ZŠ, kde vždycky najdete parkovací místo. Uvnitř bude příjemně bez ohledu na počasí venku.\n\n4) Atmosféra na našich domácích turnajích je nejlepší v kraji, bude se fandit nahlas (ale je možné najít si tiché místo, pokud to tak máte radši).\n\n5) Kiosek nabídne dobré pivo, limo, párky v rohlíku a další pochutiny.\n\n6) Skvělá příležitost se podívat, co florbal je, jestli by mohl bavit vás, vaše děti nebo vnoučata. Díky domácímu turnaji jsme se k florbalu náhodou dostali my - a ten naše děti už 7 let baví a dává jim disciplínu, dobrý kolektiv a zdravý životní styl.\n\n7) A kdyby nic jiného, kluci a holky ze všech týmů budou rádi, když přijdete a podpoříte je.\n\nFlorbal si můžete kdykoli nezávazně vyzkoušet na trénincích. Ty se konají vždy ve stejné sportovní hale a jsou společné pro holky a kluky. Pro děti do 10 let je to úterý 15.00 a pátek 13.30 hod.; pro starší děti pondělí 15.30, středa 15.30, pátek 15.00 hod. Není nutné chodit na všechny. S sebou stačí sálové boty, pití, tričko a kraťasy; florbalku trenéři půjčí. Po pár trénincích a při snaze lze už hrát turnaj za Litomyšl. Další info na Facebooku Florbal Litomyšl, ale klidně mi napište na t.havranek @gmail.com.\n\nAť už se děti rozhodnou pro jakýkoli sport a vydrží u něj, bude to nenahraditelná investice do jejich dalšího života. Obzvláště to platí u sportů kolektivních, kde se učí pracovat v týmu. Sportovní kolektiv má na děti dobrý vliv: konkrétně u florbalové party mohu garantovat, že třeba s návykovými látkami nebudou problémy ani ve starších kategoriích.\n\nV Litomyšli je nabídka kvalitních sportovních kroužků veliká – kromě florbalu mám dobré zkušenosti a mohu doporučit plavání, volejbal, basket, hokej, fotbal. Povede-li se motivovat k pravidelnému sportování alespoň třetinu dětí v Litomyšli, které dosud volný čas tráví hlavně s mobilem v ruce, budeme mít silné týmy ve všech sportech a hlavně zdravější novou generaci s pevným vztahem k našemu městu."
  },
  {
   "id": "maer-ai-tools",
   "title": "AI Tools for Meta-Analysis",
   "date": "2025-07-30",
   "date_precision": "day",
   "section": "In English",
   "category": "english",
   "language": "en",
   "outlet": "MAER-Net",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.maer-net.org/post/ai-tools-for-meta-analysis",
   "standfirst": "AI tools now significantly reduce the workload in meta-analysis, especially for literature search and data collection. ChatGPT’s deep research and Agent functions streamline screening and extraction, while tools like ASReview and NotebookLM offer robust validation. Human oversight remains essential, but fewer co-authors are needed than before. Claude also shows promise in reasoning, though I haven’t tested it systematically yet.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/maer-ai-tools/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-07-30_maer-ai-tools.md",
   "word_count": 967,
   "text": "I believe we’ve finally reached the point where AI tools can genuinely save a lot of time in meta-analysis during literature search and data collection. Below is a summary of what works well as of late July 2025. My experience is mostly with ChatGPT, so I’d be interested to hear what has worked for others. There must be better ways of doing this.\n\nStart with deep research. The deep research function in ChatGPT helps you explore the literature before you begin the actual meta-analysis. It improves your understanding of the topic and also improves how useful ChatGPT replies become in later stages.\n\nRefine search strategy using o3. Upload a few key papers and ask the o3 reasoning model to help you create a good Google Scholar query, also based on the deep research results. Go back and forth with it until the first page of results gives you mostly relevant studies.\n\nUse ChatGPT Agent to scan results. The Agent can go through the first few hundred hits on Google Scholar and look at the abstracts. Ask it to flag papers that have at least a small chance of including the type of estimates you want. Example prompt: You are an expert in meta-analysis. For each abstract and based on all information you can find about the paper, say whether the paper reports, with more than 20 percent probability, quantitative estimates on the effect of beauty on labor market outcomes. Justify briefly.\n\nDownload flagged papers and filter again. The Agent can download some PDFs but usually not those behind paywalls, so you’ll have to do that part. Upload them to ChatGPT in batches of five. Ask whether the papers include effect size estimates and where in the paper they are located (table numbers or page references). Example prompt: For each of these papers, does it contain new empirical estimates of the effect of beauty on wages that I can use in a meta-analysis? Point to specific tables or pages.\n\nCross-check with other tools. Use ASReview or Semantic Scholar to double-check or supplement your results. ASReview is good if you want to train an active learning model on what counts as relevant in your case.\n\nUse snowballing to expand the dataset. Ask the Agent to identify studies that are closely connected to those already in your list. For example, you can request the 100 most frequently cited papers by the studies in your dataset, or the 100 most recent papers that cite at least five of them. (The latter helps surface newer work that may be underrepresented in standard Google Scholar results due to low citation counts.) Then return to step 4 and screen these new candidates for relevance.\n\nUpload papers and identify coding dimensions. Upload your included papers in small batches. Ask ChatGPT to identify the main ways in which the studies differ, both in terms of methodology and data. These differences typically become your coding dimensions (e.g. IV vs. RDD vs. DID, different professions examined, different time periods).\n\nUse o3 to review the coding structure. Before you finalize the structure of your dataset, ask the o3 reasoning model to help you think through whether the coding dimensions you’ve selected make sense. Adjust if needed. Then fix the structure yourself. Keep all related chats in one project folder in ChatGPT.\n\nTrain the Agent on a few coded papers. Code five papers manually. Upload the PDFs and your data entries for three of them. Then ask ChatGPT Agent to extract the same information from the other two using GPT-4.1. Iterate your prompt until it works well, then continue in batches. Example prompt: Here are three PDFs and the corresponding rows from my Excel sheet. Learn the structure. These data are collected well and I want you to collect data from other papers. I will now send two new PDFs. Extract estimates of the beauty premium and the corresponding standard error. Collect information on the estimation method used, the definition of the beauty variable, definition of the earnings variable.\n\nUse NotebookLM as a separate check. Upload the same batch to NotebookLM. Let it try the same extraction task independently. Compare the two outputs. Manually resolve discrepancies and randomly spot-check the rest.\n\nAs of July 2025, you still need competent humans to collect data for meta-analysis. All of the above should be complemented with your usual expertise. You have to check carefully what the AI returns. There’s still a risk of hallucinations, although with good prompting the risk is quite small. But where you needed four co-authors a year ago, now you probably need just two. And they can focus on more intellectually demanding tasks.\n\nLet me know if you’ve found better ways to do this. I’m especially curious about tools outside the OpenAI ecosystem. Some colleagues report success with Claude, which seems strong in reasoning, but I haven’t tested it systematically yet.\n\nUpdate (July 31, 2025): Several MAER-Net colleagues wrote to me about a promising new platform called otto-SR. It offers an end-to-end AI pipeline for systematic reviews, using tools like GPT-4.1 and o3 for screening and data extraction: essentially a polished, integrated version of the workflow I described above. It’s currently in preview only and not publicly available. While the early results sound more than impressive, otto-SR has been designed and benchmarked mainly for Cochrane-style reviews, which differ quite a bit from meta-analyses in economics. Still, it’s worth watching closely.\n\nUpdate (August 19, 2025): ChatGPT now runs on GPT‑5. In the UI you pick Auto, Fast, or Thinking; I use GPT‑5 Thinking for screening and PDF extraction because it reasons longer and stays more consistent. Agent mode also feels steadier, but careful human checks are still essential. (If you work via API, OpenAI still documents separate “reasoning” models like o3, but that label isn’t shown in the ChatGPT menu.)"
  },
  {
   "id": "navod-pro-dluzniky-a-stradatele",
   "title": "Návod pro dlužníky a střadatele, jak přežít dluh větší než ekonomika",
   "date": "2025-07-12",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek",
    "Zuzana Havránková"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-komentar-navod-pro-dluzniky-a-stradatele-jak-prezit-dluh-vetsi-nez-ekonomika-281287",
   "standfirst": "Dnešní padesátníci se dožijí státního dluhu přes 100 procent HDP. Šancí státu je inflace. Střadatelé by se měli vyhnout dluhopisům a dlužníci by měli fixovat úroky na dlouho, píší ekonomové Zuzana Havránková a Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/navod-pro-dluzniky-a-stradatele/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-07-12_navod-pro-dluzniky-a-stradatele.md",
   "word_count": 671,
   "text": "Podle základního scénáře Zprávy o udržitelnosti veřejných financí z dílny Národní rozpočtové rady přeteče český státní dluh roční objem tuzemské výroby v roce 2050. Od zveřejnění zprávy jsme sice přijali lehkou reformu důchodů, ale též se zavázali k vyšším výdajům na obranu. Rozpočtová rada „bod zlomu\" v příští analýze posune blíž současnosti. Jak ukazují harvardští profesoři Reinhart a Rogoff, takové zadlužení je obvykle spojené se zaostáváním životní úrovně.\n\nZaplatí dluh naše děti a vnoučata? Pravděpodobně ho zaplatí už ti z nás, kteří spoří a nepůjčují si. Dluh, který před sebou společně tlačíme, nemusí znamenat vyšší daně pro děti. Nemusí znamenat ani nižší důchody pro nás. Může znamenat inflaci a částečný státní bankrot. Všechna řešení jsou ošklivá, ale některé si vybrat musíme. Přitom politicky průchozí je jediné.\n\nProjděme si je postupně. Snížení výdajů? Vykleštěná reforma penzí ukazuje maximum politicky možného. Ani skartace plánů na rychlovlaky a jiných zelených ambicí nás nezachrání. Zvýšení daní, nové daně z majetku? V programu volebních favoritů to nenajdeme, jinak by favority nebyli. A zvednout daně tak, aby stát uzavřel účty, už možné není. Ač nejde o přímou úměru, vysoké daně nakonec ekonomiku dusí.\n\n## Daně a škrty už dluh nevyřeší\n\nMožná se přece jen příští vlády politicky obětují a prosadí další škrty a daně – ale stačit to nebude. Co tedy zbývá? Státní bankrot nevypadá sexy. Ale s dluhem 200 % HDP (což naše rozpočtová rada vidí pro rok 2070) možná zavřeme oko. Řekové by bývali zkusili bankrot rádi, kdyby je kvůli tomu zbytek eurozóny nechtěl vyhodit. I nám by částečný bankrot voněl lépe, kdybychom ho nazvali třeba repatriace pohledávek ze zahraničí.\n\nPoslední možností je něco, co jsme už ochutnali: pádivá inflace. Je to možnost nejvíc realistická, neboť o ní nemusí hlasovat vláda ani parlament. Stačí, aby ji vláda a národní banka tiše tolerovaly a podporovaly. Inflaci rádi nemáme, reptáme, ale vlastně nevíme, koho vinit: navzájem si odpovědnost přehazují jak horký brambor. (Ač je potřeba zmínit, že podle převažujícího výzkumu v ekonomii je za inflaci nakonec zcela odpovědná národní banka.)\n\nJak inflace řeší státní dluh? Stát ovládá hodnotu peněz, v nichž dluží. Řekněme, že máme dluh 200 % HDP a zvýšíme ceny na dvojnásobek natištěním korun. Ač se výkon ekonomiky nezmění, HDP počítané ve znehodnocených korunách je dvakrát větší. Další rok tak máme dluh jen 100 % HDP. Národní banka totiž ignoruje inflaci, která už nastala: viz roky 2021-2023. Dokud zůstaneme u inflačního cílování, nezažijeme fiskální disciplínu.\n\n## Jak vydělat na inflaci\n\nNa den zúčtování se můžeme připravit. Máme-li peníze, investujme do aktiv, která nesou vlastní příjem a inflace je neznehodnotí: nemovitosti a hlavně akcie, jež nám dodají výnos i likviditu. Potřebujeme-li peníze, půjčme si na co nejdelší dobu s dlouhou fixací úrokové sazby. Nesplácejme hypotéku předčasně. Místo toho hledejme služby (a že je jich řada), které nám levně a snadno umožní investovat do akcií mnoha globálních firem, tzv. indexu.\n\nStejné poučení platí pro státní pokladnu. Stát si má půjčovat na dlouho. Ideálem jsou perpetuity, tedy dluhopisy s nekonečnou splatností. Využili bychom klidnou situaci na finančních trzích a zafixovali přijatelné úroky. Stát má také obrovský majetek v zahraničí, přepočtem 3,5 bilionu korun v podobě devizových rezerv ČNB. Tyto prostředky dnes banka ukládá hlavně do evropského dluhu (dluhopisy + eura), který vydělává drobné a inflace ho jednou sežere.\n\nZde se v plné nahotě šklebí bída české hospodářské praxe. Doporučení výše nejsou nová. Úrokové sazby ležely mezi lety 2010 a 2021 u dna, ale žádná z vlád jich nevyužila k přechodu na dlouhodobé financování. Ještě smutnější bylo selhání národní banky mezi lety 2017 a 2021 cokoli užitečného dělat s devizovými rezervami. Dohromady jsme přišli nejméně o 2 biliony korun. Hledáme-li praktické důsledky ignorování ekonomického výzkumu, tady je příklad.\n\nZřejmě se dožijeme opakování českého inflačního fiaska z let 2021-2023, jen ve větším a globálním měřítku. To věští i profesor Rogoff ve své nové knize. Příští finanční krize může snadno začít tak, že si investoři uvědomí, jak riskantní je držet peníze a státní dluhopisy. Teď je ještě čas se na inflaci připravit. Pokud spoříme, nekupujme dluh. Pokud si půjčujeme, zafixujme úrok."
  },
  {
   "id": "maer-new-challenges",
   "title": "New Challenges for Meta-Analysis: Attenuation Bias, P-Hacking, Preferred Estimates",
   "date": "2025-07-07",
   "date_precision": "day",
   "section": "In English",
   "category": "english",
   "language": "en",
   "outlet": "MAER-Net",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.maer-net.org/post/new-challenges-for-meta-analysis-attenuation-bias-p-hacking-preferred-estimates",
   "standfirst": "Our recent meta-analyses highlight three issues for the field: attenuation bias can rival publication bias in distorting results; new methods like MAIVE address p-hacking more effectively; and author “preferred” estimates may systematically differ from others. Each has implications for best practices in meta-analysis.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/maer-new-challenges/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-07-07_maer-new-challenges.md",
   "word_count": 456,
   "text": "My colleagues and I have recently published or revised three meta-analyses, each raising issues that may matter for how we do meta-analysis in economics. I’d be grateful for thoughts or feedback -- here, by e-mail, or in person at our colloquium in Ottawa.\n\n1. Attenuation bias (Review of Economics and Statistics, 2024)\n\nAttenuation bias, aka regression dilution, arises when explanatory variables are measured with (classical random) error, biasing regression coefficients toward zero. We show that attenuation bias can be quantitatively important in estimating the elasticity of substitution between skilled and unskilled labor, although publication bias is still the bigger problem. We’re now working on comparing the two biases more broadly across meta-analyses in economics. Is it possible that on average, the two wrongs make a right? On a technical note, we also argue it’s risky to meta-analyze inverted regression coefficients -- especially common when elasticities are estimated primarily in their inverse form. Working with these transformed estimates can violate key meta-analysis assumptions. We should meta-analyze the originally reported regression coefficients.\n\n2. P-hacking (JPE Microeconomics, revised & resubmitted)\n\nPublication bias and p-hacking are commonly treated as the same problem, and in many settings, this is defensible: both are often observationally equivalent and create a correlation between effect sizes and standard errors. But the distinction can matter for methods. Selection models don’t handle p-hacking, while meta-regression (such as PET-PEESE) is robust to some forms. In this paper on the effect of financial incentives on performance we apply MAIVE, a new extension of PET-PEESE forthcoming in Nature Communications robust to more p-hacking strategies that work on precision (such as clustering choices or changing controls) as well as omitted-variable bias in meta-regression. Our results, in the Nature C and JPE Micro papers, suggest a need for more attention to the mechanisms behind selective reporting and for broader adoption of estimators robust to p-hacking, not just MAIVE but also RTMA developed by Maya Mathur.\n\n3. Preferred estimates (Journal of Labor Economics, forthcoming)\n\nMost economics meta-analyses collect all reported estimates -- a good default. But some estimates are clearly marked by the original authors as less or more trustworthy. The entire point of some papers is that a particular estimation strategy is wrong. In our class size meta-analysis, we classified estimates as “preferred,” “neutral,” or “discounted” according to how study authors described them. Preferred estimates were systematically larger, and this could not be explained by method choices or publication bias (based on tests we didn’t include in the final version of the paper because they were not relevant for JOLE readership though the finding could be relevant for MAER-Net). Takeaway: It’s worth coding which results are preferred in primary studies, as these author judgments may capture information that’s otherwise hard to quantify."
  },
  {
   "id": "litomysl-srovnani-skol-litomysl-novy-zeland",
   "title": "Srovnání základních škol v Litomyšli a na Novém Zélandu",
   "date": "2025-07-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17516211045744010_lilie_2025_7.pdf",
   "issue": "2025/7",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-srovnani-skol-litomysl-novy-zeland/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-07-01_litomysl-srovnani-skol-litomysl-novy-zeland.md",
   "word_count": 403,
   "text": "Měli jsme možnost tři měsíce žít u protinožců, přičemž děti tam chodily do školy. Novozélandské základní školy jsou nesmírně populární v zahraničí a své děti tam za velké peníze posílají lidé z Číny, Koreje a evropských zemí. Nám školné zařídila místní univerzita, jež nás tam pozvala. Jak si tamní školy stojí v porovnání s tím, co známe z Litomyšle? Shrňme si hlavní rozdíly.\n\n1) Novozélandské školy jsou lehčí, hlavně v matematice.\n\n2) Jsou více neformální. V jedné třídě učitel dělal kliky na třech prstech, když neuměl odpovědět na otázku dětí. Důraz je na diskuzi, argumentaci, kreativitu, ambice.\n\n3) Neznámkuje se. Hodnocení je slovní, často v podobě ocenění.\n\n4) Povinné jsou uniformy. Zakázané jsou mobily.\n\n5) Školy připomínají chatové osady v parku. Přestávky děti tráví venku, často hrají rugby a kriket. Ve třídě jsou děti z celého světa, bílí Zélanďané tvoří menšinu.\n\n6) Nejsou školní jídelny; oběd musíte dětem připravit s sebou.\n\n7) Od 10 let se učí praktickým dovednostem: vaření, práce se dřevem atd.\n\nDěti si to užily. Jsou naše školy horší? Já preferuji český systém. Sami Novozélanďané si uvědomují, že jejich školy jsou málo rigorózní. Přistěhovalci z Asie a Evropy je předbíhají. Druhý extrém je Korea nebo Čína, kde děti neznají nic než dril od úsvitu do soumraku. A víte co? Když se bavíte s Korejci a Novozélanďany, tak nakonec říkají, že by nejradši kompromis, jako máme my v Evropě. České základní školství má dobrý zvuk.\n\nTo neznamená, že bychom u nás nemohli nic zlepšit. Řešíme málo argumentační schopnosti a moc memorování východního stylu (kde se těží kaolín, pojmenuj deset skoro stejných motýlů atd.). Ale i tohle je průprava do života: někdy je potřeba udělat, co po Vás šéf chce – a tečka. Je potřeba zakousnout se a makat.\n\nNovozélandský systém není tak přehnaně progresivistický jako v Americe. Školy nefungují jako prostředek ideologické indoktrinace. Třeba ekologické problémy jsou probírány, ale ne jako středobod života – důraz je na osobní rozvoj dětí a hledání řešení, nikoli odčiňování vrozené viny. Tvoření, budování, spravování, ne omezování se za každou cenu. Škola ukazuje dětem, jak skvělé věci mohou v životě dokázat, ne jak minimalizovat důsledky vlastní existence.\n\nDěkuji paním učitelkám a pánům učitelům ze Zámecké (a hlavně třídním: paní Lipavské, Pokorné, Motlové, Bořkové), že nám pobyt umožnili, zasílali nám učivo během naší nepřítomnosti a měli s dětmi po návratu trpělivost. Teď mohu s čistým svědomím říct, že práce našich učitelů je skvělá i v mezinárodním srovnání."
  },
  {
   "id": "litomysl-skolni-jidelny",
   "title": "Pátek pro planetu ve školní jídelně (pokračování)",
   "date": "2025-06-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Zuzana Havránková"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17488424982675570_lilie_2025_6.pdf",
   "issue": "2025/6",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-skolni-jidelny/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-06-01_litomysl-skolni-jidelny.md",
   "word_count": 393,
   "text": "V minulé Lilii nalezneme polemiku rodičů (včetně předsedy školské rady ZŠ Zámecká) s manažerem soukromého řetězce školních jídelen ohledně akce „Pátek pro planetu“, tedy zákazu nabízení masa dětem v určitých dnech s tím, že to pomůže klimatu. Názor nechť si čtenář udělá sám. Protože to bylo dlouhé, níže shrnuji hlavní body:\n\nPár dní v měsíci bez masa nikomu neuškodí. A kdo se chce živit čistě vegetariánsky, může v jídelně už teď; v nabídce jsou 3 jídla.\n\nVegetariánská strava (či dokonce veganská, již akce „Pátek pro planetu“ propaguje) není automaticky zdravější než pestrá strava obsahující maso.\n\nRostlinné proteiny jsou většinou neúplné a biologicky hůře dostupné, tudíž vegan musí pečlivě kombinovat různé zdroje a hlídat jejich množství.\n\nSpojování některých jídel ve školách s etickými principy (zde méně masa a mléka -> méně oteplování) může vést během puberty k poruchám příjmu potravy.\n\nPřehnaná fixace na změnu klimatu jako jediný existenční problém může poškodit psychiku dětí a dospívajících (např. neochota mít děti).\n\nVyplatí se preferovat klimatická opatření, jež jsou vědecky účinná a společensky přijatelná, zejména méně kácení a větší výsadba stromů (i v Litomyšli).\n\nTlak na vědecky a společensky sporná opatření riskuje znechucení veřejnosti a zamítnutí všech klimatických balíčků, podobně jako teď v USA.\n\nKulturní války a radikalismus ohledně ideologických otázek (klima, gender) společnost rozežírají jako rakovina. Viděli jsme je na vlastní oči v USA a v Litomyšli to zažít nechceme. Ve školních jídelnách dětem nabídněme chutnou, výživnou a přiměřeně zdravou stravu bez moralizování.\n\n„Pátek pro planetu“ ale může být přece jen prospěšný. Proč? Přilákal pozornost k chystané vyhlášce ministerstva ohledně školní stravy, jež měla být radikálnější (byť v dobré víře a s ušlechtilým záměrem). Díky tlaku rodičů se k ní již staví odmítavě jak vláda současná, tak stínová. Věřme, že změny nabídky jídelen budou založeny na mezinárodním mezioborovém výzkumu a společenské diskuzi.\n\nDěkuji zaměstnancům školní jídelny ZŠ Zámecká za chutná jídla pro děti. Škoda, že se nepodařilo udržet výborného kuchaře pana Horníčka (to je pro strávníky horší zpráva než Pátek pro planetu). Nenuťme jeho nástupce vařit tabulkové jídlo, které děti nebudou jíst. Během prvního „Pátku“ došlo k propadu vydaných jídel a naopak přibylo zbytečně vyhozeného jídla.\n\nNechceme, aby děti místo oběda v jídelně chodily do města na kebab, pizzu a čipsy. Neomezujme vegetariány, ale vraťme dětem svobodu vybrat si výživné jídlo, které jim chutná – ať už se firma, která školní jídelnu provozuje, bude jmenovat jakkoli."
  },
  {
   "id": "litomysl-florbaliste-mezinarodni-i-skolni",
   "title": "Mladí florbalisté úspěšní na mezinárodních i školních soutěžích",
   "date": "2025-06-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17488424982675570_lilie_2025_6.pdf",
   "issue": "2025/6",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-florbaliste-mezinarodni-i-skolni/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-06-01_litomysl-florbaliste-mezinarodni-i-skolni.md",
   "word_count": 421,
   "text": "Florbalový kalendář má pro květen vyhrazeny speciální turnaje. V České Třebové jsou to tradiční Dny florbalu, kam se sjíždějí nejlepší školní týmy kraje. V Praze je to mezinárodní Prague Floorball Cup, největší středoevropský turnaj pro hráče v „mini\" florbalu do 11 let. Litomyšl letos do obou soutěží vyslala hned dva týmy. Jak si vedly?\n\nNa pražský turnaj vyjeli zvlášť mladší a starší elévové. V obou kategoriích dohromady soutěžilo 38 týmů ze střední Evropy. Starší elévové na úvod podlehli Kladnu, ale chuť si spravili překvapivou výhrou nad berlínskými Red Devils. Následující výhra nad Říčanami jim zajistila postup z druhého místa ve skupině, na čemž nic nezměnila ani těsná večerní porážka s pražskými Black Angels.\n\nMladší elévové ovládli svoji skupinu s celkovým skóre 14:0, když postupně porazili České Budějovice, Black Angels a Prague Tigers. Druhý den už to jako obvykle bylo pro mimopražské týmy složitější, neboť se projeví druhá noc strávená ve spacácích ve škole s nesnadno vymahatelnou večerkou, nikoli pohodlně doma v posteli. Náš tým bohužel padl v odvetě 2:3 s Black Angels, kdy jsme rozhodující gól dostali vteřiny před koncem. V posledním zápase jsme přes velký tlak a tři tyčky nedokázali vstřelit gól dalšímu budějovickému týmu, a remíza 0:0 pro nás znamenala konečné čtvrté místo. To je lepší než páté místo z ledna, ač loňský bronz se nám obhájit nepodařilo.\n\nStarším elévům druhý den již také docházel dech, navíc jim kvůli dubnovým zraněním chyběli dva klíčoví hráči. Byli tedy doplňováni mladšími elévy; někteří odehráli ve dvou dnech i 10 náročných zápasů. V zápase s Vinohrady měli jen jednoho hráče na střídání, přesto po heroickém výkonu sahali po bodech a podlehli jen těsně 1:2. V závěrečném duelu se Zelenou Gorou už síly došly. Starší elévové tedy obsadili celkové 6. místo, nejlepší naše umístění v této kategorii v historii.\n\nHráči se vrátili domů v neděli večer a hned v pondělí ráno vyrazila většina z nich na školní turnaj prvního stupně do Třebové v dresu žluté a modré školy. Turnaje se zúčastnilo celkem 18 týmů z celého Pardubického kraje. Obě litomyšlské školy ovládly svoje skupiny se skóre 33:2, resp. 33:0. Bez problémů též oba týmy zvládly čtvrtfinále a postoupily do finálové skupiny. V ní se od nás odvrátilo štěstí a projevilo se, že někteří hráči hrají nejen 3 zápasy za sebou bez přestávky, ale i kumulativně 20 zápasů ve 3 dnech.\n\nVýsledné stříbro a bronz přesto ukazují na dominanci litomyšlského florbalu v Pardubickém kraji hráčů prvního stupně. Zvláštní individuální ocenění zaslouží Kryštof Slavík, který se zúčastnil obou turnajů a v obou ovládl brankářské statistiky."
  },
  {
   "id": "litomysl-florbal-2025",
   "title": "Litomyšlský florbal na jaře",
   "date": "2025-05-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17461763345065400_lilie_2025_5.pdf",
   "issue": "2025/5",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-florbal-2025/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-05-01_litomysl-florbal-2025.md",
   "word_count": 409,
   "text": "Přišel máj a sezóna skončila jak týmu mužů, tak mládeži. Čtenář bude vědět, že letos se florbalistům dařilo. Po historickém postupu do Národní ligy se podařilo nejen v lize udržet, ale i postoupit do play-off. Náš tým padl ve čtvrtfinále po boji s pražskými Black Angels, již ještě v minulé sezóně hráli soutěž nejvyšší. V rozhodujícím zápase obstáli Pražané v nájezdech.\n\nTým získal cenu za reprezentaci Litomyšle a též pro sportovce roku celého okresu. Z hráčů je třeba vyzdvihnout výkon Michaela Smoly, druhého nejlepšího střelce ligy! Fanoušci jsou vděční Přemkovi Pakostovi, který se do Litomyšle vrátil po dlouhém účinkování v Pardubicích a tým táhl. Máme též skvělé juniory, z nichž nejvíc bodů nasbírali Max Holásek a Adam Vajrauch. Snad je budeme pravidelně vídat v dresu áčka.\n\nDorostenci (Adam Dvořák, Šimon Vávra, Radim Čáp a spol.) obhájili loňský triumf v lize, kde Adam Severa vládne gólmanům. Starší žáci (Vojtěch Štěpán, Jan Vysoký a spol.) hrají celou sezónu v sestavě doplňované mladšími hráči, ale i tak často potrápili favority, například na krásném domácím turnaji 6. dubna. V parádní formě hrající mladší žáci (Ondřej Čáp a spol.) na domácím turnaji všechny zápasy vyhráli a postoupili do druhého nejvyššího koše – tam se drží i přesto, že mají nejmladší tým v lize. Tradičně se daří elévům (Matěj Kovář a spol.), již nemají v kraji konkurenci. Gólman Kryštof Slavík je generační talent. Dobře to jde i nejmladším hráčům přípravky (Jáchym Vomáčka a spol.), kde se však góly nepočítají (že jich ale dávají dost).\n\nV květnu nás čekají speciální turnaje, třeba krajské Dny florbalu v České Třebové. Zde budou hráči Litomyšle obhajovat 3 medaile v kategoriích přípravky, elévů, a také v turnaji škol prvního stupně, který vloni ovládla Zámecká. Mladší kategorie též pojedou na neoficiální mistrovství střední Evropy do Prahy, turnaj PFC. Přípravka tam vloni v obrovské konkurenci vybojovala bronz.\n\nDěkuji rodičům a přátelům za podporu, a to i na domácích turnajích. Turnaje mládeže v Litomyšli mají bez přehánění atmosféru podobnou zápasům nejvyšší ligy mužů. Přijďte se někdy podívat a zakřičet si LIIIIII-TO-MYYŠL! Bubny budou připraveny, termíny naleznete na facebookové stránce Florbalu Litomyšl. V kiosku je k dispozici občerstvení včetně dobrého piva (díky Michale!). Florbalisté rádi mezi sebe přivítají nové členy jakéhokoli věku; v září bude řada možností si hru vyzkoušet.\n\nDěkuji Petru Stolínovi, který nově (a skvěle) trénuje dorostence. Děkuji také paní ředitelce 3. základní školy a správcům haly za trpělivost s florbalisty a celkově dobrou práci, kterou oceňují návštěvníci turnajů z celé republiky."
  },
  {
   "id": "litomysl-patek-pro-planetu-tomas",
   "title": "„Pátek pro planetu“ ve školní jídelně planetě nepomůže a dětem uškodí",
   "date": "2025-04-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17437666198041909_lilie_2025_4.pdf",
   "issue": "2025/4",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-patek-pro-planetu-tomas/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-04-01_litomysl-patek-pro-planetu-tomas.md",
   "word_count": 410,
   "text": "Školní jídelna Primirest tvrdí, že děti pomohou planetě i sobě, budou-li jíst méně masa. Vegetariánská a veganská strava je prý zdravá. Akce se jmenuje „Pátek pro planetu\". Kdo by nechtěl zdravější děti a planetu?\n\nMá žena v této Lilii shrnuje výzkum o výživě: děti potřebují pestrou stravu, v níž má maso (hlavně hovězí) a jiné živočišné produkty nezastupitelné místo. Vegetariánská či veganská dieta není zdravější. Jde se tak živit, ale téměř nutností pro zdraví jsou pak pravidelné krevní testy a prášky. Respektuji ty, co to vydrží. Kdo se tak chce živit, ať se tak živí – ale dejme dětem informace i o nevýhodách, neb ty jsou značné.\n\nTeď se podívejme na tu část „pro planetu\". Chov hospodářských zvířat skutečně přispívá k vyšším emisím skleníkových plynů, to je vědecký fakt. Hospodářská zvířata produkují metan, díky němuž se rychleji otepluje. Protože se otepluje, jiným zvířatům, rostlinám a lidem to škodí. Budou-li děti jíst méně masa, mohlo by být nakonec méně krav, tedy menší oteplování a „zdravější\" planeta.\n\nNení ale jasné, co se vlastně stane s počty krav, budou-li děti v Litomyšli jíst méně masa. Záleží na tom, jak se zachovají ostatní spotřebitelé a výrobci. S nižší poptávkou klesne cena, takže si maso budou mohou dovolit i chudší lidé v Africe. Je-li nabídka neelastická, počet krav se změní málo či vůbec. Absurditu věci ilustruje skutečnost, že lidi taky produkují metan. Některá jídla metan podporují více. Podle stejné logiky bychom v pátek neměli jíst fazole!\n\nShodneme se asi všichni, že se změnou klimatu je vhodné něco dělat. Není ale lepší začít u opatření, která jsou vědecky jasně podložená, účinná a nenásilná? Nabízí se hlavně intenzivnější sázení stromů. Studie v Science: sázení nových stromů může globálně z atmosféry stáhnout čtvrtinu uhlíku, aniž bychom ohrozili produkci potravin. Hodiny výchovy k občanství by měly zahrnovat i diskuse o účinnosti různých líbivých opatření.\n\nNestrašme děti klimatem, obzvlášť ne ve škole. Oteplování není jejich vrozená vina. Změna klimatu má technická řešení. Budoucnost pro mladého člověka vypadá lépe než dřív. Přesto čelíme epidemii duševních nemocí dětí, depresí, sebevražd. Proč? Data Stanfordu: Čtyři z deseti mladých lidí se kvůli klimatu bojí mít děti. Polovina se kvůli klimatu cítí smutně, naštvaně, bezmocně a provinile. Pro skoro polovinu představuje klima stres týrající je každý den.\n\nZa to můžeme my dospělí a přispívá k tomu teď Primirest. Zamysleme se, zda to, co dětem předáváme, dává smysl. Nestačí, že to na první poslech zní dobře. Začneme-li lhát pro dobrou věc, nebude nám nakonec věřit nikdo."
  },
  {
   "id": "litomysl-patek-pro-planetu-zuzana",
   "title": "„Pátek pro planetu“ ve školní jídelně planetě nepomůže a dětem uškodí",
   "date": "2025-04-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Zuzana Havránková"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17437666198041909_lilie_2025_4.pdf",
   "issue": "2025/4",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-patek-pro-planetu-zuzana/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-04-01_litomysl-patek-pro-planetu-zuzana.md",
   "word_count": 364,
   "text": "Školní jídelna Primirest přestala jednou v měsíci nabízet jakékoli jídlo obsahující maso. To samo o sobě není problém. Problém je, jak to Primirest dětem vysvětluje. Dostali následující zprávu:\n\n„Pátek pro planetu (…) zahrnuje: Podporu zdravého životního stylu a zvýšení povědomí o přínosech vegetariánské a veganské stravy, snížení spotřeby masa s cílem přispět ke zmírnění (…) emisí (…)\"\n\nTo je z vědeckého pohledu zavádějící. Řekněme to na rovinu: je to lež. Ponechme zatím stranou mizivý vliv na emise, který v této Lilii probírá manžel (a opravdu chceme začít řešit klima tak, že dětem sebereme maso?). Podívejme se, co moderní věda říká o dopadech na zdraví. Hlavní body:\n\n1. Spojovat maso s morálními principy pro děti není v pořádku. Vytváříme jim poruchy příjmu potravy.\n\n2. Je těžké jíst vegetariánskou (natož veganskou) stravu bez doplňků potravy a zůstat zdravý. Primirest radí dětem dietu, ke které potřebují brát prášky.\n\nNíže podrobnější shrnutí od stanfordského profesora Hubermana:\n\nŽivočišné proteiny jsou kompletní, neboť obsahují všechny esenciální aminokyseliny v ideálních poměrech pro lidské tělo. Mají také vyšší biologickou dostupnost, tedy organismus je lépe vstřebává a efektivněji využívá při budování svalů, regeneraci a celkovém metabolismu. Například hovězí maso, vejce nebo syrovátkový protein obsahují vysoké množství leucinu, který hraje klíčovou roli v syntéze svalových bílkovin.\n\nNaopak rostlinné proteiny jsou často nekompletní, tedy některé esenciální aminokyseliny jim chybí. Sója je kompletní protein, ale jiné rostlinné zdroje (luštěniny, obiloviny) je nutné kombinovat pro plnohodnotný aminokyselinový profil. I u sóji jsou problémem fytoestrogeny, jež ovlivňují hladinu pohlavních hormonů. Biologická dostupnost rostlinných proteinů je nižší, neb obsahují vlákninu a další látky, které mohou narušovat jejich vstřebávání. Proto lidé na čistě rostlinné stravě často potřebují jíst větší množství bílkovin nebo se spoléhat na izolované rostlinné proteiny a doplňky. Rostlinná strava též způsobuje, že lidé mají větší chuť na cukr.\n\nTo neznamená, že z veganské či vegetariánské stravy nelze vytěžit vše potřebné. Ale vyžaduje to pečlivé plánování a doplňování vitamínu B12, železa, omega-3 mastných kyselin a dalších živin. Kromě samotného složení stravy je zásadní mentální přístup ke stravování – není vhodné označovat některé potraviny jako \"špatné\", protože to může vést k nezdravému vztahu k jídlu a negativním stravovacím vzorcům. Nezapomeňme, že anorexie (odmítání jídla) patří mezi nejfatálnější psychiatrická onemocnění."
  },
  {
   "id": "patek-pro-planetu-skolni-jidelny",
   "title": "„Pátek pro planetu“ ve školních jídelnách Zemi nepomůže a dětem uškodí",
   "date": "2025-03-14",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek",
    "Zuzana Havránková"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-komentar-patek-pro-planetu-ve-skolnich-jidelnach-zemi-nepomuze-a-detem-uskodi-271750",
   "standfirst": "Propagace vegetariánské a veganské stravy ve školních jídelnách není dostatečně vědecky vyvážená. Vliv spotřeby masa u dětí na životní prostředí je navíc sporný, píšou výzkumníci Univerzity Karlovy Zuzana a Tomáš Havránkovi.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/patek-pro-planetu-skolni-jidelny/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-03-14_patek-pro-planetu-skolni-jidelny.md",
   "word_count": 846,
   "text": "Síť školních jídelen Primirest přestala jednou v měsíci nabízet jídlo obsahující maso. To určitě není problém, zpestření jídelníčku je vhodné a ne každý chce a potřebuje jíst maso každý den. Preferuje-li někdo živit se čistě rostlinnou stravou, ať má tu možnost. Problém je, jakým způsobem je akce pojmenována a prezentována.\n\nRodiče a děti dostali následující zprávu: „Pátek pro planetu (…) zahrnuje podporu zdravého životního stylu a zvýšení povědomí o přínosech vegetariánské a veganské stravy, snížení spotřeby masa s cílem přispět ke zmírnění (…) emisí (…).\"\n\nKdo by nechtěl zdravější děti a k tomu i planetu? Podívejme se, nakolik je prezentace této akce („přínosy vegetariánské stravy\" a „zmírnění emisí\") konzistentní se současným stavem vědeckého poznání. Bohužel málo, jak uvidíme dále. Hlavní body lze shrnout následovně:\n\n1. Spojovat maso s morálními principy pro děti není v pořádku. Vytváříme jim zbytečně poruchy příjmu potravy.\n2. Vliv spotřeby masa u dětí na životní prostředí je sporný. Zdůrazňováním pochybných mechanismů torpédujeme celkovou věrohodnost klimatické politiky.\n3. Je obtížné jíst čistě vegetariánskou (natož veganskou) stravu bez doplňků stravy a zůstat dlouhodobě zdravý.\n\nZačněme dopady stravy na zdraví. Níže podrobněji rozebíráme současný výzkum, přičemž stavíme do velké míry na práci stanfordského profesora Hubermana.\n\n## Vliv rostlinných diet na zdraví\n\nŽivočišné proteiny jsou kompletní, protože obsahují všechny esenciální aminokyseliny v ideálních poměrech pro lidské tělo. Mají též vyšší biologickou dostupnost, což znamená, že je organismus lépe vstřebává a efektivněji využívá při budování svalů, regeneraci a celkovém metabolismu. Například hovězí maso, vejce nebo syrovátkový protein obsahují vysoké množství leucinu, který hraje klíčovou roli v syntéze svalových bílkovin.\n\nNaopak rostlinné proteiny jsou často nekompletní, tedy některé esenciální aminokyseliny jim chybí. Například sója je kompletní protein, ale jiné rostlinné zdroje (luštěniny, obiloviny) je nutné kombinovat pro plnohodnotný aminokyselinový profil. I u sóji mohou být při vyšší spotřebě problémem fytoestrogeny, které ovlivňují hladinu pohlavních hormonů. Biologická dostupnost rostlinných proteinů je nižší, jelikož obsahují vlákninu a další látky, jež mohou narušovat jejich vstřebávání. Proto lidé na čistě rostlinné stravě často potřebují konzumovat větší množství bílkovin, nebo se spoléhat na izolované rostlinné proteiny a doplňky.\n\nTo určitě neznamená, že z veganské či vegetariánské stravy nelze vytěžit vše potřebné. Ale vyžaduje to pečlivé plánování a většinou též doplňování vitamínu B12, železa, omega-3 mastných kyselin a dalších živin. Kromě samotného složení stravy je zásadní také mentální přístup ke stravování – není vhodné označovat některé potraviny jako „špatné\", protože to může vést k nezdravému vztahu k jídlu a negativním stravovacím vzorcům. Nezapomeňme, že anorexie (odmítání jídla) patří mezi nejfatálnější psychiatrická onemocnění.\n\nJinými slovy, vegetariánská či veganská dieta není automaticky zdravější než vyvážená smíšená strava. Ano, smažené a průmyslově zprocesované potraviny, včetně těch masitých, zdravé nejsou. Lze jíst jen rostliny, ale častou nutností pro zdraví jsou pak pravidelné krevní testy a užívání potravinových doplňků. Respektujeme ty, kteří si tuto cestu zvolí z přesvědčení a vydrží to. Je ale zavádějící říkat ve škole dětem, že tato dieta je pro ně výhodná. Dejme jim informace o výhodách i nevýhodách, aby se později mohly samy rozhodnout.\n\n## Vliv spotřeby masa na planetu\n\nTeď se podívejme na tu část „pro planetu\". Chov hospodářských zvířat skutečně přispívá k vyšším emisím skleníkových plynů, to je vědecký fakt. Zvířata produkují mimo jiné metan, díky němuž se rychleji otepluje. Protože se otepluje, jiným zvířatům a lidem to škodí. Budou-li děti jíst méně masa, mohlo by být nakonec méně krav a méně emisí. Jestli bude planeta opravdu „zdravější\", je sporné. Louky a pastviny jsou ekologicky i společensky hodnotnější než pole, což jsou biologické pouště.\n\nNavíc není vůbec jasné, co se vlastně stane s počty krav, budou-li děti na českých základních školách jíst méně masa. Záleží na tom, jak se zachovají ostatní spotřebitelé a výrobci. S nižší poptávkou klesne cena masa, takže si steaky mohou dovolit i chudší lidé. Je-li nabídka neelastická, počet krav se změní málo či vůbec.\n\nShodneme se, že se změnou klimatu je vhodné něco dělat. „Pátek pro planetu\" je pouze symbolická a u mnohých rodičů nepopulární akce. Není lepší začít u opatření, která jsou vědecky podložená, účinná a konsensuální? Nabízí se hlavně intenzivnější sázení stromů. Stromy globálně vysázené na holinách, kde se nedá jídlo pořádně pěstovat, mohou z atmosféry stáhnout čtvrtinu uhlíku. Hodiny výchovy k občanství by měly zahrnovat i diskuse o účinnosti různých líbivých opatření.\n\nNeděsme děti zbytečně, obzvlášť ne ve škole. Oteplování není jejich vrozená vina. Změna klimatu má technická řešení. Budoucnost pro mladého člověka vypadá lépe než dřív. Přesto čelíme epidemii duševních nemocí dětí, depresí, sebevražd. Proč? Data Stanfordu: Čtyři z deseti mladých lidí se kvůli klimatu bojí mít děti. Polovina se kvůli klimatu cítí smutně, naštvaně, bezmocně a provinile. Pro skoro polovinu představuje klima stres týrající je každý den.\n\nZa to můžeme my dospělí a přispívají k tomu teď školní jídelny. Zamysleme se nad tím, jestli to, co dětem říkáme, dává smysl. Nestačí, že to na první poslech zní dobře. Začneme-li přehánět a lhát, abychom upozornili na dobrou věc, nebude nám nakonec věřit nikdo. Případ USA ukazuje, co se stane, když klimatické politiky ztratí důvěryhodnost – totální obrat. Chceme-li zdravé životní prostředí, stavme na rigorózní vědě a široké podpoře společnosti. „Pátek pro planetu\" nesplňuje ani jedno."
  },
  {
   "id": "e15-hampl",
   "title": "Osobní pohled na Mojmíra Hampla",
   "date": "2025-03-13",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "E15",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.e15.cz/nazory-a-analyzy/osobni-pohled-na-mojmira-hampla-od-strazce-koruny-k-ochranci-rozpoctu-1423072",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/e15-hampl/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-03-13_e15-hampl.md",
   "word_count": 565,
   "text": "Dlouholetý viceguvernér České národní banky a dnešní šéf Národní rozpočtové rady slaví padesátiny. Žádný náš centrální bankéř nezanechal v oboru takovou stopu. Příklad: před rokem jsem měl seminář ve Švýcarské národní bance. Při obědě přišla řeč na českou měnovou politiku. Ač je Mojmír už roky z ČNB pryč, jeho jméno bylo jediné, jež si Švýcaři vybavili. Podobně na Stanfordu a stejně na Novém Zélandu, odkud komentář píši.\n\nPoštěstilo se mi pracovat jako Mojmírův osobní poradce, když byl viceguvernérem ČNB. Vedení banky řeší věci velké i malé – kam investovat rezervy za biliony, zda snížit pokutu směnárně v Mostě o 10 tisíc. Měl jsem tendenci rochnit se v bilionech a to druhé ignorovat. Mojmírova reakce vystihuje jeho přístup: „Máme povinnost vůči té směnárnici. Pojďme se na to podívat pořádně.“ A případ jsme probírali hodinu ještě před rozkladovou komisí.\n\nŽidle ve vedení ČNB může být pohodlná. Člen rady je v bance za boha a nemůže být odvolán; nechce-li pracovat, nedonutíte ho. Historie zná případy, kdy radní svůj mandát takto pojali. Mojmírova nátura je opačná: vášnivé ponoření do všech agend. Též navenek – v počtu zahraničních vystoupení drží za ČNB rekord. Proto i ekonom novozélandské banky zná Mojmírovu přednášku z Bilbaa o digitálních měnách, aniž by o Česku věděl mnoho jiného.\n\nSluší se připomenout tři klíčové Mojmírovy příspěvky k hospodářské politice:\n\nBez jeho rozhodujícího hlasu by nezačaly intervence proti koruně. Pak je obhajoval mocněji než zbytek rady dohromady. Výzkum ukazuje, že intervence nakonec splnily svůj účel: trochu vyšší HDP a hlavně zabránění deflaci. Jako vedlejší produkt vznikl obří balík českého majetku v zahraničí, tzv. devizových rezerv. Ten by po konci intervencí obrátil odtok zisků z Česka a vydělal nám z ciziny přes bilion, kdybychom ho spravovali po vzoru Singapuru.\n\nPo skončení kurzového závazku ekonomika střílela ze všech hlavní. Mojmír Hampl tlačil strategicky svižnější zvyšování sazeb než model a aparát ČNB. Bohužel zůstal v menšině a mandát mu vypršel ke konci 2018. Právě neochota ČNB včas upustit papiňák pomohla vyšponovat naši inflaci na rekord oproti zbytku vyspělého světa. Navíc, jak mi řekl, v roce 2021 by Mojmír neváhal intervence symetricky otočit a bobtnající inflaci zklidnit posílením koruny.\n\nNa počátku pandemie se Mojmír jako jeden z mála elitních odborníků odvážil kritizovat lockdowny. Tehdy za to schytal bídu, ale dnes musíme dvakrát podtrhnout, že měl pravdu. Data ukazují, že lockdowny měly na šíření čínského viru malý vliv. Zato s náklady plošných uzávěr se budeme vyrovnávat po generace. Zavřít školy a všechno, jiná možnost není, volali ostatní experti. Inu, v příští pandemii uzávěry mohou fungovat, ale věřit už jim nebudeme.\n\nMéně známý střípek z Mojmírovy kariéry: mocně vzdoroval nákupu čínských vládních dluhopisů z peněz ČNB v době, kdy si druhý viceguvernér balil do Číny coby velvyslanec. Odborné útvary byly proti, ale „čínská sekce“ (jak Mojmír přezdíval orientální kliku v ČNB) to protlačila silou. Nové vedení ČNB našlo nakonec dost soudnosti, aby čínské dluhopisy předloni tiše prodalo, a tím dalo Mojmírovi a vlastním odborníkům za pravdu.\n\nMojmír naslouchá druhé straně.\nProto si Mojmír Hampl může dovolit mluvit zpříma, silně a jasně, a přitom ho dnes coby ztělesnění rozpočtové zodpovědnosti respektují osobnosti zleva doprava. Povede-li se dát veřejné finance do pořádku, bude to jeho zásluha. Jako jeden z mála předních národohospodářů zvládá i publikovat v zahraničních vědeckých časopisech. Do šesté dekády života vstupuje v plné síle. Vrchol kariéry má před sebou.\n\nAutor je profesor na Institutu ekonomických studií FSV UK, zakladatel iniciativy Zrušme inflaci."
  },
  {
   "id": "litomysl-prague-floorball-cup",
   "title": "Mladí florbalisté Litomyšle úspěšní na největším středoevropském turnaji",
   "date": "2025-02-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17383139261602303_lilie_2025_2.pdf",
   "issue": "2025/2",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-prague-floorball-cup/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-02-01_litomysl-prague-floorball-cup.md",
   "word_count": 405,
   "text": "V lednu se tým florbalistů Litomyšle opět podíval na prestižní turnaj Prague Floorball Cup, neoficiální mistrovství střední Evropy pro nejmladší hráče. Účastní se ho každoročně kolem 200 týmů a přes 3000 hráčů. Letos přijely týmy z 6 zemí: kromě Česka též z Lotyšska, Polska, Slovenska, Německa a Rakouska. V kategoriích elévů hrálo celkem 52 týmů.\n\nVzhledem k obrovské konkurenci je medailová logika turnaje neúprosná: vyhrát všechny zápasy, nebo jednou zaváhat a mít štěstí na výsledky soupeřů. To jsme neměli, takže i přes jedinou prohru z 6 odehraných zápasů si odvážíme 5. místo. Jakkoli jsme tedy nevyrovnali loňský bronz, kluci ukázali, že se mohou směle měřit s nejlepšími hráči našeho koutu Evropy.\n\nNejprve jsme bez potíží přejeli Spartu 3:0. V následujícím duelu s brněnskými Troopers jsme si ale vybrali slabší chvilky a v poločase prohrávali už 0:3 po nechytatelných střelách soupeře do šibenice. Pak jsme soupeře zamkli a postupně snížili na 2:3. Při závěrečné power play jsme dostali míček na brankovou čáru, ale ne až do brány.\n\nChuť jsme si spravili v duelu s dalším superligovým týmem, pražským Chodovem. V parádní atmosféře zaplněné hostivařské haly jsme otočili skóre z 1:2 na 5:2. Chodov pak zabral a snížil na 5:4, ale vítězství jsme si už sebrat nenechali. Večer jsme navštívili superligové utkání mužů mezi Bohemians a Mladou Boleslaví, aktuálně 2 ze 3 nejlepších týmů tabulky. Naši kluci byli vybráni, aby při nástupu do utkání před tisícem diváků v krásné UNYP aréně doprovodili na hrací plochu hráče Bolky (s Bohemkou nastupovali berlínští kluci a holky z Red Devils). Kluci tak přirozeně fandili Bolce, jež se jim odměnila spoustu parádních gólů a vítězstvím 9:5.\n\nDruhý den ráno náš čekal soupeř z Lotyšska. Úvod zápasu jsme zase zaspali a rychle prohrávali 0:2. Ještě do poločasu jsme ale dokázali vyrovnat. Dvě minuty před koncem se soupeř dostal do vedení, ale než jsme stihli odvolat gólmana pro závěrečnou power play, vyrovnali jsme při normálním počtu hráčů v poli. V posledních vteřinách jsme navíc trefili tyčku.\n\nV dalším zápase jsme si v odvetě poradili s Chodovem 3:0. Čekaly nás České Budějovice, proti kterým si kluci s chutí zastříleli. Ale minutu před koncem přišla zpráva, že Lotyši nečekaně vysoko porazili Chodov. V tu chvíli jsme vedli 7:1 a potřebovali k 5. místu další gól. Naskočila speciální formace. Rozhodující gól vstřelil vteřinky před koncem z úniku Fíla!\n\nNa turnaj pojedeme zase v květnu. Opět budeme ze všech klubů reprezentovat nejmenší město, které ale máme nejradši."
  },
  {
   "id": "litomysl-ohlednuti-za-rokem-florbalu",
   "title": "Ohlédnutí za nejúspěšnějším rokem florbalu v Litomyšli",
   "date": "2025-01-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17359087711380533_lilie_2025_1.pdf",
   "issue": "2025/1",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-ohlednuti-za-rokem-florbalu/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2025-01-01_litomysl-ohlednuti-za-rokem-florbalu.md",
   "word_count": 416,
   "text": "Vloni se nebývale dařilo jak elitnímu A týmu florbalistů, tak mládežnickým kategoriím. Historickou událostí číslo 1, 2 a 3 byl postup A týmu do Národní ligy. K tomu potřebovali florbalisté nejprve ovládnout svou divizi (větší než východní Čechy; jezdili až do Třebíče). Pak museli v sériích na 3 vítězné zápasy postupně přemoci nejlepší týmy z dalších divizí, Bílovec a Kadaň.\n\nNa páté rozhodující utkání s Kadaní o Velikonočním pondělí přišlo do naší haly 500 lidí. Víc se nás tam nevejde. Zážitek to byl o to větší, že nám Kadaň nedala nic zadarmo. Po dvou třetinách jsme prohrávali, a to ještě náš brankář těsně před sirénou parádně lapil trestné střílení. Až ve třetí třetině jsme Kadaň zlomili, nasázeli spoustu gólů a oslavili spolu postup.\n\nNárodní liga je o parník těžší, než co jsme znali z divize. I tak se nám daří občas ukořistit skalpy favoritů, třeba Písku, Kobylis, Panthers Praha. Naše domácí zápasy jsou proslulé skvělou atmosférou; rozhodčí na ně mají pořadník. Viz například oficiální komentář trenéra pražského týmu po prohraném utkání v Litomyšli: „Skvělé prostředí, soupeř, výborní diváci i zápas. Klobouk dolů, kvůli tomuhle to hrajeme.\" Cílem pro rok 2025 je Národní ligu v Litomyšli udržet.\n\nVloni zaznamenali skvělý úspěch též dorostenci Litomyšle, kteří ovládli 2. ligu! Titul mohli opět za skvělé kulisy oslavit doma. I na zápasy mládežnických kategorií u nás chodí přes 100 diváků, což je u zápasů dětí nevídané. Kdo mě zná, ví, že jsem na Litomyšl hrdý obecně – ale máloco se u mě vyrovná parádně zorganizovanému turnaji pro celé východní Čechy, kde si třeba děti z Pardubic prvně zahrají v atmosféře jako z play off.\n\nV minulém roce též prvně v historii začali hrát mladší žáci (kluci a holky pod 13 let) florbal na velkém hřišti s pěti hráči v poli. Přechod na 5+1 už v mladším věku je světovým trendem, umožňuje rychlejší individuální rozvoj hráčů a pro diváky přidává na atraktivitě. Náš tým jako nováček začínal v nejnižším výkonnostním koši ligy, ale postupně se propracoval až do druhého nejvyššího.\n\nPíšu o florbale, neb florbal hrají mé děti. Mám ale radost, že i další sporty u nás jsou skvěle vedeny (sleduji basket, volejbal, hokej, atletiku, fotbal). Na tak malé město mají děti bohatý výběr. Kluby spolupracují a nevyčítají si přestupy a peníze, jak to známe odjinud. Děkuji všem, kdo pomáhají dětem sportovat. Jinak děti přicházejí o návyky disciplíny, práce v týmu, euforii z vítězství, skousnutí porážky, zdravý tělesný vývoj. Přeji všem litomyšlským sportům, aby se jim letos podařilo přilákat víc hráčů."
  },
  {
   "id": "nadeje-na-cenovou-stabilitu-cnb-vyzkum",
   "title": "Naděje na cenovou stabilitu? Do ČNB se vrací nezávislý výzkum",
   "date": "2024-12-06",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-komentar-nadeje-na-cenovou-stabilitu-do-cnb-se-vraci-nezavisly-vyzkum-265834",
   "standfirst": "Analytickou práci ČNB čekají největší změny za 20 let. Je to důsledek auditu měnové politiky, který si banka zadala u nezávislých odborníků z ČR i zahraničí, píše ekonom a profesor Univerzity Karlovy Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/nadeje-na-cenovou-stabilitu-cnb-vyzkum/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2024-12-06_nadeje-na-cenovou-stabilitu-cnb-vyzkum.md",
   "word_count": 695,
   "text": "Od intervencí ČNB proti koruně, které skončily v roce 2017, máme jednu z nejvyšších inflací mezi vyspělými zeměmi. Přitom hlavním ústavním úkolem národní banky je péče o cenovou stabilitu. Řekněme to na rovinu: ČNB dlouhodobě nezvládá plnit ústavní zadání. Současnému vedení slouží ke cti, že si nechalo dosavadní postup posoudit od renomovaných odborníků.\n\nPodobný audit měnové politiky si nechala v minulosti zpracovat řada centrální bank, ale pro ČNB je to poprvé. Cynika napadne, zda nejde o divadlo s cílem zbavit se nepohodlných analytiků. Současný guvernér měl opakované konflikty se sekcí měnovou, jež spravuje predikční model a připravuje doporučení ohledně úrokových sazeb. Mohly by se mu tedy hodit posudky, které ukazují na analytické nedokonalosti v nedávné minulosti ČNB.\n\nParadoxně však posudek nejvíce kritický k sekci měnové napsal Roman Šustek z Queen Mary University of London, kterého si sekce do auditu sama vybrala. To ukazuje na poctivost analytiků a vedení sekce. Úlevou také je, že guvernér ani po auditu šéfa sekce neodvolal. Celkové vyznění auditu není nijak zdrcující, ale navrhuje dvě velké změny. Zaprvé, ČNB by se měla přestat soustředit na jediný model. Zadruhé, měla by vytvořit nezávislý výzkumný útvar, který bude oponovat doporučení měnové sekce ohledně úrokových sazeb.\n\n## Výzkum a nový model\n\nNa svém čtvrtečním jednání bankovní rada obě doporučení přijala. Vznikne nová sekce výzkumu, která bude mít na starosti vývoj nového modelu a bude zcela nezávislá na sekci měnové či jiné. Částečně se tak vracíme do minulosti, protože do roku 2016 ČNB takový nezávislý oponentní útvar měla. Je náhoda, že inflaci téměř neustále nad cílem vidíme právě od roku 2017?\n\nNezávislý výzkum v ČNB vybudovala Kateřina Šmídková, která též působila jako profesorka na Univerzitě Karlově. Její úmrtí v roce 2014 výzkum téměř paralyzovalo; v českém prostředí se nepodařilo najít vhodného nástupce. Ač proběhlo velké mezinárodní výběrové řízení s řadou skvělých kandidátů, všichni nakonec odstoupili.\n\nNa konci roku 2016 pak tehdejší bankovní rada nezávislý výzkum zrušila. Oponentura sekci měnové prakticky zmizela, což přispělo k zahledění do jediného modelového přístupu. Sazby měly být již od roku 2017 vyšší, než doporučoval model. Je navíc těžko pochopitelné, že na začátku inflační vlny v roce 2021 ČNB ani nezvažovala, že by mohla inflaci rychle srazit prodejem části gigantických rezerv, které vznikly během předchozích intervencí.\n\nNástupkyní Kateřiny Šmídkové na pozici šéfky nezávislého výzkumu ČNB je Simona Malovaná. To je dobrá volba: prakticky od nuly vybudovala výzkum finanční stability, díky kterému je dnes ČNB mezinárodně známá. Zároveň má dostatek asertivity, aby dokázala argumentační sílu sekce měnové efektivně vyvážit. Kateřina Šmídková vstupovala do této role v 36 letech, Simona Malovaná je ještě o něco mladší. Dohled nad výzkumem bude mít na starosti Jakub Seidler, skvělá volba prezidenta pro uvolněné místo člena bankovní rady po odstoupivším Tomáši Holubovi.\n\n## Úspěchy dnešní ČNB\n\nSoučasné bankovní radě toho můžeme vyčítat dost, ostatně sám jsem o tom popsal desítky stran. Reputaci ČNB poškozuje personální politika. Řada schopných lidí v posledních dvou letech odešla. Klíčové manažerské posty často obsadili lidé spojení s bývalým prezidentem. Je nesnadné ubránit se dojmu, že se jedná o protislužby za pomoc s prosazením výběru guvernéra. Na druhou stranu se patří pochválit úspěchy:\n\n1) Obnovení samostatného výzkumu a plnohodnotné oponentury v ČNB.\n\n2) Postupné investice devizových rezerv do akcií, což nám v dlouhodobém vyjádření vydělá stamiliardy, aniž by to ohrozilo plnění hlavního ústavního mandátu ČNB.\n\n3) Prodej čínských státních dluhopisů, které nakoupila předchozí bankovní rada těsně před jmenováním tehdejšího viceguvernéra novým velvyslancem v Číně.\n\n4) Zrušení vazby platů v ČNB na inflaci. Platy v ČNB by měly být mnohem vyšší (a současná bankovní rada by měla najít odvahu je nárazově zvýšit), ale zaměstnancům nepřísluší automatické odměny za vyšší inflaci, kterou svou prací sami ovlivňují.\n\nMíč je nyní na straně vlády a prezidenta. Potřebujeme zlepšit zákonný rámec, ve kterém se ČNB pohybuje – její práva, povinnosti, odpovědnost. Nové členy rady by měl potvrzovat Senát, jako je to zvykem ve vyspělých zemích. Zákon by měl umožňovat, abychom do takové funkce vybírali i zahraniční experty. Měli bychom jasně říct, co všechno může nebo nemůže ČNB dělat s rezervami. A hlavně musíme jasně vymezit, co přesně po ČNB chceme. Dvouprocentní inflaci? OK, napišme to do zákona společně s tím, co vedení ČNB čeká, když to plnit nebude."
  },
  {
   "id": "litomysl-florbalova-sezona",
   "title": "Florbalová sezóna nabírá na obrátkách",
   "date": "2024-12-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17331459658438015_lilie_2024_12.pdf",
   "issue": "2024/12",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-florbalova-sezona/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2024-12-01_litomysl-florbalova-sezona.md",
   "word_count": 404,
   "text": "Na podzim se v akci představilo hned osm týmů litomyšlských florbalistů, od nejmladší přípravky po elitní A tým mužů. Ve dvou nejmladších kategoriích, tedy přípravce a elévech, se podle pravidel skóre nepočítá a hlavní je radost ze hry. Hráči Litomyšle ale vědí, že těch gólů dávají letos opravdu dost i nejlepším týmům kraje.\n\nDalší věková kategorie, mladší žáci, už hraje na velkém hřišti s pěti hráči v poli. Letos má Litomyšl i v této kategorii velmi silný tým, který cestuje na turnaje po celých východních Čechách a z prvních 12 zápasů ovládl 10.\n\nTěžší to mají starší žáci, kteří z loňska zdědili nasazení do elitního výkonnostního koše, ale kvůli zraněním jim chybí od začátku sezony několik klíčových hráčů. Museli zakusit několik porážek, než se jim podařilo pozici v tabulce stabilizovat.\n\nKlasicky dobře se daří dorostencům, kteří vloni svou ligu vyhráli; napínavé bylo třeba vítězství 4:3 nad Vysokým Mýtem 2.11. Podobně hezký zážitek poskytli fanouškům junioři, když 9.11. zdolali silný tým Náchodu.\n\nNad očekávání se daří též elitnímu A týmu v Národní lize, kam vloni po velkém boji postoupil z divize. Mohli jsme si užít například domácí vítězství nad favorizovanými Panthers Praha v poměru 5:2, když přitom po dvou třetinách byl stav 0:1. Na domácí zápasy áčka chodí běžně kolem 300 lidí a mají parádní atmosféru.\n\nVe florbale se hrají též školní soutěže, kde se tradičně daří litomyšlským školám. Letos v okresním kole získal tým druhého stupně ZŠ Zámecká stříbro, tým prvního stupně bronz. Zvláště dramatický byl boj o bronz, kde kluci ze Zámecké prohrávali již 0:3, ale dokázali zápas vyrovnat a rozhodnout v nájezdech. Dobře se dařilo i týmu ZŠ TGM, který byl na turnaji nejmladší a příští rok bude největším favoritem.\n\nRád bych tímto poděkoval všem trenérům, kteří se v Litomyšli florbalu věnují. Jmenovitě (neb trénují moje syny) chci poděkovat Leoši Dvořákovi, Tomáši Doubkovi a Danu Novotnému. Jejich tréninky mladších a starších žáků mají velkou úroveň, což je pak vidět na turnajích, a hlavně na dobrém kolektivu, který se v Litomyšli kolem florbalu podařilo vybudovat.\n\nS florbalem lze začít kdykoli během roku, nezávazně a v libovolném věku. Někdo začíná v 5 letech. Jsou i hráči, kteří naskočili až ve 13 a brzy se stali tahouny týmu. Stačí přijít na trénink, podívat se a vyzkoušet si hru. Čas tréninků je k dispozici v listopadové Lilii. Má-li člověk zájem a snaží se, není obvykle problém okusit již po několika týdnech reprezentační zápas v dresu Litomyšle."
  },
  {
   "id": "litomysl-mladsi-zaci-velke-hriste",
   "title": "Florbalisté mladší žáci poprvé na velkém hřišti",
   "date": "2024-11-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17304516072950158_lilie_2024_11.pdf",
   "issue": "2024/11",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-mladsi-zaci-velke-hriste/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2024-11-01_litomysl-mladsi-zaci-velke-hriste.md",
   "word_count": 353,
   "text": "Florbal se v mladších kategoriích hraje se třemi hráči v poli (plus brankář). Trendem je ale stále dřívější přechod na velké hřiště s pěti hráči (5+1), jak to hrají dospělí. Letos se litomyšlský florbal poprvé představuje ve formátu 5+1 již v kategorii mladších žáků, tedy do 13 let. Přechod je pro hráče fyzicky náročný: velké hřiště znamená mnohem víc běhání.\n\nPrvní turnaj v této obtížnější lize (jež zahrnuje celé východní Čechy) odehrál náš tým 29. září v Hořicích. První gól mladších žáků ve velkém florbale vstřelil už po 14 sekundách Fíla po parádní nahrávce Honzy. Velký florbal také znamená, že faul se už trestá vyloučením, ne jen trestným střílením. Někteří hráči si tedy hned vyzkoušeli pobyt na trestné lavici, ale i tak jsme zápas se Svitavami ovládli 6:2. Pak jsme porazili Hořice 4:0, Hradec Králové 5:1 a Dobrušku 3:2. Zvláštní pochvalu za vítězný turnaj zaslouží Máťa, který byl s pěti obdrženými góly nejlepším gólmanem turnaje. Cenu za nejlepšího hráče dostal Dan, výraznými tahouny byli Ondra a Honza. Kluci se jako tým zlepšovali zápas od zápasu.\n\nDruhý turnaj odehráli mladší žáci doma v Litomyšli 13. října. Hned na začátku nám porážku z předchozího turnaje oplatila Dobruška (3:5), ale následně jsme přemohli Hradec Králové 5:3 a Trutnov 5:1. Čekal nás rozhodující zápas o postup do vyššího výkonnostního koše. Tam nás výborným výkonem podržel Tom v bráně a po vítězství 2:0 jsme mohli slavit postup. Příště tedy narazíme na ještě silnější týmy.\n\nNe vždy se vyhrává a hlavní je hru si užít. S florbalem je možné začít kdykoli během roku. Stačí si přinést sálovou obuv a pití a přijít do městské sportovní haly buď v úterý v 14.00, nebo v pátek 14.30 (děti od 5 do 10 let) nebo v pondělí v 15.30, středu 15.30, či pátek 16.00 (od 11 let výše). Florbalku trenéři půjčí na zkoušku.\n\nNení problém kombinovat florbal s ostatními sporty – u mladších dětí to podporuje zdravou všestrannost. Florbal hrají i holky, třeba naše Lucinka. Sport je to divácky atraktivní a domácí zápasy – ať už áčka, nebo mládeže – mívají báječnou a hlučnou (ale slušnou) atmosféru. Dotazy klidně směřujte na t.havranek@gmail.com."
  },
  {
   "id": "ln-cesi-amerika",
   "title": "V čem Češi poráží Ameriku",
   "date": "2024-09-09",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lidové noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek",
    "Zuzana Havránková"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.lidovky.cz/nazory/amerika-cesko-historicke-srovnani-revoluce.A240909_133225_ln_nazory_halu",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/ln-cesi-amerika/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2024-09-09_ln-cesi-amerika.md",
   "word_count": 883,
   "text": "České HDP netrhá poslední dobou rekordy. Jsme na sebe rádi přísní, a tak říkáme, že zaostáváme. Co na tom, že jsme přibližně na úrovni Itálie a Japonska, navíc s nižším dluhem. Že HDP je hrubý ukazatel, jenž málo ocení naše školství, zdravotnictví a hromadnou dopravu. Že nám růst po pandemii opticky pokazilo zrušení EET. Jak říká Američanka, která se ze San Francisca přestěhovala do Litomyšle: „Vy Češi si pořád stěžujete, přitom si žijete líp než Kaliforňané.“\n\nZa posledních 15 let jsme navštívili celkem 17 amerických států, Kalifornii mnohokrát, pracovně i soukromě. Žili jsme v centrech velkoměst a na předměstích mezi progresivní elitou i na odlehlém venkově mezi lidmi, jimž naši kalifornští přátelé říkají „rednecks“ nebo „hillbillies“. Nesčetněkrát jsme Američany, demokraty i republikány provázeli po Praze a východních Čechách. Žije se u nás opravdu hůře, jak naznačuje slabší HDP? Nežije, a to ze sedmi důvodů.\n\nČeši milují rodnou hroudu. Ani komunismus od nás nevyhnal zdaleka tolik lidí jako z Polska a Maďarska. Často se vracíme žít do městeček, kde jsme se narodili. Díky tomu mohou být i menší odlehlá sídla stabilní a prosperovat. Příklad dává Litomyšl, kde žijeme a kde se jeden z nás narodil – stejně jako jeho předkové.\n\nAmeričané jsou Litomyšlí fascinováni, neb takhle malá města daleko od finančních center tam bývají zapadákovy, odkud mladí touží vypadnout. Americký venkov je v tomhle sudetštější než naše Sudety.\n\nŠkolství v řadě států Ameriky příliš podléhá vlivu učitelských odborů. Důraz na platy a pohodlí učitelů se zdá větší než na vzdělání dětí. Zvláštní je míra ideologické indoktrinace na školách, a to veřejných i soukromých. Vychází přitom někde zprava (odmítání evoluční teorie, homofobie), jinde zleva (až náboženský důraz na změnu klimatu a pohlaví).\n\nNěkteří naši přátelé v Kalifornii to řeší tak, že děti učí sami doma, což si ale může dovolit málokdo. Přes všechny problémy našich škol jsme rádi, že se svými čtyřmi dětmi můžeme žít v Česku.\n\nJak vyrovnat české veřejné rozpočty? Vládě by stačily pouhé dva kroky, přiznání porážky ale bolí\n\nČecha zarazí, nakolik si Američané potrpí na rasu, pohlaví a sexuální orientaci. Čekáte, že vás budou hodnotit podle toho, jací jste, jak se chováte? Ano, ale častou podmínkou pro pracovní postup je „identita“, tedy co jste, čím jste se narodili. Podobně jako v 50. letech, ale naruby: bílí heterosexuální muži nejsou nahoře, ale úplně dole, hned vedle židů.\n\nMůžeme v tom vidět trochu škodolibé spravedlnosti. Jenže dvě zla nedělají dobro. V Česku jsme na tom lépe, snad proto, že nemusíme kompenzovat otroctví, což nikdy nejde dost.\n\nPři večeři v soukromí často zjišťujeme, že i americký akademik na prestižní univerzitě může pěstovat klasicky liberální myšlenky. Ale v přednáškovém sále a na Twitteru se od něj očekává podpora jedné strany a souhlas s progresivním balíčkem.\n\nPoruší-li jeho část, čelí hrozbě zastrašování, v extrémním případě násilí a výpovědi. Je-li židovského původu, radši se už nechce vyjadřovat k ničemu. Jedna ideologie vládne všem univerzitám. U nás to tak dosud není – možná proto, že při vzpomínce na komunismus víme, že svoboda může trpět jak zprava, tak zleva.\n\nČeši jsou relativně tolerantní a ochotní změnit názor, dostanou-li nová fakta. To se sice zhoršilo po pandemii, kdy vládní odpověď na covid vyhnala část lidí doprava, část doleva – ale pořád je to lepší než v Americe.\n\nTam si často vybíráte celý balíček (klima, gender, daně, imigrace, Ukrajina, Gaza) podle toho, zda se cítíte jako republikán, či demokrat. Je běžné, že se tak dopředu registrujete na volebním úřadě, což dál nahrává dvoustranné extremizaci. Čech ví, že hlouposti mohou znít z obou stran. Donald i Kamala by to u nás měli těžké.\n\nCentra amerických velkoměst byla vždy divočejší, než jsme zvyklí. V posledních letech ale dále zdivočela s tím, jak mnohde přestali trestat drobnou a střední kriminalitu. Vloupáním do aut a krádežemi v obchodech se policie pod politickým tlakem často odmítá zabývat.\n\nKdyž už pachatele chytí, mnohdy ho hned pustí. Na počátku byl dobrý úmysl, aby ve vězeních nekončilo tolik příslušníků menšin. Nakonec ale oslabení policie a vzniklé bezpráví dopadá nejdrtivěji právě na chudší obyvatele městských center, typicky černochy a Hispánce.\n\nAmerické rodiny si po přestěhování do Prahy pochvalují síť tramvají a metra. Jejich děti se najednou mohou svobodně pohybovat po velkém městě. V Americe, automobilové civilizaci, se musí spoléhat na to, že je rodiče všude odvezou. V některých městech MHD funguje, ale s dětmi se do ní odvážíte málokdy.\n\nPražské metro je na globální poměry extrémně bezpečné. Síť vlaků a autobusů v naší zemi je slušná a spolehlivější než v Německu. I americký hardcore republikán v Česku uzná, že některé vládní výdaje mají smysl.\n\nStanice Depo Zličín nebude, metro by vozilo jen vzduch. Hřib zastavil projekt, který dříve hájil\n\nJasně, ne ve všem drtíme Ameriku. V kráse přírody nám dává k. o. Rádi vyzdvihujeme naše skvělé zdravotnictví, ale kvůli cenovým stropům často neseženeme základní léky. Dbá-li člověk na pojištění, nemá se zdravotnictvím v Americe problém. Američané jsou též finančně bohatší.\n\nAle pracují víc než my, mají přísnější pracovní etiku. Jsou svobodnější v podnikání, odolnější ke korupci, přátelštější k cizincům, patriotičtější, optimističtější, odvážnější, ambicióznější.\n\nChronický deficit ambicí nás Čechů skvěle popisuje Mojmír Hampl v knize Pro Čechy je nebe nízko. Mojmír má pravdu: jsme hobiti a Česko je náš Kraj. Vylepšit ho můžeme. Ale nesnažme se z něj udělat kopii Ameriky v době, kdy si sama začíná uvědomovat hloubku svých problémů."
  },
  {
   "id": "litomysl-zidovsky-hrbitov",
   "title": "Poděkování za obnovu židovského hřbitova: symbol naděje a úcty k minulosti",
   "date": "2024-09-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17258789318293277_lilie_2024_9.pdf",
   "issue": "2024/9",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-zidovsky-hrbitov/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2024-09-01_litomysl-zidovsky-hrbitov.md",
   "word_count": 414,
   "text": "Děkuji manželům Tomsovým a Pavlu Mrověcovi za nesmírné úsilí a čas, které věnují záchraně židovského hřbitova. Ač můj rodný dům leží od hřbitova daleko, často jsem tam v mládí chodíval. Nerozuměl jsem tehdy příliš, co znamená „židovský“, ani proč je opuštěný – ale starobylé, napůl zničené či rozpadlé náhrobky s exotickými nápisy dávaly místu tajemný, za podzimních mlh až mystický charakter.\n\nV neděli 18. srpna jsem se na hřbitově po letech ocitl znovu, a to v rámci procházky „Po stopách Židů v Litomyšli“, již organizovaly paní Burdová a Brýdlová. Ač prohlídka trvala 3 hodiny, paní Burdová vypráví tak poutavě, že celou dobu ovládala pozornost i mého 9letého Filípka (včetně cesty z náměstí). Styděl jsem se, že tyto klíčové události z historie Litomyšle neznám. Každý litomyšlský patriot by si měl od paní Burdové nechat vyprávět.\n\nNejvíc mě ale překvapilo, jak se hřbitov změnil, kolik hrobů je postavených, opravených. Na atmosféře to místu neubralo. Člověk tam teď navíc cítí naději a elán, které by jinak se hřbitovem nespojoval. V neděli tenhle náš pocit umocnilo košer červené, které Tomsovi připravili, společně s macesy, které tuším do dvou hodin ranních pekl pan restaurátor.\n\nJsem hrdý, že s námi v Litomyšli žijí lidé jako Dagmar Burdová, Pavel Mrověc a manželé Tomsovi. Buďme pyšní na to, jak se vedení Litomyšle (a ostatně i celé země za jakékoli vlády) staví k židovským památkám, židovské historii a současným problémům Židů v jejich domovině. V době rostoucího antisemitismu zprava i zleva v Evropě i USA zůstáváme nejvěrnějším spojencem Izraele, jímž jsme ostatně byli hned po jeho založení. Židé po celém světě to dobře vědí a mají Čechy rádi.\n\nKrásná litomyšlská synagoga padla za oběť průtahu a souvisejícího znetvoření města. Co takhle ji postavit znovu? Podle původních plánů. Na stejném místě to nejde, ale v širším centru bychom našli důstojný pozemek. Dnes je unikátní možnost získat finance. Česká podpora je pro Židy stále vzácnější, a snad by potřebnou sumu šlo vybrat online mezi Američany židovského původu. Však kolik synagog se v poslední době v Evropě postavilo? Navíc díky práci manželů Tomsových můžeme ukázat, jak si Litomyšl váží svého židovského dědictví.\n\nKdo se mezitím chce podívat, jak krásná taková synagoga může být (a vyhnout se davům turistů), ať si zajede do Třebíče. My jsme se tam dostali náhodou, když jsme si udělali rodinný výlet s florbalovým týmem Litomyšle, jenž tam porazil místní Snipers a získal divizní titul. Poseďte si v klidu v Zadní synagoze a pak mi řekněte, že by nebylo krásné obnovit tu naši."
  },
  {
   "id": "ovm-chudi-zamestnanci-statu",
   "title": "Otázky Václava Moravce: Chudí zaměstnanci státu",
   "date": "2024-09-01",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Česká televize",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "video",
   "original_url": "https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/224411030500901/",
   "interviewer": "Václav Moravec"
  },
  {
   "id": "zi-hodnota-penez-by-mela-byt-stabilni-podobne-j",
   "title": "Hodnota peněz by měla být stabilní podobně jako délka metru",
   "date": "2024-06-28",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67336880",
   "standfirst": "Kdyby centrální banka využila své rezervy k posílení koruny v roce 2021, nemuselo si Česko projít tak vysokou inflací. Profesor Tomáš Havránek je zároveň přesvědčen o tom, že kořeny nedávných potíží sahají až do období let 2013–2017, kdy banka uměle oslabovala českou měnu. Jinak řečeno,...",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "interviewer": "Štěpán Drábek",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/zi-hodnota-penez-by-mela-byt-stabilni-podobne-j/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2024-06-28_zi-hodnota-penez-by-mela-byt-stabilni-podobne-j.md",
   "word_count": 1639,
   "text": "V nedávném rozhovoru jste prohlásil, že počátek vzedmutí inflační vlny v ČR se vztahuje k období kurzového závazku ČNB (tj. 2013–2017). Nemyslíte si však, že by se jednalo o příliš dlouhou transmisi měnové politiky, jelikož by to byl horizont 4 a více let? Je vůbec takto dlouho trvající přenos změn v měnové politice na ekonomiku v odborné literatuře zdokumentován?\n\nShrňme si, na čem existuje konsensus. Zaprvé, smyslem intervencí proti koruně bylo natlakovat ekonomiku. Vedení ČNB používalo přímo sousloví „natlakovat inflační papiňák“. Zadruhé, to se do velké míry povedlo, intervence skutečně přinesly vyšší růst a bezprostředně i trochu vyšší inflaci. Existující výzkum tohle ukazuje poměrně jasně. Zatřetí, po skončení intervencí v roce 2017 byla naše ekonomika jedna z nejvíce přehřátých v Evropě; dočasně jsme měli jeden z nejvyšších růstů na světě, aniž by ČNB začala rychle vracet sazby k normálu. Začtvrté, mezi lety 2021–2023 jsme měli nejvyšší inflaci v rámci vyspělých zemí. Je to důkaz, že intervence, nebo spíš chování ČNB po konci intervencí, způsobily naši rekordní inflaci? Není, potřebujeme víc výzkumu. Je ale pro makroekonoma těžké uvěřit, že tam neexistuje žádná souvislost.\n\nPodíval-li byste se zpětně na nedávno ukončenou periodu zvýšené inflace v ČR, v čem podle vás centrální banka pochybila, že zde byla míra inflace po tak dlouhou dobu nevídaně vysoká?\n\nÚrokové sazby měly jít rychle nahoru už od roku 2017, aby se papiňák upustil a měnové podmínky (cena peněz) se dostaly do nějakého zhruba normálního stavu. Nicméně to je do jisté míry spekulace, protože jak správně říkáte, většina makroekonomů se shodne, že úrokové sazby se v inflaci plně projeví zhruba do 2–3 let. Co je ale nepopiratelné, je, že ČNB mohla snížit inflaci na podzim 2021 masivním posílením koruny, k čemuž se z nějakého důvodu neodhodlala. To byla ta hlavní měnověpolitická chyba, kvůli které ČNB tak katastrofálně nezvládla plnit svůj mandát cenové stability a ztratila velkou část své domácí i mezinárodní reputace, kterou předtím desítky let pracně budovala.\n\nSouhlasíte s tezí člena bankovní rady ČNB Tomáše Holuba o tom, že „s výhodou zpětného pohledu by bývalo bylo lepší začít úrokové sazby zvyšovat dříve, rychleji a na vyšší úroveň.“ Jinými slovy, myslíte si, že bylo chybou klíčovou sazbu po dlouhou dobu stabilizovat na úrovni sedm procent?\n\nV zásadě ano, i když jak jsem řekl – vedle zvyšování sazeb mělo přijít na řadu také přímé, jasné a masivní posílení koruny odprodejem velké části obrovských devizových rezerv. Samozřejmě stabilizace sazeb na sedmi procentech nebylo ekonomické, ale spíše politické rozhodnutí, kterým nové vedení zřejmě plnilo nějaké zadání. Je velmi těžké ubránit se dojmu, že tomu bylo nějak jinak. Víte, ono je v makroekonomii velmi těžké nějak spočítat, co vlastně změny sazeb s inflací udělají. Skoro vždycky je to tak, že centrální banka reaguje na něco, co v ekonomice vidí nebo čeká. Ideálně bychom potřebovali nějaký experiment, ale centrální banka těžko změní sazby jen tak, abychom v ekonomii měli hezká data. To zafixování sazeb na 7 procent ale vlastně takový experiment je, protože to opravdu nebyla reakce na ekonomiku, ale politiku; ekonomika vyžadovala naopak další růst sazeb. Takže na to půjde brzy udělat hezký výzkum, který nám pomůže pochopit, jak vlastně změny sazeb (nebo jejich stabilita) ovlivňují inflaci a růst.\n\nV nedávném rozhovoru jste uvedl následující: „Nevíme, jak změny úrokových sazeb inflaci ovlivní. (…) Ten přesný mechanismus není úplně jednoznačný.“ Znamená to tedy, že transmisní mechanismus měnové politiky – tak, jak bývá běžně uváděn – je chybný? Anebo to snad implikuje i to, že se ekonomie už od dob Wicksella, Keynese, Hayeka či Woodforda mýlí ohledně toho, že nárůst reálné úrokové míry nad její přirozenou úroveň (r*) povede k poklesu míry inflace?\n\nAsi vás zklamu, ale nikdo neví, jak úrokové sazby ovlivňují inflaci. Centrální banky se tváří, že to vědí, že mají mechanismus, kde je možné zatáhnout za páku a za rok se dostaví výsledek. Je logické, že to centrální banky říkají, asi nemohou dělat nic jiného. Nicméně vědecká evidence pro ten standardní „transmisní mechanismus“ je překvapivě slabá. Musíte modely velmi ohýbat, abyste dostali něco, co se tomu standardnímu příběhu blíží. Podobně těžké je takový výsledek dostat v praxi při pohledu na data s použitím vektorových autoregresí (tj. pokročilá statistická metoda – pozn. red.). Já vlastně tomu standardnímu příběhu také věřím, jenom chci zdůraznit, že nemá silný vědecký základ. Co má silný vědecký základ, je opačné tvrzení: když centrální banka zvýší sazby a nechá je tam hodně dlouho, nakonec musí přijít vyšší inflace. To je proto, že centrální banka dlouhodobě nemůže ovlivnit reálnou úrokovou míru (alespoň podle stávajícího konsensu v makroekonomii). Protože inflace se rovná nominální úroková míra mínus reálná, dlouhodobé zvýšení nominální sazby by nakonec mělo vést k vyšší inflaci. To plyne jasně z hypotézy racionálních očekávání. Je tady potřeba ještě hodně práce.\n\nNa webových stránkách Vašeho projektu Zrušme inflaci je psáno, že „od roku 1990 bylo vydáno 222 vědeckých studií, které pečlivě váží všechny výhody a nevýhody inflace a odhadují, jaká inflace je pro ekonomiku zdravá. Průměrný odhad je minus 0,09 %.“ Nemohou však tyto studie být zastaralé, neboť mnohé z nich nebraly v potaz palčivou problematiku ZLB (tj. nulové omezení nominálních úrokových sazeb), jíž vyspělý svět čelil až na počátku tohoto století? Například ekonom České spořitelny Michal Skořepa ve své publikaci Ekonomické jednohubky deklaruje následující: „V posledních letech vychází míň článků, které optimální míru inflace odhadují na nule, nebo dokonce pod ní, a přibývá těch, které ji umisťují zřetelně nad nulu. Průměr za 30 článků zveřejněných v letech 2018–2021 je zhruba 1,5 procenta.“ Co přesně je tedy vědeckým konsenzem?\n\nMoje konkrétní vědecké zaměření je meta-analýza, tedy shrnutí vědecké literatury na nějaké téma. Jasně, když si vyberete studie, které se vám hodí, dostanete výsledky, které se vám hodí. Nejsem si jist, odkud přesně Michal vzal to omezení na 2018 a proč je potřeba vyhodit 86 % výzkumu. Navíc, když se do těch nových studií podíváte podrobněji, tak jim nejde ani tak o odhad optimální inflace, ale spíš o vysvětlení, proč vlastně centrální banky cílují 2 %, ne 0 %. Ty články často píšou lidé právě z těch centrálních bank. Takže je s podivem, že i přes to všechno, a když si vyberete, co se Vám hodí, tak se k těm 2 % nedostanete. To něco říká o tom, jak těžké je ukázat nějaké celkové výhody kladné inflace. Jasně, máme ZLB, ale to je jen jedna z desítek výhod a nevýhod inflace. Řada studií zase ignoruje skutečnost, že spousta lidí má nenulové úspory, což samozřejmě náklady inflace hodně zvyšuje. Vzhledem k tomu všemu mi přijde férovější dívat se na literaturu jako celek. A hlavně: hodnota peněz je základní měrná jednotka ve společnosti. Když chceme metr zkracovat o dva centimetry každý rok, měli bychom si být sakra jistí, že nám to pomůže. Věřím, že nakonec i Michala přesvědčím o tom, že lepší by pro nás byla cenová stabilita.\n\nJaký je váš názor na nynější nákupy zlata ze strany ČNB, případně dalších centrálních bank? Dává smysl mohutné devizové rezervy ČNB uložit do „zlatého národního pokladu„?\n\nDává to smysl marketingově. Investičně ne, zlato bych si sám nikdy nekoupil. Každopádně průměrný člověk má zlato rád a tak nějak čeká, že ČNB nějaké zlato mít bude. Nevidím problém v tom mít ve zlatě 1–2 % rezerv. To zlato ale musí být fyzicky uloženo v trezorech ČNB, abychom se na něj mohli podívat, jinak nemá smysl ani marketingově. Fakticky je ten problém jiný: ČNB má obří balík eur a dolarů, přičemž ukázala, že ani při rekordní inflaci ho nechce moc prodávat. Měla by ho tedy investovat pro dlouhodobý výnos, tedy do akcií.\n\nVe svém textu z konce roku 2022 jste psal o tom, že racionálně vysvětlit chování ČNB může jen jedna teorie. Měl jste přitom patrně na mysli tzv. fiskální teorii cenové hladiny (tj. hypotéza, která dle slov jednoho z jejích čelních přívrženců Johna Cochrana říká, že “inflace se přizpůsobuje tak, aby se reálná hodnota vládního dluhu rovnala současné hodnotě primárních přebytků”). Jak se tedy díváte na tuto hypotézu? Člen bankovní rady ČNB Tomáš Holub totiž třeba praví, že není zastáncem této teorie, poněvadž mu její kauzální příběh nepřipadá intuitivní. Jaký je Váš pohled?\n\nTomáše Holuba si velmi vážím. I když se na řadě věcí neshodneme, tato země nemá lepšího centrálního bankéře. Měl by být příštím guvernérem. Když ale čtu novou knihu o fiskální teorii od Johna Cochrana, kauzální příběh se mi zdá intuitivní: vidím, že stát není schopen svoje dluhy v budoucnu splácet. Pokud nechce zbankrotovat, bude stát chtít inflaci, aby dluhy skrytě umazal. Takže racionální člověk nebude chtít držet moc peněz nebo dluhopisů, ale reálné věci: nemovitosti, akcie, případně si koupíte radši zboží a služby, nebo pojede na dovolenou, dokud peníze ještě mají nějakou cenu. Pamatuji si, jak mi stejný mechanismus u svého chování popisovali moji rodiče před pár lety, aniž by cokoliv o fiskální teorii věděli.\n\nDo jaké míry ovlivňují deficity veřejných financí míru inflace a jaký měla fiskální politika dopad na inflaci v posledních letech?\n\nPodle fiskální teorie nejsou současné deficity samy o sobě moc důležité. Důležitý je výhled do budoucna: bude stát schopen svoje dluhy nakonec splácet? Profesor Barro má nový článek, kde ukazuje, jak neočekávané rozvolnění fiskálních pravidel během covidu přispělo k inflaci ve vyspělých zemích a konkrétně v ČR. To samozřejmě není konečné slovo, není to potvrzení fiskální teorie, ale určitě to svou roli hrálo. Dokud nemáme konkrétnější výzkum, nabízí se následující hodnocení: k rekordní české inflaci přispělo jak chování ČNB po konci intervencí, tak „vrtulníkové peníze“ vlády během Covidu. Jak měnová, tak fiskální politika byla u nás v poslední dekádě extrémní a unikala běžné praxi zbytku Evropy.\n\nProfesor ekonomie na Univerzitě Karlově, výzkumník v Centru analýz hospodářské politiky (Londýn) a Centru inovací meta-výzkumu (Stanford). Exporadce bankovní rady, tehdejšího viceguvernéra i nynějšího guvernéra České národní banky, kde pracoval 10 let. Zahraniční vědci a mezinárodní instituce jeho výzkum používají nejčastěji z českých ekonomů. V roce 2020 působil jako historicky první zástupce ČR za ekonomii a finance v hodnocení Evropské výzkumné rady."
  },
  {
   "id": "odkud-se-bere-ekonomicky-rust",
   "title": "Odkud se bere ekonomický růst? Investice prosperitu nezajistí",
   "date": "2024-06-12",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-komentar-odkud-se-bere-ekonomicky-rust-investice-prosperitu-nezajisti-253715",
   "standfirst": "Nestačí nasypat peníze do školství a infrastruktury, zamíchat a čekat. Pro vyšší životní úroveň potřebujeme hlavně větší toleranci k inovacím a riziku, píše ekonom a profesor Univerzity Karlovy Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/odkud-se-bere-ekonomicky-rust/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2024-06-12_odkud-se-bere-ekonomicky-rust.md",
   "word_count": 619,
   "text": "Takřka celou historii byla životní úroveň běžného člověka taková, aby těsně nezhynul hlady. Za dobrých císařů trochu lepší, za špatných trochu horší. Měl-li člověk sám to nezvyklé štěstí, aby se dožil třicítky, uviděl obvykle dvě vlastní děti umírat malé. Ekonomický růst, jak ho známe dnes, nastartoval až kolem roku 1800. Od té doby se životní úroveň ve vyspělých zemích ztřicetinásobila. Ano, pro Česko to platí taky.\n\nCo přelomového přišlo před 200 lety? Nebyl to začátek kapitalismu, ten fungoval už ve starém Řecku. Nebyly to stabilní a předvídatelné „instituce\", ty měla už Mongolská říše. Nebyly to levné peníze a volné úspory, těch bylo dost už ve středověké Číně. A určitě to nebyly státní investice do školství a infrastruktury, na něž si starší civilizace často potrpěly více. Všechno tohle je potřeba, ale nestačí to; podobně jako oheň potřebuje kyslík, ale ten sám požár nezažehne.\n\nEkonomický růst rovná se kolaps lidské bídy a nakonec i zdravější příroda. V nejvyspělejších zemích je dnes víc lesů než ve středověku. Co růst skutečně umožnilo, nejdříve v Nizozemí, Anglii a pak ve zbytku Západu (včetně, mezi prvními, Čech a Moravy), byla tektonická změna postoje k inovacím a inovátorům. Přirozenou tendencí člověka a všech historických civilizací je strach ze změn. Změny ohrožují postavení elit, ale někdy i živobytí části běžných lidí.\n\nOproti tomu dvě staletí nový systém, kterému ekonomická historička Deirdre McCloskeyová říká „buržoazní dohoda\", by naše předky šokoval: Nechte mě, inovátora a podnikatele, překopat způsob, jak žijeme. Nechte mě zbohatnout, abyste nakonec mohli zbohatnout i vy. Tak jsme dostali elektřinu, telefon, auta, letadla, rotavirovou vakcínu, smartphone, viagru, Google, Mapy.cz, Teslu, Uber, ChatGPT.\n\nAni nejlepší inovace nepomůžou hned všem, nejsou win-win. Jsou win-win-win-win-win-lose. Na auta doplatili kočí, na Uber taxikáři, na ChatGPT překladatelé. Prosperující společnost si musí zvyknout na příběhy selhání. Lidem, kteří na inovacích dočasně prodělají, je správné pomoct. Hrozba selhání je ale důležitá: Máte-li jistotu, že selhat nemůžete, že vás vždy někdo vytáhne na průměr, jakou máte motivaci rozhodovat se odpovědně třeba při výběru povolání?\n\n## Investice, motivace a růst\n\nDnešní růstová ekonomie je snadná. Země rostou rychle, dokud mohou absorbovat existující inovace ze zahraničí. Viz Japonsko od války do 1990 nebo Česko od vstupu do EU do covidu. Pak boom končí. Další růst záleží na nastavení motivací. Vyplatí se tvrdě pracovat, riskovat, podnikat, inovovat? Máte produktivitu Singapuru. Vyplatí se být pasivní, dělat jen, co se vám řekne, chránit vlastní zadek? Zastavíte se 20 % pod úrovní USA, jako je to v Japonsku, Itálii, Česku.\n\nNefunguje tedy nová mantra českých politiků: Nalijme peníze do vzdělání a infrastruktury, přidejme špetku „reforem\", zamíchejme a bude dobře. Aby bylo jasno, investice do obojího u nás mají smysl. Nedostatky proti Západu znamenají snadný výnos z prvních stamiliard. Opravdu je ale u nás základní školství o moc horší než v USA? Opravdu se nám vyplatí rychlovlaky? Ekonomický výzkum ostatně ukazuje jen slabý vztah mezi vládními investicemi a životní úrovní.\n\nDůraz na investice je užitečný v tom, že boří českou opatrnost a haléřový management. V životě je potřeba i zariskovat, zadlužit se, investovat. Jen pozor, abychom se nezadlužili kvůli projektům, kde přínosy nemohou převážit náklady. I když jsou to sexy nápady typu rychlovlaků a i když je občas mají v zahraničí. Megaprojekty vyžadují pečlivou cost-benefit analýzu. Buď jak buď, veřejné investice o životní úrovni našich dětí a vnoučat nerozhodnou.\n\nCo potáhne kvalitu života, je ochota spoluobčanů pracovat a podnikat. O růstu nakonec rozhodne i ta opravna obuvi na nádraží, ta pralinkárna na náměstí, ten startup u kostela. Podnikání je rizikové, odpovědnost pro řadu z nás nepředstavitelná. Užitečné inovace nejsou jen velké vynálezy, ale i drobné zlepšováky ve všech oblastech života. Chce-li vláda prosperitu, bude se inspirovat vedle investic i liberálním přístupem zemí jako Singapur k regulaci podnikání a motivaci k práci."
  },
  {
   "id": "litomysl-mladi-florbaliste",
   "title": "Mladí florbalisté mezi nejlepšími v republice",
   "date": "2024-06-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17176646847780324_lilie_2024_6.pdf",
   "issue": "2024/6",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-mladi-florbaliste/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2024-06-01_litomysl-mladi-florbaliste.md",
   "word_count": 401,
   "text": "Po historickém postupu „áčka\" florbalistů do Národní ligy se sluší připomenout i letošní úspěchy mládeže. Junioři končí ve 2. lize na parádním třetím místě. Dorostenci svoji 2. ligu dokonce vyhráli a brali bronz v nadstavbovém republikovém turnaji „final four\".\n\nStarší žáci skončili třetí na prestižním náchodském turnaji, kde v semifinále padli jen těsně po nájezdech s Hradcem Králové. Smíšený tým mladších žáků a elévů v dresu ZŠ Zámecká ovládl kategorii prvního stupně školního turnaje v České Třebové, kde ve finále porazil Králíky.\n\nDva velké turnaje na konci sezony odehráli elévové, kteří berou stříbro z Dnů florbalu v České Třebové. Tam ve skupině porazili všechny týmy z Pardubického kraje a postoupili rovnou do semifinále. V něm přemohli Hradec Králové 3:2, ale ve finále podlehli Mohelnici 2:3. Elévové vyjeli též na největší středoevropský turnaj, Prague Floorball Cup. Zde odehráli řadu vyrovnaných zápasů a vyhráli dva; hodně nad jejich síly byla jen Mladá Boleslav. Elévové také již v září absolvovali velký turnaj v Pardubicích, kde mimo jiné v osmifinále porazili Spartu a skončili pátí.\n\nNejmladší hráči (přípravka) neměli ve východních Čechách konkurenci, postavili v krajských soutěžích dva týmy a z 60 zápasů poznali prohru jedinkrát. Na Dnech florbalu brali zlato a porazili postupně týmy z Pardubického, Olomouckého a Královehradeckého kraje.\n\nPřípravku prověřil až turnaj Prague Floorball Cup. Skupinu vyhráli, i když se pořádně nadřeli proti pražským týmům Chodov a Butchis. Ve finálové skupině už po boji nestačili na Bratislavu a Olomouc, a berou tak cenný bronz. Turnaj ukázal, že nejmladší florbalisté Litomyšle se mohou směle měřit se špičkovými týmy střední Evropy. Přidají-li ještě v tréninku, mohou se odvážit na nejtěžší světový turnaj dětí ve Švédsku. Kdo si chce florbal vyzkoušet, má šanci na zářijových trénincích. V Litomyšli dává dětem florbal příležitost utkávat se s týmy z celé republiky i zahraničí. Florbal hrají i holky: naše Lucinka v 6 letech odehrála hromadu turnajů a dala za Litomyšl i nějaké góly. S florbalem není problém začít i později, třeba až ve 12 letech.\n\nFlorbalisté vyhlíží novou sezonu, v níž budou muži poprvé hrát národní ligu. Tam je snem litomyšlského fanouška vidět jednou hrát spolu v dresu s lilií před bouřící plnou halou naše nejslavnější odchovance: bratry Pakostovy. Dočkáme se? Ondřej se lvím podílem zasloužil o postup do „národky\". Přemek, držitel bronzové medaile z mistrovství světa juniorů, byl v uplynulé sezoně kapitánem superligových Pardubic. Těšíme se ale také na další úspěchy naší mládeže od přípravky po juniory!"
  },
  {
   "id": "litomysl-narodni-liga",
   "title": "Litomyšl postupuje do Národní ligy!",
   "date": "2024-05-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17147377592866666_lilie_2024_5.pdf",
   "issue": "2024/5",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-narodni-liga/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2024-05-01_litomysl-narodni-liga.md",
   "word_count": 508,
   "text": "Za více než čtvrtstoletí své existence nezažila naše krásná sportovní hala větší zápas než o letošním Velikonočním pondělí. V rozhodující páté bitvě série a za ohlušujícího hukotu přemohli florbalisté Litomyšle doma Kadaň. Po mnohaleté snaze se u nás bude konečně v nějakém sportu hrát prestižní celostátní liga.\n\nNa zápas dorazilo zhruba 500 fanoušků. Tento rekord bude stěží kdy překonán, neb víc už hala nepojme: tribuna je navržena pro 200 lidí. Taková atmosféra jako v pondělí nebývá k vidění ani na zápasech florbalové superligy v Praze. Je to zážitek i pro rozhodčí; všichni chtějí pískat v Litomyšli a mají na nás dlouhatánský pořadník. Brzy bude zážitek ještě větší, protože budeme hostit špičkové týmy z celé země.\n\nAle popořadě, co všechno museli florbalisté k postupu vybojovat. Nestačilo vyhrát divizi. Nestačilo vyhrát ji o 9 bodů. Přitom naš divize byla větší než východní Čechy: jezdili jsme i do Třebíče a Brna. Po ovládnutí naší ligy jsme museli ještě třikrát porazit jeden z nejlepších divizních týmů severní Moravy: Bílovec. Sérii jsme opanovali 3:1 a rozhodující vítězství získali venku v Bílovci.\n\nAvšak pravidla postupu ve florbalových soutěžích jsou přísná. Florbal rychle expanduje – týmů je mnoho, jejich počet a úroveň stále stoupá. Bylo potřeba vyhrát další sérii, tentokrát proti druhému nejlepšímu týmu severních Čech, Kadani. Protože Kadaň svoji divizi nevyhrála, musela předtím ovládnout dokonce 2 série a porazit postupně Jablonec a Jihlavu.\n\nPo prvních zápasech v Litomyšli byl stav série vyrovnaný. Další bitvu v Kadani jsme vyhráli a na bílou sobotu jsme měli tamtéž postupový mečbol. A postup už někteří z nás slavili, protože ještě 21 vteřin před koncem jsme vedli o 2 góly! Stane se to jednou z tisíce zápasů, ale nakonec jsme smolně prohráli. Naši hráči na rozhodující pátý zápas domů nejeli zrovna v psychické pohodě.\n\nOd začátku musel mít správce strach, aby hala ještě v úterý ráno stála. Tolik lidí a decibelů v ní nikdy nebylo. Šli jsme do vedení, ale Kadaň záhy otočila na 1:2. Rozhodující moment přišel na konci druhé třetiny, kdy rozhodčí proti nám nařídil trestné střílení. Brankář Jonáš Moravec však předvedl životní zákrok a udržel Litomyšl ve hře. Obrat ve třetí třetině zařídili hlavně naši nejproduktivnější útočníci celého play-off. Nejprve ve 43. minutě Štěpán Švec z výběhu vyrovnal. Potom ve 53. minutě nás Ondřej Pakosta přesnou ranou dostal do vedení. O 3 minuty později na obrovského brankáře Kadaně vyzrál v trestném střílení Michael Smola. Všichni jsme pořád měli v paměti sobotní výbuch z Kadaně. Hráči však bojovali s nadlidským nasazením a přidali ještě 3 góly do prázdné branky. Litomyšl vítězí 7:2!\n\nI budoucnost florbalu v Litomyšli vypadá skvěle. Třeba: dorostenci letos ovládli II. ligu; přípravka v 60 zápasech prohrála jediný. S postupem do Národní ligy bychom však měli opravit dluh vůči naší hale: informační tabule je ostudně prastará. Nejhorší v celé divizi, což komentovali i rozhodčí a hráči soupeře. Sestoupivší Třebíč, kde se v hale se nikdy nesejde víc než 200 lidí, má velkoplošnou obrazovku s promítáním gólů a profilů hráčů. Důstojnou obrazovku, AI kameru a modernizaci vybavení haly využijí i basketbalisté, volejbalisté a další sportovci."
  },
  {
   "id": "rychlovlaky-v-cesku",
   "title": "Rychlovlaky v Česku? Skončí to hůř než kanál Dunaj–Odra–Labe",
   "date": "2024-04-15",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nazory-komentare-komentar-rychlovlaky-v-cesku-skonci-to-hur-nez-kanal-dunaj-odra-labe-249751",
   "standfirst": "Vysokorychlostní železnice bude stát biliony, na které se složíme všichni. Stát má vůči daňovým poplatníkům povinnost dokázat, a tím myslím skutečně dokázat, že se nám tento megaprojekt vyplatí.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/rychlovlaky-v-cesku/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2024-04-15_rychlovlaky-v-cesku.md",
   "word_count": 709,
   "text": "Do 12 let spojíme největší populační centra sítí vysokorychlostních železnic. Projekt nás přijde nejvýš na bilion korun. Vlaky pojedou až 350 kilometrů za hodinu. Do pár hodin se dostaneme po celém státě. Zní vám to povědomě? Není to ovšem český, nýbrž kalifornský plán na rychlovlaky. Plán z roku 2008.\n\nStřih do letošního roku, čtyři roky po plánovaném otevření tratí. Rychlovlaky z Los Angeles do San Francisca nejezdí. Rychlovlaky dokonce nejezdí v Kalifornii nikde. Kousek tratě odnikud nikam uprostřed pouště by se mohl otevřít možná už za šest let, ale i optimisté raději mluví až o roce 2033. Kalifornská správa železnic očekává, že projekt nakonec spolkne v přepočtu víc než tři biliony korun. Její bývalý šéf otevřeně hlásí: „Je to propadák.\"\n\nJasně, v Česku propadák nehrozí. Veřejné projekty stavíme – na rozdíl od Američanů – rychle a efektivně. Správa železnic má bohaté zkušenosti s výstavbou na zelené louce. O trasování rychlovlaků se u nás lidé a okolní obce určitě soudit nebudou. A hlavně – peněz máme dost! Jedna věc nás ale s Kalifornií přece jenom spojuje: Jako oni ani my jsme se vůbec neobtěžovali spočítat, jestli se nám dopravní megaprojekt vyplatí.\n\nVelmi rád bych se někdy českým rychlovlakem svezl. Ve vlaku trávím někdy i deset hodin týdně. Vlastně málokomu by projekt pomohl víc než mně. Jenže je to celé děsivě drahé. Zahraniční zkušenosti ukazují, že musíme počítat minimálně s dvojnásobkem plánovaných nákladů. Bude to téma pro nejrůznější úřady od antimonopolního po kontrolní, budou padat trestní oznámení jako v Kalifornii. Na druhé straně – přes všechna tato rizika je možné, že i za dva nebo tři biliony korun se rychlovlaky vyplatí.\n\nJenže porovnání nákladů a výnosů zkrátka chybí. Máme kraťoučké studie proveditelnosti, jež něco takového předstírají, ale jsou to čísla vycucaná z prstu na úrovni středoškolské seminárky: sto miliard výnosů tady, tři sta miliard tamhle.\n\nJedinou skutečnou cost-benefit analýzou je diplomová práce (!), a ta se věnuje jen úseku Praha-Brno. Společenská návratnost investice na tomto úseku vychází na krásných minus 24 procent. Není divu, že obce i střadatelé budou radši držet stamiliardy v hotovosti než investovat do takové infrastruktury.\n\nProč stát nechce znát návratnost rychlovlaků? Nejsnazší vysvětlení zní, že odpovědní lidé už dávno vědí. Vědí, že rychlovlaky nevyjdou v plusu, pokud tedy dost průhledným způsobem neohneme čísla. Snad se mýlím a odpovědné to jen nenapadlo, neboť mají na starosti důležitější věci než nějaké biliony. Každopádně je povinností vlády jako řádného hospodáře ukázat výpočet, který obstojí v transparentním oponentním řízení, a to i před zahraničními odborníky.\n\nČeské rychlovlaky jsou také selháním české ekonomie. Nedaří se nám vysvětlovat principy hospodaření ani veřejnosti, ani vládě – minulé či současné. I u projektů, které jsou nějak všeobecně atraktivní a sexy, prostě musejí výnosy převážit nad náklady. Do výnosů samozřejmě počítáme nejen vybrané jízdné, ale hlavně ušetřený čas a také méně nehod a nižší emise. Výpočet není snadný. Místo racionálního pokusu o něj však slýcháme: „Přestaňte projekt zpochybňovat, začněte mu věřit!\" Rychlovlaky prostě chceme a basta.\n\nNevyplatí-li se rychlotratě, co postavit místo nich? Jedna možnost je nestavět nic a o dva nebo tři biliony snížit státní dluh. To by jistě potěšilo Národní rozpočtovou radu, ale voliče již méně.\n\nOvšem za zlomek těchto nákladů můžeme vyměnit všechny staré železniční vozy, zajistit spolehlivé připojení k internetu po celé délce železnice a vylepšit plánovaní zpoždění tak, aby s nimi cestující mohl dopředu přesně počítat. Další miliardy můžeme užitečně využít na silniční obchvaty měst a dálniční přivaděče.\n\nMožná nám ale nejde o peníze, bezpečí ani čas. Možná nám jde více o přírodu a emise skleníkových plynů. Jenže i pak jsou rychlovlaky smutným řešením. Když malý kousek těch šílených nákladů investujeme do výsadby stromů, stáhneme z atmosféry víc uhlíku, než kolik ušetří rychlovlaky. Nehledě na další výhody stromů pro českou krajinu. Začít bychom mohli třeba povolením zalesňovat vlastní pozemky, což naše legislativa dnes absurdně zakazuje.\n\nDo rychlovlaků, respektive do papírů kolem, už jsme nasypali stamiliony, příprava běží. Není škoda je teď zabít? Ne, není. Utopené náklady musí racionální člověk ignorovat. Kanál Dunaj–Odra–Labe jsme také zabili a tohle je řádově dražší průšvih. Zabitím projektu dnes ušetříme biliony v budoucnu.\n\nA některé nové železnice pořád smysl budou mít. Dnešní úsek Praha-Kolín je na hranici kapacity a možná zaslouží posílení či obchvat. Nejdřív ale opět: Pořádně si spočítejme, které projekty se nám skutečně vyplatí."
  },
  {
   "id": "kryptoplebs-idealni-inflace-je-nulova",
   "title": "Ideální inflace je nulová. ČNB může v budoucnu nakupovat bitcoin do rezerv",
   "date": "2024-03-18",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Kryptoplebs",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "video",
   "original_url": "https://www.youtube.com/watch?v=dVgcnhFbSc8"
  },
  {
   "id": "cesko-skvela-teorie-slaba-praxe",
   "title": "Česko má skvělou ekonomickou teorii, ale bohužel slabou praxi",
   "date": "2024-02-17",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-komentar-cesko-ma-skvelou-ekonomickou-teorii-ale-bohuzel-slabou-praxi-245574",
   "standfirst": "Světová prestiž české ekonomické vědy sílí. Přitom naše národohospodářské rozhodování pokulhává na všech frontách. Řešením je zapojení českých ekonomů působících v zahraničí, píše v komentáři ekonom a profesor UK Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/cesko-skvela-teorie-slaba-praxe/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2024-02-17_cesko-skvela-teorie-slaba-praxe.md",
   "word_count": 494,
   "text": "Česko ekonomicky zaostává. Ať se na data z praxe za posledních pět let díváme z jakéhokoli úhlu, mezinárodní srovnání dopadá smutně. V růstu i inflaci patříme k nejslabším. Časté změny daní a jejich vymáhání přináší chaos. Věhlas České národní banky skomírá. Naše inspirace pro zahraničí tedy zní – dělejte to jinak než Češi. Před covidem, za covidu, po covidu. Naopak reputace českého ekonomického výzkumu rychle stoupá.\n\nDonedávna byl Jan Švejnar jediným světově uznávaným ekonomem českého původu. Dnes už řada kolegů publikuje v elitních žurnálech: Jaroslav Borovička, Marie Hoerová, Jakub Kastl, Filip Matějka, Monika Mrázová, Petr Sedláček, Jakub Steiner. Michal Bauer a Julie Chytilová patří mezi nejznámější experimentální ekonomy. Ladislav Krištoufek, expert na kryptoaktiva, se dokonce řadí k nejvlivnějším vědcům světa.\n\n## Čeští ekonomové školí svět\n\nEkonomie též mocně přispívá k slušnému mezinárodnímu hodnocení Univerzity Karlovy a patří mezi její světově nejúspěšnější obory. Kromě toho české univerzity a Česká národní banka vychovaly řadu ekonomů, kteří poté odešli školit centrální bankéře do zahraničí pod hlavičkou Mezinárodního měnového fondu: Michal Andrle, Jaromír Beneš, Aleš Bulíř, Adam Geršl, Tibor Hlédik, Jaromír Hurník, David Vávra.\n\nPravda, ne vše je v naší praxi špatně. Nový NERV je aktivní a pomáhá. A jakkoli často kritizuji strategii ČNB ohledně měnové politiky a investování aktiv, taktiku musím pochválit: model ČNB je špičkový a balík 130 miliard eur zvládá bez průšvihů řídit pouhých 10 traderů. Jinde potřebují násobně širší tým a řádově větší balík na odměny. Operační expertiza je ale z praxe to jediné, čím se můžeme v zahraničí chlubit.\n\n## Jak vysvětlit český kontrast mezi špičkovou vědou a zaostávající praxí?\n\nZaprvé, ne vždy se výzkum snadno přenáší do rozhodování. Sofistikovaná věda se nejlépe uplatní v modelování měnové politiky ČNB. U jiných rozhodnutí jsme občas na úrovni učebnic úvodu do ekonomie. Třeba: co s obrovským balíkem eur a dolarů, který hodláme držet dlouho? Ne, opravdu se nevyplatí nacpat ho do hotovosti a dluhopisů.\n\nJinými slovy, kromě expertizy je zapotřebí ochota tlačit těžká rozhodnutí, ač vás za ně nikdo hned nepochválí. Nedostatek ochoty a elánu nám výzkum nenahradí. Potřebujeme srdcaře, které jejich odpovědnost baví a kteří chtějí brát kalkulované riziko. Ale i s touto ochotou může teoretický výzkum pomoci, protože zvyšuje tlak na kvalitní odůvodnění každého (ne)rozhodnutí.\n\n## Zaplaťme české špičky\n\nZadruhé, mnoho našich elitních talentů zmíněných výše buď trvale žije v zahraničí, nebo tam tráví značnou část roku. Dnes jim často není možné nabídnout „balíček\" tak atraktivní, aby je do české národohospodářské praxe přilákal. K tomu musíme prolomit český haléřový management a úměrně k vyšší odpovědnosti zvednout také platy na klíčových ekonomických postech. Vyděláme na tom nakonec všichni.\n\nPřispět k tomu můžeme už letos. V prosinci končí první mandát radnímu ČNB Tomáši Holubovi. Ten si zřejmě druhý (a poslední) mandát teď nevyplýtvá, neboť je přirozeným favoritem na guvernérské křeslo od roku 2028. Věřme, že na jeho místo prezident zvolí experta s výraznou zahraniční zkušeností, třeba z Mezinárodního měnového fondu. Ruku v ruce s tím potřebujeme zvednout platy radních skrze bonusy za udržování nízké inflace."
  },
  {
   "id": "litomysl-co-muzeme-zlepsit",
   "title": "Co můžeme zlepšit, aby se v Litomyšli žilo nejlépe na světě",
   "date": "2024-02-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/17071461909495741_lilie_2024_2.pdf",
   "issue": "2024/2",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-co-muzeme-zlepsit/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2024-02-01_litomysl-co-muzeme-zlepsit.md",
   "word_count": 401,
   "text": "V Litomyšli je fajn. To si člověk uvědomí, když se vrací ze zahraničí – nebo z Prahy. Kvalita života u nás překvapuje i zahraniční návštěvy. Navíc za 5 let budeme mít kompletní dálniční spojení do Prahy, Ostravy i k Brnu. Strategickou polohou nás nikdo v Česku netrumfne.\n\nAle když cestujeme po ČR i zahraničí, vidíme věci, jež můžeme doma zlepšit. Nabízím 7 bodů, které nebudou všechny populární, ale neuškodí si o nich popovídat:\n\n1) Práce. Využijme naši skvělou polohu a povolme víc výstavby v průmyslové zóně, abychom získali dobře placená technická místa a byli méně závislí na Vertexu. Vzorem je Lanškroun.\n\n2) Bydlení. To je v Litomyšli drahé, což odráží příjemný život a nedostatek parcel. Uvolněme v územním plánu víc půdy pro stavbu domů obklopených zelení. Při pohledu na mapu se nabízí hlavně areál školek (ne, pozemky tam nemám).\n\n3) Doprava. Jakkoli je jako řidič nemám rád, v zahraničí je zvykem mít před školami široké retardéry. To je v Litomyšli pro bezpečnost dětí obzvlášť důležité, neb dálniční přivaděče budou procházet středem města. Nevyhneme se též podzemnímu parkovišti pod náměstím; technicky postavit lze, tak o tom mluvme vážně. Dlouhodobé parkování v centru přesuňme do podzemí jako na západě.\n\n4) Nákupy. Je prima mít živé náměstí. Ale praská ve švech a řada lidí radši jede nakoupit do Třebové nebo Svitav, protože spousta věcí se tady koupit buď nedá, nebo jsou drahé. Regulace nemusí být totální. Povolme trochu konkurenci a umožněme víc obchodů u výpadovek.\n\n5) Zeleň. Přeměňme městské pozemky kolem zástavby na (leso)parky – tak, jak to už máme v územním plánu. Ideální je kombinace víc domů + víc stromů. Vysázejme pás zeleně kolem města. Super, že se to už v některých lokalitách děje. Nenechme Svitavy a Ústí, aby nás předběhly v úpravě zeleně podél silnic. Propojme Benátky s Litomyšlí průchodem pod světelnou křižovatkou podél řeky. To zpříjemní procházky, ale i dennodenní život všech, co bydlí za křižovatkou.\n\n6) Porodnice. Pro budoucnost města je klíčové vrátit porodnici. Narodí-li se člověk ve městě, má k němu užší vztah. Ušetříme na domově důchodců (místo 400 milionů za novou megastavbu opravme a rozšiřme stávající budovy) a za zbylé peníze podpořme znovuotevření porodnice, byť třeba soukromé. „Narozen v Litomyšli\" je atraktivní značka.\n\n7) Výkaly na chodnících. Tohle mimo rozvojové země vidíme zřídka. Pomohlo by víc sáčků se zabudovanou lopatkou, na každém odpadkovém koši poděkování pejskařům, že po svých pejscích uklízí. Je to otrava, ale zpříjemníme život všem."
  },
  {
   "id": "jak-naucit-deti-anglicky",
   "title": "Jak naučit děti perfektně anglicky bez námahy a zadarmo",
   "date": "2024-01-18",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nazory-komentare-komentar-jak-naucit-deti-perfektne-anglicky-bez-namahy-a-zadarmo-243876",
   "standfirst": "Pro dokonalou angličtinu nemusíme dětem platit rodilé mluvčí ani školy v zahraničí. Nemusíme ani doma mluvit anglicky. Stačí odmalička pouštět televizi jen v angličtině, píše profesor UK a otec čtyř dětí Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/jak-naucit-deti-anglicky/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2024-01-18_jak-naucit-deti-anglicky.md",
   "word_count": 619,
   "text": "Každý rok se potkávám s kolegou Portugalcem, který pracuje ve Španělsku. Jeho žena pochází z Baskicka. Poznali se, když oba působili v Německu, a tam se narodily jejich tři děti. Ve školce děti mluvily německy. Kolega s manželkou spolu doma mluví anglicky, takže děti angličtinu pochytily také. Každý z rodičů na ně mluvil svým rodným jazykem, takže se odmalička naučily i portugalsky a baskicky. A teď ve Španělsku mají školu ve španělštině.\n\n„A kolika jazyky mluví tvoje děti?\" ptá se mě kolega na večeři ve čtvrti Gion v Kjótu. Dobře ví, že moje žena je původem Slovenka, takže si možná myslí, že spolu musíme doma taky mluvit anglicky. Vysvětluji, že čeština a slovenština jsou si hodně blízko, něco jako londýnská a apalačská angličtina. Vidím jeho zklamaný výraz: Škoda, tak aspoň děti mluví česky a slovensky? Ne, vrtím hlavou, splývá jim to dohromady, mluví česky, jen některá slova mají radši ve slovenštině.\n\nPřesto nakonec mohu aspoň říct, že děti mluví anglicky dobře. Ne, tak doma opravdu nemluvíme. Zkoušel jsem to jednou, když byl dceři rok, a začala plakat. Ale teď ve dvanácti letech mluví anglicky lépe než já, s perfektním americkým přízvukem, a mladší tři děti se tomu blíží. Důvod je jediný: když doma pustíme televizi, tak jedině v angličtině. České pohádky mají děti jako velkou vzácnost o Vánocích u babičky.\n\n## Výuka a odpočinek zároveň\n\nKroužky s rodilým mluvčím jsou super, a ještě lepší je poslat děti studovat do zahraničí. Oboje je ale náročné finančně a ne vždy možné i bez ohledu na peníze. Kdežto YouTube je zdarma a angličtinou hovořící kanály s kreslenými pohádkami lze sledovat za pár korun. Začali jsme s tím, když dceři byl rok a vydržela sedět u tabletu. Půl hodiny denně, které nám zároveň daly šanci si trochu odpočinout.\n\nMusím se přiznat, že z půlhodiny se postupně stala hodina, a tenhle zvyk držíme pořád: děti vyžadují od šesti do sedmi večer pohádky v angličtině. Přes youtubové pořady pro malé děti jsme se dostali k Penguins of Madagascar, My Little Pony, SpongeBobovi a Simpsonovým. Jasně, hodina televize není ta nejzdravější věc na světě. Ale rodiče si nějaký odpočinek zaslouží, navíc si ho mohou ospravedlnit tím, že se děti učí jazyk.\n\nRád o tomhle systému vyprávím přátelům a popisuji vědecký výzkum, který za tím stojí. Manželka se na mě mračí („Kdybys nekecal,\" říká mi v duchu, a někdy nahlas), protože dobře ví, že žádný výzkum jsme tehdy neřešili. Ze svého dětství si pamatovala spolužáka, který uměl perfektně anglicky, jelikož rodiče mu doma pouštěli Cartoon Network. Korelace není kauzalita, ale zdálo se nám to jako dobrý nápad.\n\n## Dabing může zůstat\n\nTohle všechno neznamená, že by stát měl omezit skvělý český dabing. Sám mám některé seriály raději v dabované formě (například Červený trpaslík), a většina Čechů bude ještě dlouho upřednostňovat dabing i v kině. Ale nevidím důvod, proč dětem nepouštět pohádky a filmy odmalička v originální verzi. Nic to nestojí a výhody jsou jasné. Je potřeba držet jasné pravidlo: když chceš televizi, tak anglicky.\n\nStejný přístup lze vedle angličtiny použít i na všeobecný rozhled. Pořiďme dětem rádio a od malička jim jako kulisu pouštějme Český rozhlas. Zvyknou si na to a přijde jim to přirozené – podobně jako to přijde přirozené mně. V osmi letech jsem dostal rádio, rodiče mi naladili Radiožurnál a od té doby jsem se nepřestal těšit na Zápisník zahraničních zpravodajů. Představoval jsem si všechny ty dálky a to, jak třeba jednou budu také cestovat…\n\nSečteno a poodtrženo: digitální doba přináší úskalí, ale také nebývalé možnosti vzdělání dětí. Ty můžeme snadno využít doma při dodržení jednoduchého pravidla: maximálně hodina televize pro děti denně, ale jenom v angličtině. Jakmile pustíme televizi česky, je konec, protože zpátky už chtít nebudou. Pro češtinu nalaďme skvělý Český rozhlas."
  },
  {
   "id": "iv-sz-rozbita",
   "title": "ČNB je rozbitá. Nezvládla inflaci a bojí se správně investovat",
   "date": "2023-12-26",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-finance-cnb-je-rozbita-nezvladla-inflaci-a-boji-se-spravne-investovat-rika-ekonom-241930",
   "interviewer": "Jiří Nádoba",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/iv-sz-rozbita/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-12-26_iv-sz-rozbita.md",
   "word_count": 2872,
   "text": "Guvernér ČNB Aleš Michl zná recept, jak vydělat Česku biliony lepší správou devizových rezerv. Může tak odčinit chyby s inflací, radí jeho bývalý poradce Tomáš Havránek.\n\nI když inflace v novém roce klesne, centrální banka to sotva může vydávat za úspěch. „Za posledních pět let je výkon České národní banky mizerný, skoro nejhorší ve vyspělém světě,“ říká Tomáš Havránek, profesor ekonomie na Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy, bývalý člen Národní ekonomické rady vlády a také bývalý poradce dnešního guvernéra ČNB Aleše Michla.\n\nPár rad má pro centrální bankéře i nyní. Třeba lépe investovat mamutí devizové rezervy a „zapsat se do dějin“ jako tým, který vydělá Česku peníze, které mu momentálně tolik chybějí.\n\nVěříte České národní bance, že příští rok inflace opravdu odezní?\n\nVěřím, že inflace klesne někam k třem procentům. Přes všechna selhání, jichž se naše národní banka dopustila za poslední roky, tu není nikdo, kdo by uměl inflaci předpovídat lépe. Tedy v krátkém období, na čtvrt až půl roku dopředu. V ČNB se tomu věnují desítky expertů a nebudu si hrát na to, že vím víc než oni. Inflace kolem tří procent ale není úspěch. Je to pořád strašně slabý výsledek.\n\nProč slabý? Inflace začínající dvojkou tu nebyla od léta 2021. A jde o hodnotu v souladu s cílem ČNB.\n\nPodívejte, ČNB vždycky bude slibovat inflaci kolem dvou procent. Ve své prognóze bude vždycky mít, že inflace bude dvě procenta – když počkáme dost dlouho. Jinak by ČNB musela říct, že svůj cíl nedokáže doručit. V odhadování inflace na rok a více dopředu má ale ČNB historicky stejně mizernou výkonnost jako všichni ostatní. Proto dvouprocentní inflace na konci prognózy nic neznamená.\n\nProč vám vrácení inflace mezi dvě až tři procenta nepřijde jako úspěch?\n\nZa poslední tři roky máme kumulovanou inflaci 33 procent. Ceny stouply o třetinu. Pokles na tři procenta je pomalejší zhoršování, ale nelze říct, že je to návrat k cenové stabilitě. Propad kupní síly peněz se tím nespraví. Přitom podle ústavy se ČNB má snažit o stabilitu cen, ne inflace. Aby ČNB získala svoji ztracenou důvěryhodnost aspoň částečně zpět, musí zajistit víc než jen zpomalení inflace. Je potřeba cílit na mírný pokles cen, aby se část ztracené hodnoty peněz vrátila zpět.\n\nJak by šlo zařídit, aby ceny příští rok klesly?\n\nStačilo by nedělat nic. Respektive pokračovat v tom, co ČNB dělá poslední rok a půl – tedy držet úrokové sazby na sedmi procentech. Když byla inflace dvouciferná, tak ji ČNB tolerovala. Teď by mohla symetricky tolerovat mírnou deflaci. Předtím pomohla dlužníkům, teď pomůže střadatelům.\n\nVětšina ekonomů by namítla, že taková politika by vedla k dalšímu útlumu a že nestojí za to. Vy myslíte, že stojí?\n\nUznávám, že pro řadu lidí a firem by to bylo bolestivé. I mně se blíží doba, kdy budu muset refinancovat hypotéku. Ale ČNB mi za poslední tři roky umazala třetinu dluhu. A mým rodičům naopak třetinu životních úspor. Teď je čas, aby se karta obrátila a reálné úroky zůstaly kladné. Mimochodem za celou dobu existence České republiky byly jen pár let úroky na spořicích účtech vyšší než inflace. Takže nechme teď vydělat střadatele i za cenu mírné deflace.\n\nDokážete odhadnout, jaké by to mělo náklady? Už teď se lze často setkat s názorem, jaký má třeba exguvernér Jiří Rusnok, že ČNB ekonomiku zbytečně dusí a že s úroky už měla jít dolů.\n\nNikdo nechce, abychom snížili ceny o třetinu. To by bolelo hodně. Ale mírná deflace ekonomice neškodí. A pokud inflace opravdu pomáhá, měli bychom teď zažívat boom. Vždyť podle dat Eurostatu máme za posledních pět let druhou nejvyšší inflaci v Evropě. Výkon ekonomiky nebyl v posledních letech nijak slavný, ale nebyl ani tak mizerný, jak se říká.\n\nOpravdu? Hodně se poslední dobou mluví o tom, že jsme se jako jediní v EU ještě ekonomicky nevrátili na předcovidovou úroveň. Že jsme v EU v tomto ohledu rarita. Nejsme?\n\nZrušili jsme EET, čímž se část ekonomiky přetřela z bílé na šedou. Protože umíme měřit jen tu bílou část, výkon ekonomiky se opticky snížil. Detaily toho mechanismu už jsem u vás v létě popisoval. Ten příběh, že jsme se jako jediní nevrátili na předcovidovou úroveň, bychom měli pohřbít.\n\nProč jsme vlastně měli v Česku tak vysokou inflaci?\n\nMusíme začít tím nejdůležitějším, odkud se vlastně inflace bere. Jasně, přicházejí šoky ze zahraničí a od vlády. Ale skoro všichni ekonomové se shodnou, že v období pěti a více let o inflaci nakonec rozhoduje centrální banka, která kontroluje cenu peněz, úrokové sazby. Když tedy máme po dobu pěti let skoro největší inflaci ve vyspělém světě, je to jednoznačně vina naší národní banky. Nejde to svést na covid, na válku ani na zelenou transformaci.\n\nCo podle vás zdejší centrální banka pokazila?\n\nPřesný mechanismus pořád neznáme, nemáme k tomu vědecké studie. Ale zárodek inflace je třeba hledat v intervencích proti koruně z let 2013 až 2017. Jejich smyslem bylo rozpumpovat ekonomiku, „natlakovat papiňák“, jak říkala ČNB. A to se povedlo. Po roce 2017 jsme chvíli rostli skoro nejrychleji na světě. Částečně to bylo dáno opticky zavedením EET, podobně jako teď v opačném směru. Každopádně jsme po ukončení intervencí měli jednu z nejvíc přehřátých ekonomik v Evropě. A ČNB na to nezvládla včas zareagovat.\n\nVy jste v ČNB tehdy byl. Proč jste si tohoto přehřátí nevšimli? A pokud jste si ho všimli, proč jste nic nepodnikli?\n\nPřetrvávala obava z deflace, kvůli které se předtím intervence spouštěly. Úrokové sazby proto zůstaly nízko, inflační papiňák se neupouštěl. A v roce 2021 – když skončily covidové lockdowny a vláda pokropila zemi vrtulníkovými penězi – vybouchl. ČNB mimochodem vládu v pumpování peněz tehdy vydatně slovně podporovala. Zpětně je dobré přiznat kredit lidem, jako byl viceguvernér ČNB Mojmír Hampl, kteří po roce 2017 navrhovali výrazně vyšší sazby. Zůstali v menšině, ale měli pravdu.\n\nByl jsem tehdy Mojmírovým poradcem a s prosazováním vyšších sazeb jsem mu měl pomáhat víc. Měl jsem psát přesvědčivější stanoviska pro zbytek bankovní rady, měl jsem lépe přemlouvat ostatní poradce. Beru to i jako své osobní selhání a omlouvám se za to.\n\nPoslední dva guvernéři, Aleš Michl a Jiří Rusnok, kvůli inflaci kritizují jeden druhého. Za koho podle vás ČNB zaspala víc? Kdo má na dnešním stavu hlavní vinu?\n\nUž jsme se bavili o tom, že úroky měly být mnohem vyšší v letech 2017 až 2019. Tehdy byl guvernérem Jiří Rusnok. Další kritická chvíle přišla na podzim 2021. To už bylo jasné, že inflace u nás vylétne. A také že tomu zvyšování sazeb nezabrání, protože to se v inflaci naplno projevuje v horizontu jednoho až dvou let. Nabízelo se tedy provést to, co ČNB udělala v roce 2013, ale v opačném gardu: spustit masivní intervence, ale tentokrát za posílení koruny. Tedy chovat se symetricky a prodat většinu eur, které mezi roky 2013 a 2017 ČNB nakoupila za nově vytvořené koruny. Není sporu, že by to inflaci rychle snížilo.\n\nNynější guvernér Michl už před nástupem do úřadu slíbil Miloši Zemanovi stabilitu sazeb, pak nejspíš nechtěl slib porušit a držel se ho, i když inflace dál rostla a aparát ČNB radil sazby zvedat. Byla to chyba?\n\nU hodnocení Aleše Michla také musím uvést střet zájmů, byl jsem půl roku též jeho poradcem, když byl ještě řadový člen rady. Je ale potřeba konstatovat, že proti inflaci nová bankovní rada aktivně neudělala nic.\n\nVy prosazujete tezi, že centrální banka nemá výsledky mimo jiné proto, že je – jak říkáte – „rozbitá“. Co tím máte na mysli?\n\nV bance chybí názorová pestrost a diskuze, která tam dříve vždy probíhala. Když se rozhodovalo o intervencích v roce 2013, rada opakovaně přehlasovávala guvernéra Singera. Trvalo mu několik měsíců, než přesvědčil Mojmíra Hampla a dal dohromady většinu v bankovní radě. Výsledné rozhodnutí se třeba někomu nemusí líbit, ale vyhrála argumentačně silnější strana. Nic takového za posledních sedm let v ČNB nevidíme.\n\nNe proto, že by radní ČNB nebyli dost dobří. Jsou to skvělí experti. Není to osobní selhání, je to selhání ČNB jako instituce. Problém je feudalismus ve jmenování rady. Centrální banku rozbil Miloš Zeman, když dovolil oběma posledním guvernérům, aby si sami vybrali skoro celý zbytek rady. Jako by ČNB byla jejich léno. U Aleše Michla je to ještě horší v tom, že výběr guvernéra nastal souběžně s obměnou skoro celé rady. Radní jsou pak guvernérovi zavázaní. Co chce guvernér, to bude.\n\nO tom se často mluví, ale jak radním dokázat, že plní to, co jim guvernér řekne, místo toho, co považují za správné?\n\nChcete důkaz? Současná rada odhlasovala Alešovi jmenování Vladimíra Kruliše šéfem jedné z nejdůležitějších sekcí ČNB. Věděli, jaké to bude mít důsledky pro reputaci ČNB i jejich vlastní, a stejně to udělali.\n\nPokud je ČNB rozbitá, kdo ji můžu opravit?\n\nCo zmůže současný prezident? Mandáty v ČNB jsou delší než na Hradě a Petr Pavel bude během tohoto funkčního období nominovat jen jednoho ze sedmi radních.\n\nNestačí jenom počkat pět let a pak vyměnit Aleše Michla. Je potřeba rozbít dnešní souběh mandátů. Současný prezident se může domluvit se členy bankovní rady, kteří ještě mohou mít další mandát, aby v horizontu tří let postupně rezignovali. On je pak obratem jmenuje na dalších šest let, ale každého v jiný moment. Bylo by to výhodné pro všechny. Čtyři současní radní sice mohou teoreticky získat ještě jeden mandát, ale také nemusí. A takto by měli jistotu, že si opravdu protáhnou funkci o dva tři roky. Hlavně by to ale pomohlo ČNB. Výběr lidí do jejího vedení by se vrátil k původnímu stavu, kdy byla rada obsazována postupně a nedocházelo k jednorázovým zemětřesením.\n\nJak by mohl centrální banku opravit Parlament?\n\nPomohlo by, kdyby lépe vymezil odpovědnost ČNB v zákoně. ČNB má obrovskou moc a je nezávislá. Ale co když naprosto odmítne bojovat proti inflaci? Pak dnes není síla, která by ji nějak usměrnila. Můžeme se dostat i do situace, kdy se vedení ČNB ani neomluví a bude se jen vymlouvat na všechny ostatní, na vládu, na zahraničí. Byl bych rád, aby v zákoně o ČNB byla povinnost pro guvernéra napsat prezidentovi omluvný dopis, když je inflace nad tolerančním pásmem. Něco podobného, jako mají ve Spojeném království.\n\nMuselo by jít o dopis, v kterém se ČNB nemůže jen vymlouvat, ale kde musí jasně říct, co udělala špatně. A hlavně co udělá příště jinak. Osobně bych taky rád viděl, abychom se dohodli, co vlastně po ČNB chceme. Jakou ideální inflaci – stávající dvě procenta, která si ČNB určila sama? Nebo nula procent v průměru? Dohodněme se, dejme to do zákona a pak bankovní radu honorujme podle výsledků. Když centrální bankéři inflaci udrží na cíli, ať dostanou bonusy navíc.\n\nJak už jsem naznačil, měla by se hlavně omluvit. Růst cen o třetinu během tří let, to je pro reputaci banky velká rána. V zahraničí tomu lidé prvně nevěří, potom se smějí. Proč bychom měli ČNB důvěřovat, že příště nic takového nedopustí? Že si můžeme v korunách spořit na důchod nebo pro děti? Omluva je začátek. Každý dělá chyby, omluva není ostuda. Ostuda je házet vlastní vinu na ostatní.\n\nČasto mluvíte o tom, že by ČNB měla lépe spravovat devizové rezervy. Jde přitom o hodně citlivou věc, svobodná správa rezerv je jedním z pilířů nezávislosti. Co byste radil dělat jinak?\n\nPrvně je potřeba říct, co vlastně ty rezervy jsou. Není to žádný balík na horší časy, který bychom krvopotně naspořili. Je to vedlejší efekt dvou věcí. Zaprvé, když ČNB oslabuje korunu, jak se to dělo ve velkém v letech 2013 až 2017, tak vymačkává na klávesnici nové koruny a za ně na trhu koupí eura. Ta tvoří hlavní část dnešních rezerv. Zadruhé, když z Bruselu proudí dotační eura, tak je ČNB také stáhne do rezerv, také za ně vymačká nové koruny a ty pak pošle vládě. Rezervy tedy nikdo cíleně nevytváří. Když už je ale máme, tak se dají lépe využít.\n\nDvěma způsoby. Nejlepší je použít je v krizi, když je výjimečně vysoká inflace. O tom jsme se bavili – tak, jak ČNB předtím eura kupovala, tak je měla v roce 2021 naopak prodávat, tím tlačit korunu ke zpevnění a inflaci tlumit. Když to ČNB odmítla pořádně udělat i v situaci největší inflační krize za generaci, tak tím říká, že rezervy nejspíš strategicky nepoužije nikdy. Pak ale – a to je hlavní – by je neměla nechat hnít, ale měla by je investovat tak, aby dlouhodobě vydělávaly. Mimochodem i zainvestované rezervy může v krizi použít na posílení koruny.\n\nKdyž jste o lepším využití rezerv mluvil nedávno v Otázkách Václava Moravce, šlo to celé v televizní zkratce číst i tak, že chcete z devizových rezerv sanovat veřejné rozpočty. Což pak hned dva bývalí guvernéři kritizovali jako nápad, který by znamenal nebezpečný zásah do nezávislosti banky. Jak to tedy je? Jde vám jen o lepší výnosy z rezerv? O investiční strategii ČNB, o to, jak dělá svůj portfolio management?\n\nUž o tom píšu pět let a některé očividné věci zapomínám opakovat. Ale kolegové tomu rozumí. Nikdo nechce ČNB nic sebrat, je potřeba začít debatu na téma, kolik rezervy vydělávají. Za posledních pět let je to v průměru pod jedním procentem, a to bez vlivu posilování koruny. Úplně stejnou úvahu provedl před lety Singapur. Když si uvědomil, že má devizových rezerv víc, než potřebuje, tak jich většinu zainvestoval na dlouhodobý výnos. Často do akcií, což je v dlouhodobém horizontu nejlepší investiční strategie, ale taky do nemovitostí. Když investujete do akcií, kupujete si podíl na ziscích světových firem. De facto si tak kupujete účast na technologickém pokroku. Můžete vydělávat – samozřejmě s dočasnými výkyvy – dlouhodobě šest procent ročně, to je standardní mezinárodní zkušenost.\n\nVěříte tomu, že by se ČNB tímto mohla dopracovat k příspěvkům do státního rozpočtu?\n\nAno – a jediné, co stačí, je, aby se k tomu rozhodl guvernér. Zbytek plyne ze současné zákonné úpravy: ČNB převádí své zisky do státního rozpočtu. V zahraničí jsou takové převody úplně normální. Jen tady na to nejsme zvyklí. Je samozřejmě pravda, že ČNB musí nejdříve uhradit svou ztrátu z minulých let, která vzniká tím, že koruna dlouhodobě posiluje a nevydělávající rezervy ztrácejí v korunovém vyjádření hodnotu. Ale o to víc by se měla ČNB snažit, aby rezervy vydělávaly.\n\nJak veřejnosti vysvětlit, že jde přece jen o jiný okruh peněz, který by měl zůstat stranou běžné fiskální rozvahy? Nepovažujete za riskantní navykat veřejnost na to, že ČNB bude státu takto vypomáhat, místo aby si hleděla jen své měnové politiky? Nemáte obavu z toho, že se takového řešení chopí v zjednodušené verzi političtí extremisté a přijdou jednoho dne třeba s nápadem platit z rezerv ČNB důchody?\n\nExtremisté mají rezervy pod kontrolou teď: extremisté nulového rizika. Jasně, když máte balík tří bilionů korun a neberete riziko, tak máte jistotu. Máte jistotu, že budete pomalu prodělávat. Nebudou tam žádné velké výkyvy, za které by vás někdo mohl kritizovat. Ale jedním z úkolů národní banky je učit veřejnost finanční gramotnosti. Musíme umět brát kalkulované riziko, jinak budeme chudí. Investovat devizové rezervy do akcií je dobré riziko a toto rozhodnutí můžeme podpořit stohy ekonomického výzkumu a zahraniční praxe. Nejsem sám, kdo tohle říká. V ČNB jsme se tohle snažili zvednout od roku 2017. Kdyby mezi lety 2017 a 2019 ČNB postupně investovala rezervy do akcií, vydělala by do dneška kolem bilionu korun. Čili nebyla by půl bilionu ve ztrátě, ale půl bilionu v plusu. Mrzí mě, když tady bolestivě hledáme desítky miliard pro zdravotnictví a školství. Přitom ročně vyhazujeme stamiliardy z okna. Je mi z toho smutno.\n\nO svojí vizi, jak udělat z ČNB cosi jako fond bohatství, mluvil ještě jako řadový člen bankovní rady často právě Aleš Michl. Tehdy jste si v této věci rozuměli? A pokud ano, bude ji podle vás propagovat i nyní jako guvernér?\n\nAno, v tomhle rozuměli, ale není potřeba fond bohatství. Stačí, aby Aleš sebral odvahu udělat správnou věc. Mně se zdá, že nechce nic riskovat. K čemu je guvernérem? Nerozumím třeba tomu, proč se bojí chodit do diskuzních pořadů, kde nejsou předem připravené otázky. I nepříjemná komunikace je součást práce guvernéra, za kterou je dobře placen. Pokud je jeho ambicí zapsat se do historie, ve správě rezerv má příležitost.\n\nVaše stížnosti na špatné fungování ČNB bychom nemuseli řešit, kdyby Česko mělo euro. Jste příznivcem jeho přijetí?\n\nJsem příznivcem cenové stability. Dlouho jsem si myslel, že ji budeme mít spíš s korunou než s eurem. Teď už si tak jistý nejsem.\n\nEkonomicky ta otázka nejde zodpovědět, výhody a nevýhody eura jsou zhruba vyrovnané. Takže se dostáváme k politice a emocím. Často cestuji, tedy pro mě je euro výhodné. Také je výhodné pro investice do zahraničí. Když přijmeme euro, nebudeme moci z EU odejít, protože by to znamenalo totální finanční kolaps země. To je důležité si uvědomit. Euro navěky zaručí naše spojení s Evropou, v dobrém i ve zlém.\n\nProti přijetí eura je ale dlouhodobě přes 70 procent Čechů. Věříte, že se eura někdy v Česku dočkáte?\n\nNe. Jsem sice osobně pro euro, ale nejsem si jist ohledně výhodností pro ostatní lidi a celou zemi. Takže euro nebudu hlasitě propagovat. Tak to vidí řada lidí, se kterými se bavím a kteří by jinak pro euro hlasovali. Nevěřím, že se během mého života podaří najít pro euro většinu. Podle mě jsme my Češi v jádru monarchisté. Volíme sice prezidenta, ale vnímáme ho jako krále. Máme rádi svého krále a svoji korunu. Nebudeme se jí chtít vzdát, jsme v tom jiní než Poláci nebo Maďaři. Vůbec bych se nedivil, kdyby obě země jednoho dne už euro měly a my bychom byli dál ostrovem s korunou."
  },
  {
   "id": "e15-sprava-rezerv",
   "title": "Správa rezerv ČNB: Jak jsme za čtyři roky přišli o bilion",
   "date": "2023-11-07",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "E15",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.e15.cz/nazory-a-analyzy/sprava-rezerv-cnb-jak-jsme-za-ctyri-roky-prisli-o-bilion-1411494",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/e15-sprava-rezerv/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-11-07_e15-sprava-rezerv.md",
   "word_count": 829,
   "text": "Nedávno uplynuly čtyři roky od prvního veřejného návrhu investovat devizové rezervy ČNB po vzoru Singapuru, Norska nebo fondů bohatství velkých soukromých univerzit. Stejné interní návrhy padaly v ČNB již na začátku roku 2017; detaily poskytnou v lednu odtajněné materiály. Kdyby se k tomu ČNB tehdy odhodlala, vydělala by od té doby více než bilion korun navíc do státního rozpočtu.\n\nNávrh na modernizaci správy rezerv byl v minulosti detailně probírán i na stránkách e15, například zde, zde nebo zde. Při příležitosti výročí návrhu stojí za to připomenout si jeho základní kontury a nejčastější námitky k němu vznášené.\n\nO co tedy jde? ČNB má, podobně jako před čtyrmi lety, zhruba tři biliony korun v devizových rezervách. Protože se jedná o devizové rezervy, jsou drženy v zahraničních měnách, tedy hlavně eurech a dolarech. Balík rezerv nevznikl záměrně, ale jako vedlejší produkt intervencí proti koruně z let 2013–2017. Je možné ho investovat tak, aby vydělával, nikoli ho mít z většiny de facto uložený na běžném účtu. Jinými slovy, pomocí akcií světových firem si můžeme koupit podíl na zisku těchto firem, na technickém pokroku a globálním ekonomickém růstu.\n\nDlouhodobý výkon akciových indexů, stejně jako výkon fondů bohatství Norska, Singapuru a jiných zemí, ukazují na sedmiprocentní realistický výnos v průměru. Kdybychom do akcií vložili 60 procent rezerv, můžeme počítat s průměrným ročním ziskem kolem 130 miliard korun. V hypotetickém případě, kdy by ČNB mezi lety 2017 a 2019 postupně nainvestovala 60 procent rezerv do indexu S&P500, vydělala by do dnešního dne přes bilion korun navíc.\n\n1) Investice rezerv pro dlouhodobý výnos prý může ohrozit péči ČNB o cenovou stabilitu. Ale proč? ČNB rezervy odmítla použít k výraznějšímu posílení koruny i v době největšího inflačního šoku v moderních dějinách. Není tedy jasné, k čemu rezervy vlastně potřebuje. Navíc k posílení koruny je možné použít i zainvestované rezervy, likvidita akcií je vysoká. Proč tedy nechat tři biliony hnít, když nám mohou vydělávat?\n\n2) Jednalo by se prý o nelegální financování vlády. Ale na tom, aby ČNB byla zisková, není nic nelegálního. Jakmile splatí svou kumulovanou ztrátu, musí ze zákona zisky převádět do státního rozpočtu. Takhle to funguje standardně ve většině vyspělých zemí. Aby bylo jasno: stát si nevezme peníze z rezerv ČNB, aby za ně zaplatil dálnice. Stát dostane podle zákona převedený zisk ČNB ze správy těchto rezerv. Za ten zisk (dividendu) může něco postavit, snížit dluh nebo snížit daně.\n\n3) Rozpočty ČNB a státu jsou oddělené, takže zisk nebo ztráta ČNB údajně nemá vliv na hospodaření země. Formálně jsou sice rozpočty oddělené, ale ve skutečnosti mezi nimi žádná „čínská zeď“ není. Je to jedna nádoba: zisk nebo ztráta ČNB je vždy nakonec zisk nebo ztráta daňových poplatníků. Protože naše centrální banka je ztrátová, což je ve světě výjimečné, zvykli jsme si na formální oddělení rozpočtů, aby stát dočasně nemusel hradit ztráty banky.\n\n4) Investovat aktiva pro výnos může prý jen země, která je získá z nerostných surovin (například Norsko), nikoli z devizových rezerv. Ale aktiva jsou aktiva. Buď je zúročíte, nebo je necháte hnít. Příklad ukazuje Singapur, který zainvestoval devizové rezervy (žádné suroviny) v situaci, kdy jich už měl víc, než potřeboval. Stejně jsme na tom už minimálně šest let my.\n\n5) Abychom mohli investovat jako Singapur, museli bychom prý z ČNB vyčlenit speciální fond a vložit ho pod správu státu, což by odporovalo evropské legislativě. Ne, není nutné z ČNB rezervy odvádět ani měnit zákon. Není nutné kopírovat singapurské instituce, jen strategii. Stačí, aby bankovní rada ČNB odhlasovala zvýšení alokace rezerv do akcií na 60 procent.\n\n6) Abychom mohli investovat jako Singapur, museli bychom prý mít fixní kurz vůči euru. Ne, to není nutné. Pravda, koruna nám dlouhodobě proti euru posiluje, což vytváří ztrátu. Jenže tu ztrátu máme tak jako tak, neboť rezervy jsou z definice v zahraničních měnách. Pokud rezervy neinvestujeme pořádně, nemáme jak tuto ztrátu kompenzovat a překlopit do výnosu. Bavíme se tedy o zisku navíc oproti současnému stavu.\n\n7) Investice rezerv prý ohrozí nezávislost ČNB, protože vláda od ní bude chtít stále více. To je asi nejlepší protiargument. Budeme ale vyhazovat z okna stamiliardy ročně jen kvůli tomu, že nevěříme dlouhodobé spolupráci ČNB a vlády? ČNB nejlépe zajistí svoji nezávislost tím, že bude nekompromisně pečovat o cenovou stabilitu, jak jí ukládá Ústava. Pokud to bude zvládat do budoucna tak mizerně jako v posledních pěti letech, nezávislost si neudrží bez ohledu na svůj zisk nebo ztrátu.\n\nAsi je málo pravděpodobné, že ČNB skutečně vloží do akcií (tedy globálního ekonomického růstu) většinu rezerv. Ale mohla by se alespoň dostat ke 30–40 procentům, což by i tak velmi pomohlo každému daňovému poplatníkovi a nikomu neublížilo. Největší selhání našich státních institucí v této oblasti je smutný fakt, že se o této možnosti nikdo reálně ani nebaví. V ČNB o tom samozřejmě vědí, ale opakují mi dokola: „Nikdo nás za zisk nepochválí a za krátkodobou ztrátu nám vynadají.“ Nutno dodat, že už se povedlo dokopat je alespoň ke 20procentní alokaci do akcií. Za to bychom je pochválit měli.\n\nAutor je profesorem na Institutu ekonomických studií FSV UK."
  },
  {
   "id": "ovm-dalnicni-katastrofa",
   "title": "Otázky Václava Moravce: Dálniční katastrofa",
   "date": "2023-11-05",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Česká televize",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "video",
   "original_url": "https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/223411030501105/",
   "interviewer": "Václav Moravec"
  },
  {
   "id": "litomysl-reditel-skoly",
   "title": "Poděkování řediteli a učitelům žluté školy",
   "date": "2023-11-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/16992869024343816_lilie_2023_11.pdf",
   "issue": "2023/11",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-reditel-skoly/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-11-01_litomysl-reditel-skoly.md",
   "word_count": 400,
   "text": "Při příležitosti 150. narozenin školy bych rád poděkoval všem, kteří se podílejí na dnešním dobrém fungování ZŠ Zámecká. Před 30 lety jsem do stejné školy začínal chodit sám. Přiznám se rovnou, že ne vždycky s úplně vřelou radostí. O to víc mě těší, když vidím svoje čtyři děti, jak se odpoledne odtamtéž vrací domů spokojené.\n\nAč budova vypadá skoro stejně, hezky se posunul přístup učitelů k dětem. I chování dětí k sobě navzájem se mi zdá o dost lepší než před 30 lety. Jasně, problémy máme a dokonalé to není. Ale když si stěžujeme na úroveň českého školství, měli bychom si uvědomit, že ZŠ Zámeckou by nám záviděla většina veřejných škol třeba v takové Kalifornii.\n\nUž zase je normální, že děti chodí do školy. Ale před třemi lety nám tehdejší vláda na dlouhé měsíce školy zavřela, což podle dnešních vědeckých poznatků bude mít pro naši společnost ještě horší dopady než čínský koronavirus. Nikdo se nám za to neomluvil. A mnozí experti, kteří tohle minulé vládě poradili (ač už tehdy byl vědecký základ pro zavírání škol chatrný), radí i vládě současné.\n\nDěkuji učitelům a panu řediteli Vomočilovi, jak se s pandemií vyrovnali a zajistili dobrou distanční výuku. Byly v této zemi školy, kde se během covidových měsíců výuka prakticky ani nepředstírala. Na žluté škole to podle mých zkušeností fungovalo lépe, než bylo v republice zvykem. Časová a psychická zátěž distanční a kombinované výuky byla přitom pro učitele často mnohem vyšší než u výuky osobní.\n\nPráce ředitele je čím dál složitější i bez covidu. Podobně jako jinde v Evropě i u nás přibývá administrativy, takže ředitel musí většinu času věnovat byrokracii, formalitám, papírování, a to na úkor samotné výuky, dětí, vedení učitelského sboru. Je prakticky nemožné vše stihnout během standardní 8hodinové pracovní doby. Ředitelské břemeno dnes na sebe vezme málokdo jen kvůli platu a funkci. Ředitelování je poslání.\n\nOsobně také oceňuji, že žlutá škola je „normální“ – v tom smyslu, že základní škola se neproměňuje v centrum politicko-ideologické indoktrinace dětí, což je bohužel stále běžnější jak na východ od nás (Rusko, Čína) tak občas k mému zármutku i v některých částech našeho západního světa.\n\nPřejme si, aby ZŠ Zámecká i nadále patřila mezi nejlepší a nejnáročnější školy v republice a mohla se měřit s dobrými školami v západní Evropě a Spojených státech. K tomu ředitel a učitelé potřebují – vedle upozornění na věci, které občas třeba nejsou dokonalé – hlavně naši podporu."
  },
  {
   "id": "snizeni-sazeb-cnb-padiva-inflace",
   "title": "Snížení sazeb by dávalo smysl, kdyby předtím ČNB netolerovala pádivou inflaci",
   "date": "2023-10-31",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67259780-snizeni-sazeb-by-davalo-smysl-kdyby-predtim-cnb-netolerovala-padivou-inflaci",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/snizeni-sazeb-cnb-padiva-inflace/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-10-31_snizeni-sazeb-cnb-padiva-inflace.md",
   "word_count": 333,
   "text": "Při pohledu zvnějšku je těžké pochopit, podle čeho současná ČNB rozhoduje o úrokových sazbách. Zhruba do poloviny roku 2022 jsme s tím rozhodováním sice nemuseli souhlasit, ale bylo to jasné: ČNB reagovala na data pomocí pravidla, kterému se někdy říká „model“. Jeden z hlavních výsledků měnové ekonomie zní, že i špatné, ale předvídatelné pravidlo centrální banky je často lepší než žádné.\n\nV polovině loňského roku bylo pravidlo (model) vypnuto. Mnozí to vnímali tak, že nové vedení ČNB bude chtít sazby vyhlazovat. To znamená, že místo sazeb nad 10 procent, které by tehdy rád viděl model, bude držet sedm procent, ale mnohem déle, než bude model chtít („stabilita je dobrá“). Zase, mohli jsme s tím nesouhlasit, ale ten přístup vypadal do jara koherentně a byl v souladu s komunikací ČNB.\n\nKe konci jara však banka začala nečekaně mluvit o tom, že může snížit sazby už na podzim – tedy jen pár měsíců poté, co jí to model poprvé poradí. Připomeňme, že předtím byl model „u ledu“ zhruba rok. ČNB tedy dává najevo, že jí víc vadí zchlazení ekonomiky kvůli vysokým sazbám než předchozí dvouciferná inflace. Tu se nesnažila ztlumit, byť mohla dále zvýšit sazby a posílit korunu.\n\nNikdo neví, co ve čtvrtek ČNB udělá. Snížení sazeb, klidně brzy k pěti procentům, by dávalo perfektní smysl, kdyby banka předtím netolerovala pádivou inflaci. Inflační cílování, a ostatně dlouhodobá nezávislost centrální banky v demokracii, ale vyžaduje symetrii: stejný přístup k dlužníkům i věřitelům. Navíc pokud banka sazby sníží a inflace příští rok přesáhne dvě procenta, bude to selhání současného vedení, které nepůjde svést na předchůdce, vládu ani zahraničí.\n\nCo má tedy ČNB udělat? Zaprvé, ukázat konzistenci a symetrii svého rozhodování. Zadruhé, poskytnout veřejnosti a trhu vodítko ohledně budoucího vývoje sazeb. Oba požadavky splňuje závazek: ponechme sazby na současné úrovni, dokud se inflace skutečně nedotkne dvou procent. Ano, odporuje to principu „vpředhledícnosti“. Ale ten princip ČNB opustila v létě 2022, když přestala zvyšovat sazby.\n\nAutor je profesor na Institutu ekonomických studií FSV UK a zakladatel iniciativy Zrušme inflaci"
  },
  {
   "id": "jak-cnb-udelala-z-triumfu-debakl",
   "title": "Jak ČNB udělala z triumfu debakl. 10 let od oslabení koruny",
   "date": "2023-10-28",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-komentar-jak-cnb-udelala-z-triumfu-debakl-10-let-od-oslabeni-koruny-238954",
   "standfirst": "Intervence proti koruně sice pomohly po roce 2013 oživit ekonomiku, ale to, jak ČNB nakládala s eury získanými během intervencí, přineslo obří ztrátu a přispělo k rekordní inflaci, píše ekonom a profesor Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/jak-cnb-udelala-z-triumfu-debakl/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-10-28_jak-cnb-udelala-z-triumfu-debakl.md",
   "word_count": 897,
   "text": "Na podzim 2013 byla česká ekonomika v bídném stavu. Slušný růst jsme viděli naposledy šest let předtím. Po finanční krizi přišla roku 2012 další recese, jež pokračovala i v roce následujícím. Projekce národní banky ukazovaly na příští rok mírnou deflaci, čili pokles průměrných cen – ovšem za předpokladu, že s tím Česká národní banka nic neudělá.\n\nČNB s tím nic dělat nemohla standardním způsobem, tedy snížením úrokové sazby. Ta už byla od listopadu 2012 na 0,05 %. Guvernér Singer dlouhé měsíce přesvědčoval zbytek rady, aby sáhla k nástroji nestandardnímu: oslabení koruny. Na každém zasedání byl ale přehlasován. Rozhodující souhlas přidal až 7. listopadu 2013 Mojmír Hampl a intervence začaly.\n\nPřiznám se rovnou i jako bývalý Mojmírův poradce, že dnes bych v podobné situaci preferoval nicnedělání. Mírná deflace není větší porušení cenové stability než mírná inflace. Ale to je na jiné povídání a mezi kolegy jsem v menšině. Věří-li centrální banka, že dvouprocentní inflace je nejlepší, dává perfektní smysl, že se ji snaží doručit. Tehdy také ještě nebylo úplně jasné, zda nemůže přijít něco jako deflační spirála ve 30. letech.\n\n## Intervence nebyly revoluční\n\nOslabení koruny mělo podporu jak v logice inflačního cíle, tak praxi jiných centrální bank vyspělých zemí. Ty sice většinou nesahaly přímo na kurz, ale nafukovaly svá aktiva jiným způsobem: zejména tak, že nakupovaly vládní dluhopisy. To však v českých podmínkách nebylo rozumné, neboť ČNB mohla vysát celý trh.\n\nIntervence fungovaly takto: každý, kdo chtěl koupit korunu, ji dostal v kurzu 27 korun za euro. Nové koruny vytvářeli kolegové v sekci bankovních obchodů ČNB příslušným klikáním na klávesnici. Když byla koruna zrovna slabší než 27 za euro, intervence neprobíhaly. Celkem do dubna 2017 ČNB vyklikala dva biliony nových korun.\n\nByly to peníze vytištěné, nebo utracené? Technicky ani jedno. Utracené určitě ne, protože za ně ČNB dostala eura. Jestli na nich vydělá či prodělá, záleží na tom, jak je investuje a kdy prodá. Ty dva biliony nebyly ani vytištěné, i když to je jen formální rozdíl – byly vyklikané. Kdyby byly vytištěné fyzicky a uloženy v bankách, výsledek by byl obdobný.\n\n## Intervence a tištění peněz\n\nA právě v tomhle se intervence liší od nákupu dluhopisů, tzv. kvantitativního uvolňování: opravdu jsme vyklikali nové peníze. Při nákupu dluhopisů centrální banka jenom mění jednu formu peněz (dluhopisy) za jinou (hotovost). Je to jako rozměnit tisícovku na 10 stokorun: trochu snáze se s tím pak platí. Naopak při intervencích vznikají úplně nové koruny, není to jen rozměňování.\n\nProto mají intervence větší šanci něco s ekonomikou udělat. Kvantitativní uvolňování zřejmě mělo mizivý vliv na inflaci i růst. Přitom inflace a růst je to, co tyhle politiky měly docílit. U intervencí to mělo fungovat takhle: ČNB oslabí korunu, čímž zdraží dovozy. Slabší koruna též pomůže exportérům, kteří chtějí zaměstnat víc lidí. Zahřátá ekonomika tlačí na růst mezd a ve finále cen.\n\nPoslední větě se v ekonomii říká „Phillipsova křivka\". Při pohledu na data není jasné, jestli je to opravdu příčinný vztah a funguje tak, jak centrální banky chtějí. Oslabení koruny v praxi zapracovalo poněkud slaběji, než banka očekávala. Nicméně s odstupem 10 let a řadou ekonometrických studií není pochyb, že intervence opravdu nakonec zvýšily inflaci a trochu i růst.\n\n## Výzkum dopadů intervencí\n\nJak to víme? Intervence byly přirozený experiment. Můžeme porovnat naši ekonomiku se zeměmi, které intervence neměly. Tzv. metoda syntetické kontroly nám umožní odhadnout hypotetický vývoj Česka bez intervencí. Takové studie jsou tři, a i když se výsledky mezi sebou mírně liší, dohromady potvrzují zvýšení cen (zabránění deflaci) a mírné oživení ekonomiky kvůli intervencím.\n\nIntervence tedy splnily svůj záměr, i když ne tak rychle, jak ČNB na podzim 2013 čekala. Navíc ukončení intervencí v dubnu 2017 proběhlo nečekaně hladce. Až do příchodu pandemie jsme tedy hodnotili tento „kurzový závazek\" jako bezmála totální vítězství. Připomínám znovu, že tohle hodnocení platí pro centrální banku cílící na dvouprocentní inflaci, což je ale naprosto běžné.\n\nOdkaz intervencí pošpinilo až chování ČNB po roce 2017 a zejména 2020. ČNB jako vedlejší produkt intervencí nasyslila víc eur než největší hedgeové fondy světa. Jenže ta eura odmítla investovat, aby dlouhodobě vydělávaly, po vzoru Singapuru a Norska. Výsledkem je masivní ztráta ČNB (tudíž nakonec nás všech), jež má dva zdroje.\n\n## Intervence jako Pyrrhovo vítězství\n\nZaprvé, má-li ČNB většinu eur uloženou de facto na běžném účtu, nezvládá kompenzovat ztrátu plynoucí z posilování koruny. Když posílí koruna, korunová hodnota eur klesne. Zadruhé, při vyšších sazbách musí čtvrtletně platit desítky miliard bankám, které si u ní ukládají vyklikané koruny. Polovina úrokových příjmů českých bank dnes pochází odtud. Není jasné, jak tenhle bezpracný zisk ovlivňuje ochotu bank úvěrovat lidi a firmy.\n\nOsudnou chybu ČNB udělala v roce 2021, kdy gigantickou zásobu eur na běžném účtu odmítla využít k posílení koruny a rychlému snížení inflace. Jde o promarněnou příležitost katastrofálních rozměrů, která se zapíše do učebnic centrálního bankovnictví. Nyní víme, že ČNB se k inflačnímu cíli nechová symetricky. Odchylky dolů jí vadí, vysoká inflace tolik ne. Důsledek jsme viděli vloni, vidíme ho letos a uvidíme ho v letech příštích.\n\nV kostce: intervence splnily účel, pro nějž byly před 10 lety spuštěny. Jejich dlouhodobé důsledky jsme ale nezvážili dost. Možná by tehdy bylo lepší ztrátu ČNB rovnou nasypat na lidi „z vrtulníku\". Není jasné, jak intervence přispěly k inflaci 2021–2023. Každopádně díky nim mohla ČNB v roce 2021 vedle zvýšení sazeb též masivně posílit korunu. Tu možnost prováhala, i kvůli čemuž máme za poslední roky jednu z nejvyšších inflací ve vyspělém světě."
  },
  {
   "id": "litomysl-florbal-je-skvely",
   "title": "Florbal v Litomyšli je skvělý. Děti mohou začít kdykoli během roku",
   "date": "2023-10-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/16965729635771942_lilie_2023_10.pdf",
   "issue": "2023/10",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-florbal-je-skvely/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-10-01_litomysl-florbal-je-skvely.md",
   "word_count": 433,
   "text": "Pokud jste zmeškali náborové tréninky v září, nevadí – v případě florbalu mohou děti začít kdykoli a tréninky si vyzkoušet nezávazně. Sport pro děti jsme s manželkou vybírali dlouho, no a nakonec vyhrál florbal z následujících sedmi důvodů:\n\n1) Je to divácky atraktivní, koukatelný sport, který je bezpečnější a finančně méně náročný než hokej. Stačí dobré boty a florbalka (kterou na začátek trenér půjčí).\n\n2) Na florbalu je parádní kolektiv. Náš Daník je nejmladší v kategorii mladších žáků (starší než 10 let), trénuje s mnohem staršími dětmi, ale všichni se k němu a k sobě navzájem chovají skvěle. Je to pro něj dobrý vzor do života.\n\n3) Podobně dobrý vzor dávají i hráči áčka (tedy hlavního mužského týmu). Domácí florbalové zápasy áčka mají skvělou atmosféru, bývá plná hala, celá duní. A chlapi pak po zápase všechno uklidí. Na zápasy áčka je prima chodit s dětmi, pomáhají sbírat míčky, fandí a skvěle si to užívají. Vstup je zdarma. Doporučuji všem, i když jejich děti florbal nehrají.\n\n4) Hrajeme v naší krásné sportovní hale, která má z mé zkušenosti asi nejlépe udělané tribuny ze všech měst v okolí – na hrací plochu je dobře vidět, ale divák je (při zápase nebo tréninku) kousek od hráčů a může rychle sejít na hrací plochu.\n\n5) Florbal se dá hrát venku i uvnitř. Díky naší hale ho můžeme hrát celý rok. Je to i dobrá aktivita pro hokejisty, když nemají sezónu.\n\n6) Máme skvělé trenéry. Konkrétně Tomáš Doubek, který se o florbalové děti nejvíc stará, to umí s dětmi výjimečně dobře. Děti to baví a je to vidět.\n\n7) Kvůli covidovému výpadku bylo v některých kategoriích docela málo dětí, zejména ve věku 10-12 let. Takže když teď někdo naskočí a bude se snažit, za 2 týdny klidně může jet na turnaj třeba do Pardubic reprezentovat Litomyšl. A pravděpodobně se nějaký ten zápas i vyhraje.\n\nUrčitě jsem na něco zapomněl, ale kvůli těmto důvodům na florbal chodí tři naše děti a jsou spokojené. Florbal tedy mohu z vlastní zkušenosti doporučit i vám všem.\n\nTakže co dělat, když děti chtějí florbal zkusit? Přijít kdykoli na trénink a vzít si s sebou sálové boty, něco na převlečení a pití (florbalku trenér půjčí). Tréninky jsou vždy ve sportovní hale. Pro menší děti (do 10 let včetně, tedy naše Lucinka a Filípek) je to úterý (15.00-16.30) a pátek (13.30-15.00). Pro starší děti (od 11 let, tedy náš Daník) je to pondělí (15.30-17.00), středa (15.30-17.00) a pátek (15.00-16.15). Klidně je ale možné chodit jen na jeden trénink týdně. Hraje i naše šestiletá Lucinka: florbal je taky pro holky. Tak přijďte s dětmi i vy!"
  },
  {
   "id": "iv-czechcrunch",
   "title": "Kdyby ČNB začala pořádně kupovat akcie, zaplatí nám reformu důchodů",
   "date": "2023-09-19",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "CzechCrunch",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://cc.cz/kdyby-cnb-zacala-poradne-kupovat-akcie-zaplati-nam-reformu-duchodu-rika-nejcitovanejsi-cesky-ekonom/",
   "interviewer": "Luboš Kreč",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/iv-czechcrunch/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-09-19_iv-czechcrunch.md",
   "word_count": 3810,
   "text": "Ještě mu nebylo čtyřicet, ale už je profesorem a patří k mezinárodně nejcitovanějším českým vědcům. Jeho práci využívají Mezinárodní měnový fond, Světová banka a centrální banky vyspělých zemí. Dlouhé roky navíc radil nejužšímu vedení České národní banky. Tomáš Havránek je zkrátka něco jako superstar zdejší ekonomie a monetární politiky. Je autorem iniciativy Zrušme inflaci, což je motto, které zní v době rekordního zdražování libozvučně. „Bez inflace jsme žili po tisíce let,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch. Radu ČNB v něm zároveň vyzývá, aby ještě naposled zvedla úrokové sazby nebo ve velkém začala investovat do akcií.\n\nInflace v Česku klesá, její meziroční hodnota se už usadila pod 10 procenty a v první polovině příštího roku by se mohla dostat na dohled dvou procent, což je dlouhodobý cíl ČNB. A přestože je podle všeho na ústupu, Tomáš Havránek navrhuje, aby centrální bankéři stejně zvedli základní úrokovou sazbu – tedy aby udělali něco, k čemu se obvykle sahá, když jde inflace nahoru, nikoli dolů.\n\nPro svůj nápad má logické vysvětlení. Rada vedená Alešem Michlem se podle něj příliš spoléhá na proslovy místo aktivních činů. Symbolické zvýšení sazeb by prý bylo pro trhy silnější signál než verbální opakování, že sazby se dlouho snižovat nebudou. „Koruna by přestala oslabovat,“ tvrdí profesor, který vyučuje na Karlově Univerzitě, působí v Londýně i na Stanfordu a než v roce 2019 odešel z ČNB, radil také nynějšímu guvernérovi Aleši Michlovi.\n\nVe svém hodnocení dnešní bankovní rady, vedené právě Michlem, a té předchozí, v jejímž čele stál Jiří Rusnok, se pak rozchází s názorem, který ve veřejném prostoru dominuje – na rozdíl od něj si Havránek myslí, že nejen Michlova, ale ani Rusnokova rada si nevedla moc dobře. „Naše inflace je vysoká dlouhodobě,“ vysvětluje v interview. Hlavní problém vidí v tom, že Rusnokova ČNB, i přes výrazné zvýšení sazeb, nepřikročila včas k systematickému posílení koruny.\n\nV obsáhlém rozhovoru pro CzechCrunch popisuje Tomáš Havránek, jehož manželka Zuzana je také význačná a hojně citovaná ekonomka, proč by se ČNB měla snažit držet inflaci na nule, nikoli na dvou procentech, proč je inflace relikt minulého století a navrhuje ji zrušit, jak by se z ČNB mohl stát obří investiční fond, který by zaplatil důchodovou reformu, a že jestli něco trápí centrální banku, je to nedostatek vnitřní diskuze.\n\nStatistici před pár dny oznámili, že meziroční inflace klesla na 8,5 procenta, meziměsíční hladina se zvedla o 0,2 procenta. Překvapilo vás na tom něco?\n\nNepřekvapilo to mě a asi ani jiné analytiky. Všichni jsou spíš zvědaví na lednová čísla, kdy míra přecenění udá tón pro celý příští rok. Co se v lednu bude dít, se ale složitě odhaduje. Nejlepší krátkodobý odhad má ČNB a její prognóza říká, že v prvním kvartále roku 2024 by se inflace měla pohybovat kolem 2,5 procent.\n\nTakže jejím modelům, jak se bude chovat ekonomika, pořád ještě věříte? Vede se o nich docela intenzivní debata uvnitř ČNB i mimo ni.\n\nHlavní model ČNB slouží k tomu, aby poskládal různé příběhy do jedné konzistentní historky. Chybou je, když se matematickým modelem slepě řídíte – je to pořád jen pomůcka. Ale špatně je i to, když ho zahodíte a uchýlíte se k verbálnímu modelu typu „stabilita sazeb je dobrá“. Zkušenost z posledních dvou bankovních rad je právě cesta z extrému do extrému. Pro radu vedenou Jiřím Rusnokem byl model takřka nezpochybnitelná věc, teď za Aleše Michla byl zase úplně upozaděn. Je potřeba rovnováha. Matematika a ekonometrie není sama o sobě dobrá nebo špatná: s modely musíte pracovat v praktickém kontextu. Někdy je vhodné model poslechnout z 90 procent, jindy ze 40 procent. Není to rozhodnutí mezi nulou a stovkou.\n\nV médiích převažuje tón, že rada Jiřího Rusnoka byli good guys, zatímco tým Aleše Michla jsou bad guys. Ale vy vlastně říkáte, že špatné jsou obě.\n\nObě rady udělaly řadu dobrých věcí. Ale mezinárodní srovnání u inflace vychází mizerně, to je nezpochybnitelný fakt. Neříkám to rád, v bance jsem pracoval 10 let a je to stále má srdeční záležitost. Moje kritika není osobní. Jsem přesvědčený, že všichni členové rady, ať té minulé, tak té současné, jsou mimořádně schopní a dělají to, co si myslí, že je správné. Stejně tak zaměstnanci ČNB mají nejvyšší průměrnou kvalitu ze všech státních institucí. Nevěřím, jak se občas říká, že Aleš Michl byl do ČNB dosazen, aby prosazoval něčí zájmy. Znám ho dobře, na spoustě věcí se neshodneme, ale toto považuji za konspirační teorii.\n\nKdyž se tvrdí, že současná rada je ta špatná, zapomíná se, že současnou inflaci úplně nezpůsobila. Tu máme zvýšenou už několik let, česká inflace patří mezi nejvyšší v Evropě minimálně čtyři roky. Takže to do velké míry jde za minulou bankovní radou. Tu musím pochválit za odvahu k rychlému zvyšování sazeb v letech 2021 a 2022, v tom byli svým způsobem průkopníci. Jiří Rusnok mě překvapil ochotou to udělat i přes odpor vlády a značné části veřejnosti. Za to bychom mu všichni měli poděkovat.\n\nTeď asi přijde kritika…Ano. Co už bych nechválil, je zatvrzelost v soustředění se jen na jeden nástroj, a to úrokové sazby. Ty totiž fungují s velkým zpožděním, projeví se v ekonomice plně až za rok a půl či později. S inflací tedy bezprostředně nic neudělají a rapidní inflační šok, jaký jsme zažili, jimi moc neovlivníte. Přitom rychlé řešení bylo na stole. V ČNB měli obrovský balík devizových rezerv, u kterých dlouhodobě chybí vůle je výnosně investovat. Mohli tedy udělat s opačným znaménkem to, co rada udělala v roce 2013, kdy začala intervenovat a cíleně oslabovat korunu.\n\nSamozřejmě posilovat korunu nelze donekonečna, protože balík rezerv je omezený. Ale mohli například v září 2021, kdy poprvé výrazněji zvedli sazby, říct, že každý měsíc po následující dva roky budou prodávat miliardu eur nebo dvě. To by skokově posílilo korunu a okamžitě pomohlo snížit inflaci. Intervence mají složité dopady a není to tak jednoduché, ale nikdo nevysvětlil, proč tohle Rusnokova rada na podzim 2021 neudělala. Nejhorší je, že uvnitř banky se o tomto kroku tehdy ani nediskutovalo. Rozhodnutí spustit intervence v roce 2013 se někomu nemusí líbit, ale předcházely tomu měsíce hluboké diskuze, kde vyhrála argumentačně silnější strana. V roce 2021 bylo ticho. Tohle je selhání celé ČNB jako instituce.\n\nČím to?\n\nVidím dvě příčiny. Dřívější bankovní rady byly názorově pestřejší, třeba guvernéru Miroslavu Singerovi se i stávalo, že ho rada přehlasovala. To je něco dnes nemyslitelného, protože radu od nástupu Jiřího Rusnoka většinově vybírá guvernér a prezident ji pak jen formálně jmenuje. Členové rady jsou pak guvernérovi logicky zavázáni. Je to takové moderní léno, feudální systém. Zároveň jsou členové rady z velké části jmenování najednou, čímž se ten lenní systém ještě posiluje, to dřív také nebylo.\n\nTo jsou tedy ty hlavní důvody, proč se uvnitř ČNB nevede diskuze?\n\nVýběr rady je jeden problém, druhý je absence samostatného výzkumného útvaru. Ten v ČNB historicky fungoval a byl nezávislý na měnové sekci, která dává dohromady hlavní model. Povinností výzkumu bylo připravovat oponenturu materiálům měnové sekce, na něž pak při svém rozhodování spoléhá bankovní rada. Někdy výzkumný úsek argumentoval, že s měnovou sekcí souhlasí, jindy její závěry doplňoval nebo rozporoval. Byla to forma hluboké odborné diskuze, která pomohla bankovní radě lépe zhodnotit síly a slabiny hlavního modelu, tedy stylizovaného příběhu ekonomiky.\n\nNezávislý výzkum vedla profesorka Kateřina Šmídková, která ale v roce 2014 zemřela, a po její smrti byl výzkum postupně rozpouštěn do ostatních sekcí. ČNB má pořád mezinárodně silný výzkum, ale už není nezávislý. Tím, že nezávislý výzkum zmizel, slovo a vliv měnové sekce narostly.\n\nCo já vím, tak Aleš Michl se s měnovou sekcí a jejími analytiky moc nemusí.\n\nNevím, jak to je teď, přece jen už v bance pár let nesedím. Ale dovedu si představit, že matematika a ekonometrie bez dalšího kontextu a podrobného vysvětlení mohou být matoucí. Jenže protože uvnitř ČNB není další alternativa a zdroj kontextu, máme najednou přístup ode zdi ke zdi. Za Rusnoka se to, co řekla měnová sekce, bralo téměř za svaté. Občas se mi zdá, že Aleš jde do druhého extrému a odmítá vše, minimálně na začátku jeho guvernérování to tak vypadalo.\n\nJe to svým způsobem pochopitelné, protože pokud nemáte opravdu podrobnou průpravu v ekonometrii a matematice, model, který měnová sekce sestavuje, je pro vás složitě průhledný. Mnoho lidí jeho komplikovanost zastraší a znechutí, takže se na něj přestanou ptát – a buď jej akceptují, nebo ho úplně odmítnou.\n\nJinými slovy ho prostě nechápe.\n\nI já bych si musel znovu projít všechny rovnice a trvalo by mi několik týdnů, než bych plně pochopil nuance aktuální verze modelu. A platilo by to i pro chytřejší lidi, než jsem já. To je ale jen jedna strana příběhu. Lidé, kteří model sestavují, jej občas nedokážou vysvětlit tak, aby se v něm vyznal někdo, kdo v problematice není úplně kovaný. To jim nemám za zlé, je to normální. Ale v takové situaci vám chybí nezávislý prostředník, který by nabídl kontext. Což dřív dělal výzkumný úsek.\n\nA to jsou základní příčiny problémů, které tu nyní s inflací a obecně kroky ČNB máme. Z instituce, jež bývala nejlepší v zemi, máme takovou, kterou už opravdu poráží třeba Ředitelství silnic a dálnic. Kvůli tomu se už čtvrtý rok potýkáme s jednou z nejvyšších inflací v EU. Osobní obviňování k ničemu není, ale chybí institucionální sebereflexe. Jaké ponaučení si berou z tohohle strašného selhání? Co udělají příště jinak? ČNB se tváří, že všechno bylo v pořádku a gratuluje si, že inflace je jednociferná. Přitom sazby měly být vyšší už od roku 2017 a v roce 2021 měly začít masivní intervence ve prospěch koruny.\n\nCož o to, ony přišly, ale později.\n\nAno. Když vyšlo najevo, že příštím guvernérem bude Aleš Michl, koruna v panice oslabila a tehdejší rada proti tomu intervenovala, hlavně aby Aleše ještě více ponížila. Ano, zaplaťpánbůh, že nakonec intervenovali, jen to učinili nejhorším možným způsobem. Jednak ztrapnili příštího guvernéra, něco nevídaného mimo banánové republiky, jednak začali bránit konkrétní hranici kurzu. To byla strategická chyba, kvůli které dali zbytečně vydělat spekulantům. Když totiž korunu posilujete, nemáte na rozdíl od oslabování v ruce neomezený arzenál. Místo cílování kurzu měli každý měsíc prodávat fixní objem eur.\n\nOpravdu si myslíte, že když bankovní rada vedená ještě Jiřím Rusnokem bránila loni na jaře korunu proti oslabování, chtěla ponížit Aleše Michla?\n\nMyslím, že to hrálo roli velkou. A mezi námi, on si to Aleš zasloužil za ten svůj extrémně proinflační postoj, jímž tehdy nadbíhal prezidentu Zemanovi. Ale u mě si to částečně odčinil tím, že intervence pak nechal běžet několik měsíců, ač mu to muselo být osobně trapné.\n\nA co na něj jako na guvernéra říkáte? Třeba Mojmír Hampl, s nímž jste v radě dřív úzce spolupracoval, jej kritizuje, že málo a špatně komunikuje.\n\nMojmír má pravdu. Aleš se s komunikací trápí, je to vidět na každé jeho tiskové konferenci. Byť se za ten rok ve funkci dost zlepšil. Jako guvernér by určitě měl být víc vidět a chodit do diskusních pořadů, kde nepadají jen předem připravené otázky. To je součást popisu práce guvernéra. Na druhou stranu samotné řeči toho moc nezmůžou, rozhodují konkrétní kroky. Ale ty taky moc nevidíme.\n\nCo byste vy teď na jeho místě dělal?\n\nKdybych byl znovu poradce, poradil bych okamžitě zvýšit sazby. Rok ignorovali vysokou inflaci, ačkoli jim vlastní analytici radili, že mají sazby zvednout. Proto by nyní bylo logické, aby ignorovali, že si dovážíme deflaci v podobě meziročně nižších cen energií. Sazby tedy aspoň půl roku nemohou jít dolů, ale jak vám to budou trhy věřit? Vhodná cesta, jak přesvědčit trhy, je nejenom mluvit, ale něco udělat.\n\nKonkrétně zvednout sazby o čtvrtinu procentního bodu na 7,25 procenta. To nijak nezbrzdí ekonomiku, ale signalizační vliv takového kroku bude fenomenální. Koruna by přestala oslabovat. Všichni pochopí, že dalšího minimálně půl roku se nebudou snižovat sazby, jinak by rada byla za klauny. Teď sice tvrdí, že sazby dlouho nesníží, ale ničím konkrétním to nepodkládají.\n\nI dvě procenta inflace ročně znamenají během jedné generace znehodnocení peněz o polovinu.\n\nUpřímně, to se nestane a vy to víte.\n\nAsi ne. Ale proč? Teď to vypadá, že ČNB myslí hlavně na dlužníky. Třeba mě – hrdě se hlásím k tomu, že mám velkou hypotéku s nízkým fixním úrokem a vloni jsem měl efektivní sazbu mínus 13 procent. Moc děkuji, ale nejsem typický občan téhle země. ČNB musí ukázat, že se chová symetricky k dlužníkům i střadatelům. Kdyby v ČNB symbolicky zvedli sazby, okamžitě by posílila koruna a pokles inflace by zrychlil. Možná bychom se v lednu dostali dokonce do deflace. A to by vůbec ničemu nevadilo.\n\nNaopak, po dvou letech rekordního zdražování a poklesu kupní síly by lidé zlevňování jistě uvítali.\n\nPřesně. Mírné snižování maloobchodních cen příští rok či dva by bylo žádoucí. Vezměte si, že kumulativně jsme za poslední tři roky přišli o třetinu úspor. Jasně, nelze to vrátit zpět úplně, to by se bývalo muselo oznámit dopředu, ale mírná deflace o jednotky procent ničemu nevadí. Ukázalo by to, že centrální banka skutečně pečuje o cenovou stabilitu. A že by podstřelovala svůj inflační cíl dvou procent? Teď jsme měli inflaci vysokou, tak bychom ji pro změnu měli nízkou, klidně trochu zápornou. Důležitější než aktuální inflace je stav cen.\n\nJak vás vlastně napadlo založit iniciativu Zrušme inflaci?\n\nKdyž jsem odešel z ČNB, což bylo ještě před covidem, protože jsme se s rodinou přestěhovali z Prahy do Litomyšle, měl jsem najednou víc času číst moderní ekonomii. Živím se výzkumem, před spaním čtu dětem a pak si čtu pro sebe výzkum. Mám to místo seriálů, baví mě to. Dokud jsem pracoval v bance, nenapadlo mě některé věci zpochybnit. Je to jako náboženství, v centrální bance věříte v inflační cíl a neptáte se proč. Ale pak zjistíte, že není úplně jasné, zda to mají být právě dvě procenta.\n\nPrvní zemí, která s inflačním cílem přišla, byl v 90. letech Nový Zéland. Měli vysokou inflaci a řekli, že budou postupovat transparentně, že oznámí, jakou inflaci chtějí mít do budoucna a jak přesně s ní budou bojovat. A stanovili cíl mezi nulou a dvojkou, tedy aby inflace byla maximálně dvě procenta. Pak to od nich převzaly další země a ty už si cíl upravily na dvojku kvůli vágní obavě z deflace.\n\nTakhle jednoduše to vzniklo. A když jsem si načítal nové a nové materiály a výzkum, uvědomil jsem si, že za dvojkou není ani dnes žádná rigorózní úvaha. Co víc, že pořád neexistuje silný argument, proč by cílem nemohla být v průměru nula. Cenová stabilita, o které se píše v ústavě, intuitivně znamená, že máte stokorunu, dáte ji dceři a až ta ji vyndá z prasátka za dvacet let, stokoruna bude mít pořád stejnou kupní sílu. Zní to naivně a jednoduše. Ale právě v jednoduchosti je ta síla: nemuseli bychom se starat o inflaci, podobně jako se nemusíme starat o to, jak dlouhý je metr. Žilo by se nám lépe.\n\nKladu si otázku, jestli by to byl takový rozdíl.\n\nVezměte si, že byste nemusel počítat s inflací, to by vám hodně zjednodušilo život, pomohlo by to snáze spořit a investovat. Bez inflace jsme fungovali po tisíce let, minimálně bez té systematické a záměrně vyvolané. To až v posledních zhruba sto letech se s ní setkáváme ve větší míře. Pokud by inflační cílování fungovalo a inflace byla opravdu nízká a stabilní, tolik by to nevadilo. Ovšem i dvě procenta ročně znamenají během jedné generace znehodnocení peněz o polovinu. Problém ale je, že inflace není stabilně dvě procenta.\n\nCentrální banka ale může cílit na nulu, jenže pak přijde vláda, která lidi zasype penězi, jako to udělal Andrej Babiš při pandemii, a vaše monetární plány jsou v trapu.\n\nVláda má na inflaci vliv, ale ekonomie se až na výjimky shodne, že v delším období o inflaci vždy rozhoduje centrální banka. Takže jasně, inflace by nebyla nula pořád, někdy by byla kladná, někdy záporná. Důležitá je průměrná roční inflace. To je mimochodem klíčové zmínit. Hovořím o průměrné inflaci, což je něco, co nynější ČNB nesleduje. Oni dnes dělají to, že když je meziroční inflace 10 procent, tak pro další rok se snaží zase o další inflaci. Nesnaží se o kompenzaci směrem dolů.\n\nJá proto navrhuji zaprvé snížit cíl z dvojky na nulu a zadruhé opravovat minulé chyby, abychom nulu měli i v dlouhodobém průměru. Kdyby se taková změna oznámila třeba v roce 2020 a následně jsme si dovezli inflační šok z energií a vládního rozhazování peněz, inflace by stejně vyskočila. Ale pokud by veřejnost a trhy bance věřily, že to myslí vážně, staly by se dvě věci.\n\nJaké?\n\nZaprvé, obchodníci by tolik nezdražovali a lidé nekupovali v panice byty, aby někam schovali peníze, protože by věděli, že banka řízenou deflací v příštích letech vrátí cenovou hladinu tam, kde byla před příchodem inflace. Zaměstnanci by nemuseli tlačit na zvyšování platů, protože by věděli, že ČNB jim to svým způsobem časem dorovná. Nenafukovaly by se investiční bubliny. Tohle všechno by tlačilo proti inflační spirále.\n\nA druhý efekt?\n\nKdyby trhy věřily, že banka bude mít chuť situaci opravit, koruna by pro ně neztratila dlouhodobě svou hodnotu. Na rozdíl od měn, jejichž centrální banky svoje chyby neopravují. Takže by vůči nim koruna posilovala a přirozeně tlačila proti inflaci. V obou scénářích je klíčová důvěryhodnost banky a její schopnost přesvědčit trhy i veřejnost, že to myslí vážně. Jenže teď není důvěryhodný ani její dvouprocentní cíl, který, jak vám před časem správně říkal David Vávra, už v radě ČNB de facto opustili, když tolerovali dvoucifernou inflaci.\n\nŘíkal jste, že jsme bez inflace žili po tisíce let. Jak je to možné?\n\nNejlépe to je vidět na příkladu velkých západních zemí, kde byly průměrné ceny po napoleonských válkách a před první světovou válkou, tedy sto let poté, prakticky stejné. Kolísání bylo, ale trend ne. Důvodem je, že peníze byly navázané na zlato. To tehdy bylo v ekonomice důležité, dnes už jeho role ale není moc podstatná, je to jen jedna z mnoha komodit. Takže návrat ke zlatému standardu není na místě, je to přežitý koncept. Je lepší navázat hodnotu peněz na cenu všeho zboží a služeb, nejen zlata. To je cenová stabilita, tedy cílování dlouhodobě nulové inflace.\n\nTakže zrušení inflace je vlastně konzervativní krok, návrat k něčemu, co tu bylo dřív běžné.\n\nO zrušení inflace mluví ve světě řada lidí, nejsem ten, kdo koncept vymyslel, jen ho přináším do českého kontextu. Naše inflace je vysoká dlouhodobě a je zjevné, že ve fungování ČNB se něco musí změnit. Výhodou u nás je, že jsme relativně malá ekonomika, kde se taková vylepšení zavádějí snáze. Ostatně proto se inflační cílování poprvé objevilo na Novém Zélandu, který je menším hospodářstvím než Česko. Nevzniklo to v USA ani v Německu.\n\nZéland se tím proslavil po celém světě a stal se vzorem pro ostatní země, včetně těch mnohem větších. Myšlenky, na které na Zélandu při zavádění cílování navazovali, vycházely z teorie racionálních očekávání, o které se diskutovalo přes 20 let. A stejně tak bude dnes nějakou dobu trvat, než se prvky moderního ekonomického výzkumu propíšou do praxe centrálního bankovnictví. Ale nepochybně k tomu dojde. My stále můžeme být první.\n\nMluvil jste s Alešem Michlem o těchto konceptech boje s inflací?\n\nO tomhle jsem s ním nemluvil, protože pořádně jsem si to načetl a promyslel až po svém odchodu. Ale bavili jsme se často o nakládání s rezervami a jejich investováním.\n\nA co o zlatu? To začal nakupovat.\n\nJasně. Osobně tedy jediné zlato, které vlastním, je můj snubní prsten. V rámci diverzifikace portfolia to může v promilích, maximálně v jednotkách procent dávat smysl, ale jinak vám ekonomický výzkum jako jednotlivci těžko doporučí kupovat zlato. Centrální banka je jiný případ a souvisí to s psychologií. Zlato mělo dlouho monetární roli a lidé mu věří, proto by bylo dobře, aby centrální banka malé množství zlata měla. Ale musí být fyzicky v budově banky, protože ho nekupujete kvůli výnosům, ale kvůli tomu, abyste lidem mohl ukázat plné trezory. Jiný důvod tam není, čistě investičně je mnohem lepší nakoupit akcie, diverzifikační role zlata je nicotná. Kupovat si podíly na zlatu, které přitom v budově není, je nesmysl. Zlato má pro centrální banky marketingovou hodnotu.\n\nTakže je dobré na fotky?\n\nAno, vyfotit se u něj. Ale nejen guvernér, nýbrž kdokoli. Když už to zlato kupují, tak ať ho mají v budově a mohou nám ho ukázat, klidně třeba s roční čekací dobou po registraci, ať nám to udělají vzácné.\n\nA další aktiva? Jak to myslíte s tím, že by ČNB měla víc investovat?\n\nMnohem víc by měla investovat do akcií. Občas z banky zaznívá argument, že v akciích nelze mít uložených příliš mnoho aktiv, protože banka potřebuje mít k dispozici likvidní prostředky. To je ale argument z minulého století, akcie jsou dnes mimořádně likvidní, minimálně stejně jako dluhopisy. Navíc teď ČNB ukázala v praxi, že ani v případě inflačního šoku, který přichází jednou za generaci, devizové rezervy nijak zvlášť pro posílení koruny používat nehodlá. Takže k čemu má ty tři biliony? To musí mít skoro všechno na běžném účtu? Ať se alespoň snaží o výnos. A to jde jedině přes akcie.\n\nMáte na mysli individuální akcie, nebo spíš indexy?\n\nUrčitě index. A nejlépe index na akcie co nejširšího zastoupení firem na světě, protože tím si de facto kupujeme podíl na technologickém pokroku. Tohle vám dlouhodobě vydělá opravdu hodně peněz, v průměru, když to očistíte o inflaci, určitě pět procent ročně. A to může mít zásadní vliv na naši fiskální politiku, aniž by to jakkoli ublížilo plnění cíle cenové stability. Zaplatilo by to důchodovou reformu. Jak je to napsané dnes, ČNB musí ze zákona nakonec převádět své výnosy do státního rozpočtu. Banka by měla do akcií investovat alespoň polovinu z devizových rezerv, nyní to je jen asi 20 procent. Ale chtěl bych je pochválit, že se konečně zbavili čínských dluhopisů. Takže nějaký posun tam je.\n\nKupovat si podíly na zlatu, které přitom v budově není, je nesmysl. Zlato má pro centrální banky marketingovou hodnotu.\n\nTakže pokud by banka investovala 1,7 bilionu korun, ročně by mohla mít výnos kolem 100 miliard a stal by se z ní takový ten mohutný fond, jaké známé z Asie nebo z Norska.\n\nAno. Vezměte si, jak Aleš Michl poslední rok zdůrazňuje, že důležité pro inflaci jsou finance státu a jejich kondice. Přitom ČNB má na státní finance zásadní vliv. Tím, že dlouhodobě odmítá rezervy pořádně investovat, připravuje státní rozpočet nejméně o těch 100, možná i 200 miliard ročně, aniž by tím cokoli získala. Z dlouhodobého pohledu veřejných financí je politika centrální banky ohledně rezerv minimálně stejně důležitá jako reformní balíčky vlády. Zase mě mrzí, jak málo diskuze se na tohle téma odehrává v ČNB, ale i mezi odbornou veřejností.\n\nVidíte, a přitom se Aleš Michl vždy prezentoval jako někdo, kdo chce rozhýbat investování v ČNB.\n\nMěl jsem chvíli pocit, že se mnou v tomto souhlasí, ale reálné kroky moc nevidím. Je to škoda. Pořád ale neztrácím naději. Aleš má před sebou pět let mandátu a nebude chtít, aby se na něj pamatovalo převážně jako na guvernéra, který nedělal aktivně nic proti rekordní inflaci. Bude chtít za sebou zanechat něco, co je důležité a prospěšné pro tuto zemi. A takové věci se nabízejí hned dvě: cenová stabilita místo každoroční inflace a investování aktiv ČNB po vzoru Singapuru a Norska."
  },
  {
   "id": "cnb-financni-gramotnost-sprava-aktiv",
   "title": "ČNB může dělat pro finanční gramotnost víc. Ve správě aktiv má jít příkladem",
   "date": "2023-09-11",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67241720-cnb-muze-delat-pro-financni-gramotnost-vic-ve-sprave-aktiv-ma-jit-prikladem",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/cnb-financni-gramotnost-sprava-aktiv/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-09-11_cnb-financni-gramotnost-sprava-aktiv.md",
   "word_count": 646,
   "text": "Češi neumí pracovat s kalkulovaným rizikem. To je největší problém finančního vzdělání u nás. V investování máme dva extrémy: riziko žádné, nebo totální. První extrém ztělesňují transformované penzijní fondy, které garantují každoroční „neprodělek“. Nemohou brát skoro žádné riziko čili jejich výnos je mizivý. Garantují čistý prodělek po odečtení inflace.\n\nDruhý extrém jsou dluhopisy s dvouciferným úrokem. Nabídne-li někdo dvouciferný úrok, riziko nesplacení je značné. Přesto si tyhle dluhopisy často kupují lidé, kteří jinak mají peníze nejradši v hotovosti. Oblíbený je „bezpečný vysoký výnos“. Když zmíním, že by dávalo smysl koupit akcie, druhá strana často řekne: proč ne, budou-li to bezrizikové akcie s vysokým výnosem.\n\nJenže bez rizika není ani cesta do práce. Na přechodu nás může srazit auto, sami můžeme havarovat. Přesto do práce vyrazíme, tedy bereme kalkulované riziko. Podobné riziko musíme brát i při investování. Není to žádná věda: máme-li peníze, jež nebudeme 10 let potřebovat, je nejlepší koupit akcie. Tím si kupujeme podíl na technologickém pokroku.\n\nJaké akcie? Všechny. Nejlépe malý podíl ve všech firmách na světě. To je v praxi složité, ale blíží se tomu nákup indexů, tedy košíků akcií firem v dané zemi. Na českém trhu je už několik spolehlivých firem, které to udělají za vás. U účtů pro děti jsou roční poplatky jen kolem 0,3 procenta, což je řádově méně než u penzijních fondů.\n\nNa tomhle způsobu investování panuje v ekonomii naprostá shoda. Jenže má dva problémy. Zaprvé, je to nuda. Nepotřebujete znalosti ani interní informace. Každý měsíc posíláte peníze a za 20 let jich budete mít mnohem víc. Zadruhé, z roku na rok máte výkyvy. V průměru můžete počítat s pětiprocentním čistým ročním výnosem, ale ve špatném roce to klidně může být −10 procent.\n\nNuda je blbá, a tak se každý týden dočtete rady expertů, jaké akcie koupit. To je málokdy užitečné: aby doporučení fungovalo, musí být expert chytřejší než zbytek trhu. Nakolik to je pravděpodobné u jakéhokoli analytika? Vybírání individuálních akcií je rizikový koníček i pro někoho s mimořádnými znalostmi v oboru. Běžný člověk udělá lépe, když kupuje index.\n\nDruhý problém je větší: musíte se smířit s tím, že vaše investice bude často v nějakém okénku prodělávat. To je normální. Vysoký průměrný výnos, který vás čeká, je odměnou za to, že budete tolerovat krátkodobé kolísání. A tady může mít důležitou edukativní roli Česká národní banka – ta sama říká, že se snaží o zlepšení finanční gramotnosti.\n\nJak může ČNB pomoci? Má obrovský balík aktiv, devizové rezervy, v hodnotě 3 bilionů Kč. Protože se ukázalo, že tyto peníze není ochotná masivně použít k posílení koruny ani v případě pádivé inflace, může velkou část investovat pro výnos. ČNB neumře, má delší investiční horizont než kdokoli z nás. Může si dovolit dát většinu aktiv do akcií. Tím by nám vydělala biliony a navíc ukázala, že se vyplatí ignorovat krátkodobé ztráty.\n\nDělá něco takového ČNB? Trochu. V akciích má 20 procent rezerv, což je pořád strašně málo. Nepomáhají novináři a analytici, kteří (ač jinak sofistikovaní) napadají dočasnou ztrátu po krátkodobém poklesu akcií. Útoky na finanční gramotnost má ČNB hlasitě odrážet. Co dělá místo toho? Kupuje draze zlato, které předtím levně prodala.\n\nZlato je pro centrální banku O. K., protože ho lidé mají rádi, což posiluje důvěryhodnost. Mít jednotky procent rezerv ve zlatě je pro ČNB správné. Ale jde jen o marketingový tah: klíčem k výnosu při investování jsou akcie, jichž má být v portfoliu nejméně polovina. Takže pokud kupovat zlato, tak dohromady s akciemi, aby se navenek nákup akcií „osladil“. Navíc zlato musí být fyzicky v trezorech ČNB, abychom se na něj mohli podívat, jinak neplní ani marketingovou funkci.\n\nV kostce: ČNB má biliony v rezervách, jež odmítá příliš používat proti inflaci. Má je tedy použít pro výnos. K tomu musí vysvětlit, že cesta k výnosu není zlato, ale akcie: zlato je kosmetický doplněk portfolia. ČNB má každý rok ukazovat, proč jednorázové výkyvy akcií nevadí, a tím přispěje k finanční gramotnosti českých domácností."
  },
  {
   "id": "s-trochou-stesti-zlevneni-deflace",
   "title": "S trochou štěstí přijde zlevnění a deflace. ČNB by se toho neměla bát",
   "date": "2023-09-09",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-komentar-s-trochou-stesti-prijde-zlevneni-a-deflace-cnb-by-se-toho-nemela-bat-236356",
   "standfirst": "Ekonomická praxe, teorie i data ukazují, že mírná deflace ekonomice neuškodí. Pomalý pokles cen v příštích letech pomůže obnovit důvěru v ČNB a dlouhodobou cenovou stabilitu, píše v komentáři ekonom a profesor UK Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/s-trochou-stesti-zlevneni-deflace/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-09-09_s-trochou-stesti-zlevneni-deflace.md",
   "word_count": 986,
   "text": "Ač to zatím na účtech za elektřinu a plyn nevidíme, globální ceny energií jsou zpět blízko úrovních léta 2021. V prvních měsících příštího roku se tento pokles pořádně projeví i v cenách pro domácnosti. Protože zdražení letos v zimě bylo rekordní, návrat poblíž normálu bude znamenat podobně rekordní meziroční zlevnění. A je možné, že díky tomu se do minusu dostane i celková inflace. ČNB bude řešit, jestli má poklesu průměrných cen bránit.\n\nOd počátku roku 2021 do konce 2023 ztratí česká koruna třetinu své hodnoty. Aby bylo jasno: tenhle debakl už opravit nejde. Kdybychom se po 33% inflaci snažili o stejnou deflaci, tedy masivní zhodnocení peněz a prudký pokles cen, ekonomika by se propadla. Bylo by to sice spravedlivé vůči střadatelům, kterým jsme spálili třetinu úspor. Ale nakonec by jim to štěstí nepřineslo, protože by kvůli plošným krachům firem přicházeli o práci.\n\nProč je prudká deflace nebezpečná? Zvyšuje skutečnou hodnotu dluhů, které musíte splatit. Když si půjčíte od banky 10 milionů na nákup tiskařského stroje, počítáte s úhradou dluhu z budoucích tržeb třeba za prodej časopisů. Při prudké deflaci, tedy propadu cen, ale za stejné množství časopisů utržíte mnohem méně. Jenže dluh 10 milionů musíte uhradit v původní výši: máte problém a musíte propouštět.\n\n## Deflace a deprese\n\nCentrální bankéři se hluboké deflace děsí. Něco podobného předchozímu odstavci se odehrálo ve 30. letech během Velké deprese, největší hospodářské krize v dějinách. Tento strach se instinktivně přenáší na jakoukoli deflaci, byť jen půlprocentní. A tady už pozor: obava z mírné deflace nemá oporu v moderním ekonomickém výzkumu. Nemá – ať už se jedná o teorii, empirii (data), nebo to, čemu se občas říká „praxe\", tedy příběhy z historie.\n\nZačněme příběhy. Každá deflace je prý nebezpečná, protože víme, co se stalo ve Velké depresi. Logika příběhu je taková, že mírná deflace dostane ekonomiku do spirály. Nakonec přijde hluboká deflace a deprese. Jenže čtete-li rozbor Velké deprese z pera nobelisty Bernankeho, dozvíte se něco jiného: depresi a deflaci zařídili sami centrální bankéři svou mimořádně tupou politikou. „My jsme to udělali\", řekl Bernanke, exšéf americké centrální banky.\n\nJinými slovy, deflační spirála ve 30. letech nevznikla proto, že by centrální banky neměly nástroje na boj s původně malou deflací. Deflace se neroztočila do spirály kvůli tomu, že nešlo snižovat úrokové sazby do záporu. Spirála vznikla proto, že centrální banky nechaly kleknout bankovní sektor a s ním třetinu ekonomiky, no a prudká deflace tyhle problémy potom ještě prohloubila.\n\n## Zlato a vrtulníkové peníze\n\nAni tak by ale nebezpečná spirála nepřišla, kdyby tehdy peníze nebyly vázané na jedinou komoditu, zlato. Při nedostatku zlata se sníží cena všeho ostatního vyjádřeného ve zlatě (deflace). Vláda měla povinnost peníze směnit za zlato, které si ale musela být schopná půjčit. Při deflaci se zvyšuje reálná hodnota dluhů vlády, podobně jako u tiskařského stroje popsaného výše. Zlatý standard vyžadoval striktní rozpočtovou disciplínu. Vláda tedy musela v krizi šetřit, což depresi a deflaci dál živilo.\n\nDnes ale nic takového nehrozí. Dovedete si představit, že vláda bude na recesi a deflaci reagovat šetřením? Naopak, zasype ekonomiku penězi. A tady jsme u dalšího příběhu: pandemické „peníze z vrtulníku\". Vyzkoušeli jsme si, že zasypání penězi opravdu vede k rychlé inflaci. I kdyby nic jiného, tenhle experiment stačí k tomu, abychom se do budoucna báli víc inflace než deflace. Zasypat nás penězi je snadné. Sebrat nám ty peníze je politicky o dost těžší.\n\nDalší příběhy už jen stručně. Co například Japonsko? To v posledních 30 letech není žádný tygr a zároveň je často v deflaci. Jenže reálný výkon japonské ekonomiky, vyjádřený v produktivitě na zaměstnance, je v těch „ztracených\" dekádách podobný jako v Evropě, která inflaci měla. Japonskou tragédií je totiž úpadek porodnosti, ne klesající ceny. A mimochodem ani v Japonsku mírná deflace spirálu nevyvolala.\n\n## Švýcarsko, data a teorie\n\nNavíc protipříklad ukazuje Švýcarsko. To mělo mezi lety 2008 a 2021 v průměru nulovou inflaci, a ostatně i teď tam jsou ceny jen zhruba o 4 % vyšší než v roce 2008. To znamená, že Švýcaři byli posledních 15 let často v deflaci. Tudíž by museli růst pomaleji než třeba Německo a Francie. Ale bylo to naopak, švýcarský růst byl vyšší než v okolních inflačních zemích. A deflační spirála se neobjevila, i přes ultrapřísnou švýcarskou rozpočtovou politiku.\n\nJasně, příběhy samy o sobě nic nedokazují. Avšak měly by nás vést k zamyšlení, zda se opravdu musíme děsit malé deflace. Vedle příběhů pak existuje rozsáhlý výzkum (empirie), jenž pomocí statistických technik zkoumá, jak mírná deflace nebo inflace ovlivnila prosperitu desítek zemí. A jeho výsledek? V datech je nemožné najít robustní vztah, což platí i o údajném odkládání spotřeby kvůli deflaci. Mírná deflace ani inflace růst neovlivní.\n\nPoslední dílek skládanky přidává ekonomická teorie, tedy více či méně sofistikované modely ekonomiky. Aby bylo v moderní ekonomice vůbec možné něco jako deflační spirála, musí se lidé systematicky nechávat nachytat. Jsou-li aspoň trochu „vpředhledící\", tedy berou v úvahu i budoucnost, nejenom minulost, spirála nastat nemůže. Konsensus v profesi je takový, že lidi se nenechají oblbovat donekonečna, a tak se spirála v odborné literatuře už prakticky nevyskytuje. V řadě modelů ve Friedmanově tradici je naopak mírná deflace ideální.\n\n## Troška deflace pomůže\n\nVše uvedené lze shrnout do konstatování, že moderní ekonomie nedává důvod, proč by měla ČNB bránit drobné deflaci v letech 2024 a 2025. Ta, pokud by nastala, bude způsobena hlavně zlevňováním energií. A nehrozí spirála, jen mírné snížení marží firem. Inflační debakl 2021-2023 napravit nejde. Abychom ten příští zmírnili, ČNB se musí zavázat (dopředu!), že bude odchylky od cenové stability opravovat – postupně a pomalu. To nám dá větší jistotu ohledně budoucí hodnoty peněz. Firmy se v reakci na dovezený inflační šok nebudou tolik předbíhat ve zdražování.\n\nObnovení reputace ČNB nepomohou projevy radních a fotky guvernéra s celebritami z amerických konferencí. ČNB musí ukázat na našich peněženkách, že to myslí s cenovou stabilitou vážně. „Dováženou\" inflaci přes rok ignorovala. Stejně nechť zachází i s dováženou deflací. Poté doufejme, že zvládne udržovat dlouhodobě kladné úroky i po odečtení inflace."
  },
  {
   "id": "iv-enews",
   "title": "Inovace ověřené trhem jsou základ naší prosperity",
   "date": "2023-08-26",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Ekonomický magazín",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://e-news.cz/rozhovory/tomas-havranek-inovace-overene-trhem-jsou-zaklad-nasi-prosperity-a-kvality-naseho-zivota/",
   "interviewer": "Renáta Lucková",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/iv-enews/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-08-26_iv-enews.md",
   "word_count": 2096,
   "text": "Rozhovor s Tomášem Havránkem, českým ekonomem, profesorem Univerzity Karlovy a bývalým poradcem viceguvernéra a bankovní rady České národní banky.\n\nTomáš Havránek je ekonom, profesor Univerzity Karlovy a bývalý poradce viceguvernéra a bankovní rady České národní banky. Zakladatel iniciativy Zrušme inflaci. Působí rovněž jako výzkumník v londýnském Centre for Economic Policy Research a ve stanfordském Meta-Research Innovation Center. Zabývá se také rozvojem a aplikací metody meta-analýzy v ekonomii.\n\n„Dlouhodobě ceny nemovitostí rostou rychleji než ostatní ceny. Takže když je přidáte do indexu CPI ve větší váze, bude inflace dlouhodobě vyšší. Nemovitosti do inflace patří, protože indexy CPI mají správně měřit současné náklady očekávané celoživotní spotřeby, nikoli jen současné spotřeby. O tom psali Alchian a Klein, Goodhart a další profesoři,“ říká Tomáš Havránek\n\nEkonomický růst je do velké míry podmíněn postojem společnosti k inovacím, nikoli jen mírou investic či kvalitou institucí. Co tedy konkrétně navrhujete?\n\nVraťme se k tomu, co dalo vzniknout moderní době, tedy dlouhodobému růstu životní úrovně. Průmyslová revoluce nevznikla tím, že by lidé najednou začali investovat více, nebo že by se změnily instituce. Změnil se postoj k inovacím. Inovace přestalo být sprosté slovo. My špatně nazýváme moderní dobu „kapitalismus“. Ale kapitál tady byl vždycky, od začátku civilizace. Co je nové, je důraz na inovace – konkrétně inovace ověřené trhem. To je základ naší prosperity a kvality našeho života. A ty inovace, byť po malých kouscích, do naší ekonomiky přinášejí podnikatelé a živnostníci. Buďme tedy opatrní v tom, abychom tento segment ekonomiky neudusili. Pokud si to nepokazíme, můžeme mít bohatou zemi, rovnost příležitostí a čistou planetu. Koho zajímá víc, ať si přečte Bourgeois Equality od Deirdre McCloskey.\n\nZabýváte se také rozvojem a aplikací metody meta-analýzy v ekonomii. Můžete nám to více přiblížit?\n\nNa každé důležité téma teď existují desítky vědeckých studií. Ale často se mezi sebou neshodnou. Navíc některé výsledky nejsou publikované proto, že odporují převažující teorii, nebo nejsou takzvaně statisticky významné. Meta-analýza je metoda, která shrne výzkum na dané téma a očistí literaturu o výše zmíněné problémy.\n\nEkonomickým nástrojem pro zmírnění změn klimatu je masivní výsadba stromů. Rapidní úbytek stromů, lesů a zeleně je světový celospolečenský problém. Co s tím? Jak lze do toho zapojit společnost, a především mladou generaci? Šlo by pořádat např. dobrovolné akce a brigády na výsadbu stromů a zeleně?\n\nStačilo by přestat podporovat biopaliva a bioplyn. Pokud bychom uměle nedotovali řepku a další technické plodiny, byl by často ekonomicky nejvýhodnější způsob užití krajiny její zalesnění. Podívejte se například na lesy v Nové Anglii, kde, když se procházíte, tak vidíte zbytky zídek, které dříve oddělovaly pole. Nebránil bych se ani přímo dotování výsadby lesů. To je nejúčinnější klimatická politika, která má navíc spoustu dalších výhod. Mimochodem nedávný článek ve vědeckém časopise Science ukazuje, že kdyby se zalesnily globálně holiny, kde teď nic neroste, ale stromy se tam mohou uchytit, stáhli bychom z atmosféry čtvrtinu uhlíku. Tohle je mnohem lepší než podpora elektroaut, jejichž dopad na klima je nejasný. V Česku máme nyní perverzní situaci, že když si koupíte pozemek, tak máte na většině území zakázáno ho zalesnit. Začněme tím, že povolíme zalesňování vlastních pozemků.\n\nJste zastáncem zvýšení váhy cen nemovitostí v indexu spotřebitelských cen. Co to ukáže?\n\nDlouhodobě ceny nemovitostí rostou rychleji než ostatní ceny. Takže když je přidáte do indexu CPI ve větší váze, bude inflace dlouhodobě vyšší. Nemovitosti do inflace patří, protože indexy CPI mají správně měřit současné náklady očekávané celoživotní spotřeby, nikoli jen současné spotřeby. O tom psali Alchian a Klein, Goodhart a další profesoři.\n\nKritizujete výkonnost českých penzijních fondů. Líbí se vám současný plán důchodové reformy?\n\nNavrhované změny naše problémy nevyřeší. Měli bychom dnešním třicátníkům a mladším jasně říct, že v důchodu od státu nedostanou buď nic, nebo málo. Důchodové pojištění, které odvádějí státu, jde na důchody jejich rodičů. Aby i oni ve stáří přežili, musí mít buď vlastní děti, nebo velké úspory, nebo pracovat až do smrti.\n\nJste zastáncem investice devizových rezerv do zlata a výnosných aktiv po vzoru Singapuru. Můžete to konkretizovat?\n\nČNB má zhruba 3 biliony korun v zahraničních měnách, které může investovat. V současnosti velkou většinu investuje do dluhopisů, které vydělají málo. Měla by po vzoru Singapuru a Norska nakupovat mnohem více akcií. Tak by v delším období vydělávala stamiliardy ročně navíc a významně pomohla řešit dlouhodobý problém finanční nestability českého státního rozpočtu. Trochu zlata nakoupit je fajn z psychologických důvodů, protože lidé mají zlato rádi. Ale jen pár tun, symbolicky, a navíc je důležité všechno zlato mít přímo v trezorech ČNB. Mít zlato v zahraničí nemá smysl, to už je lepší ho nekupovat vůbec.\n\nChtěl byste zřízení digitální měny a příslušné elektronické peněženky pro každého občana, tedy bezhotovostní ekonomiku. Čím by se tedy platilo?\n\nTo se o mně píše na Wikipedii, ale já neprosazuji zřízení digitální koruny. Máme akademický článek s Mojmírem Hamplem, kde digitální měnu zvažujeme jako hypotetickou možnost. Osobně jsem ale zastánce toho, aby domácnosti měly přístup k úrokovým sazbám, jaké mají banky – zejména depo. To by zlepšilo funkčnost transmise měnové politiky. Elektronická peněženka pro každého je jednou z možností. Ale myslím, že by to měly zprostředkovávat soukromé firmy, ne ČNB. Ta na to nemá kapacitu a vlastně to ani neumí.\n\nInflace je podle vás historický přežitek a centrální banky by měly zaručit skutečnou cenovou stabilitu. Jak by to mělo vypadat? Zrušíme inflaci jako pojem?\n\nDetailní argumentaci máme na stránce zrusme-inflaci.cz. Sem se nám vejde jen malý zlomek. V kostce: o dlouhodobé inflaci rozhoduje národní banka. To je v ekonomii jasný konsensus. Krátkodobě mohou přijít šoky ze zahraničí nebo od vlády, ale dlouhodobě hodnotu peněz určuje ČNB. Když ČNB nebude inflaci chtít, inflace v horizontu pěti let nebude. Čili návrhem je o tom ČNB přesvědčit, ideálně zákonnou formou. Chceme, aby hodnota peněz byla konstantní, abychom si za 100 korun mohli nakoupit stejnou hodnotu zboží a služeb za 30 let jako dnes. Teď se o to ČNB nesnaží, snaží se o znehodnocení peněz každý rok, čemuž se říká inflační cílování. Navíc neopravuje svoje chyby, když místo 2 % inflace je inflace třeba 10 %. Takže teď vůbec nevíme, jakou hodnotu budou peníze mít v budoucnu. Tím pádem se nám mnohem hůře spoří a investuje. Dejme tedy ČNB za úkol, aby se snažila o 0 % inflaci v průměru. A napišme do zákona, jaké důsledky pro vedení ČNB nastanou, když se o cenovou stabilitu snažit odmítne.\n\nOd poloviny roku 2021 tvrdíte, že rostoucí inflaci může zastavit posílení koruny spíše než zvyšování úrokových sazeb. Jak vidíte současný postoj ČNB?\n\nNerozumím mu. I když se ČNB snaží o 2 % inflaci, ne o cenovou stabilitu, tak se má chovat symetricky. Čili když masivně bojuje proti mírné deflaci, jako intervencemi v letech 2013-2017, tak má pak symetricky proti vysoké inflaci bojovat stejně agresivně. Ale ona to nedělala a nedělá, nyní by dokonce část bankovní rady (a měnová sekce) chtěla snižovat sazby ještě letos, když inflace je stále vysoko nad cílem. Není to individuální selhání, pracují tam chytří lidé. Je to selhání celé instituce v posledních 5 letech.\n\nV roce 2022 jste založil iniciativu Zrušme inflaci, ve které navrhuje uzákonit povinnost České národní banky snažit se o dlouhodobě nulovou inflaci a navázat platy bankovní rady na plnění takto definované cenové stability. Je nulová inflace pro ekonomiku zdravá?\n\nAno, aspoň to nám říká ekonomický výzkum. Od roku 1990, kdy bylo poprvé zavedeno inflační cílování, bylo publikováno 222 studií, které počítají, jak velká inflace je zdravá. A průměrný odhad je -0.09 %. Můžete ty ekonomické modely brát s rezervou, ale fakt je ten, že není žádný silný důvod, proč se snažit o 2 % inflaci místo intuitivní, přirozené a srozumitelné cenové stability. Takže naším návrhem je zjednodušit nám všem život – aby hodnota peněz byla dlouhodobě konstantní, abychom se na ni mohli spolehnout. Podobně jako se můžeme spolehnout, že metr má a bude mít 100 centimetrů. Taky ho nezkracujeme ročně o dva centimetry. Hodnota peněz je přece také základní měrná jednotka ve společnosti. Čili ČNB by měla fungovat jako Úřad pro míry a váhy – pro metr ho máme v Paříži, pro korunu ho máme mít na Příkopech. Mimochodem to samozřejmě není můj nápad, já to přejímám od chytřejších lidí (např. John Cochrane, jeden z největších světových ekonomů) a vkládám do českého kontextu. Vezměte si, že inflační cílování bylo prvně zavedeno také v malé zemi, na Novém Zélandu, a postupně se rozšířilo všude po světě. My můžeme být také vzorem pro svět, a to v cenové stabilitě.\n\nPro zajištění skutečné cenové stability v případě nutnosti ve velmi hluboké krizi navrhujete nový nástroj ze strany ČNB – tzv. přímá podpora spotřeby. Ta je označována kritiky též jako „peníze z vrtulníku“. V čem spočívá?\n\nTo je hypotetická možnost, které dle mého názoru v praxi nastat nemůže, protože v praxi nemůže nastat deflační spirála bez toho, že by ji národní banka sama způsobila. Ale řekněme, že deflační spirála hrozí. Pak účinné řešení je vytisknout peníze a poslat je přímo lidem – jak jsme viděli během covidu, toto inflaci spolehlivě zvýší.\n\nNebojíte se toho, že by nový nástroj přímé podpory spotřeby mohl vést k ohrožení nezávislosti centrálních bank a příliš rychlému zvýšení inflace?\n\nToho bych se opravdu bál, proto to považuji spíše za teoretickou zajímavost. Alespoň co se týče centrální banky. Vláda to však pravděpodobně v příští krizi stejně udělá. O důvod víc, proč se nemusíme bát deflace.\n\nUpřímně řečeno, inflace zas není tak důležitá. Ani naše současná ekonomická stagnace, přešlapování HDP, není tak důležitá. Důležité je, jak se usadí postoj mladé generace ke změnám klimatu. Změny klimatu náš život nezmění (ač mohou ovlivnit naše pravnoučata). Ale klimatická politika může mít masivní dopady na kvalitu našeho života. Uvidíme. Velmi mě mrzí, že klimatická rétorika přestává odpovídat vědeckým výsledkům. Klimatická změna je vážný problém, ale ne existenční problém lidstva. Měli bychom se vrátit k analýze nákladů a výnosů klimatických opatření. Před lety, když jsme pracovali na University of California, Berkeley, jsme na toto téma společně s kolegy z Berkeley vypublikovali přehledový článek. Za mě: mírné uhlíkové daně a více stromů, menší dotace na vše ostatní a méně regulace.\n\nRenáta Veselá Lucková: Každý den, každou minutu se ocitáme na křižovatce života, která nás nutí k rozhodnutí co dál 18.07.2026, Autor: Laura Šuleková\n\nRozhovor s Renátou Veselou Luckovou, ekonomickou novinářkou, redaktorkou mnoha rozhovorů s významnými osobnostmi v ČR a reportáží, moderátorkou, reportážní fotografkou a spoluautorkou knihy. Věnuje se PR, marketingu a médiím a je také pečující osobou o těžce invalidního manžela.\n\nJana Merunková, NEWTON: \"Co toleruješ, to nezměníš\" 15.07.2026, Autor: red\n\nJana Merunková spojuje už několik let podnikání s obecně prospěšnou činností. Jak může neziskový sektor ovlivnit podnikatele a naopak? A jak bude vypadat leader budoucnosti? Rozhovor s Janou Merunkovou, Senior Business Development Executive at NEWTON University, zakladatelkou a ředitelkou yourchance o.p.s. a podnikatelkou.\n\nPetr Šrámek: Bez správně použité umělé inteligence se dnes medicína a biologie neobejdou 04.07.2026, Autor: Renáta Lucková\n\nRozhovor s Petrem Šrámkem, podnikatelem a řídícím partnerem LongevityTech.fund.\n\nRadní ČT Plíšková: Úspory v televizi se musí udělat její modernizací 28.06.2026, Autor: red\n\nLucie Plíšková je novou členkou Rady České televize. Hned na jejím druhém zasedání prosadila personální audit České televize. Jaká má být budoucnost našeho největšího veřejnoprávního média?\n\nPavel Klvaňa: Máme vizi a cíl dělat produkt s vysokou přidanou hodnotou z odpadu 27.06.2026, Autor: Renáta Lucková\n\nPavel Klvaňa: Máme vizi a cíl dělat produkt s vysokou přidanou hodnotou z odpadu.\n\nNEWTON University uspěla v prestižním mezinárodním žebříčku vysokých škol 26.06.2026, Autor: red\n\nNEWTON University se jako jediná soukromá vysoká škola z České republiky zařadila do prestižního hodnocení Times Higher Education (THE) Sustainability Impact Ratings 2026. Rektorka univerzity Anna Plechatá Krausová to považuje za zásadní milník v rozvoji školy.\n\nVlastimil Argman: Porcelán je pro mne celý život 20.06.2026, Autor: Renáta Lucková\n\nRozhovor s Vlastimilem Argmanem, generálním ředitelem a členem představenstva Thun 1794 a.s.\n\nZdeněk Petzl: Český automobilový průmysl má dlouhodobě mnohem širší a sofistikovanější roli 13.06.2026, Autor: Renáta Lucková\n\nRozhovor se Zdeňkem Petzlem, výkonným ředitelem Sdružení automobilového průmyslu (AutoSAP).\n\nMiroslav Liška: Lázně nejsou jen byznys, ale také součást kulturního a zdravotního dědictví České republiky 06.06.2026, Autor: Renáta Lucková\n\nRozhovor s Miroslavem Liškou, zakladatelem, investorem a předsedou dozorčí rady Lázeňského fondu SICAV a.s. a předsedou představenstva Františkovy Lázně AQUAFORUM a.s.\n\nPavel Šolc: Přenosová síť byla vybudována v posledních desítkách let jako kapacitně velmi robustní a odolná 30.05.2026, Autor: Renáta Lucková\n\nRozhovor s Pavlem Šolcem, členem představenstva ČEPS, a.s.\n\nNejlepší šachistka světa odmítla vést Maďarsko. Magyar musí hledat znovu\n\nAnthropic chce zavést tlačítko pauzy pro AI. Ale kdo ho stiskne?\n\nDigitalizace státu za rok? Vláda slibuje to, co se minulým vládám nepodařilo za devět let\n\nVítejte v Česku: Padesát miliard za digitalizaci. Výsledek? Elektronický formulář a tiskárna\n\nDaňhel: Čtvrtý díl Dějin pojišťovnictví, zmapuje polistopadový vývoj do dneška\n\nRecenze návrhu novely zákona o důchodovém pojištění (důchodová reforma)"
  },
  {
   "id": "pro-a-proti-zvlada-cnb-boj-s-inflaci",
   "title": "Pro a proti: Zvládá ČNB dlouhodobě boj s inflací?",
   "date": "2023-08-03",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Český rozhlas Plus",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "audio",
   "original_url": "https://plus.rozhlas.cz/zvlada-cnb-dlouhodobe-boj-s-inflaci-velmi-slusne-mini-exguverner-singer-slovo-9045261"
  },
  {
   "id": "iv-syri",
   "title": "Havránkovi: Ekonomii se ve veřejném rozhodování vyhnout nedá",
   "date": "2023-08-02",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "SYRI",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek",
    "Zuzana Havránková"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.syri.cz/predstavujeme/havrankovi-ekonomii-se-ve-verejnem-rozhodovani-vyhnout-neda",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/iv-syri/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-08-02_iv-syri.md",
   "word_count": 517,
   "text": "Národní institut SYRI sdružuje celkem 150 elitních vědců. Výzkumná skupina zaměřená na ekonomické dopady má ale jednu zvláštnost, mikrotým v jejím rámci tvoří manželský pár Tomáš a Zuzana Havránkovi. Oba si vzájemnou vědeckou spolupráci užívají. Slovy ekonomů říkají, že je hlavně efektivní.\n\n„Chceme-li řešit detail společného projektu, nemusíme si plánovat Zoom schůzku, ale probereme to na každodenním společném obědě. Na druhou stranu by bylo možná lepší někdy na obědě mluvit o něčem jiném než o práci, ale tomu už se člověk prostě nevyhne. Analýza nákladů a výnosů našeho společného osobního a pracovního života vychází dobře,“ říká s pousmáním Zuzana Havránková.\n\nOdborným zájmem manželů Havránkových je meta-analýza, což je statistická technika pro věrohodnou syntézu výzkumu na dané téma. Publikovaného výzkumu je hodně, ale studie se mezi sebou často neshodnou, neboť se liší v datech a metodách, často i v kvalitě zpracování. „Navíc se ukazuje, že výsledky zajímavé a konzistentní s převládající intuicí je snazší publikovat, takže se vyskytují ve vědeckých časopisech častěji, než by měly,“ vysvětluje Havránek. To v praxi komplikuje snahy o rozhodování založené na vědeckých faktech.\n\nPomocí meta-analýzy jsou vědci schopni tyto problémy alespoň částečně řešit a odpovědět například na otázky typu: jaký je konsenzus vědecké literatury ohledně efektivity nošení roušek v kontextu respirační pandemie typu covid? Jak vládní výdaje ovlivňují ekonomiku v různých situacích? Nebo jaká je optimální velikost inflace, což je jedno z témat, kterým se Tomáš Havránek i na svém webu [zrusme-inflaci.cz](https://zrusme-inflaci.cz/) zabývá dlouhodobě.\n\nNa vědecké práci Havránkovy nejvíce baví okamžiky, kdy konečně najdou řešení problému, na kterém pracují měsíce nebo i roky. „To jsou vteřinové intervaly, kdy vám to najednou všechno cvakne dohromady a vy víte, že tohle je správná odpověď, že tenhle postup budete moci používat mnoho let. Samozřejmě mezitím jsou dlouhé úseky poměrně monotónní a někdy i administrativní práce, která nás zas tolik nebaví, ale za ty heuréka okamžiky to stojí,“ říká Havránek, který patří k nejcitovanějším českým ekonomům v zahraničí a jeho závěry používá ve svých přednáškách například nositel Nobelovy ceny David Card nebo ve svých materiálech mezinárodní instituce jako Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Evropský parlament, nebo Evropská centrální banka.\n\nHavránkovi zároveň patří k expertům, kteří komunikují svoje názory v médiích. „Vědci by se měli snažit, aby jejich výzkum byl komunikován vyváženě, bez přehánění a bez snahy umlčet druhou stranu. Bohužel během covidu jsme viděli od mnoha vědců větší důraz např. na lockdowny ekonomiky, než by odpovídalo stavu vědeckého poznání,“ upozorňuje Havránková. Někdy je podle ní lepší říci, že zatím prostě nevíme, nebo nevíme jistě, co a v jaké situaci bude fungovat.\n\n„Pokud vezmeme slabou evidenci a povýšíme ji na piedestal s tím, že to je ,věda´ a všechny ostatní postoje jsou fake news a dezinformace, ve finále ohrozíme důvěru veřejnosti ve vědu jako takovou. Něco podobného se opravdu stalo během pandemie, hrozí to též u klimatických otázek. Čili vědci by měli být opatrní – většinou jsou odborníci na jednu úzkou oblast, ale veřejné rozhodování u většiny otázek vyžaduje porovnání nákladů a výnosů z mnoha různých oborů. Ekonomii se ovšem nevyhnete nikdy,“ doplňuje ji manžel s tím, že všechny výsledky jejich výzkumné skupiny jsou dostupné na stránce meta-analysis.cz"
  },
  {
   "id": "lide-nejsou-racionalni-modely",
   "title": "Lidé nejsou racionální. Proč se přesto ekonomické modely bez racionality neobejdou?",
   "date": "2023-08-01",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67229150-lide-nejsou-racionalni-proc-se-presto-ekonomicke-modely-bez-racionality-neobejdou",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/lide-nejsou-racionalni-modely/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-08-01_lide-nejsou-racionalni-modely.md",
   "word_count": 306,
   "text": "Klíčové pro rozhodování centrálních bank, včetně ČNB, jsou sofistikované matematicko-ekonometrické modely. V českých podmínkách o modelu donedávna věděli jen akademičtí ekonomové, bankovní analytici a jiní šprti. V posledních dvou letech mu ale nešlo v médiích a na sítích uniknout, zajímá-li vás aspoň trochu, co se v této zemi (ne)dělá s inflací.\n\nJedna část veřejnosti volala, že ČNB neutahuje měnové kohoutky tak rapidně, jak model vyžaduje. Druhá by nejraději suchý, nelidský model zahodila, aspoň na čas, a řídila se živou, osobní intuicí. Hlavní argumenty k upozadění modelu byly dva. Zaprvé, matematika nemůže popsat složité lidské chování. Zadruhé, lidé se nechovají racionálně, jak model vyžaduje.\n\nPrvní argument striktně vzato platí: žádný matematický model nevystihne realitu dokonale. Ale jaká je alternativa matematického modelu? Verbální model – neboli příběh a selský rozum. Příběh může znít na první poslech dobře. Třeba: pro stabilní ekonomiku potřebujeme stabilní sazby. Ale nevíme, jestli dohromady dává smysl a někde si neodporuje. Proto matematika a data.\n\nDruhý argument je sofistikovanější. Model ČNB se opravdu bez racionality rozpadne. Všichni máme svoje neracionální chvilky, no a v životě jsou různé „síly“ mocnější než rozum. Ale zase, jaká je alternativa? Lidé mohou být neracionální tisícem způsobů. Pokud nevěřím, že 2 + 3 = 5, může můj součet být 4, 6 nebo 314. Nemá smysl se snažit, národní banka zavře krám.\n\nAbsence alternativy však nedokazuje, že modely dávají smysl. Potřebujeme lepší odpověď. Ta je následující: ač se občas chováme nerozumně, rozum dobře vystihuje reakci průměrného člověka v ekonomických otázkách. Jednou mi může vyjít, že 2 + 3 = 4. Ale když mě kvůli tomu oberou, budu příště počítat pozorněji. Peníze nejsou všechno, ale do kanálu je neházíme.\n\nV kostce: výzkum ukazuje, že rozum docela dobře vystihuje průměrné finanční chování jinak nerozumných lidí. A tam, kde jsou odchylky od racionality systematické a jejich forma známá, je můžeme do modelu opatrně zahrnout."
  },
  {
   "id": "zruseni-eet-pretrelo-ekonomiku",
   "title": "Zrušení EET přetřelo ekonomiku z bílé do šeda a pokazilo Česku čísla",
   "date": "2023-07-27",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-cesko-az-tak-nezaostava-zruseni-eet-jen-pretrelo-ekonomiku-z-bile-do-seda-234603",
   "standfirst": "Konec EET a méně agresivní výběr daní posunuly část lidí a firem do šedé ekonomiky. Oficiální čísla měří hlavně ekonomiku bílou. Reálný růst Česka v Evropě nepatří k nejhorším, píše v komentáři ekonom a profesor UK Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/zruseni-eet-pretrelo-ekonomiku/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-07-27_zruseni-eet-pretrelo-ekonomiku.md",
   "word_count": 525,
   "text": "Mezinárodní srovnání výkonu našeho hospodářství vyznívá prachbídně. Ve dvou hlavních disciplínách, cenové stabilitě a růstu hrubého domácího produktu, se od covidu řadíme poblíž chvostu pelotonu všech rozvinutých zemí. Naše inflace patří k nejvyšším ve vyspělém světě dokonce již 5 let – naposledy byla kousek pod cílem ČNB na začátku roku 2018, a to jen 3 měsíce.\n\nU inflace omluvu nenajdeme. Pět let je příliš dlouho, abychom ji mohli svést na zahraniční šoky. Drtivá většina ekonomické teorie i praxe hovoří stejně: za dlouhodobě vysokou inflaci odpovídá v každé zemi národní banka. Ta naše aktuálně slaví inflaci na pětinásobku svého cíle: „Nastavení měnové politiky bylo adekvátní.\" Jinde je zvykem v takové situaci psát omluvné dopisy veřejnosti.\n\nNepomáhá česká specialita, feudalismus obsazování postů ČNB. Vedení vybírá prezident samojediný. OK, dokud jde o nezávislé experty. Ještě exguvernér Singer býval občas přehlasován radou. Od té doby systém degeneroval v léno, kdy prezident povýší guvernéra, jenž sám a najednou pasuje většinu rady. Výsledkem je diktatura jednoho názoru a tektonické změny při výměně guvernéra.\n\n## EET ekonomiku obílilo\n\nUtěšit nás může, že aspoň hrubý domácí produkt na tom není tak mizerně, jak vyplývá z oficiálních dat. Statistici umí měřit jen to, co vidí, tedy takzvanou bílou ekonomiku. Šedou, neoficiální ekonomiku, jež funguje téměř výlučně v hotovosti, mohou jen odhadovat. A právě podíl šedé ekonomiky se po covidu zvýšil, což v oficiálních číslech není odraženo.\n\nAbychom vychýlení v HDP zhruba spočítali, musíme se vrátit k zavedení EET. Tehdy jsme chvíli rostli skoro nejrychleji na světě. Pamatujete ty časy? Pokud ne, nevadí. Ale podivný skok českého HDP po zavedení EET v porovnání s ostatními zeměmi nám umožní změřit míru tehdejšího „obílení ekonomiky\". Tomuto postupu se v ekonometrii říká syntetická kontrolní metoda.\n\nObílení ekonomiky šlo ruku v ruce s přecházením na platby kartou a přesouváním odměn zaměstnancům v restauracích do oficiální mzdy místo bokem v hotovosti. Platby, které předtím statistický úřad neviděl, najednou šlo započítat. Přišel oficiální růst HDP, aniž se ekonomika zvětšila – jen se zvětšil podíl bílé složky oproti šedé. Po covidu sledujeme proces opačný.\n\n## V růstu patříme k průměru\n\nOdhady nadhodnocení HDP po zavedení EET spočítané pomocí syntetické kontrolní metody se pohybují mezi 2 a 3 %. Po zrušení EET tedy pozorujeme obdobné podhodnocení. To samo o sobě stačí, abychom už nepatřili mezi nejpomaleji rostoucí země od pandemie. Ale ani s HDP o 3 % vyšším by to nebyla žádná hitparáda vzhledem k tomu, jak u nás nabobtnalo zadlužení státu.\n\nJenže je tady ještě jedna věc, snad důležitější než EET. Se změnou vlády se radikálně změnil přístup k výběru daní. Namísto zaklekávání se berňák tváří jako kamarád. Příběhy z firem (tzv. anekdotická evidence) naznačují, že daním je teď snazší se vyhnout. Výsledné zešednutí ekonomiky zatím spočítat neumíme, zřejmě se ale v růstu dostaneme nedaleko evropského průměru.\n\nV kostce: nerostoucí HDP neznamená, že ekonomika po covidu stagnuje. Růst se skrývá v neoficiálních transakcích, často v hotovosti. Ty umíme špatně měřit a moc z nich neplatíme daně. Rozpočet tak má větší deficit. Ale hotovost je únikový ventil, bez něhož by některé druhy podnikání v naší přeregulované zemi nebyly možné. Osekáme-li tento vnitřní daňový ráj a zaklekneme na OSVČ, můžeme na tom prodělat všichni."
  },
  {
   "id": "litomysl-urychleni-dalnice",
   "title": "O urychlení dálnice se zasloužili starosta a nový šéf ŘSD",
   "date": "2023-07-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/16886489328909830_lilie_2023_7.pdf",
   "issue": "2023/7",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-urychleni-dalnice/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-07-01_litomysl-urychleni-dalnice.md",
   "word_count": 401,
   "text": "Před 4 lety se zdálo jisté, že dálnice u Litomyšle nebude hotová do konce této dekády. Nyní vše nasvědčuje tomu, že úlevy se dočkáme již v roce 2027. Urychlení přípravy nastalo téměř výlučně díky aktivitě dvou mužů: nového šéfa Ředitelství silnic a dálnic Radka Mátla a starosty Litomyšle Daniela Brýdla. Společně se jim povedlo něco, co jsem považoval za nemožné: mezera v dálnici bude u Litomyšle zet maximálně rok.\n\nJak se to podařilo? Nutnou podmínkou byl vstřícný postoj obou výše jmenovaných a jejich výjimečné diplomatické schopnosti. Považte sami: skoro všichni jsou s výslednou podobou dálnice spokojeni. Nevšiml jsem si, že by ji v posledním roce někdo kritizoval, což je ve srovnání s rokem 2019 neuvěřitelné. Tehdy jsme byli všichni rozhádaní, každý chtěl něco jinak.\n\nDiplomacie a vstřícnost ale nestačí, je potřeba též aktivita a asertivita, která ne vždy dělá kamarády. Dodnes mi nikdo nevysvětlil, proč starosta Litomyšle posledních dvacet let týden co týden neotravoval krajské vedení ŘSD a neptal se (občas hlasitě za přítomnosti médií), co přesně se za ten týden s přípravou dálnice udělalo. Slibovali nám přece, že obchvaty měst budou stavět přednostně! Ve věci největšího významu pro město jsme byli pasivní. To se změnilo až před 4 lety.\n\nNic není dokonalé. Osobně se mi plán dálnice líbí, její zapuštění v terénu, množství stromů a pečlivá protihluková opatření jak ve směru k Litomyšli, tak k vesnicím přes dálnici. Mrzí mě jenom, že jsme už před 8 lety v Litomyšli výslovně odmítli západní obchvat, který byl naplánován tak, aby po dokončení dálnice odvedl tranzitní dopravu z Třebovska mimo centrum Litomyšle. Odmítnutí obchvatu byla naše největší urbanistická chyba od výstavby průtahu v 70. letech.\n\nDůvěřuji však vedení města, že vymyslí způsob, jak i bez obchvatu omezit nákladní dopravu u zámku a školy. Současný zákaz tranzitu není dodržován ani vynucován; vynucování je těžké. Nákladní dopravu všichni potřebujeme, ale neměla by se navěky valit po V. K. Jeřábka a Jiráskově, kolem památky UNESCO, po Zámecké kolem základní školy na světelnou křižovatku a potom zase po Kpt. Jaroše a Sokolovské, potažmo Moravské. Ani po dokončení dálnice to tedy nebudou klidné ulice.\n\nFinální podoba dálnice a přivaděčů je kompromis, jenž sice oproti původním plánům nevyřeší zbytečný milion ročních tranzitních průjezdů aut z Třebovska Litomyšlí (aut, které se jen chtějí dostat na hlavní silnici), ale i tak Litomyšli giganticky pomůže. V dějinách města se bude dobře psát o těch, kteří se o zlepšení a zrychlení dálnice zasloužili."
  },
  {
   "id": "mene-nez-20-deti-ve-tride",
   "title": "Méně než 20 dětí ve třídě je drahý luxus. V malých třídách se víc nenaučí",
   "date": "2023-06-28",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67218460-mene-nez-20-deti-ve-tride-je-drahy-luxus-v-malych-tridach-se-vic-nenauci",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/mene-nez-20-deti-ve-tride/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-06-28_mene-nez-20-deti-ve-tride.md",
   "word_count": 615,
   "text": "Až se po prázdninách děti vrátí do školy, často uvidí méně než 20 spolužáků. Běžné jsou třídy o 15 dětech, a to i ve městech. Sám jsem bral velikost tříd za důležité kritérium výběru školy pro naše čtyři děti: intuitivně dává smysl, že v malé třídě má učitel na děti víc času. Tuhle intuici zkoumají desítky vědeckých studií. Výsledek? Počet dětí ve třídě má na jejich vzdělání mizivý vliv.\n\nNe všechny studie se shodnou. Existuje jich 62 a dohromady uvádějí 1767 různých odhadů. Navíc publikované studie nemusí nestranně odrážet skutečná vědecká zjištění: díky publikační selektivě jsou častěji zveřejňovány výsledky zajímavé či konzistentní s převládající teorií. Studie se též liší v metodologické kvalitě.\n\nStatistická metoda, jíž lze shrnout výsledky studií na stejné téma, se jmenuje metaanalýza. Očišťuje literaturu o publikační selektivitu a bere v úvahu rozdíly v kvalitě. Pochází původně z medicíny, ale jde ji využít třeba i pro výpočet optimální inflace, ideálního zdanění emisí CO2 nebo užitečnost investování do hedgeových fondů.\n\nNaše výzkumná skupina se na metaanalýzu specializuje a pomáhá organizovat každoroční workshop, jehož se účastní odborníci z celého světa. Kromě rozvoje metody usilujeme o výzkum, který je v praxi přímo využitelný. Nejnovější metaanalýza mluví jasně: změny počtu dětí ve třídě v rozmezí 15–35 žáků neovlivňují studijní výsledky, a to ani v případě minorit a chudých rodin.\n\nJak posoudíme, které z 62 studií jsou kvalitní? Příliš soudit nemusíme. Studie se mezi sebou liší ve 42 ohledech (různá data a metody), ale mizivý vliv velikosti třídy je výsledek společný pro všechny přístupy. S jedinou výjimkou: experiment ve státě Tennessee, kde v 80. letech dostaly základní školy 28 milionů dolarů, aby část tříd zmenšily.\n\nJenže v Tennessee to nebyl pořádný experiment, jaké Julie Chytilová a Michal Bauer z Univerzity Karlovy publikují v Nature. Experiment v Tennessee nebyl randomizovaný. Tedy nelze ověřit, zda byli děti a učitelé do tříd rozděleni náhodně. Aktivnější rodiče mohli své děti protlačit do menších tříd. Ředitelé mohli přidělovat menší třídy za odměnu lepším učitelům.\n\nKontrolovaný experiment je zde nereálný. Řada studií tedy používá chytrý trik, za který byla mimo jiné udělena Nobelova cena v ekonomii: mnohde platí, že zapíše-li se prvňáčků 60, vypíše škola dvě třídy. Když se jich ale zapíše 61, vypsány jsou třídy tři . Za ideálních podmínek máme přirozený experiment, při kterém rozdělení do dvou tříd (60 žáků) a tří tříd (61 žáků) nezáleží na schopnostech dětí a učitelů.\n\nTéto metodě se říká regresní diskontinuita a nové studie nobelisty Angrista ukazují totéž co metaanalýza. I ostatní metody snažící se řešit problém „korelace není kauzalita“, instrumentální proměnné a regresní analýza s kontrolními proměnnými, dávají stejné výsledky: na velikosti třídy záleží vzdělání dětí pramálo. Proč? Studie se neshodnou, ale zřejmě není snadné efektivně uzpůsobit výuku zmenšení třídy.\n\nNa velikosti třídy ovšem záleží rodičům a učitelům. Zmenšování tříd je politika tak populární, že jen od roku 2010 ji zavedlo nejméně 17 zemí a regionů na světě. Například od letošního září se sníží počet dětí ve třídách v New Yorku. Zdůvodnění: „Studie ukazují, že děti se v menších třídách učí rychleji.“ Hle, politika založená na faktech v postmoderním pojetí.\n\nZmenšování tříd nejenže nepomáhá, ale škodí ve dvou oblastech. Zaprvé, odsává peníze, které by jinak mohly jít na platy učitelů. Snížíte-li velikost třídy z 30 dětí na 20, potřebujete o 50 procent učitelů víc. Rozpočtově ekvivalentní je zvýšit platy o 50 procent. Zadruhé, když potřebujete tolik nových učitelů, získáte menší procento skutečných srdcařů. Méně dětí zažije špičkové učitele.\n\nSečteno a podtrženo, nepotřebujeme menší třídy a víc učitelů. Potřebujeme, aby nejlepší učitelé učili větší třídy a byli špičkově placeni. Začněme zvýšením nejnižšího povoleného průměrného počtu dětí na třídu ve škole ze současných 17 (!) alespoň na 20. Ušetřené peníze dejme ředitelům na bonusy pro nejlepší učitele."
  },
  {
   "id": "e15-kurz-takticky",
   "title": "Kurz koruny je taktický nástroj měnové politiky",
   "date": "2023-05-28",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "E15",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.e15.cz/nazory-a-analyzy/kurz-je-takticky-nastroj-menove-politiky-upozadit-ho-byla-chyba-1398462",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/e15-kurz-takticky/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-05-28_e15-kurz-takticky.md",
   "word_count": 447,
   "text": "Většina ekonomického výzkumu a praxe dává rovnítko mezi měnovou politiku a posuny úrokové sazby. Vlivné ekonomy zajímají vlivné ekonomiky: USA a eurozóna. Tam je nereálné, aby centrální banka systematicky posouvala kurz ve snaze ovlivnit inflaci. Ale v malé otevřené ekonomice je kurz užitečným taktickým nástrojem.\n\nI u nás panuje mezi nejrespektovanějšími ekonomy odpor k systematičtějšímu použití kurzu měny. Přední současní i bývalí centrální bankéři zdůrazňují, že sazby jsou hlavním nástrojem, a varují před přílišným zaměřením na kurz. Ano, kurz má jasný limit: rezervy ČNB jsou velké, ale konečné. ČNB nemůže posílit korunu na libovolnou hladinu.\n\nCentrální banka tedy neporazí inflaci jen pomocí kurzu. Kurz není strategickým nástrojem. Má však tři taktické výhody. Zaprvé, silnější koruna sníží inflaci rychleji než vyšší sazby. Zadruhé, není sporu, že silnější koruna na rozdíl od vyšších sazeb nemůže inflaci zvýšit ani přechodně, dovozy zlevní mechanicky. Zatřetí, ČNB použila kurz v boji proti deflaci. Použije-li ho systematicky v boji proti inflaci, ukáže symetrii svého chování.\n\nSymetrie je důležitá pro takzvané ukotvení inflačních očekávání. Bojuje-li banka aktivněji proti deflaci než proti inflaci, racionální člověk ví, že průměrná inflace bude vyšší než 2 %. Věříme-li, že průměrná inflace bude vyšší než 2 %, inflační cíl na této úrovni dlouhodobě nemůže fungovat. Zároveň rychlejší sražení inflace pomocí kurzu pomůže zabránit tomu, že se pádivá inflace u nás zabydlí, protože si na ni zvykneme.\n\nVážím si odvahy minulé bankovní rady, která zvyšovala sazby nejagresivněji v Evropě i přes odpor vlády a velké části veřejnosti. Nicméně upozadění kurzu se s výhodou zpětného pohledu jeví jako taktická chyba. Přitom by se nejednalo o měnověpolitickou revoluci: v září 2021 bylo jen zapotřebí oznámit, že ČNB do dvou let postupně odprodá eura, která nakoupila v době kurzového závazku 2013-2017. Dohromady by se intervence vynulovaly.\n\nKdyby došlo k obrácení intervencí včas, měli bychom vloni nižší inflaci. Jsem navíc přesvědčen, že guvernérem by dnes byl Marek Mora nebo Tomáš Nidetzký. Ano, kolují různé spekulace: že guvernér byl vybrán dopředu kvůli levným úvěrům pro jistý koncern, že hlavním kritériem bylo umístění hradních funkcionářů v ČNB, že cílem byla konsolidace čínského portfolia v souvislosti s byznysem podnikatelů blízkých Hradu a návratem velvyslance v Číně do ČNB.\n\nAle jednodušší vysvětlení je, že politika ČNB na jaře 2022 vypadala neúspěšná. To neznamená, že by byla neúspěšná dlouhodobě, ale krátkodobý obraz byl špatný, inflace byla vysoká v mezinárodním srovnání. Taktické využití rezerv mohlo situaci otočit. Nižší dynamika inflace oproti ostatním zemím by zmírnila poptávku po revoluci a výrazně zvýšila šance tehdejších viceguvernérů na post nejvyšší.\n\nV kostce: kurz nemůže nadobro nahradit sazby. Kvůli spekulacím nelze posilovat korunu na konkrétní hladinu. V nouzi se ale hodí stabilní odprodej rezerv, třeba 3 miliardy eur měsíčně, jako taktický doplněk zvyšování sazeb."
  },
  {
   "id": "co-bude-s-duchody-az-zacne",
   "title": "Co bude s důchody, až začne fungovat klimatická antikoncepce",
   "date": "2023-05-27",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-co-bude-s-duchody-az-zacne-fungovat-klimaticka-antikoncepce-231421",
   "standfirst": "Klimatický žal může vést ke kolapsu porodnosti. Hrozí, že důchodový systém skončí mnohem hůře, než čekáme. Dnešní třicátníci nemohou se státním důchodem počítat, píše v komentáři ekonom a profesor UK Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/co-bude-s-duchody-az-zacne/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-05-27_co-bude-s-duchody-az-zacne.md",
   "word_count": 574,
   "text": "Český demografický zázrak končí. Pravda, jako jedna z mála zemí v historii západní civilizace jsme zvrátili drtivý pokles porodnosti. Počet porodů na jednu ženu u nás předloni vyšplhal na 1,83, druhé nejvyšší číslo v Evropě a jen setinku za Francií. Předběhli jsme muslimské Turecko a Albánii, katolické Polsko a Irsko i severské země s přeštědrou rodinnou politikou.\n\nDemografové se neshodnou, co český zázrak způsobilo. Propad porodnosti v 90. letech zažily všechny postkomunistické země, ale jen Česko se vrátilo na dohled obnovy populace. Osobně ukazuji na ultrakonzervativní českou rodinnou politiku, jež motivuje maminky specializovat se na péči o děti. Zůstávají déle doma, a k prvnímu dítěti tak často přidají druhé nebo třetí.\n\nParadoxně tedy Česko, nejliberálnější a nejateističtější země středovýchodní Evropy, má tradičnější systém podpory rodin než konzervativní Polsko a Maďarsko. Orbán a Kaczyński tiše závidí. To je pro někoho dobrá, pro mnohé špatná zpráva. Těžko ale jakákoli státní politika donutí dnešní dvacetileté mít tolik dětí jako jejich o 15 let starší spoluobčané. Důvod je jediný: klima.\n\n## Klima jako antikoncepce\n\nPodle nedávného průzkumu se 4 z 10 mladých lidí kvůli klimatu bojí mít děti. Proč? Mnozí teenageři vnímají klimatickou změnu jako existenční problém nejen lidstva, ale života na Zemi. Ač brzy začne světová populace klesat, máme stále v hlavě iluzi přelidnění. K čemu děti, když je lidí moc? Děti vydechují oxid uhličitý, čímž přispívají k oteplování.\n\nDýcháme všichni, někteří jezdíme autem a létáme letadlem. Není divu, že polovina mladých se kvůli klimatu cítí provinile. Většina nás, třicátníků a čtyřicátníků, je za tuhle beznaděj mladých spoluodpovědná. Co bychom jinak označili za šíření poplašné zprávy, to jsme u klimatického zpravodajství tolerovali či podporovali. Hlavně aby se s oteplováním začalo něco dělat.\n\nPřehánění mělo smysl před 20 lety, aby i naši rodiče začali brát klima vážně. Postupně se nám to ale vymklo z rukou a klimatické hnutí nabralo náboženský ráz, kde pramálo záleží na vědě. K čemu porovnávat výnosy a náklady, když jinak všichni umřeme? Oteplování musíme zastavit za každou cenu. To je dnešní narativ, ač klimatické modely Venuši na Zemi nepředpovídají.\n\nPro většinu mladých je už nepředstavitelné, že by nějaký problém mohl být tak důležitý jako klima. Antibiotická rezistence? Podvědomě pokrčíme rameny – aspoň bude méně lidí a čistší planeta. Jinak lze těžko vysvětlit, proč tak málo pozornosti (a peněz) věnujeme jiným problémům, na které budou umírat naše vnoučata. Jejich generace opravdu může být poslední.\n\n## Porodnost se propadá\n\nRétorika se těžko rychle změní a krach porodnosti může být dramaticky horší, než předpovídají dnešní demografické modely. Počet narozených dětí se vloni zřítil o 12 tisíc, nejvíce od začátku století. To ještě nemusí značit klimatický útlum, důvod k optimismu to ale nedává. Společnost bez dětí je ubohá společnost, ale hlavně zatlouká hřebíček do rakve důchodového systému.\n\nNáš systém není připraven na situaci, že děti nebudou. Parametrické úpravy nepomohou. Je fér, aby stát řekl současným třicátníkům a mladším pravdu: nevíme, jestli vám budeme schopni vyplácet důchod. Nespoléhejte na to. Máte jen 3 možnosti, jak ve stáří přežít. Zaprvé, pracovat až do smrti. Za druhé, mít úspory, ze kterých vyžijete. Za třetí, mít vlastní děti, které vám pomohou.\n\nA nejlepší z nich je možnost třetí. Ne pro záchranu penzijního systému, ale pro naplnění života a vlastní přežití. Bojíte se dětí kvůli klimatu? Nevypouštějte pneumatiky, ale sázejte stromy. Potenciál zalesnění je obrovský: stromy mohou podle studie v Science stáhnout z atmosféry čtvrtinu uhlíku, víc za méně peněz než jakékoli jiné opatření. Stromy místo řepky! To má být heslo internetové generace."
  },
  {
   "id": "stabilita-sazeb-nestabilita-ekonomiky",
   "title": "Stabilita sazeb znamená nestabilitu ekonomiky",
   "date": "2023-05-26",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67207280-stabilita-sazeb-znamena-nestabilitu-ekonomiky-menova-politika-potrebuje-pravidla-zalozena-na-datech",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/stabilita-sazeb-nestabilita-ekonomiky/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-05-26_stabilita-sazeb-nestabilita-ekonomiky.md",
   "word_count": 576,
   "text": "Česká národní banka už takřka rok používá nový model. Model nemá rovnice, ale čtyři slova: „Stabilita sazeb je dobrá.“ K ledu šel model starý neboli „dynamický stochastický model všeobecné rovnováhy g3+“ s tucty rovnic a expertů, kteří ho krmí daty a kontextem. Starý model nezmizel úplně, je však využíván spíše jako marketingový nástroj na podporu modelu nového.\n\nNový model je elegantní a přímočarý. Nehrozí, že jeho dynamika bude enigmou pro šest členů bankovní rady. Za mého desetiletého působení v ČNB jsme často trávili hodiny diskusí kalibrace jednoho parametru v jedné rovnici, volby ovlivňující setiny procentního bodu implikované úrokové sazby v horizontu jednoho roku. Ne každý to považoval za důležité.\n\nU nového modelu tak otravná diskuse nehrozí. Což ale neznamená, že model postrádá testovatelné předpoklady. V rámci ekonomického výzkumu, jak teoretického, tak aplikovaného, je „stabilita sazeb“ radikálním návrhem. Dominantní většina ekonomické vědy doporučuje opak: aby ekonomika zůstala stabilitní, centrální banka musí sazby aktivně a často měnit.\n\n## Stabilita sazeb funguje zřídka\n\nProjděme si vědecká zjištění postupně. V tradičním keynesiánském přístupu IS-LM stabilita sazeb způsobí ústřel inflace buď k nekonečnu, nebo naopak do deflační spirály. Nový model ČNB tedy odporuje keynesiánské makroekonomii. Podobně Milton Friedman explicitně zdůrazňoval, že stabilita sazeb vede k nestabilitě ekonomiky. Nový model ČNB odporuje i monetarismu.\n\nNejrozšířenějším přístupem je dnes novokeynesiánství. To s Keynesem sdílí intuici, ale v jádru představuje spojení monetarismu se školou reálných hospodářských cyklů a racionálních očekávání. V novokeynesiánských rovnicích z Keynese mnoho nezbylo. Každopádně ani tam nejde, aby centrální banka zafixovala sazby: důsledkem je chaotické kolísání ekonomiky.\n\nJediný přístup, který se stabilitou sazeb nemá problém, je fiskální teorie cenové hladiny. Ta však zatím ekonomickou profesí není všeobecně přijímána. Ve své nové knize zdůrazňuje profesor Cochrane ze Stanfordu hypotetickou možnost stability sazeb a současné stability ekonomiky jako odlišnost fiskální teorie od zbytku makroekonomie.\n\nNový model ČNB je tedy konzistentní s jediným ze čtyř myšlenkových proudů, a to tím nejméně rozšířeným. Nic však nenasvědčuje tomu, že by ČNB právě fiskální teorii (nebo racionální očekávání) měla při tvorbě modelu na mysli. Představitelé ČNB opakovaně říkají, že nízké úroky se už nevrátí. To je makroekonomicky ekvivalentní prohlášení, že inflace již nikdy nebude nízká.\n\n## Lepší špatné pravidlo než žádné\n\nProblém nového modelu není absence matematiky a ekonometrie, nýbrž absence vazby na data. Ať se bavím s kýmkoli z odborné veřejnosti u nás i v zahraničí, nikdo neví, podle čeho nyní ČNB o sazbách rozhoduje. „Stabilita je dobrá“ je sice model, ale těžko zůstane v platnosti celých šest let této bankovní rady. Intuice guvernéra může být užitečná, ale není to rozhodovací model.\n\nProto se jak v teorii, tak v praxi osvědčují verze takzvaného Taylorova pravidla: centrální banka mění sazby v konzistentní relaci k pozorované či očekávané inflaci a vývoji ekonomiky. Není to rigidní vzoreček. Kdyby byl, mohla by centrální banku řídit umělá inteligence. Taylorovo pravidlo vystihuje průměrné chování, abychom věděli, co od banky čekat.\n\nStarý model ČNB byl sofistikovanou verzí Taylorova pravidla. Měl svoje slabiny, třeba o mikro základech kalibrace bychom se mohli dlouze přít. Přesto pro praktické použití nikdo nic moc lepšího nevymyslel. Experti ČNB udělali chybu, že model občas používali jako klacek na bankovní radu. Zastrašování matematikou může přinést klid na práci, nebo také zapuzení matematiky.\n\nKrása Taylorova pravidla je, že stabilizuje ekonomiku ve všech přístupech: keynesiánském, monetaristickém, novokeynesiánském, dokonce i ve fiskální teorii, kde též zlepší chování ekonomiky. Poučení po roce provozu nového modelu? I nedokonalé, ale konzistentní pravidlo založené na datech je lepší než žádné pravidlo či pravidlo od dat odtržené."
  },
  {
   "id": "inflacni-cil-cnb-facelift",
   "title": "Inflační cíl ČNB potřebuje po 13 letech facelift",
   "date": "2023-05-03",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67200010-inflacni-cil-cnb-potrebuje-po-13-letech-facelift",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/inflacni-cil-cnb-facelift/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-05-03_inflacni-cil-cnb-facelift.md",
   "word_count": 313,
   "text": "Aby inflační cílování fungovalo, musíme mu věřit. Současnému nastavení věřit nelze. Proč? ČNB se nechová symetricky. Klesne-li inflace k nule, reaguje mocně, vizte intervence 2013–2017. Ale nárůstu nad čtyři procenta brání s menší vervou. Díky tomu víme, že typická inflace v budoucnu přesáhne dvě procenta.\n\nNamítnete, že cíl je v pořádku, jen dnešní ČNB je na inflaci moc hodná. Příští guvernér, Tomáš Holub či David Marek, symetrii zajistí. Jenže ani minulé vedení banky nereagovalo symetricky. Správně zvyšovalo sazby, ale nechalo vykvasit inflaci, kterou mohlo zčásti srazit intervencemi.\n\nSymetrickým řešením k intervencím let 2013–2017 by byly mocné intervence za silnější korunu od září 2021. Tehdy bylo jasné, že rychlý růst sazeb vysokou inflaci neodvrátí. Symetrické řešení nebylo možné, nebo k němu systematicky chybí vůle. Buď jak buď, výsledkem je bankrot kredibility.\n\nZměnit parametry inflačního cílování není neslýchané. ČNB to za čtvrtstoletí učinila šestkrát, naposledy v roce 2010. Dnes má dvě možnosti. Buď kapituluje a zvýší cíl daleko od nuly, třeba na sedm procent. Pak bude zřídka trpět hrůzou z deflace, a její chování tak bude symetričtější.\n\nTakový cíl bude důvěryhodný teoreticky, ač o cenové stabilitě už nepůjde mluvit ani v nadsázce. A v praxi zjistíme, že při dalším šoku může banka cíl zase zvýšit. Lepší je tedy inspirovat se novou politikou amerického Fedu po roce 2020: cílovat inflaci v průměru, opravovat minulé chyby.\n\nNa rozdíl od Fedu ale politika ČNB musí být plně symetrická a garantovat ex ante průměrné plnění cíle. Jedině tak lze vrátit inflačnímu cílování kredibilitu. ČNB zároveň musí explicitně slíbit toleranci mírné deflace, která se štěstím může přijít díky poklesu cen energií.\n\nDle mého čtení výzkumu je vhodné zároveň snížit cíl na nulu, tedy usilovat o stabilitu průměrných cen. Nulová inflace je pro ekonomiku zdravější než dvouprocentní inflace; cenová stabilita je též ústavní a přirozená. Ale hlavní je odstranění nejistoty, které cílování průměrné inflace (ať už nula nebo dvě procenta) doručí."
  },
  {
   "id": "zi-inflace-byvala-podvod-nebo-nahoda",
   "title": "Inflace bývala podvod, nebo náhoda",
   "date": "2023-04-08",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lidové noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.lidovky.cz/orientace/rozhovor-havranek-ekonom-inflace.A230416_101847_ln_orientacer_hma",
   "standfirst": "Pět tisíciletí byla hodnota peněz dlouhodobě stálá. Změnilo se to až ve 30. letech minulého století kvůli touze vlád zadlužovat se i v době míru, říká profesor Tomáš Havránek z Institutu ekonomických studií FSV UK. Dnes používáme systém převzatý z Nového Zélandu, kdy centrální banka záměrně vytváří každoroční mírnou inflaci. Ve skutečnosti je ale inflace škodlivá, jak tvrdí.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "interviewer": "Marek Hudema",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/zi-inflace-byvala-podvod-nebo-nahoda/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-04-08_zi-inflace-byvala-podvod-nebo-nahoda.md",
   "word_count": 1909,
   "text": "Kde se vlastně vzala inflace?\n\nInflace historicky neexistovala, je to záležitost ryze moderní. Je tu s námi ani ne 100 let. Přitom peníze používáme zhruba pět tisíc let. Takže když to zjednoduším, civilizace fungovala 4900 let bez inflace, a to i v období kapitalismu a rychlého růstu ekonomiky Před první světovou válkou byly ceny zhruba stejné jako o století dříve po napoleonských válkách.\n\nNeřekl bych, že tu inflace nikdy nebyla. Co třeba v Římské říši ve třetím století?\n\nNeexistovala v systematické podobě. Inflace, čili snížení hodnoty peněz, byla v historii vždy něco krátkodobého a nepřirozeného. Buď to byl podvod, nebo náhoda, ale vždy něco, co společnost považovala za špatné a snažila se opravit. Ne podporovat jako vládní program.\n\nHodnota peněz často klesala ve válkách.. Panovník pozastavil směnu peněz za zlato, nebo zmenšil podíl zlata či stříbra v mincích. To lidé vnímali jako podvod, který ale obvykle skončil s koncem války. Pak se země vrátila k cenové stabilitě, viz například politika císaře Vespasiána, který zvýšil podíl stříbra v mincích.\n\nHodnota peněz mohla také klesnout kvůli náhodě. Zvýšila se nabídka drahých chovů, třeba stříbra po objevu Ameriky a otevření dolů v Potosí. Ale ani tehdy nebyla inflace tak silná jako v našem inflačním cílování. 2% inflace zní neškodně, ale za generaci sníží hodnotu peněz na polovinu. Je to oficiální program pro znehodnocení peněz, což je historicky unikátní.\n\nKde se tedy naše dlouhodobá moderní inflace vzala? Stojí za ní centrální banky, který mají většinou právě onen dvou procentní inflační cíl?\n\nInflace má kořeny ve třicátých letech, kdy jako reakce na velkou depresi došlo k odpoutání od zlatého standardu. Vznik inflace přitom nebyl záměrný, spíš šlo o nezamýšlený důsledek politiky vlády.\n\nDo té doby platilo, že centrální banka, a obecně stát, musí umět směnit vaše peníze za zlato. Ne že by státy měly k dispozici vždy tolik zlata. Musely mít ale schopnost si v případě potřeby zlato půjčit ze zahraničí či od soukromníků. Jenže k tomu je potřeba dělat rozumnou fiskální politiku, aby věřitelé věřili, že jim zlato vrátíte. Nedá se moc se zadlužovat, zasypávat problémy penězi.\n\nAle když máte depresi a nová Keynesiánská ekonomická doktrína vám říká, že musíte utrácet, abyste znovu nastartovali ekonomiku, zlatý standard vás omezuje. Nemůžete si moc půjčovat. Tak se zbavíte standardu. Ve Spojených státech se od něj v roce 1933 odpoutal prezident Roosevelt. Málo se ví, že to byl částečný státní bankrot, USA nesplnily své závazky vůči věřitelům.\n\nKonec rozpočtové disciplíny pomohl ukončit velkou depresi, ale také nám jako vedlejší produkt dal věčnou inflaci. Inflace nebyla v plánu, ale stát prostě potřeboval utrácet bez omezení. Teď se snažíme vymyslet ex post důvody, proč je inflace dobrá. Ale kdyby se stát nepotřeboval levně zadlužovat, inflaci bychom neměli.\n\nZnamená to tedy nepřímo, že bychom se měli vrátit ke zlatému standardu?\n\nZklamu vyznavače zlata: ne, to v moderní ekonomice není vhodné. Zlato je jenom jedna komodita. Zvláštní status má jen historicky, tím, že svého času většina světa zlatem platila. Dnes by podobný smysl dával pšeničný nebo bitcoinový standard. Zlato navíc způsobuje deflační periody, tedy období klesajících cen v době, kdy je dočasně menší nabídka zlata. S takovou deflací nelze nic dělat, jen čekat. Ceny jsou při zlatém standardu dlouhodobě stabilní, ale krátkodobé kolísání je příliš veliké. V případě ekonomické krize pak dočasná deflace může být problém. A tím se dostáváme k tomu, proč někteří tvrdí, že inflace je dobrá.\n\nAno, v současnosti většina ekonomů tvrdí, že inflace je dobrá právě proto, že neprohlubuje ekonomické krize. Lidé tolik nešetří, protože zboží nominálně levnější nebude a svým utrácením roztáčení kola ekonomiky a umožňují nám vybřednout z krize. Zároveň inflace snižuje potichu mzdy a firmám umožňuje takto snížit platy.\n\nProblém má dvě roviny. Zaprvé obava z deflace. Ta pramení čistě ze zkušenosti velké deprese. My už ale víme, že to tehdy nebyla deflace, která způsobila krizi. Problém byl v neflexibilitě zlatého standardu a ve špatné politice centrálních bank. Jak říká Ben Bernanke, bývalý šéf americké centrální banky a nositel Nobelovy ceny za ekonomii, centrální banky tím, že nechaly padnout bankovní sektor, krizi samy zavinily. Banky padaly jako domino, zamrzlo úvěrování ve Spojených státech a globálně, ekonomika se začala hroutit.\n\nSamotná deflace by nebyla problém. Na konci 19, století byla dlouhodobě deflace, ale ekonomika rostla a my tyhle časy dnes považujeme za zlatý věk. Když se podíváte na odborné články zkoumající vztah mezi inflací a ekonomickým růstem, analýzy neukazují, že by mírná deflace způsobovala nižší růst či mírná inflace vyšší růst. Pokud jde o příklady ze současnosti, vezměme Japonsko, kde mluvíme se o ztracených dekádách. Jenže pokles japonského HDP je dán poklesem populace v produktivním věku. HDP na odpracovanou hodinu se nevyvíjelo hůř než v inflační Evropě či v USA. Další příklad je samozřejmě Švýcarsko, které dlouhodobě inflaci nemá, ale roste rychleji než okolní země. Ale hlavně stovky vědeckých studií ukazují, že v průměru je zdravá inflace kolem nuly.\n\nA jak je to s tím utrácením a mzdami. Tady přece inflace pomáhá?\n\nTo je právě ta druhá rovina. Začněme s utrácením. Mluvíme o zrušení inflace, o cenové stabilitě. Nemluvíme o věčné deflaci, tu nikdo nechce – je stejně špatná jako inflace. Chceme stabilní hodnotu peněz, na kterou se můžeme spolehnout, jako se můžeme spolehnout, že metr má sto centimetrů.\n\nCo se stane, když v systému cenové stability máme najednou deflaci 2 %? Pokud systému věříme, čekáme další rok inflaci 2 %, abychom v průměru měli nulu. Tedy čím vyšší je deflace, tím větší růst cen čekáte v budoucnu, a tím spíš utrácíte. Cenová stabilita přináší automatickou stabilizaci.\n\nCo se týče mezd, tak firmám vloni pomohlo, že mohly reálně snížit platy o desetinu. Jenže lidé si to brzy uvědomí a nebudou tolerovat snižování mezd v situaci, kdy firmy mají stále často problém najít zaměstnance. A všichni vidíme hlavní problém současného systému: nevíme, jakou hodnotu budou peníze mít za pár let, což komplikuje spoření i investování. Obecně má inflace desítky výhod a nevýhod, které shrnujeme na zrusme-inflaci.cz. Důležité je, že průměrný vědecký odhad zdravé inflace je nula.\n\nJak jsme tedy došli k dvouprocentnímu inflačnímu cíli ročně, který má dnes většina centrálních bank?\n\nDvouprocentní inflační cíl je něco jako střídání letního a zimního času. Víme, že střídání nepomáhá šetřit energii, že to škodí většině z nás, ale je to konvence a je těžké ji zrušit. Dvě procenta jsou vlastně náhodné číslo, které vzniklo na konci osmdesátých let, kdy byla v zemích jako Nový Zéland inflace podobně vysoká jako dnes u nás. Zavázali se, že se budou snažit o konkrétní inflaci blízko nuly. Nula je ovšem blízko deflace, které se intuitivně ekonomové bojí a navíc současná měřítka spotřebitelských cen inflaci možná nadhodnocují o pár desetin. Tak se řeklo, miřme inflaci pro jistotu na jedno procento. Potom se přešlo na dvě, když inflační cílování převzala od Zélandu Bank of Canada, aby to bylo ještě dál od nuly. Byla to historická náhoda. Ostatně, když si třeba prohlédnete web České národní banky, tak odůvodnění cíle tam není. Podle ústavy má přitom naše centrální banka dbát o cenovou stabilitu, což nelze definovat jinak než jako stabilitu správně spočítaného indexu průměrných cen.\n\nCílování inflace ale pomohlo snížit velkou inflaci na snesitelnou úroveň…\n\nInflační cíl byl oproti předchozí politice centrálních bank transparentní, šlo o jasné konkrétní číslo. Lidé tomu věřili, což ukazuje, že právě na základě věrohodného a transparentního režimu lze inflaci snížit za malých nákladů. Zároveň tu ovšem byly při zavádění cílování na Zélandu i další reformy, snižovaly se státní výdaje, vytvářelo se prostředí příznivé pro podnikání. Inflace pak spadla jako kámen, aniž přišla recese. Dnes ale vidíme, že inflační cílování má problém se symetrií: proti deflaci se bojuje, proti inflaci tolik ne. Z toho bychom se měli poučit: základem pro řešení dnešní inflace je věrohodná reforma měnové politiky směrem k cenové stabilitě, tedy nulové inflaci v průměru. Ale důležitá je i fiskální odpovědnost a deregulace.\n\nDobře, jak to ale podle vás udělat, abychom měli nulovou inflaci? Máme hned razantně zvednout úrokové sazby a tím stlačit inflaci na nulu i za cenu ekonomické recese či krize?\n\nPokud bychom chtěli opravdu použít jen úrokové sazby k rychlému potlačení inflace, museli bychom mít sazby nad 20 %. To by ale znamenalo hlubokou recesi, navíc výsledek není zaručen.\n\nZákladem tedy musí být nový režim měnové politiky, který na rozdíl od dnešního inflačního cílování bude opravovat své minulé chyby. To je strategie. Pak potřebujeme taktiku. Tady musíme sáhnout k něčemu, co funguje rychle, a to je silnější koruna. U dopadu sazeb se můžeme bavit, jak dlouho to trvá a jestli v nějakém horizontu nemohou vyšší sazby inflaci zvýšit. Ale u kurzu taková debata není: silnější koruna mechanicky snižuje ceny, protože zlevňuje dovoz.\n\nOvšem ČNB má stále obrovské devizové rezervy. Je to jasné: inflace je nad 15 %, ČNB má mandát cenovou stabilitu, a přitom také nástroj, který inflaci hned sníží. Proč ho nepoužije? Měla by se zavázat k tomu, že bude prodávat miliardu eur měsíčně do té doby, než inflace klesne k cíli. K tomu ještě takticky zvýšit sazby na 10 % zhruba na půl roku, aby bylo těžší spekulovat proti koruně.\n\nJasně, tohle bude bolet exportéry. Ale mandát ČNB není „cenová stabilita, jen když to nebolí“. Mimochodem náš systém je unikátní také v tom, že ČNB má masivní vliv na fiskál. Pokud nějakou část rezerv, například polovinu, prodat nechce, měla by ji investovat dlouhodobě pro výnos. Vydělá tak ročně 100-200 miliard navíc, v průměru, a pomůže vyřešit náš fiskální problém. Ale zpět k inflaci: takticky je teď hlavní silnější koruna.\n\nTakže se rychle dostat k nulové inflaci za pomocí kursu?\n\nNení možné mít rychle nulovou inflaci. Cílem je dlouhodobá cenová stabilita: to znamená, že někdy bude inflace vyšší, třeba když jde o dovezenou inflaci ze zahraničí, a bude se jen postupně snižovat. Zároveň se to vyrovná tím, že centrální banka prohlásí, že na vyrovnání této inflace bude tolerovat i určitou nízkou deflaci.\n\nŘešením je upřesnit u definování cenové stability v zákoně. Změnit zákon o ČNB. Ústava říká, že úkolem banky je cenová stabilita, tak se dohodněme, co to přesně znamená. Výzkum nám říká, že zdravá inflace je nulová inflace. Ale osobně bych přežil i tu dvojku, pokud to bude dvojka v průměru třeba za 5 let, ne 15 % vloni, 10 % letos a 2 % další 3 roky. Když se dohodneme, co po ČNB chceme, můžeme podle toho odměňovat. Navázat bonusy vedení banky na plnění cíle. To udělá hodně.\n\nTo je ovšem politicky dost obtížné. Nebylo by jednodušší vůbec nemít centrální banku? Vždyť v historii existovaly například v USA a v Kanadě doby, kdy peníze vydávaly komerční banky.\n\nCentrální banku nepotřebujete, když máte peníze definované komoditou, třeba zlatem. Pak nikdo nemusí cílovat inflaci prostřednictvím úrokových sazeb a kursu. Můžete platit směnkami na zlato z různých bank, bankovkami, ale ve finále je peněžní jednotka zlato. Jak jsme si řekli, komoditní krytí peněz by dnes nefungovalo, protože jednotlivé komodity (zlato, pšenice, bitcoin atd) jsou jen maličká část ekonomiky.\n\nPotřebujete stabilní hodnotu peněz vyjádřenou v hodnotě průměrného zboží a služeb. Podobně jako potřebujete společnou jednotku délky, metr. Je nepraktické mít 200 různých metrů, které by definovaly různé soukromé firmy. Metr definuje Úřad pro míry a váhy v Paříži. Na Příkopech potřebujeme takový úřad pro českou korunu.\n\nProfesor ekonomie na Univerzitě Karlově, výzkumník v Centru analýz hospodářské politiky (Londýn) a Centru inovací meta-výzkumu (Stanford). Exporadce bankovní rady, tehdejšího viceguvernéra i nynějšího guvernéra České národní banky, kde pracoval 10 let. Zahraniční vědci a mezinárodní instituce jeho výzkum používají nejčastěji z českých ekonomů. V roce 2020 působil jako historicky první zástupce ČR za ekonomii a finance v hodnocení Evropské výzkumné rady."
  },
  {
   "id": "mame-infrastrukturu-rozvojove-zeme-vyssi-deficit",
   "title": "Máme infrastrukturu rozvojové země. Vyšší deficit může nakonec snížit dluh",
   "date": "2023-03-04",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-mame-infrastrukturu-rozvojove-zeme-vyssi-deficit-muze-nakonec-snizit-dluh-226670",
   "standfirst": "Úroveň českých silnic a železnic je oproti Západu žalostná. Zlepšení, které si nyní vyžádá vyšší schodek rozpočtu, nám ale v budoucnu vydělá stamiliardy, píše v komentáři ekonom a profesor UK Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/mame-infrastrukturu-rozvojove-zeme-vyssi-deficit/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-03-04_mame-infrastrukturu-rozvojove-zeme-vyssi-deficit.md",
   "word_count": 392,
   "text": "V debatě o státním dluhu mluvíme hlavně o snížení letošního schodku. 120 miliard jen za leden a únor je děsivé číslo. Ale pro budoucnost Česka je skoro jedno, jestli letošní deficit bude o 50 miliard menší nebo větší. Skutečnou katastrofou je kolaps důchodů v příští dekádě. Když to dnes přeženeme s šetřením, můžeme katastrofu ještě umocnit.\n\nVýkonem ekonomiky na hlavu dotahujeme Francii. Stačí ale nastoupit do auta či vlaku a poznáme, že ve Francii nejsme. Ano, Francouzi si na dluh postavili i monumenty, a ne všechny se vyplatí. Na rychlovlaky zapomeňme. Ale hotová síť dálnic a spolehlivé železnice vynesou stamiliardy daňových příjmů navíc.\n\n## Vládní výdaje mohou vydělávat\n\nČesko má pořád gigantický prostor výdělečně investovat do infrastruktury. Ovoce budoucích příjmů u nás visí nízko. Na rozdíl od dávek a dotací takové investice tlačí na okamžité snížení inflace: vyšší budoucí přebytky rozpočtu znamenají vyšší reálnou hodnotu současného státního dluhu včetně peněz.\n\nDejme si pozor, abychom ve snaze ušetřit desítky miliard letos nepřišli o stamiliardy za dekádu. Ano, smutný stav naší infrastruktury není jen o penězích. Například Správa železnic potřebuje stejně radikální obrodu, jakou prošlo Ředitelství silnic a dálnic po nástupu Radka Mátla. Ale bez peněz nepůjde nic.\n\nCo ale opravdu pomůže hned, jsou masivní bonusy za nově opravené úseky silnic a železnic. A naopak. Jsi krajský ředitel ŘSD a za dva roky jsi nepohnul s dálnicí? Nepotřebujeme tě. Podobně s vedením Správy železnic, není-li s to zajistit ani internet na páteřním koridoru, čímž brání v práci desetitisícům dojíždějících.\n\n## Odměňujme úředníky za výkon\n\nStavbu dálnic a pořádek na železnici neurychlí žádný zákon. Potřebujeme zlepšit motivaci úředníků pracujících na přípravě. Dnes je motivace tažená hlavně profesní ctí: například nový ředitel ŘSD dokázal ihned pohnout se zamrzlou D35 u Litomyšle, aniž by se měnil zákon nebo vyměkli místní kverulanti.\n\nMiliardy, jež v rozpočtu najdeme na výkonové odměny, se násobně vrátí. K tomu je nutné zmrazit paušální mzdy, abychom motivovali nevýkonné úředníky odcházet do soukromého sektoru. Dobrým začátkem bylo navázání odměn Správy železnic na zpoždění vlaků. Ale 15 % je málo. Na výkonu má záviset většina platu.\n\nProblémem státní správy už není korupce a neschopnost jako v minulých dekádách. Je to nezájem. Finanční motivace neprobudí zájem v každém, ale v mnohých jistě. Pro letošní rozpočet jsou to drobné. Opusťme tedy český haléřový management a investujme do nejlepších úředníků – a tím i infrastruktury odpovídající vyspělé zemi."
  },
  {
   "id": "kdo-zaplati-statni-dluh-stradatele",
   "title": "Kdo nakonec zaplatí státní dluh? Čeští střadatelé",
   "date": "2023-03-03",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67178390-kdo-nakonec-zaplati-statni-dluh-cesti-stradatele",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/kdo-zaplati-statni-dluh-stradatele/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-03-03_kdo-zaplati-statni-dluh-stradatele.md",
   "word_count": 424,
   "text": "Nezlepšíme-li radikálně hospodaření státu, nabobtná náš dluh postupně až na násobky ročního výkonu ekonomiky. Prognózy Národní rozpočtové rady mluví jasně. Dluh ale nemůže šplhat donekonečna. Přijde čas, když už si nebudeme moci půjčovat dále. Přijde čas, kdy budeme muset dluh splatit. Kdo tedy ve finále zaplatí?\n\nPravice říká, že dluh zaplatí naše děti a vnoučata. Výdaje na důchody a splátky dluhu narostou tak, že nezbude než v příští generaci dramaticky zvýšit daně nebo srazit důchody. Levice se bojí, že na dluh doplatí současní senioři, kterým se zastaví valorizace. Ve skutečnosti ani jeden z těchto scénářů řešení dluhu není nejpravděpodobnější.\n\nI když mírně posuneme důchodový věk a snížíme valorizaci, naše finance se postupně potopí. Parametrické změny nestačí. K vyrovnání dlouhodobého rozpočtu je třeba buď škrtání důchodů, nebo masivní růst příjmů. Tak masivní, že u daní bychom museli za vrchol Lafferovy křivky. Jinými slovy, tolik daní oficiálně nikdy vybrat nedokážeme.\n\nVětší než parametrické změny důchodů evidentně nejsou politicky průchozí, tedy na ochuzování současných či budoucích důchodců můžeme zapomenout. Stejně tak je politicky a ekonomicky nemožné zvýšit daně tak, abychom díru v rozpočtu zalepili. Též oficiální bankrot je něco, čemu se každá vláda bude chtít vyhnout.\n\nZůstává jediné: inflace. K ní už máme precedent. Za roky 2021–2023 jsme si vyzkoušeli, že třetinové znehodnocení úspor revoluci nevyvolá. Český střadatel je nenáročný. Nadává, ale kapituluje a třetinovou daň bez boje odevzdá. A z pohodlnosti uvěří bajce, že s inflací v Česku nic nezmůžeme. ČNB svoji nečinnost v klidu ustojí.\n\nDluh tedy nezaplatí jenom naše děti a vnoučata nebo jenom současní důchodci. Zaplatíme ho všichni, kdo máme úspory nebo spořit plánujeme. Paradoxně na současném inflačním debaklu prodělali nejvíc starší lidé, a to i přes poměrně velmi štědrou valorizaci důchodů. Právě oni totiž mají oproti mladým mnohem víc úspor než dluhů.\n\nAle inflační fiasko 2021–2023 je jen malá ochutnávka budoucí medicíny. Současný problém státní pokladny není dluh minulých let, který je třeba inflací vymazat. Vymazali jsme stovky miliard, drobné. Problémem jsou bilionové sliby, které od státu máme, ale které nemůže dodržet. Nesoulad vyřeší pádivá inflace v budoucnu.\n\nTrvale dvouciferné inflaci se můžeme vyhnout, ale okénko příležitosti se zavírá. Parametrické změny musí být doplněny masivní investicí devizových rezerv do výnosných aktiv, což už dohromady rozpočet zalátá. O investici se mluví přes pět let, ale neudělalo se skoro nic. Rezervy evidentně slouží jen jako marketingový nástroj. Marně čekáme na strategické využití ke snížení současné či budoucí inflace.\n\nNejpravděpodobnějším scénářem tedy zůstává, že státní dluh budeme splácet postupně všichni z našich úspor. Naši prarodiče, rodiče, my, naše děti i vnoučata. Nejlepším spořením zůstane dluh."
  },
  {
   "id": "zi-recept-na-zkroceni-inflace-sazby-deset-proce",
   "title": "Recept na zkrocení inflace: Sazby deset procent a euro za dvacku",
   "date": "2023-02-23",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Ekonom",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://ekonom.cz/c1-67175540-recept-na-zkroceni-inflace-sazby-deset-procent-a-euro-za-dvacku",
   "standfirst": "Kdo může za vysokou inflaci a kdo by ji měl krotit? Zatímco guvernér České národní banky Aleš Michl opakuje, že s inflací má nyní bojovat hlavně vláda, ekonom Tomáš Havránek tvrdí, že situaci má ve svých rukách právě ČNB. Vedle zvýšení úrokových sazeb by ve větší míře měla využít devizové rezervy,...",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "interviewer": "Martin Petříček",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/zi-recept-na-zkroceni-inflace-sazby-deset-proce/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-02-23_zi-recept-na-zkroceni-inflace-sazby-deset-proce.md",
   "word_count": 1984,
   "text": "Kdo může za vysokou inflaci a kdo by ji měl krotit? Jedni tvrdí, že se s ní moc nenadělá, protože jsme si ji dovezli ze zahraničí. Hlavně s vysokými cenami energií a jiných komodit. Guvernér ČNB Aleš Michl zase opakuje, že s inflací má nyní bojovat hlavně vláda. Především srazit deficit veřejných financí.\n\nEkonom Tomáš Havránek, profesor Univerzity Karlovy, bývalý poradce viceguvernéra ČNB a zakladatel iniciativy Zrušme inflaci, tvrdí, že ČNB s inflací bojuje nedůsledně. Vedle zvýšení sazeb by ve větší míře měla využít devizové rezervy, které nastřádala v době intervencí proti koruně. Česko by podle něj navíc mělo usilovat o úplnou cenovou stabilitu, nepřipustit v průměru žádnou inflaci. “V krizi je ideální doba na změnu. Je jasné, že současný systém selhal a potřebuje reformu,” míní Havránek.\n\nMá ČNB šanci srazit dnešní inflaci?\n\nNepochybně. Samozřejmě neovlivní šoky ze zahraničí. Ale ovlivní kurz koruny, který se přímo odráží v dovážených cenách. Zahraniční šoky navíc táhnou inflaci jen krátkodobě. V delším horizontu je inflace vždy domácího původu a máme nad ní v Česku úplnou moc. Kdyby byla inflace byla převážně dovážená z mezinárodních komoditních trhů, viděli bychom ve vlnách střídání inflace a deflace, protože ceny komodit kolísají oběma směry. Jenže to se neděje. Navíc by dynamika inflace byla podobná napříč zeměmi. To také nevidíme.\n\nMěla by tedy centrální banka pokračovat ve zvyšování úrokových sazeb, aby inflaci zkrotila?\n\nMusíme začít s nepříjemným faktem, že podle moderní ekonomické teorie vyšší sazby nakonec inflaci zvýší. Nezní to intuitivně, je to takový vřed měnové ekonomie, a my stále studenty v prvním ročníku učíme, že vyšší úrokové sazby tlumí inflaci. Jenže pokud se lidé chovají racionálně, vyšší inflace po vyšších úrocích je robustní výsledek nových modelů. Centrální banka může kontrolovat nominální sazbu, ale dlouhodobě už ne reálnou. A když drží nominální sazbu vysoko, nakonec se musí zvýšit očekávaná inflace, a tedy i inflace skutečná. Ovšem může to trvat 10 let.\n\nTo je však jen model. Potvrzují to i empirická data?\n\nK výpočtu potřebujeme experiment. Ale centrální banka nezvyšuje sazby jen tak. Vždy tvrdí, že je zvedá, protože čeká rostoucí inflaci. Není jasné, co je příčina a co následek. V Česku nicméně experiment právě probíhá. ČNB po nástupu nového guvernéra přestala se zvyšováním sazeb, zatímco v okolních zemích s tím pokračují. Během dvou let by mělo být jasné, jaký střednědobý efekt zastavení růstu sazeb mělo. Nikdy v historii se u nás nestalo, že by banka takhle změnila svoji politiku bez nových dat. Přitom nové vedení obrat nevysvětlilo. Třeba věří ekonomické teorii, že vyšší sazby nakonec inflaci zvýší a že ten dlouhodobý efekt přijde brzy? Komunikace ČNB by se měla zaměřit na kvalitu. Méně je více a týdenní sloupky v Mladé frontě nepomáhají.\n\nVliv vyšších sazeb na inflaci tedy nikdy není podle učebnice ve stylu “zvednu sazby, inflace klesne”?\n\nStřednědobě vyšší sazby inflaci sníží. Tomu věřím, vidíme to v teoretických modelech i jakžtakž v ekonometrických odhadech. Je tam zpoždění nejméně rok a nefunguje to vždy. Zvýšení sazeb vede ke zdražení obsluhy státního dluhu, což prohloubí schodek rozpočtu. A u hodně zadlužených zemí s převahou dluhu o krátké splatnosti, jako třeba USA, to zhoršení státních financí může vést k dalšímu inflačnímu šoku. Na druhou stranu, zvýšení sazeb – a to zejména v otevřené ekonomice – vede k posílení domácí měny. Takže ano, v Česku potřebujeme nějakou dobu ještě vyšší sazby, které ale nakonec musí dolů. Osobně zdůrazňuji použití devizových rezerv. Když posílíte korunu, klesne cena dováženého zboží a tím se sníží inflace. O tom není žádný spor. Nerozumím, proč ten nástroj nepoužíváme víc při dnešním inflačním fiasku.\n\nČNB ale přeci loni devizové rezervy na podporu kurzu využila, za poslední rok se snížily z 3,9 bilionu korun na 3,1 bilionu korun.\n\nLoňské intervence byly taktické – byť podle mě správné – na truc novému guvernérovi. Ale rozhodně nešlo o strategické využití. Dávalo by smysl, kdyby ČNB už na začátku inflační vlny řekla: “Inflaci zvyšováním sazeb neumíme zkrotit rychle, proto navíc využijeme rezervy a budeme prodávat dvě miliardy eur měsíčně, abychom posílili korunu. A budeme to dělat, dokud se inflace nedostane na dvě procenta.” Absence této strategie přispěla nejen k inflačním výbuchu, ale nakonec ke změně kurzu ve vedení ČNB. Kdyby se povedlo inflaci srazit dříve, kdyby banka využila i nástroj, který působí rychle, byl by dnes guvernérem Marek Mora nebo Tomáš Nidetzký. Jsem jim vděčný, že se nebáli rychle zvyšovat sazby. Kdyby k tomu posílili korunu, bylo by to lepší pro ně i pro nás.\n\nKoruna nicméně teď poměrně prudce posiluje. Přispěly k tomu zmiňované intervence?\n\nK dnešnímu posilování ne. Ale nebýt loňských intervencí, koruna by posilovala ze slabších úrovní. I teď by pomohlo intervence obnovit a nakupovat koruny, protože inflace bude dvouciferná většinu letošního roku. Necháváme si rezervy na dobu, až bude trojciferná? Nerozumím.\n\nJsou devizové rezervy dostatečné, aby ČNB dokázala případně čelit útokům ze strany spekulantů?\n\nPokud chce někdo spekulovat proti koruně, je to pro něj drahé. Musí si půjčovat koruny, kde je stále mnohem vyšší úrok než u eura, aby je mohl prodat a pak koupit zpět levnější. Je nereálné, že by to dlouhodobě dokázal ustát i velký hedgový fund. Pomohlo by ještě zvýšit sazby, krátkodobě na deset procent, a spustit intervence. Nikdo nerozporuje, že taková kombinace by pomohla inflaci letos snížit.\n\nSazby na 10 % a euro za 20 korun by ekonomiku bolely. Ale ČNB nemá v popisu práce vyvažovat bolest exportérů a inflaci. Její mandát je jasný.\n\nZeptejme se právníků. Ústava říká, že cílem ČNB je pečovat o cenovou stabilitu. Inflace ve výši 17,5 procent není cenová stabilita. Přitom ČNB s tím něco může dělat ještě dnes, zvýšit sazby a posílit korunu. Nedělá to, tedy vědomě neplní ústavní zadání. Ale nemáme mechanismus, jak ji k plnění donutit. Pomohlo by v Zákoně o ČNB vyjasnit, co znamená cenová stabilita. Dvouprocentní inflace, či skutečná cenová stabilita, tedy průměrná stabilita průměrných cen v ekonomice? Když jednou ceny vzrostou, tak v dalších letech by zase klesaly. Stovky vědeckých studií jako celek ukazují, že právě toto je zdravá inflace: v průměru nula.\n\nJe současný systém cílování inflace na dvě procenta s tolerančním pásmem tedy špatný?\n\nNejhorší je, že neopravuje své minulé chyby. I kdyby inflace byla od roku 2024 pět let nulová, nemůžeme mluvit o cenové stabilitě. Za tři roky, od začátku 2021 do konce 2023, srazí inflace dohromady hodnotu peněz o třetinu. To není konzistentní s ústavním zadáním podle žádného výkladu. ČNB by alespoň trochu měla opravovat své chyby, tedy do budoucna tolerovat mírnou deflaci, aby symbolicky kompenzovala fiasko posledních tří let. Dvouprocentní inflační cíl také není přírodní zákon. Když se cílování zavádělo na konci 80. let na Novém Zélandu, byla ta dvě procenta vybrána v zásadě náhodně. Cílem bylo hlavně srazit inflaci. Když je inflace dvouciferná, rozdíl mezi 0 a 2 je minimální. Ale 2% inflace za jednu generaci sníží hodnotu peněz za polovinu. A od konce 80. let máme stovky studií, které v průměru ukazují, že nulová inflace je nejzdravější.\n\nHlavním argumentem přeci je, že lidé by odkládali své nákupy, nebýt inflace. Mluví se o ní jako něčem, co podněcuje ekonomický růst.\n\nV datech ale nevidíme, že nižší inflace zpomaluje ekonomický růst. A není to vidět ani v modelech, kde jsou lidé racionální. Pokud by cílem centrální banky byla skutečná cenová stabilita, v průměru nulová inflace, tak deflace 2 % znamená, že brzy musí přijít naopak inflace 2 %. Při deflaci by lidé spotřebu neodkládali, protože každá deflace znamená budoucí inflaci. A naopak. Deflační spirála je sice možná teoreticky, pokud lidé nejsou racionální, ale prakticky v moderní ekonomice nikoli. Měli jsme experiment: po finanční krizi v roce 2008 spirála nikde nenastala, ačkoli ji staré keynesiánské modely předpovídaly kvůli pasti likvidity a utahování opasků. Ovšem inflace byla stabilní a kladná skoro všude. Ať už centrální banky rozvolnily svou měnovou politiku, třeba s pomocí kvantitativního uvolňování, či nikoliv.\n\nProč se centrální bankéři deflační spirály tolik obávají?\n\nStraší je kvůli Velké depresi ve 30. letech minulého století. Tehdy však deflaci způsobily samy centrální banky, když během krize utahovaly politiku a nechaly padnout bankovní sektor. V té době se ještě úplně nerozumělo mechanismu, jak měnová ekonomie funguje. Měnová věda nyní nedává důvod bát se deflace. Známe i období, kdy deflace mnoho let přetrvávala – třeba ke konci 19. století – a růst nebyl nijak slabší. Deflace není horší problém než inflace.\n\nJe pravděpodobné, že centrální banky začnou místo dvou procent cílit na nulu?\n\nCenová stabilita je přirozené vylepšení inflačního cílování. Jen s dvěma parametrickými změnami. Opravuje minulé chyby a snižuje cíl z dvou procent na nulu. Bylo by to dovršení vývoje, kdy jsme – s výjimkou posledních tří let – v Česku postupně snižovali inflaci. A spolu s tím i inflační cíl. Před 25 lety začínala ČNB s cílem kolem šesti procent, od roku 2010 je na dvou procentech. Kdyby zmiňované výzkumy byly k dispozici už před třiceti lety, jsem si jist, že by už tehdy upřednostnili na Novém Zélandu nulu před dvojkou. Jedinou zemí, která má inflační cíl pod dvěma procenty, je Švýcarsko. Jejich centrální bance nevadí cenová stabilita. Nechtějí deflaci, ale nevadí jim nulová inflace. V praxi od roku 2008 mají opravdu průměrnou inflaci blízkou nule. Jinde odvahu k cenové stabilitě zatím nevidím, to se ale s pokračujícím inflačním debaklem změní.\n\nDosud převažuje proud, který klade důraz na levné financování vládních výdajů. Třeba francouzský profesor Olivier Blanchard prosazuje zvýšení inflačního cíle. Cílem je, aby reálná úroková sazba – po odečtení inflace – byla co nejmenší, aby to bylo pro dlužníky a hlavně pro stát výhodnější. V tomto duchu jako člověk s hypotékou děkuji centrální bance, reálně jsem díky ní vydělal vloni 13 procent z hodnoty domu, protože mám sazbu pod dvě procenta a inflace byla 15 procent.\n\nTo vypadá, že snížení inflačního cíle bude spíš politicky neprůchodné.\n\nVidíte, tomuhle právě nerozumím. V Česku převládají střadatelé, lidé s většími úsporami než dluhy. Čekal bych tedy poptávku po nižší inflaci. Ale nechali jsme se omámit pohádkou, že inflace je dovezená, že s ní nejde nic dělat. Kdybychom hlasovali pro to, co je v našem zájmu, byla by to nejvýše nulová inflace, která nepoškozuje věřitele ani dlužníka. Je neutrální. Koruna by měla stále stejnou hodnotu. Ne vůči dolaru nebo euru, ale vzhledem k tomu, co si za ni můžete koupit. Podobně jako metr má stále 100 centimetrů a z roku na rok neměníme jeho délku. Pro metr máme v Paříži Úřad pro míry a váhy. Na Příkopech má být takový úřad pro korunu. Můžete vymyslet spoustu hypotetických výhod inflace, ale prakticky vidíte její náklady. Ty jsou nepopiratelné. Například nejistotu, která z ní pramení. Vůbec nevíme, co si za stokorunu budeme moci dovolit za 10 let. To komplikuje dlouhodobé spoření i investování. Potřebujeme navíc jasná kritéria, podle čeho ČNB hodnotit, jestli dělá práci správně. Vložme do zákona vzorec na odměňování bankovní rady podle skutečné inflace. Třeba formou odložených bonusů. Ve všech velkých firmách existuje nějaká odměna za výkon.\n\nAnalytici se vesměs shodují, že česká inflace je už na vrcholu. Souhlasíte?\n\nLoni touto dobou se říkalo totéž. Samozřejmě přišla válka, ale inflace by stejně neklesla pod lednovou úroveň. Všechny prognózy v posledních dvou letech byly úplně mimo. Z hlediska výzkumu by podle standardního keynesiánského modelu IS-LM měla inflace dál stoupat, protože sazby jsou po odečtení inflace záporné. Hluboko pod rovnovážnou hodnotou. Podle modelu ČNB, ve kterém se lidé chovají racionálně, se inflace musí dlouhodobě dostat na úroveň blízkou úrokové sazbě.\n\nModely tedy nedávají jednoznačnou odpověď.\n\nPodle nich jsou oba scénáře jsou možné. Když viceguvernérka Eva Zamrazilová říká, že do roka bude inflace začínat trojkou, je otázka, zda za tou trojkou bude desetinná čárka nebo číslovka. Byl bych překvapen, kdybychom se v příštích letech dostali pod pět procent.\n\nProfesor ekonomie na Univerzitě Karlově, výzkumník v Centru analýz hospodářské politiky (Londýn) a Centru inovací meta-výzkumu (Stanford). Exporadce bankovní rady, tehdejšího viceguvernéra i nynějšího guvernéra České národní banky, kde pracoval 10 let. Zahraniční vědci a mezinárodní instituce jeho výzkum používají nejčastěji z českých ekonomů. V roce 2020 působil jako historicky první zástupce ČR za ekonomii a finance v hodnocení Evropské výzkumné rady."
  },
  {
   "id": "voxeu-incentives",
   "title": "How financial incentives affect performance",
   "date": "2023-02-13",
   "date_precision": "day",
   "section": "In English",
   "category": "english",
   "language": "en",
   "outlet": "VoxEU / CEPR",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek",
    "Zuzana Irsová"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://cepr.org/voxeu/columns/how-financial-incentives-affect-performance",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/voxeu-incentives/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-02-13_voxeu-incentives.md",
   "word_count": 1346,
   "text": "Economists tend to assume that monetary rewards make people try harder, but many psychologists argue that the opposite can be true. This column takes stock of 44 experimental studies in economics to test the relationship between financial incentives and performance. After correcting publication bias and differences in experimental contexts, the analysis suggests a negligible effect of financial incentives on performance across all contexts of field experiments. Incentives or nudges that rely mainly on financial motives, such as offering money to people for getting their Covid-19 shots, may be less effective than commonly thought.\n\nSince at least the 1970s, psychologists have been pointing out that financial incentives can harm performance by crowding out the enjoyment we would otherwise earn while working on a task (Deci 1971). An enjoyable task morphs into one that we do for the money, which crowds out intrinsic motivation. If extrinsic motivation provided by the financial incentive is not strong enough, money rewards result in reduced performance. While not universally accepted, the motivation crowding theory is the default incentive model in psychology and related fields (Engström and Bengtsson 2014, Deserranno 2015, Bowles 2016, Pope and DellaVigna 2016).\n\nA widely cited meta-analysis by Weibel et al. (2010) reports that financial incentives indeed hurt performance in the case of interesting tasks. While economists have long been aware of the psychology theory and evidence (Camerer and Hogarth 1999, Gneezy and Rustichini 2000, Frey and Jegen 2001, Gneezy et al. 2011, Esteves-Sorenson and Broce 2022), few models used in economics allow for motivation crowding. The following statement recently expressed prominently on the website of a leading management consultancy reflects the prior of many economists:\n\n\"Generous and specific financial incentives can help drive and sustain a rapid performance improvement\" (McKinsey 2022)\n\nIn this column, based on a synthesis of empirical studies on the topic (Cala et al. 2022), we argue that empirical evidence, even in economics, does not support the prior. The finding has far-reaching policy consequences: incentives or nudges that rely mainly on financial motives, such as offering money to people for getting their Covid-19 shots, may be less effective than commonly thought.\n\nThe purpose of our meta-analysis is threefold (Cala et al. 2022). First, we correct the literature for publication bias, which can exaggerate the underlying effect multiplicatively (Ioannidis et al. 2017). Second, we allow for model uncertainty (Steel 2020), which is important given how individual experiments differ. Third, we focus on economics. Existing meta-analyses have focused exclusively or to a large extent on psychology. The economics literature is thus largely unexplored, although researchers have pointed out the vast differences in priors and methodological approaches between economics and psychology experiments when it comes to the effect of money on behaviour (Camerer and Hogarth 1999, Hertwig and Ortmann 2001, Esteves-Sorenson and Broce 2022).\n\nFigure 1 presents a bird’s-eye view of the experimental economics literature on the topic. The median estimates from each study, recomputed to partial correlations for comparability, range commonly between 0 and 0.2, though some studies report correlations of −0.3 or 0.5. The estimates do not converge to a consensus value. Figure 2 shows that results vary across countries. Surprisingly to an economist, estimates are far from being robustly and consistently positive.\n\nFigure 1 Estimated effects of incentives vary across studies, and do not converge to a consensus value\n\nFigure 2 Effects of incentives vary across and within countries, and centre around small positive values\n\nNone of the previous meta-analyses in psychology (Jenkins et al. 1998, Condly et al. 2003, Weibel et al. 2010, Garbers and Konradt 2014, Kim et al. 2022) corrected the literature for publication bias. Publication bias arises when some results – typically those that are intuitive and statistically significant – are preferentially selected for publication. Selective reporting can work at the level of entire studies – for example, studies may end up unpublished, forever hidden in a file drawer, because of their insignificant results.\n\nMore plausibly, however, selective reporting works as self-censorship practised by the authors themselves (Brodeur et al. 2022). In the context of the incentive performance literature, researchers can, for example, alter the measure of performance they report (Esteves-Sorenson and Broce 2022) or choose a subset of the data until they get a desired outcome.\n\nSelective reporting does not equal cheating and can be unintentional. McCloskey and Ziliak (2019) draw a useful analogy to the Lombard effect in psychoacoustics: speakers involuntarily increase their vocal effort in the presence of noise. In a similar way, researchers may increase their effort to find a plausible estimate when there is noise in their data.\n\nFigure 3 shows two graphs used to detect publication bias. The left-hand panel plots estimates on the horizontal axis against their precision on the vertical axis. In the absence of bias, this ‘funnel plot’ should be symmetrical. But we can see that many negative estimates are missing – perhaps not reported because they are not intuitive. In a similar vein, the right-hand panel shows that estimates are just statistically insignificant at the 5% level, and thus with t-statistics just below 1.96 in absolute value, are under-reported.\n\nWe use a battery of statistical methods that formalise the ideas of both panels of Figure 3. All methods find evidence of publication bias, which pushes the mean reported estimate upwards. After correction for the bias, the mean experimental result suggests a negligible effect of financial incentives on performance – a striking result to an economist.\n\nThe experiments on this topic vary so much that a reader may ask how a mean estimate is informative. Indeed, researchers focus on different definitions of performance: work outcomes, school grades, games, blood donations, among others. The task itself can be appealing or unappealing, cognitive or manual. Outputs can be measured quantitatively or qualitatively.\n\nReward size and framing also differ across experiments – sometimes only individual people are paid, sometimes the rewards are group-specific. Some experiments are conducted in a lab, most are field studies. Subjects differ in terms of gender, occupation, age, and culture. Various statistical techniques are used to produce the results.\n\nTo account for the differences in estimation context, we employ Bayesian model averaging, the natural solution to model uncertainty in the Bayesian framework (Steel 2020). The results suggest that some method choices drive the results systematically, as depicted in Figure 4. The most important drivers of heterogeneity are shown on the top. Blue denotes a positive effect on the estimated incentive-performance nexus, red denotes a negative effect. Columns denote different models, and the horizontal axis measures each model’s importance.\n\nThe composition of the subject pool matters, as does the framing of rewards, individual versus group rewards, and qualitative versus quantitative measurement of output. Financial incentives are even less efficient in improving grades and pro-social behaviour than they are in improving performance at games and work. But, importantly, the differences are small.\n\nThe implied correlations for various experimental contexts after correction for bias and accounting for model uncertainty are always statistically insignificant and negligible according to the Doucouliagos (2011) guidelines for the interpretation of partial correlations. The only exception is laboratory experiments, but even here the implied effect is tiny. In Cala et al. (2022) we show the numerical results for different scenarios.\n\nWe conclude that, regarding the effect of financial incentives on performance, the experimental economics literature is inconsistent with most models commonly employed in economics.\n\nThe results do not fit neatly in the mainstream psychology framework either. The motivation crowding theory assumes that the crowding out of intrinsic motivation happens only in the case of interesting tasks, exactly as reported by Weibel et al. (2010). The problem is that the definition of an interesting task is subjective, and some people will enjoy tasks that others find unappealing.\n\nAnother potential explanation is that reward cues distract people from the task itself; a recent meta-analysis shows that this effect can be important (Rusz et al. 2020). The distraction effect can exist for both interesting and uninteresting tasks and is more likely in field settings, where the experimenter does not always have full control over the connection between reward cues and the task itself."
  },
  {
   "id": "dva-radni-cnb-nazorovy-monolit",
   "title": "Dva radní centrální banky odcházejí. ČNB by si měla dát pozor, aby se z ní nestal názorový monolit",
   "date": "2023-02-02",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67166880-dva-radni-centralni-banky-odchazeji-cnb-by-si-mela-dat-pozor-aby-se-z-ni-nestal-nazorovy-monolit",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/dva-radni-cnb-nazorovy-monolit/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-02-02_dva-radni-cnb-nazorovy-monolit.md",
   "word_count": 426,
   "text": "Po šesti letech končí mandát členům bankovní rady ČNB Oldřichu Dědkovi a Marku Morovi. Každý z nich představoval opačný protipól strategie měnové politiky, ale každý byl ve svém názoru konzistentní. Zároveň oba prosazovali politiku, jíž hluboce věřili na základě své odborné expertizy. Neměnili názor oportunisticky s tím, že jim to něco přinese či že se někomu zavděčí.\n\nOba radní odvedli v ČNB dobrou práci. Pestrost názorů a expertizy je přesně to, co národní banka potřebuje, aby nepropadla skupinovému myšlení. Momentálně většina komentátorů chválí Marka Moru za jeho důraz na zvyšování sazeb. Také souhlasím, že vyšší sazby by nám aktuálně pomohly, a velmi pravděpodobně se jim v letošním roce nevyhneme.\n\nNa druhou stranu je ale také užitečné připomínat, že vyšší sazby nemusí automaticky vždy a všude inflaci snižovat. A pokud ano, náklady takového snížení mohou být za jistých okolností příliš veliké i pro instituci, která má cenovou stabilitu jako jediný ústavní úkol. Na to dle mého názoru správně upozorňuje profesor Dědek poslední rok a půl.\n\nNižší inflace po zvýšení úroků není přírodní zákon. Moderní ekonomická teorie, k nelibosti centrálních bankéřů, ukazuje, že vyšší sazby v dostatečně dlouhém období nakonec vedou k vyšší inflaci. Střednědobě vyšší sazby inflaci většinou snižují, ale záleží na situaci: pomůže otevřená ekonomika, nízké zadlužení, větší podíl dlouhodobého dluhu, vyšší strnulost cen.\n\nNicméně Česko je podle všeho nyní v situaci, kdy další zvýšení sazeb inflaci sníží. Důraz Marka Mory na rychlejší zvyšování sazeb byl tedy správný. Škoda že vyšší sazby nebyly už na podzim 2021 doprovázeny masivními intervencemi ve prospěch koruny. Efekt utahování měnové politiky se mohl projevit dříve, což by podpořilo důvěryhodnost ČNB.\n\nV takovém scénáři by dnes byl Marek Mora pravděpodobně guvernérem. Připomeňme si, že dlouho byl hlavním favoritem díky své odborné reputaci a respektu, kterému se těší uvnitř banky a mezi odbornou veřejností doma i v zahraničí. Není zřejmé, co nakonec vedlo k prezidentovu rozhodnutí, ale důvodem nepochybně byla zdánlivá neúčinnost opatření ČNB.\n\nO to více je třeba Marka Moru ocenit, že nezměnil názor ani v době, kdy bylo jasné, že za vyšší sazby guvernérské body nedostane. Což platí i o Tomáši Nidetzkém a Vojtěchu Bendovi, kteří na jaře též mohli oportunisticky změnit názor s příslibem druhého mandátu, ale neudělali to. Nemusíme s nimi ve všem souhlasit, abychom tuto konzistenci ocenili.\n\nSuma sumárum, národní banka nesmí být názorový monolit. Musí mít jak členy, kteří do úmoru prosazují doporučení odborného aparátu (Morek Mora), tak členy, kteří tvrdohlavě poukazují na možné problémy v modelových předpokladech (Oldřich Dědek). Klíčové je, aby jejich názory byly odborně vyargumentované, nikoli jdoucí na ruku politické či podnikatelské reprezentaci."
  },
  {
   "id": "litomysl-zeleny-pas-podekovani",
   "title": "Zelený pás kolem Litomyšle",
   "date": "2023-02-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1675429568941_lilie_2023_2.pdf",
   "issue": "2023/2",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-zeleny-pas-podekovani/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-02-01_litomysl-zeleny-pas-podekovani.md",
   "word_count": 159,
   "text": "V loňském roce jsem podal do participativního rozpočtu návrh „Zelený pás kolem Litomyšle\", který jste se, milí spoluobčané, rozhodli v hlasování podpořit. Chtěl bych za to poděkovat Vám a také paní inženýrce Rezkové, která má na starosti městskou zeleň a na provedení projektu udělala nejvíce práce. Z přidělených peněz se mimo jiné budou postupně sázet stromy podél ulice Zahájská až k vodojemu. Další úsek pásu vznikne na Prokopu za ulicí Bohdana Kopeckého. Další místa pro sázení jsou připravené na druhé straně města. Na kompletní realizaci celé myšlenky - tedy obklopení Litomyšle hustým pásmem zeleně - bude ale potřeba ještě hodně peněz a úsilí. Moc vás prosím, zda byste na tento prvotní výstřel mohli navázat a podat návrh dalšího projektu, který by v tomto úsilí pokračoval. Celý proces je poměrně jednoduchý a nezabere mnoho času. A nebojte se podávat i projekty, které s životním prostředím nesouvisí. I když se v Litomyšli žije dobře, je toho mnoho, co společně můžeme zlepšit!"
  },
  {
   "id": "litomysl-psi-exkrementy",
   "title": "Můžeme něco dělat s psími exkrementy v Litomyšli?",
   "date": "2023-02-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Zuzana Havránková"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1675429568941_lilie_2023_2.pdf",
   "issue": "2023/2",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-psi-exkrementy/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-02-01_litomysl-psi-exkrementy.md",
   "word_count": 397,
   "text": "Z množství předchozích dotazů na pana starostu v jeho internetové odpovědně vidím, že nejsem sama, komu vadí psí lejna v ulicích Litomyšle. Opravdu s tím město nemůže dělat víc než apelovat na slušné chování? Skoro neuplyne den, abych nemusela umývat boty nebo oblečení dětí od psích výkalů.\n\nTragická je v tomhle ohledu Lidická, jak už mnohokrát zaznělo, protože tudy chodí denně stovky pejskařů směrem na Suchou. Mám ráda psy, vždy jsme jako děti doma psy měli. Ale nikdy by nás nenapadlo nechat psa kálet na chodník. Po Lidické chodí na procházku každý den děti ze školky a musejí dělat slalom mezi psími lejny. Přece nejsme ve třetím světě.\n\nJe-li někdo dobytek, apely nepomohou. Sice to není největší problém na světě, ale bylo by fajn jít se jednou projít s hlavou nahoře – ne se pořád dívat pod nohy. Od vedení města čekáme, že se takové věci pokusí vyřešit nebo aspoň zajistí úklid chodníků. Vím, že to není snadné a že vedení má spoustu jiných starostí, ale šlo by prosím zkusit s tím něco dělat? Navrhuji následující:\n\n1) Umístit na odpadkové koše sáčky na psí lejna s lopatičkou uvnitř (jako třeba v Praze), což usnadní pejskařům úklid. Čím snazší úklid, tím méně nepořádku.\n\n2) Přidat na odpadkové koše a jinde poděkování pejskařům, že po sobě uklízejí. Většina z nich to dělá a sehnou se, i když třeba mrzne. Díky za to.\n\n3) Poprosit městskou policii, aby kontrolovala dodržování platné vyhlášky o tom, že pes musí být v Litomyšli vždy na vodítku. Není-li pes na vodítku, je pro majitele jednoduché předstírat, že se dívá jinam, zatímco pes vykonává potřebu. Pokud to většina z nás nechce dodržovat, změňme vyhlášku.\n\n4) Poprosit městské služby, ať pravidelně uklízejí nejvíce znečištěné ulice (Lidická). Když už je ulice plná výkalů, připadá dobytkovi normální, když tam po sobě nechají další lejno.\n\n5) Pokud všechno tohle do roka nepomůže a na ulicích stále budou lejna, zvyšujme pravidelně poplatky za psy. Až bude na ulicích pořádek, snižme poplatky zpátky na dnešní úroveň. Koneckonců výkaly na ulici jsou kolektivní ostuda pejskařů. Když se kvůli lejnům budou rok od roku zvyšovat poplatky, třeba se navzájem budou víc hlídat.\n\nNa závěr děkuji všem slušným pejskařům, kteří se o své psy a o své okolí starají. Starat se o psa pořádně je někdy skoro tak těžké jako starat se o děti. Ale zaslouží si to pejsci, ostatní pejskaři i my další."
  },
  {
   "id": "ln-realne-kryti",
   "title": "Místo každoroční inflace cenovou stabilitu. České koruně pomůže reálné krytí",
   "date": "2023-01-21",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lidové noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.lidovky.cz/nazory/havranek-koruna-kryti-zlato-standard-inflace.A230121_110803_ln_nazory_hma",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/ln-realne-kryti/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-01-21_ln-realne-kryti.md",
   "word_count": 480,
   "text": "Skoro v celých dějinách západní civilizace byly peníze kryté drahými kovy. To platilo i pro moderní papírové bankovky, jejichž poslední vazba na zlato skončila roku 1971 rozpadem brettonwoodského systému. Dnes jsou naše peníze jen kousky papíru, případně bity v databázích bank. Nejsou-li ničím kryté, proč mají hodnotu?\n\nVe skutečnosti peníze vždy nějaké krytí mít musí, ač ne nutně vzácnou komoditou v tradičním smyslu. Podle převládající ekonomické teorie dnes platí, že peníze jsou kryté podpisem guvernéra národní banky. Není-li guvernér důvěryhodný a my se nemůžeme spolehnout, že se zítra neprobudí a nevytiskne další bilion, peníze rychle ztratí kupní sílu.\n\nTakové myšlení je původně monetaristické: čtenář, byť není ekonom, si asi vybaví jméno Miltona Friedmana. Peníze mají hodnotu, neb jako jediné je můžeme použít k nákupu zboží a služeb. Potřebujeme je k transakcím. Pokud je zároveň množství peněz striktně omezené (proto podpis guvernéra), dává naše potřeba nakupovat penězům hodnotu.\n\nV dnešním světě už ale monetaristický pohled úplně nesedí. Centrální banky nemají kontrolu nad množstvím peněz. Pravda, jako jediné mohou tisknout bankovky. Ale elektronické peníze, s nimiž většina z nás platí a spoří, vytvářejí soukromé banky. Když vám banka dá úvěr, vzniknou nové peníze. Tohle by platilo i v systému postaveném na bitcoinu.\n\nPokud penězům nedává hodnotu jejich vzácnost, co tedy? Jsou dvě možnosti. Zaprvé, koruna je krytá devizovými rezervami národní banky. Tenhle pohled v současnosti ale také platit nemůže, protože rozvahy národní banky a vlády jsou propojené. Proč? Když ČNB hodně vydělá, peníze si nemůže nechat, ale podle zákona je převádí státu.\n\nMám-li tedy v kapse stokorunu, není to akcie ČNB: vydělá-li banka, zisk sebere vláda. Bankovka je akcie celého státu. Rezervní krytí může fungovat, až zákon zakáže vládě sahat na zisk ČNB. Potom ČNB investuje svoje eura do reálných aktiv (akcie, nemovitosti, trochu i zlato, nikoli nominální dluh), jež zajistí hodnotu koruny – jako dříve zlatý standard.\n\nZadruhé, koruně dává hodnotu fakt, že ji můžeme použít k uhrazení daní. Tohle říká fiskální teorie: přinesete státu stokorunu, ten vás za to zbaví 100 korun daňové povinnosti. Takhle jsou peníze kryté v moderní ekonomice. Zní to zvláštně, ale tento způsob krytí papírových peněz zmiňoval už Adam Smith, zakladatel ekonomie v 18. století.\n\nFiskální teorie má nemilý důsledek: ČNB nemůže dosáhnout dvouprocentního inflačního cíle. Musí spoléhat na hospodaření vlády. Peníze a státní dluh jedno jsou. Jakmile ale oddělíme bilance ČNB a vlády, jsme už zase ve světě reálného krytí. To však v moderní ekonomice musí být širší než zlaté – zlato je dnes jen jednou z mnoha komodit, ač mu řada lidí stále věří.\n\nInflační debakl vynutí přestavbu měnového systému. Přestavba musí mít řadu bodů, počínaje důrazem na cenovou stabilitu místo každoroční inflace. Tomu cíli pomůže zavedení reálného krytí. Každopádně hlavní slovo bude mít nový prezident: díky absolutní moci vybírat vedení ČNB je právě on konečným ústavním garantem cenové stability.\n\nAutor je profesorem na Institutu ekonomických studií FSV UK a zakladatelem iniciativy Zrušme inflaci"
  },
  {
   "id": "penize-a-vliv-cnb-musi-delat-vic",
   "title": "ČNB musí dělat víc. Vysoká inflace tu jinak bude dalších 10 let",
   "date": "2023-01-17",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Český rozhlas Plus",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "audio",
   "original_url": "https://plus.rozhlas.cz/cnb-musi-delat-vic-vysoka-inflace-tu-jinak-bude-dalsich-10-let-varuje-ekonom-8911524",
   "interviewer": "Jana Klímová"
  },
  {
   "id": "pristi-prezident-inflacni-fiasko",
   "title": "Zvyšme odpovědnost ČNB za inflaci. Platy bankéřů ať jsou vázány na stabilitu cen",
   "date": "2023-01-11",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67157650-pristi-prezident-muze-zaridit-aby-se-neopakovalo-inflacni-fiasko-musi-se-o-to-ale-rvat",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/pristi-prezident-inflacni-fiasko/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-01-11_pristi-prezident-inflacni-fiasko.md",
   "word_count": 561,
   "text": "Za rok bude mít koruna zhruba o třetinu nižší hodnotu než na začátku roku 2021. Jinými slovy: stát zdanil úspory 33procentní sazbou, o tuhle daň se sníží reálná hodnota státního dluhu. Ano, mám na mysli inflaci. Ale protože na ničem takovém jsme se nedohodli a zvýšení daní nebylo projednáno parlamentem, jedná se de facto o třetinový státní bankrot.\n\nPodle standardní ekonomické teorie může takovému bankrotu příště v Česku zabránit prezident. Je to klíčové téma pro prezidentské volby, ač se mu kandidáti zatím málo věnují. Přitom jde o jedinou oblast, kde má prezident skutečně rozhodující pravomoc. Když se rozhodne inflaci zrušit, tak inflace nebude.\n\nPrezident sám jmenuje celé vedení národní banky. Ta má v delším období nad inflací kontrolu buď úplnou (monetarismus, novokeynesiánství), nebo sdílenou s vládou (fiskální teorie). Krátkodobě může přijít zahraniční šok, se kterým mnoho neuděláme. Ale v horizontu pěti let můžeme mít vždy průměrnou inflaci takovou, na které se domluvíme.\n\nPlán na kontrolu inflace musí mít sedm bodů. Zaprvé, domluvme se, jakou inflaci chceme. V zákoně není uvedeno, že se banka snaží o dvouprocentní inflaci. Ten cíl si vybrala sama. Ano, co bychom teď dali za dvě procenta. Ale lepší je inflaci vybrat na základě společenské domluvy a pak ji dát bance za úkol. Ať je jasné, podle čeho její výkon hodnotit.\n\nZadruhé, zvyšme odpovědnost České národní banky. Platy vedení musí být navázány na plnění cíle, ať už to budou dvě procenta jako teď, nebo třeba stabilita indexu spotřebitelských cen. To znamená masivní bonusy za inflaci u cíle – a naopak. V případě velkých odchylek ať guvernér zveřejní omluvný dopis, jak je to zvykem ve Spojeném království.\n\nZatřetí, změňme způsob jmenování členů bankovní rady. Nesmí se stávat, že prezidenta překvapí reakce trhu a veřejnosti na jeho výběr. Všichni potenciální členové by měli absolvovat veřejné slyšení na půdě parlamentu. Pochvalme oba hlavní kandidáty, Petra Pavla i Danuši Nerudovou, že aspoň toto chystají.\n\nZačtvrté, vybírejme do vedení ČNB zahraniční odborníky. Například guvernéry britské a izraelské národní banky byli cizinci. Pro takhle důležitou práci chtějme nejlepší ekonomy z celého světa. Samozřejmě doplněné o experty, kteří výborně znají český finanční trh – zde se nabízí zejména David Marek a Jakub Seidler.\n\nZapáté, oddělme rozvahu státu a národní banky. V současné době zákon vyžaduje, aby banka nakonec státu převáděla zisky. Symetricky se rozumí, že když bude ztráta banky příliš velká, musí ji jednou (třeba při vstupu do eurozóny) vláda dorovnat. Když rozvahy oddělíme, bude mít národní banka nad inflací plnou kontrolu i podle fiskální teorie.\n\nZašesté, i po rozdělení rozvahy vložme pro jistotu do zákona měnová a fiskální pravidla. Když je inflace vysoká, národní banka musí zvyšovat sazby a vláda musí snižovat schodek. Tato pravidla by měla být v zákoně vyčíslena a jakékoli odchylky pečlivě odůvodněny a použity jen ve výjimečných případech.\n\nZasedmé, zdůrazněme v zákoně, že cenová stabilita je pro národní banku nadřazena všemu. Ano, krocení inflace bolí, někteří exportéři mohou zkrachovat, nezaměstnanost se může zvýšit. Ale nechceme-li inflaci, jinak to nejde. Upřesněme, jaké následky přijdou pro vedení banky, když mandát plnit odmítne.\n\nDobře, ale pomůže to? I když těchto sedm bodů dostaneme do zákona, další vláda ho může změnit. A tady se vracíme k prezidentovi, který díky své totální moci nad ČNB musí plnění bodů hlídat – a prosazovat je deset let v parlamentu i na veřejnosti. Ve finále můžeme mít nízkou inflaci jen tehdy, když se o ni prezident bude rvát."
  },
  {
   "id": "e15-vyssi-sazby",
   "title": "Vyšší sazby opravdu mohou zvýšit inflaci",
   "date": "2023-01-11",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "E15",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.e15.cz/nazory-a-analyzy/tomas-havranek-vyssi-sazby-opravdu-mohou-zvysit-inflaci-1395957",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/e15-vyssi-sazby/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-01-11_e15-vyssi-sazby.md",
   "word_count": 461,
   "text": "Studenty ekonomie od prvního ročníku učíme, že vyšší úrokové sazby tlumí inflaci. Proto je matoucí, když možnost opaku zdůrazňuje nejen prezident, ale i vedení České národní banky a experti kalibru profesora Jana Švejnara. Je to absurdní popření základního principu, jako když jablko padá ze stromu vzhůru?\n\nČtenáře to překvapí, ale vyšší inflace po zvýšení úroků je robustní výsledek měnové ekonomie v posledních třiceti letech. Předpokládáme-li, že se lidé chovají racionálně, bude měnová politika vždy nakonec neutrální. To znamená, že dlouhodobě neovlivní reálné veličiny včetně reálných sazeb. Princip jde načrtnout Fisherovou rovnicí: nominální úroková sazba rovná se reálná úroková sazba plus očekáváná inflace. Národní banka kontroluje nominální sazbu, ale dlouhodobě ne reálnou. Když drží nominální sazbu vysoko, nakonec se musí zvýšit očekávaná inflace, a tedy i inflace skutečná.\n\nVýsledek platí i v komplikovaných novokeynesiánských modelech. Je to takový vřed ekonomie, protože mu v praxi nikdo moc nevěří: viz reakce analytiků na prezidentův projev. Aby ale úroky snižovaly inflaci aspoň trochu, je potřeba přidat fiskální restrikci nebo obrovské komplexity do modelu. Ani já nevěřím tomu, že vyšší sazby s inflací nepomohou – alespoň v Česku. Realita je ovšem taková, že kromě teorie ten očekávaný efekt v průměru moc nevidíme ani v praxi.\n\nEkonomové tohle zkoumají pomocí VAR. Ne u videa jako ve fotbale, tohle je zkratka pro „vektorové autoregrese“. Ve VAR nevychází, že úrokové sazby mají na inflaci v průměru velký vliv. Abychom dostali výsledek, který dává smysl pro standardní politiku současných centrálních bank, musíme se hodně snažit a model masivně ohýbat. Možná ohýbat jediným správným směrem, ale rozhodně to není jednoznačné. Takže co z toho plyne? Sazby fungují očekávaným směrem jen někdy.\n\nKdyž je ekonomika otevřená, vyšší sazby tlačí rychle na silnější měnu, což snižuje inflaci z definice. Je-li ekonomika zadlužená, vyšší sazby znamenají dražší obsluhu dluhu – tedy vyšší deficity, které zase tlačí na vyšší inflaci. V novější fiskální teorii, o které právě vychází kniha profesora Johna Cochrana ze Stanfordu, sazby fungují lépe pro země, které mají větší procento dlouhodobého dluhu. Pak může centrální banka přesouvat inflaci z dneška do budoucnosti. Intuitivnímu efektu sazeb také pomáhají strnulejší ceny v ekonomice.\n\nSpolehlivý způsob, jak v modelu i v praxi zaručit snížení inflace po zvýšení úroků, je zavést fiskální pravidlo. Tedy vzoreček, podle kterého vláda upraví deficit v reakci na inflaci. Když inflace roste, deficit se musí snižovat, a naopak. Tímhle také vyřešíme problém s dolní hranicí úrokových sazeb. Je to reálné? Naděje žije, protože většina z nás by se ráda propříště vyhnula inflačnímu debaklu z let 2021 až 2023. Budeme-li nároční, je šance na uzákonění aspoň obecné verze pravidla. Nutné je ho ale spojit s většími nároky na Českou národní banku, zejména odměňování bankovní rady podle dosahování inflačního cíle.\n\nAutor je profesor na Institutu ekonomických studií FSV UK, zakladatel iniciativy Zrušme inflaci"
  },
  {
   "id": "co-nas-ceka-rovnice-mluvi-jasne",
   "title": "Co nás čeká? Rovnice mluví jasně, buď hyperinflace, nebo rozpočet s přebytkem",
   "date": "2023-01-09",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-co-nas-ceka-rovnice-mluvi-jasne-bud-hyperinflace-nebo-rozpocet-s-prebytkem-222814",
   "standfirst": "Podle moderního ekonomického výzkumu není možné, abychom měli nízkou inflaci a zároveň trvalé schodky státního rozpočtu. Nutným důsledkem schodků je nakonec hyperinflace, píše v komentáři ekonom a profesor UK Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/co-nas-ceka-rovnice-mluvi-jasne/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2023-01-09_co-nas-ceka-rovnice-mluvi-jasne.md",
   "word_count": 592,
   "text": "Stát musí umět splatit dluh. To je podmínka ekonomických modelů, ve kterých jsou lidé racionální. Máme dva takové hlavní modely a podle obou přijde hospodářské zemětřesení. V prvním začne stát hospodařit s rekordními přebytky. Ve druhém se hodnota peněz zřítí na nulu.\n\nProč? Reálná hodnota státního dluhu se musí rovnat současné hodnotě přebytků. Na levé straně rovnice je dluh vydělený průměrnou cenovou hladinou, tedy indexem spotřebitelských cen. Na pravé straně je tok budoucích přebytků vydělený úrokovou sazbou. Pokud rovnice neplatí, stát je nesolventní. Racionální investor nepůjčí tomu, kdo nemůže splatit.\n\nRovnice platí jak v tradičním modelu novokeynesiánském, tak v novější fiskální teorii. Rozdíl je v příčině a následku. Podle novokeynesiánců vláda upraví budoucí přebytky tak, aby současná cenová hladina dávala smysl. Ve fiskální teorii se naopak ceny přizpůsobí očekávanému hospodaření vlády.\n\nPeníze jsou kryté budoucími přebytky. Ano, stát nakonec musí generovat přebytky, alespoň před započtením nákladů na obsluhu státního dluhu. Jinak je celá pravá strana rovnice záporná a peníze nemohou mít hodnotu. Nestačí tedy ani výrazné snížení deficitu z loňských 360 miliard. Ani malé setrvalé deficity nejsou slučitelné s cenovou stabilitou.\n\n## Ztracené přebytky\n\nNáš dluh se blíží třem bilionům korun. Podle rovnice mu musí na pravé straně rovnice odpovídat přebytky o tomto součtu plus úroky z úroků. A teď zpátky do reality: podle prognózy Národní rozpočtové rady přebytky nebudou. Naopak, do 50 let naroste dluh na trojnásobek výkonu země. Naše peníze tak nekryje nic.\n\nVěříme-li prognóze rozpočtové Rady a fiskální teorii, budou zítra ceny nekonečné, aby rovnice fungovala a reálný dluh spadl k nule: ceny jsou jmenovatelem levé strany rovnice. Připomíná to akcie. Jakou hodnotu má akcie navěky ztrátové firmy? Nula, firma zbankrotuje. Novokeynesiánec očekává, že vláda tomu zabrání a přebytky zajistí.\n\nPeníze ale dnes hodnotu mají, což mohou vysvětlit tři příběhy. Zaprvé, investoři jsou radikálně optimističtější než prognóza Rady. Věří, že stát nakonec udělá správnou věc. Mohou též doufat, že ČNB investuje naše devizové rezervy do akcií. Při rezervách velikosti státního dluhu a historicky běžném výnosu to může stačit.\n\nPodle zákona totiž musí ČNB odvádět zisk do státního rozpočtu. Samozřejmě nejdříve musí uhradit svou ztrátu. Navíc krátkodobě se ztráta může ještě zvýšit s tím, jak akcie kolísají. Ale pokud výnosy akcií budou v průměru aspoň trochu podobné jako za posledních 200 let, ČNB bude v horizontu 10 let vysoce zisková.\n\n## Přecenění peněz\n\nZadruhé, investoři se nemusejí chovat racionálně. Pak by v ekonomice bylo možné všechno. Státní dluh může mít pro investory hodnotu sám o sobě, nehledě na budoucí nekladný cash flow, třeba jako zlato, moderní umění či bitcoin. Nebo lidé vědí, že stát je nesolventní, ale myslí si, že to nevědí ostatní.\n\nZatřetí, třeba přecházíme do nové rovnováhy. Světová inflace může být počátek uvědomění, že státní dluhopisy (a tedy ani peníze) nemají hodnotu. K tomu vlády pomalu docházejí odpovědnosti, aby peníze příště nějakou hodnotu měly. Po zadlužení je čas splácet, jak ví každá rodina s hypotékou. Možná přijde i deregulace à la Reagan a vyšší růst.\n\nVsadil bych na kombinaci příběhů. Nejsme plně racionální a potrvá, než peníze přeceníme. Hodnota dluhu klesne, inflace se ještě zvýší. Nedojde ale k hyperinflaci, protože před ní dáme přednost daním, úsporám a deregulaci. ČNB investuje většinu rezerv do akcií, čímž výhledově ucpe kus díry ve státní pokladně.\n\nJedno ale už víme jistě: stát dluh splatit musí, ať už přebytky, nebo inflací. Samozřejmě? Ještě v roce 2019 vlivný francouzský profesor Olivier Jean Blanchard vyhlašoval, že dluh může být zdarma. Stejný Blanchard chce dnes zvýšit inflační cíl centrálních bank. To by znamenalo lehčí obsluhu dluhu – ale rezignaci na systém tvářící se jako cenová stabilita."
  },
  {
   "id": "racionalne-vysvetlit-chovani-cnb",
   "title": "Racionálně vysvětlit chování ČNB může jen jedna teorie",
   "date": "2022-12-21",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67152360-racionalne-vysvetlit-chovani-cnb-muze-jen-jedna-teorie",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/racionalne-vysvetlit-chovani-cnb/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-12-21_racionalne-vysvetlit-chovani-cnb.md",
   "word_count": 613,
   "text": "Zázrak se nestal, národní banka dnes nezvýšila sazby. Přesto, že ji k tomu vybízí odborná veřejnost, zahraniční příklady, ekonomické teorie hlavního proudu i její vlastní model. Je přístup většiny bankovní rady nevědecký, či dokonce jdoucí na ruku některým velkým dlužníkům? Nemusí tomu tak být.\n\nPřipomeňme hlavní teze současného vedení banky: 1) Zvyšování úroků inflaci nutně nesníží, dokonce ji za jistých okolností může zvýšit. 2) Při boji s inflací má dnes hlavní roli vláda. 3) Je potřeba investovat devizové rezervy, aby dlouhodobě vydělávaly. Rezervy je tedy lepší si nechat spíš než je odprodávat pro posílení koruny.\n\nŽádná z těchto tezí není konzistentní s dosahováním cenové stability podle ekonomických teorií hlavního proudu: keynesiánské, monetaristické a novokeynesiánské. Ve všech těchto teoriích zvyšování sazeb spolehlivě snižuje inflaci, byť v monetaristickém modelu zprostředkovaně skrze nabídku peněz.\n\nCo se týče role vlády, ta má na inflaci vliv ve všech teoriích. Ale tento vliv je vždy jen dočasný a mnohem slabší, než má národní banka. Dosavadní ekonomický konsensus zní, že ohledně inflace je nezávislá národní banka nakonec všemocná: v horizontu několika let dosáhne bez ohledu na vládu takové inflace, jakou chce. Ač to může hodně bolet.\n\n## Fiskální teorie cenové hladiny\n\nJeště zajímavější je pak důraz ČNB na investici devizových rezerv. To bylo téma řady rozhovorů nového guvernéra. Detaily změn sice národní banka ještě nezveřejnila, ale vypadá to, že do akcií bude brzy investována více než polovina rezerv. Protože akcie dlouhodobě vydělávají mnohem víc než dluhopisy, vynese taková investice během našich životů biliony. Podle standardních teorií to ale s inflací nijak nesouvisí.\n\nJak tohle všechno dohromady může dávat smysl? Jedině tehdy, když se bankovní rada chová podle fiskální teorie cenové hladiny. Podle této teorie se ceny přizpůsobují tak, aby se reálná hodnota státního dluhu rovnala současné hodnotě budoucích primárních přebytků státního rozpočtu. Tedy státní dluh lomeno cenová hladina rovná se součet přebytků vydělených úrokovou sazbou.\n\nTo je mimochodem stejný princip, jako když oceňujeme hodnotu akcií. Hodnota firmy se rovná současné hodnotě součtu budoucích dividend. Z tohoto pohledu je státní dluh vlastně akcie vlády: vláda sice formálně těžko zkrachuje, ale v nouzi může vždy svůj dluh smazat inflací. Ať už záměrně, nebo tím, že inflaci nechá hořet. To je fiskální teorie cenové hladiny.\n\nFiskální teorie zatím není součástí hlavního proudu, ale není to ani výstřel do tmy. V lednu o ní vychází kniha profesora Cochrana ze Stanfordu. Na tento opus magnum (jehož 584 stran už studují poradci bankovní rady) napsali pochvalné recenze například nositelé Nobelovy ceny Christopher Sims a Thomas Sargent. Jedná se o ucelené pojednání na úrovni Keynesovy Obecné teorie nebo Měnové historie Friedmana a Schwarzové. Bude patřit k základnímu vzdělání makroekonoma.\n\n## Naděje na konzistenci ČNB\n\nJak tedy fiskální teorie vysvětluje chování ČNB? Zaprvé, úrokové sazby. Podle fiskální teorie vyšší sazby snižují současnou hodnotu budoucích vládních přebytků. Pravá strana rovnice se zmenší. Když se nezmenší státní dluh na levé straně, musí se zvýšit cenová hladina ve jmenovateli, a tedy stoupne inflace. Přidáme-li rigiditu cen, bude i tahle teorie ukazovat krátkodobý pokles inflace po zvýšení sazeb, ale není to hlavní výsledek.\n\nZadruhé, vládní deficit. Tady je to jasné, tohle je samotné jádro fiskální teorie: jedině dlouhodobě zodpovědné hospodaření státu vede k cenové stabilitě. Zatřetí, devizové rezervy. Výnos rezerv nakonec národní banka vždy musí převést státu. Tedy vyšší výnos rezerv masivně zlepšuje dlouhodobé hospodaření a vede rychle k nižší inflaci. Investice rezerv (pokud nepůjde zase do čínských dluhopisů) je klíčová.\n\nTohle všechno může být jen náhoda. Na druhou stranu guvernér Michl profesora Cochrana ve svých nedávných textech sám citoval. Takže existuje naděje, že chování národní banky má konzistentní základ, byť dosud třeba jen intuitivně vnímaný. A tím základem může být jedině fiskální teorie, ať už je to teorie správná, nebo ne."
  },
  {
   "id": "o-inflaci-nakonec-rozhoduje-prezident-jeho",
   "title": "O inflaci nakonec rozhoduje prezident. Favoritům ale chybí plán",
   "date": "2022-12-14",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-o-inflaci-nakonec-rozhoduje-prezident-jeho-lidem-ale-chybi-plan-221354",
   "standfirst": "Boj s inflací má v rukou ČNB, jejíž vedení vybírá prezident. Je to jeho nejdůležitější pravomoc. Přesto nemá žádný z prezidentských favoritů strategii na zastavení inflace, píše v komentáři ekonom a profesor UK Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/o-inflaci-nakonec-rozhoduje-prezident-jeho/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-12-14_o-inflaci-nakonec-rozhoduje-prezident-jeho.md",
   "word_count": 495,
   "text": "Prezident Zeman na jaře jediným rozhodnutím převrátil českou strategii boje s inflací. Místo zvyšování úroků je prý lepší doufat, že inflace zmizí sama. Ať má pravdu, nebo ne, rozhodnutí je podle Ústavy jeho. Prezident sám jmenuje celé vedení národní banky. Ta nakonec určuje, jak velká inflace bude – aspoň tohle nám říká standardní ekonomická teorie. Ne hned, ale do pár let má banka nad inflací naprostou kontrolu.\n\nVe světě je výjimečné, aby vedení národní banky jmenoval prezident sám. Je to nesmírně silná pravomoc. Vždyť banka rozhoduje nejen o inflaci, ale i o rozložení 3 bilionů korun v devizových rezervách. Bude-li většina bankovní rady chtít nakoupit biliony ruských rublů nebo stamiliardy čínských juanů, nikdo je nezastaví, nikdo je nemůže odvolat. Navíc u nás prezident každých 6 let během půl roku vymění 6 ze 7 členů rady, což nemá jinde obdoby.\n\n## Prezident banku přetvoří\n\nBěhem příštích 5 let neudělá nový prezident s inflací mnoho: znovu jmenuje respektovaného Tomáše Holuba, ostatním Zemanovým radním mandát nevyprší. Ale nový prezident bude hlavní osobou další volby, po které hned jmenuje nového guvernéra a celý zbytek vedení. Měli bychom tedy už dnes vědět, jakou strategii mají vážní kandidáti. Jak zajistí, aby se neopakoval průšvih z let 2021–2023, kdy českým domácnostem shoří třetina úspor?\n\nStrategie může mít řadu podob. Třeba: všechno je fajn, není třeba nic měnit. Nebo: chci, aby národní banka opravovala svoje chyby. Když je letos inflace 16 %, ať se aspoň mnoho let snaží o 1 %, ne o 2 %. Nebo: místo každoroční inflace by byla lepší stabilita průměrných cen, nechť to radní veřejně proberou. Nebo: chci aktivnější používání devizových rezerv pro posílení koruny. Nebo: rychle přijmout euro. Musí si to umět pečlivě odůvodnit, ale od toho má poradce.\n\nNic takhle přímého jsme od favoritů neslyšeli. Jde ke cti Petra Pavla a Danuše Nerudové, že při výběru členů rady plánují konzultace s odborníky nebo premiérem. To pomůže aspoň tomu, aby prezident nebyl překvapen reakcí trhů a veřejnosti na svůj výběr. Jenže je to procedurální změna, ne strategie. Náš systém sice vyprodukoval kontroverzní volby, ale celkově funguje dobře, jak ukazuje i dnešní jmenování Jana Kubíčka a Jana Procházky.\n\n## Vybírejme zahraniční ekonomy\n\nI změna způsobu jmenování rady může být pojata strategicky. Není důvod, abychom se omezovali na české ekonomy a bankéře. Experti v národní bance fungují bez problémů v angličtině, klíčové výstupy se už v angličtině připravují. Pro tak důležitou práci musí Česko sehnat nejlepší odborníky ze zahraničí. I když to bude stát desetinásobek, bohatě se nám to všem vyplatí. Žádný český ekonom nepatří do elitní světové stovky.\n\nPrezident má hlavně okrasnou roli. S máločím může doopravdy pohnout – kromě inflace. Může zajistit, aby koruna byla skutečným uchovatelem hodnoty. Abychom se na hodnotu peněz mohli spolehnout, podobně jako se můžeme spolehnout na délku metru nebo vteřiny. Jak prezident u inflace zavelí, tak nakonec bude. I kdyby nic jiného, tohle stojí za to, abychom v lednu k volbám šli. Snad si to uvědomí i 3 favorité a strategii nám nabídnou."
  },
  {
   "id": "litomysl-domov-duchodcu",
   "title": "Nový domov důchodců na zelené louce si nemůžeme dovolit",
   "date": "2022-12-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1669985816427_lilie_2022_12.pdf",
   "issue": "2022/12",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-domov-duchodcu/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-12-01_litomysl-domov-duchodcu.md",
   "word_count": 399,
   "text": "Není to příjemné, ale přiznat si to bohužel musíme: na nový domov důchodců Litomyšl nemá a nebude mít peníze. Aktuální odhad nákladů jen na výstavbu jde přes 300 milionů, a to v případě, že bychom domov stavěli při dnešních cenách a vše šlo podle plánu. Pro srovnání, celkový schválený rozpočet města pro rok 2022 byl 348 milionů. To jsou ale peníze úplně na všechno, co v daném roce město platí – od péče po zeleň přes osvětlení až po kulturu a školy.\n\nAno, potřebujeme víc míst v domovech důchodců, potřebujeme pro seniory také lepší komfort. Ano, nový domov před volbami slibovaly tuším všechny strany. Ale je třeba si uvědomit, že potřebná suma je aktuálně tak gigantická, že omezí možnosti města financovat cokoli dalších po příštích 10 let. Stále si na to můžeme půjčit, ale pomalu už končí doba, kdy nabrat dluh bylo nejlepší spoření: úroky zřejmě příští rok přesáhnou inflaci a zůstanou dlouhodobě vysoké.\n\nZásadní problém je s tím, že na velký nový domov důchodců už prakticky nelze sehnat dotace. Evropské fondy nyní financují spíše jen menší domovy, případně jejich rekonstrukce. Takže doba, kdy tenhle projekt dával finanční smysl, už dle mého názoru minula. V plánování jsme utopili stovky tisíc (miliony?), ale i tak se nám vyplatí tenhle projekt opustit a zajistit komfortní místa v domovech ekonomičtějším způsobem.\n\nJak? Rozumnou alternativou je postupně opravit stávající domovy a přistavět tam, kde je možné. Na takové menší projekty bude snazší sehnat dotace a celkově to vyjde mnohem levněji. Jasně, nebude to jednoduché, nebude to velkolepé, ale rekonstrukce není nemožná. Navíc se nabízí zapojit vilu Klára. Osobně nemám nic proti tomu, aby z ní byl hotel. Nicméně aktuálně nás možná více trápí právě potřeba bydlení pro seniory.\n\nNejlepší by bylo prodat Kláru zájemci, který z ní bude chtít udělat soukromý domov důchodců. Tím se uleví kapacitě městských zařízení, navíc rekonstrukci město nejen nebude muset samo platit, ale získá ještě finance prodejem nemovitosti – který by měl proběhnout za tržní cenu. Nákupce se také bude muset zavázat, že přes spuštěním soukromého provozu poskytne prostory dočasně jako ubytování pro seniory, kteří se budou muset stěhovat kvůli opravě městských domovů.\n\nSuma sumárum, můžeme získat podobně nových míst pro seniory v podobné kvalitě jako ve variantě nového domova, ale za mnohem nižší cenu. Nevýhodou je, že se nebude jednat o elegantní novou stavbu a pomník současné architektury. Potřebujeme ji ale za 300 (nebo spíš 400) milionů?"
  },
  {
   "id": "zmizi-inflace-sama-od-sebe",
   "title": "Zmizí inflace sama od sebe? Těžko, pokud se ČNB neodhodlá k činu",
   "date": "2022-11-28",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67140770-zmizi-inflace-sama-od-sebe-tezko-jak-nam-rika-ekonomicky-vyzkum",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/zmizi-inflace-sama-od-sebe/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-11-28_zmizi-inflace-sama-od-sebe.md",
   "word_count": 461,
   "text": "Inflaci neporazíme, dokud ji nepřerostou úrokové sazby. To tvrdí jedna část ekonomů. Inflace odezní sama, i když národní banka už nebude dělat nic. To tvrdí druhá část ekonomů. Kdo má pravdu?\n\nOdpověď záleží na tom, jak domácnosti a firmy přemýšlejí o inflaci. Rozdíl v přemýšlení o inflaci („tvorbě očekávání“) představuje základní rozpor mezi ekonomickými modely. Prvně zmíněný proud modelování nazvěme keynesiánský. Podle něj je ekonomika stále v nerovnováze a centrální banka ji musí do rovnováhy aktivně tlačit. Klíčovým číslem je takzvaná rovnovážná úroková míra. Tedy úroky očištěné o inflaci, které ekonomiku (a inflaci) ani nebrzdí, ani nezrychlují. Odhad tohoto čísla z dílny ČNB je zhruba +1 procento.\n\nV této logice tedy národní banka i dnes šlape na plyn, protože úroková sazba sedm procent je menší než inflace. Přesněji řečeno, co porovnáváme při spoření, jsou roční úroky oproti očekávanému znehodnocení peněz za stejnou dobu. O očekávané inflaci se hodně mluví, ale nikdo ji nezkouší měřit sociologicky košer postupem. Těžko však potkáte někoho, kdo do roka čeká inflaci pod šest procent.\n\nV klasickém keynesiánském přístupu se navíc očekávání budoucí inflace tvoří jednoduše podle současné inflace. Vidím inflaci 15 procent, čekám ji 15 procent příští rok. Při stabilních úrokových sazbách sedm procent a jen mírných devizových intervencích tento model (ve své nejjednodušší inkarnaci) implikuje výbuch inflace k nekonečnu. Jiným slovem – hyperinflaci.\n\nDruhý proud modelování můžeme nazvat optimistický. V něm se ekonomika do rovnováhy sama vrací, byť dočasně ji vychylují různé šoky. I změna úroků je jen šok. Optimistický přístup bere racionalitu a důvěryhodnost národní banky jako základ, se kterým domácnosti uvažují o inflaci. Když všechny domácnosti věří ČNB, že inflace za dva roky bude dvě procenta, tak inflace za dva roky bude dvě procenta.\n\nAle i v optimistickém přístupu se inflace bude rovnat očekáváním jen tehdy, když nepřijdou další šoky. Je to ovšem důvod, proč se prognózy inflace ČNB vždy nakonec vracejí na dvě procenta: model předpokládá, že všichni věříme inflačnímu cíli. Prognóza ČNB na dva roky tedy není prognóza, ale předpoklad. Jinak to ani být nemůže.\n\nMáme naději na nízkou inflaci, nebude-li ČNB už dělat nic? Ano. Je to pravděpodobné? Ne. Nečinnost banky u úroků i kurzu podkopává naši důvěru, že inflace bude pod kontrolou. V obou modelech hrají prim (bohužel neměřená) inflační očekávání. Chybí ujištění á la Draghi (bývalý prezident Evropské centrální banky), že banka udělá vše pro cenovou stabilitu.\n\nPro důvěryhodnost prognózy ČNB je nejvíce znepokojující odhad růstu mezd. Za roky 2022 a 2023 banka čeká stagnaci produktivity, ale pokles platů reálně o 10 procent. Takový rozdíl je historicky nevídaný a dlouhodobě neslučitelný s ekonomickou teorií a stavem našeho trhu práce. Mzdy zřejmě porostou mnohem rychleji, což způsobí další šok. Inflace tedy bude v dohledné době nad dvě procenta podle obou alternativních modelů – pokud se ČNB neodhodlá k činu."
  },
  {
   "id": "ovm-statni-rozpocet",
   "title": "Otázky Václava Moravce: Jak zachránit státní rozpočet?",
   "date": "2022-11-06",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Česká televize",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "video",
   "original_url": "https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/222411030501106/",
   "interviewer": "Václav Moravec"
  },
  {
   "id": "cesky-dluh-nikdy-neklesal-rychleji-co",
   "title": "Český dluh nikdy neklesal rychleji. Co tratí lidé kvůli inflaci, to vydělá stát",
   "date": "2022-11-03",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-cesky-dluh-nikdy-neklesal-rychleji-co-trati-lide-kvuli-inflaci-to-vydela-stat-218391",
   "standfirst": "Inflace umazává současný státní dluh rychleji, než vláda stačí vytvářet dluh nový. Tak rychle zadlužení státu neklesalo ani letech 2016–2019, kdy veřejné instituce hospodařily s přebytkem, píše v komentáři ekonom Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/cesky-dluh-nikdy-neklesal-rychleji-co/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-11-03_cesky-dluh-nikdy-neklesal-rychleji-co.md",
   "word_count": 524,
   "text": "V polovině letošního roku dosáhl státní dluh 2,7 bilionu korun. Průměrná inflace v druhém pololetí bude podle nové prognózy České národní banky 18 procent. Takové tempo znehodnocování peněz umaže ze státního dluhu ročně zhruba 490 miliard, za pololetí tedy 245 miliard. Podle pokladního plnění státního rozpočtu to vypadá, že za stejnou dobu stihne vláda vytvořit „jen“ nejvýše 180 miliard nového dluhu.\n\nStátní dluh tak ve skutečnosti klesne za jedno jediné pololetí nejméně o 65 miliard! To nemá obdoby ani v letech bezuzdné konjunktury 2016–2019. Tehdy sice veřejný sektor hospodařil s oficiálním přebytkem, ale inflace byla tak nízko, že jsme skoro mohli mluvit o cenové stabilitě. Paradoxně tedy současná vláda kritizovaná za rozpočtovou marnotratnost hospodaří s nejvyšším reálným přebytkem v našich dějinách.\n\n## Rekordní jsou letos i daně\n\nJenže tohle přirozeně není něco, za co bychom měli vládu (nebo Českou národní banku) chválit. Přebytek státního rozpočtu vždy znamená, že příjmy státu jsou vyšší než výdaje. A příjmy státu tvoří daně. Ty se sice naoko nezvyšují, ale inflace poblíž 20 procent se rovná masivnímu, ač skrytému zvýšení daní na úsporách. Domácnosti mají v bankách uložených 3,3 bilionu korun, což znamená, že za pouhý půlrok tím přijdou o 300 miliard korun.\n\nProč na ztrátě domácností vydělá stát? Zaprvé, jak jsme viděli, státní dluh je zhruba stejně velký jako úspory domácností. Ztráta věřitele je zisk dlužníka. Zadruhé a obecněji, všechny peníze jsou druh státního dluhu. Například každá bankovka je závazek, který má vůči držiteli národní banka, tedy státní instituce. Když je vládě nejhůř a hrozí bankrot, národní banka vždy může koupit dluhopisy za nově vytvořené peníze. Podívejme se na eurozónu.\n\nInflace je tedy forma státního bankrotu. Ten může mít řadu jiných podob: nezaplacení splátky držitelům dluhopisů, nezaplacení důchodu seniorům, drastické zvýšení daní zaměstnancům. Vždy se jedná o porušení společenské dohody, kterou každý z nás potichu se státem uzavřel. Dohoda je: budu pracovat a platit mírné daně. Ty, státe, mě za to necháš žít v klidu a ve stáří mi dáš důchod, který jsi mi slíbil.\n\n## Potřebujeme novou smlouvu se státem\n\nSoučástí dohody nebylo, že stát nechá za tři roky shořet třetinu našich úspor, což se stane dohromady za léta 2021–2023. Součástí dohody nebylo, že k rekordní inflační dani stát ještě přidá vyšší daně z práce, což hrozí v dalších letech. Součástí dohody nebylo, že generace dnešních třicátníků bude mít třetinový důchod oproti důchodcům současným, což je jistota současného systému.\n\nDokud se nerozhodneme úplně překopat náš důchodový systém, a dohodnout se tak na nové společenské smlouvě, bude naše země neustále v insolvenci. Forma bankrotu se bude měnit, ale nejčastější vždy bude inflace: český střadatel je nenáročný. Nepřesouvá svoje úspory do bank s vyšším úrokem. Nevyžaduje po politické reprezentaci jednoznačné vymezení úkolu cenové stability, který Ústava zadává národní bance.\n\nBuďme nároční. Chtějme po našich poslancích a senátorech novelu Zákona o ČNB, která jasně řekne, že banka se musí snažit o dlouhodobou stabilitu průměrných cen. Ne o kladnou inflaci jako teď. Bez inflace se každé zvýšení daní bude muset odhlasovat v parlamentu, jako už dnes jakákoli jiná daň kromě daně inflační. Bez inflace musí vláda hledat řešení veřejných financí v rámci naší společenské smlouvy – nebo nám nabídnout smlouvu novou."
  },
  {
   "id": "zi-zrusme-inflaci-je-to-jen-nase-volba-rika-tom",
   "title": "Zrušme inflaci. Je to jen naše volba",
   "date": "2022-09-16",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Forbes",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://forbes.cz/zrusme-inflaci-je-to-jen-nase-volba-rika-v-komentari-tomas-havranek/",
   "standfirst": "Inflace není přírodní katastrofa, kterou musíme pasivně trpět podobně jako záplavy nebo zemětřesení. Je to naše volba, inflací můžeme letos trpět naposledy. Jak dosáhnout změny? Nad tím se v komentáři zamýšlí profesor ekonomie Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/zi-zrusme-inflaci-je-to-jen-nase-volba-rika-tom/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-09-16_zi-zrusme-inflaci-je-to-jen-nase-volba-rika-tom.md",
   "word_count": 755,
   "text": "Dvouciferná inflace nás pálí, ale je to zároveň šance se jí propříště úplně zbavit. Zrušení inflace vyžaduje reformu měnového systému. A reforma se nejlépe prosazuje, když starý systém selhal.\n\nDnes centrální banky formálně usilují každý rok o dvouprocentní inflaci. Když se blíží nule, agresivně se ji snaží zvýšit. Když je ale inflace na čtyřech, nebo dokonce na sedmnácti procentech, v jejím snižování stejně agresivní nejsou. Bojí se víc deflace než dvouciferné inflace, chovají se nesymetricky. Víme tedy, že v tomhle systému průměrná inflace nebude dvě procenta, bude vyšší. Takzvané cílování inflace je mrtvé.\n\nKe zrušení inflace v Česku přitom stačí změnit zákon o České národní bance. Podle Ústavy má banka za úkol péči o cenovou stabilitu. To ekonomicky neznamená nic jiného než stabilitu průměrných cen. Pojďme to takhle upřesnit v zákoně, ať má národní banka jasné a srozumitelné zadání. Ať si nestanovuje cíl sama.\n\nNavíc navažme platy sedmičlenného vedení banky na dodržování cenové stability: například štědré bonusy za inflaci pod dvěma procenty a naopak snížení platu na polovinu při inflaci nad pět procent. Finanční motivace podle výkonu je běžná ve všech velkých firmách.\n\nPředstavme si, že takovou změnu zákona parlament zítra odhlasuje, případně se pro ni guvernér národní banky rozhodne z vlastní vůle. Co se v praxi změní? Meziroční inflace neklesne ze sedmnácti procent na nulu okamžitě – ale banka bude muset zajistit, aby ceny už dále nerostly z měsíce na měsíc. Bude garantovat, že cena průměrného zboží a služeb bude zhruba stejná v září 2022, v lednu 2027 i v prosinci 2070.\n\nK tomu bude muset posílit korunu, aby se zlevnilo dovážené zboží. To může udělat tak, že během dvou let postupně odprodá všechna eura, která nakoupila během intervencí proti koruně z let 2013–2017. Posílení koruny ale nebude stačit, inflaci nezastaví ihned. Energie zdražují příliš rychle a průměrné ceny ještě nějaký čas porostou i se silnou korunou.\n\nProto další roky, až energetická krize odezní, bude národní banka tolerovat mírné snižování cen (deflaci). Nebude se tedy o nulovou inflaci snažit otrocky každý rok, protože to by mohlo do ekonomiky přinášet zbytečné šoky. Bude se snažit o nulu v dlouhodobém průměru, ideálně pěti letech, abychom se mohli při spoření a investování spolehnout na cenovou stabilitu. Abychom na inflaci a hodnotu peněz mohli přestat myslet, podobně jako neprobíráme každý měsíc v médiích definici metru nebo minuty.\n\nŽe je cenová stabilita utopie? Ve Švýcarsku byly průměrné ceny v roce 2021 stejné jako v roce 2008. Zásadní rozdíl oproti Česku je, že Švýcarská národní banka se snaží o inflaci pod dvě procenta, takže toleruje i inflaci nulovou. Že je Švýcarsko speciální případ? Inflace neexistovala ve většině vyspělých zemí od konce napoleonských válek až do první světové války; ceny průměrného zboží byly celé století prakticky stejné. Přitom to bylo období neslýchaného hospodářského rozmachu.\n\nKaždoroční inflace je vynález dvacátého století, který trvá zhruba sto let – oproti nejméně pěti tisícům let existence peněz. Moderní ekonomický výzkum ukazuje, že inflace v dlouhodobém měřítku ekonomickému růstu nijak nepomáhá.\n\nJe mýtus, že inflace promazává kola ekonomiky. Je mýtus, že mírná deflace škodí. Tak proč inflaci skoro všechny státy světa – kromě zmiňovaného Švýcarska – dlouhodobě tolerují? Pomáhá totiž skrytě financovat státní a další dluh. Úspory českých domácností jsou aktuálně 3,3 bilionu korun. Při průměrné patnáctiprocentní inflaci tak zaplatíme inflační daň 500 miliard za rok. Kvůli inflaci se nám letos rekordně snížily jak platy, tak celoživotní úspory.\n\nDosáhnout cenové stability opravdu nelze bez mohutného posílení koruny. Takové posílení nepotěší vývozce a možná dostane naše hospodářství do recese. Recese bude bolet, ale za rok nebo dva přejde. Oproti tomu dvouciferná inflace, kterou v současném systému cílování inflace nikdo neopraví, nenávratně ničí naši celoživotní práci v podobě úspor.\n\nTrvalé zdražení je horší než krátká recese, díky které bychom se inflace navždycky zbavili a mohli se spolehnout, že hodnota našich peněz bude stejná dnes i za dvacet let. Zrušit inflaci je nejenom možné, ale i správné – od roku 1990 vyšlo před dvě stě studií, počítajících míru zdravé inflace, a jejich průměrný výsledek je jasný: nula.\n\nInflace není přírodní katastrofa, kterou musíme pasivně trpět podobně jako záplavy nebo zemětřesení. Je to naše volba, inflací můžeme letos trpět naposledy. Stačí přesvědčit většinu poslanců nebo guvernéra národní banky.\n\nProfesor ekonomie na Univerzitě Karlově, výzkumník v Centru analýz hospodářské politiky (Londýn) a Centru inovací meta-výzkumu (Stanford). Exporadce bankovní rady, tehdejšího viceguvernéra i nynějšího guvernéra České národní banky, kde pracoval 10 let. Zahraniční vědci a mezinárodní instituce jeho výzkum používají nejčastěji z českých ekonomů. V roce 2020 působil jako historicky první zástupce ČR za ekonomii a finance v hodnocení Evropské výzkumné rady."
  },
  {
   "id": "rozhlas-interview-plus-inflace",
   "title": "Za vysokou inflaci může špatná politika centrální banky",
   "date": "2022-08-15",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Český rozhlas Plus",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "audio",
   "original_url": "https://plus.rozhlas.cz/za-vysokou-inflaci-muze-spatna-politika-centralni-banky-mini-ekonom-havranek-8807137",
   "interviewer": "Jan Bumba"
  },
  {
   "id": "iv-sz-zrusme-inflaci",
   "title": "Zrušme inflaci, říká exporadce guvernéra Michla",
   "date": "2022-08-10",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-finance-zrusme-inflaci-rika-exporadce-guvernera-michla-211296",
   "standfirst": "Je třeba masivní posílení koruny. Ideálně prodat všechna eura, co nakoupila ČNB během intervencí mezi roky 2013 a 2017, říká ekonom z Karlovy Univerzity Tomáš Havránek, který působil jako poradce guvernéra Aleše Michla.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "interviewer": "Jiří Zatloukal",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/iv-sz-zrusme-inflaci/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-08-10_iv-sz-zrusme-inflaci.md",
   "word_count": 2653,
   "text": "Guvernér České národní banky Aleš Michl by si měl na kobereček pozvat ředitele největších bank a nařídit jim zvýšení úrokových sazeb na běžných a spořicích účtech. Lidé by tak více spořili a méně utráceli, a inflace by se zpomalila.\n\n„Ideálně by si měl guvernér pozvat ředitele největších bank, to je Aleš Blažek (ČSOB), Jan Juchelka (Komerční banka), Tomáš Salomon (Česká spořitelna), a říct jim: pánové my vám platíme za vaše úložky v ČNB sedm procent, vy platíte průměrně domácnostem za stejné peníze na uložených úsporách jedno procento. Takže sedmkrát méně, chápu, že potřebujete nějak vydělat, ale musí to mít svoji míru,“ říká Tomáš Havránek, profesor Karlovy univerzity a bývalý poradce viceguvernéra ČNB Mojmíra Hampla a také současného guvernéra Aleše Michla.\n\nGuvernér Aleš Michl a Bankovní rada na minulém zasedání nechali úrokové sazby beze změny. Byl to podle vás dobrý krok?\n\nUdělal bych to asi podobně, byl bych pro stabilitu sazeb, protože dnes už je efektivita dalšího zvyšování poměrně pochybná. A to z několika důvodů, jednak firmy si berou hodně úvěrů v eurech, kam se ta sazba nijak nepromítá. Do spořících účtů se to zvyšování úroků taky moc nepromítá, a hypotéky už jsou skoro mrtvé díky vysokým cenám nemovitostí a regulaci ČNB.\n\nMožná se shodneme na tom, že klíčové pro další vývoj inflace jsou tzv. inflační očekávání, což je psychologie davu, společnosti, tedy jakou čekají lidé inflaci do budoucna. Dokáže Michl dobře přesvědčit veřejnost, že ta inflace půjde brzy dolů?\n\nMožná je ještě na to brzo soudit, abychom takto Aleše Michla odsuzovali nebo naopak chválili. Sice bych pro tu stabilitu byl, ale hlasoval bych pro dramatičtější posilování koruny. Inflace sama nezmizí a je potřeba něco dělat.\n\nJe třeba masivní posílení koruny, a nejen bránit oslabování, ale aktivně korunu posilovat, ideálně prodat všechna eura, co nakoupila ČNB během intervencí proti koruně mezi roky 2013 a 2017, tedy těch 75 miliard eur.\n\nNeprodávat najednou, ale postupně, třeba během dvou let každý měsíc prodávat tři miliardy eur. A už oznámení tohoto opatření by vedlo k velkému posílení koruny. Ta by pak volně plavala na silnější hladině.\n\nPomohlo by to ta očekávání dalšího nárůstu inflace zlomit, kdybyste viděli hned mnohem silnější korunu, že ta banka je s tím něco ochotná dělat. To není nic nového.\n\nTady je velký problém pro exportéry, kteří vyváží do zahraničí, kdyby koruna posílila na 22 korun, nebo 20 korun. Na druhé straně se posílení koruny nepromítne tolik do snížení inflace. Když se koruna posílí o dvě koruny, tak je to snížení inflace je v řádech desetin procenta nebo maximálně jednotek procent.\n\nTo máte pravdu, ale ten mechanický dopad není takový, že bychom tu inflaci mohli smazat jen pomocí kurzu. Ale vy jste zmiňoval očekávání a my vidíme, že centrální banka zvyšovala sazby a ta inflace nám stále roste, teď se blíží 20 procentům. Posilování koruny je důležité pro očekávání, pro naši víru, že se to zlepší. Aby bylo vidět, že něco dělá, co se projeví, co tu inflaci sníží, co ji dostane zpět pod hranici 20 procent.\n\nDruhá věc je, že pokud ČNB začne uměle posilovat českou měnu, která je v tom světě finančních trhů poměrně malá, a má malou sílu, tak ji spekulanti snadno přetlačí. Počítáte s tímto?\n\nTo se děje teď, teď banka brání hladinu kurzu, což je takticky špatně, protože kdyby se spekulant rozhodl proti ní masivně jít, tak ona to nemůže vyhrát. Kdežto když se zaváže k tomu, že prodává nějaký objem postupně, tak proti tomu nemůžete nějak spekulovat.\n\nMůžete spekulovat, můžete počkat až prodá všechny devizové rezervy a pak ta měna znovu oslabí?\n\nTo je potom ale hodně nákladná věc, i vzhledem k vysokým úrokovým sazbám.\n\nAle možná bych ještě zmínil to rozhodnutí o sazbách. Co je potřeba udělat, je donutit nebo motivovat banky, aby zvýšily úroky na spořících účtech. Ideálně by si měl guvernér pozvat ředitele největších bank, to je Blažek, Juchelka, Salomon a říct jim, pánové my vám platíme za vaše úložky v ČNB sedm procent, vy platíte domácnostem v průměru za stejné peníze jedno procento na uložených úsporách. Takže sedmkrát méně. Chápu, že potřebujete nějak vydělat, ale musí to mít svoji míru. Máte svoje náklady, ale kdyby se dali na spořících účtech šest procent bez omezení, čili ne do 100 tisíc, 200 tisíc, ale bez omezení, tak pořád neproděláte, nám to pomůže tu inflaci srazit.\n\nKdyž to neuděláte, tak ten guvernér má na ně silné páky. Může zvýšit kapitálovou přiměřenost, aby oni nemohli na dividendách odvádět tolik zisku do zahraničí. Může tlačit na zavedení bankovní daně, lobovat u vlády, která jakmile se jednou zavede, tak už se nikdy nezruší. Ty daně by platily navždy. Oni se dobře rozmyslí a toto by pomohlo mnohem víc pro tlumení inflace, pro motivace k úsporám než další zvyšování repo sazeb ČNB na osm, 10 či 15 procent, když nemáte tu transmisi do klientských sazeb na úsporách.\n\nVy sám prosazujete myšlenku zrušit úplně inflaci. Jak ji chcete zrušit?\n\nKaždá centrální banka inflaci může zrušit prostě tak, že ovládá cenu peněz a množství v ekonomice. Nástroje by byly hodně podobné, jako se používají teď, větší důraz na kurzovou složku čili posilování koruny.\n\nJakmile se vyřeší ta transmise, jak jsme se o tom bavili, vyšší úrokové sazby, aby se to odráželo ve spořících účtech a pak zvyšování sazeb. O tom v ekonomii není velký spor, že to udělat lze. To i na stránce zrusmeinflaci.cz detailně popisujeme.\n\nOtázka je, jestli to je vlastně to, co bychom měli chtít. A tam máme asi 25 argumentů, proč ukazujeme, že je to správná věc, proč neplatí ten argument, že inflace promazává kola ekonomiky.\n\nVy prosazujete, aby se této myšlenky chytnul některý prezidentský kandidát, který bude teď usilovat o úřad prezidenta republiky a následně, aby do bankovní rady jmenoval někoho, kdo tyto myšlenky prosazuje. Mluvil jste o tom už s někým?\n\nZatím ještě ne, samozřejmě mám své kandidáty, čekám, jak se k tomu postaví.\n\nChcete, aby nový prezident do Bankovní rady jmenoval například vás, který o to usilujete?\n\nMyslím, že jsem na to ještě mladý. Rozhodně nemám problém s tím, když by to měl být spíš někdo zkušenější, třeba Jakub Seidler (hlavní ekonom České bankovní asociace, pozn. red.), který má mnohem víc zkušeností s bankovním sektorem. Nebo Filip Matějka (profesor na CERG-EI, pozn. red.), který je lepší než já.\n\nPodle zpráv ČNB má po prázdninách dosáhnout inflace meziročně 20 procent. Jak dosáhnout toho, aby se srazila na nulu a ceny přestaly tak rychle růst? Inflace je tempo zvyšování cen.\n\nV první řadě je to teď hodně podobné, jako když chcete mít inflaci na dvou procentech. Rozdíl mezi 20 procenty a dvěma procenty je stejný jako rozdíl mezi 20 procent a nulou. Takže ty nástroje jsou hodně podobné. Je to posilování koruny, další zvyšování sazeb potom, co se vyřeší ta transmise, byla by to dlouhodobá záležitost.\n\nAle i kdybychom zůstali v tom rámci dvou procent, to je optimální inflace, tak pořád to platí v průměru. A tím se chlubila i minulá bankovní rada a současný guvernér, i loni, že tady v Česku máme inflaci v průměru dvě procenta.\n\nTeď máme inflaci 20 procent, a abychom byli na průměru dvou procent, tak i v tomto rámci je potřeba mít několik let inflaci na nule, abychom se na to dostali. To je taková zkouška, zkoušeli bychom pět let, jestli to tam nezpůsobuje nějaké problémy, pořád v tom rámci inflačního cílování průměrné inflace. A kdybychom viděli, že to je v pohodě, tak si můžeme cenovou stabilitu opravdu nechat napořád.\n\nTo znamená, že v krátkodobém tří až pětiletém horizontu ceny někdy porostou a pak ceny budou klesat. Vrátím se ke koruně, pokud posílíte korunu, tak exportérům to nesmírně uškodí, začali by krachovat, v tom nevidíte problém u české exportní ekonomiky?\n\nZa prvé ten jediný ústavní úkol národní banky je cenová stabilita, tam nemáte nic o exportérech ani o nezaměstnanosti. A za druhé během těch intervencí proti té koruně, to by bylo jen obrácení intervencí, tehdy národní banka pomáhala exportérům. Teď by stejně pomohla importérům. Čistě by to byla nula.\n\nTo není pravda, protože česká ekonomika je exportní, takže většinu HDP nebo většinu výkonu ekonomiky vytváří export, ne domácí trh, tady není tak silný domácí trh. Posílení koruny by ekonomiku disproporčně poškodilo.\n\nRovná se to v tom, že to je spravedlivé. Samozřejmě chápu, že dopad do nezaměstnanosti by nebyl symetrický. Ale z hlediska pomoci exportérům, importérům by to byla nula od nuly pojde, napravení toho předchozí tištění peněz, uvolňování měnové politiky.\n\nVelký problém by deflace byla i pro banky. Vezměme například, že by se začala snižovat hodnota nemovitostí. Banky by musely po klientech, kterým daly na ty nemovitosti úvěry, žádat další peníze, aby nebyla zástava úvěru nižší než hodnota půjčených peněz. Nebo je dokonce zesplatňovat, což by mohlo způsobit vlnu krachů v ekonomice nebo platebních neschopností. Jak se díváte na toto?\n\nKdyby posílení koruny vyvolalo recesi?\n\nVy říkáte, že ty ceny v ekonomice by fluktuovaly, nebyly by vůbec konstantní, někdy by posílily, někdy by se ceny snížily. A kdyby se snížily, tak najednou banky musí požadovat po svých klientech další peníze, které by klienti nemusely mít?\n\nPokud máte cenovou stabilitu, tak všichni ví, že když vám dočasně klesají mzdy v průměru, tak zase potom porostou, aby se vrátily na původní hladinu, kde mají být dlouhodobě.\n\nTo může trvat několik let.\n\nAle tím, že to čekáte, tak víte, že nemovitost nebo jiné zboží v ekonomice bude mít zas tu hodnotu potom vyšší.\n\nSamozřejmě, ale přece banky nemohou čekat pět let, pokud jim hodnota zástavy klesne natolik, že by musely v účetnictví dělat oprávky a požadovat po klientech další zástavu, aby to dorovnaly. V hypotékách to vidíme. Poskytují se na 80 procent LTV, dřív se poskytovaly na 100 procent. Pokud by hodnota nemovitostí klesla třeba na 70 procent celkové hodnoty dluhu, tak to je pro banky velký problém.\n\nHypotéky jsou na mnoho let, typicky 20 až 25 let.\n\nDobře, ale ta banka dělá účetnictví každý rok. To by musely požadovat i během těch třech až pěti let po lidech další peníze. Nebo po firmách.\n\nTakto to rozhodně není. Během krize v roce 2008 až 2009 ty ceny klesaly a nic takového se nedělo. Ten můj návrh není žádná deflační spirála, naopak stabilita. Když máte deflaci, o to silnější má být reakce měnové politiky na srovnání té situace. Tedy pokud to bude kredibilní a pokud tomu budeme všichni věřit, pokud ne, tak to nemá smysl.\n\nCentrální banka musí být kredibilní, to složení bankovní rady musí být kredibilní. Vy jste se ptal, kdo by tam měl být, klidně by tam mohli být zahraniční experti. Nejlepší ekonom v Česku je na nějakém místě 1500 globálně. Není důvod, proč bychom si neměli najímat na tu důležitou práci nejlepší zahraničí experty.\n\nTřeba John Cochrane, bývalý prezident Americké finanční asociace nebo kdokoliv, kdo je v první stovce top ekonomů. Ani já, ani nikdo jiný, ale tito špičkoví lidé. My je můžeme zaplatit, ta banka má takové rezervy, že jen trochu lepší správa těch rezerv, což se Aleš Michl chystá konečně dělat, vám zaplatí 100 takových špičkových lidí. Nevidím důvod, proč vybírat jen z toho českého rybníčku.\n\nKdyby vaší tezi všichni věřili, tak je ekonomika stabilní. Ale z historie vidíme, že ekonomika prochází permanentně krizemi jednou za deset, pět let. Takže jednou ceny rostou, jednou klesají, úplně se to asi vymýtit nedá. Pojďme ale k tomu Švýcarsku, vy dáváte vždycky Švýcarsko za příklad. Proč mají tu inflaci nižší?\n\nŠvýcaři mají něco mezi nulou až dvěma procenty. Když je inflace nula, máte cenovou stabilitu, tak jim to nevadí, oni nemusí dělat žádné speciální operace. Oni mají záporné úrokové sazby, ale přesto mají 13 let stabilní ceny, ceny teď, i po tom velkém výbuchu (pandemie, pozn. red.) v roce 2022, jsou o tři procenta vyšší než v roce 2008.\n\nJeště loni byly stejné jako v roce 2008. Tam máte de facto cenovou stabilitu, což je ten náš návrh. Vidíte, že to může fungovat. Samozřejmě oni jsou speciální případ.\n\nOni mají trochu jiné předpoklady. Mají energii z jaderných elektráren, ale hlavně z obnovitelných zdrojů, ze svých vodních elektráren, která je daleko levnější. My máme strukturu ekonomiky jinou, většina elektřiny je z uhelných elektráren, kupujeme si ji na trhu, nemáme ji z obnovitelných zdrojů. To jim tu inflaci výrazně snižuje. Dále je to rezervní měna, kterou všichni chtějí. V krizi jejich frank posiluje, ale korunu nikdo v krizi nechce.\n\nProč je to rezervní měna? Protože nemají tu inflaci.\n\nProtože je to silná ekonomika.\n\nProtože ten frank neztrácí svoji hodnotu, je to dlouhodobě silná měna, která posiluje oproti těm ostatním inflačním měnám. Koruna by mohla tím směrem vykročit a jenom díky tomu by posílila taky, kdyby byl ten režim cenové stability kredibilní, ne dvou procentní inflace. I když, co bychom dneska za ní dali.\n\nKdy si myslíte, že se by ta současná, rapidní inflace 20 procent mohla dostat zase na nějakou přijatelnou hranici?\n\nDoufám, že příští rok, ale k tomu je nutná podmínka opravdu aktivně využít ten kurz. Posílit korunu tím, že zrušíme ty intervence proti koruně, těch 75 miliard euro, ty prodáme a tím skartujeme dva biliony korun, které tehdy byly ne vytištěné, ale vymačkané na klávesnici. To je ta nutná podmínka toho, abychom viděli nějakou fundamentální změnu v té pádivé inflaci, kterou dnes vidíme.\n\nVidíte, že tyto myšlenky by mohla prosazovat Rada v novém složení?\n\nMyslím si, že ano. Vidíte sám, že i to investování devizových rezerv se podařilo prosadit.\n\nZatím bylo prodáno asi 10 procent těch obřích devizových rezerv.\n\nAno, ale pořád jsou to desítky miliard eur. Ty objemy jsou takové, když toto oznámíte a vy byste proti tomu jako hedgeový fond šli, je velmi těžké si to nějak zdůvodnit a financovat. Protože ČNB má tolik peněz jako největší hedgeové fondy. To je něco, co by fungovalo. Je to vlastně jediná možnost.\n\nVidíte riziko, že začne spekulace, která bude počítat s tím, že dříve nebo později – za rok, za dva, za půl roku, až devizové rezervy dojdou – tak nebude moci česká banka bránit českou korunu a je tam možnost toho prudkého oslabení, pokud se proti ní bude sázet?\n\nTak teoreticky je toto možné vždycky, ale před těmi intervencemi v roce 2013 ty rezervy byly asi 40 miliard eur a minimálně o 100 miliard eur méně než teď. A už tehdy jsme se bavili o tom, že jich je hrozně moc.\n\nPokud bylo 30, 40 miliard hrozně moc, tak 150 miliard je prostě tolik, že to je absolutně zbytečná částka. A když je prodáte, tak ten tlak na to posílení koruny bude takový, že jít proti tomu je strašlivě nákladné. Obzvlášť když máte repo sazbu sedm procent, financování té krátké pozice je strašně drahé.\n\nNedovedu si představit, kdybychom to spustili, že by za rok byla koruna slabší kvůli nějakému spekulačnímu toku. Je to prakticky vyloučená věc.\n\nExportéři by to tedy podle vás přežili? Nezkrachovala by tady třeba třetina ekonomiky nebo aspoň desetina. Marže u podniků, které dodávají do německého automotive, nejsou nijak zázračné, takže posílení koruny by jim je mohlo krásně vymazat a řada firem by skončila?\n\nTo by mohlo, dost možná bychom měli místo nulového růstu jemnou recesi, i v ročním vyjádření. Ale tak, ptejme se, co je z toho horší? Drobná recese rok nebo dva nebo inflace ve výši 20 procent, co nám žere nejen letošní úspory, celoživotní práci, ale celoživotní úspory?\n\nPro mě osobně je lepší projít si nějakou krátkou recesí, možná to bude bolet spoustu lidí více než mě, to přiznávám. Já sám na inflaci vydělávám. Mám hypotéku, která je velká, sazby pod dvě procenta.\n\nVydělával byste v případě, že by se vám zvyšoval nominální příjem. Jinak nevyděláváte a jste na tom stejně.\n\nLetos se ale ty mzdy musí zvýšit už jen proto, že vám strašně klesly v reálném vyjádření, ale produktivita práce neklesla. Abyste byli zpátky v normálu, v průměru za poslední roky, musí ty mzdy příští rok růst bohužel z hlediska inflace, ale musí růst minimálně o 15 procent v průměru.\n\nTak to bude, jinak nemůžete mít věčně dvoucifernou inflaci, aby vám nerostly platy. To neodpovídá té produktivitě česká, která pořád není malá a hlavně se nezmenšuje."
  },
  {
   "id": "jak-urokove-sazby-ovlivnuji-inflaci",
   "title": "Jak úrokové sazby ovlivňují inflaci? Ekonomové nevědí",
   "date": "2022-07-12",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67090440-jak-urokove-sazby-ovlivnuji-inflaci-ekonomove-nevedi",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/jak-urokove-sazby-ovlivnuji-inflaci/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-07-12_jak-urokove-sazby-ovlivnuji-inflaci.md",
   "word_count": 433,
   "text": "Kdyby národní banka nezvyšovala sazby, byla by dnes inflace až 25 procent. Alespoň to tvrdí bývalý guvernér Jiří Rusnok. Kdyby banka nezvyšovala sazby, byla by inflace nižší než aktuálních 16 procent. To zase tvrdí Jan Švejnar, mezinárodně nejznámější český ekonom. Dva elitní odborníci se neshodnou na tom, jestli zvyšování úroků inflaci snižuje, nebo zvyšuje – natož na síle a zpoždění takového opatření.\n\nTěžko můžeme šmahem odsoudit tvrzení bývalého guvernéra národní banky na jedné straně a zakladatele institutu CERGE-EI na straně druhé. Ale oba pravdu mít nemohou. Aby toho nebylo málo, existuje třetí názorový proud, reprezentovaný třeba současným guvernérem Alešem Michlem: úroky na současnou inflaci skoro žádný vliv nemají, vývoj inflace má v rukou vláda. Co na tato rozporuplná tvrzení říká ekonomický výzkum?\n\nZaprvé, je opravdu možné, že zvýšení sazeb krátkodobě zvyšuje inflaci. Zjišťuje to zhruba polovina vědeckých studií na toto téma. Je tedy kuriózní, že někteří představitelé národní banky takové tvrzení zesměšňovali. Sám si ale také nemyslím, že vyšší sazby v Česku vedou k vyšší inflaci. Podniky mohou vyšší úrokové náklady přenášet do cen, ale tento efekt je přebit silnější korunou, ke které vyšší úroky přispívají.\n\nZadruhé, vliv sazeb není jistý ani v delším období, byť tady už velká většina výzkumu ukazuje, že vyšší sazby inflaci tlumí. Jednou z výjimek je neofisheriánský přístup, ve kterém očekávané zvýšení sazeb vede k vyšší očekávané inflaci. Toto je literatura, na kterou se zřejmě odkazuje Jan Švejnar. A tvrzení Aleše Michla jsou nejvíce konzistentní s fiskální teorií cenové hladiny reprezentovanou Johnem Cochranem.\n\nZatřetí, i pokud se nakonec shodneme na znaménku, není vůbec jasné, jak silně a s jakým zpožděním úroky na inflaci působí. Průměrný odhad ze 67 studií říká, že zvýšení sazeb o 0,25 procentního bodu sníží ceny o 0,225 procenta za 29 měsíců. Výsledky se ale hodně liší, není to trojčlenka a není možné spolehnout se na jeden matematický model, byť sofistikovaný jako v případě ČNB.\n\nJe namístě přiznat, že my ekonomové toho stále víme méně, než kolik by centrální bankéři potřebovali. Nevíme, jak působí jejich základní nástroj. Co je horší, neshodneme se ani na tom, o co se mají snažit. Přes 220 studií v průměru ukazuje, že nejzdravější inflace je žádná inflace. Přesto se centrální banky ze zvyku snaží o dvouprocentní inflaci, aniž by to uměly vysvětlit – podívejte se, co na tohle klíčové téma (ne)říká webová stránka naší národní banky.\n\nEkonomiku neumíme modelovat trojčlenkou úroky – kurz – inflace. To je na jednu stranu frustrující. Na druhou to ale ukazuje, že v ekonomii je pořád spousta místa pro užitečný výzkum. A ten by nové vedení národní banky mělo po letech útlumu podpořit a posílit."
  },
  {
   "id": "kontext-cnb-selhava-a-slape-na-plyn",
   "title": "Kontext: ČNB selhává a šlape na plyn. Ať rozprodá devizové rezervy",
   "date": "2022-06-11",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "iDNES.cz",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "audio",
   "original_url": "https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/podcast-kontext-tomas-havranek-inflace-ceska-narodni-banka-ales-michl.A220610_141645_ekonomika_imzv"
  },
  {
   "id": "vzkaz-rasina-guvernerovi-cnb",
   "title": "Vzkaz Aloise Rašína guvernérovi ČNB: Dokud nesnížíš inflaci, sniž si plat",
   "date": "2022-06-02",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67076600-ales-michl-vzhlizi-k-aloisi-rasinovi-co-by-tedy-s-inflaci-delal-on",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/vzkaz-rasina-guvernerovi-cnb/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-06-02_vzkaz-rasina-guvernerovi-cnb.md",
   "word_count": 382,
   "text": "Nový guvernér národní banky obdivuje Aloise Rašína, otce československé koruny. Ve svém prvním rozhovoru po jmenování dokonce nechal na střechu banky vynést dva Rašínovy obrazy, aby se s nimi mohl vyfotit.\n\nJasné přihlášení k Rašínově odkazu je správné. Jenže nestačí jen opakovat krédo „pracuj a šetři“. Šetření je mrtvé, zabily ho centrální banky úroky menšími než inflace. A Rašín inflaci neporazil šetřením, ale masivním posílením koruny.\n\nTu můžeme dnes posilovat snáz než před sto lety. Tehdy si republika musela devizové rezervy půjčovat v zahraničí. Teď máme 161 miliard eur, za které jsme vytvořili biliony korun. Ty biliony mají banky převážně uložené v národní bance, která jim platí 5,75 procenta ročně. V zahraničí na rezervách vyděláváme dlouhodobě jenom dvě procenta, takže celý podnik děsivě prodělává.\n\nJde ke cti nového guvernéra, že chce zvýšit podíl akcií v rezervách, aby podnik vydělával. Podobně vznikl singapurský fond bohatství GIC, hodně akcií v rezervách mají také Švýcaři. Dlouhodobě taková investice pomůže veřejným financím, ale problém s inflací v této dekádě neřeší.\n\nPřitom péče o cenovou stabilitu je jediným ústavním úkolem národní banky. Pro dosažení tohoto úkolu musí při 15procentní inflaci použít všechny dostupné prostředky. Pokud tak vědomě nečiní, cíleně porušuje ústavní zadání a historie ji za to odsoudí.\n\nSilná koruna je dnes lepším nástrojem než zvyšování úroků. V ekonomii se neshodneme, jak rychle a s jakou silou úroky na inflaci působí. Domácnosti, firmy a stát si tolik zvykly na dlouhodobě nízké úroky, že řada z nich už o moc vyšší nezvládne. Oproti tomu silná koruna působí rychle a jasně, a to i na nabídkovou inflaci, ceny benzinu a elektřiny.\n\nTaké posilování koruny bolí, hlavně vývozce. Ale vývozci vydělávali na minulých intervencích proti koruně, teď bychom intervence jen vynulovali. Jasně, nemůžeme korunu posílit hned o třetinu, abychom inflaci mechanicky úplně smazali. Ale koruna silnější o desetinu by dala jasný signál všem, že národní banka inflaci nebude tolerovat, přestali bychom čekat další dvojciferné zdražování.\n\nNový guvernér chce správně zrušit automatické zvyšování platů v národní bance o inflaci. Měl by ale jít dál a srazit platy sedmičlenné bankovní radě na polovinu, dokud inflace nespadne pod dvě procenta. Rada je za rekordní inflaci zodpovědná, měla by za své selhání přijmout následky.\n\nRašínův úkol pro člena bankovní rady je dnes jasný: Pracuj, abys inflaci zrušil. Dokud to nezvládneš, šetři na svém platu."
  },
  {
   "id": "litomysl-kruhovy-objezd",
   "title": "Nové kruháky ublíží tranzitu, pomohou Litomyšli",
   "date": "2022-06-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1654149983244_lilie_2022_06.pdf",
   "issue": "2022/6",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-kruhovy-objezd/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-06-01_litomysl-kruhovy-objezd.md",
   "word_count": 418,
   "text": "Městu se povedlo prosadit dva nové kruháky na hlavní silnici. Jeden u výjezdu z průmyslové zóny (směr Svitavy), druhý u Terozu (směr Mýto). Lidi už si stěžují, kruháky oblíbené nejsou. Jasné je, že výstavba způsobí otravné omezení na hlavní. A kruháky zpomalují provoz a přispívají k tvorbě kolon.\n\nKolony ale budou tak jako tak, protože provoz v Litomyšli před zprovozněním dálnice trhne rekordy. Teď jsou hlavními špunty světelná křižovatka a kruhák u Daliboru. Výsledkem bude přes den úplně ucpaná celá hlavní silnice ve městě.\n\nKdyž se postaví nové kruháky na obou koncích města, bude se doprava štosovat za nimi (z pohledu z Litomyšle). Kolony tedy budou delší než nyní, ale uvnitř Litomyšle bude snazší po hlavní silnici projet. Výsledek je špatný pro tranzit, ale je to lepší ze dvou blbých řešení pro nás, co v Litomyšli bydlíme a potřebujeme po hlavní někdy projet a dostat se jinam ve městě.\n\nNavíc i po dostavění dálnice se občas stane, že náš dálniční úsek se zavře kvůli nehodě, takže všechen provoz pojede přes město. Tady zase kruháky pomohou, aby uvnitř města nenastal dopravní kolaps. Je to tedy rozumné řešení, které se podařilo vyjednat i přes předchozí odpor ŘSD. Pomohl ale pan ředitel Mátl, no a žádné kruháky by nebyly bez aktivity pana starosty.\n\nŠkoda, že se zatím nepovedlo vymyslet „odšpuntování“ obou konců náměstí. Už teď se ve špičce stává, že na výjezdu z náměstí směrem na světelnou stojí kolona až za morový sloup. K tomu je podobně ucpaná silnice na Třebovou od školy Zámecká až ke světelné.\n\nTo je malá ochutnávka kalamity, která nastane, až třebovská silnice bude sloužit jako přivaděč k nové dálnici. Pro připomenutí: ano, oficiální dálniční přivaděč ze Třebové povede kolem zámku a školy na světelnou, poté dále po hlavní (Moravská nebo Kpt. Jaroše + Sokolovská, podle směru jízdy).\n\nDalší oficiální dálniční přivaděč se staví ve směru z Ústí a povede po Zahájské. Oba prochází vedle konců náměstí, a až po zprovoznění dálnice na přivaděčích provoz zesílí, nebude skoro možné ve špičce na náměstí vjet. Takhle jsme to v Litomyšli chtěli a odmítli jsme západní obchvat, který by z obou silnic odvedl většinu nové, ale i současné dopravy. Pořád nevím proč, třeba to víte Vy.\n\nProblém rychlé řešení nemá. Aspoň úplný zákaz kamionů na Zámecké kromě obsluhy? Věc k zamyšlení před komunálními volbami, neb nám chybí dlouhodobá dopravní strategie. Buďme však rádi za nové kruhové objezdy a konečně i rychlou přípravu dálnice díky starostovi a novému řediteli ŘSD. Bez těch dvou by dálnice nebyla ani za 10 let."
  },
  {
   "id": "dvtv-inflaci-muzeme-zrusit",
   "title": "Inflaci můžeme kdykoliv zrušit, centrální banky včetně té české selhaly",
   "date": "2022-05-13",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "DVTV",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "video",
   "original_url": "https://video.aktualne.cz/dvtv/havranek-inflaci-muzeme-kdykoliv-zrusit-centralni-banky-vcet/r~d074e14ad23211eca89f0cc47ab5f122/",
   "interviewer": "Martin Veselovský"
  },
  {
   "id": "dvtv-zemetreseni-v-cnb",
   "title": "Zemětřesení v ČNB bude bezprecedentní",
   "date": "2022-05-12",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "DVTV",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "video",
   "original_url": "https://video.aktualne.cz/dvtv/zive-zemetreseni-v-cnb-bude-bezprecedentni-byvaly-michluv-po/r~ed187658d21a11eca0d8ac1f6b220ee8/",
   "interviewer": "Martin Veselovský"
  },
  {
   "id": "cnb-pres-dotacni-eura-skryte-oslabuje",
   "title": "ČNB přes dotační eura skrytě oslabuje korunu, navzdory pádivé inflaci",
   "date": "2022-04-13",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-cnb-pres-dotacni-eura-skryte-oslabuje-korunu-navzdory-padive-inflaci-198048",
   "standfirst": "ČNB koruně nepomáhá, ale cíleně brání jejímu posílení. Eura z Bruselu určená na dotace totiž nepouští na trh, abychom je vyměnili za existující koruny. Vytváří za ně miliardy korun nových, píše v komentáři ekonom Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/cnb-pres-dotacni-eura-skryte-oslabuje/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-04-13_cnb-pres-dotacni-eura-skryte-oslabuje.md",
   "word_count": 603,
   "text": "Ještě několik týdnů potrvá, než se kvůli rekordní inflaci ČNB odhodlá mocně posílit korunu. Silná koruna má zatím podporu guvernéra Jiřího Rusnoka a Vojtěcha Bendy. Spolu nakonec přesvědčí další tři členy, které si guvernér do bankovní rady sám vybral. V sázce je kromě naší cenové stability i odkaz kariéry Jiřího Rusnoka. V největší zkoušce své profesní dráhy nesmí selhat.\n\nRadní se ale mohou shodnout na jedné věci hned teď: národní banka by dnes neměla bránit koruně v posílení. Bohužel přesně tohle se děje. Dotace z Bruselu by standardně tlačily na posílení koruny, protože přicházejí v eurech, která bychom museli na trhu vyměnit za koruny. ČNB si ale tahle eura ukládá do rezerv a vládě za ně posílá nově vytvořené, na klávesnici vymačkané koruny.\n\nV normální situaci takové opatření dává smysl. Přebytek přítoku dotací do Česka nad odtokem příspěvků do EU sice působí podobně jako čistý export, ale není to přirozený proces. Navíc přichází nárazově, takže může kurz koruny rozkolísat. Ale nejpozději od září, kdy ČNB začala šponovat sazby, to už smysl nedává: banka tahá za oba konce kurzového provazu najednou.\n\nJe fér dodat, že ČNB si problém možná uvědomuje, protože v lednu začala odprodávat některá eura ze zhodnocení svých rezerv. De facto tak intervenovala současně pro korunu i proti ní, což vejde jako kuriozita do učebnic makroekonomie. Se začátkem války prodej eur zastavila, trochu jich potom prodala v době největší paniky, pak zase přestala a postupný prodej obnovila na konci března.\n\n## Přestaňme vymačkávat nové koruny\n\nJste z toho trochu zmatení? Nejste sami. U prodeje eur ČNB oficiálně říká, že „transakce se budou uskutečňovat tak, aby jejich vliv na kurz byl minimální“. Nákup korun za eura korunu posílí, to nejde dělat „minimálně“. Buď je formulace úlitbou vývozcům v klasickém doublespeaku centrálních bank (podobně jako „cenová stabilita = 2% inflace“), nebo je z těch protisměrných a přerušovaných intervencí zmatená i bankovní rada.\n\nNavrhuji pravidlo, kterému budou rozumět všichni: prodávejme každý měsíc tolik eur, aby už nerostly devizové rezervy ČNB. Tedy aby ČNB v době pádivé inflace nevytvářela mačkáním tlačítek další koruny, když to neplní žádnou tržní potřebu. Dle současného tempa zvyšování rezerv by to znamenalo prodávat nejméně půl miliardy eur měsíčně.\n\nSamozřejmě lepší by bylo rovnou prodávat čtyřnásobek a hlasitě volat, že to děláme pro posílení koruny. K tomu dojde, ale většina v bankovní radě se ještě musí chvíli hledat. Zastavit skryté intervence proti koruně lze naopak ještě dnes, proti tomu jde argumentovat těžko. Nemusí to vypadat, že tak činí pod tlakem zvenčí. Stačí interní rozhodnutí, není nutné ho komentovat navenek.\n\n## K čemu máme rezervy?\n\nVelké a rostoucí devizové rezervy jsou fajn, jen když jsme připraveni je k něčemu využít. Jsou totiž drahé; stojí nás 5 %, jež musíme platit našim bankám, které si nově vytvořené koruny uloží u ČNB: aktuální účet dělá půl miliardy denně. To se nám přesto může vyplatit, pokud jsme ochotni rezervy použít pro cenovou stabilitu (ústavní cíl ČNB) nebo dlouhodobý výnos.\n\nBohužel neděláme ani jedno. Za posledních pět let rezervy vydělaly v zahraničních měnách průměrně 1,94 procenta ročně, což je zhruba stejně jako odhad rovnovážného tempa posilování koruny. Zatím tedy rezervy vydělávají skoro přesně nulu a to nemluvíme o inflaci. Pochvalme ČNB, že pod tlakem odborné veřejnosti konečně zvyšuje podíl akcií, ale dělá pořád žalostně málo.\n\nVěřme guvernérovi, že posílení koruny prosadí. Bude to pozdě, ale přece. Je ovšem neomluvitelné, aby ČNB do té doby intervenovala proti koruně, když je inflace 12,7 procenta. Za nově vytvořené koruny z dotačních eur nakupují firmy investiční zboží i ze zahraničí, což tlačí na slabší korunu a vyšší inflaci. Pokud to ČNB myslí s cenovou stabilitou vážně, přestane eura hromadit ještě dnes."
  },
  {
   "id": "ct24-90-minut-sazby-inflace",
   "title": "90' ČT24: O krocích centrální banky a vysoké inflaci",
   "date": "2022-04-01",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Česká televize",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "video",
   "original_url": "https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/ekonomika/zadny-strop-pro-zvedani-urokove-sazby-nemame-tvrdi-viceguverner-cnb-22082"
  },
  {
   "id": "cnb-zkroti-inflaci-jedine-posilenim-koruny",
   "title": "ČNB zkrotí inflaci jedině posílením koruny",
   "date": "2022-03-29",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-cnb-zkroti-inflaci-jedine-posilenim-koruny-195868",
   "standfirst": "Pokud chce ČNB opravdu bojovat proti inflaci, měla by místo zvedání úroků spíše svými devizovými rezervami posílit korun. To by totiž neomezilo tahouna hospodářství – spotřebu, tvrdí ve svém komentáři ekonom Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/cnb-zkroti-inflaci-jedine-posilenim-koruny/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-03-29_cnb-zkroti-inflaci-jedine-posilenim-koruny.md",
   "word_count": 681,
   "text": "Většina současných členů bankovní rady ČNB v minulosti podporovala oslabování koruny. Sám guvernér pro něj hlasoval mezi lety 2014 a 2017 celkem 25krát. Hlasovali tak proto, že nám hrozila deflace, tedy snižování průměrných cen. Přišel čas, aby se stejnou vervou bojovali i proti inflaci, která jinak letos přesáhne 15 %.\n\nBěhem intervencí proti koruně vytvořili obchodníci v suterénu národní banky dva biliony nových korun. Vytvořili je mačkáním tlačítek na klávesnici. Stejným způsobem lze dnes proces obrátit a dostat korunu na hladinu, kde by se nacházela nebýt intervencí.\n\nJistě, bankovní rada nemůže určit, kam až chce korunu posílit. Spekulanti by na tom vždy vydělali a mohli by ČNB i přetlačit. ČNB ale může postupně prodat eura, která nakoupila za 2 biliony nových korun. Tak ty nové koruny „odmaže“.\n\nKdyž ČNB slíbí, že budete prodávat 2 miliardy eur měsíčně, dokud inflace nespadne na nulu, už při takovém oznámení koruna skokově posílí, snadno na 22 korun za euro, a dál bude posilovat postupně. Tím rychle zlevní vše z dovozu, mimo jiné plyn a benzín. Zatím ČNB podpořila korunu jen symbolicky na začátku března.\n\nVývozci samozřejmě rádi nebudou, protože se jim sníží tržby přepočtené na koruny. Nicméně úkolem ČNB není podporovat vývozce, ale doručit cenovou stabilitu. Oslabováním koruny jsme pomáhali vývozcům, teď bychom to jen vynulovali a stejnou měrou pomohli dovozcům.\n\nAno, bankovní rada nyní úrokové sazby rychle zvyšuje. Když ale naposledy byla inflace 11 %, psal se rok 1998 a úroky byly 15 %. Teď jsou 4,5 %. Model ČNB musí blikat červeně a žádat okamžité zvýšení na 7 %. To ale nepomůže. Nebudeme spořit víc, když po odečtení inflace proděláme místo 6,5 % „jenom“ 4 %.\n\nAby takový krok měl význam, musely by se úroky zvýšit nad 11 %: pak se vyplatí spořit. To ale dnes nejde, protože by svoje dluhy nezvládala platit řada domácností ani stát. 7 % je hrubé maximum, které si ČNB může dovolit, ale stačit to nebude.\n\n## Nechme sazby být, posilujme korunu\n\nNemá tedy smysl zvedat dále úroky. Lepší je posílit korunu, což rozloží náklady mezi firmy a domácnosti. Firmy si mohou vzít úvěr v eurech za úroky blízké nule. Pro domácnosti je to mnohem těžší. Navíc firmy se proti posílení koruny stále můžou výhodně zajistit, třeba na 2 roky v kurzu 26,70 korun za euro.\n\nPosílení koruny také zbrzdí ekonomiku méně než překotné šponování úroků, protože nesetne spotřebu, která tvoří největší část hospodářství. Navíc pro firmy zlevní dovážené investiční zboží. Silná koruna sníží inflaci rychle, v řádu týdnů. Naopak změny úroků se v cenách plně projeví až za 2 roky, takže neřeší letošní problém.\n\nČNB má pravdu, že za část inflace nemůže. Nemůže za válku, nemůže za covid. Sama ale říká, že současná inflace je z poloviny domácího původu. Jak to, že před rokem nepředpověděla ani „kousek“ z téhle inflace? Jak potom chce řídit inflaci změnami úroků, které se projeví až za dva roky?\n\n## Ideální inflace? Nula\n\nPřišel čas přepsat učebnice centrálního bankovnictví. Vždyť tyto banky selhávají nejvíc od velké deprese ve 30. letech. Inflační cílování mělo zajistit, že inflace zůstane stabilní kolem 2 %. Přitom to vypadá, že celkový růst cen za roky 2021–2023 může dosáhnout 30 %.\n\nÚstava národní bance ukládá péči o cenovou stabilitu, ne o stabilní inflaci. Možná platí, že cenová stabilita = 2% inflace, i když tenhle vzoreček jsem nepochopil ani po 10 letech práce v ČNB. Dobře, ale i tak se v příštích letech snažme o nulu, dokud nebudeme mít 2 % v průměru i s debaklem 2021–2023.\n\nNavíc od roku 1990 vyšlo přes 200 vědeckých studií, které odhadují, jaká inflace je pro ekonomiku zdravá. A průměrný odhad takové ideální inflace je nula. Takže až skončí válka, je na čase dělat to, k čemu ČNB Ústava zavazuje: doručit skutečnou cenovou stabilitu.\n\nV sázce je věrohodnost národní banky, kterou současný guvernér a jeho předchůdci desetiletí budovali. V sázce je odkaz Jiřího Rusnoka jakožto jednoho z největších ekonomů ve službách republiky. Dvojciferná inflace není nevyhnutelná, Švýcaři ji mají dnes na 2 % a v průměru za 10 let na nule. Cestou je pevná měna, a tu nám může zařídit jedině rada ČNB."
  },
  {
   "id": "e15-zvysovani-uroku",
   "title": "Zvyšování úroků už nemá smysl. ČNB musí víc posílit korunu",
   "date": "2022-03-11",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "E15",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.e15.cz/nazory/tomas-havranek-zvysovani-uroku-uz-nema-smysl-cnb-musi-vic-posilit-korunu-1388360",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/e15-zvysovani-uroku/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-03-11_e15-zvysovani-uroku.md",
   "word_count": 512,
   "text": "Zásah České národní banky na podporu koruny, který minulý týden ohlásila, byl nevyhnutelný. Jediný způsob, jak může ČNB letošní inflaci snížit, je nechat výrazně posílit měnu. Tím rychle zlevní energie a další dovážené zboží. Naopak další zvyšování sazeb nemá valný smysl, a to ze dvou důvodů.\n\nZaprvé takové opatření se v cenách plně projeví až po dvou letech. S letošní pádivou inflací neudělá nic. Zadruhé inflace brzy dosáhne až 15 procent a úrokové sazby po jejím odečtení budou rekordně záporné. Pokud reálné sazby očištěné o inflaci stoupnou z minus 10 procent na minus 8 procent, spořit začne málokdo.\n\nBohužel k podpoře koruny se ČNB nerozhodla z vlastní vůle. S trochou nadsázky (ale opravdu jen trochou) můžeme říct, že koruně začala pomáhat až pod hrozbou jaderné války. Právě válka a rychlé intervence sousední Národní banky Polska donutily k zásahu i ČNB.\n\nMísto toho, aby své obrovské devizové rezervy aktivně používala k plnění ústavního cíle, ČNB se ocitla ve vleku událostí bez vlastní strategické iniciativy. Navíc pomoc koruně byla dosud jen symbolická. ČNB se ani nepokusila posílit ji na předválečnou hladinu. Zareagovala tak pozdě, že nezabránila panickým nákupům valut ze strany mnoha Čechů.\n\nInflace ve výši 15 procent, kterou brzy okusíme, půjde z větší části právě na vrub naší centrální banky. Zvyšování úroků má smysl tehdy, když je rychlejší než růst inflace. Tomu se v ekonomické hantýrce říká Taylorův princip. Inflace ale roste tak rychle, že takové zvyšování sazeb by spustilo státní bankrot. Je nutné použít jiný nástroj.\n\nTím nástrojem je právě kurz. ČNB je v Evropě vedle Švýcarské národní banky jediná, která má dostatek devizových rezerv, aby s inflací výrazně pohnula. Švýcaři to dělat nemusejí, inflace u nich je stále nizoučká. Ale neochota ČNB plnit svůj ústavní úkol je nepochopitelná. Tím úkolem není stabilita kurzu, ale cenová stabilita. Nejpozději v září loňského roku tak měla začít postupně rozprodávat devizové rezervy, přičemž k tomu byla opakovaně vyzývána ze strany odborné veřejnosti.\n\nDražší ropa a plyn vyženou letos inflaci nad deset procent, tvrdí Petr Král z ČNB Rozhovory Proč to ČNB nedělá? Zkušenost s intervencemi z let 2013–2017 pro bankovní radu nebyla příjemná. Na druhou stranu teď by jen prodávali eura, která tehdy nakoupili. Tedy jednalo by se vlastně o neutralizaci dřívějších intervencí a přiblížení koruny trajektorii, na níž by se nacházela bez nich.\n\nAby se zabránilo spekulacím, je nejlepší nastavit jasné pravidlo odprodeje rezerv, například jedno procento objemu každý měsíc po dobu čtyř let. Už při oznámení tohoto opatření by koruna výrazně posílila, což je právě to, co teď potřebujeme. Dnes máme větší problémy než inflaci. Přesto by ČNB neměla rezignovat na cenovou stabilitu, i když to obnáší jinou než učebnicovou taktiku.\n\nNezbývá než věřit tomu, co naznačuje v rozhovoru na webových stránkách centrální banky hlavní ekonom ČNB Petr Král: „Pro všechny bude nejvýhodnější a nejméně bolestivé si uvědomit, že to, co každý může udělat pro nízkou inflaci v budoucnosti, je věřit již dnes tomu, že dvouprocentní inflace skutečně opět bude.“\n\nPříznačné je, že tento citát vybrala ČNB jako nejdůležitější z celého rozhovoru a několik dní ho prezentovala na svých stránkách jako hlavní sdělení."
  },
  {
   "id": "litomysl-stromy",
   "title": "Těšme se na víc stromů v Litomyšli",
   "date": "2022-03-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1646204763815_lilie_2022_3.pdf",
   "issue": "2022/3",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-stromy/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-03-01_litomysl-stromy.md",
   "word_count": 974,
   "text": "Kdo z nás mohl cestovat po světě, ví, že v Litomyšli se žije dobře. Sám bych řekl, že skoro nejlépe ze stovek míst na všech kontinentech, které jsem sám měl to štěstí navštívit. Samozřejmě dokonalé to není. Chybí hlavně 2 věci: strategické řešení dopravy a pořádný les, nebo aspoň víc parků. S dopravou otravuji nonstop (omlouvám se panu řediteli Jiráňovi!). Ohledně zeleně mohu vedení města jednoznačně pochválit.\n\nAno, jak už se v Lilii psalo, poslední léta se kácelo asi nejvíc stromů za našich životů. Ani na mě nepůsobí dobře, když se s dětmi procházím po Černé hoře nebo Nedošínském háji a vzpomínám, jak to vypadalo za mého mládí. Osobně bych raději viděl výběrové kácení v menším měřítku, tedy skutečně jen odstranění nemocných stromů namísto vysekání mýtin. Ale důvěřuji odborníkům, kteří se o stromy starají, že vědí, co dělají; že nařizují kácení, jen když je to nezbytné.\n\nHlavně je důležité, že okamžitě sázíme nové stromy a nespoléháme na nálety, které místo lesa vytvoří houští. S panem starostou jsme dlouze probírali, zda by šlo vysázet kolem Litomyšle prstenec opravdových, lesovatých lesů. To by byla skvělá věc nejen kvůli efektivnímu plnění klimatických cílů (které ne všechny z nás zajímají), ale hlavně kvůli udržení vody v krajině, místu na procházky, hezčímu výhledu, čistšímu vzduchu a lepšímu prostředí pro zvěř.\n\nV neposlední řadě by to omezilo zápach z polí, který mně osobně trochu vadí, ač k malému městu prostě patří. Ukazuje se ale, že takový prstenec lesů by příliš ztížil život zemědělcům, kteří tu hospodaří a doslova nás živí. Je to problematické i z hlediska zákona o ochraně půdního fondu. No a hlavně nemůžeme nikoho nutit, aby zalesňoval vlastní soukromý pozemek.\n\nJsem tedy rád, že žije naděje na kompromis. Místo zalesnění celého prstence upravme na parky nebo louky těch pár parcel, které již jsou v územním plánu vedeny jako rekreační zeleň a jsou v majetku města. Město už tímto směrem vykročilo a zakládá nové parčíky a sady (Z. Kopala, Na Prokopu). Využití takových pozemků třeba pro pěstování kukuřice nebo řepky by bylo v rozporu s územním plánem, protože to není rekreační zeleň. Když Vám do kukuřice vběhne dítě, vyleze s vyrážkou od chemie.\n\nRozumím, že některým zemědělcům se nelíbí ani tohle a chodí starostu zpracovávat. Nicméně stromy jsou u Litomyšle vzácné a mají pro nás všechny velké výhody. Jen prostě tolik nevydělávají, nejsou na ně velké dotace a mají slabší lobby. Možná se mýlím. Ať to vidíte jakkoli, nebojte se napsat podnět na komisi pro životní prostředí, stačí na email městského úřadu.\n\n## Zelený pás kolem Litomyšle\n\nCo mi v Litomyšli chybí, jsou lesy. Před 117 lety naši zastupitelé založili les Černá hora, ale od té doby spíš nahrazujeme pokácené stromy. Navrhuji vysázet tolik nových stromů, kolik za 300 000 korun zvládneme pořídit (včetně souvisejících nákladů) na pozemcích v majetku města kolem Litomyšle. Podobné příměstské lesoparky jsou běžné třeba v Německu. Pokud návrh projde, přidám na stromy dalších 15 000 korun ze svého a udělám maximum, abychom dostali dotaci od Nadace ČEZ ve výši dalších stovek tisíc. Budu je otravovat osobně, budu je otravovat telefony, budu je otravovat peticemi.\n\nS návrhem na zelený pás jsem šel za vedením města, kde jsem se setkal s obecným pochopením. Koneckonců město chystá nové parky u ulice Zdeňka Kopala a Na Prokopu. Nicméně bylo mi řečeno, že není jasný zájem lidí o další stromy. Ať prý podám návrh do participativního rozpočtu, abychom zjistili, jestli víc zeleně chtějí i ostatní. Někteří naši spoluobčané cíleně poškozují nově vysazené stromy, těm se zelený pás líbit nebude a budou hlasovat proti. Co na něj říkáte vy?\n\nVěc nepoložím, i když nebudeme mezi prvními dvěma projekty. V případě nutnosti uspořádáme referendum při příležitosti prezidentských voleb, ale zájem tady by pomohl věc urychlit. Stromy mají tyhle výhody:\n\nBudeme mít víc cílů na procházky. \nOkolí města bude hezčí.\nOmezíme zápach z polí.\nStromy udrží víc vody v krajině než kukuřice a řepka.\nStromy zlepší životní podmínky pro zvěř a ptactvo.\nStromy sníží prašnost v okolí.\nStromy ochladí mikroklima, takže u nich bude v létě příjemněji.\nVýsadba nových stromů účinně zmírňuje klimatickou změnu tím, že stromy v sobě vážou uhlík.\n\nTo poslední pro mě osobně sice hlavní důvod není, ale smysl v tom také vidím. My si teď na zelenou spíš hrajeme, nezačínáme s řešením, které je levné, přímočaré, pochopitelné a má kromě ochrany klimatu hromadu dalších výhod (jenom na něm nikdo moc nevydělá). Místo toho dotujeme průšvihy jako biopaliva, které nás už stály stamiliardy a ničí nám krajinu řepnými pouštěmi. Mimochodem podobně jako u nás řepka funguje v rozvojových zemích palma olejná, oboje způsobují odlesňování a brání zalesňování.\n\nAby bylo jasno, nechceme nijak poškozovat zemědělce, kteří nás živí a k jejichž práci mám velký respekt. Nenavrhuji žádný záběr půdy nad rámec toho, co už zastupitelé odhlasovali v územním plánu – tedy městské pozemky vyčleněné na rekreační zeleň. Tam v souladu s územním plánem musí být nakonec buď louka, nebo park, nikoli řepka na biopaliva nebo kukuřice na bioplyn.\n\nJde tudíž o urychlení záměru města, k jehož realizaci zatím nedošlo z důvodu nedostatku vyčleněných prostředků a nejasného zájmu veřejnosti. Poznámka na okraj: kvůli současné legislativě přímo lesy lesovaté u Litomyšle zakládat nejde (divné, co?), ale jde vytvořit parky s roztroušenými stromy, kde se můžeme cítit skoro jako v lese.\n\nNejraději bych viděl smíšenou výsadbu listnáčů i jehličnanů, aby porost byl veselý a zelený celý rok, nejen od dubna do října. Jehličnany jsou také jednodušší na údržbu. Byl bych rád za krásné mohutné stromy, koneckonců je to dost daleko od jakékoli výstavby. Stejné by to mohlo být i na Černé hoře. Ale velikost a smíšená skladba stromů nejsou podmínkou, důležitý je zelený pás. Já tomu nerozumím, jsem ekonom, ne ekolog. O výběru stromů nechť rozhodnou odborníci.\n\nTeď máme příležitost vybudovat něco, co po nás zůstane pro naše děti a vnoučata. Zelený pás přiblíží Litomyšl nejpříjemnějším místům pro život v Evropě. Přidáte se?"
  },
  {
   "id": "zi-cnb-potrebuje-audit-je-cas-zmenit-inflacni-c",
   "title": "ČNB potřebuje audit. Je čas změnit inflační cíl i správu rezerv",
   "date": "2022-02-17",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "E15",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.e15.cz/nazory-a-analyzy/tomas-havranek-cnb-potrebuje-audit-je-cas-zmenit-inflacni-cil-i-spravu-rezerv-1387781",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/zi-cnb-potrebuje-audit-je-cas-zmenit-inflacni-c/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-02-17_zi-cnb-potrebuje-audit-je-cas-zmenit-inflacni-c.md",
   "word_count": 541,
   "text": "Audit svých politik, takzvanou strategickou revizi, provedly nedávno velké i malé centrální banky: například americký Fed, Evropská centrální banka a Bank of Canada. Podobný audit si zaslouží i Česká národní banka (ČNB). Ne proto že by svou práci dělala špatně. Ale svět se od roku 2010, kdy ČNB snížila inflační cíl na dvě procenta, změnil. V době největšího inflačního šoku tohoto století je třeba posílit tuzemskou i mezinárodní důvěryhodnost naší centrální banky.\n\nČNB to dnes schytává ze všech stran. Jedna část odborné veřejnosti ji kritizuje, že vůbec zvyšuje sazby. Druhá část (k níž se řadím) by naopak sazby zvyšovala dříve a pro snížení inflace už vloni prodávala devizové rezervy. Jedna část veřejnosti by ráda zvýšila inflační cíl, druhá část (zase včetně mě) by byla nejraději za skutečnou cenovou stabilitu, tedy stabilitu indexu spotřebitelských cen. ČNB se rozumně pohybuje někde mezi těmito dvěma extrémy, ale přišel čas pročíst vědecký výzkum a nalézt konsenzus.\n\nTakové audity nejsou jen formalitou. Fed v reakci na něj začal cílovat průměrnou inflaci, tedy do budoucna bude opravovat předchozí odchylky od inflačního cíle. ECB po auditu svůj inflační cíl zvýšila. A zatímco Bank of Canada velkou změnu neudělala, vyšlo jí, že z hlediska dosažení cenové stability je lepší cílování cenové hladiny než cílování inflace. Kdyby podobně jako ČNB měla cenovou stabilitu za jediný ústavní úkol, musela by svou praxi změnit.\n\nČeská měnová politika nemůže slepě převzít zahraniční praxi. A to ani z Kanady, což je také docela malá otevřená ekonomika. Stále ještě doháníme Západ, ústava ukládá ČNB nadřadit cenovou stabilitu nade vše ostatní a v neposlední řadě máme obrovský balík eur, který můžeme kdykoli použít k posílení koruny a rychlému snížení inflace. Chce-li tedy ČNB cílovat dvouprocentní inflaci a používat k tomu jen sazby, musí to pečlivě odůvodnit, nejen ukazovat do zahraničí.\n\nStrategickou revizi by měl ideálně vést bývalý vysoký představitel ČNB. Tím se zajistí kontinuita a zabrání prudkým změnám (ač osobně bych je viděl rád). Zároveň ale takhle bude audit objektivnější, než kdyby ho vedl současný člen bankovní rady. Nabízejí se jména v tomto století nejsilněji spojená s naší centrální bankou: Mojmír Hampl, Luděk Niedermayer, Miroslav Singer nebo Zdeněk Tůma.\n\nAuditu by se též měli účastnit zahraniční odborníci. Například John Cochrane, bývalý prezident Americké finanční asociace a nejznámější zastánce skutečné cenové stability, se účastnil revize politiky Fedu a i pozvání do Prahy by asi přijal. Pozvat by ČNB měla i odborníky na správu zahraničních aktiv ze Švýcarska, Norska a ze Singapuru. Zapojeni by měli být zastánci pomalejšího zvyšování sazeb, například Jan Švejnar a Radovan Vávra. V panelu bych také rád viděl špičkové právníky, aby se vyřešilo, zda inflační cíl vůbec může být v souladu s ústavním mandátem cenové stability.\n\nRozumím, že audit by nebyl pro ČNB zcela příjemný, ale dlouhodobě se vyplatí jí – a nám všem. Zadání strategické revize by mělo být prvním krokem nového guvernéra, který se ujme funkce už letos v létě.\n\nProfesor ekonomie na Univerzitě Karlově, výzkumník v Centru analýz hospodářské politiky (Londýn) a Centru inovací meta-výzkumu (Stanford). Exporadce bankovní rady, tehdejšího viceguvernéra i nynějšího guvernéra České národní banky, kde pracoval 10 let. Zahraniční vědci a mezinárodní instituce jeho výzkum používají nejčastěji z českých ekonomů. V roce 2020 působil jako historicky první zástupce ČR za ekonomii a finance v hodnocení Evropské výzkumné rady."
  },
  {
   "id": "lockdowny-zkratme-prazdniny",
   "title": "Lockdowny přinesly obrovské náklady, ale malý užitek. Zkraťme tedy prázdniny na polovinu, ať to napravíme",
   "date": "2022-02-07",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67030340-lockdowny-prinesly-obrovske-naklady-ale-maly-uzitek-zkratme-tedy-prazdniny-na-polovinu-at-to-napravime",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/lockdowny-zkratme-prazdniny/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-02-07_lockdowny-zkratme-prazdniny.md",
   "word_count": 440,
   "text": "Mnohým z nás, mě nevyjímaje, zemřeli přátelé na covid. Rádi bychom udělali něco, co by je tehdy mohlo zachránit, i kdyby nás to mělo stát hodně. Zároveň víme, že nejdražší opatření bylo zavírání škol a karantény tamtéž. Děti přišly o měsíce plnohodnotné výuky, následné škody ve všech oblastech naší společnosti budeme sčítat roky. Alespoň ty lockdowny snad pomohly zachránit nějaké životy, ne?\n\nBohužel, vědecká literatura ukazuje, že snížení úmrtnosti na covid díky lockdownům bylo prakticky nulové. Nová metaanalýza z dílny Univerzity Johna Hopkinse shrnuje 24 předchozích studií a zjišťuje, že lockdowny v Evropě a USA snížily covidovou úmrtnost jen o 0,2–2,9 procenta. Odhady se ještě mohou trochu měnit, ale těžko se změní výsledek, že lockdowny přinesly obrovské náklady, ale malý užitek.\n\nJako společnost jsme ostudně selhali ve vztahu ke vzdělání našich dětí. Už na podzim 2020 existovaly náznaky, že uzávěry škol příliš nepomáhají zpomalit šíření epidemie. Přesto jsme znovu školy zavřeli. I já jsem tehdy byl spíše pro a všem se za svůj špatný úsudek hluboce omlouvám. No a zatímco ve firmách se dlouho na testování jenom hrálo, ve školách jsme testovali důsledně a posílali do karantén celé třídy.\n\nMimochodem pravidla karantény jsou od začátku nastavená nespravedlivě. Zatímco Krajská hygienická stanice v Praze posílá do karantény jen děti, které byly s nakaženým v bezprostředním kontaktu (většinou okolní lavice), mimopražské hygieny posílají domů rovnou celé třídy. Děti, které nebydlí v Praze, jsou tedy systematicky diskriminované a bohužel tuto nespravedlnost neřeší ani nová vláda.\n\nDěti mají slabé lobby, nemohou se bránit, nemohou demonstrovat. Je to jediná část naší společnosti, která opravdu pandemická omezení dodržuje. Jsou smutné, ale nevztekají se, nekřičí, že jim nebude nikdo nic nařizovat a že mají právo chodit bez roušky. Automaticky přijímají pravidla, na která si my dospělí často jenom hrajeme. Za podporu kasin v pandemii jsme zaplatili miliardy, ale vůči dětem nám zůstal obrovský dluh.\n\nExistuje řešení, ale bude bolet. Aby děti měly šanci dohnat zpoždění, které jsme jim lockdowny a karanténami způsobili, musíme zkrátit letní prázdniny na polovinu po dobu devíti let. Některé děti jsme poškodili nenávratně, ale u většiny ještě můžeme škody napravit. Učitelé nebudou nadšení, ale dejme jim za ten měsíc navíc trojnásobnou mzdu. Zaslouží si to a nakonec se to vyplatí nám všem.\n\nJednu užitečnou věc můžeme udělat ještě dnes. Moc prosím, zastavme hned testování a karantény ve školách. Omikron dostaneme nakonec všichni. Přeplnění nemocnic už nehrozí ani v katastrofickém scénáři. Tempo očkování je hlemýždí. Zplošťování křivky nákazy už tedy nemá žádný smysl. Opatření ve školách dnes nemají vědecký základ, jsou to jen marketingové nástroje hygienických stanic. Chceme-li mermomocí ukázat, že bojujeme s větrnými mlýny, dělejme to ve firmách. Dětem jsme už ublížili dost."
  },
  {
   "id": "e15-podcast-extremni-opatrnost-cnb",
   "title": "Extrémní opatrnost ČNB",
   "date": "2022-02-01",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "E15",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "audio",
   "original_url": "https://www.e15.cz/podcasty/e15-cast/extremni-opatrnost-cnb-1387936"
  },
  {
   "id": "zi-cnb-mohla-inflaci-srazit-uz-v-zari-posilenim",
   "title": "ČNB mohla inflaci srazit už v září posílením koruny",
   "date": "2022-01-29",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "E15",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.e15.cz/nazory/tomas-havranek-cnb-mohla-inflaci-srazit-uz-v-zari-posilenim-koruny-1387273",
   "standfirst": "Debata o způsobu snižování současné inflace a využití bohatých devizových rezerv České národní banky pokračuje. Ekonom Tomáš Havránek ve svém komentáři pro E15.cz tvrdí, že centrální banka investuje do akcií málo a už v září mohla téměř okamžitě snížit inflační tlaky okamžitým posílením koruny.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/zi-cnb-mohla-inflaci-srazit-uz-v-zari-posilenim/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-01-29_zi-cnb-mohla-inflaci-srazit-uz-v-zari-posilenim.md",
   "word_count": 1205,
   "text": "Doporučuji všem, kteří četli rozhovor se mnou v deníku E15, aby si přečetli také odpověď ČNB. Odpověď brilantně připravili šéfové klíčových sekcí, které mají na starosti úrokové sazby (Petr Král) a devizové rezervy (Jan Schmidt). Jedná se o vůbec nejlepší ekonomické odborníky ve státních službách s mnohaletými zkušenostmi práce v ČNB. Jejich obhajoba inflačního cíle a konzervativního přístupu k alokaci rezerv je klíčovým, a ze strany ČNB oficiálně prvním příspěvkem do této debaty.\n\nPráce obou kolegů si hluboce vážím. Trochu mě mrzí, že odpověď připomíná styl komunikace Sergeje Lavrova: my děláme všechno správně, vy lžete. Přitom je toho mnoho, za co můžeme ČNB pochválit. Dlouhá léta se dařilo držet inflaci kolem dvou procent. To sice není cenová stabilita, ale nám to zas tak nevadilo. Inflační bouři ČNB zpozorovala dříve než ostatní banky a mocně s ní bojuje. A devizové rezervy aspoň trochu investuje do akcií. Suma sumárum, ČNB funguje lépe než Fed a Evropská centrální banka a je s náskokem naší nejlepší veřejnou institucí.\n\nNa druhou stranu pokud má ČNB pravdu (a já s ní souhlasím), že dnešní inflace je nejméně z poloviny domácího původu, není možné, aby loni dělala všechno správně. Dvouciferné inflaci nezabránila. Četl jsem spoustu vyjádření, jak všechno bude brzy fajn, ale jedna věc chybí – omluva. Není nutné, aby guvernér psal omluvné dopisy ministru financí, jak je zvykem v Anglii, ale sebereflexe pomůže věrohodnosti banky.\n\nNamísto toho se dozvídáme, že oproti zbytku státní správy a většině ekonomiky budou platy v ČNB plně kompenzované o inflaci. Abych nebyl obviněn z používání interních informací (jež jsou mezi analytiky známé), cituji jen guvernéra z rozhovoru pro Respekt: „[Kolektivní] smlouva má určité inflační pojistky a de facto zaručuje úroveň reálných mezd. V tomto ohledu nemusíme korigovat nic. Naši zaměstnanci jsou spokojení, jak to jejich vyjednávači dobře odhadli.“\n\nZaměstnanci ČNB jsou spokojeni, nicméně inflace odráží jejich práci, plnění ústavního mandátu cenové stability. Není vhodné, aby ČNB byla od dvouciferné inflace odstíněna, zatímco reálné platy třeba učitelů strmě klesnou. Pozor: ano, v ČNB si lidé zaslouží vyšší platy, všem se nám to vyplatí, ale ne tímto způsobem. Mzdová indexace je něco, před čím ČNB správně varuje a co nám může inflaci zabetonovat. Neznám jinou centrální banku, která by měla mzdy indexované.\n\nV rozhovoru pro deník E15 jsme rozebírali dva hlavní body. Zaprvé cenová stabilita není inflace. Zadruhé devizové rezervy jsou k ničemu, pokud je nepoužíváme ani pro snížení inflace, ani pro výnos. Co se týče inflačního cíle, Petr Král ho obhajuje trojmo: měřená inflace je nadhodnocená, mzdy jsou rigidní, deflace katastrofa. O. k., ale od roku 1990 bylo publikováno přes dvě stě vědeckých studií, které porovnávají náklady a výnosy inflace. A těch nákladů a výnosů (vedle těch tří výnosů výše) je přes dvacet. Nevejde se nám sem rozbor literatury, ale průměrný odhad ideální inflace je skoro přesně nula.\n\nOhledně devizových rezerv Petr Král argumentuje, že je lze použít jen proti deflaci, ne proti inflaci, protože tehdy můžeme vždy zvedat sazby. Musím se přiznat, že nerozumím. V září byla ČNB v situaci, kdy mohla inflaci rychle srazit posílením koruny. Místo toho měnovou politiku utahovala výlučně pomocí úroků s účinkem, na který si počkáme roky. Kurz posílil až v lednu, už nezabrání dvouciferné inflaci. Nechápu, proč pro plnění ústavního cíle nepoužít všechny nástroje. Zvlášť kdyby se de facto jednalo o neutralizaci intervencí minulých. Je to jako snižování bilance Fedu po předchozím kvantitativním uvolňování.\n\nJan Schmidt argumentuje, že takové použití rezerv je v rozporu s jejich investicí do akcií. To je pravda, prodej eur vytvoří ČNB (a tedy nám všem) gigantickou ztrátu. Jenže cenová stabilita je ústavní úkol, ČNB ho plnit musí bez ohledu na výsledovku. Až potom přichází na řadu výnos. Jan Schmidt říká, že ČNB už má akcií zhruba tolik jako Švýcarská centrální banka. Nerozumím porovnání poměru v celých rezervách (Švýcaři) a „investiční tranši“ (ČNB). Že přístup Švýcarů je velmi odlišný, nejlépe ukazuje porovnání výnosu za poslední dva roky, pro něž máme data: kdyby ČNB investovala jako Švýcaři, vydělala by 300 miliard korun navíc.\n\nK čemu tedy rezervy máme? Nepoužili jsme je na podporu koruny ve finanční krizi ani na začátku pandemie, kdy měna strmě padala. To byly největší šoky, jaké si můžeme s ohledem na desítky let historie finančních trhů představit. Nepoužili jsme rezervy proti inflaci, která je podle některých měřítek (třeba jádrová inflace) nejvyšší v historii měření. A nepoužíváme rezervy ani k tomu, aby nám vydělávaly. Investice rezerv do akcií samozřejmě nevylučuje jejich použití v nouzi, která nastane jednou za desítky let – akcie jsou dnes stejně likvidní jako dluhopisy. Termín „likviditní tranše“ nedává smysl.\n\nPřístup ČNB je příliš opatrný, což může mít větší náklady než zbrklost. Dokládá to i výklad kolegy Schmidta: kdyby měla ČNB povinnost starat se o rezervy s péčí řádného hospodáře, musela by se prý vyvarovat ztrát v každém jednotlivém roce. Taková interpretace odráží myšlení instituce, jež se ze všeho nejvíc bojí odpovědnosti za ztráty. Útvar spravující rezervy se jmenuje „sekce řízení rizik“, což mluví za vše. Řízení rizika je nutné, ale musí mu oponovat důraz na výnos. ČNB má luxus, kterým nedisponuje nikdo z nás: nekonečný investiční horizont. Krátkodobá rizika může ignorovat.\n\nČNB musí rezervy investovat hlavně proto, že jí to umožní plnit ústavní mandát cenové stability. Proč? Náš stát zatím sice není extrémně zadlužený, ale ještě za našich životů bude. Už teď nelze, aby ČNB zvýšila sazby v boji proti extrémní inflaci na 20 procent jako Fed v roce 1980 – stát by nedokázal obsluhovat dluh. Státní bankrot je horší než inflace, takže ho ČNB nedopustí. Pokud tedy rezervy nezainvestuje do akcií a v ročních dividendách státu nespustí autopilot (třeba pět procent průměrné hodnoty rezerv za posledních pět let), bude se nejen každý rok řešit, kolik peněz odvede. Hlavně ČNB nebude moci v nouzi proti inflaci bojovat. V této situaci je dnes Evropská centrální banka.\n\nOdpověď ČNB také obsahuje řadu údajů a tvrzení, které zde není prostor rozebírat. Namátkou třeba: singapurský fond GIC prý investuje do akcií jen 32 procent aktiv. Jsou si tím kolegové jistí? Podle aktuální výroční zprávy dosahuje alokace do akcií dlouhodobě 45 až 65 procent. Norský fond má v akciích dokonce 70 procent. Odvážné je tvrzení „návrh investovat do akcií 50 procent devizových rezerv [v ČNB] nikdy nepadl“. No, uvidíme příští rok po zveřejnění materiálů z roku 2017. Rád také přijmu nabízené pozvání a proberu osobně, co je možné změnit.\n\nKonečně o obou klíčových otázkách, tedy inflačním cíli a správě devizových rezerv, vedeme debatu. Hluboce věřím, že naší zemi prospěje, když se nadobro zbavíme inflace a postupně investujeme polovinu rezerv do posílení koruny, zbytek do akcií. Můj postoj se bude většině kolegů zdát radikální, navíc se mohu mýlit. Na druhou stranu je jasné, že status quo selhal. Třeba se alespoň podaří prosadit garanci dvouprocentní inflace v průměru, tedy abychom odstranili nejistotu ohledně budoucí hodnoty peněz. Třeba ČNB nakonec prodá alespoň 30 miliard eur a postupně dosáhne na alespoň třicetiprocentní podíl akcií ve zbývajícím portfoliu.\n\nProfesor ekonomie na Univerzitě Karlově, výzkumník v Centru analýz hospodářské politiky (Londýn) a Centru inovací meta-výzkumu (Stanford). Exporadce bankovní rady, tehdejšího viceguvernéra i nynějšího guvernéra České národní banky, kde pracoval 10 let. Zahraniční vědci a mezinárodní instituce jeho výzkum používají nejčastěji z českých ekonomů. V roce 2020 působil jako historicky první zástupce ČR za ekonomii a finance v hodnocení Evropské výzkumné rady."
  },
  {
   "id": "iv-e15-prodat-eura",
   "title": "ČNB by měla prodat miliardy eur a více investovat do akcií",
   "date": "2022-01-23",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "E15",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.e15.cz/rozhovory/cnb-by-mela-prodat-miliardy-eur-a-vice-investovat-do-akcii-rika-nejcitovanejsi-cesky-ekonom-tomas-havranek-1387099",
   "interviewer": "Jan Novotný",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/iv-e15-prodat-eura/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-01-23_iv-e15-prodat-eura.md",
   "word_count": 1688,
   "text": "Česká národní banka je v krocení inflace málo odvážná. S růstem úrokových sazeb by měla postupně vyprodávat eura nakoupená během devizových intervencí a mnohem aktivněji investovat rezervy do akcií podobně jako švýcarská centrální banka. Tvrdí to nejcitovanější český ekonom současnosti Tomáš Havránek. „Pokud by ČNB investovala jako Švýcaři, jen za dva roky by vydělala 300 miliard korun navíc,” říká profesor Institutu ekonomických studií FSV UK. Vzhledem k tomu, že zisk ČNB je ze zákona součástí státního rozpočtu, stát by mohl díky tomu snižovat svůj dluh.\n\nNakolik je současná inflace způsobená domácími vlivy?\n\nTo je dobrá otázka. Já Vám dám taky jednu: Pokud by inflace byla převážně dovezená, proč ji mají Švýcaři pořád kolem jednoho procenta, zatímco my šplháme k deseti?\n\nNení to tím, že jsme víc otevřená ekonomika?\n\nŠvýcarsko je také otevřená ekonomika. Dnešní inflace se často zdůvodňuje dodavatelskými problémy, ucpanými přístavy. Ucpané přístavy zdraží třeba dovážené televize, ale pokud si koupíte dražší televizi, máte méně peněz mimo jiné na obědy v restauraci. Poptávka po meníčkách by tedy měla klesat, i jejich ceny by měly klesat. Ale my vidíme zdražování všeho. I můj masér zdražil, přitom jeho hlavním vstupem je jeho čas. Takže inflace má převážně domácí zdroje, které jsou dva. Zaprvé levné peníze, tedy nízké úrokové sazby. A zadruhé vrtulníkové peníze. Během pandemie dostávali lidé a firmy peníze za to, že nic nedělali. A tak dnes mnohem víc peněz než dřív honí stejné nebo menší množství zboží a služeb.\n\nZmínil jste takzvané peníze z vrtulníku. Měli jsme jinou možnost, jak přečkat covidovou pandemii, než ty peníze lidem rozdat?\n\nV té době se možná nic jiného dělat nedalo. Ale v řadě zemí, například u nás či v USA, se pod covidové výdaje skryla spousta dalších, které byly spíše úplatky skupinám obyvatelstva, často předvolebního charakteru. Takže šlo o fiskální expanzi odůvodněnou covidem, která určitě nebyla nutná v celé výši.\n\nDalším současným sporem o inflaci je, jestli je dočasná, nebo trvalá. Na které straně stojíte vy?\n\nTo je spíš otázka psychologie než ekonomie. Setrvačnost inflace závisí na psychologii. Když se o ní stále mluví, tak ji všichni čekáme a promítáme ji i do svých mzdových požadavků. Firmy zvyšují ceny a zákazníci to přijmou. Většina z nás už čeká dvojciferné hodnoty, tedy pádivou inflaci. ČNB doufá, že za dva až tři měsíce přijde prudký zlom. Tohle už ale centrální banky říkají od loňského jara, že se blíží zlom, a přitom inflace stále graduje.\n\nStát hned tak peníze od ČNB neuvidí. Napřed musíme uhradit ztráty, říká guvernér Rusnok Očima guvernéra ČNB loni několikrát za sebou zvyšovala úrokové sazby. Jaká bude setrvačnost těchto kroků a kdy nám díky nim inflace klesne?\n\nČNB tvrdí, že setrvačnost je rok, rok a půl. Vědecká literatura počítá spíše se dvěma nebo třemi lety. Mluvíme tady o mechanickém dopadu, tedy že firmy mají dražší úvěry, méně investují, lidé více spoří a tak dále. Ale to prudké zvýšení sazeb byl hlavně marketingový signál, že ČNB nebude inflaci tolerovat. Takže může zapůsobit na psychologii hned, což je to, o co ČNB jde. Pozor ale, že zvýšení sazeb negativně dopadne především na domácnosti, zejména skrze hypotéky. Ne tolik už na firmy, které si mohou vzít stále levné úvěry v eurech a proti silnější koruně se mohou výhodně zajistit na forwardech. Existuje nástroj boje proti inflaci, který náklady rozloží více mezi lidi a firmy a zároveň působí rychle psychologicky i mechanicky. Tím nástrojem je posílení koruny. K tomu trochu dochází až teď v lednu.\n\nSamozřejmě nelze prodat najednou všechna eura, která ČNB nakoupila během intervencí proti koruně. ČNB teď má přes 150 miliard eur. Kdyby je pustila na trh, koruna posílí tak dramaticky, že způsobí recesi. Ale v roce 2013 ČNB intervenovala proti deflaci, při tom subvencovala exportéry. Pokud se chová symetricky, měla by teď intervence aspoň z části odmazat a eura prodat. Už od září měla verbálně hrozit prodejem eur, koruna by pak posílila mnohem dříve. To by zamezilo dvojciferné inflaci. Ideálně měla ČNB vyhlásit, že každý měsíc prodá jedno procento z rezerv a bude to tak dělat čtyři roky. Zbylou polovinu rezerv bych investoval podobně jako Švýcaři, Singapurci či Norové.\n\nHlavně do akcií, trochu do zahraničních nemovitostí. Pokud by ČNB investovala jako Švýcaři, jen za dva roky by vydělala 300 miliard korun navíc. A to jsou Švýcaři ještě hodně konzervativní, i tak ale mají víc akcií a dluhopisů s delší splatností. V ČNB bohužel stále panuje z investování strach, protože akcie kolísají. Krátkodobě můžete prodělat, ale dlouhodobě jste vždy v plusu. Poradci dokonce v roce 2017 radili bankovní radě investovat polovinu rezerv po vzoru Singapuru, to by od té doby vydělalo bilion.\n\nProč tu ochotu k investování ČNB nemá? Souvisí to nějak s politikou?\n\nOni vydělají bilion a nikdo je za to nepochválí. Ale prodělají dočasně sto miliard, což se může stát, a hned jsou fotky guvernérova domu v Blesku. Takže je tam velká averze k riziku. Oni si technokratickým doublespeakem odůvodní, že rezervy navždy potřebují na běžném účtu. Ale k čemu ty rezervy máme, když je neinvestujeme do výnosu ani do cenové stability? Navíc těch 150 miliard eur spravuje v ČNB sedm lidí, kteří mají plat 60 tisíc. Teď si to spočítejte, jestli se nám to vyplatí. Je to takový český haléřový management. Ušetříte statisíce na platech, ale že ročně přijdete o stamiliardy, to už nikoho nezajímá. Mimochodem, ve státní správě jsou platy zmrazené. Ale v ČNB platy rostou vzorečkem tři procenta plus inflace. Takže letos bude v ČNB rekordní růst platů. To je, jako kdyby policista měl vyšší odměny za vyšší počet vražd ve svém okrsku. Já navrhuji vzoreček deset procent mínus inflace. To byste pak viděl cenovou stabilitu.\n\nDavid Navrátil: ČNB je jako kuchař, který zapomněl na vlastní kuchařku Názory a analýzy Tak to bychom měli vyřešenou cenovou stabilitu. Ale jak donutit ČNB, aby rezervy investovala?\n\nMohli bychom dát do zákona o ČNB, aby se o rezervy starala s péčí řádného hospodáře. Bankovní rada by se tedy musela chovat k rezervám jako k vlastním penězům. Ale ono stačí vytvořit povědomí ve společnosti, že by ČNB měla rezervy investovat a nikdo ji za to neukřižuje. Navíc, a to bych zdůraznil, investovat musí hlavně kvůli mandátu cenové stability. Ze zákona automaticky převádí zisk do státního rozpočtu. No a státní finance jsou teď na cestě ke katastrofě. Kdyby náhodou přišla extrémní inflace, tak ČNB nemůže zvýšit sazby třeba na 20 procent jako Fed v roce 1980, protože by stát kvůli dražší obsluze dluhu zkrachoval. Pokud ČNB investuje rezervy, bude moci do budoucna proti inflaci bojovat razantněji.\n\nVy jste zastáncem průměrné nulové inflace v dlouhodobém měřítku. Ale není přece jen nějaká nízká míra inflace pro ekonomiku prospěšná?\n\nInflace má náklady a přínosy. Vědecké studie, které je od roku 1990 porovnávají, v průměru ukazují nulovou ideální inflaci. To je skutečná stabilita. Někdo může říct, že je to radikální změna, ale tohle prostě říká naše ústava. Tedy, že se ČNB má starat o cenovou stabilitu, ne dvouprocentní inflaci. Hlavně, současné inflační cílování neopravuje svoje chyby. Letos bude inflace kolem osmi procent, ale další roky se ČNB bude snažit zase o plus dvě procenta, ne třeba plus jedno procento během pár let, abychom měli ty dvě procenta v průměru. Takže vůbec nevíme, jaká bude hodnota peněz za deset let. Proto je nelogické spořit. Když máte volné peníze, dáte je raději do nemovitostí. Tím inflační cílování vytváří bubliny, které hasíme přísnějšími podmínkami pro hypotéky. A přitom by stačilo pečovat o skutečnou cenovou stabilitu.\n\nAle pokud bychom neměli inflaci, měli bychom zřejmě i nulové úroky a zároveň by lidé neinvestovali své peníze třeba do nemovitostí, což by podvazovalo hospodářský růst, ne?\n\nAno, pokud máte nižší inflaci, máte krátkodobě nižší růst. Krocení inflace vždy bolí. Ale dlouhodobě je efekt inflace na růst maličký. Silnější vliv má nejistota ohledně hodnoty peněz, která škodí firmám i lidem. Kdybychom znali hodnotu peněz za deset let, nejistotu bychom smazali, ekonomice bychom pomohli. Švýcaři mají teď zhruba stejnou cenovou hladinu jako v roce 2008. A švýcarská ekonomika se vyvíjí minimálně tak dobře jako třeba německá či švédská, tedy růst cenovou stabilitou netrpí.\n\nHovoříte o silném vlivu koruny na cenovou stabilitu v Česku. Je koruna pro nás stále nezbytná?\n\nVždy jsem byl příznivcem společné evropské měny. Na cestování je skvělá. Ale z jejího přijetí v Česku jsem čím dál méně nadšený. Evropská centrální banka (ECB) nemůže kvůli inflaci zvýšit sazby ani na čtyři procenta. Kdyby to udělala, krachne zadlužená Itálie. Když krachne Itálie, končí celý projekt eura. A ECB ani nemůže významněji posilovat svou měnu, což ČNB může. Takže teď Evropa nemůže proti inflaci dělat nic, pokud inflace sama nezmizí.\n\nNová Fialova vláda často mluví o šetření a škrtání výdajů. Je teď vhodný čas na utažení opasků?\n\nAno, poptávka je natolik naboostovaná, že je nutné pro obnovení rovnováhy ji významně utlumit. Je to nutná věc, která bude bolet a tuto vládu poškodí. Ale je to třeba udělat.\n\nHýříte nápady, jak současnou situaci změnit. Nechcete se vrátit do ČNB? Třeba tentokrát jako nový člen bankovní rady?\n\nNo nevím, bydlím v Litomyšli a mám čtyři malé děti. Kdyby byla poptávka po někom v mém věku, tak lepší akademické publikace mají Filip Matějka a Jaroslav Borovička. Finančním trhům zase lépe rozumí Jakub Seidler. Letos máme štěstí v neštěstí, že budeme mít nového guvernéra a většinu bankovní rady. Dělat změny je nejsnazší, když začínáte a je krize. Vladimír Dlouhý, o kterém se mluví, je výborný kandidát. Pamatuji si na něj jako na brilantního přednášecího na Univerzitě Karlově. Věřím, že máme šanci na skutečnou cenovou stabilitu, nebo aspoň garanci dvouprocentní inflace v dlouhodobém průměru.\n\nNarodil se v Litomyšli, kde dodnes žije. Vystudoval ekonomii na Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy, přičemž rok strávil také studiem na Helsinské univerzitě. V roce 2014 krátce pracoval na Kalifornské Univerzitě v Berkeley, kde se podílel na studii odhadující společenské náklady emisí oxidu uhličitého. Mezi lety 2009 a 2019 pracoval v České národní bance. V období 2016 až 2018 působil jako poradce viceguvernéra Mojmíra Hampla. Dohromady je spoluautorem více než 50 publikací v mezinárodních impaktovaných časopisech, a to zejména v oblastech měnové ekonomie, mezinárodního obchodu a ekonomiky energetiky. Podle mezinárodní databáze RePEc je v současné době nejcitovanějším a nejlépe publikujícím českým ekonomem těsně před Janem Švejnarem. V roce 2021 byl prezidentem republiky jmenován profesorem."
  },
  {
   "id": "zkrotit-inflaci-odcinit-intervence",
   "title": "Jak zkrotit inflaci? Přišel čas odčinit intervence proti koruně",
   "date": "2022-01-04",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67017100-jak-zkrotit-inflaci-prisel-cas-odcinit-intervence-proti-korune",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/zkrotit-inflaci-odcinit-intervence/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-01-04_zkrotit-inflaci-odcinit-intervence.md",
   "word_count": 412,
   "text": "ČNB šponuje úrokové sazby s vervou, nad níž žasne ekonomický svět. Koruna přesto posílila mnohem méně, než podle modelů a předchozí praxe měla. Důvodem je trvající deformace trhu, kterou způsobily intervence z let 2013 až 2017. V roce 2022 bude ČNB muset dříve nakoupená eura prodávat, aby deformaci narovnala a srazila inflaci skrze silnější korunu. Exportéři se proti tomu stále mohou výhodně zajistit, třeba přes dvouleté forwardy v kurzu 27 korun za euro.\n\nÚloha devizových rezerv, jak říká sama ČNB, je dvojí. Zaprvé, mají pomáhat plnit ústavní cíl cenové stability. Zadruhé, když už je rezerv tolik, že pro plnění cíle potřeba nejsou, slouží jako zdroj výnosu. Koruna nevydělaná investicí rezerv je koruna ztracená pro Českou republiku. Bohužel v současné době rezervy příliš neplní ani jeden z těchto úkolů.\n\nCo víc, centrální banka stále skrytě intervenuje proti koruně. Objem nakoupených eur se za rok 2021 zvýšil o 15 miliard, které odráží tok fondů z EU. ČNB za tato eura vytváří nové koruny, čímž pomáhá držet kurz na slabších hodnotách. Pochvalme bankovní radu, že odklepla prodej výnosů rezerv. Ovšem kvůli přespříliš opatrnému přístupu k investování jsou výnosy mizivé a efekt skrytých intervencí nepřeváží.\n\nKdy byla cenová stabilita porušena víc než teď? Jistě ne v roce 2013, kdy ČNB intervenovala proti koruně kvůli hrozbě půlprocentní deflace. Celkový nárůst cen za roky 2021 a 2022 s jistotou dosáhne dvouciferné procentuální hodnoty. Ceny se zpět nevrátí, stabilita chybí. Zvyšování úroků je nutné, ale všichni víme, že kladné sazby po odečtení inflace ČNB doručit nemůže. Úroky nad sedm procent by přivedly řadu dlužníků, včetně státu, do existenčních problémů.\n\nJenže dokud jsou reálné sazby takhle záporné, ČNB nás těžko přiměje spořit. Těžko zlomí naše očekávání, že inflace přetrvá. Může ale začít prodávat eura a nakupovat koruny, čímž rychle zlevní dovážené zboží včetně energií. Času není nazbyt a psychologický efekt šokového růstu sazeb se vyčerpal. Nehledě na to, že v cenách se „hiky“ plně projeví až za dva roky. Odčinění intervencí se nabízí, tak proč o něm ČNB ani nemluví? Roli zřejmě hraje dopad do výsledovky.\n\nČNB nakupovala eura za 27 korun, dnes by je prodala pod 25. I částečným (třeba polovičním a postupným) vynulováním intervencí tak realizuje gigantickou ztrátu, kterou nakonec zaplatíme my, daňoví poplatníci. Je to škoda, tyhle rezervy mohly živit i naše vnoučata skrze dividendy ze zahraničí. Ale když ČNB do akcií investuje málo a blížíme se pádivé inflaci, nelze než ztrátu skousnout a plnit ústavní povinnost všemi nástroji. Rezervy jsou k ničemu, pokud je nikdy nepoužijeme."
  },
  {
   "id": "litomysl-okoli-zamku",
   "title": "Okolí zámku může být zase krásné",
   "date": "2022-01-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1641309205512_lilie_2022_01.pdf",
   "issue": "2022/1",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-okoli-zamku/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2022-01-01_litomysl-okoli-zamku.md",
   "word_count": 410,
   "text": "Vzpomínám na rybníček se strouhou v zámecké zahradě, který nám v dětství byl zdrojem velké radosti. Stavěli jsme mlýnky, chytali žáby a čolky. Teď už do zahrady moc nechodím, protože mě bolí pohled na sterilní laminátová koryta, jež přírodu pohřbila. Trápí mě dívat se na zfušovanou předělávku zámecké zdi a kamiony, které denně po stovkách rachotí pár kroků od památky UNESCO.\n\nJe prima, že se před lety podařilo sehnat gigantickou dotaci na přebudování návrší. Snad bylo tehdy peněz až moc, tak se bouraly věci, co přestavbu nepotřebovaly. Něco dopadlo parádně: klášter je úchvatný, muzeum úžasné a středověká brána uchovaná v útrobách impozantní. Skvělé je zámecké bludiště a nejlepší bylo dětské hřiště u zámku.\n\nJak už to bývá, jiné věci se nepovedly. Od přestavby už uteklo dost vody, abychom je napravili bez vracení dotace. Chybí zeleň u muzea. Souhlasím také s Národním památkovým ústavem (NPÚ), že laminátové experimenty u památky UNESCO nemají co dělat. Upřímně obdivuji výmluvnost a drzost architekta, který o nich dokázal přesvědčit celou Radu. Je to ale jako z pohádky Císařovy nové šaty. Najde se v Litomyšli jeden, komu se laminátová úprava líbí a je ochoten se pod ten názor podepsat?\n\nPodobně má NPÚ pravdu, že kamiony na Zámecké ničí pivovar, zámek a celé návrší. Zákaz tranzitu nejde vynutit, navíc neplatí pro kamiony ze Třebové do Prahy. Obchvat nabízený krajem a státem jsme v Litomyšli odmítli, tak co s tím? Provizorní řešení je váha automaticky rozesílající pokuty, leč instalace je v nedohlednu. Aby k něčemu byla, musíme zakázat tranzit nad 6 tun a úplně stopnout kamiony nad 12 tun. Kontejnerové kamiony ke škole a zámku zkrátka nepatří a často se v zatáčce ani nevytočí.\n\nNa druhou stranu NPÚ ošklivě nezvládlo přestavbu zámecké zdi, tady měli pravdu úředníci města. Suma sumárum: okolí zámku by hrozně prospělo, kdyby se město a NPÚ vždy snažily najít konsensus a netlačily své řešení přes odpor druhého. Zkušenosti ukazují, že rozhodnutí nelze nechat jen na odborných komisích. Možnosti úředníků protestovat jsou omezené a sami nemají autoritu volených představitelů. Dělejme u zásadních otázek, jako je tahle, příště referendum. Nezávazné, ať nakonec rozhodne Rada, ale zabrání to průšvihům: císařovy nové šaty si přes odhlasovaný odpor města troufne prosazovat málokdo. Přiblížíme se původnímu pojetí demokracie, jak se zrodila ve starých Aténách; Litomyšl je na to malá dost. Stačí spojit referendum s prezidentskými nebo parlamentními volbami, kam chodíme všichni. Nenechme to takhle. Bude ještě potřeba hodně práce a peněz, ale naděje na krásný a klidný zámecký park žije."
  },
  {
   "id": "zi-inflaci-muzeme-uplne-zrusit-je-neustavni-rik",
   "title": "Inflaci můžeme úplně zrušit, je neústavní",
   "date": "2021-12-19",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "iDNES.cz",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/ekonom-tomas-havranek-rozhovor-inflace-cenova-stabilita.A211215_125014_ekonomika_rie",
   "standfirst": "Stále zrychlující se inflace trápí momentálně všechny. Podle ekonoma Tomáše Havránka selhal systém cílování inflace, podle kterého postupuje mimo jiné i Česká národní banka. Podle něj nastává ideální čas na změnu a je možné se inflace úplně zbavit. „Příležitosti můžeme využít, nebo můžeme nechat inflaci vystoupat v příštím roce až na dvojciferné hodnoty,“ míní Havránek v rozhovoru pro iDNES.cz",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "interviewer": "Martina Riemlová",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/zi-inflaci-muzeme-uplne-zrusit-je-neustavni-rik/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-12-19_zi-inflaci-muzeme-uplne-zrusit-je-neustavni-rik.md",
   "word_count": 3599,
   "text": "Tomáš Havránek, profesor na Univerzitě Karlově a nejcitovanější český ekonom v zahraničí, pracoval v České národní bance deset let i jako poradce viceguvernéra. Teď přichází s nápadem, který by podle něj české ekonomice mohl ulevit od neustálého zdražování.\n\nPlatíme stamiliony v platech nejlepším ekonomům v zemi, aby nám tu kladnou inflaci, tedy znehodnocení koruny, doručili. Současná krize ukazuje v plné nahotě, že je to neudržitelné.\n\nVysoká inflace je jedním z hlavních současných ekonomických problémů. To ovšem neznamená, že deflace je něco pozitivního. Můžete v úvodu vysvětlit, proč?\n\nDeflace, tedy pokles průměrných cen, je spojena se dvěma hlavními problémy. Pokud je recese, deflace nás motivuje k tomu, abychom nekupovali zboží a služby teď, ale počkali si, až zlevní. Krizi tedy ještě prohlubuje. To však platí pouze v případě, pokud očekáváme, že deflace bude setrvalá. Pokud by měla být dočasná, naše chování zase příliš neovlivní. Problémem je tedy setrvalá deflace.\n\nDeflace také ztěžuje splácení dluhů. Pokud má člověk hypotéku pět milionů a deflace bude 50 procent, znamenalo by to, že průměrné ceny budou z roku na rok poloviční a hodnota koruny se zdvojnásobí. Takže z dluhu ve výši pěti milionů by se najednou stal dluh ve výši deseti milionů, který se reálně bude daleko hůře splácet.\n\nPokud deflace trvá pár měsíců nebo rok, tak to prakticky žádný problém nepředstavuje. Bankéři však s hrůzou vzpomínají na Velkou depresi ve třicátých letech. Důsledkem Velké deprese byla mimo jiné setrvalá deflace a ceny klesaly několik let v řadě, dohromady o desítky procentních bodů, což prohlubovalo krizi. Po takové zkušenosti se centrální bankéři deflace bojí. Ale kromě této jedné epizody, kterou však centrální banky způsobily samy svou neschopností smysluplně reagovat, jsme nikdy problém s deflací neměli.\n\nNavíc teď víme, že ten problém ani mít nemůžeme. V covidové krizi se ukázalo, že peníze z vrtulníku fungují. Lidé a firmy dostávali peníze za to, že nic nedělali, a inflace přišla. A mnohem vyšší, než kdokoli čekal. Takže kdyby se náhodou stalo, že budeme v krizi a deflaci a nebude stačit snižování úroků, vláda a centrální banka vždycky sáhnou k penězům z vrtulníku. Ať chceme, nebo ne. Lidi to vědí, takže žádnou deflaci čekat nebudou, tudíž ani žádná deflační spirála nemůže nastat. Paradoxně by tak ani ty peníze z vrtulníku nakonec potřeba nebyly, kdyby nám šlo jen o cenovou stabilitu. Ale je to jasný argument, proč se deflace bát nemusíme a proč ji centrální banka vždycky může vynulovat, jak už říkal Milton Friedman.\n\nCílem České národní banky je už od roku 2010 dvouprocentní inflace. Proč zrovna dvě procenta?\n\nDvouprocentní inflační cíl je zvyklost, která určitým způsobem funguje třicet let, a začala víceméně náhodou. Číslo nevzniklo tak, že by se sešlo sto nejlepších ekonomů na světě a dohodli se, že právě toto je to zlaté číslo, které nám pomůže mít dobrý život a dokonalou ekonomiku. Kolem roku 1989 zmínil guvernér novozélandské centrální banky, že dvě procenta je docela dobrý cíl. Od té doby jej začala používat novozélandská centrální banka, kanadská centrální banka a další. Číslo tady zůstalo, ačkoliv za ním není žádný rigorózní základ. Je bezpečně nad nulou, takže obavy z deflace – ať už jsou rozumné, nebo ne – to trochu mírní. A zároveň není ani příliš vysoké, aby si toho člověk z roku na rok významně všímal, pokud se daří ten cíl plnit, což se teď ošklivě nedaří.\n\nPtala jsem se především proto, jelikož jste pro Hospodářské noviny zmínil, že inflaci vůbec mít nemusíme. Je podle vás tedy ideální, aby míra inflace byla nula?\n\nTady bych vysvětlil tři věci. Zaprvé, hlavní povinností centrální banky podle ústavy je péče o cenovou stabilitu. Definovat cenovou stabilitu jako kladnou inflaci je hodně odvážné. Za roky 2021 a 2022 se ceny dohromady zvýší zhruba o 20 procent, tedy hodnota koruny poklesne o pětinu. ČNB se však v roce 2023 nebude snažit snížit ceny o 20 procent, bude se snažit znovu o plus dvě procenta. To takzvaně dočasné zvýšení cen nám už nikdy nikdo nevrátí.\n\nNejen já, ale i řada dalších ekonomů tady vidí jasný rozpor s ústavou. Ekonomové centrální banky si to samozřejmě nemohou dovolit říct navenek, podobně jako si to nemohou dovolit ekonomové komerčních bank, kam může centrální banka kdykoli za trest poslat kontrolu. Zadruhé, existuje 222 vědeckých studií od roku 1990, které zkoumají a počítají, jaká míra inflace je ta správná, zdravá pro ekonomiku. A průměrný odhad je nula. A třetí věc je selský rozum. Koruna funguje jako měřítko hodnoty peněz, stejně jako metr měří vzdálenost. Kdybychom definici metru zkracovali jeden rok o dva centimetry, další rok o pět a potom o jeden, způsobilo by to zmatek. Stejně je to s hodnotou peněz. Měla by býtstabilitní.\n\nVrátit se k tomu, co fungovalo celou historii naší civilizace, tisíce let, až zhruba do roku 1933, kdy skončil zlatý standard. Každoroční inflace je nová věc, trvá necelých sto let. Z hlediska lidstva je to něco úplně nového a nepřirozeného. Ano, občas byla inflace krátkodobá, třeba v 16. století po objevení Ameriky se do Evropy převalila spousta zlata a stříbra, což způsobilo snížení hodnoty měny, která byla založena na stříbru a zlatu. Samozřejmě také v historii, zejména během válek, se řada králů snažila měnu znehodnotit a při ražbě do mincí přidávali méně zlata a stříbra, zbytek si nechali, aby mohli lépe financovat například válečné výdaje. To však byly spíše výjimečné věci, které byly vždy považované za něco nepřirozeného či nesprávného. Žádná pravidelná každoroční inflace neexistovala. Ceny v roce 1914 byly v průměru stejné jako v roce 1815. Nešlo přitom o období úpadku, naopak. Ekonomika tehdy rostla rychleji než dnes. Zadlužení státu bylo minimální a nezvyšovalo se.\n\nOpravdu si nikdy lidé během historie na zdražování nestěžovali?\n\nAno, máte pravdu, stěžovali, ale inflace nikdy v historii nebyla programovým a oficiálním cílem vedení státu. Pokud k ní došlo, byla to buď náhoda, třeba příliv stříbra z nových dolů v Potosí. Nebo to byl podvod, jako v případě snižování objemu stříbra a zlata v mincích. Dnes platíme stamiliony v platech nejlepším ekonomům v zemi, aby nám tu kladnou inflaci, tedy znehodnocení koruny, doručili. Současná krize ukazuje v plné nahotě, že je to neudržitelné. Ke zlatému standardu, kdy peníze byly založené na zlatu, stříbru či jiných kovech, se už však vrátit nemůžeme. Můžeme však udělat něco lepšího.\n\nExistují dva základní režimy moderní měnové politiky. První z nich je právě cílování inflace, kdy se centrální banka stále snaží o plus dvě procenta a neohlíží se na minulost. Druhý režim je cílování cenové hladiny, kdy opravujete předchozí chyby. Tedy když máte inflaci jednou plus dva, další rok se snažíte o minus dva. A já jsem pro tu druhou možnost. Můžeme hodnotu peněz přivázat nikoliv ke zlatu, ale k ceně průměrného zboží v ekonomice.\n\nPrůměrný sobotní nákup v supermarketu nás tak bude stát za třicet let stejně jako tuto sobotu. Takový krok centrální banka udělat může .\n\nNepůjde to samozřejmě z roku na rok, ale možné to je. Takový režim je intuitivní, stoprocentně v souladu s ústavou, v ekonomických modelech vychází lépe. Pokud přijdou obavy z deflace nebo inflace, nutí to centrální banku reagovat daleko silněji, aby spirálu zastavila a vrátila ceny v průměru zase zpátky na původní hladinu.\n\nFunguje tento režim momentálně někde jinde na světě?\n\nPosledních sto let nefunguje nikde. Během většiny lidské historie fungoval skoro všude, ve všech zemích, které měly měnu podloženou něčím, co je stabilní, třeba zlato nebo stříbro. Od Velké deprese ve 30. letech minulého století však všechny země cenovou stabilitu opustily. Nejblíže jsou jí Švýcaři. Pořád sice mají inflační cílování, ale nevadí jim, pokud je inflace nulová. Data za posledních deset let ukazují, že mají ceny stabilní. Někdy trochu vzrostou, někdy naopak klesnou, ale dlouhodobě jsou stabilní. To má dopad na to, že jejich měna je hodně silná, dlouhodobě posiluje protiinflačním měnám, jako je euro, dolar nebo česká koruna. Nedá se přitom říct, že by Švýcarsko ekonomicky trpělo tím, že mají cenovou stabilitu. Navíc ve Švýcarsku i v dnešních dnech, přes všechno to takzvaně celosvětové zdražování, je inflace pořád zhruba jedno procento.\n\nAle ČNB upozorňuje na to, že ekonomiky, jejichž měnové autority se snažily o nízkou inflaci v průměru jedno procento, jako je právěŠvýcarsko či Japonsko, se dostaly do deflačních problémů…\n\nSamozřejmě, tohle tvrdí a patří to k rituálu centrálního bankovnictví. Když jsem v centrální bance pracoval já, říkal jsem to taky, protože to říkají všichni kolem a máte pak pocit, že to jinak být nemůže. Dám příklad. V roce 2017 jsem se zúčastnil setkání držitelů Nobelovy ceny za ekonomii v Lindau. Bylo tam 17 držitelů, takže opravdu ty nejlepší mozky v ekonomii. Ptali jsme se s manželkou, proč máme ve většině zemí inflační cíl dvě procenta. Nikdo z nich nevymyslel žádný důvod. Polovina z nich tvrdila, že to je také nesmysl, druhá polovina, že to je prostě zvyklost. Bylo to neveřejné, tak si mohli dovolit říct, co si doopravdy myslí.\n\nTakže dvouprocentní inflační cíl je opravdu produkt skupinového myšlení, které je zakořeněné a nějakým způsobem jakžtakž funguje. Nebo fungoval. Je třeba dodat, že inflační cílování bylo reakcí na předchozí vysokou inflaci, kterou tehdy pomohlo trochu zkrotit. Za 30 let od té doby opravdu nepřišel velký průšvih ve spojitosti s inflací, ten nastal až teď. Proto si myslím, že právě tento strašlivý průšvih může konečně přinést změnu režimu. Nejen u nás, ale i v jiných vyspělých zemích. Česko by mohlo být průkopníkem, protože třeba takovou změnu prosadit v USA nebo eurozóně je hrozně těžké, tamější centrální banky jsou obrovské molochy a o cenovou stabilitu už jim příliš nejde, řeší klima, nerovnost a státní dluh.\n\nČesko je navíc unikátní v tom, že běžný člověk není dlužníkem, ale věřitelem. To znamená, že většina lidí má více peněz uloženo v bance, než kolik si od banky půjčuje. Takže inflace nám škodí víc než ostatním zemím, jako je třeba Amerika nebo země eurozóny, kde je běžné být hodně zadlužený.\n\nMůžete ještě přiblížit, jak by to bylo s cenami v případě takového režimu? Předpokládám, že vzhledem k tomu, že například na cenuovoce má vliv i počasí, není možné, aby byly fixní…\n\nPřesně tak. Neznamenalo by to, že ovoce by stálo pořád stejně. Ceny ovoce, masa či aut by klidně mohly vzrůst o dvě procenta za rok či víc, něco jiného by zase zlevnilo. Bavíme se o stabilitě průměrných cen. Pokud by centrální banka konala svou povinnost, průměrné ceny by se zase vrátily následující roky zpátky. Nedocházelo by ke každoroční inflaci jako dnes. Aktuálně zdražuje vše a nevíme, kdy to skončí, nemáme žádný plán. Centrální banka, u nás ani v zahraničí, nedokáže teď nic věrohodně slíbit. Jen to, že se bude zdražovat pořád, což je to nešťastné inflační cílování.\n\nŘíkal jste, že nákup v supermarketu nás může stát stejně dneska i za třicet let. Pokud by například cena ovoce, masa a aut o dvě procenta za rok vzrostla, jak centrální banka zařídí, aby například klesla cena pečiva? Jde totiž o průměr, a pokud se ceny nějakého zboží zvýší, ostatní by měly poklesnout…\n\nRozumím otázce, ale je potřeba si uvědomit, že v inflačním cílování se taky centrální banka snaží o nějaké konkrétní tempo zdražování. Když má banka inflační cíl dvě procenta a ovoce zdraží o čtyři, tak bude vyjednávat s pekaři, aby zlevnili o dvě procenta? Logika je tedy stejná v cílování inflace i při skutečné cenové stabilitě, ale samozřejmě žádné vyjednávání s pekaři nutné není. Úkol centrální banky je, v ekonomické hantýrce, udržovat celkovou poptávku v souladu s celkovou nabídkou. Aby peněz, které používáme na nákup zboží a služeb, nebylo příliš mnoho nebo příliš málo v poměru k tomu, co firmy mohou vyrobit a nabídnout.\n\nKdyž centrální banka dělá svoji práci špatně a dovolí, že v ekonomice je příliš mnoho peněz v poměru k tomu, co firmy mohou vyrobit, přijde inflace. Každá nezávislá centrální banka tak může doručit takovou průměrnou cenu, jakou chce. Samozřejmě ne hned, ale v horizontu několika let. Vemte si, že Rašín dokázal, aby několik let v řadě průměrné ceny rychle klesaly. To není něco, co bychom měli úplně obdivovat, protože by to dnes řadu lidí přivedlo do velkých problémů, ale možné to je a má to plně pod kontrolou guvernér centrální banky.\n\nCentrální banka bude muset nějakým způsobem zasáhnout. Jaké nástroje by tedy měla použít? Umožňují nástroje centrální bankytakovou skutečně „jemnou práci“? Často její nástroje působí plošně…\n\nV první řadě musí oznámit, že udělá všechno pro to, aby doručila cenovou stabilitu. Inflace závisí hodně na tom, jak my věříme centrální bance. Pokud si myslíme, že se bude stále snažit udržovat nějakou kladnou inflaci a nenapravovat epizody velké inflace, nemá velký smysl spořit. Narovinu řečeno, současný systém dělá ze střadatelů hlupáky. Inflace brzy bude 10 procent a k tomu vám centrální banka milostivě umožní úrok na spořicím účtu kolem 3 procent? To přece není žádné spoření, když za rok ze sta tisíc přijdete o sedm. Čili je nutné zvýšit úroky. Na druhou stranu je jasné, že příliš nad 6 procent úroky jít nemohou, protože by se spousta dlužníků, včetně našeho státu, dostala do existenčních problémů.\n\nŘešení je posílení koruny přes prodej obrovských devizových rezerv, což rychle sníží inflaci. Dnes už víme, že intervence proti koruně byly chybou. Tedy ne v režimu cílování inflace, tam dávaly perfektní smysl, ale pokud jde o cenovou stabilitu, tak potřeba nebyly a zcela rozvrátily trh s korunou. Koruna teď neposiluje, přestože by podle všech modelů kvůli rozdílu úroků u nás a v eurozóně měla. ČNB má 150 miliard eur, polovinu klidně může prodat, aby posílila korunu. Tím stáhne z oběhu spoustu korun, sníží inflaci. A druhou polovinu rezerv by měla výnosně investovat po vzoru Švýcarů, Norů a Singapurců, aby trochu pomohla dlouhodobě snížit zadlužení vlády a byla svobodná ke zvyšovaní úroků v nouzi i nad těch 6 %. Jak získáme důvěru v centrální banku, že opravdu bude pečovat o cenovou stabilitu a opravovat svoje chyby, tak budeme víc spořit, inflace postupně klesne k nule a budou stačit normální úrokové sazby kolem tří procent.\n\nHovoří se o tom, že inflace, kterou momentálně zažíváme, je z velké části „dovezená“. Je vůbec možné v prostředí volného trhu cenyudržet stabilní? Nezavání to tržně plánovanou ekonomikou?\n\nTo je velmi dobře řečeno, protože centrální banka je opravdu jediný ostrov ryzího centrálního plánování v moderní tržní ekonomice. Tak tomu bylo, je a bude bez ohledu na to, jestli bude centrální banka cílovat inflaci nebo cenovou stabilitu. Centrální banka má totiž monopol na vydávání peněz, aspoň těch tištěných, a má monopol na stanovení základní ceny všech peněz, i elektronických, tedy úrokové sazby. Někdo se musí starat o to, aby hodnota peněz byla konstantní. Třeba bitcoin je fajn a žádný centrální plánovač ho nehlídá, ale právě proto jeho cena může létato desítky procent denně. Představte si, že platíte hypotéku v bitcoinu.\n\nSkutečná cenová stabilita je lepší než zlatý standard nebo bitcoinový standard, protože pak hodnota koruny závisí na cenách průměrného zboží, nejen jednoho kovu nebo jednoho kusu sběratelských dat. Z tohoto pohledu by tedy centrální banka pořád byla centrálním plánovačem, ale nutně trpěným, podobně jako trpíme Mezinárodní úřad pro míry a váhy a nemáme stovky „svobodných“ kryptometrů s různou definicí, tak jako máme stovky svobodných kryptoměn.\n\nA pokud je inflace skutečně dovezená, globální a nedá se s ní nic dělat, proč má Japonsko inflaci na nule a Švýcarsko u jedničky? Znovu opakuji, že průměrnou cenu v ekonomice má centrální banka plně pod kontrolou. Když se zmenší nabídka zboží kvůli problémům dodavatelských řetězců, centrální banka musí snížit poptávku po zboží tak, že zmenší množství peněz a zvýší jejich cenu. Takže není pravda, že centrální banka nemůže mírnit nabídkovou inflaci.\n\nNa druhou stranu jsou často v literatuře zmiňována i jistá pozitiva inflace, například pokud je mírná a stabilní, ekonomice to pomáhá…\n\nAno, někdo to tvrdí, aby se odůvodnily inflační cíle centrálních bank, které jinak nemají vědecký základ. Jde o skupinové myšlení, ale například taková těžká váha jako John Cochrane, exprezident Americké finanční asociace a jeden z největších ekonomů současnosti, říká, že je to nesmysl. Pokud je inflace mírná a vcelku stabilní, ničemu to příliš nevadí. Kdybychom věděli, že inflace do konce našeho života bude dvě procenta, tak s tím můžeme žít. Problém však je, že my nevíme, kdy přijde šok a inflace se zvýší kumulativně o dvacet procent za dva roky, aniž by to někdo potom opravil. Plánujte si pak na důchod nebo úspory na studia pro děti. Je otázkou, proč tu inflaci vůbec mít. Není žádná vědecká evidence o tom, že by nám krok z mírné a stabilní inflace na nulu v čemkoli uškodil. Přitom víme, že v mnohém to pomůže náš život zlepšit.\n\nNěkdy také zaznívají argumenty, že mírná a stabilní inflace motivuje zaměstnance k vyšší produktivitě práce….\n\nTakový argument skrytě předpovídá, že člověk není schopen si v hlavě inflaci odečíst. Člověk ví, že pokud mu šéf přidá 8 procent a inflace je 8procent, reálně to není přidání. Nemyslím si, že lidé jsou tak hloupí a inflaci si neuvědomují. Inflaci vnímají, možná silněji, než jaká opravdu je. Podle mě člověk nebude pracovat víc, když se mu zvýší plat o pět procent a inflace mu „sežere“ osm. Naopak si myslím, že bude rozhořčený z toho, že má méně peněz, a nebude mít důvod pracovat usilovněji za reálně menší odměnu. Pokud mzda motivuje k práci, tak v reálném vyjádření, nikoli bez započítání inflace.\n\nExistuje také určitý vztah mezi ekonomickým růstem a inflací. Všeobecně by mělo platit, že pokud dosahuje ekonomika ekonomického růstu, dochází také k růstu inflace. Pokud je ekonomika v poklesu, mělo by docházet i k poklesu inflace. Dosahovali bychom ekonomického růstu i v případě, pokud by inflace úplně zmizela?\n\nZmínil bych znovu Švýcarsko. Nemají inflaci už zhruba dvanáct let a nemají růst nijak nižší než zbytek Evropy. Pokud se zvýší inflace, krátkodobě to ekonomiku může povzbudit. Dlouhodobě to nicméně nemá žádný efekt na ekonomický růst. A jestli nějaký, tak záporný. Lidé nevědí, jakou hodnotu budou mít jejich peníze. Škodí to investování, inovacím i ekonomickému růstu, úplně stejně by tomu škodila deflace, pokud by byla trvalá a volatilní.\n\nKdo by měl tedy s nápadem přijít a snažit se jej prosadit?\n\nPrezident, který v létě jmenuje nového guvernéra České národní banky. Myslím, že nastává unikátní šance takový krok udělat. Ukazuje se, že režim cílování inflace strašlivě selhal. Příležitosti můžeme využít, nebo můžeme nechat inflaci vystoupat až na dvojciferné hodnoty, to se klidně může stát. Během půl roku se také vymění pět ze sedmi členů bankovní rady, čili většina. A pokud nový guvernér bude chtít, může inflaci navždycky smazat. Dobrých kandidátů na guvernéra, kteří by mohli přinést cenovou stabilitu, je několik. Za mě vypadají v tomto ohledu nejnadějněji Vojtěch Benda, Jan Frait a Jakub Seidler. Tím nechci říct, že by plně souhlasili s tím, co říkám, ale vidím velkou šanci, že by zrovna oni takovou změnu byli schopni prosadit, kdyby chtěli.\n\nJe to podle vás reálné? Kdy bychom se takové změny mohli dočkat?\n\nMyslím, že nový režim by šel oznámit okamžitě, tedy s nějakým přechodným obdobím pro implementaci. Samozřejmě není reálné, abychom kompenzovali dvacetiprocentní inflaci za roky 2021 a 2022 stejnou deflací v roce 2023. Muselo by se na to jít pomalu. V prvním kroku by bylo nutné zvolit určitou cenovou hladinu. Vybrali bychom si tedy například tu z konce roku 2022, které bychom se chtěli držet navěky. Řekli bychom, že kompletní stability cen bychom chtěli dosáhnout do pěti let. Funkční období guvernéra trvá šest let, takže aby se to do té doby stihlo. Jde o zcela reálnou věc. Není s tím spojený žádný praktický, teoretický, ekonomický či právní problém, vše je možné udělat okamžitě. Jediný problém je politický, a to rozhodnout se pro takový krok. Díky momentální inflační bouři vidíme, že aktuálně nastavený systém nefunguje a je čas na změnu. Myslím, že to vnímá i prezident, který má toto rozhodnutí zcela v rukou.\n\nNepřepsaly by se s tímto krokem učebnice?\n\nK přepisu učebnic dojde, i pokud bychom takový režim vůbec nezavedli, protože se opravdu ukázalo, že inflační cílování naprosto selhalo. Pokud bychom byli první zemí, která stabilitu cen věrohodně zavede, bylo by to báječné PR pro Českou republiku. Znamenalo by to mimo jiné i to, že česká koruna by se stala rezervní měnou pro velkou část světa. Byli bychom první zemí za sto let, která má stabilní hodnotu měny v tom smyslu, že se za ni dalo nakoupit stejné množství zboží dneska i za třicet let. Koruna by byla lepší než zlato. Proč kupovat zlato, jehož cena může kolísat? U české koruny by existovala naprostá jistota, že ochrání před inflací. Byl by to bezpečný přístav pro celý svět. Do učebnic by seto dostalo nepochybně. A guvernér, který by takový režim zavedl, by v nich nepochybně skončil také, stejně jako prezident, který to umožnil.\n\nInflace zrychluje, v listopadu dosáhla v meziročním srovnání šesti procent. Kdy to podle vás skončí?\n\nZáleží na tom, zda se odhodláme ke změně, o které jsem hovořil. Pokud ne, tak se obávám, že inflace bude nad pěti procenty hodně dlouho. Problém už není v covidu či omezení nabídky, ale v tom, že o inflaci mluvíme, všichni o ní vědí a automaticky s ní počítají. Většina lidí očekává, že inflace bude kolem deseti procent v příštím roce, říkají si o zvýšení mzdy. Nutí to firmy odměny zvyšovat, mají vyšší náklady a musí zdražovat, aby náklady pokryly. Všichni s tím počítají, do ekonomiky se to zabuduje a je už úplně jedno, co inflaci primárně „roztočilo“. Pokud se očekávání nezlomí, tak inflace nezmizí. Takže v tomhle nejsem vůbec optimista, pokud nezrušíme inflační cílování a nezačneme se snažit o skutečnou cenovou stabilitu.\n\nProfesor ekonomie na Univerzitě Karlově, výzkumník v Centru analýz hospodářské politiky (Londýn) a Centru inovací meta-výzkumu (Stanford). Exporadce bankovní rady, tehdejšího viceguvernéra i nynějšího guvernéra České národní banky, kde pracoval 10 let. Zahraniční vědci a mezinárodní instituce jeho výzkum používají nejčastěji z českých ekonomů. V roce 2020 působil jako historicky první zástupce ČR za ekonomii a finance v hodnocení Evropské výzkumné rady."
  },
  {
   "id": "era-levnych-penez-roky-setreni",
   "title": "Éru levných peněz vystřídají roky šetření. Z inflační krize se ale neprošetříme, když zároveň neporosteme",
   "date": "2021-12-07",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-67008540-eru-levnych-penez-vystridaji-roky-setreni-z-inflacni-krize-se-ale-neprosetrime-kdyz-zaroven-neporosteme",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/era-levnych-penez-roky-setreni/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-12-07_era-levnych-penez-roky-setreni.md",
   "word_count": 578,
   "text": "Inflace jádrová, tedy očištěná o kolísavé položky typu benzin, poprvé od srpna 1998 přesahuje 6,5 %. Jenže úroková sazba ČNB tehdy byla 14,5 %, zato dnes je 2,75 %. Tolik jsme si zvykli na nulové úroky, že i růst na tuhle hladinku někomu přišel extrémní. Přitom nemusíte mít doktorát z ekonomie, abyste si dopočítali reálné sazby, na nichž ve skutečnosti záleží.\n\nInflace nezmizí sama. I šéf amerického Fedu uznal, že termín „dočasná“ expiroval. Slovy Johna Cochrana, exprezidenta Americké finanční asociace: centrální bankéři usnuli za volantem. Jelikož titul „guvernér“ pochází z řeckého kubernétes (kormidelník), trefnější je námořnická analogie. Jde ke cti Jiřího Rusnoka, že jako první guvernér ve vyspělém světě ledovec uzřel a kormidlo strhl. Příští rok poznáme, zda to stihl včas.\n\nO dočasné inflaci mělo smysl mluvit na jaře. Vzrostou-li kvůli zablokovaným přístavům ceny televizí, zbude nám méně peněz na jiné věci. Poptávka po nich se sníží a jejich ceny klesnou. V praxi je proces pomalý a podražují nejen televize, takže dočasně vidíme vyšší průměrné ceny. Ale není možné, aby potíže dodavatelských řetězců zdražily všechno, jak pozorujeme od léta.\n\n## Vrtulníkové peníze fungují\n\nZboží a služby kobercově podražují, protože chceme kupovat víc, než firmy mohou nabídnout. Kupujeme, protože máme peníze. Díky nízkým úrokům jsou peníze levné, ale v pandemii přišlo i novum: peníze z vrtulníku. Lidé a firmy inkasovali, aniž produkovali. Možná nic jiného dělat nešlo, ale výsledkem je vyšší poptávka (levné a vrtulníkové peníze) a nižší nabídka (lockdowny, neochota pracovat). Inflace následuje.\n\nKalibrovat celkovou poptávku podle nabídky je prací centrální banky, jenže ta přetlačuje mohutnou sílu. Aby přiměla lidi neutrácet, musí doručit kladné reálné úroky. Tomu se nepřiblížila ani na doslech a už to schytává zleva zprava. Sazby u 15 % jako v roce 1998 stejně nejsou možné, protože stát by nezvládl splácet náš bobtnající dluh. Bude-li vybírat mezi inflací a státním bankrotem, každá centrální banka zvolí inflaci.\n\nCentrální bankéři rádi mluví o ukotvenosti inflačních očekávání. Jenže očekávání neukotvují jejich projevy, ale naše víra v jejich schopnost zvyšovat sazby, jak je nutné. Kvůli dluhu víme, že schopnost chybí, a inflační očekávání nejsou kotva, ale plachta. Naděje tkví v gigantických devizových rezervách, jež můžeme zčásti výnosně investovat a zčásti jimi posílit korunu. Ale ani to nebude stačit, nedá-li vláda do latě výdaje.\n\n## ČNB sama inflaci nezkrotí\n\nPo vrtulníkových letech přijdou roky šetření. Ale prošetřit se z krize nejde, pokud zároveň nerosteme. Všimli jste si, jak málo v balíčcích obnovy rezonuje ekonomický růst? Přechod na digitální zelenou je fajn, ale z něčeho musíme zaplatit důchody, zdravotnictví, školství i tu zelenou transformaci. To něco je ve finále vždy HDP, který si v Evropě rdousíme nejsložitější regulací v planetární historii.\n\nNe všechna regulace je zlá, ale dnes často odrazuje od inovací a podnikání, čímž škodí všem. Regulovat regulaci na třetinu, to by měl být evropský New Deal. Příklad: přeregulace bankovnictví sabotuje boj proti inflaci. Nabídne vám vaše banka spoření za 2,7 % bez podmínek a omezení? Přitom sbírat peníze od střadatelů, ukládat je v ČNB za repo a účtovat si maličký poplatek nemá riziko, vynáší a regulaci nepotřebuje.\n\nS menší regulací přijde růst, jenž spolu s šetřením setne dluh. ČNB bude volná ke zvyšování úroků. Navíc díky pandemickému experimentu už víme, že vrtulníkové peníze fungují, deflační spirály se nikdy bát nemusíme. ČNB se může zbavit neústavního polštáře v podobě dvouprocentního inflačního cíle a doručit skutečnou cenovou stabilitu, stabilitu průměrných cen v ekonomice. To by zlepšilo život nám všem smazáním nejistoty o budoucí hodnotě peněz. Letošní inflaci už bohužel neodmaže nikdo."
  },
  {
   "id": "klimaticky-extremismus",
   "title": "Klimatický extremismus škodí víc než globální oteplování",
   "date": "2021-11-10",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-66997170-klimaticky-extremismus-skodi-vic-nez-globalni-oteplovani",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/klimaticky-extremismus/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-11-10_klimaticky-extremismus.md",
   "word_count": 602,
   "text": "Čtyři z deseti mladých lidí se kvůli klimatu bojí mít děti. Polovina se kvůli klimatu cítí smutně, naštvaně, bezmocně a provinile. Pro více než 45 procent z nich představuje klima stres týrající je každý den. To jsou výsledky nového průzkumu mezi 10 tisíci lidmi ve věku 16–25 let v 10 zemích, na kterém se podíleli vědci ze Stanfordu a dalších špičkových univerzit.\n\nAby bylo jasno, změna klimatu je reálná, lidstvu škodí a způsobili jsme ji my. Nelze vyloučit, že naše emise za tisíc let vyrobí skleníkový efekt jako na Venuši a vyhubí život na Zemi. Podobně nelze vyloučit, že naši civilizaci zničí dopad asteroidu, antibiotická rezistence, nový megavirus, mutační zátěž, bioterorismus, nukleární válka nebo mimozemská invaze.\n\nTyhle katastrofické scénáře lze srovnávat, protože jejich pravděpodobnost je nevyčíslitelná (vyjma dopadu asteroidu). Klimatické modely Venuši na Zemi nepředpovídají, jak plyne ze zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu a stovek článků ve vědeckých časopisech. Klimatický armagedon nemůžeme vyloučit, ale není důvod se ho bát víc než asteroidů.\n\n## Obchodníci s dětským zoufalstvím\n\nProč tedy děti a mladí lidé nemohou kvůli klimatu spát? Odmalička jim vtloukáme do hlavy, že za oteplování mohou vlastní existencí. Nejsou uhlíkově neutrální, dýchají. Uctívaný komentátor Martin Wolf z Financial Times píše, že „lidstvo je kukačka v hnízdě Země“. Prý jsme rakovina planety. Co uděláte s rakovinou? Vyříznete ji.\n\nPředstavte si, že vám je 20 a od školky posloucháte takové řeči. Jak se cítíte? Těšíte se na krásný život před sebou, na věci, které postavíte, dokážete, vykonáte pro ostatní lidi, na děti, které budete vychovávat? A chcete vůbec žít dál? Vždyť čistá cesta k uhlíkové neutralitě je jediná – nedýchat. Vymývání jogurtových kelímků a plachtění do Ameriky jsou kompromisy.\n\nProč si chytří lidé jako Martin Wolf neuvědomují dopady, které mají jejich texty na životy mladých? Neviňme Gretu, ale cyniky, kteří jí zničili dětství. Ubližují víc než covid, už i v češtině. Bojím se, že řada proroků klimatické zkázy se nad tím ani nezamyslí, protože děti nemají. Nebo už žádnou budoucnost pro nás, rakovinu, neplánují. Nebo utrpení dětí považují za snesitelnou oběť spravedlivého tlaku na politiky, aby s klimatem proboha už něco dělali.\n\n## Daňme emise a sázejme stromy\n\nJenže politici už s klimatem něco dělají jednu generaci a platíme za to biliony. Pamatujete podporu biopaliv? Kde by jinak rostly nové lesy, rozlézají se řepné pouště. V tom se ostatně řepka neliší od olejných palem. Jenže palmy pěstují zlí domorodci v zaostalých zemích, zato řepku náš nejmilejší dotačník. Bioplynky? Povolenky? Solární boom? Všechno drahý průšvih, ale napoosmé to bude cajk.\n\nZměna klimatu lidstvu škodí. Umíme solidně spočítat, jak moc: vědci, včetně držitelů Nobelovy ceny, mají stovky odhadů. Když je dáme dohromady, vyjde nám jako nejlepší řešení mírná uhlíková daň a sázení stromů. To je všechno. Žádné dotace na tesly, vybíjení krav a soukromé tryskáče pro klimatické kongresy. Chceme-li zachránit ohrožené druhy, zaplaťme rozšíření národních parků a obranu před pytláky. To je pro přírodu užitečnější než uhlíková neutralita přes mrtvoly. Ale: ať si vezmou naše peníze na svoje dotace, jen když děti nechají žít.\n\nDvě poznámky na závěr. Zaprvé, z dosud nejpodrobnější studie o změně klimatu do roku 2200 plyne, že důsledky pro ČR budou neutrální. To jste věděli? Ani špatné, ani dobré. Prima, nejsme sobečtí a tlumením emisí pomáháme jiným. Ale je fér si přiznat, že je to totéž, jako bychom posílali peníze na jih – bohatým i chudým. Zadruhé, v angličtině bych se tenhle text už zveřejnit neodvážil, protože živím čtyři děti. V zemích, které mi jsou stále ještě v mnohém vzorem, dnes za zpochybnění dogmat hrozí lynč na Twitteru a ztráta práce na univerzitě.\n\nAutor působí v Institutu ekonomických studií FSV UK"
  },
  {
   "id": "kdyz-nenajdeme-rasina-dvojciferna-inflace",
   "title": "Když nenajdeme nového Rašína, ochutnáme dvojcifernou inflaci",
   "date": "2021-10-19",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-66988050-kdyz-nenajdeme-noveho-rasina-ochutname-dvojcifernou-inflaci",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/kdyz-nenajdeme-rasina-dvojciferna-inflace/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-10-19_kdyz-nenajdeme-rasina-dvojciferna-inflace.md",
   "word_count": 608,
   "text": "Inflace na přelomu roku podle všeho zdolá sedm procent a bude nejvyšší od 90. let. Je stále otevřené, zda po Novém roce vyšplhá dále. Důležitější než zahraničí a úrokové sazby bude ale očekávání lidí a firem. Budeme-li unisono čekat zdražování, firmy zdraží a lidé si řeknou o vyšší mzdy, inflace pak přijde bez ohledu na vše ostatní. ČNB správně zvedá úroky šokem, aby očekávání zlomila, leč úspěch je vzhledem k náladě ve společnosti nejistý.\n\n## Krocení inflace bolí\n\nKdykoliv se v historii inflace roztočila, bylo drahé ji zastavit. A bylo jedno, jestli ji roztočilo tištění peněz, rozhazování vlády, nebo tlaky ze zahraničí. Inflace bude Čechy týrat v příštích měsících nejvíc ve vyspělém světě kvůli extrémnímu nedostatku lidí a marnotratnosti odcházejícího kabinetu. Náš úděl může brzy připomínat Československo v roce 1920 nebo USA v roce 1980. V obou případech bylo k rozdrcení dvojciferné inflace zapotřebí revoluce v provádění měnové politiky.\n\nObě revoluce, Aloise Rašína v Československu i Paula Volckera v USA, byly ve své době bolestivé a nepopulární. Rašín za svou důslednost v boji proti inflaci zaplatil životem, jen Volcker se dožil ovací za dlouhodobý přínos své práce. Historie vnímá obě revoluce jako nákladné, ale nakonec prospěšné investice do cenové stability – byť Rašínova deflační politika, jakkoliv reakce na předchozí pádivou inflaci, je dosud pro řadu ekonomů těžko stravitelná.\n\n## Cenová stabilita není dvouprocentní inflace\n\nProblémem nynější měnové politiky je její nesrozumitelnost. Proč se ČNB snaží o dvouprocentní inflaci, i kdyby loni byla sedm procent? Ústava ukládá ČNB péči o cenovou stabilitu. Tu nelze definovat jinak než jako stabilitu průměrných cen v ekonomice. Tento index (CPI) počítá Český statistický úřad. ČNB ale tvrdí, že skutečná inflace je menší, než počítá ČSÚ, a to kvůli (mimo jiné) malému zohlednění technického pokroku. Taková logika má tři problémy.\n\nZaprvé, známe-li chybu měření, může ČSÚ počítat inflaci rovnou správně.\n\nZadruhé, odhady chyby se pohybují kolem jednoho procenta, a dvouprocentní inflaci tedy neospravedlní.\n\nZatřetí, CPI bere málo v úvahu ceny nemovitostí. Jejich zahrnutí by inflaci naopak zvýšilo (podle indexu CPIH, který donedávna publikovala ČNB) průměrně o půl procentního bodu.\n\nNavíc CPI kromě slabého pokrytí nemovitostí ignoruje zpoždění v dodávkách zboží a služeb, které rostlo už před covidem. Inflaci definujeme jako změnu kupní síly peněz. Kupní síla klesá, když na řemeslníka čekáte tři měsíce místo dvou týdnů, i když účet je stejný. Chyby měření tedy jdou na obě strany. Nic lepšího než CPI pro měření inflace nemáme, tak k němu nepřičítejme dvě procenta navíc.\n\n## Úkol pro příštího guvernéra\n\nS ústavou je tedy v souladu skutečná cenová stabilita, v průměru ani inflace, ani deflace. Je to pro nás ale dobré? Slýcháme, že inflace „promazává kola ekonomiky“. Na druhou stranu však přináší děsivou nejistotu, zatemňuje budoucí hodnotu peněz. Ekonomové se už dlouho snaží výhody a nevýhody vážit: od roku 1990 už o tomto tématu publikovali 222 studií. Průměrný odhad optimální inflace? Tušíte správně, je to nula.\n\nShrnuto: akademický výzkum, ústavní mandát a zdravý rozum se shodují, že ČNB se má snažit o stabilitu CPI. V době, kdy inflace šplhá k sedmi procentům, to zní jako sci-fi. Ale právě přechod ke srozumitelnosti je jediné, co teď může zdražování zkrotit. Bude to bolet podobně jako revoluce Rašínova a Volckerova: možná bude nutné sazby dočasně zvýšit nad sedm procent, aby byla naděje na kladné reálné úroky u spořicích účtů.\n\nRozhodující bitva s inflací padne na příštího guvernéra, jmenovaného kýmsi v létě. Česko potřebuje nového Rašína, byť v méně radikální inkarnaci. Jasní kandidáti cenové stability jsou Vojtěch Benda, nejvíce protiinflační člen současné bankovní rady, a Jan Frait, jestřáb dnes odpovědný za stabilitu finančního systému. Už samotné jmenování jednoho z nich by učinilo mnoho pro posílení koruny a stabilizaci inflačních očekávání."
  },
  {
   "id": "litomysl-florbal-je-krouzek-snu",
   "title": "Florbal v Litomyšli je kroužek snů",
   "date": "2021-10-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1633327926990_lilie_2021_10.pdf",
   "issue": "2021/10",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-florbal-je-krouzek-snu/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-10-01_litomysl-florbal-je-krouzek-snu.md",
   "word_count": 348,
   "text": "Když jsme vybírali kroužky pro syny, žena trvala na hudební škole, no a já jsem k tomu chtěl přidat sport. Jenže který? Kluci by chtěli hrát všechno, nejvíc znají fotbal, hokej a basket. Všechny tyhle sportovní kroužky mají v Litomyšli skvělou reputaci a jsou výborně vedené, jak vím od kamarádů.\n\nSpolečně jsme se nemohli rozhodnout, než jsme s kluky náhodou zašli na turnaj ve florbale, kde hrál jejich kumpán ze školky. Pak bylo jasno – a od té doby se kluci na trénink těší dvakrát týdně. Osobně mi přijde (a hádám, že klukům taky, snad se fotbalisté neurazí) florbal trochu akčnější než fotbal, ale zároveň méně náročný než hokej.\n\nSpolečně jsme nadšení z přístupu trenérů, u kterých je vidět, že je práce s dětmi vážně baví, že to nedělají pro peníze (to ani trénování dětí nejde), že dělají mnohem víc, než co je vlastně nutné. Nejmladší děti má na starosti hlavně Tomáš Doubek, kterému bych tímto způsobem rád poděkoval. S florbalem je spokojená i manželka, protože tam klukům nehrozí, aspoň z našeho laického pohledu, takové riziko zranění jako u řady jiných sportů.\n\nSám jsem jako kluk na sportovní kroužky v Litomyšli chodil taky, ač s přehnanou radostí na to nevzpomínám. Takže mám radost z toho, o kolik je to teď lepší, a zase je to hlavně o přístupu trenérů. Mimochodem podobně gigantický posun k lepšímu vidím z vlastní zkušenosti s MŠ v Líbánkách a ZŠ Zámecká jak u mateřských, tak základních škol v Litomyšli – teď je prostě mnohem lepší být dítětem než před 30 lety.\n\nZ praktického hlediska je prima, že s florbalem jde začít kdykoli během roku, není nutné čekat na nějaký nábor. Prostě stačí přijít si vyzkoušet trénink do městské sportovní haly v úterý od 15 do 16.30 nebo v pátek od 13.30 do 15 hodin. Trenéři poradí a půjčí florbalku, no a vůbec není nutné chodit potom na úplně každý trénink, když to dětem nevychází.\n\nNaší mladší dceři jsou zrovna 4 roky, brášky zatím sleduje z tribuny, ale už se taky těší, jak příští rok bude hrát s nimi. Ať žije florbal v Litomyšli!"
  },
  {
   "id": "cnb-spravnym-smerem-ale-pomalu",
   "title": "ČNB vyrazila správným směrem, ale pomalu. Úroky musí růst rychleji, aktuální inflační skok to podtrhuje",
   "date": "2021-09-10",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://nazory.hn.cz/c1-66972900-cnb-vyrazila-spravnym-smerem-ale-pomalu-uroky-musi-rust-rychleji-aktualni-inflacni-skok-to-podtrhuje",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/cnb-spravnym-smerem-ale-pomalu/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-09-10_cnb-spravnym-smerem-ale-pomalu.md",
   "word_count": 609,
   "text": "Zatleskejme ČNB, že navzdory ostatním centrálním bankám zvyšuje úrokové sazby. Jenže je letos zvýšila celkem jen o 0,5 procentního bodu, zatímco inflace od zimy vyšplhala už o 2 body a v srpnu poprvé od roku 2008 překonala hranici 4 %. Reálná úroková sazba, na které ve skutečnosti záleží, tak propadla o dalšího 1,5 bodu. ČNB tedy poptávku nejen nebrzdí, ale pořád má nohu na plynu skoro až u podlahy.\n\n## Taylorův princip\n\nV ekonomické hantýrce se tomu říká Taylorův princip: aby centrální banka udržela inflaci pod kontrolou, zvyšuje sazby rychleji, než roste inflace. Jinak se pořád víc a víc vyplatí zadlužit se a utrácet, méně a méně se vyplatí spořit. Vezmete-li si dnes hypotéku, průměrná banka vám za to reálně zaplatí 1,8 % ročně. Uložíte-li si peníze v bance, zaplatíte reálně 3,9 % za rok. Komu se vyplatí spořit, ať se přihlásí.\n\nTaylorův princip v sobě mají zabudované skoro všechny modely centrálních bank. Často se místo aktuální inflace používají očekávání inflace budoucí, ale i ty už u firem vyskočily na 3,2 % pro příští 3 roky. Odborníci ČNB proto v srpnu žádali zvýšit sazby skokově o 0,5 bodu, neboť český měnový dům doutná. Jde ke cti ČNB, že sám guvernér otevřeně říká, že v červenci byla meziměsíční jádrová inflace v ČR druhá nejvyšší v OECD. Po hyperinflačním Turecku.\n\nBankovní rada však poměrem 6:1 doporučení vlastních odborníků odmítla a rozhodla o pomalejším zvýšení sazeb. Poděkování těch z nás, jimž záleží na skutečné cenové stabilitě (tedy dlouhodobě nulové inflaci, v nejhorším aspoň plnění inflačního cíle ČNB), zaslouží Vojtěch Benda. Jako jediný hlasoval pro rychlejší zvýšení a dlouhodobě drží principálně protiinflační linii.\n\n## Tři náhody srpnového jednání\n\nZamítnutí návrhu odborníků radou není nevídané, ale vzácné. Koneckonců prognózu budují celé měsíce desítky z nejlepších českých analytiků a svoje doporučení uzpůsobují minulému chování rady. Model samotný totiž musel v srpnu kvůli Taylorovu principu vyžadovat ještě silnější okamžité zvýšení, kolem 1 bodu, ale to bylo odborníky rozloženo do několika jednání, aby působilo klidněji.\n\nTaké účast ministryně financí na jednání bankovní rady není nevídaná, ale je sváteční. Ministryně má zákonné právo přijít, leč obvykle ho využije jen jednou či dvakrát během mandátu. Protože sazba ČNB je základní číslo, od něhož se odvíjí financování státního dluhu, dává smysl, že se ministryně rozhodla zúčastnit tohoto klíčového jednání.\n\nNevídaná u nezávislé centrální banky je ale následující formulace v záznamu z jednání: jedním z argumentů proti zvyšování sazeb je „dražší financování vlády“. Centrální banky přitom získaly nezávislost právě proto, aby náklady vlády ignorovaly! V interní diskusi je fér na věc upozornit a rozebrat dopady na finanční stabilitu. Avšak i když je zapisovatel odvážný a navrhne toto zveřejnit, zápis schvaluje rada, která měla formulaci škrtnout.\n\n## O inflaci rozhodne nezávislost\n\nJinak je celkové vyznění varovné: zasedání se výjimečně účastní ministryně financí, načež bankovní rada výjimečně neposlechne vlastní odborníky a sazby zvýší minimálně. Následně se v zápise nevídaně objeví starost o financování vlády. Nehoda, nebo snaha potěšit ministryni? Kdybych nebyl osobně přesvědčen o integritě jednotlivých členů rady, měl bych obavy o nezávislost ČNB.\n\nZvýšení sazeb na současných 0,75 % bylo stále jen symbolické. Pokud je ale už toto problém, co kdyby bylo nutné vyšponovat sazby na 20 % jako na začátku 80. let v USA? To by zvedlo roční výdaje vlády o půl bilionu Kč, nehledě na ještě větší ztrátu ČNB a výpadek daní kvůli kruté recesi, kterou by takové zvýšení úroků zajistilo. A to vše by musela ČNB ignorovat ve snaze plnit svůj ústavní úkol, cenovou stabilitu.\n\nDoufejme, že současná inflační vlna je opravdu jen přechodná. Jenže k tomu, aby se přechodnou skutečně stala, musí většina z nás uvěřit, že je ČNB v případě nutnosti připravena zvedat úroky skokově a hned."
  },
  {
   "id": "vyzkum-centralni-banky-dela-cesku-dobrou",
   "title": "Výzkum centrální banky dělá Česku dobrou reklamu",
   "date": "2021-08-04",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-66952600-vyzkum-centralni-banky-dela-cesku-dobrou-reklamu",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/vyzkum-centralni-banky-dela-cesku-dobrou/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-08-04_vyzkum-centralni-banky-dela-cesku-dobrou.md",
   "word_count": 573,
   "text": "Centrální banky všude na světě, vyjma nejchudších rozvojových zemí, mají svá oddělení výzkumu. Někde je to jen pár lidí v neformální skupince. Jinde, třeba v americkém Fedu, se jedná de facto o paralelní špičkovou univerzitu se stovkami pracovníků. Obecně čím vyspělejší země, tím víc centrální banka podporuje výzkum. Česká národní banka historicky volila střední cestu a udržovala malý výzkumný odbor, který ale disponoval značnou nezávislostí. Brzy to bude pět let, co bankovní rada rozhodla o jeho rozdělení a větším zapojení do běžné agendy banky. Je tedy načase zhodnotit, jak si výzkum ČNB vede v nové podobě.\n\nNa začátek musím vysvětlit, k čemu je vůbec dobrý výzkum v ekonomii. Co se tam ještě dá zkoumat? Bude to znít překvapivě, ale dosud neexistuje shoda ani na tom, jak vlastně úrokové sazby ovlivňují inflaci. Někteří věhlasní ekonomové (například John Cochrane, bývalý prezident Americké finanční asociace) dokonce argumentují, že zvýšení úrokové sazby může inflaci za jistých okolností zvýšit. Odhadů existují stovky a přesný efekt záleží vždy na kontextu a situaci dané ekonomiky, není to trojčlenka. Pro smysluplnou měnovou politiku je tedy nutný kvalitní výzkum, nelze jen převzít odhady ze zahraničí.\n\nDalší klíčovou otázkou, na kterou mají různí ekonomové různou odpověď, je optimální inflace. Většina vyspělého světa dnes žije s dvouprocentním inflačním cílem, který byl prvně zaveden před třiceti lety na Novém Zélandu a v Kanadě bez hlubšího vědeckého základu. Od té doby ale bylo publikováno aktuálně už 222 výzkumných studií, jejichž průměrný odhad optimální inflace je -0,09 procenta. Lze tedy najít argumenty pro mírnou deflaci i inflaci. Názory v profesi se liší, ale osobně věřím, že tento proud výzkumu u nás jednou pomůže přesvědčit bankovní radu, že by nám prospěla skutečná cenová stabilita – tedy dlouhodobě ani inflace, ani deflace.\n\nVýzkum v ČNB je od ledna 2017 rozdělen na dvě samostatné části: měnovou politiku a finanční stabilitu. V první oblasti je centrální banka tradičně silná a mnoho modelových prvků užívaných v bankách malých ekonomik bylo vyvinuto právě na Příkopech. Řada špičkových ekonomů ČNB pak odešla školit centrální bankéře do zahraničí: mezi nimi Michal Andrle, Jaromír Beneš, Aleš Bulíř, Adam Geršl, Tibor Hlédik, Jaromír Hurník, David Vávra. V poslední době se čím dál více prosazuje také výzkum finanční stability pod vedením Simony Malované, který je velmi dobře komunikován a skvěle doplňuje nová opatření ČNB v této oblasti. Člověk s finálními opatřeními nemusí nutně ve všem souhlasit, aby ocenil hloubku podkladového výzkumu.\n\nTaké statistiky měřící kvalitu výzkumu vyznívají pro ČNB příznivě. Podle databáze RePEc (Research Papers in Economics, největší volně dostupná ekonomická databáze) patří ČNB mezi tři nejlepší české výzkumné instituce v ekonomii. Celosvětově patří mezi sedm procent špičkových institucí (žebříčku kralují Harvard a MIT). Sice se řadí až za centrální banky Švýcarska a Švédska, podobně lidnaté země s vlastní měnou, ale je na úrovni Japonska a před Austrálií a Novým Zélandem, nemluvě o Polsku a Maďarsku. Zároveň výzkumníci ČNB v posledních třech letech publikovali v prestižních vědeckých časopisech Journal of International Economics, Review of Economic Dynamics, Journal of Financial Stability a International Journal of Central Banking, což jsou zářezy oceňované i v nejbohatších centrálních bankách.\n\nVýzkum v České národní bance je tedy důležitý a i po radikální změně před pěti lety funguje solidně v mezinárodním srovnání. Tam dělá České republice dobrou reklamu a „česká škola“ modelování měnové politiky a finanční stability si udržuje svůj věhlas i přes současné relativní podfinancování oproti ostatním vyspělým zemím. Přejme si, aby měl výzkum do budoucna co největší vliv na rozhodování bankovní rady."
  },
  {
   "id": "iv-ukforum-erc",
   "title": "Havránek: Hodnocení ERC je velmi poctivé, nápady vynikající",
   "date": "2021-06-22",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "UK Forum",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://ukforum.cz/rubriky/veda/7994-havranek-hodnoceni-erc-je-velmi-poctive-napady-vynikajici",
   "interviewer": "Pavla Hubálková",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/iv-ukforum-erc/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-06-22_iv-ukforum-erc.md",
   "word_count": 1657,
   "text": "„Ekonomem jsem se stal omylem, ale jsem za to nakonec rád,“ říká docent Tomáš Havránek, v současnosti nejcitovanější český ekonom. Působí na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK a přede dvěma lety byl Evropskou výzkumnou radou (ERC) osloven pro hodnocení prestižních ERC grantů – jako první český ekonom a nejmladší hodnotitel vůbec.\n\nByl jste vybrán coby první zástupce ČR v oboru „ekonomie a finance“ a zároveň nejmladší český zástupce napříč všemi obory do panelu hodnotitelů žádostí o pokročilé (Advanced) granty Evropské výzkumné rady (ERC). Víte už nyní, podle čeho si vás vybrali?\n\nKdyž mne před pár lety oslovili, divil jsem se. V té době jsem ani nesplňoval podmínku deseti let aktivního výzkumu, abych si sám mohl podat žádost o pokročilý ERC grant, takže mě překvapilo, že chtěli, abych se stal jejich hodnotitelem… A když jsem se ptal proč, řekli mi, že to bylo díky mé specializaci. Věnuji se totiž meta-analýze, což je původně medicínská metoda pro analýzu odborné literatury. Kvůli tomu, že je to metoda mezioborová, získáte určitý přehled i o dalších oblastech uvnitř, ale i mimo ekonomii. Zároveň jsem nějakou dobu strávil na University of California, Berkeley, kde jsem potkal lidi, kteří mě zřejmě doporučili. Občas též píšu posudky pro časopisy mimo ekonomii, jako jsou Nature, Science nebo Journal of Clinical Epidemiology.\n\nHodnocení má dvě kola. V prvním se hodnotí všechny žádosti, jichž může být šedesát až sto podle konkrétního roku. Každý projekt je detailně hodnocen několika zpravodaji najednou, kteří připraví podrobné posudky a poznámky jako podklady pro následnou diskuzi. V panelu nás bylo dvanáct a na každého připadlo pro detailní hodnocení kolem dvaceti přihlášek, ačkoli přečíst jsme museli projekty všechny. Nejprve jsme hodnotili první část: shrnutí a životopis uchazeče, celkem asi tak deset stran. Pak jsme se všichni na týden sešli a vybrali spolu projekty, které postoupily do druhého kola, což byla zhruba čtvrtina. Ty jsme si opět rozdělili a po dalším podrobném hodnocení námi i externími oponenty jsme na druhém týdenním setkání vybrali projekty, jež budou podpořeny. Celý proces je časově náročný – mně zabralo hodnocení dva měsíce čistého času.\n\nPřekvapilo mě v dobrém, že se celé hodnocení bere opravdu velmi vážně – je podrobné a velice poctivé. Až obsesivně se hlídá střet zájmů, například nemůžete hodnotit projekt uchazeče ze školy, kde jste byť jen chvíli studovali. Překvapila mě i „pracovní etika“ hodnotitelů a úředníků ERC, na což nejsem úplně zvyklý u úředníků ani u sebe. Mám ve zvyku pracovat od sedmi do tří hodin a odpoledne se pak věnuji dětem. Jednání panelu ovšem často probíhala až do osmi večer a přes noc jsme dostali za úkol dodělat věci, které se nestihly... Fascinuje mě, že někteří kolegové mají takový pracovní režim, možná proto jsou i tak úspěšní. V mladším věku jsem rovněž pracoval o večerech a víkendech, ale to skončilo s tím, jak se nám narodily děti.\n\nOdborně mne pak překvapila tematická šíře projektů; objevovala se i témata, o kterých si v ekonomických časopisech nepřečtete. Trochu mě mrzelo, že všechna jednání probíhala online. Zoom je sice fajn nouzová volba, ale člověka unavuje a osobní schůzky nenahradí. Nicméně do panelu můžete být vybráni opakovaně, tak si třeba někdy s kolegy konečně zajdeme na pivo.\n\nStalo se vám někdy, že vás daný projekt oslovil, že jste si řekl: „Tak to je fakt geniální“?\n\nTo jsem si řekl asi v polovině případů (směje se). Většina projektů je opravdu výborná, přihlašují se i nositelé Nobelovy ceny a odměna je vlastně větší než za Nobelovu cenu. Řada témat byla pro mě inspirací; nemohu je vědecky použít, je to důvěrné, ale některé náměty mě inspirovaly při psaní novinových článků. Ostatně: myslím, že každý vědec by se měl snažit, aby jeho práce měla větší užitek než jen odborné publikace a citace, ale aby měla dopad na společnost a život lidí. Je hezké mít pět tisíc citací, ale ještě lepší je prosadit něco, o čem věříte, že to zlepší život ostatním.\n\nBěhem hodnocení jste četl a přečetl desítky ERC projektů – jak vypadá ten úspěšný?\n\nKlíčem k úspěchu je silná myšlenka a perfektně napsaný projekt, ze kterého je jasné, že pokud nedostanete ERC grant, tak ten výzkum nelze uskutečnit. Ale vůbec nepotřebujete doktorát z nejlepších univerzit nebo publikace v nejprestižnějších časopisech. Dosavadní výsledky jsou důležité, ale primární je kvalita projektu. A vždy se bere ohled na specifika a zvyklosti daného oboru. U pokročilých grantů v ekonomii je například spíše negativním signálem, když má uchazeč papírově dobré publikace, ale jsou málo citovány, tedy moc se „nechytly“ u ostatních vědců.\n\nŠance na úspěch není vysoká, ale není nulová. Mám pocit, že čeští vědci – a speciálně vědkyně – jsou často až zbytečně skromní a bojí se propagovat svoje úspěchy. Ale i to se pomalu mění; vidíme, že i v Česku lze ERC grant získat. O úspěchu často rozhoduje i štěstí, ale když to nezkusíte, tak to nikdy nevyjde... Navíc musím říci, že napsat ERC projekt je užitečná zkušenost, i když peníze nezískáte – donutí vás to rozmyslet si své další směřování. Myslím, že jednou za život by ERC projekt měl podat každý ambiciózní vědec či vědkyně.\n\nNa některých zahraničních institucích mají i speciální oddělení, která vědcům a vědkyním s psaním ERC grantů pomáhají – je na projektech poznat rozdíl dostupné podpory?\n\nAno, ale záleží na konkrétním žadateli či žadatelce. Často i v projektech z prestižních univerzit, kde mají špičkovou podporu, byly až „školácké chyby“, třeba když hvězdný žadatel ve vědecky hvězdném projektu nevysvětlil, proč nemůže projekt uskutečnit bez financování ERC – vypadalo to, že ty články napíše každopádně, no a takový projekt nemá šanci.\n\nÚspěšnost českých žadatelů o ERC granty se v posledních letech velmi mírně zlepšuje, ale především v přírodovědných oborech – proč se nedaří ve společenských vědách?\n\nNa větším úspěchu českých žadatelů má zásadní podíl profesor Zdeněk Strakoš z MFF UK a prorektor UK Jan Konvalinka. Pořádání informačních workshopů, mít se na koho obrátit s dotazy či grantová podpora PRIMUS jsou nepostradatelné. Jedním z faktorů menší úspěšnosti výzkumu společenských věd je, že kladou větší důraz na prezentaci v angličtině. U nás je úroveň angličtiny stále nižší než v západních zemích. Třeba v matematice není až tak klíčové, aby byl článek napsán perfektně stylizovanou angličtinou, pokud je vědecky inovativní. Dalším faktorem je určitě minulost – v Česku byl historicky kladen větší důraz na průmysl, technologie a přírodní vědy, nikoliv na vědy společenské, které též zasáhla za minulého režimu silná ideologizace.\n\nEkonomie na Univerzitě Karlově je nicméně opakovaně hodnocena jako jeden z nejlepších oborů na škole – co podle vás stojí za tímto úspěchem?\n\nPro jakékoliv mezinárodní hodnocení výzkumu jsou klíčové publikace a citace. Ústav CERGE-EI, společné pracoviště Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR, má hromadu špičkových publikací. Institut ekonomických studií (IES) na FSV má zase hodně citací. Třeba mezi pěti nejcitovanějšími českými ekonomy jsou čtyři zástupci IES a pak Jan Švejnar z CERGE-EI. Takže bych řekl, že obě instituce přispívají ke zlepšujícímu se hodnocení podobnou vahou, i když část výstupů CERGE-EI se možná počítá Akademii věd. Myslím, že IES i CERGE-EI se vzájemně výborně doplňují a spolupracují ve výuce i výzkumu. CERGE-EI je opravdu špičkové pracoviště, které se může srovnávat s těmi nejlepšími departmenty v zahraničí (ekonomové Filip Matějka a Jakub Steiner již získali tři ERC granty – pozn. redakce). Řekl bych to takhle: CERGE-EI má granty ERC, na IES o těch grantech zase rozhodujeme (usmívá se).\n\nJako kluk jsem četl science fiction a fascinoval mě technický pokrok. Ten doopravdy odstartoval kolem roku 1800 spolu s průmyslovou revolucí. Fascinoval mě ten zlom – čím se stalo, že pak mohlo dojít k tak výraznému rozvoji a trvalému růstu životní úrovně? Myslel jsem si, že je to ekonomická otázka, takže jsem šel studovat ekonomii. Až později jsem zjistil, že to je otázka spíše sociologická. Takže ekonomem jsem vlastně omylem, ale jsem za to nakonec rád... S mou disciplínou, s meta-analýzou, jsem se poprvé setkal před lety ve skriptech profesora Štěpána Jurajdy a následně během studijního pobytu ve Finsku, kde o ní přednášel profesor Pekka Ilmakunnas. Pod jeho vedením jsem na toto téma napsal první seminární práci a meta-analýza se mi zalíbila natolik, že jsem se jí začal věnovat. Umožňuje nám očistit výzkum o publikační selektivitu, což je klíčové v kontextu současné replikační krize nejen ve společenských vědách.\n\nVětšina lidí si myslí, že my ekonomové počítáme peníze. Možnosti výzkumu v ekonomii jsou však široké, třeba i řešení globálního oteplování je do velké míry ekonomická otázka: musíte spočítat, jak danit emise oxidu uhličitého, musíte vybalancovat náklady a výnosy omezování emisí... Je nutné emise omezit, ale pokud je omezíme příliš, bude to tak drahé, že zbytečně sebereme prostředky třeba ze zdravotnictví a společnosti to naopak uškodí. Porovnání nákladů a výnosů je základní ekonomický princip. Ekonomické řešení klimatické změny je hlavně ve výsadbě stromů.\n\nVýzkumných projektů mám více, ale témata, která mě aktuálně nejvíc baví a která se snažím popularizovat, jsou optimální inflace a správa devizových rezerv. Podle centrálních bank je ideální roční inflace dvě procenta, ale kde se tato hodnota vzala? Proč nemáme v České republice dlouhodobě nulovou inflaci, která je intuitivní a přesně odpovídá Ústavě – abychom si za tisíc korun koupili stejně hodnotný nákup tuto sobotu i za třicet let? Celkově existuje 230 odborných studií odhadujících optimální inflaci a průměrný odhad je 0,03 procenta, tedy de facto skutečná cenová stabilita. Hluboce věřím, že skutečná cenová stabilita by nám všem pomohla. Byli bychom jednou z prvních zemí, jejíž měna bude stabilním uchovatelem hodnoty. Pak bychom mohli snáze plánovat úspory na důchod a spoření pro děti.\n\nA druhé téma jsou devizové rezervy, kde máme jako stát „nasysleno“ 3,5 bilionu korun. Tato obrovská suma teď v podstatě leží na běžném účtu, přitom kdybychom část po vzoru Norů, Švýcarů nebo Singapurců investovali, vydělávali bychom v průměru 200 miliard ročně navíc. Mohu se mýlit, možná je v tom nějaký problém, který nevidím, ale za pět let diskuzí mě nikdo o opaku nepřesvědčil. Takže vedle výzkumu a výuky mě teď profesně naplňuje i takový, řekněme, měnový aktivismus: prosazovat v centrální bance věci, o nichž hluboce věřím, že jsou správné."
  },
  {
   "id": "zvyseni-uroku-cenovou-stabilitu-nezajisti",
   "title": "Zvýšení úroků cenovou stabilitu nezajistí",
   "date": "2021-06-21",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-66942390-zvyseni-uroku-cenovou-stabilitu-nezajisti",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/zvyseni-uroku-cenovou-stabilitu-nezajisti/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-06-21_zvyseni-uroku-cenovou-stabilitu-nezajisti.md",
   "word_count": 643,
   "text": "Tváří v tvář stupňujícím se inflačním tlakům zřejmě ve středu zvedne Česká národní banka svou základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu na 0,5 %. To pomůže zmírnit zdražování, ale efekt bude spíše symbolický: podle 67 výzkumných studií je průměrný dopad takového opatření na ceny jen 0,225 %, a to navíc se zpožděním 29 měsíců. Ještě příští rok tedy efekt středečního zvýšení sazeb nepocítíme.\n\n## Inflaci může srazit silnější koruna\n\nV kratším období má ČNB dvě možnosti, jak krotit inflaci, a obě spoléhají na měnový kurz. Zaprvé, může naznačit, že v budoucnu plánuje úroky zvedat rychleji, než předpokládá trh. Koruna posílí, neboť investoři dostanou chuť na budoucí výnosy z korunových vkladů. Silnější koruna sníží inflaci docela rychle díky nižším cenám dováženého zboží. Nicméně pro hmatatelný dopad na ceny by posílení muselo být prudké a exportéři by radost neměli.\n\nZadruhé, ČNB může začít prodávat devizové rezervy. To je technicky možné, ale prakticky nevídané. Devizové rezervy jsme nevyužili k obraně koruny ani ve dvou největších krizích za posledních 30 let, finanční a covidové. V obou případech zažila koruna volný pád. V porovnání s tím je současné přestřelení inflačního cíle „drobnost“, kvůli které ČNB intervenovat nebude.\n\n## Zvýšení úroků jako signál\n\nZměny úrokových sazeb mají přímočaré dopady na produkci, protože rychle ovlivňují reálné úroky u investic firem a hypoték domácností. Ale jemně s nimi ladit inflaci je přetěžké: jak konstatoval Milton Friedman, zpoždění těchto dopadů jsou dlouhá a proměnlivá. Už před čtvrttisíciletím si David Hume povšiml, že dopad změn nabídky peněz se mnohem rychleji projeví v produkci než v cenách.\n\nPokud tedy na podzim inflace vystoupí třeba k 5 % a neodezní sama (což se stát může), budeme s takovým tempem zdražování muset žít roky. Podle výše zmíněných empirických odhadů by pak sazby musely vzrůst o 3,33 procentního bodu, abychom inflaci snížili na 2 % alespoň za 2,5 roku. V praxi by ale ČNB sazby zvedala postupně, takže výsledný efekt by se dostavil ještě později.\n\nZvýšení sazeb o 0,25 procentního bodu tedy slouží hlavně jako znamení, že centrální banka inflační tlaky vnímá. Že je v případě nutnosti ochotna prodávat miliardy eur a nakupovat korunu nebo zvyšovat sazby skokově o jednotky procentních bodů. Přitom se ale modlí, že na nic takového nedojde, protože by tím mohla způsobit další recesi.\n\n## S inflací hýbou očekávání\n\nMnohem víc než posuny úroků totiž inflaci ovlivňují očekávání firem a domácností. Věří-li lidé, že koruna bude skutečným uchovatelem hodnoty, že si udrží kupní sílu, pak inflaci neuvidíme ani s mírnými sazbami kolem „normální“ úrovně 3 %. Pokud budou lidé očekávat zdražování, můžeme mít trvale 5% inflaci i s úroky nad 5 %.\n\nKlíčová je tedy důvěryhodnost, jíž ČNB naštěstí disponuje. I tak ale bude nadmíru obtížné krotit inflaci, pakliže se dostane na hodnoty kolem 5 %. Pokud se potom centrální banka neodhodlá k bolestivým a nepopulárním opatřením na obranu cenové stability, může o svou důvěryhodnost rychle přijít. Stane-li se tak, budou nutné ještě bolestivější kroky, podobně jako při krocení dvouciferné inflace v USA na začátku 80. let.\n\n## Potřebujeme skutečnou cenovou stabilitu\n\nDůvěryhodnosti centrální banky prospívá, když veřejnost rozumí tomu, co a proč banka dělá. Tomu by pomohlo, kdyby ČNB vykládala ústavu podobně jako běžný čtenář a snažila se o skutečnou cenovou stabilitu, nikoli o kladnou inflaci. Vedle lepší pochopitelnosti a souladu s ústavou by takové opatření odpovídalo moderní výzkumné literatuře, která naznačuje, že optimální je dlouhodobě nulová inflace.\n\nInflace strašlivě komplikuje dlouhodobé finanční plánování nám všem. Jak máme spořit na důchod nebo na studia pro děti, když v režimu cílování inflace nemáme žádnou představu, co si za tisíc korun koupíme v roce 2040? Bude-li totiž letošní inflace nakonec 5%, nebude ČNB příští rok usilovat o snížení cen, aby odchylku od cíle vyrovnala, ale zase o 2% inflaci. Takhle funguje inflační cílování, které nám zajišťuje nejistotu ohledně budoucího vývoje cen. Pojďme se té nejistoty zbavit a snažme se o skutečnou cenovou stabilitu."
  },
  {
   "id": "iv-sz-dluh",
   "title": "Vršící se státní dluh má pět řešení. Ale jen jedno je dobré",
   "date": "2021-06-19",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/vrsici-se-statni-dluh-ma-pet-reseni-ale-jen-jedno-je-dobre-rika-ekonom-167564",
   "standfirst": "Za tři roky kabinet Andreje Babiše navýší státní dluh o bilion korun. Ekonom Tomáš Havránek z Karlovy univerzity navrhuje pět řešení, jak z krize ven. Jen jedno je dobré, asi však dojde na kombinaci těch čtyř špatných, tvrdí.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "interviewer": "Jiří Zatloukal",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/iv-sz-dluh/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-06-19_iv-sz-dluh.md",
   "word_count": 1474,
   "text": "Ekonom přednášející na Karlově univerzitě Tomáš Havránek rozebírá, jak by se mělo Ministerstvo financí v čele s Alenou Schilllerovou zachovat vůči rostoucímu státnímu dluhu..\n\nZa tři roky kabinet Andreje Babiše navýší státní dluh o bilion korun. Ekonom Tomáš Havránek z Karlovy univerzity navrhuje pět řešení, jak z krize ven. Jen jedno je dobré, asi však dojde na kombinaci těch čtyř špatných, tvrdí.\n\nVláda Andreje Babiše během tří let zadluží Česko o bezprecedentní bilion korun. Pokud se na dynamice zadlužování nic nezmění, bude podle odhadů Národní rozpočtové rady do 50 let státní dluh na úrovni 300 procent HDP místo nynějších zhruba 35 procent. A tolik Česku nikdo nepůjčí.\n\n„My to do té doby musíme nějak vyřešit. My, nebo naše děti a vnoučata. Ale to už bude asi pozdě. Těch možných řešení je pět a jenom to poslední je dobré. Na to ale bude chybět odvaha,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys v zahraničí nejcitovanější český ekonom Tomáš Havránek, který přednáší na Karlově univerzitě.\n\nŘada zemí začíná experimentovat s digitálními měnami a vydávat peníze v digitální podobě. Je to podle vás dobrá cesta?\n\nOvěřené zprávy, e-maily i výhodné nabídky máte v aplikaci od Seznamu pod jednou střechou\n\nMy jsme to řešili už v ČNB s Mojmírem Hamplem před mnoha lety, tehdy to bylo nové a sexy téma. Teď už je to malinko, řekněme, okoralé.\n\nJá vlastně ani po těch letech nevím, k čemu by to bylo dobré.\n\nDám vám příklad: Když platíte v hotovosti, tak máte buď rád to, že je offline, což digitální měna není, anebo to, že je anonymní. Tj. že nemůže nikdo sledovat to, kde jste, za co platíte a s kým, za co si kupujete cigarety apod.\n\nTohle vám stát v digitální měně nemůže nikdy zaručit. On vám to může slíbit, ale vy mu nebudete věřit, protože příští vláda může přijít a řekne, že to bude jinak.\n\nKdyž nemáte rád hotovost, tak už digitální měnu máte v podobě Google Pay nebo Apple Pay a nepotřebujete nic.\n\nTakže vlastně jediný důvod, proč zavádět digitální měnu státní nebo centrální banky je, když chcete zrušit nebo nahradit hotovost jako teď v Číně. Další důvod mě nenapadá.\n\nČína s digitální měnou výrazně experimentuje. Ale experimentují s tím i ostatní státy, myslím, že některý ze severských států, které jsou v uvozovkách vyspělé ekonomiky?\n\nAno, Švédsko. Už ale vidíte sám, že o té digitální měně třeba Švédové mluví možná už osm let, ale pořád se s tím nikam nepokročilo. Spíš je to ve fázi toho, že to bylo hrozně „cool“ kvůli bitcoinu, ale vlastně se mi zdá – nechci tady podsouvat něco kolegům ze Švédska – že opravdu praktická užitnost pro normální lidi u digitální měny není.\n\nbývalý poradce viceguvernéra ČNB Mojmíra Hampla a bývalý poradce člena bankovní rady Aleše Michla\n\nJak vlastně vy hodnotíte fenomén kryptoměn, což je něco trochu jiného. To jsou decentralizované měny, kdy se fakticky obchází centrální banky a stát. Myslíte si, že mají kryptoměny šanci stát se digitálním zlatem, jak by její zastánci rádi viděli? Protože zlato je vždycky útočiště v dobách nejistých.\n\nMně se ta myšlenka líbí. Koneckonců nás to opravdu hodně intelektuálně stimulovalo, tehdy ještě v národní bance. Ono se říká, že kryptoměny nejsou ani tak měny jako komodity, jak říkáte digitální zlato.\n\nJá bych šel možná ještě dál. Já bych řekl: Nejsou to ani kryptoaktiva nebo kryptokomodity, protože nemají úplně silný fundament, je to spíše něco jako moderní umění.\n\nTo se vám buď líbí, nebo ne. Taková řekněme sběratelsky cenná data. Takže ne digitální zlato, ale například digitální Jackson Pollock.\n\nPojďme ale k veřejným financím. Loni Česko hospodařilo se schodkem zhruba 367 miliardy korun, letos chce přidat pětsetmiliardový schodek a v roce 2022 dalších 390 miliard. Během pouhých tří let tak kabinet Andreje Babiše zadluží Česko o více než bilion korun. Jak tento trend hodnotíte?\n\nJá myslím, že ten trend je úplně jasný a není to jenom, řekl bych, vina této vlády. Podle prognózy Národní rozpočtové rady má být za 50 let státní dluh 300 procent HDP, což jsou mimochodem desítky bilionů korun. To číslo má 14 cifer, to si málokdo z nás dokáže představit. Tolik nám nikdy nikdo nepůjčí. To je jisté.\n\nMy to do té doby musíme nějak vyřešit. My, nebo naše děti a vnoučata. Ale to už bude asi pozdě. A těch možných řešení je pět a jenom to poslední je dobré, ale bude k němu chybět odvaha.\n\nPrvní možnost radikálně snížit důchody a další transfery. Nepomůže nějaké zastavení valorizace, ale fakt snížení důchodů na třetinu.\n\nDruhá možnost: radikálně zvýšit daně. A ne o pár procentních bodů, ale násobně.\n\nA jediné, co můžete opravdu hodně násobně danit, je to, co nemůže utéct.\n\nAno, nemovitosti. Daň z nemovitostí. To nás nejspíš čeká. Máte byt za pět milionů, budete například platit daň z majetku ročně 300 tisíc korun.\n\nTřetí možnost: Státní dluh může koupit ČNB, protože dluh je v korunách. Mimochodem, to třeba Řekové udělat nemůžou, protože nemají vlastní měnu.\n\nČNB ho může koupit a skartovat. Ten dluh tím zmizí. Samozřejmě, problém je, že bude hyperinflace, protože ho koupí za nově vytištěné peníze.\n\nČtvrtá a předposlední možnost je nějaká forma státního bankrotu. Asi bychom začali se zahraničními dlužníky. Řekli bychom třeba: „Cizákům peníze nedáme, nebudeme jim nic platit.“ A tím by se ten dluh umazal, ale ne úplně, to bychom museli jít ještě dál a nesplácet i dluhy českých věřitelů (to jsou především tuzemské banky, pozn. red.).\n\nA pátá možnost je investovat naše obrovské devizové rezervy, těch 3,5 bilionu korun, tak, aby nám vydělávaly.\n\nKdybychom investovali jako Norsko, tak bychom měli ročně v průměru 200 miliard navíc, což by nám stačilo.\n\nAle upřímně - nemyslím, že k tomu bude odvaha, pokud to nebude přímo úkol od poslanců. Ale také nemůžete centrální banku úplně takto úkolovat. Ani by to asi nebylo správné. Takže se obávám, že dojde na kombinaci těch předchozích čtyř špatných řešení.\n\nKaždopádně, velmi brzy může přijít zlom, kdy zahraniční investoři nebudou chtít Česku půjčovat. Když jsem nedávno mluvil s bývalým guvernérem Zdeňkem Tůmou, tak říkal, že ten zlom může přijít u naší malé ekonomiky už zhruba kolem 50 procent dluhu vůči HDP. K této hranici přitom dospějeme určitě příští nebo přespříští rok. Sdílíte tento pohled? Myslíte, že skutečně ti zahraniční investoři můžou přestat půjčovat?\n\nMůžou. Osobně si nemyslím, že by ta hranice byla 50 procent HDP. Už z toho důvodu, že my nejsme jediná země, která je zadlužená. My jsme malá země, to je ta naše nevýhoda, samozřejmě, že na nás se pohlíží malinko jinak než třeba na Spojené státy nebo velké země eurozóny.\n\nAle i tak ta zadluženost poroste ve světě tak, že my nebudeme vypadat tak špatně. Tři sta procent HDP nám nikdo nepůjčí, ale těch 50 procent téměř jistě ano.\n\nVy jste se také v minulosti věnoval výzkumu zelené ekonomiky a přechodu na zelenou ekonomiku. Česko teď může využít peníze z evropských fondů, které poskytuje Evropská komise. Vy doporučujete proti globálnímu oteplování sázet stromy, poměrně jednoduchá věc, ale to nejde vysadit všude. Konkrétně například město není les, takže tam se moc sázet nedá. Myslíte teda, že transformovat ekonomiku na zeleno nemá smysl? Jaký je váš pohled?\n\nJá bych se k těm stromům na chviličku vrátil, protože to je moje oblíbené téma. Ekonomické řešení klimatické krize, nebo obecně vlastně krize životního prostředí má být jak efektivní, tak levné. Aby to nestálo biliony, pokud to není nutné. A to ty stromy právě jsou.\n\nDva roky stará studie publikovaná v časopise Nature uvádí, že kdybychom globálně osázeli holiny, tj. místa, kde nic neroste, tak stáhneme z atmosféry čtvrtinu všech emisí. To udělá hrozně hodně pro stabilizaci. Nestačí to úplně, ale udělá to hodně pro stabilizaci klimatu. Čili já bych u nás začal tímto.\n\nV Praze třeba těch holin moc není, ale i tady by šlo sázet víc. A šlo by sázet na polích. Nemyslím pole, kde pěstujeme jídlo, ale na polích, kde pěstujeme dotační průmyslové plodiny, které se potom pálí. A to úplně zbytečně a podle současného výzkumu nepomáhají klimatu ani zdaleka tak, jak se čekalo.\n\nMám na mysli řepku pro biopaliva, kukuřici a další pro bioplyn. Nic proti řepce obecně. Dělá se z ní výborný olej. Mají to rádi motýli nebo včely, ale minimálně 100 tisíc hektarů té řepky je opravdu na spálení, čili to je zbytečné a zbytečně se řepka dotuje.\n\nKdyby se radši dotovaly stromy, má to daleko větší efekt na klima. A nejenom na klima. Ty stromy udrží vodu v krajině, takže vám to pomůže se suchem i se záplavami. A zvýší biodiverzitu. Pomůže to zabránit erozi půdy, je to příjemné na procházky s dětmi po práci apod. Takže tohle všechno jsou výhody, co řepka ani kukuřice nemá.\n\nJinými slovy, ekonomika by se podle vás nemusela tolik transformovat?\n\nUšetřili bychom pravděpodobně biliony korun, kdybychom začali s tím řešením, které je nejefektivnější a nejlevnější. Nevyhneme se i dalším změnám. Na to já nejsem takový odborník, ale tohle je něco, co by mělo dostat prioritu."
  },
  {
   "id": "iv-sz-cnb-svycarsko",
   "title": "Ať se ČNB inspiruje ve Švýcarsku. Může vydělávat stamiliardy",
   "date": "2021-06-15",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Seznam Zprávy",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kdyby-se-cnb-nebala-mohla-by-vydelavat-stovky-miliard-rocne-rika-ekonom-167293",
   "standfirst": "Kdybychom naše devizové rezervy investovali jako Švýcaři, tak jen za poslední dva roky bychom vydělali 300 miliard korun navíc, říká ekonom z Karlovy univerzity Tomáš Havránek.",
   "standfirst_note": "Written by the original outlet, not by the author.",
   "interviewer": "Jiří Zatloukal",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/iv-sz-cnb-svycarsko/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-06-15_iv-sz-cnb-svycarsko.md",
   "word_count": 1152,
   "text": "Do vedení České národní banky v příštích letech nastoupí ženy. Je to tom alespoň přesvědčen Tomáš Havránek, nejcitovanější český akademický ekonom v zahraničí, dlouholetý pracovník národní banky, který dnes působí na Karlově univerzitě.\n\n„Jsem přesvědčen, že v příštích letech minimálně dvě z příštích čtyř nominací budou ženy, ať už s tímto prezidentem nebo tím dalším, protože nerovnováha v pohlaví je tam nepochybně mnohem větší, než by měla být,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys.\n\nNa akademického ekonoma jste poměrně odvážný. Tvrdíte například, že Česká národní banka by mohla vydělávat až 100 miliard ročně. Co by podle vás měla udělat?\n\nMožná by mohla vydělávat i víc. Dám příklad. Kdybychom naše devizové rezervy investovali jako Švýcaři, kteří jsou v podobné situaci – a mimochodem taky investují konzervativně – a mají spoustu devizových rezerv kvůli minulým intervencím, tak jen za poslední dva roky bychom vydělali 300 miliard korun navíc, jen za ty dva roky.\n\nA vysvětlím teď proč, jak by to vlastně fungovalo. My jako Česko máme dohromady 3,5 bilionu korun v devizových rezervách, což je v přepočtu 140 miliard euro. Pro srovnání, celé Spojené státy mají rezervy 120 miliard euro. Čili, naše rezervy jsou větší než rezervy Spojených států.\n\nSkutečně gigantické.\n\nEnormní balík. A pak je evidentní, že nemusíme všechny ty peníze nechávat ležet de facto na běžném účtu, ale že můžeme část investovat tak, aby nám vydělávaly peníze.\n\nTeď to děláme trochu, investujeme maličko, ale je to hrozně málo, což se odráží potom i ve výnosu, který je za posledních pět let dosáhl tuším 1,7 procenta v průměru ročně.\n\nV současnosti investuje Česká národní banka do akcií, respektive akciových indexů asi desetinu svých rezerv a tento podíl na jaře zvýšila na 13 procent.\n\nPřesně tak. Ale třeba Švýcaři mají 20 procent, Norové mají 70, Singapur taky 70 a potom taky vydělávají víc. Třeba Norové za posledních pět let, kdy my máme 1,7procentní průměrný výnos, mají devět, Singapurci mají pět, Švýcaři mají čtyři.\n\nČili samozřejmě je to riskantnější, s vyšším výnosem jde ruku v ruce vyšší riziko, ale to nejsou žádní kaskadéři, ti Švýcaři, Singapurci nebo Norové.\n\nČili dělejme to jako oni. Švýcaři jsou nám nejpodobnější ve skladbě nebo genezi rezerv, a také jejich velikosti. Kdybychom to dělali jako oni, tak opravdu vyděláme 300 miliard za poslední dva roky.\n\nCelkově by to bylo mnohem víc, takže musíme nakupovat akcie nebo nemovitosti.\n\nNemovitosti má v portfoliu třeba Singapur. 13 procent, to asi nemůžeme udělat najednou. Ale takto se asi musí i postupovat.\n\nPříležitosti k nákupu určitě byly minulý rok, kdy akciové trhy výrazně spadly díky pandemii. Teď jsou ale akcie zase velmi drahé. Jakým způsobem by nákupy podle vás měly probíhat? Nějakým pravidelným investováním?\n\nVloni ta šance byla veliká, samozřejmě. Pokud já vím, tak ČNB trochu nakoupila, za což jsem velice rád. My jsme je prosili, jak zevnitř, tak zvenku, aby toho koupili víc.\n\nOni mají samozřejmě velkou odpovědnost. Ten balík peněz je tak obrovský, že jakákoliv chyba potom způsobí, že vaše fotky, jako pana guvernéra, budou v Blesku. A kolísání u akciových trhů nepochybně je. To, že dlouhodobě vyděláte, ten bulvár moc nezajímá.\n\nČili osobně je to rozhodnutí velice obtížné prosadit, ač víte, že je správné. Když vás za to nikdo vlastně moc nepochválí během dvou, tří, pěti let, ale ukáže se to až dlouhodobě.\n\nTakže ano - investovat postupně. Třeba 20 let. Dejme tomu každý týden nebo dokonce každý den. Takže naši generaci už to moc nezachrání, ale pro naše děti to jednou může být vlastně takový státní poklad. Státní poklad, který by mohl pomáhat živit tuto zemi.\n\nSamozřejmě vy míříte k tomu, že by se rychleji smazala ztráta, kterou má Česká národní banka historicky a příjmy České národní banky by putovaly do českého státního rozpočtu. Je to tak?\n\nJe to tak. Podle zákona převádí ČNB svoje zisky do státního rozpočtu, samozřejmě poté, co pokryje svoje ztráty minulých let a vytvoří nějaký rezervní fond, třeba 100 miliard korun, ale to by mohlo být třeba příští rok. Pokud by se ten současný vývoj na trhu nějak zachoval.\n\nVidíme tady na druhou stranu ze strany politiků výraznou chuť převádět současné zisky, loňský zisk nebo předloňský zisk, do státního rozpočtu. Nevzbudí to v politicích nezodpovědnost? Když si můžou brát vlastně peníze, peníze z České národní banky, které jim pokryjí schodky?\n\nTo v nich vzbudit může, ale pořád, když ty peníze můžete vydělat, tak je přece nevyhodíte z okna. Samozřejmě je to může podnítit, dejme tomu, k více laxnímu přístupu k reformám důchodového systému. Ale to jsou spekulace.\n\nTady evidentně přicházíme zbytečně o peníze, v porovnání se Švýcarskem, Singapurem, Norskem. Máte pravdu, ale já mám dojem, když vidíte vývoj našich státních financí, že ta trajektorie je jasná. I bez dalších peněz, které by potom přicházely z ČNB.\n\nČili, když ty peníze vydělat můžeme, tak proč to neudělat?\n\nMožná příští garnitura, která, začne přicházet, se toho chopí a možná to bude i nějaká žena, jak jste naznačoval ve svých komentářích. Z čeho usuzujete, že by to mohla být žena nebo je to spíš vaše akademické přání?\n\nJe to spíš moje přání, abych se přiznal, ale nepochybně jsem přesvědčen, že v příštích letech minimálně dvě z příštích čtyř nominací budou ženy, ať už s tímto prezidentem nebo tím dalším, protože nerovnováha v pohlaví je tam nepochybně mnohem větší, než by měla být.\n\nI na poměry ekonomie, která sama o sobě je hodně nebalancovaná, takže věřím tomu, že možná tři z příštích pěti jmenování budou nepochybně ženy.\n\nProsazujete také poměrně revoluční myšlenku nebo revoluční aspoň v kruzích centrálního bankovnictví, že Česká národní banka by neměla každý rok cílit inflaci na dvě procenta, ale udržovat skutečnou cenovou stabilitu, tzn. nulovou, aby ceny nerostly ani neklesaly. Co by to přineslo za výhody?\n\nJedna výhoda je, že by to mimochodem odpovídalo přesně ústavě. Ústava říká, že ČNB pečuje o cenovou stabilitu. To opravdu není 2procentní inflace. Když to zjednoduším, cenová stabilita není to, že inflace je každý rok nulová, ale že v nějakém období, třeba pěti let, hodnota koruny zůstává stejná.\n\nČili, váš nebo můj sobotní nákup v Tesku by stál stejně tuhle sobotu a i tu za 30 let. Bude stát stejně nikoli přesně na desetiny, ale zhruba stejně, kdybych kupoval podobné zboží.\n\nJe to relikt minulosti?\n\nJe to relikt prvního rozhodnutí Nového Zélandu nebo kanadské centrální banky, které prvně zavedly inflační cílování před 30 lety. Tehdy to pomohlo. Opravdu to pomohlo snížit inflaci, ale dnes už víme, že průměrný odhad optimální inflace je 0,03 procenta čili v podstatě 0.\n\nTeď už víme, že nám škodí i malá inflace a že by bylo lepší opravdu se jí zbavit.\n\nMimochodem, kdybychom to udělali, tak nám bude posilovat koruna rychleji, protože koruna bude najednou stabilní uchovatel hodnoty a bude posilovat o dvě procenta rychleji oproti ostatním okolním inflačním měnám.\n\nA na tom ještě hezké, že tohle by nepoškodilo exportéry, protože by jim zároveň pomaleji rostly náklady na vstupech díky smazání inflace. Čili, je to vlastně jediný způsob, jak korunu posílit, aniž byste poškodili exportéry."
  },
  {
   "id": "litomysl-ceny-pozemku-jsou-nekonecne",
   "title": "Ceny pozemků v Litomyšli jsou nekonečné. Je to špatně?",
   "date": "2021-06-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1622622844401_lilie_2021_06.pdf",
   "issue": "2021/6",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-ceny-pozemku-jsou-nekonecne/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-06-01_litomysl-ceny-pozemku-jsou-nekonecne.md",
   "word_count": 424,
   "text": "Kamarád se chce s rodinou přestěhovat do rodné Litomyšle, ale marně shání pozemek pro stavbu domku. Obešel dvanáct vlastníků parcel, ale žádný se s ním nebyl ochoten byť jen bavit o ceně. Protože pozemky teď skoro nikdo nechce prodat, jejich tržní cenu nelze určit – respektive je nekonečná.\n\nCeny realit rostou téměř všude po světě i v ČR, ale v Litomyšli extrémně. Ceny tlačí nahoru i důsledky pandemie, protože se ukazuje, že v řadě profesí půjde pracovat z domova. Proč se tedy nepřestěhovat z Prahy do Litomyšle, kde je život příjemnější? Navíc už v dohledné době budeme mít strategickou polohu s pohodlným dálničním spojením (a vlakovým ze Třebové) do třech hlavních populačních center republiky.\n\nI podle nového dotazníkového šetření považuje 80 % lidí ve městě bydlení v Litomyšli za nedostupné. Drahé bydlení je problém z hlediska rozvoje města a hlavně problém pro mladé rodiny, které se do Litomyšle chtějí nastěhovat nebo už v Litomyšli bydlí a potřebují se osamostatnit.\n\nV řadě měst ve světě jsou naopak rostoucí ceny nemovitostí vítány. Lidé, kteří už tam bydlí, je berou jako důkaz úspěchu města (ostatní tam také chtějí bydlet), no a samozřejmě tím roste cena jejich vlastního majetku. Hlavně v USA, kde se lidé často stěhují a domy prodávají, je tento přístup běžný a starostové měst růst cen spíš vítají – tedy až na výjimky typu San Francisca.\n\nI většina čtenářů Lilie vlastní v Litomyšli nemovitost. Přesná data pro Litomyšl nemám, ale podle údajů Eurostatu bydlí 80 % Čechů ve vlastním. V menších městech to je více, a tak kolem 90 % Litomyšlanů (spolu)vlastní ve městě nějaký dům či byt. Navíc největším vlastníkem nemovitostí v Litomyšli je město, na kterém v demokracii máme každý rovný podíl. Pokud tedy rostou ceny nemovitostí, roste i majetek nás všech.\n\nNa druhou stranu i naše děti budou (snad) jednou chtít v Litomyšli bydlet, a většina z nás pro ně nemá schované pozemky. Takže je i v našem zájmu, aby ceny realit více odpovídaly platům běžným ve městě. Toho může docílit jedině vedení města: změnou územního plánu tak, aby šlo stavět i na polích kolem Litomyšle. Samozřejmě ani tak pozemky nebudou levné, ale když zaplavíme trh stovkami nových (byť nezasíťovaných) parcel, jejich cena už nebude nekonečná. V reakci na to klesnou i ceny bytů a domů a sníží se nájmy.\n\nJinak než zvýšením nabídky pozemků ostatně ceny nemovitostí ani snížit nelze. Vážně to ale chceme? Možná je na čase víc se o tom bavit a vymýšlet, jak možnou budoucí výstavbu vyvážit, nejlépe předem, novými parky a lesíky v prstenci kolem celého města."
  },
  {
   "id": "zeny-v-rade-cnb-by-cesku",
   "title": "Ženy v radě ČNB by Česku jen prospěly, jsou citlivější na inflační tlaky u praktického zboží",
   "date": "2021-05-29",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-66931000-zeny-v-rade-cnb-by-cesku-jen-prospely",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/zeny-v-rade-cnb-by-cesku/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-05-29_zeny-v-rade-cnb-by-cesku.md",
   "word_count": 527,
   "text": "Příští rok v červenci skončí mandát hned třem členům bankovní rady ČNB. Prezident zřejmě znovu jmenuje Vojtěcha Bendu a Tomáše Nidetzkého, neboť jejich práce je respektována uvnitř banky i navenek. Jiří Rusnok už znovu jmenován být nemůže, a tak se v radě uvolní jedno místo. Rok před jmenováním se obvykle objevují první spekulace, kdo uvolněné místo obsadí. Ještě dříve si dovolím vlastní prognózu: do bankovní rady tentokrát usedne žena.\n\nČNB od roku 1993 zažila 29 radních, ale jen dvě byly ženy – Michaela Erbenová (2000–2006) a Eva Zamrazilová (2008–2014). Ano, ze všech společenských věd jsou v ekonomii ženy zastoupeny nejméně, přesto takový poměr bije do očí. Nejde jen o rovnost pohlaví. Zapojení žen kultivuje diskusi, ať u piva či na jednání bankovní rady. Navíc ženy jsou citlivější k inflačním tlakům u praktického zboží. Ne nadarmo patřila Eva Zamrazilová mezi důsledné jestřáby.\n\n## Tři kandidátky\n\nV této souvislosti se nabízejí tři jména: Marie Hoerová, Helena Horská a Danuše Nerudová. Marie Hoerová, čerstvá držitelka ceny Kateřiny Šmídkové pro nejlepší českou ekonomku, je poradkyní v Evropské centrální bance. Podle České společnosti ekonomické patří mezi pět nejúspěšnějších českých ekonomů bez rozdílu pohlaví. Helena Horská se může pochlubit hlubokou expertizou v komerčním bankovnictví a prací v řadě poradních výborů ČR. Danuše Nerudová disponuje kromě akademické excelence i skvělými manažerskými zkušenostmi jako rektorka univerzity.\n\nNení jisté, zda by některá z dam takovou nabídku přijala. Pro všechny by to asi znamenalo snížení platu. Navíc nejzajímavější práce radního, rozhodování o měnové politice a finanční stabilitě, tvoří jen zlomek úvazku. Zbytek zabere méně vzrušující regulace a organizační záležitosti. Jde ovšem o prestižní službu vlasti a odrazový můstek pro zbytek kariéry. Koneckonců Michaela Erbenová po konci svého mandátu dosáhla na ředitelský post v Mezinárodním měnovém fondu.\n\nGuvernérem Mora, nebo Michl?\n\nVšechny tři dámy by byly též skvělými kandidátkami na guvernérku, ač příští rok nejvyšší post asi opět připadne muži. Nejčastěji se mluví o viceguvernéru Marku Morovi a radním Aleši Michlovi. Marek Mora je zkušený diplomat se státnickým vystupováním, často se už dnes vyjadřuje za celou banku. Je rozvážný, uvnitř i vně ČNB uznávaný, budí málo kontroverzí a zřejmě by se nepouštěl do větších změn.\n\nAleš Michl neodpovídá archetypu běžného centrálního bankéře. Kontroverze spíše vyhledává, od začátku svého mandátu asertivně komunikuje navenek. Otevřeně mluví o potřebě změn v politice ČNB včetně nutnosti postupně investovat devizové rezervy, aby Česku vydělávaly peníze. S Alešem Michlem by také mohla přijít změna v plnění ústavního úkolu péče o cenovou stabilitu. ČNB stále cíluje dvouprocentní inflaci, ač moderní výzkum naznačuje, že prospěšnější by nám byla skutečná cenová stabilita.\n\n## Guvernéra je třeba krotit\n\nObě varianty mají své výhody. Marek Mora je sázkou na jistotu, zatímco Aleš Michl, bude-li úspěšný, přinese užitečné změny. Každopádně toto prezidentovo rozhodnutí bude klíčové. Guvernér má obrovskou moc. Má-li většinu v radě (což mu prezident často dopřeje), rozhoduje de facto sám o úrokových sazbách a osudu více než 3,5 bilionu korun v devizových rezervách. Žádné schvalování parlamentem, žádné interpelace, žádné hlasování o důvěře. Guvernér je neodvolatelný. V blízké budoucnosti to nehrozí, ale pro ambiciózního diktátora je u nás snazší nástup z pozice guvernéra než premiéra. I z hlediska krocení chlapských ambicí je tedy užitečné, aby v radě usedly dámy."
  },
  {
   "id": "litomysl-zamecka-zed",
   "title": "Jak to bylo s opravou zámecké zdi",
   "date": "2021-05-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/lilie/download/2021",
   "issue": "2021/5",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-zamecka-zed/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-05-01_litomysl-zamecka-zed.md",
   "word_count": 400,
   "text": "Hlavním odkazem posledních let na zámeckém návrší nebude náměstí Václava Havla, ale znehodnocení pohledu z tohoto náměstí na zámek. Shodneme se, že oprava zdi se šeredně nepovedla. Nepovedla se s ohledem na estetiku, technické provedení, ale ani autenticky historickou podobu, což už bylo v Lilii rozebíráno. Co rozebráno nebylo, je původ problému a možné řešení.\n\nProtože mě už od podzimu pohled na nově „opravenou“ zeď drásá pokaždé, kdy tudy projdu, napsal jsem hned ředitelce Národního památkového ústavu, paní Goryczkové. Paní ředitelka je vstřícná a vždy podrobně odpoví, i když odpovídat nemusí, a každý problém si důkladně nastuduje.\n\nNaposledy mi vyšla vstříc, když vloni netrvala na odstranění dětského hřiště z areálu zámku v původním červnovém termínu a umožnila tam pavilon ještě pro děti nechat. Předtím jsme podrobně řešili rušení Zámecké školky, která funguje v budovách NPÚ a u které se řešení bohužel najít nepodařilo.\n\nTentokrát je to komplikovanější, protože součást problému je zřejmě ne zcela dobrý úsudek některých pracovníků NPÚ. Paní ředitelku jsem bombardoval fotografiemi, které bijí do očí. Překvapilo mě, že před mým dopisem o problému nevěděla, že se jí ještě z Litomyšle nikdo neozval. Samozřejmě nemůže negovat práci svých zaměstnanců, ale z její odpovědi bylo jasné, že se zvoleným řešením také není spokojená a že zbytek opravy zařídí jinak.\n\nNa obranu NPÚ je potřeba říct, že původně byla zeď opravdu omítnutá, jak mi paní ředitelka podrobně vysvětlila. Jenže vzhledem k vlhkosti omítka rychle opadala, takže i naše babičky ji znají jako zeď pohledově kamennou. Osobně se mi tak líbí mnohem víc, ale logiku dává i návrat do původně doloženého stavu.\n\nJenže: evidentně to původní historické řešení bylo neudržitelné. Kvůli vlhkosti ze zámecké zahrady omítka opadala hned, opadala po opravě i teď a opadá v budoucnu vždy. Takže správné řešení, esteticky, technicky i historicky, bylo opravit zeď v pohledově kamenné podobě bez omítky.\n\nNa tohle velmi správně upozorňovali i městští úředníci, protože NPÚ si samozřejmě o takové stavbě nemůže rozhodnout sám. Jenže z důvodu, kterému nerozumím, tyhle dobré a důležité námitky zůstaly na úrovni nějakých komisí, kde byly nakonec ignorovány. Přitom stačilo jít za starostou, který by zavolal paní ředitelce, a jsem si jist, že zámecká zeď by dnes vypadala krásně. Bohužel ti, co měli přijít, nepřišli.\n\nTeď je možné zachránit zbytek zdi, ale vrátit tu „opravenou“ do původního stavu bude drahé a složité. Příště prosím o více asertivity v prosazování zájmů Litomyšle: tlučte a bude vám otevřeno (Matouš 7:7)."
  },
  {
   "id": "cnb-konecne-ukazala-odvahu-muze-pomoci",
   "title": "ČNB konečně ukázala odvahu. Pomůže to českému rozpočtu?",
   "date": "2021-04-23",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-66913870-cnb-konecne-ukazala-odvahu-muze-pomoci-ceskemu-utrapenemu-rozpoctu",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/cnb-konecne-ukazala-odvahu-muze-pomoci/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-04-23_cnb-konecne-ukazala-odvahu-muze-pomoci.md",
   "word_count": 580,
   "text": "Bez fanfár vyhlásila ČNB v dubnu jednu z hlavních ekonomických zpráv roku: vloni nakoupila akcie za více než 100 miliard Kč. Současný podíl akcií v portfoliu devizových rezerv je už 13,5 % a neformální zprávy z ČNB naznačují, že se bude dál zvyšovat. Jde o zásadní změnu v uvažování centrální banky, která dosud vyšší investice do akcií odmítala.\n\nJe tedy namístě pochválit ČNB za odvahu. Akcie jsou dlouhodobě výnosnější než dluhopisy, takže ČNB nám tímto rozhodnutím vydělá za našich životů desítky miliard navíc. Jenže akcie občas i šeredně spadnou, jako třeba vloni v březnu. Pro guvernéra je pak obtížné vysvětlovat veřejnosti a poslancům, že ztráta desítek nebo i stovek miliard v daném momentu je jen dočasná.\n\nJelikož ČNB nemá ze zákona povinnost starat se o rezervy s péčí řádného hospodáře, bylo by pro ni jednodušší nechat všechny peníze na běžném účtu.\n\nČNB a státní rozpočet\n\nČNB se také správně rozhodla, že než začne odvádět peníze do státního rozpočtu, musí uhradit ztráty z minulých let. Ovšem až bude ztráta minulých let uhrazena a bude vytvořen rezervní fond do budoucna (například ve výši 100 miliard korun), musí ČNB podle zákona zisk do rozpočtu převádět. Nejedná se tedy nutně o politický tlak a potlačování nezávislosti, ale o zákonnou povinnost, kterou mají centrální banky na celém světě.\n\nDlouhodobě totiž není rozdíl mezi rozpočtem centrální banky a státu: první se nakonec vždy promítne do druhého. U nás na to nejsme zvyklí, protože na rozdíl téměř od všech centrálních bank byla ČNB historicky ztrátová. Do rozpočtu žádné peníze převádět nemohla, a tak vznikl falešný dojem, že oba rozpočty jsou na sobě nezávislé. To je zavádějící, neboť zisk či ztráta ČNB je vždy ve finále ziskem či ztrátou České republiky.\n\nZtrátovost ČNB nebyla dána utrácením nebo mizernou správou rezerv, ale posilováním koruny. Tím pádem klesala korunová hodnota rezerv, které jsou převážně v eurech a dolarech. Trend posilování koruny se ale zastavil se začátkem intervencí ČNB a není jisté, zda se obnoví. Vedlejším účinkem intervencí tedy je, že ČNB vydělává. Navíc má teď rezerv gigantické množství a nemusí se bát uložit část do výdělečnějších, ale rizikovějších aktiv.\n\n## Švýcarský příklad\n\nDevizové rezervy vynesly ČNB vloni 97,5 miliardy Kč, o rok dříve dokonce 115 miliard (bez kurzových rozdílů). To jsou velké částky, ale vzhledem k obřímu portfoliu se jedná o zisk jen 2,7 %, resp. 3,2 %. Chvála bohu za něj, ale poslední dva roky byly pro výnosy centrálních bank výjimečně dobré. Například švýcarská centrální banka vydělala vloni 6 %, předloni dokonce 8,1 %. Kdyby měla ČNB portfolio postavené jako Švýcaři, vydělala by za dva poslední roky o 300 miliard Kč víc. V čem se portfolio Švýcarů liší od ČNB? Právě ve vyšším podílu akcií (20 % oproti 13,5 %), vyšším podílu zlata, menším podílu eur a též větším důrazem na dlouhodobý výnos u dluhopisů. Asi těžko můžeme obvinit Švýcarskou národní banku z hazardování. Naopak, Švýcaři jsou konzervativní do té míry, že jednu dobu tam ani penzijní fondy nemohly držet akcie.\n\nKaždopádně doufejme, že ČNB bude pokračovat směrem k současné švýcarské praxi. Nicméně tam se nelze zastavit. ČNB je jediná centrální banka, která otevřeně říká, že velkou část rezerv (64 %) vůbec nepotřebuje pro měnovou politiku. Tato část tvoří tzv. investiční tranši, která „slouží jako zdroj dodatečného výnosu“. Schopnost ČNB zhodnocovat tyto peníze tedy musíme porovnávat s globálními benchmarky, zejména fondy bohatství Singapuru a Norska. Norský fond má v akciích 73 % a vloni vydělal 10,9 %. ČNB má před sebou dalekou cestu, ale zatleskejme jí za první krok."
  },
  {
   "id": "preziji-papirove-penize-pandemii",
   "title": "Přežijí papírové peníze pandemii?",
   "date": "2021-04-06",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-66902410-preziji-papirove-penize-pandemii",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/preziji-papirove-penize-pandemii/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-04-06_preziji-papirove-penize-pandemii.md",
   "word_count": 547,
   "text": "Do zimní olympiády v Pekingu příští rok Čína naplno spustí svou digitální měnu. Zároveň se tamní vláda netají tím, že digitálními penězi brzy úplně nahradí hotovost. Říše středu tak ukončí svůj tisíciletý experiment s papírovými penězi, který tolik fascinoval středověké návštěvníky z Evropy v čele s Marcem Polem. Hotovost ale bude mít na kahánku i v Evropě – a tisíc let to trvat nebude.\n\n## Prokletí hotovosti\n\nBankovky a mince mají pro stát hromadu nevýhod. Pomáhají šířit koronavirus (možná) a další patogeny a toxiny (určitě). Umožňují lidem vyhýbat se daním. Ulehčují fungování organizovaného zločinu. Znemožňují centrální bance srazit úrokové sazby hlouběji pod nulu. To jsou problémy často zmiňované a podrobně rozebrané třeba v knize profesora Rogoffa Prokletí hotovosti.\n\nNa hotovost se ale brzy upře zrak pokrokových sil i z jiného důvodu. Běžná papírová bankovka má totiž na svědomí dva až tři kilogramy emisí oxidu uhličitého. Bankovek obíhá v Česku 523 milionů. Už si rozumíme? Naše centrální banka (a nejvýrazněji současný viceguvernér a zřejmě příští guvernér Marek Mora) zatím tlaku na „zezelenání“ odolává, což někteří považují za zpátečnické, jiní za prozíravé, ale všichni se asi shodneme, že je to statečné.\n\nOvšem nikdo nemůže čekat, že ČNB bude čelit stupňujícímu se tlaku veřejnosti a zahraniční praxe dlouho. Statečnost komplikuje centrálnímu bankéři život. Daleko jednodušší je přístup „nepouštějme se do žádných větších akcí“, tedy pokojná konformita s tím, jak to dělají ostatní. Proto třeba pořád cílujeme inflaci ve výši dvě procenta, ačkoliv moderní výzkum naznačuje, že prospěšnější by nám byla skutečná cenová stabilita.\n\n## Hotovost jako únikový ventil\n\nOsobně hotovost nepoužívám, pokud mě k tomu obchodník vyloženě nedonutí. Proti Google Pay je placení bankovkami a mincemi pomalé, trapné a nepohodlné. Nesnáším vybírání z bankomatu. A není nad to zjistit v pondělí při přebíraní dovezeného oběda, že doma nemáte dost hotovosti na zaplacení. Stejně ale utřu slzu, až i naše vláda hotovost zakáže.\n\nHotovost nám totiž dovoluje utéct ze státního systému regulací a sledování. Většině z nás systém vyhovuje a utíkat z něj nepotřebujeme, ale i tak jsme rádi, že ta možnost existuje. Když chcete, můžete zatím pořád zajít na kafe nebo pivo bez toho, aby to bylo u vašeho jména zapsané ve státním registru. (Vlastně nemůžete, ale v létě snad budete moct.)\n\nKvůli neefektivitě našich úřadů nemám obavy, že by stát takto získané osobní informace zneužil nebo, a to je ještě mnohem nepravděpodobnější, využil. Přístup úředníků k datům nejlépe ilustruje ubohá blamáž Českého statistického úřadu, který není schopen bez smutné ostudy zvládnout svůj nejdůležitější úkol, který provádí jednou za 10 let: sčítání lidu. On-line. Raz dva.\n\n## Lákadlo digitální měny\n\nNaopak v Číně je sledování a získání osobních dat hlavním motivem pro rušení hotovosti. Ještě vylepší první opravdu totalitní systém v dějinách a bude dávat občanům záporné body za nákup cigaret nebo alkoholu. Před laskavým dohledem Strany nebude úkrytu.\n\nČeský stát nikdy nebude velký bratr a těžko se bude bít za zelenou budoucnost. Jenže účty z let 2020 a 2021 musí někdo zaplatit na daních. A účinným řešením je zablokovat únikovou cestu v podobě hotovosti. Nejprve ČNB spustí (neanonymní) digitální měnu a stáhne bankovky vyšší hodnoty, pěti- a dvoutisícové. Následovat bude novela zákona, která digitální měnu povýší nad hotovost. Poté ČNB stáhne zbytek bankovek a přechod dovrší zákonný zákaz hotovosti. Divil bych se, kdyby na tom ministerstvo financí už nepracovalo."
  },
  {
   "id": "litomysl-podekovani-za-primatorku",
   "title": "Poděkování za Primátorku",
   "date": "2021-04-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1617688144235_lilie_2021_04.pdf",
   "issue": "2021/4",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-podekovani-za-primatorku/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-04-01_litomysl-podekovani-za-primatorku.md",
   "word_count": 365,
   "text": "Zatímco svět se oklepává, otevírá a pro letošní rok vyhlíží nejmohutnější hospodářský růst od druhé světové války, v Evropě a hlavně v Česku můžeme zatím snít o tom, že léto už třeba bude docela normální – pokud se tedy léta ve zdraví dočkáme. Jedna z věcí, o které s dětmi sníme (když náhodou spíme), je, že budeme zase moct chodit na Primátorku hrát si na velikém hřišti, trampolínách a možná dokonce i skákacím hradě.\n\nMoje nejvýraznější dětská vzpomínka na Primátorskou hráz je šermířské vystoupení a bitva o nějaký hrad, snad to bylo dobývání Kozmické tvrze, Točník nebo něco docela jiného. Možná tam byl i Karel IV? Detaily si už nepamatuji, ale byli tam rytíři na koních, na hrázi postavená dřevěná tvrz a na svazích kolem polovina města. Kromě toho si ale o Primátorce nevybavuji nic. Jako děti jsme tam nechodili, protože tam nic nebylo.\n\nDnes je Primátorka místo, kam mohu za dobrého počasí vzít děti všeho věku a skvěle si odpočinout pod slunečníkem na bílém písku. Nejsložitější pro mě je pak návrat domů, když mi žena volá, že je hotová večeře, ale děti se nechtějí z pláže, skákacího hradu nebo od kamarádů hnout. Protože na Záhradí žádné větší dětské hřiště není, Primátorka je neocenitelná pro nás a spoustu lidí, se kterými jsem o ní kdy mluvil – a to z celé Litomyšle.\n\nO Primátorku pečuje pan Wetter, který nejenom připravuje pro děti a dospělé úžasné atrakce a zábavu, ale díky kterému je také celý areál krásný pro kolemjdoucí – je to vlastně úhledně udržovaný parčík, který hezky navazuje na lesopark Černé hora. Pan Wetter je navíc neskutečně ochotný a udržuje i přilehlé městské pozemky a cesty tak, aby nebyly zamořené klíšťaty.\n\nRád bych tedy panu Wettrovi poděkoval a popřál mu hodně sil vzhledem k situaci, která je pro obor jeho podnikání velmi obtížná. I u nás v Česku je ale už jisté, že Covid nakonec porazíme a nejpozději do dvou let dosáhneme bohatství, které bychom měli bez Covidu. Většina podnikatelů, kteří to přežijí, uvidí ve druhé polovině letošního roku a celý příští rok zdaleka nejvyšší tržby v historii. Mezitím nám ale nezbývá než se těšit a doufat, že naše oblíbené podniky v létě zase otevřou."
  },
  {
   "id": "je-inflace-neustavni-aneb-budoucnost-menove",
   "title": "Je inflace neústavní? Aneb budoucnost měnové politiky",
   "date": "2021-02-04",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-66878350-je-inflace-neustavni-aneb-budoucnost-menove-politiky",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/je-inflace-neustavni-aneb-budoucnost-menove/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-02-04_je-inflace-neustavni-aneb-budoucnost-menove.md",
   "word_count": 638,
   "text": "Možnost radikálně změnit i praxi, která funguje řadu let a odvolává se na ústavu, existuje. Viděli jsme ji například včera, kdy Ústavní soud hodil granát do zavedeného volebního systému. A podobný granát může kdykoli hodit i do politiky České národní banky, také se odvolávající na ústavu.\n\nOtázka zní – rovná se každoroční zdražování principu cenové stability? Ústavním úkolem ČNB je totiž péče o cenovou stabilitu, a nikoli zajištění kladné inflace. ČNB v tom ale není sama, na revizi čeká celé centrální bankovnictví.\n\nCentrální banky v malých ekonomikách dnes pracují podle třísložkového receptu. Zaprvé, snaží se o inflaci kolem dvou procent. Zadruhé, hromadí devizy a ukládají je převážně bez výnosu. Zatřetí, v krizi skupují dluhopisy nebo oslabují měnu. Zkušenosti poslední dekády a nový výzkum ale zpochybňují všechny tři ingredience. Jak bude měnová politika vypadat na konci desetiletí?\n\n## Skutečná cenová stabilita\n\nVětšina centrálních bank má za úkol péči o cenovou stabilitu. Žádná si ale mandát nevykládá doslovně, místo toho cílují dvouprocentní inflaci. Mírné zdražování prý ekonomice pomáhá. Laikovi se tahle logika nezdá: metr taky nekrátíme o dva centimetry ročně, abychom snížili spotřebu na sto kilometrů. Ano, snáze bychom na papíře plnili emisní normy, ale v praxi by panoval zmatek. Podobně i koruna je základní měrnou jednotkou a změny její hodnoty komplikují život nám všem.\n\nTento pohled sdílí i odborná literatura o optimální inflaci. Podle databáze americké centrální banky bylo za posledních 30 let publikováno 220 studií na toto téma. Průměrný odhad ideální inflace? Minus 0,06 procent, tedy blízko skutečné cenové stability. Není divu, že skutečnou stabilitu dnes prosazují i kapacity jako John Cochrane, exprezident Americké finanční asociace. Důsledkem bude rychlejší posilování koruny, ale bez poškození exportérů, jimž díky smazání inflace pomaleji porostou náklady.\n\n## Investice devizových rezerv\n\nČesko má obrovské devizové rezervy, přes 135 miliard eur, uložené hlavně v dluhopisech. Mezi ekonomy není aktuálně shoda, zda vyspělé země vůbec rezervy potřebují. ČNB je nevyužila ve finanční ani covidové krizi. Přesto by nebylo rozumné, aby za všechna svá eura koupila třeba byty v Aténách nebo čínský jüan. Rezervy by přestaly být likvidní, rychle použitelné k obraně koruny. Není ale důvod polovinu eur postupně neinvestovat do kvalitních světových akcií.\n\nAkcie jsou v moderní ekonomice podobně likvidní jako státní dluhopisy. Jenže dlouhodobě vydělávají reálně kolem 6 procent, zatímco dluhopisy mají nyní úrok často záporný. Stát neumírá, má nekonečný investiční horizont, může ignorovat krátkodobé akciové výkyvy. Koneckonců podobně investuje rezervy i Singapur. Není to konec kapitalismu: budeme kupovat globální akcie, kde jsme kapkou v moři. Česko jen zvedne stamiliardy korun, které teď nechává ležet na chodníku. Navíc nic nebrání ČNB, aby nakoupila i víc zlata a naplnila své prázdné trezory. Zlato dlouhodobě moc nevydělá, ale na rozdíl od státních dluhopisů aspoň tolik neprodělá.\n\n## Přímá podpora spotřeby\n\nV krizi spoléhají centrální banky na záporné sazby, oslabování měny, nebo nákup dluhopisů (tzv. kvantitativní uvolňování). Před několika lety jsem těmto nástrojům sám věřil, ale data jsou neúprosná. Záporné sazby nepomáhají podpořit úvěrování. Kvantitativní uvolňování má na inflaci mizivý vliv. Naše vlastní zkušenost s intervencemi ukazuje, že oslabení měny popožene ekonomiku, ale s cenami moc nepohne.\n\nPo finanční krizi jsme čekali deflační spirálu. Ta nepřišla nikde, bez ohledu na to, zda a jaké nestandardní nástroje centrální banky použily. Skutečná cenová stabilita zřejmě takové nástroje nepotřebuje. Pokud bychom nějaký použít nutně museli, sáhněme po takovém, který je srozumitelný, pozitivní a účinný. Tím je přímá podpora spotřeby, tedy zasílání peněz vydělaných investicí devizových rezerv přímo na účty občanů. Na ztrátě ČNB z nestandardního nástroje pak vydělají domácnosti, ne spekulanti.\n\nÚkol pro rok 2021\n\nCentrální banky tato vylepšení přijmou samy, ale potrvá to roky. Pokud chceme v Česku změnu rychleji, stačí upřesnit zákon o ČNB přidáním následujících tří vět. Zaprvé, cenová stabilita znamená stabilitu indexu spotřebitelských cen. Zadruhé, ČNB nakládá s devizovými rezervami s péčí řádného hospodáře. Zatřetí, pro dosažení cenové stability může ČNB výjimečně posílat peníze přímo občanům."
  },
  {
   "id": "litomysl-novy-projekt-dalnice-d35",
   "title": "Nově upravený projekt dálnice D35",
   "date": "2021-02-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1612264409411_lilie_2021_02.pdf",
   "issue": "2021/2",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-novy-projekt-dalnice-d35/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-02-01_litomysl-novy-projekt-dalnice-d35.md",
   "word_count": 132,
   "text": "Dostal jsem k nahlédnutí nově upravený projekt dálnice. Musím uznat, že nová podoba D35 je pro Litomyšl skutečně výrazně lepší než ta původní. Je blízko varianty 1, o které jsme se před lety bavili, takže nakonec nebude tolik vidět a slyšet; možná je ještě lepší než varianta 1. Za lepší dálnici pro Litomyšl je na místě poděkovat i Živým Kornicím, konkrétně panu Chaloupkovi, kterému jsem v minulosti spíše nadával a kterému se omlouvám, a pak panu starostu Brýdlovi a panu řediteli ŘSD Mátlovi. Bez úsilí dvou posledně jmenovaných by dálnice nestála ani v roce 2030. Věřím, že teď všechny strany své sliby v memorandu dodrží a už tak značné zpoždění našeho úseku nebude narůstat. Nyní tedy nemá smysl psát o tom, kdo zpoždění zavinil, ale upnout všechny síly k brzkému dokončení dálnice."
  },
  {
   "id": "litomysl-dalnice-mezera-1",
   "title": "Na dálnici bude u Litomyšle mezera. Jak jsme se k tomu dopracovali?",
   "date": "2021-01-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1609828748678_lilie_2021_1.pdf",
   "issue": "2021/1",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-dalnice-mezera-1/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2021-01-01_litomysl-dalnice-mezera-1.md",
   "word_count": 422,
   "text": "Za 6 let bude hotová dálnice D35 až k Řídkému. Tam ročně 7 milionů aut z dálnice sjede, projede Litomyšlí po Sokolovské, Kpt. Jaroše a Moravské, aby u Janova zase najelo na dálnici. Samozřejmě pro vedení města je politicky nemožné tuto katastrofu přiznat už teď. K tomu dojde nejdříve roku 2023, kdy bude po komunálních volbách a úseky kolem Mýta a Svitav už budou rozestavěné.\n\nZkuste si ale promluvit mimo záznam s odpovědnými zaměstnanci Ředitelství silnic a dálnic nebo kýmkoli z vedení Pardubického kraje, kdo zároveň nezastává funkci v Litomyšli. Dozvíte se, že zpoždění je nevyhnutelné a potrvá nejméně 2 roky. Pokud má někdo lepší informace, nabízím mu snadný výdělek: vsadím se o bednu padesátileté mosely, že náš úsek dálnice nebude hotový včas.\n\nNavíc ani hotový nám nebude sloužit tak, jak měl. Nebudeme mít vlastní sjezd, ten bude až u Řídkého a Janova. Dálnici většina z nás dobře uvidí a uslyší ji, protože povede místy až na 8metrových náspech. Co je horší, dálnice nevyřeší tranzitní dopravu ze severu a jihu v podobně cca 1,5 milionu aut ročně. S tranzitem od Poličky si neporadíme, to bychom museli postavit nový most přes Loučnou. Ale přímé napojení aut ze Třebové a Ústí na dálnici v projektu bylo. V Litomyšli jsme ho odmítli a díky tomu budeme mít ve městě každý rok milion aut navíc.\n\nOpět nabízím bednu mosely každému, kdo dokáže, že odmítnutí sjezdu Litomyšl-sever a souvisejícího západního obchvatu města nepovede k dramatickému navýšení dopravy. Samozřejmě ve srovnání s variantou obchvatu, kterou nám nabízelo ŘSD a kraj a která je schválená v rámci posouzení vlivu na životní prostředí EIA. Místo toho máme dva oficiální dálniční přivaděče Pardubického kraje, které dálnici podjíždí, ženou auta celým městem a na dálnici je napojují u Řídkého. Pokud je tohle prokazatelně v pořádku, rád se na dálnici vykašlu a půjdu si hrát s dětmi.\n\nCelá problematika je otravná, složitá a všichni hlavně už chceme mít dálnici hotovou. Bohužel to se jen tak nestane. Protože máme tedy hromadu času při čekání na dálnici, možná by někteří z Vás rádi věděli, jak to s dálnicí vlastně bylo od začátku. Ostatně řada lidí se mě na to ptá. Dálnici se věnuji intenzivně přes 3 roky a za tu dobu jsem mluvil s desítkami aktérů. Chybí mi jen osobní schůzka s Živými Kornicemi, jejichž zástupce setkání odmítl. Vím toho pořád hrozně málo. Takže prosím, pokud víte víc, napište do Lilie, opravte mě.\n\nKvůli limitu počtu znaků musím psát na pokračování. Příště tedy začneme řešením otázky, na kterou jsem nejčastěji tázán: kdo za to může?"
  },
  {
   "id": "litomysl-styskani-po-knihovne-a-muzeu",
   "title": "Stýskání po knihovně a muzeu",
   "date": "2020-12-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1606892009737_lilie_2020_12.pdf",
   "issue": "2020/12",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-styskani-po-knihovne-a-muzeu/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2020-12-01_litomysl-styskani-po-knihovne-a-muzeu.md",
   "word_count": 419,
   "text": "Když se zeptám dětí, co jim v listopadové karanténě chybí nejvíc, zazní škola a kamarádi – jasně, ale překvapivě až na druhém místě. Ony by totiž rády do knihovny, prohlédnout si knížky o želvách, Minecraftu a křečcích, a aspoň 17 si jich půjčit domů a předčítat je dětem předškolním. Rády by hned do muzea, zazlobit v herně, prohlédnout si mamutí kel, vyzkoušet cirkusovou výstavu. Jak jsme tak často dělávali o volných odpolednech všedních dnů, než spadla klec.\n\nKnihovnu a muzeum bereme v normální, nezavirované době jako krapet archaickou samozřejmost. Fungují přece tak nějak od nepaměti a pořád stejně, tak trochu zaprášeně, v roce 2020 jako v roce 1920. Nebo ne? V Litomyšli ne. S dětmi jsme projezdili desítky muzeí a knihoven ve východní polovině Česka (moje snaha jezdit opakovaně na stejné místo se nesetkala s úspěchem), ale nikde jsme nenašli knihovnu s tak příjemným personálem a tak moderní, a pro děti vstřícné muzeum, jako máme u nás v Litomyšli. Když plánujeme jet do dinoparku nebo zoo, děti občas říkají, že by radši zůstaly v Litomyšli a šly si zahrát do muzea nebo si prohlédnout knížky do knihovny. Větší poklonu děti těžko mohou dát.\n\nKnihovna a muzeum ale chybí i nám dospělákům, hlavně teď v koronakrizi. Máloco uklidní člověka tak jako dobrá kniha. Sám čtu často digitálně ze čtečky, protože je to někdy efektivnější a levnější. Ale opravdovou fyzicky existující knihu to nenahradí a teď je mi smutno, že si nemohu zajít do knihovny půjčit jinou. Digitál je prostě virtuální, podobně jako výuka po internetu nemůže nikdy plně nahradit opravdovou fyzickou výuku, ať se všichni snažíme sebevíc. Muzeum je zase místo, kde můžete v herně děti vypustit a zatím si prohlížet krásné věci, ke kterým byste se jinak nedostali. Mé oblíbené jsou terče litomyšlských měšťanů vystavené podél schodiště. Ač jsem po tom schodišti šel mnohosetkrát, vždy si všimnu detailu, který mi předtím utekl. Ale celé muzeum je krásné a vždy obdivujeme každičkou novou výstavu, s jakým citem a precizností je vymyšlena. Nedávno jsem to s dětmi cvičně počítal a vyšlo mi, že v muzeu jsme dohromady strávili už několik týdnů života – a tento výpočet prosím nezahrnuje novou výstavu o počítačových hrách, z definice lapák na děti.\n\nNaše knihovna a muzeum patří nejenom mezi jasně nejlepší instituce svého druhu v celém širokém okolí, ale také mezi nejlépe fungující instituce našeho města. Rád bych všem jejím zaměstnancům tímto způsobem poděkoval. Snad si teď budou moci trochu odpočinout, protože do knihovny a muzea s dětmi poběžíme hned, jak nám to koronavirus dovolí."
  },
  {
   "id": "posledni-sance-na-cesko-bez-bankrotu",
   "title": "Poslední šance na Česko bez bankrotu",
   "date": "2020-11-11",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-66842940-posledni-sance-na-cesko-bez-bankrotu",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/posledni-sance-na-cesko-bez-bankrotu/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2020-11-11_posledni-sance-na-cesko-bez-bankrotu.md",
   "word_count": 578,
   "text": "České veřejné finance se propadají do hlubokých schodků, z nichž se za našich životů už zřejmě nezvednou. Vedle covidu a rušení superhrubé mzdy budeme muset v delším období financovat přechod na zelenou ekonomiku a kolabující penzijní systém. Podle základního scénáře Národní rozpočtové rady dosáhne v roce 2070 náš dluh až trojnásobku ročního výkonu ekonomiky, v poměru k HDP tedy téměř desetinásobku dluhu k 1. lednu 2020. A to prosím druhou vlnu covidu a rušení superhrubé mzdy ještě scénář nebral v úvahu.\n\n## Dluh nemůže růst do nebe\n\nGigantické výdaje, jež nás čekají, můžeme řešit čtyřmi způsoby: vedle vydání dalších dluhopisů je to zvýšení daní, tištění peněz nebo státní bankrot v situaci, kdy už se nevyplatí dluh splácet.\n\nNejméně bolí první varianta, pokud si ale vůbec budeme moci půjčit trojnásobek HDP. Pro srovnání, Řecko teď dluží \"jen\" 187,4 % HDP. Podle modelu Mezinárodního měnového fondu si země mohou půjčovat neomezeně, rostou-li jejich ekonomiky tempem přesahujícím úrokovou míru. Tahle nerovnost ale nemusí platit stále. Navíc model Fondu nepočítá s katastrofami typu covid, které jednou za čas vyhryznou ošklivou díru v rozpočtu i HDP.\n\nVezměme si hypotetický scénář, při němž v roce 2050 dosáhneme dluhu 200 % HDP a nebudeme si moci půjčovat dále. Je to smutné, ale nejvýhodnějším řešením pak může být bankrot. Ostatně jednou ze zajímavých hádanek veřejných financí je, proč vyspělé země nebankrotují mnohem častěji. Zahraniční věřitelé mohou totiž jen stěží zabavit aktiva suverénní zemi, která po bankrotu nemusí splácet jistinu ani úroky. Zemi pak dlouho nikdo nepůjčí, ale taková ostrakizace by musela trvat generace, aby převážila výhody umazání dluhu. Bankrot od nás zatím nikdo nečeká, protože Češi svoje dluhy vždy platili.\n\n## Daně inflační a finanční\n\nČesko si půjčuje hlavně ve vlastní měně. To otvírá možnost \"monetizace dluhu\", tedy přeměnu ČNB na pobočku ministerstva financí. ČNB pak vytiskne peníze a nakoupí za ně státní dluh. Podobným způsobem řešili králové a královny finanční problémy po staletí a výsledkem byla (hyper)inflace. Dnes se tomu řešení říká \"moderní měnová teorie\". Prodělají na něm držitelé státních dluhopisů a všichni domácí střadatelé. Nicméně státní dluh se tím umaže. Měnové financování je v Evropě nezákonné, ale někteří ekonomové vnímají kvantitativní uvolňování Evropské centrální banky jako skrytou monetizaci.\n\nPoslední obecnou možností je zvýšení daní. To navrhuje i moderní měnová teorie jako způsob, kterak při monetizaci dluhu omezit (hyper)inflaci. Prohazuje se tak role měnové a fiskální politiky: měnová politika nově řeší státní výdaje, fiskál inflaci. Jenže možnost zvyšovat daně bez zaškrcení ekonomiky je omezená. Vláda nejspíš sáhne po nějaké formě daně z majetku, protože hlavně u nemovitostí bude těžké se jí vyhnout. Uvažovat bude i o platební dani, třeba půl promile z každého převodu peněz. To je jednoduché zavést (dva řádky kódu v softwaru bank) a při dost nízkém promile se nevyplatí obcházet placením v hotovosti.\n\n## Jde to zatím i bezbolestně\n\nČesku se ale nabízí ještě pátá možnost, kterou nedisponuje jiná vyspělá země kromě Švýcarska: investovat své gigantické devizové rezervy. ČNB je nepotřebuje pro měnovou politiku, jak u většiny sama přiznává − koneckonců ve dvou největších krizích za 50 let, finanční a covidové, je nevyužila na podporu koruny. Kdybychom devizové rezervy investovali podobně jako Singapur, čekali bychom roční výnos v průměru přes 5 %. To dělá 3,5 % HDP k dobru, tedy víc, než kolik musíme podle rozpočtové rady ročně ušetřit, abychom nemuseli šlápnout na dluhovou brzdu.\n\nNemělo by to být těžké rozhodování. Pokud rezervy brzy nezainvestujeme, nezbývá než najít vhodný mix mezi zvýšením zadlužení, daní a inflace, škrtáním důchodů a časováním státního bankrotu."
  },
  {
   "id": "zlato-do-trezoru-cnb-patri",
   "title": "Zlato do trezorů ČNB patří",
   "date": "2020-10-07",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-66826610-zlato-do-trezoru-cnb-patri",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/zlato-do-trezoru-cnb-patri/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2020-10-07_zlato-do-trezoru-cnb-patri.md",
   "word_count": 310,
   "text": "Centrální banky po celém světě loni nakoupily 668 tun zlata. Rekord. Letos se po desetiletích přidala i Česká národní banka. Ta nakoupila 1,2 tuny, ovšem jen jako náhradu za kov spotřebovaný na výrobu pamětních mincí. Jiné centrální banky, například v USA, Německu, Itálii, Francii a Nizozemsku, naopak zlatu stále věří. Čí strategie je správná? V odborné literatuře najdeme argumenty na obě strany.\n\nProti vysokému podílu zlata v rezervách hovoří náklady na skladování, přílišné vystavení jediné komoditě, vyšší volatilita a menší likvidita. Je také málo pravděpodobné, že zlato získá někdy zpět roli kotvy globálního měnového systému. Naopak pro nákup zlata mluví jeho funkce rezervy pro nejhorší časy. Držba zlata není na rozdíl od dluhopisů nebo akcií spojena s rizikem bankrotu protistrany. Řada expertů se také domnívá, že centrální banky nedopustí prudký pokles ceny zlata, protože kolektivně jsou jeho nejvýznamnějším vlastníkem.\n\nNejdůležitější je ale psychologie: zlato posiluje hrdost a důvěru v domácí měnu, a to hlavně během krize. Proto třeba Švýcarská národní banka, která má díky intervencím podobně gigantické rezervy jako ČNB, udržuje ve zlatu stále 6,8 procenta rezerv. Kdyby stejně postupovala ČNB, nakoupila by dalších 160 tun a Česko by získalo zdaleka největší zlaté rezervy v dějinách republiky.\n\nZlato nevynáší úroky, dividendy ani nájem. Jenže ČNB by i při rekordním zlatém pokladu zbylo dalších 150 miliard dolarů, které by mohla investovat do zahraničních dluhopisů, akcií nebo nemovitostí, jak to koneckonců v prvních dvou případech už dělá. Bohužel, dnes má lví podíl těchto peněz uložen v aktivech s dlouhodobě nulovým nebo záporným výnosem.\n\nProč se Česká národní banka větším nákupům zlata brání? Vždyť rezervy má v důsledku intervencí z let 2013 až 2017 obrovské a stále řeší, co s nimi. Proč malou část neuloží do zlata a nezaplní s ním všechny trezory ústředí Na Příkopě? Ničemu by tím neublížila a přitom zvýšila důvěru většiny z nás v sílu a stabilitu české koruny."
  },
  {
   "id": "litomysl-tomas-janecky",
   "title": "Tomáš Janecký v nejlepší formě",
   "date": "2020-10-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/lilie/download/2020",
   "issue": "2020/10",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-tomas-janecky/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2020-10-01_litomysl-tomas-janecky.md",
   "word_count": 452,
   "text": "Jestli mi kdy kdo pomohl, byl to Tomáš Janecký. Chtěli jsme se přestěhovat zpět do Litomyšle, aby tu děti mohly chodit do školy. K tomu jsme potřebovali postavit dům, ale v poslední chvíli nám odpadla firma. Co teď? Nešlo, abychom všichni bydleli v domku u rodičů. No a v každém případě jsme se chtěli vyhnout stěhování během prváku, to jsme Kristínce udělat nemohli. Zbýval rok.\n\nTomáš sice už 10 let stavební firmu neměl, ale hned řekl, že se o všechno postará. Měl jsem tehdy ještě 2 zaměstnání a každým dnem jsme čekali narození 4. dítěte, takže jsem mohl jen 1x týdně přijet na kafe. Do země se poprvé koplo v den, kdy se nám narodila Lucinka; za rok jsme se stěhovali. Tomáš se omlouval: kdybych ještě měl firmu, tak by to jinak lítalo. Společně jsme potom zapili jeho narozeniny.\n\nKaždý Litomyšlák zná Tomáše Janeckého. Ale někteří z nás nevědí, že teď v září oslavil osmdesátiny. Ano, Tomáš, který je aktivnější než většina třicátníků (rozhodně včetně mě). Oslavil je v plné síle obklopen lidmi, kterým v životě mnohokrát pomohl. Nemám to empiricky zcela ověřené, ale jsem si skoro jist, že v Litomyšli není ulice, ve které by Tomáš za desítky let své činnosti něco nevybudoval.\n\nNa Tomášovi toho je k obdivování hodně a 2600 znaků v Lilii nám na to nestačí. Chlapi mu často říkají, že by chtěli v 80 letech být jako on. Já mu říkám, že bych chtěl jako on být teď. Se svým denním programem je Tomáš možná nejaktivnější důchodce v historii: když se chceme sejít na kafe, mám obvykle víc času než on. Když není na cestě na Vysočinu pro materiál na stavbu nebo na závodech v Německu, hraje nejspíš tenis.\n\nNa jakékoli stavbě v okrese, kam se Tomáš dostane, ho zřejmě hned někdo osloví „pane řediteli“. I po všech těch letech na něho zaměstnanci vzpomínají s nepředstíraným respektem a vyprávějí třeba, jak zaplatil všem zájezd do Chamonix a lanovku na Aiguille du Midi. A Tomáš z toho má větší radost, než kdyby vydělal milion.\n\nTomáše se bojí problémy, protože jakmile on zvedne telefon, do půl hodiny někdo přijede a problém není. Když se v zimě vylévají podlahy, Tomáš je ochoten v noci dvakrát vstávat a jezdit na stavbu zapínat a vypínat topení. Pro nás to dělal a manželka mu to doma tolerovala. Ta manželka, se kterou je už 60 let a pořád o ní nemluví jinak než krásně.\n\nTomáš procestoval svět, a jak říká, nejlepší je to stejně v Litomyšli. Souhlasím a přeji mu, aby to s námi v Litomyšli vydržel na vrcholu sil ještě aspoň ještě jednu generaci. A nám přeji takové telefonáty, jako byl můj historicky první hovor s Tomášem: „A chceš to pohlídat, nebo postavit?“"
  },
  {
   "id": "voxeu-armington",
   "title": "Armington elasticity and international trade models: Fifty years on",
   "date": "2020-09-23",
   "date_precision": "day",
   "section": "In English",
   "category": "english",
   "language": "en",
   "outlet": "VoxEU / CEPR",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek",
    "Zuzana Irsová"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://cepr.org/voxeu/columns/armington-elasticity-and-international-trade-models-fifty-years",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/voxeu-armington/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2020-09-23_voxeu-armington.md",
   "word_count": 1419,
   "text": "A key parameter informing policy models in international economics is the elasticity of substitution between domestic and foreign goods, also known as the Armington elasticity. Yet elasticity estimates have varied widely since Armington’s seminal 1969 contribution. This column considers 3,524 previous estimates and discusses how these historical analyses can be corrected for various biases. The previous research implies that the elasticity lies in the range 2.5-5.1 with a median of 3.8. In a simple model this translates to a trade cost elasticity of 2.8.\n\nHow does the demand for domestic versus foreign goods react to a change in relative prices? The answer is central to a host of policy problems in international trade and macroeconomics. To name but a few, these include the welfare effects of globalisation (Costinot and Rodriguez-Clare 2014), trade balance adjustments (Imbs and Mejean 2015), and the exchange rate pass-through of monetary policy (Auer and Schoenle 2016). In particular, any attempt to evaluate the effect of tariffs depends crucially on the assumed reaction of relative demand to relative prices (Waugh 2019, Freund et al. 2020, Larch et al. 2019).\n\nIn most models, the demand reaction is governed by the constant elasticity of substitution between domestic and foreign goods. The size of the elasticity used for calibration often drives the conclusions of the model, as shown by Schurenberg-Frosch (2015), who recomputes the results of 50 previously published models using different values for the elasticity. She finds that, with plausible changes in the elasticity, the results change qualitatively in more than half of the cases. As Hillberry and Hummels (2013) put it, “it is no exaggeration to say that [the elasticity] is the most important parameter in modern trade theory”.\n\nElasticity is also crucial within discussions concerning unconventional monetary policy, a topic that will gain renewed urgency if the Covid-19 malaise lingers into 2021 and beyond. Consider, for example, two European central banks that, in the wake of the Great Recession, introduced exchange rate floors to limit their currencies' appreciation against the euro: the Swiss National Bank and the Czech National Bank. Currency depreciation (relative to the counterfactual without the currency floor) produces two effects relevant to the aggregate price level.\n\nFirst, imported goods become more expensive, which directly increases inflation. With a large elasticity of substitution between domestic and foreign goods, however, this effect becomes muted and delayed because consumers shift toward relatively cheaper domestic goods. Second, currency depreciation stimulates the economy by encouraging exports and discouraging imports, which raises inflation in the medium term. With a larger elasticity of substitution, this effect strengthens. Because both the Swiss National Bank and the Czech National Bank use open-economy dynamic stochastic general equilibrium models for policy analysis, the assumed size of the ‘Armington elasticity’ played an important role in the decision on when and how to implement the exchange rate floor.\n\nDespite this, no consensus on the magnitude of the elasticity exists. In different contexts, researchers tend to obtain substantially different estimates, as observed by Feenstra et al. (2018) and many other commentators before them. In new paper (Bajzik et al. 2020), we assign a pattern to these differences, a pattern that we hope will be useful for calibrating policy models in international trade and macroeconomics. As the Armington-style literature reaches its 50th anniversary, the time is ripe for taking stock. In one of the largest meta-analyses ever conducted in economics, we collect 3,524 estimates of the elasticity of substitution between domestic and foreign goods and construct 32 variables that reflect the context in which researchers produce their estimates.\n\nA bird's-eye view of the literature (Figure 1 and Figure 2) shows three stylised facts. First, the estimates of the elasticities vary substantially, even within individual countries. A researcher wishing to calibrate her policy model has plenty of degrees of freedom; she can easily find empirical evidence for any value of the elasticity between zero and eight. Such plausible (that is, justifiable by an empirical study) changes in the elasticity can have decisive effects on the results of the model. For example, Engler and Tervala (2016) show that changing the elasticity from three to eight more than doubles the estimated welfare gains from the Transatlantic Trade and Investment Partnership.\n\nSecond, the reported elasticity seems to be increasing in time, but it is not clear whether the apparent trend reflects fundamental changes in preferences or improved data and techniques used by more recent studies. Finally, the third stylised fact is that newer studies show more disagreement on the value of the elasticity of substitution. That is, instead of converging to a consensus value, the literature diverges.\n\nThe increased variance in the estimated elasticities provides additional rationale for a systematic evaluation of the published results. For this evaluation we use the methods of meta-analysis, which were originally developed in, or inspired by, medical research. Recent applications of meta-analysis in economics include Imai et al. (2020) on the present bias, Card et al. (2018) on the effectiveness of active labor market programmes, and Havranek and Irsova (2017) on the border effect in international trade. For recent Vox columns on meta-analysis, see, for example, Ahlfeldt and Pietrostefani (2019), Bruno et al. (2017), and Rose (2016).\n\nMeta-analysis allows us to correct for potential publication bias. Publication bias arises when, holding other aspects of study design constant, some results (for example, those that are statistically insignificant at standard levels or have the ‘wrong’ sign) have a lower probability of publication than other results (Stanley 2001). In the context of the elasticity of substitution, it is safe to assume that its sign is positive: a negative value is not compatible with any commonly applied model of preferences. Similarly, it is difficult to interpret a zero elasticity.\n\nAs a result, from the point of view of an individual study it makes sense not to report such unintuitive estimates, but instead to find a specification where the elasticity is positive (because non-positive elasticity suggests that something is wrong with the data or the model). Nevertheless, non-positive estimates will occur from time to time simply because of sampling error. For the same reason, researchers will sometimes obtain estimates much larger than the true value. If large estimates (which can be intuitive) are kept but non-positive ones are omitted, an upward bias arises.\n\nParadoxically, publication bias can improve inferences drawn from some individual studies since they avoid making central conclusions based on negative or zero elasticities. However, publication bias inevitably distorts inference drawn from the literature as a whole. Ioannidis et al. (2017) show that, in economics, the effects of publication selection are dramatic and exaggerate the mean reported estimate twofold.\n\nTo correct for publication bias, we use meta-regression techniques based on Egger et al. (1997) and their extensions, together with three new non-linear techniques developed specifically for meta-analysis in economics. The first one is due to Ioannidis et al. (2017) and relies on estimates that are adequately powered. The second technique was developed by Andrews and Kasy (2019) and employs a selection model that estimates the probability of publication for results with different ‘p-values’. The third non-linear technique is the so-called stem-based method by Furukawa (2019), a non-parametric estimator that exploits the variance-bias trade-off. All techniques suggest an upward bias in the mean reported elasticities due to publication selection.\n\nWhile publication selection creates an upward bias, estimates of lower quality seem to yield a downward bias. We exploit our large dataset and the relationships unearthed by model averaging analysis of 32 variables (reflecting the context in which the estimates were obtained) to compute a mean effect corrected for publication bias but conditional on the design of the most reliable studies. In an alternative approach, we divide the estimates into groups based on the quality of the journal and the preferences of the authors themselves, while still controlling for publication bias.\n\nThe implied Armington elasticity corrected for the biases lies in the range 2.5-5.1, with a median estimate at 3.8. We interpret the number and the interval as our best guess on how to calibrate a model that allows for only one parameter to govern the aggregate elasticity of substitution between domestic and foreign goods (for example, an open economy dynamic stochastic general equilibrium model of the type used in many central banks). In our paper we also report implied mean elasticities for individual countries. The results are relevant to a broader discussion on the trade costs elasticity, because in a simple setting an Armington elasticity of 3.8 translates to a trade cost elasticity of 2.8 (see Costinot and Rodriguez-Clare 2014)."
  },
  {
   "id": "proc-cenova-stabilita-neznamena-stabilitu-prumernych",
   "title": "Proč cenová stabilita neznamená stabilitu průměrných cen? Inflace je historický přežitek",
   "date": "2020-09-08",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://archiv.hn.cz/c1-66812680-proc-cenova-stabilita-neznamena-stabilitu-prumernych-cen-pevny-inflacni-cil-je-jen-historicky-prezitek",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/proc-cenova-stabilita-neznamena-stabilitu-prumernych/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2020-09-08_proc-cenova-stabilita-neznamena-stabilitu-prumernych.md",
   "word_count": 598,
   "text": "Ceny v Česku pádí třetím nejrychlejším tempem v EU. Českou národní banku to moc nevzrušuje, protože i tak vysoká inflace je pouze pár desetin nad jejím tolerančním pásmem. ČNB totiž definuje cenovou stabilitu jako inflaci ve výši dvou procent a stejně postupuje většina centrálních bank jiných vyspělých zemí. Proč cenová stabilita neznamená prostě stabilitu průměrných cen? S touhle otázkou se běžný ekonom setká v životě třikrát.\n\n## Zásadní otázka makroekonomie\n\nPoprvé ji jako student prvního ročníku položí přednášejícímu. Ten unaveně, jako by tomu sám nevěřil, argumentuje nebezpečím deflační spirály, dolní hranicí sazeb a nadhodnocením cenových indexů. Ač se málokomu zdá vysvětlení přesvědčivé, dvouprocentní inflační cíl je fyzickou konstantou ekonomie. I když student plně nepojal teorii relativity, stejně věří, že rychlost světla je 300 milionů metrů za sekundu. Je trapné ptát se proč.\n\nPodruhé už jako analytik musí na tu otázku odpovídat kolegům, kteří nemají ekonomické vzdělání. Proč ČNB nezajistí, aby koruna měla za 30 let stejnou kupní sílu jako teď? Otázka mu už přijde hloupá − každý přece ví, že nikdo na světě to tak nedělá. Analytik loví v paměti úderný argument a odpovídá, že inflace promazává kola ekonomiky, umožňuje snižovat reálné mzdy a dluhy.\n\nPotřetí jako přednášející makroekonomie slyší tuhle otázku od studentů prvního ročníku. Proč musí odpovídat znovu? Na něco tak jasného se ani nemusel připravovat. Když však začne vysvětlovat, sám znejistí a má špatný pocit, že tak zřejmou věc nedokázal podat přesvědčivě. Možná to ale nakonec tak úplně hloupá otázka není.\n\n## Vědecký základ cíle\n\nAutor těchto řádků zažil všechny tři situace: jako student, poradce bankovní rady a docent. Výzkumná literatura čítá 205 studií, které odhadují, jaká inflace je pro ekonomiku optimální. Jenže ouha, průměr odhadů je 0,04 procenta! A devět z 10 studií tvrdí, že optimální je inflace pod dvěma procenty. Můžeme namítnout, že řada z nich je staršího data a už se nehodí pro moderní ekonomiku. Ale i ty publikované od roku 2010 doporučují inflaci poblíž nuly: průměrně 0,5 procenta. Jde ke cti americké centrální banky Fed, že své výzkumníky nechává publikovat analýzy jsoucí v rozporu s její vlastní politikou.\n\nNavíc neexistuje žádný teoretický důvod, proč by inflační cíl nemohl být třeba jedno procento nebo tři procenta. Fyzická konstanta ve výši dvou procent byla vybrána spíše jako přibližná: je dost daleko od nuly, a tedy i od deflace, ale zároveň dost nízká, aby většinu lidí příliš nedráždila. Před třemi lety jsem tuto otázku položil v německém Lindau, kde se sešlo 16 nositelů Nobelovy ceny za ekonomii. Odpověď byla stejná: dvouprocentní cíl je tradice, hluboký důvod za ním není a brzy to může být jinak.\n\n## Evoluce inflačního cílování\n\nJak jinak by to mohlo být, naznačuje článek slovutných profesorů Michaela Borda a Andrewa Levina. Co většina z nás vnímá jako cenovou stabilitu − za korunu si toho v roce 2050 koupíme stejně jako dnes −, označují jako \"skutečnou cenovou stabilitu\", aby ji odlišili od definice centrální bank. Pak by česká koruna byla skutečným uchovatelem hodnoty. Zjednodušila by nám investování, plánování na důchod a spoření pro děti. Také bychom lépe chápali, k čemu centrální banka dělá, co dělá. Koruna by posilovala v průměru o dvě procenta za rok rychleji, ale vývozce by to nepoškodilo, neboť jejich náklady by rostly pomaleji díky vymazání inflace. Na krize by ČNB musela reagovat aktivněji, aby vrátila ceny na předchozí úroveň, ne na stejné tempo růstu.\n\nInflační cílování slaví 30 let. Posloužilo, ale je to instrument 20. století, který čeká evoluce. Ostatně americký Fed právě vykročil směrem k cílování cenové hladiny. Skutečnou cenovou stabilitu nezískáme letos ani nebudeme první, kdo ji zavede. Ale už teď se o ní začněme bavit."
  },
  {
   "id": "litomysl-milion",
   "title": "Krajské volby a milion aut v Litomyšli",
   "date": "2020-09-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1598968199497_lilie_2020_09.pdf",
   "issue": "2020/9",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-milion/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2020-09-01_litomysl-milion.md",
   "word_count": 424,
   "text": "Je už skoro jisté, že za 6 let skončí dálnice před Litomyšlí a bude pokračovat za ní. Zázraky se dějí, ale to by musel padnout český rekord. Připravme se, že Litomyšlí bude denně jezdit 20 000 aut, které by jinak jely po D35. Ročně 7 milionů.\n\nVloni jsem v Lilii za pomoci kolegů z Laboratoře pro studium kvality ovzduší UK počítal, jak zpoždění ovlivní naše zdraví. Řekli mi pak, že můj odhad byl podhodnocený, neb jsem nebral v úvahu emise Nox a ozónu a hlavně dopravní nehody. Pro město velikosti Litomyšle platí zhruba 10 milionů průjezdů = 1 ztracený život. Zpoždění bude nejspíš 1-3 roky. Dál počítejte sami.\n\nNavíc i po výstavbě dálnice bude doprava z Ústecka a Třebovska na Prahu jezdit přes centrum Litomyšle. To je dle studie ŘSD milion aut ročně, který se měl původně na dálnici napojit přímo, což jsme ale v Litomyšli odmítli. Děkuji Radě města, že svůj názor v prosinci změnila, díky čemuž zůstal západní obchvat Litomyšle v územním plánu Kraje.\n\nTen zmíněný milion aut nejede jen po Zámecké a Zahájské k 1.ZŠ nebo Mountfieldu. Je to tranzit, tedy pokračuje dál po Kpt. Jaroše, Havlíčkově, Sokolovské. Bez obchvatu se toho nikdy nezbavíme, budeme mít ucpané oba konce náměstí a každou dekádu 10 milionů zbytečných průjezdů. Dýcháte zhluboka?\n\nVedení dálničních přivaděčů centrem Litomyšle je urbanistická katastrofa, kterou město zažilo jen při normalizační stavbě průtahu, destrukci synagogy a okolí. Protože se blíží krajské volby, oslovil jsem kandidující strany ohledně obchvatu (samozřejmě nesmí dojít ke zpoždění D35; stavěl by se poté).\n\nKrajští lídři dvou největších stran byli ochotni sejít se se mnou osobně a děkuji jim za vstřícnost, ač se v hlavní věci neshodneme. Oba dopravě rozumí a navrhují jiná řešení, ale ta buď nejsou realizovatelná do 20 let, nebo by odklonila jen část toho milionu.\n\nVýsledky? Západní obchvat Litomyšle, včetně obchvatu Němčic, podporují Piráti a ČSSD (koalice 3PK). ODS s TOP 09 a KDU-ČSL (Koalice pro Pardubický kraj) ho teď stavět nechtějí, mluví o územní rezervě. Odmítají ho ANO a SPD; postoj ostatních je nejasný.\n\nJak se zbavit toho milionu aut bez obchvatu? Jsou 2 varianty. První je nová silnice přes Černou horu, druhou spojka Němčic a Kornic. Nevýhoda obou je, že by ten milion aut pořád jezdil přes Němčice, neměly by obchvat. Navíc v prvním případě by došlo ke znehodnocení lesoparku, ve druhém by ten milion jezdil i přes Kornice. Blbá řešení, ale asi lepší, než aby ten zbytečný milion aut ročně inhalovalo 10 000 lidí.\n\nNebyl by obchvat výhodnější pro všechny? Těším se na programy stran pro obecní volby."
  },
  {
   "id": "litomysl-trvaly-pobyt",
   "title": "Zařiďme si trvalý pobyt v Litomyšli, pomůžeme městu i sobě",
   "date": "2020-07-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1593689748319_lilie_2020_07.pdf",
   "issue": "2020/7",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-trvaly-pobyt/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2020-07-01_litomysl-trvaly-pobyt.md",
   "word_count": 317,
   "text": "V důsledku pandemie a následné ekonomické krize přijde Litomyšl o desítky milionů. Rozhodující část příjmů města totiž tvoří podíl na výběru daní (hlavně daň z přidané hodnoty a daň z příjmů fyzických a právnických osob), které jsou v podstatě jedna ku jedné navázány na výkon českého hospodářství.\n\nMěsto si tedy může vybrat: dramaticky škrtat výdaje, a to i v investičních položkách, nebo si dočasně více půjčit. Ekonomové obvykle v krizi doporučují druhou možnost i za cenu zvýšení zadlužení, protože škrty by krizi dále prohlubovaly. Druhou cestou jdou nyní i Němci, kteří jsou jinak v půjčování si velmi opatrní. Navíc česká města mohou využít extrémně nízkých sazeb -- v podstatě žádné úroky z úvěrů teď neplatí. Není to ovšem jednoduché rozhodování.\n\nS tím mnoho udělat nemůžeme. Výrazně ulehčit městu ale může každý z nás, kdo v Litomyšli dosud nemá trvalé bydliště, ale reálně tu bydlí, nebo tu vlastní byt či dům. Jak to? Výše uvedené daňové příjmy jsou totiž rozdělovány obcím podle vzorečku, kde zhruba 90% váhu má počet obyvatel. Každý člověk s trvalým pobytem má cenu zlata a může pomoci zaplatit třeba opravu chodníku ve Vaší ulici.\n\nStačí zajít na odbor správní Městského úřadu, kde Vám moc milé paní (slečny?) vysvětlí, co a jak. V mém případě trval celý proces jen pár minut, hezky jsem si popovídal a pak jen emailem oznámil změnu trvalého bydliště zaměstnavateli, bance a pojišťovně. Často slýchám, že někdo má trvalý pobyt v Praze, protože tam je menší pravděpodobnost hloubkové kontroly ze strany finančního úřadu – která je asi nepříjemná, i když daně platíte řádně. V posledních letech je ale tato pravděpodobnost statisticky úplně stejná, takže ani tento argument neobstojí.\n\nJednou z výhod trvalého pobytu v Litomyšli je levnější parkování na náměstí. V komunálních volbách pak můžete volit svého oblíbeného kandidáta. A hlavně máte dobrý pocit, že teď jste oficiálně Litomyšláci a že jste pomohli svému městu, aniž by Vás to něco stálo."
  },
  {
   "id": "litomysl-podekovani-ms-lidicka",
   "title": "Poděkování MŠ Lidická",
   "date": "2020-07-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1593689748319_lilie_2020_07.pdf",
   "issue": "2020/7",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-podekovani-ms-lidicka/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2020-07-01_litomysl-podekovani-ms-lidicka.md",
   "word_count": 93,
   "text": "Chtěl bych poděkovat paní ředitelce Borovičkové, všem učitelkám a ostatním zaměstnancům školky za velmi vstřícný a klidný přístup v závěru koronavirové krize, kdy už naši kluci mohli znovu začít do školky chodit. Zatímco já jako rodič jsem měl při vyzvedávání kluků nezvyklý komfort (dostal jsem je přede dveřmi už oblečené a zabalené), pro paní učitelky to celé představovalo velkou zátěž. Smekám tímto před nimi, s jakou bravurou to zvládali, a těším se s dětmi zase v září, kdy už si je budu muset každé odpoledne zabalit sám.\n\nDíky moc a mějte se fajn!"
  },
  {
   "id": "pokud-chce-vlada-branit-zivoty-vsemi",
   "title": "Pokud chce vláda bránit životy všemi prostředky, měla by zavést povinné očkování proti chřipce",
   "date": "2020-06-08",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "Hospodářské noviny",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://nazory.hn.cz/c1-66773750-pokud-chce-vlada-branit-zivoty-vsemi-prostredky-mela-by-zavest-povinne-ockovani-proti-chripce",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/pokud-chce-vlada-branit-zivoty-vsemi/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2020-06-08_pokud-chce-vlada-branit-zivoty-vsemi.md",
   "word_count": 419,
   "text": "Ještě řadu měsíců nebudeme mít data k odhadnutí, kolik životů zachránila vládní opatření proti koronaviru. Už teď ale víme, že náklady byly gigantické jak co do našich peněz, tak do omezení našich svobod. Jinými slovy: vláda si váží života občanů zřejmě víc, než jsme předpokládali. V ekonomické hantýrce platí, že pracuje s vysokou hodnotou statistického života. To většina z nás přivítá a ani chladný ekonom proti tomu nebude protestovat.\n\nTento chladný ekonom se často setkává s prohlášením, že vládní opatření stojí za to, i kdyby měla zachránit jediný lidský život. A tady je jádro problému: pokud to vláda myslí vážně s péčí o životy občanů, musí je zachraňovat všude. Zvláště tam, kde je záchrana levná v penězích i omezení svobod. Je tedy téměř jisté, že očkování proti koronaviru bude v Česku povinné hned, jakmile bude k dispozici bezpečná vakcína. Jinak by vláda přiznala, že opatření letošního jara byla přehnaná, a čelila by žalobám tisíců lidí, jejichž celoživotní dílo se v důsledku zničilo.\n\nPodobná logika ale platí i u očkování proti chřipce. Na ni totiž podle Státního zdravotního ústavu ročně zemře 1500 Čechů. Zbytečně – proti chřipce se dá dobře bránit očkováním. Pokud by stát zavedl povinné očkování proti chřipce na jednu generaci, zachránil by lusknutím prstu 45 tisíc životů, a to za minimálních nákladů. Je naopak pravděpodobné, že takové opatření by se ekonomicky vyplatilo díky snížení nákladů na nemocenskou.\n\nPovinné očkování také znamená omezení svobody, ale mírnější než to, které jsme donedávna zažívali kvůli koronaviru. Podobně jako rouška je i očkování výrazem solidarity, neboť jím chráníme nejslabší, zejména malé děti a vážně nemocné, kteří se očkovat nemohou. Sám se proti chřipce nechávám očkovat vždy a povedlo se mi k tomu přemluvit i ženu a děti. Očkování je totiž jako pojištění: něco málo vás to stojí, ale vyhnete se velkým problémům. Podobně jako když si pojistíte dům proti požáru.\n\nOsobně věřím, že rozhodnutí o očkování proti chorobě typu chřipky má právo každý udělat sám. Stejně jako každý vnímá jinak nebezpečí požáru – někdo to riskne a pojistit se nedá. Ostatně je to jeho dům. Pokud je ale vláda odhodlána bránit životy všemi prostředky, nezavést povinné očkování proti chřipce je nekonzistentní a nedává smysl. Vzato do důsledků, nedává pak pro takovou vládu ani smysl tolerovat kouření, jež ročně zabije 20 tisíc Čechů.\n\nDočkáme se tedy povinného očkování proti chřipce a zákazu kouření? Spíš bych si vsadil na to, že po 30. 6. už většina z nás nikdy neuvidí roušku. S koronavirem budeme žít tak, jako jsme do února žili s chřipkou."
  },
  {
   "id": "cnb-cobb-douglas",
   "title": "Konec Cobbovy-Douglasovy produkční funkce?",
   "date": "2020-04-30",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "ČNB cnBlog",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/cnblog/Konec-Cobbovy-Douglasovy-produkcni-funkce",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/cnb-cobb-douglas/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2020-04-30_cnb-cobb-douglas.md",
   "word_count": 1220,
   "text": "Elasticita substituce mezi kapitálem a prací je klíčovým parametrem vyjadřujícím, do jaké míry je možné nahradit jeden výrobní faktor za druhý. Hodnota elasticity substituce hraje důležitou roli v teorii ekonomického růstu i v analýzách, které jsou východiskem pro nastavení fiskální i měnové politiky. V literatuře se empirické odhady této elasticity výrazně liší. Ve vzorku více než 3 tisíc odhadů ze 121 studií se průměr všech odhadů elasticity nenachází daleko od hodnoty 1, kterou předpokládá tzv. Cobbova-Douglasova produkční funkce1 často využívaná v makroekonomických modelech. Tento průměr však může být dosti zkreslený, jak ukazujeme v našem výzkumném článku Death to the Cobb-Douglas Production Function? A Quantitative Survey of the Capital-Labor Substitution Elasticity. Ke zkreslení dochází z důvodu tzv. publikační selektivity (záměrně jsou publikovány studie s odhadem blízko hodnoty 1), ale také výběrem dat a metod při provádění odhadů. Průměrná elasticita očištěná o tato zkreslení klesá až na hodnotu 0,3, což je třikrát nižší hodnota, než je jednoduchý průměr všech odhadů. To znamená, že běžně používaná verze Cobbovy-Douglasovy produkční funkce neodpovídá realitě a není tak správnou reprezentací vztahů v ekonomii.\n\nElasticita substituce mezi kapitálem a prací je důležitým parametrem při diskusích nad řadou ekonomických otázek. Na hodnotě elasticity závisí naše pochopení dlouhodobého hospodářského růstu (R. M. Solow, 1956) a jeho udržitelnost. Některé studie naznačují, že čím vyšší je elasticita, tedy čím jednodušší je nahradit jeden výrobní faktor za druhý, tím vyšší je příjem na obyvatele, a to v jakékoli fázi ekonomického vývoje (R. Klump a O. de La Grandville, 2000). Jiné studie poukazují na to, že nižší elasticita vede naopak k rychlejší konvergenci ekonomik (S. J. Turnovsky, 2002). Vysvětlení poklesu podílu práce na celkových příjmech v posledních desetiletích, které nabízí např. populární T. Piketty (2014), platí pouze tehdy, když elasticita převyšuje hodnotu 1. Kromě teorie hospodářského růstu je elasticita důležitým parametrem také při analýzách dopadů fiskálních politik, včetně vlivu zdanění společností na tvorbu kapitálu (R. S. Chirinko, 2002).\n\nHodnota elasticity může mít praktické dopady na rozhodování o měnové politice. Například v modelu používaném americkým Fedem2 (S. J. Erceg et al., 2008) je dopad změny měnové politiky na inflaci vyšší, pokud se předpokládá vyšší hodnota elasticity. Valná většina modelů však používá Cobbovu-Douglasovu formu produkční funkce, která implicitně předpokládá elasticitu rovnou 1. Pokud je však skutečná elasticita nižší, tyto modely nadhodnocují sílu měnové politiky a ve skutečnosti by měly implikovat silnější snižování úrokových sazeb v reakci na hospodářskou recesi a silnější zvyšování sazeb v reakci na hospodářskou expanzi.\n\nI když je elasticita substituce jedním z klíčových parametrů v ekonomii, empirické odhady se výrazně liší jak v rámci jednotlivých studií, tak mezi nimi. K vyhodnocení rozsáhlé literatury a nalezení skutečné nezkreslené průměrné hodnoty jsme využili metodu tzv. metaanalýzy. Metaanalýza podává kvantitativní přehled dostupné literatury a v ekonomii se široce používá pro vysvětlení rozdílů ve výsledcích jednotlivých studií a zkoumání vzorců publikační selektivity. Shromáždili jsme 3 186 odhadů elasticity ze 121 studií, které poskytují v průměru hodnotu elasticity bez očištění 0,9. Hodnoty jsou však značně heterogenní a pohybují se většinou v rozmezí od 0 do 1,5 (Graf 1). Nenabízejí tak jasné vodítko pro kalibraci tohoto parametru v makroekonomických modelech.\n\nGraf 1: Chybějící konsenzus o hodnotě elasticity v empirické literatuře(Otevřít celý graf v novém okně.)\n\nPrůměrný odhad v empirické literatuře je výrazně zkreslen publikační selektivitou (publikačním vychýlením) a výběrem dat a metody odhadu. Po korekci o publikační vychýlení se průměrná elasticita sníží na 0,5. Pokud průměrný odhad očistíme také o systematický vliv některých metod odhadu, dostáváme se až na hodnotu 0,3. K publikačnímu vychýlení může docházet, pokud různé odhady mají různou pravděpodobnost, že budou reportovány v závislosti na znaménku a statistické významnosti. Téměř všechny ekonometrické metody použité k odhadu elasticity přepokládají, že poměr odhadu k jeho směrodatné odchylce má symetrické rozdělení. Odhady a standardní chyby by tedy měly být nezávislé veličiny. Pokud jsou však statisticky významné kladné odhady preferenčně vybrány pro publikaci, budou velké standardní chyby (dané šumem v datech nebo nepřesností jednotlivých odhadů) asociovány s vysokými odhady. Tímto způsobem vznikne vychýlení průměrného odhadu směrem nahoru. Užitečnou analogii uvádí D. N. McCloskey a S. T. Ziliak (2019), kteří přirovnávají publikační vychýlení k Lombardovu efektu v biologii: mluvící jedinec v hlučném prostředí zvyšuje také svoji hlasitost ve snaze o zvýšení srozumitelnosti.\n\nTrychtýřový Graf 2 poskytující grafické znázornění mechanismu popsaného v předchozím odstavci ukazuje, že záporné a nulové odhady v literatuře chybí. Vodorovná osa měří velikost odhadů elasticity a vertikální osa měří jejich přesnost. Při absenci publikačního vychýlení by měl bodový graf připomínat převrácený trychtýř: nejpřesnější odhady by měly ležet blízko skutečné střední hodnoty elasticity, nepřesné odhady by měly být rozptýleny a malé i velké nepřesné odhady se objeví se stejnou frekvencí. Náš graf ukazuje, že trychtýř je značně vychýlený: aby byl trychtýř symetrický, a tedy konzistentní s absencí publikační selektivity, měli bychom pozorovat mnohem více nepřesných záporných a nulových odhadů.\n\nCobbova-Douglasova produkční funkce, která uvažuje elasticitu substituce mezi prací a kapitálem o hodnotě 1, neodpovídá empirickým odhadům očištěným o publikační selektivitu a není tak správnou reprezentací ekonomických vztahů. Nejsme první, kdo vyzdvihují rozpor mezi Cobbovou-Douglasovou specifikací produkční funkce a empirickou literaturou. Také další studie naznačují, že používání Cobbovy-Douglasovy produkční funkce není dostatečně podloženo (R. S. Chirinko, 2008, a M. Knoblach et al., 2020). My však tvrdíme, že po očištění o publikační vychýlení jsou argumenty proti Cobbově-Douglasově specifikaci ještě silnější. Půlstoletí výzkumu ukazuje na jasný stylizovaný fakt: kapitál a práce jsou hrubými komplementy. To znamená, že kapitál a práce jsou užívány společně a nárůst ceny jednoho z výrobních faktorů (v tomto případě je cenou mzda nebo náklad na kapitál) způsobí pokles poptávky po obou výrobních faktorech.\n\nCobb, C. W. & P. H. Douglas (1928): \"A Theory of Production.\" The American Economic Review, 18(1): s. 139-165.\n\nChirinko, R. S. (2002): \"Corporate Taxation, Capital Formation, and the Substitution Elasticity between Labor and Capital.\" National Tax Journal 55(2): s. 339-355.\n\nChirinko, R. S. (2008): \"σ: The Long and Short of it.\" Journal of Macroeconomics 30(2): s. 671-686.\n\nErceg, C. J., L. Guerrieri, & C. Gust (2008): \"Trade Adjustment and the Composition of Trade.\" Journal of Economic Dynamics and Control 32(8): s. 2622-2650.\n\nKarabarbounis, L. & B. Neiman (2013): \"The Global Decline of the Labor Share.\" Quarterly Journal of Economics 129(1): s. 61-103.\n\nKlump, R. & O. de La Grandville (2000): \"Economic Growth and the Elasticity of Substitution: Two Theorems and Some Suggestions.\" American Economic Review 90(1): s. 282-291.\n\nKnoblach, M., M. Rossler, & P. Zwerschke (2020): \"The Elasticity of Substitution Between Capital and Labour in the US Economy: A Meta-Regression Analysis.\" Oxford Bulletin of Economic and Statistics 82(1): s. 62-82.\n\nMcCloskey, D. N. & S. T. Ziliak (2019): \"What Quantitative Methods Should We Teach to Graduate Students? A Comment on Swann's 'Is Precise Econometrics an Illusion?'\" Journal of Economic Education 50(4): s. 356-361.\n\nPiketty, T. (2014): \"Capital in the 21st Century.\" Cambridge, MA: Harvard University Press.\n\nSolow, R. M. (1956): \"A Contribution to the Theory of Economic Growth.\" Quarterly Journal of Economics 70(1): s. 65-94.\n\nTurnovsky, S. J. (2002): \"Intertemporal and Intratemporal Substitution, and the Speed of Convergence in the Neoclassical Growth Model.\" Journal of Economic Dynamics and Control 26(9-10): s. 1765-1785.\n\n1 Produkční funkce vyjadřuje závislost mezi velikostí vstupů (např. práce a kapitál) a velikosti výstupu (HDP). Cobbova-Douglasova produkční funkce je díky své jednoduchosti nejčastěji používaným typem produkční funkce.\n\n2 Pro ilustraci jsme zvolili model SIGMA amerického Fedu, protože jako jeden z mála modelů používaných centrálními bankami umožňuje různé hodnoty elasticity substituce."
  },
  {
   "id": "litomysl-mapa-dalnicnich-privadecu",
   "title": "Mapa dálničních přivaděčů: porovnejme Litomyšl a Mýto",
   "date": "2019-12-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1575358124371_lilie_2019_12.pdf",
   "issue": "2019/12",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-mapa-dalnicnich-privadecu/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2019-12-01_litomysl-mapa-dalnicnich-privadecu.md",
   "word_count": 415,
   "text": "Mrkněte se na mapku. Vysoké Mýto bude mít 1 přivaděč, který ústí na dálnici a vytvoří obchvat města. Litomyšl bude mít 2 přivaděče, které dálnici kříží, neumožní na ni sjet, naopak poženou dopravu centrem a pak na sjezdy v Řídkém a Janově. Přitom by stačilo přivaděče u Němčic spojit a postavit tam nájezd na dálnici ze severu. To je tzv. křižovatka T, kterou logicky prosazoval starosta Brýdl, ale kterou, pokud vím, nikdy naše město nepodpořilo hlasováním v zastupitelstvu či radě. Rozumíte, proč jsme napojení přivaděčů aktivně neprosazovali, ba dokonce mu aktivně bránili? Přiznám se, že ani po dvou letech zjišťování na ŘSD, u projektanta, jiných odborníků na dopravu a na vedení města to nechápu. Níže je 7 vysvětlení, která jsem dostal:\n\n1) Řídili by u nás developeři. Argument neobstojí, protože celé dotčené území je regulováno naším územním plánem. Tedy pokud to zastupitelé nepovolí, žádné haly se stavět nebudou.\n\n2) Rušilo by to budoucí obyvatele v zóně pod Rasovnou. Neobstojí, protože bez napojení přivaděčů musí skoro stejná masa aut místo toho projet celým městem. Tam navíc přivaděče nevedou stovky metrů daleko, ale přímo v zástavbě.\n\n3) Nechtějí to Němčice. Neobstojí, protože Němčice nemohou stavbu zablokovat. Navíc nikdo neví, co vlastně Němčice chtějí. Hned na začátku odmítly obchvat, který mohl odvést ze vsi 90 % aut.\n\n4) Kraj neumí postavit novou silnici. Neobstojí, protože kraj bude stavět novou silnici u Mýta, takže se to musí naučit.\n\n5) Ze Třebové budou na Prahu jezdit přes Choceň. Neobstojí, protože by to bylo minimálně o 13 minut delší. Naopak po výstavbě D35 bude i nejrychlejší cesta z Ústí do Brna vést přes centrum Litomyšle.\n\n6) Vždyť je to vlastně jedno. Neobstojí, protože tahle zbytečná tranzitní doprava zabije v Litomyšli každou dekádu nejméně 1 člověka (emise, nehody).\n\n7) Dobře, jedno to není, ale na všechno už je pozdě. Neobstojí, protože hejtman, který je ze Třebové, se pokouší právě teď prosadit přímé napojení přivaděčů na dálnici skrze rozšíření obslužné komunikace. Chválím starostu, že toto řešení u hejtmana podpořil. Pomáháme ale hejtmanovi s vyjednáváním u ministra dopravy ohledně financování?\n\nZ dětství si pamatuji smrtelnou nehodu kluka na kole u Prokopa. Když tam jdu s dětmi, vždycky vnímám, jak od té doby vzrostla doprava – a že bez skutečného obchvatu se to nikdy nezlepší tam ani jinde ve městě. Litomyšl mám hrozně rád a z vedení cítím, že se skutečně snaží dělat pro město to nejlepší. Ale je mi smutno, že se nám nedaří řešit základní problémy s přímým dopadem na zdraví nás všech."
  },
  {
   "id": "litomysl-privadec",
   "title": "Dálniční přivaděč kolem zámku a školy",
   "date": "2019-11-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1572856627068_lilie_2019_11.pdf",
   "issue": "2019/11",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-privadec/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2019-11-01_litomysl-privadec.md",
   "word_count": 424,
   "text": "Všichni se těšíme, až skončí oprava silnice na Třebovou. Víte ale, že oficiálním důvodem opravy je postavit pro Třebovsko dálniční přivaděč? Proto taky na přestavbu silnice, jež byla v dobrém stavu, dal stát kraji stamiliony korun.\n\nPřijde vám divné, že přivaděč dálnici u Němčic podjede a dopravu požene celou Litomyšlí kolem zámku, největší základní školy a dál po současné hlavní 35? Nejste sami. Když jsem byl před 2 lety na jednání s projektantem naší dálnice, panem Nejedlým, kroutil nad tím hlavou.\n\nDálniční známku si ještě kupovat nemusíte, na to si bohužel počkáme 10 let. A ve skutečnosti doufáme, že ten státem zaplacený přivaděč vůbec jako přivaděč sloužit nebude, že ze Třebové na Prahu pojedou radši přes Choceň.\n\nJenže to by bylo nejmíň o 13 minut delší. Sám bych po dostavbě D35 jel ze Třebové na Prahu jedině přes Litomyšl. Cestu bych si občas zkrátil Gregorkou (hodně štěstí těm z nás, kdo tudy chodí). Na Litomyšl budou všechny řidiče ze severu vést navigace.\n\nProč jsme nevyužili dlouholeté přípravy dálnice k tomu, abychom vyřešili dopravu ve městě celkově, tedy včetně severního tranzitu? Ulevilo by se nejen zámku a žluté škole, ale taky všem lidem kolem současné I/35. I současná hlavní má totiž zbytečně sloužit jako dálniční přivaděč.\n\nStát původně plánoval úplně novou silnici z Litomyšle do Třebové, která by vedla daleko od jakékoli zástavby v Litomyšli, Němčicích a Zhoři. Na nádraží ve Třebové bychom byli za 10 minut. Na tuhle silnici měly původně jít peníze, za které teď pokládají kostky u Klášterek.\n\nTu silnici jsme ale spolu se sjezdem z dálnice odmítli. Oficiálním důvodem, doplněným nyní o kocourkovské varování před developery, bylo, že silnice by vedla „příliš blízko“ (několik set metrů) od nově plánované zástavby pod Rasovnou. Je ale fakt lepší hnát stejnou masu aut kolem zámku a školy a pak skrz celé město, od zástavby pouhé centimetry?\n\nRozumím, že plán se nelíbil Kornicím, ale vedení města zastupuje 10 429 lidí, ne jen 150. Jde ke cti starosty, že se postavil aspoň za sjezd z dálnice ve tvaru T a aktivně se ho snažil prosadit, žel byl v té snaze osamocen.\n\nParadoxně se nyní ukazuje, že lepší pro všechny by byla námi odmítnutá původní varianta D35 kolem Třebové. Stejně nemáme vlastní sjezd, navíc dálnici uvidíme a uslyšíme, pohádali jsme se kvůli ní, což přispělo ke zdržení.\n\nV Litomyšli se věci domlouvají u piva, což je milé a většinou funguje dobře, hlavně když jde o kulturu. Vedení města doprava příliš nezajímá, což chápu. Je ale škoda, že nemáme dlouhodobou odbornou dopravní strategii. Platíme za to totiž všichni."
  },
  {
   "id": "litomysl-podekovani-za-aplikaci-marushka",
   "title": "Poděkování za aplikaci Marushka",
   "date": "2019-10-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1570011182445_lilie_2019_10.pdf",
   "issue": "2019/10",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-podekovani-za-aplikaci-marushka/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2019-10-01_litomysl-podekovani-za-aplikaci-marushka.md",
   "word_count": 100,
   "text": "Děkuji za to, jak skvěle funguje litomyšlská mobilní aplikace pro podávání námětů. Stačí vyfotit dané místo, napsat krátký podnět a vše je za minutu odesláno i se zaznamenanou lokací. Podobnou aplikaci má i Praha, kde však podněty z mé zkušenosti ve většině případů nikdo nečte. V Litomyšli jsem dával dva podněty na snížení obrubníků u chodníku, aby na něj bylo možné vjet s kočárkem, a jeden podnět na zřízení přechodu pro chodce u školky. Ve všech případech došlo k realizaci během několika týdnů, což jsem vůbec nečekal. Děkuji všem, kteří se na této aplikaci a vyřizování podnětů podílí. Moc děkuji."
  },
  {
   "id": "litomysl-emise",
   "title": "Dálnice D35: zpoždění zabíjí",
   "date": "2019-05-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1556864828993_lilie_2019_5.pdf",
   "issue": "2019/5",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-emise/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2019-05-01_litomysl-emise.md",
   "word_count": 419,
   "text": "Podle projekce dopravních expertů bude brzy Litomyšlí projíždět 26 000 aut denně. Až se postaví dálnice, provoz klesne na 6 500. To bude znamenat o 75 % méně škodlivin: hlavně polétavého prachu (PM2.5 a PM10), přízemního ozónu a oxidů dusíku.\n\nNemusíme být odborníky na atmosférický aerosol, abychom uhodli, že tohle zlepší zdraví spoustě lidí v Litomyšli. Některým doslova zachrání život.\n\nProbral jsem věc s panem doktorem Hovorkou, který na UK vede Laboratoř pro studium kvality ovzduší. Podle něj třeba pokles koncentrace PM2.5 o 10 mikrogramů na m3 sníží riziko předčasného úmrtí (infarkt, mrtvice, rakovina atd.) o 6 %. A to nebereme v úvahu pokles NOX a ozónu.\n\nDoktor Hovorka mě také odkázal na data Evropské agentury pro životní prostředí a Světové zdravotnické organizace, ze kterých lze tyto efekty spočítat pro Litomyšl.\n\nZajímalo mě, jak ovlivní zdraví lidí, když se stavba dálnice (třeba kvůli soudním průtahům) zpozdí o 5 let. Vychází mi, že kvůli tomu člověk žijící poblíž stávající I35 přijde v průměru o měsíc života. To si musíme vynásobit počtem lidí, kteří žijí v pásmu maximálního znečištění I35, což je tisíc. A dostaneme 83 ztracených let, víc než naděje na dožití pro novorozence (79).\n\nJde to vyjádřit i jinak. Riziko předčasného úmrtí se bez dálnice nesníží, takže kvůli tomu téměř jistě (p > 90 %) za těch 5 let umře někdo, kdo by jinak mohl žít dál – třeba i desítky let. Nejohroženější jsou děti a senioři.\n\nAle nepřesune se zdravotní zátěž na lidi v okolí nové dálnice? Ne, protože nejvíc škodlivin způsobuje městský styl jízdy brzda-plyn. Domy budou navíc od dálnice tak daleko, že zatížení emisemi bude zanedbatelné. Jiné je to ovšem s estetikou, hlukem a záborem půdy.\n\nVarianta dálnice „0“ není optimální pro město, vesnice ani zemědělce. Lepší by byla „jednička“, za kterou jsem se stavěl od začátku. Dnes je ale už jisté, že jednička bohužel nikdy neprojde. Buď postavíme „nulu“ včas, nebo o zhruba 5 let později po soudech.\n\nBydlíme sice na kopci blízko budoucí dálnice, ale dolů do města každý den někdo z rodiny chodí (a dýchá tam). I kdyby ne, řada mých kamarádů bydlí na náměstí či hned vedle I35. Blokováním dálnice bych je přímo poškozoval.\n\nProsím také všechny ostatní, kteří podporovali „jedničku“, aby se neodvolávali, aby se nesoudili. Ničeho krom zdržení tím nelze dosáhnout. Lidi žijící u hlavní silnice za nezájem některých úředníků nemohou.\n\nNaopak je potřeba se neustále ptát ŘSD: proč trvá příprava D35 tak dlouho? Jak je možné, že nedávno došlo k dalšímu zpoždění 1,5 roku kvůli nepřipravenému úseku u Kornic?"
  },
  {
   "id": "litomysl-exit-dalnice",
   "title": "Litomyšl potřebuje obchvat",
   "date": "2019-03-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1551708657061_lilie_2019_03.pdf",
   "issue": "2019/3",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-exit-dalnice/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2019-03-01_litomysl-exit-dalnice.md",
   "word_count": 430,
   "text": "Jasně že potřebuje. Ale obchvat přece udělá dálnice, ne? Jenom z poloviny, pokud budeme odmítat plánovaný sjezd u Němčic. Bez sjezdu budou totiž muset auta z Ústí a Třebové cestou k dálnici prvně projet celou Litomyšlí.\n\nJak to? Inu nejrychlejší cesta ze Třebové do Prahy bude kolem Prokopa, zámku, žluté školy, autobusového nádraží, Lidového domu a Nedošína. Nejrychlejší cesta z Ústí do Brna bude po Zahájské, kolem Komenského náměstí, Dalibora, Smetanova domu, sokolovny a dále po Moravské.\n\nBez sjezdu se doprava zklidní jen tehdy, když přesvědčíme řidiče z Ústecka, aby k dálnici jezdili přes Choceň a Opatovec. Ale to je reálné asi jako samovznícení starosty Varšavy v roce 1546. Do Litomyšle to totiž budou mít k dálnici vždycky mnohem blíž. Když se podíváte na mapu, řekněte, kudy byste jeli vy? Navíc se konečně chystá rekonstrukce přivaděčů z Ústí a Třebové, která cestu k nám zrychlí.\n\nDobře, ale tyhle přivaděče byly myšleny tak, že u Němčic plynule navážou na dálnici, ne že potáhnou všechna auta skrz Litomyšl. Laik se diví a třeba takový Orlický deník předvídá, že doprava z přivaděčů centrum Litomyšle zahltí. Dopravní experti se taky drbou na hlavě.\n\nV čem je problém? Sjezd z dálnice jsme v Litomyšli odmítali, protože nechceme další silnici z Lán směrem k dálnici. Ale ta silnice i sjezd v plánech ŘSD a ministerstva dopravy pořád jsou – jen označené jako „etapa II“ výstavby. Na místě té silnice si zkrátka domek nikdo nepostaví, bude to blokované desítky let.\n\nJe důležité, že sjezd jde postavit hned s dálnicí ve schválené variantě a že si to ŘSD i ministerstvo vždycky přálo. Sjezd nechtěla Třebová, ale teď otočila. Stejně tak kraj. Je čestné změnit názor, když pro to máme argumenty – třeba o tisíce aut denně méně v Litomyšli se sjezdem.\n\nShrnuto: další silnici přes Lány nechceme, ale sjezd u Němčic potřebujeme. No a státní úřady říkají, že klidně postaví sjezd ve tvaru „T“, tedy jen napojení severních přivaděčů na dálnici bez další silnice v Litomyšli. Pojďme se na tomhle řešení s ŘSD a krajem domluvit! Obě alternativy, čili někdy za 20 let postavený sjezd s novou silnicí na Lánech nebo – nedej Bože – žádný sjezd, jsou pro Litomyšl horší.\n\nPozor, když nepostavíme sjezd u Němčic, budeme v Litomyšli muset stavět nové silnice. A to proto, abychom propojili sjezd z dálnice u Janova se silnicemi na Třebovou i Ústí a doprava přes centrum nerostla do neúnosných rozměrů. Koneckonců právě z toho důvodu máme v územním plánu novou asfaltku, která protne park na Černé hoře.\n\nJe to vážně lepší, než postavit rovnou sjezd, který nám teď všichni nabízí?"
  },
  {
   "id": "iv-roklen24",
   "title": "Nejcitovanější český ekonom: Další krize určitě nevznikne u nás",
   "date": "2018-05-22",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Roklen24",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://roklen24.cz/nejcitovanejsi-cesky-ekonom-dalsi-krize-urcite-nevznikne-u-nas/",
   "interviewer": "Dominik Stroukal",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/iv-roklen24/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2018-05-22_iv-roklen24.md",
   "word_count": 1866,
   "text": "Tomáš Havránek je docentem ekonomie na Univerzitě Karlově, jedním z nejcitovanějších mladých ekonomů na světě a nejcitovanějším ekonomem v České republice. Od roku 2009 pracuje v České národní bance, poslední dva roky je poradcem viceguvernéra Mojmíra Hampla. V rozhovoru pro Roklen24 popsal nejen svou akademickou dráhu, ale i možné budoucí kroky centrálních bank v reakci na krizi. Zdá se, že jim dochází munice, ale opak je pravdou.\n\nJak se člověku přihodí, že se stane nejcitovanějším českým ekonomem? Co pro to musí udělat?\n\nZejména musí mít dobré spoluautory. Články, které jsem kdy napsal, byly jen málokdy mé vlastní. To se mi stalo asi pouze dvakrát ze čtyřiceti případů, jinak jsem měl vždy spoluautory. Ať už to byli kolegové z České národní banky nebo Univerzity Karlovy, anebo to byla moje manželka, se kterou často pracujeme na společných projektech.\n\nDlouhá léta strávená čistě výzkumnou prací předtím, než jsem se stal poradcem v ČNB, člověka nutila snažit se konkurovat špičkovým zahraničním ekonomům. Ti musejí publikovat v nejlepších časopisech, protože to obvykle mají jako podmínku pro získání plného úvazku na univerzitě. Prosadit se v takové konkurenci je nesnadné, protože špičkové časopisy přijímají do 5 % zaslaných článků.\n\nČeská republika je ve světových vědeckých kruzích pořád brána za „Východ“. A tak na nás zbytek světa pohlíží někdy s určitou blahosklonností, jindy naopak s větší přísností. Každopádně do lepších časopisů je téměř nemožné proniknout s analýzou ryze českých dat. Jsme moc malá země.\n\nHlavně jde ale o štěstí, jako vždy v životě. Jakmile se jeden článek podaří slušně publikovat, je potom snazší dostat se do dalších časopisů. Spíše si pak někdo všimne vašeho výzkumu, jako se to podařilo nám. Naše články používá například nový šéf newyorského Fedu, John Williams. Takové citace jsou hodně vidět, a tak pak váš výzkum lépe najdou a využijí další ekonomové z IMF, Bank of England nebo Harvardu.\n\nTomu se určitě dá jít naproti. Když jsem si prohlížel vaše publikace, všimnul jsem si, že máte i spoluautory ze zahraničí. Pomáhá to publikovat?\n\nUrčitě to pomáhá. Máme spoluautory třeba z Berkeley, což je hodně užitečné. Často jsou to i mí bývalí studenti, kteří dnes působí třeba na Cambridge nebo ve Švýcarsku a přicházejí s vlastními nápady, čím přispět do globální ekonomické debaty.\n\nStále jako akademik působíte a máte nové studenty. Co je učíte v kurzech makroekonomie? Nejsou dnes modely ze 70. let nepoužitelné v porovnání s tím, co děláte reálně v ČNB?\n\nTo je výborná otázka. Abych byl zcela upřímný, některé učebnicové modely, například IS-LM, jsem jako student vlastně nikdy pořádně nepochopil. Tedy ty rovnice jsou jednoduché, ale logika v pozadí nikoli. Realita vypadá i kvalitativně zcela jinak.\n\nNa druhou stranu i současné modely používané v centrálních bankách odkazují na ty předchozí, i když byly v praxi omezeně použitelné. I proto je potřeba staré modely znát a vysvětlovat, jak se současná praxe liší od učebnicových popisů.\n\nNapříklad jak funguje tvorba peněz. Že se peníze nevytvářejí peněžním multiplikátorem známým z učebnice, ale činností komerčních bank, které poskytují úvěry. Že centrální banka sama o sobě nekontroluje množství peněz v ekonomice.\n\nV době, kdy jsou úrokové sazby na nule, musí centrální banky sahat po alternativní munici. Například záporné úrokové sazby. Jak se to promítá do modelů, které používáte?\n\nAni takové kvantitativní uvolňování není dobře uchopitelné ani našimi nejlepšími modely. A v učebnicích už vůbec nenajdeme odpověď na poslední krizi, na kterou ale centrální banky přesto dokázaly velmi slušně reagovat.\n\nVyřešily ji snížením úroků. Dnes už ale není kam, kdyby přišla další krize.\n\nZáleží na tom, jestli se bavíme o krizi podobného kalibru, jaký měla ta před deseti lety. Při takové krizi by nám nyní nestačilo, ani kdybychom měli rezervu pěti procentních bodů na úrokových sazbách. Anebo se bavíme o obyčejné recesi, kdy by možná stačily tři procentní body, na které bychom se snad do té doby mohli dostat. Záleží na tom, jak dlouho bude současná expanze trvat.\n\nJe ale pravda, že se na to nedá spoléhat, takže se opět nevyhneme diskusi o nějakém nekonvenčním nástroji.\n\nU nás to byl kurzový závazek, ve velkých ekonomikách to bylo kvantitativní uvolňování. Oboje nějakým způsobem zafungovalo. Osobně znám spíš výzkum dopadu kurzového závazku a ten byl podle kolegů z ČNB, Univerzity Karlovy, ale i MMF jasně pozitivní. Vždycky se ale musíte ptát, jestli byste příště nemohli použít něco ještě lepšího.\n\nTy se ve světě hojně odzkoušely, ale efekt nebyl nikterak slavný. Hlavně z toho důvodu, že existuje hranice, pod kterou prostě záporné sazby klesnout nemohou. Vždycky se můžete rozhodnout, že si vyberete hotovost a schováte úspory pod polštář s nulovým úrokem.\n\nJedna z možností, která se diskutuje už několik let, je určitý druh bonusu za výběr hotovosti. Aby lidé nehromadili hotovost, tak by se zavedl časově rostoucí bonus za výběr z bankomatu. Vyberete si například stovku, z účtu se vám strhne sto, ale z bankomatu vyjede sto pět. Ale víte, že zítra by to bylo třeba sto deset. Důležité je, že pak nemáte motivaci okamžitě hromadit hotovost.\n\nNa toto téma existuje spousta teorie. Bonus za výběr lze nastavit tak, aby držba hotovosti byla stejně výhodná jako držba peněz na bankovním účtu i se zápornými úroky. Ale není to přirozený koncept.\n\nUvažuje Česká národní banka i o tom, že by využila i takzvané „vrtulníkové peníze“? Tedy že by posílala peníze přímo lidem?\n\nŘíkal bych spíše „přímá podpora spotřeby“. Ta analogie k vrtulníku pochází z anekdoty nositele Nobelovy ceny Miltona Friedmana, ve skutečnosti se ale nejedná o žádné drama.\n\nKdyby bylo nejhůř, tak se dá uvažovat o lecčems. S Mojmírem Hamplem máme nový akademický článek, kde detailně zkoumáme, jak by přímou podporu spotřeby bylo možné implementovat, kdyby přišla hluboká recese.\n\nJasně, vždycky máme k dispozici kurzový závazek, ale neměli bychom, co se týče našich nástrojů, ustrnout na místě.\n\nJak by taková přímá podpora spotřeby prakticky fungovala?\n\nHypoteticky by centrální banka mohla zavést digitální měnu a každý člověk by měl právo založit si u ČNB digitální peněženku. Ta by za normálních okolností byla zablokovaná, abychom neohrozili stabilitu našeho bankovního systému.\n\nBěhem recese spojené s poklesem cen by centrální banka mohla obnovit cenovou stabilitu tím, že by lidem posílala na tento účet týdně či měsíčně nějakou částku.\n\nTo by šlo udělat už teď, k tomu není potřeba nová digitální měna.\n\nAno, to by šlo už nyní. Kouzlo digitální měny je v tom, že bychom mohli snadno udělat z každé transakce program. Dalo by se nastavit, že ty peníze musí být utraceny v určitém čase, jinak přestanou platit. Lze také zabránit, aby byly použity na nákup nemovitostí, aby se zamezilo vzniku bublin.\n\nPodle výzkumů, které máme k dispozici, by to mělo silný dopad na spotřebu a zprostředkovaně na obnovení cenové stability. Navíc by to podpořilo náladu lidí, což je v krizi důležité. Jedná se o srozumitelný a jasně pozitivní nástroj.\n\nNemohlo by to naopak podlomit důvěru lidí, jako se to stalo při hyperinflaci v předválečném Německu nebo nedávno v Zimbabwe?\n\nVždy musí platit, že pro centrální banku je hlavní cenová stabilita. Lidé musí vědět, že jde o opatření určené pro hlubokou depresi a deflaci a že nebude pokračovat do nekonečna. Navíc, pokud by se ekonomika vzpamatovala rychleji a inflace zvýšila víc, než centrální banka zamýšlela, tak tlumit ceny umíme snadno růstem úrokových sazeb.\n\nNeotevírá to tak trochu Pandořinu skřínku, když neznáme možné důsledky?\n\nTo jsem slyšel i při spuštění kvantitativního uvolňování a kurzového závazku. Jak známo, hyperinflace nenastala a podle většiny ekonomů funguje hospodářství lépe, než kdyby se tyto Pandořiny skříňky neotvíraly. Inovace jsou důležité i v centrálním bankovnictví.\n\nMožná jen důsledky zatím neznáme. Třeba v Japonsku centrální banka skupuje akcie velkých firem, což může v budoucnosti vést k problémům, které dnes nevidíme.\n\nJe pravda, že tyto inovativní politiky mají různá rizika v různých zemích. Třeba kvantitativní uvolňování má smysl jen u ekonomik s hlubokými finančními trhy. U nás to velký smysl nemá, protože bychom brzy skoupili velkou část dluhopisů. Konkrétně pro Japonsko by možná bylo lepší zkusit nějakou formu přímé podpory spotřeby než nekonečné nafukování bilance. Doporučuji každému, koho to zajímá, ať si přečte náš článek s Mojmírem Hamplem.\n\nJak víte, po celém světě se o změně inflačního cíle, který je standardně 2 %, mluví. Ne ale o snížení cíle z důvodu, že by se ho nedařilo plnit. Naopak řeč je o zvýšení, abychom měli vyšší nominální úrokové sazby, a tedy menší potřebu provádět nekonvenční měnovou politiku. Podle mého názoru ale zvýšení cíle není v souladu s udržováním cenové stability. Bylo by to spíš uznání technické neschopnosti dané centrální banky a neochoty inovovat.\n\nMy se tím dlouhodobě zabýváme a máme alternativní ukazatele inflace, kde se klade větší váha na ceny nemovitostí. Není to ale naše úloha, my si nemůžeme vymýšlet nové ukazatele inflace a tvrdit, že jsou lepší než oficiální indexy.\n\nTechnicky asi můžeme, ale bylo by to rozumné? Lidi by to mátlo, ti se řídí inflací tak, jak ji spočítá Český statistický úřad. My si můžeme konstruovat podpůrné ukazatele, kde přidáme nemovitosti, ale musíme se primárně řídit oficiální inflací dle ČSÚ. Jako podpůrný nástroj je ale index inflace s vyšší váhou cen nemovitostí užitečný.\n\nNeděje se ale pak to, že inflace je na 2 %, ale na nemovitostech či akciích se nafoukne bublina, protože lidé tolik neutrácí za jídlo, ale spekulují na bytech? Vy to vidíte, ale v inflaci se to neobjeví a může to mást.\n\nRůst ceny nemovitostí je primárně otázkou přiškrcené nabídky; je stále těžší cokoli postavit, což je jedním ze základních problémů naší země. Ale je pravda, že bychom v inflaci rádi viděli větší váhu nemovitostí. Ovšem náš statistický úřad je v tomto ohledu velmi progresivní, ta váha se stále zvyšuje. Každopádně na prevenci bublin máme primárně jiné nástroje.\n\nJe někde bublina, která by mohla způsobit další krizi podobnou té poslední?\n\nPříští krize určitě nevznikne u nás. Krize nebo recese je dána propadem důvěry mezi ekonomickými partnery, který se snadno šíří. Není to žádný pravidelný cyklus, který by kdokoli uměl předvídat. V dnešním propojeném světě může být tím katalyzátorem nedůvěry jakýkoli šok v kterékoli důležité ekonomice.\n\nVelkou většinu globálních krizí odstartoval nějaký problém ve Spojených státech. Osobně bych tak čekal, že další zpomalení bude mít opět původ v USA. Mohou to být akcie, které jsou z historického pohledu velmi drahé. Všechno záleží na tom, jestli důvěra, která tam roste již skoro deset let, vydrží dál.\n\nDoba trvání růstu nám neříká nic o tom, kdy přijde recese. Expanze neumírá na dlouhý věk. Co se ale od poslední expanze změnilo, je, že teď se o další krizi stále mluví. Nikdo už nečeká, že dobré časy potrvají navěky. Což samo o sobě napovídá, že recese hned tak nepřijde, a když ano, zřejmě nebude tak hluboká. Ale to jen spekuluji a můžu se dramaticky mýlit.\n\nNa vzestupu je crowdfunding, P2P lending, kryptoměny a další technologické inovace. Lidé se snaží vyhnout tradičním finančním institucím. Neztrácí pomalu centrální banka moc ovlivňovat ekonomiku?\n\nCentrální banka většinu z těchto aktivit reguluje. Je pravda, že s rozvojem P2P lending může být pro centrální banku v budoucnu složitější ovlivňovat třeba klientské úrokové sazby. Stále jsou to ale jen zlomky objemů úvěrů tradičních institucí. Je to hlavně kvůli tomu, že lidé chtějí mít jistotu a kontrolu, kterou tradiční prostředník, tedy banka, poskytuje. Já sám těmto inovacím fandím, používám fintechové aplikace a myslím si, že můžou v řadě ohledů změnit byznys komerčních bank a dále podpořit naše konkurenční prostředí."
  },
  {
   "id": "cnb-vlog-dum-je-spotreba",
   "title": "Nejcitovanější český ekonom: Dům je pro mě spotřeba",
   "date": "2018-04-26",
   "date_precision": "day",
   "section": "Rozhovory",
   "category": "rozhovory",
   "language": "cs",
   "outlet": "Česká národní banka",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "video",
   "original_url": "https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/vlog-cnb/Nejcitovanejsi-cesky-ekonom-Dum-je-pro-me-spotreba/"
  },
  {
   "id": "litomysl-schovejme-auta-pod-zemi",
   "title": "Schovejme auta pod zemí",
   "date": "2018-03-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1519990067143_lilie_2018_03.pdf",
   "issue": "2018/3",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-schovejme-auta-pod-zemi/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2018-03-01_litomysl-schovejme-auta-pod-zemi.md",
   "word_count": 411,
   "text": "Jezdíme-li aspoň občas autem, už jsme někdy kroužili po náměstí a marně hledali parkovací místo. Zaparkovat je nyní problém i o víkendu a situace se rok od roku zhoršuje. To poškozuje nejen majitele obchodů, nejen nás, kteří na náměstí potřebujeme nakoupit a rádi chodíme na kávu, ale i ty, kteří zde bydlí a pro něž je parkování u domu stále obtížnější. Zkrátka tak či onak to poškozuje všechny Litomyšlany.\n\nPostavení parkovacího domu u Zahájské, o kterém se jedná, by pomohlo. Jenže dům s 30 místy navíc uleví jen spodnímu kousku náměstí. Málokdo bude chtít zaparkovat stovky metrů od obchodu, kam má namířeno. Starší lidé nebudou moci nosit své nákupy tak daleko. Pokud by byl navíc tento projekt spojen s omezením parkování na náměstí, mohl by mít za následek útlum řady obchodů a úpadek Smetanova náměstí jako přirozeného společenského jádra Litomyšle. Skutečně funkčním řešením je vybudování podzemního parkoviště pod náměstím. K tomu existuje už řadu let hotový projekt od nyní již bohužel zesnulého pana Štiky, který nechal svým vlastním nákladem za více než čtvrt milionu korun vypracovat pan Janecký. Je dokončen kompletní geologický průzkum. Parkoviště by mělo téměř 300 míst – tedy skoro tolik aut, kolik se vejde na celé náměstí. Pak by skutečně bylo možné parkování na povrchu trochu omezit a zvětšit prostor pro zahrádky kaváren, vináren a restaurací. Aniž bychom někomu ublížili, jedním tahem zlepšíme život rezidentům, majitelům obchodů a všem z nás, kteří na náměstí občas jezdíme či chodíme.\n\nProti projektu existují tři námitky: 1) je drahý, 2) do historického města se nehodí a 3) nelze postavit kvůli spodní vodě, starým sklepům nebo ohrožení statiky. Třetí námitku vyvrací existující průzkum a projektová dokumentace. Pro odpověď na druhou námitku se stačí podívat do zahraničí: například v samém srdci starého města ve Frankfurtu je podzemní parkoviště (Dom Römer s 480 místy); podobně v historickém centru Friedrichshafenu u Bodamského jezera (Parkhaus Am See s 327 místy). Věřím, že takové moderní řešení pro zkrášlení náměstí by přivítala i městská architektka, paní Vydrová. A nakonec – finančně se sice jedná o investici srovnatelnou se stavbou bazénu, ale s tím podstatným rozdílem, že parkoviště si na svůj provoz s přehledem vydělá.\n\nKdyž je to tak výhodné, proč jsme to už dávno nepostavili? Podzemní parkoviště není nápad Tomáše Havránka, pana Janeckého ani pana Štiky. Diskutuje se o něm už od revoluce a za starostování pana Brýdla byl téměř doveden k realizaci. V roce 2018, když už na náměstí skoro zaparkovat nejde, je nejvyšší čas začít stavět."
  },
  {
   "id": "globaldev-natural-resources",
   "title": "Natural resources and economic growth: the research evidence",
   "date": "2018-02-13",
   "date_precision": "day",
   "section": "In English",
   "category": "english",
   "language": "en",
   "outlet": "GlobalDev Blog",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek",
    "Roman Horváth"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://globaldev.blog/natural-resources-and-economic-growth-research-evidence/",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/globaldev-natural-resources/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2018-02-13_globaldev-natural-resources.md",
   "word_count": 737,
   "text": "Can large reserves of oil, coal, diamonds, uranium or other natural resources be translated into national prosperity? This column provides an overview of the evidence from more than 40 studies. One common theme is that the better a country’s national institutions – including stronger rule of law, limited corruption and effective government – the more the economy will benefit from its natural resources. But more needs to be understood about the effect of discoveries of natural resources on inequality.\n\nNumerous researchers with an interest in development studies have asked whether natural resources are beneficial for long-term economic growth. Yet despite nearly three decades of intensive empirical research, no consensus has emerged.\n\nObserving this lack of consensus, we ask the following:\n\n- What is the typical effect of natural resources on economic growth?\n\n- Why do the reported results differ so much?\n\n- Are there any policy-relevant factors that have systematic importance with regard to how natural resources affect economic development?\n\nWe look at a large set of empirical studies of the natural resources-economic growth nexus using regression analysis. The results show a contradictory picture: roughly 40% of empirical papers find a negative effect (what is typically called the ‘natural resource curse’); 40% find no effect; and 20% find a positive effect of natural resources on economic growth.\n\nWe aim to summarize what we know about the quantitative effect of natural resources on economic growth based on previous empirical evidence, and provide guidance for other researchers. A somewhat tacit ambition of our research is to provide policy implications on how to manage natural resources so that societies benefit from them.\n\nWe collect 43 econometric studies, which report 605 regression estimates of the effect of natural resources on economic growth. Our definition of natural resources is point-source non-renewable resources – those extracted from a narrow geographical or economic base, such as oil, diamonds or metals.\n\nWe describe a long list of characteristics of these studies (all available in Havranek et al. 2016 ). For example, which explanatory variables are included in the models examining the effect of resources on growth? More specifically, do the empirical studies control for the country’s institutional quality (such as the World Bank’s measures of rule of law) and its potentially non-linear effect on economic growth via natural resources?\n\nWe also ask: What are the econometric methods employed? Do the studies address endogeneity issues? Are the studies published in prestigious peer-reviewed journals with many citations? Which measure of natural resources do the studies employ: measures of so-called natural resource abundance or dependence?\n\nIn our meta-analysis, we regress the previously reported estimates of the effect of natural resources on economic growth on the characteristics of data, estimation methods, and other aspects reflecting the context in which the estimates were produced.\n\nOur research suggests only very weak support for the idea of the natural resource curse, once publication bias and method heterogeneity are taken into account. Therefore, the pessimistic prediction of some important studies in this field – that the natural resource curse is inevitable – is not warranted when all empirical evidence is considered.\n\nOur statistical investigation of publication selection suggests that most researchers do not present results in a systematically biased manner – for example, publishing mostly negative estimates that support the notion of the natural resource curse while hiding more positive results in a ‘file drawer’. Such publication selection bias, resulting from the preference for intuitive or statistically significant results, has previously been shown to plague many fields of empirical economics.\n\nWe show that several factors systematically account for the heterogeneity in the results from studies of the effect of natural resources on economic growth:\n\n- Controlling for institutional quality.\n\n- Controlling for the level of investment activity.\n\n- Differentiating between resource dependence and abundance – that is, differentiating between flows and stocks of natural resources.\n\n- Distinguishing between different types of natural resources – in particular, oil seems to bring more benefits than other natural resources.\n\nEspecially important is the effect of institutional quality: Countries with better institutions tend to benefit much more from having a wealth of natural resources.\n\nWhat should be the next steps? In our view, we know little about the effect that natural resources discoveries can have on inequality of income and wealth. In addition, more appropriate identification of the precise effect of natural resources on economic growth is vital (for example, using micro-level evidence or synthetic control methods)."
  },
  {
   "id": "litomysl-podekovani-vanocni-dilny",
   "title": "Poděkování za vánoční dílny",
   "date": "2018-01-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1514977820163_lilie_2018_1.pdf",
   "issue": "2018/1",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-podekovani-vanocni-dilny/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2018-01-01_litomysl-podekovani-vanocni-dilny.md",
   "word_count": 31,
   "text": "Rádi bychom tímto způsobem poděkovali všem, kteří se podíleli na přípravě skvělých vánočních dílen v Litomyšli. Nám dospělým bylo jasné, že za tou akcí je spousta práce. Děti byly nadšené, děkujeme!"
  },
  {
   "id": "voxeu-daylight-saving",
   "title": "Daylight saving saves no energy",
   "date": "2017-12-02",
   "date_precision": "day",
   "section": "In English",
   "category": "english",
   "language": "en",
   "outlet": "VoxEU / CEPR",
   "authors": [
    "Dominik Herman",
    "Zuzana Irsová",
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://cepr.org/voxeu/columns/daylight-saving-saves-no-energy",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/voxeu-daylight-saving/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2017-12-02_voxeu-daylight-saving.md",
   "word_count": 992,
   "text": "The original rationale for daylight saving time was energy savings. This column reveals, however, that the modern empirical literature on the topic finds no savings on average. The extent of savings is related to latitude – regions at higher latitude enjoy slightly more savings, but subtropical regions consume more energy because of daylight saving time. Even in Scandinavia, the savings amount to just 0.3% of annual energy consumption. Policymakers must look at other effects of daylight saving time to justify the continued use of the policy.\n\nMost Europeans and Americans are taught at school that daylight saving time (DST) reduces energy consumption. This common wisdom has been repeated by such august authors as Thaler and Sunstein, who praise DST in their book Nudge (Thaler and Sunstein 2008). Of course, daylight saving time was originally adopted by several countries during WWI to reduce energy use, but academic research on the extent of energy savings related to DST in a modern economy is surprisingly thin. We have gone through journal articles, unpublished working papers, energy company reports, government papers, and PhD dissertations and found 44 usable studies carried out since the pioneering Ebersole (1974) report. Unfortunately, a casual look at the literature does not help us. Estimates are all over the place, and are far from converging to a consensus value.\n\nNote: Studies measure the effect of daylight saving time on energy use, so a negative estimate implies energy savings.\n\nTwo existing surveys of the literature – Reincke and van den Broek (1999) and Aries and Newsham (2008) – also show that different researchers obtain substantially different results. One can find evidence in support of energy savings resulting from DST, just as one can find evidence of increased energy demand associated with DST. For example, the most-cited empirical study, Kotchen and Grant (2011), concludes that, contrary to the policy’s objective, DST increases energy use. (The result might be the reason why the study receives so many citations, although it was also published in a prestigious journal, The Review of Economics and Statistics.) Aries and Newsham (2008: 1864) conclude that “the existing knowledge about how DST affects energy use is limited, incomplete, or contradictory”. Indeed, one can find contradictory results even within many individual studies, as Figure 2 demonstrates.\n\nIn a forthcoming paper, we conduct a quantitative synthesis of the literature: a meta-analysis (Irsova et al. 2018).1 Our intention is to trace the differences in results back to differences in data, methods, and potentially also general study quality. From the 44 studies on the effect of DST on energy consumption, we collect 162 usable estimates. First, we test for publication bias, which typically exagerrates results in empirical economics by a factor of 2 (Ioannidis et al. 2017). We find no publication bias whatsoever, which is a remarkable finding in itself. Yes, our dataset includes many unpublished studies, but in economics publication bias is typically found even in working papers, as many authors routinely discriminate against unintuitive and statistically insignificant results.\n\nThe lack of publication bias means that we can proceed to the main part of our analysis – an examination of why the reported estimates vary so much. To this end, we regress the estimates of the DST effect on factors associated with the context in which the estimates were obtained. For example, we include the number of maximum daylight hours in the region to which the estimate corresponds. Among other factors, we control for the frequency of data on energy use (hourly or daily), estimation technique (simulation, difference-in-differences, simple regression), definition of energy consumption (commercial, residential, lighting only), and aspects that may be related to quality (journal publication, impact factor of the outlet, number of citations).\n\nNote: Factors are sorted from top to bottom by importance. Their combinations (models) are shown in columns sorted from left to right by usefulness. Relative usefulness is represented by column width. Blue color means that the factor contributes to finding less savings from DST.\n\nThe results show that studies published in more prestigious outlets typically report less energy savings from daylight saving time, and that countries with more summer daylight hours (that is, higher latitude) enjoy more energy savings. The frequency of data and estimation methodology are important as well.\n\nNext, for each country in our sample we compute estimates of the DST effect conditional on best practice in the literature. Essentially, using the meta-analysis results we re-compute estimates as if they were all produced by studies using the difference-in-differences approach, hourly data, and were published in outlets with the maximum impact factor. The best-practice estimates are shown in Table 1.\n\nNegative estimates mean that for these countries DST reduces energy consumption. For some countries with lower latitude, even in Europe, DST seems to increase the use of energy. But all estimates are statistically insignificant and very small. The mean for the entire dataset is almost precisely zero. Norway is the country with the highest benefits from DST, but even there the effect is only 0.5% during the days when DST applies, and therefore about 0.3% of annual consumption.\n\nDaylight saving time affects 1.5 billion people around the world twice a year – sometimes fatally, as shown by studies documenting traffic accidents due to time shifts (Smith 2016). With the finding that daylight saving saves no energy to speak of, the original and still commonly used rationale for the policy falls. Perhaps DST really isn’t such a good nudge; dozens of countries have abandoned it in recent decades. Or perhaps the convenience benefits of longer evening daylight hours prevail over the inconvenience of sleep deprivation and even loss of lives resulting from traffic accidents (and possibly from an increased incidence of heart attacks and depression). Or perhaps a year-round DST would retain most of the benefits while removing the many problems associated with time shifts. We simply don’t know. We still await a study that would systematically compare all the different benefits and costs of daylight saving time."
  },
  {
   "id": "voxeu-home-ownership",
   "title": "Headline inflation measures shouldn't ignore costs of home ownership",
   "date": "2017-09-12",
   "date_precision": "day",
   "section": "In English",
   "category": "english",
   "language": "en",
   "outlet": "VoxEU / CEPR",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek",
    "Mojmír Hampl"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://cepr.org/voxeu/columns/headline-inflation-measures-shouldnt-ignore-costs-home-ownership",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/voxeu-home-ownership/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2017-09-12_voxeu-home-ownership.md",
   "word_count": 1217,
   "text": "Seven out of every ten Europeans live in their own homes, yet Europe’s most important inflation measure excludes the costs associated with owner-occupied housing. This column argues that including the costs of home ownership would prove beneficial to the conduct of monetary and macroprudential policy. It would also bring the measure closer to what most people consider inflation to be.\n\nStatistical offices of many countries measure the costs of home ownership by computing imputed rents, which are then included in headline inflation measures. This is the case for the US, Japan, and Switzerland, among others. In contrast, the harmonised index of consumer prices (HICP) – the EU’s most important inflation statistic – excludes owner-occupied housing, for the technical reason that imputed transactions are inconsistent with the definition of the HICP, and a more complex approach based on net acquisitions would be required (Eurostat 2012, 2013).\n\nEurostat has been considering adding the cost of owner-occupied housing to the HICP for many years. It does not, partly because the net acquisitions approach implies that house prices are directly included in the HICP (alongside property charges, and costs of repairs and maintenance). Because house purchases involve a substantial investment component, their inclusion in headline inflation makes many statisticians uneasy. Conceptually, however, homes are a special case of durable goods, because they provide a claim on a stream of future services. Cecchetti (2007), for example, showed the long-term capital gain from home ownership is very small.\n\nHouse prices, of course, are important for financial stability in their own right, and in our recent work we argue that including them in official inflation measures can help integrate monetary and macroprudential policies (Hampl and Havranek (2017). Many economists have constructed early warning systems for financial crises in which house prices play a prominent role (e.g. Reimers 2012, Babecky et al. 2013, Antunes et al. 2014, Laina et al. 2015, Tölö 2015). The prominence of house prices in early warning indicators leads some to stress the interaction between their value and the monetary policy stance. As with many other issues in the recent discussion on macroprudential policy, however, there is no clear consensus.\n\nOne stream of thought, represented by Assenmacher-Wesche and Gerlach (2010) and Svensson (2014) among others, asserted that it is too costly and detrimental to the welfare of the country to use monetary policy to slow an increase in house prices. Williams (2015) conducted a meta-analysis of the empirical estimates reported in this body of research and found that typically, a 4% reduction in house prices delivered by monetary policy contraction is associated with a 1% loss of GDP.\n\nBut this discussion often omits the positive effects of this policy on GDP and employment during the downturn, when traditional CPI targeting, taking house prices into account, implies less easing than what would otherwise be optimal. In other words, it is important to highlight that inflation targeting is symmetrical, whatever the composition of the inflation series.\n\nSeveral studies have demonstrated the usefulness of incorporating financial stability considerations (including, most prominently, house prices) into monetary policy rules under inflation targeting. For example, Aydin and Volkan (2011) provided evidence for this. They used a structural model of monetary policy calibrated for South Korea, and found that paying attention to house prices creates smoother business cycle fluctuations than conventional inflation targeting.\n\nHouse prices are typically excluded from official inflation measures, although other goods that also provide a flow of future services (durables such as motor vehicles and washing machines) are included. There is no clear theoretical reason beyond intuition and convenience for this convention. The argument in favour is that for houses, the investment component relative to the consumption component is larger than for durables such as cars. Also, a portion of the value, such as land, does not depreciate, and is therefore often considered a good store of value.\n\nAnecdotal evidence, however, suggests that many households treat at least their first home purchase more as consumption than investment. And theoretically, the prices of all assets, including houses, stocks, and bonds, should in principle be included in inflation if we are to measure the current cost of expected lifetime consumption, instead of merely current consumption (Alchian and Klein 1973).\n\nAside from the well-known studies by Alchian and Klein (1973) and Goodhart (2001), many other authors have argued for the inclusion of house prices in the consumer price index. For example, Bryan et al. (2002) showed that, in the US, the omission of house prices introduces an excluded goods bias, and results in underestimation of CPI by about 0.25 percentage points annually. Diewert and Nakamura (2009) also pointed to the need for a more direct measure of house price inflation in the official CPI index. They suggested that the recent period of low official inflation may be a mismeasurement of underlying consumer prices.\n\nFigure 1 shows Eurozone quarterly year-on-year changes in the HICP, an index of owner-occupied housing consistent with the HICP, and a pure house price index. The growth in the latter two indices was below official inflation between 2011 and 2014, and has exceeded official inflation since 2015. It follows that including the cost of home ownership in the HICP would make the monetary policy of the ECB, if anything, more countercyclical. The extent of this effect depends on the weight attributed to the owner-occupied housing index or the house price index, but even a weight of 10% would mean a difference in the HICP of up to half a percentage point in some periods.\n\nFigure 1 Giving non-zero weight to house prices would make monetary policy in the Eurozone more countercyclical\n\nNotes: Aggregate index of owner-occupied housing for the Eurozone computed using the weights for each country in Eurostat’s construction of the harmonized index of consumer prices.Source: Eurostat.\n\nThe delay in data availability is a frequent argument against the inclusion of house prices. This is a problem, but one that has been overcome by several statistical offices (Hampl and Havranek 2017). For example, Czech headline monthly inflation includes house prices with a 1.4% weight for most regions, and with a 2.3% weight for Prague, the capital city. The Czech National Bank, unusually for a central bank, computes its own supplementary inflation index (the CPIH) in which house prices get a 15% weight, based on the share in consumers’ expenditure. The Bank makes this index available in its inflation report. In some countries, it is possible to take the data directly from the land registry, where all price information is available within a few days after property changes hands.\n\nAmong the many arguments for including the costs of home ownership in headline CPI, a prominent one is that it would bring the CPI index closer to what most people consider inflation to be. In a well-known, colourfully titled paper, “Measuring inflation: the core is rotten\", James Bullard, the President of the Federal Reserve Bank of St. Louis, criticised the Federal Reserve’s focus on core inflation and argued that we should pay more attention to a broader gauge. To paraphrase Bullard’s (2011) provocative statement: an immediate benefit of moving away from the sole emphasis on an inflation measure that excludes the costs of home ownership would be to reconnect central banks and statistical bureaus with households and businesses who know price changes when they see them."
  },
  {
   "id": "litomysl-a-co-deti-maji-si-kde-hrat",
   "title": "A co děti, mají si kde hrát?",
   "date": "2017-07-01",
   "date_precision": "month",
   "section": "Litomyšlské sloupky",
   "category": "litomysl",
   "language": "cs",
   "outlet": "Lilie",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.litomysl.cz/soubor/1499063172774_lilie_2017_07.pdf",
   "issue": "2017/7",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/litomysl-a-co-deti-maji-si-kde-hrat/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2017-07-01_litomysl-a-co-deti-maji-si-kde-hrat.md",
   "word_count": 420,
   "text": "Kdo se v Litomyšli narodil a vyrostl, ale musel pak nějakou dobu žít jinde, si dobře uvědomuje, jak příjemným místem pro život Litomyšl je – a to i ve srovnání s nejhezčími městy západních zemí. S manželkou a našimi čtyřmi malými dětmi jsme tedy moc rádi, že se nám naskytla příležitost se do Litomyšle přestěhovat. Důvodem k občasnému stesku po hlavním městě nám může být snad jen hustá síť krásných a čistých hřišť pro děti všech věkových kategorií, kterou se Praha pyšní.\n\nV Litomyšli samozřejmě tak husté pokrytí nemá smysl, protože i osídlení je řidší. Více lidí u nás má navíc rodinné domy se zahradou, kde si děti mohou hrát. Nový rekreační areál na Valech je nádherný; také statistiky počtu dětí na jedno hřiště nevycházejí pro Litomyšl nepříznivě. Přesto však cítím, stejně jako řada přátel, kteří Litomyšl navštíví, že v tomto ohledu má město ke svým občánkům (a zejména těm nejmenším) pořád dluh. Mí rodiče například s vnoučaty jezdí až na hřiště v Poříčí. Nejbližší je přitom jen pár set metrů od jejich domu, ale hřiště na Okružní ulici má minimum hracích prvků, není příliš udržované a občas funguje spíše jako kuřárna a venčírna psů pro některé naše méně přizpůsobivé spoluobčany. Bohužel něco podobného lze říct o řadě našich předměstských hřišť.\n\nBylo by hezké, kdyby se každá čtvrť mohla pochlubit aspoň jedním malým hřištěm moderního typu, tedy s houpačkou, skluzavkou, prolézačkou, pískovištěm a vnějším plůtkem kvůli hygieně. Místem, kde by se děti a rodiče mohli v klidu setkávat, což je důležité pro rozvoj společenských dovedností dětí. Takové uspořádání je běžné ve městech podobné velikosti jak v zahraničí, tak i u nás. Samozřejmě vybudování a údržba hřišť něco stojí, ale je to investice do budoucnosti města a ve srovnání s mnoha jinými výdaji to městský rozpočet zabolí málo. Nemusí se přitom jednat o architektonicky unikátní díla, ale obyčejná funkční řešení. Navíc by jednotlivá hřišťátka snad rády sponzorovaly litomyšlské firmy, kterým nejsou lhostejné životní podmínky rodin s dětmi. Další komplikací jsou normy bezpečnosti, které zavazují provozovatele hřišť. Když už to ale dokázali i v Praze, kde na rozdíl od Litomyšle často vládne alibismus a radní obvykle volí pro ně osobně nejpohodlnější řešení každého problému, tak bychom to mohli zvládnout taky. Děti v Litomyšli si to zaslouží.\n\nA i když se to nepovedlo do roku 2006, tak stále ještě není pozdě na to chtít se ptát na otázku položenou v titulku. Děkuji zároveň všem zastupitelům a dalším aktivním lidem v Litomyšli, o kterých vím, že se touto otázkou již z vlastní iniciativy zabývají."
  },
  {
   "id": "cnb-nerovnost-neroste",
   "title": "Nerovnost neroste",
   "date": "2017-05-15",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "ČNB cnBlog",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/cnblog/Nerovnost-neroste",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/cnb-nerovnost-neroste/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2017-05-15_cnb-nerovnost-neroste.md",
   "word_count": 640,
   "text": "Soudě podle novinových titulků je jedním z největších problémů dneška zvyšující se nerovnost v příjmech: čteme, že rostoucí nerovnost mezi lidmi je jako bomba před explozí, že nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají čím dál rychleji, že nerovnost nikdy nebyla větší. Většina z nás se asi shodne, že důležitější než statistické konstrukty nerovnosti je skutečná životní úroveň lidí (nepovažujeme-li závist za nejvyšší etické kritérium). Zároveň ale platí, že rychlý růst nerovnosti by mohl jednou ohrozit samotné základy demokracie. Nelze také zpochybnit, že například ve Spojených státech se v poslední čtvrtině 20. století mzdová nerovnost výrazně zvýšila. Je tedy užitečné podívat se, nakolik je tento problém akutní v České republice.\n\nNejlépe uchopitelným nástrojem zkoumání mzdové nerovnosti je srovnání průměrné a mediánové mzdy. Pro mediánovou mzdu platí, že polovina populace bere více a druhá zase méně; je to mzda střední, která lépe zachycuje skutečnou životní úroveň. To neplatí pro mzdu průměrnou, na kterou většina lidí nedosáhne, neboť oproti mediánu je průměr více tažen vysokými platy jedinců, kterých je ve společnosti menšina. Pokud roste průměrná mzda rychleji než mediánová, mzdová nerovnost stoupá – a naopak. Vývoj těchto ukazatelů za poslední dekádu ukazuje následující graf (zdroj dat je ČSÚ, starší údaje nejsou bohužel na čtvrtletní bázi k dispozici).\n\nJe evidentní, že mzdová nerovnost v ČR neroste. Průměrná mzda stoupá někdy rychleji než mzda mediánová, někdy pomaleji, ale tento rozdíl nevykazuje jasný trend (přesněji řečeno, průměrná mzda rostla v průměru o 3,5 %, zatímco mediánová o 3,8 %, takže za toto období nerovnost trochu klesala). Zajímavé je, že tempo růstu mediánu překonává průměr zejména během konjuktury, tedy před velkou recesí a v současné době, zatímco mzdová nerovnost se zvyšuje převážně během recesí, tedy v roce 2009 a v letech 2012–2013. Je tomu tak proto, že mzdy a pracovní místa hůře placených zaměstnanců jsou více citlivé na ekonomický cyklus. Dostatečné uvolnění měnové politiky v recesi, ať už snížením úrokových sazeb či dalšími nástroji, tak tlumením intenzity krize pomáhá též snižovat mzdovou nerovnost.\n\nStále ale čteme, že nerovnost stoupá – musí tomu tak přece být alespoň jinde ve světě. Nedávno publikovaná studie Světové banky však přesvědčivě ukazuje, že ve většině států se od roku 2008 nerovnost ve skutečnosti snížila (vedle toho, že se snižuje nerovnost mezi státy). Hlavní expert Světové banky na výzkum chudoby Francisco Ferreira upozorňuje, že tento pozitivní trend je většinou ignorován a pozornost veřejnosti a elit se naopak soustřeďuje na vzácnější příklady rostoucí nerovnosti. Koneckonců všichni od přírody reagujeme citlivěji na hrozby než na dobré zprávy. Sám Thomas Piketty, známý ekonom zdůrazňující hrozby nerovnosti, na vlastních datech dokládá, že nerovnost v kontinentální Evropě se po roce 1945 příliš nezměnila a je nyní mnohem menší, než byla na začátku 20. století.\n\nV současném světě tedy zdaleka neplatí, že se nůžky mezi bohatými a chudými rozevírají, ačkoli nějakou dobu potrvá, než se toto zjištění dostane do novinových článků a obecného povědomí – jako titulek to samozřejmě zajímavé není. Skutečná sociální nerovnost je přitom menší, než nám napovídají čísla o mzdách a majetku, protože dodatečné zvyšování příjmů má s vyšším majetkem stále menší vliv na životní úroveň (rozdíl mezi vlastnictvím jednoho a žádného auta je větší než rozdíl mezi dvěma a jedním autem, přičemž jedno auto si může dovolit stále větší procento lidí). Žijeme také v zemi, která je podle řady měřítek nejvíce rovnostářská v Evropě a má nejnižší podíl obyvatel ohrožených chudobou. Tento podíl navíc dále klesá a se 4,8 % materiálně deprivovaných osob je nejnižší v historii.\n\nPříjmová nerovnost tu s námi bude vždy. Rovnosti se zdaleka nepřiblížily ani komunistické země, ve kterých byla a je nerovnost ve spotřebě naopak větší, neboť určité zboží a služby jsou na prodej jen režimem privilegovaným skupinám. Přes všechny vady na kráse naší ekonomiky je ale těžké na celém světě najít zemi, ve které by byl stav a vývoj nerovnosti tak příznivý, jako je nyní v České republice."
  },
  {
   "id": "cnb-kurzovy-zavazek",
   "title": "Kurzový závazek a past středního příjmu",
   "date": "2016-12-12",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "ČNB cnBlog",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/cnblog/Kurzovy-zavazek-a-past-stredniho-prijmu",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/cnb-kurzovy-zavazek/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2016-12-12_cnb-kurzovy-zavazek.md",
   "word_count": 956,
   "text": "V posledních měsících si ekonomičtí komentátoři oblíbili hypotézu, že kurzový závazek ČNB vede ke zlenivění českých firem, jimž slabší koruna umožňuje neinvestovat a přesto dosahovat zisku. Tato hypotéza z našeho mediálního prostoru postupně vyprchává – vedle běžného omrzení snad i pod vlivem dat a odhadů hypotetického vývoje české ekonomiky bez zavedení závazku. Objevila se ovšem hypotéza navazující, podle níž je naopak problémem závazku jeho neodvratné ukončení, které může exportéry existenčně ohrozit.\n\nV některých komentářích obě hypotézy splývají v tvrzení, že kurzový závazek přispívá k setrvávání české ekonomiky v „pasti středního příjmu“, tedy v situaci, kdy je její růst založený na cenové konkurenci namísto inovací. Jde o závažné tvrzení, jež je ovšem v konfliktu s hlavním proudem ekonomie. Podle ekonomické teorie nemá centrální banka na dlouhodobý růst žádný vliv nebo dokonce stojí v cestě inovacím, pokud svou měnovou politiku naopak dostatečně neuvolňuje. Téma si ale zaslouží podrobnější rozbor, odkud a z jakého důvodu vznikají inovace a ekonomický růst. Uvědomuji si, že většina z nás raději čte temné příběhy než celkem nevzrušivé, ale docela dobré zprávy. Proto se musím čtenářům předem omluvit, že tento příspěvek bude monotónně optimistický.\n\nPrvním pozitivním konstatováním je, že past středního příjmu zřejmě neexistuje, alespoň soudě dle obšírné studie Světové banky na toto téma. Tento koncept pramení z rozčleňování zemí do stupňů rozvoje v marxistické tradici, přičemž ale skutečné hranice mezi jednotlivými stupni nepozorujeme. Jak je na tom Česká republika? Hrubý domácí produkt na hlavu spočítaný tak, že bereme v úvahu rozdílné cenové hladiny v jednotlivých zemích, u nás dosahuje 58 procent typického vzoru životní úrovně, Spojených států. Rozdíl se ale zmenší, když si uvědomíme, že některé nejlepší aspekty života v Česku je těžké měřit pomocí HDP, protože nejsou poskytovány tržně (naše vysoce kvalitní veřejné zdravotnictví, školství nebo hromadná doprava). A tak například rodina se třemi dětmi nemá ve Spojených státech život o mnoho snazší než u nás, mimo jiné právě kvůli velmi nákladnému zdravotnictví a školství. Přesto je však taková americká rodina v průměru o něco bohatší a má větší dům i auto. Obojí je příjemné, ale řada z nás asi upřednostní ty stránky života, v nichž už jsme Spojené státy dostihli nebo dokonce předstihli: příležitost mít tolik volného času, abychom v klidu sledovali naše děti vyrůstat v bezpečí a s možností naučit se, co se naučit lze, zvolit si profesi, která je bude naplňovat, a žít tam, kde si budou přát.\n\nNemá tedy smysl naříkat nad tím, že Západ nikdy nedoženeme. Jednak se to už v důležitých oblastech (tedy hlavně v oblasti životních příležitostí) stalo, jednak není důvod čekat, že jej časem nedostihneme i v oblasti příjmové. Máme snad zakódováno v genech, že nedokážeme inovovat jako Němci či Rakušané? Těžko. Vše ostatní, od míry investic přes averzi k riziku až po kvalitu institucí, se může docela rychle změnit, jak ukazují historické příklady.\n\nMimochodem, ačkoli jsme my Češi ve finančních záležitostech tradičně konzervativní, v přijímání inovací, jako jsou bezkontaktní platební karty, patříme ke světové špičce. Zároveň ti z nás, kdo měli možnost účastnit se silničního provozu v západních zemích a porovnat ho s českou realitou, musí rozporovat tvrzení, že jsme od přírody příliš opatrní a vyhýbáme se riziku. V každém případě je podmiňování naší životní úrovně tím, jak se daří jiným, receptem na neštěstí. Podobné podmiňování – a to jak na úrovni zemí, tak na úrovni lidí – plodí závist, která škrtí růst. Není třeba trápit se tím, kolik jachet vlastní Paul Allen, pokud systém, jenž mu tyto jachty poskytne, dává zároveň nejlepší životní podmínky relativně chudým lidem. Hospodářství není hra, kde zisk jednoho automaticky znamená ztrátu druhého; naopak. To si snadno uvědomíme třeba při sobotní návštěvě farmářských trhů nebo ostatně vždy, když cokoli dobrovolně kupujeme či prodáváme.\n\nJe zde užitečné připomenout, co vlastně před 250 lety odstartovalo ekonomický růst a zvýšilo příjem běžného člověka nejméně třicetinásobně. Současná historická věda ukazuje, že to nebyla akumulace kapitálu, jak tvrdí Smith, Marx a Piketty, ani změna v etice, jak tvrdil Weber, ani zlepšení institucí, jak tvrdí Acemoglu a Robinson. Všechny tři aspekty jsou důležité, ale v dlouhé historii najdeme řadu příkladů kapitalismu, efektivních institucí a pracovní etiky podobné té kalvínské, aniž by spustily průmyslovou revoluci. Je paradoxní, že největší ekonomickou událost v dějinách nelze vysvětlit ekonomicky, ale sociologicky: klíčovou změnou před rokem 1800 v Nizozemí, Británii a posléze i jinde prošla především rétorika ve společnosti, jež přiznala důstojnost a svobodu inovátorům. Mezi inovátory přitom nepatří jen vynálezci a podnikatelé, jak rádi tvrdí někteří elitní ekonomové; zatímco nás pochopitelně do očí nejvíce bijí makroinovace typu železnice, růst ve skutečnosti podněcují spíše četná drobná zlepšení. Kromě toho se bez tolerance (nebo ještě lépe obdivu) zbytku společnosti neobejde žádný inovátor, takže pro hospodářský rozvoj jsou i zásadní dělníci – zaměstnanci.\n\nBát se nemusíme ani poklesu tempa růstu ve vyspělých zemích – tyto obavy se opakují posledních 200 let po každé větší krizi, aby je následný vývoj zas a znovu vyvrátil. Nedávné pokroky v biologii, informační vědě a technologii materiálů se ještě nestihly plně promítnout do statistik. Vliv mnoha užitečných inovací je navíc stále těžší měřit; příští „početně“ důležitou inovací budou samořízená auta, jejichž rozšíření zvedne HDP skokově.\n\nNynější tempo růstu životní úrovně ve světě je nejrychlejší v historii. A bude dále akcelerovat, protože každý rok se do globálního hospodářství zapojují miliony inovátorů z rozvojových zemí, jež se postupně vymaňují z chudoby. Není důvod, aby Česká republika se svojí úžasnou polohou, historií tolerance k herezi a obdivem k inovacím opět nepatřila mezi nejsvižněji rostoucí evropské ekonomiky. Samozřejmě, stane-li se životním cílem dospívajících Čechů vandalizovat co nejvíce vlakových zastávek a dětských hřišť a cílem elit podněcovat institucionalizovanou závist, budeme zaostávat (viz Brazílie, Rusko a Jižní Afrika v kontrastu se zbytkem BRICS). To je skutečná past středního příjmu, která nemá nic společného s investicemi a už vůbec ne s kurzovým závazkem."
  },
  {
   "id": "cnb-rovnovazna-sazba",
   "title": "Proč nízké úrokové míry nevedou nutně k přehřívání ekonomiky",
   "date": "2016-11-30",
   "date_precision": "day",
   "section": "Celostátní komentáře",
   "category": "celostatni",
   "language": "cs",
   "outlet": "ČNB cnBlog",
   "authors": [
    "Tomáš Havránek"
   ],
   "media": "text",
   "original_url": "https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/cnblog/Proc-nizke-urokove-miry-nevedou-nutne-k-prehrivani-ekonomiky-role-rovnovazne-sazby-v-menove-politice",
   "url": "https://meta-analysis.cz/komentare/cnb-rovnovazna-sazba/",
   "source_markdown": "https://meta-analysis.cz/komentare/src/2016-11-30_cnb-rovnovazna-sazba.md",
   "word_count": 1052,
   "text": "Od roku 2008 poklesla hlavní měnověpolitická sazba České národní banky o 3,7 procentního bodu. Celou polovinu tohoto období dokonce spočívá na úrovni technické nuly. Přesto nepozorujeme známky významnějšího přehřívání ekonomiky: spotřebitelská inflace v tomto období v průměru dosahovala 1,3 % a například v současnosti hojně diskutované ceny nemovitostí vzrostly za celých osm let dohromady pouze o 6 %. Podobných hodnot dosahuje jejich meziroční růst až nyní, podíváme-li se na ceny nemovitostí podle celoevropsky srovnatelné metodiky, tzv. house price indexu. Proč při úrokových mírách dlouhodobě blízkých nule, a tedy záporných reálných sazbách, nepozorujeme dramatické nárůsty cen nemovitostí a dalších aktiv ani pádivou spotřebitelskou inflaci? Odpovědí je, že v různé situaci může tatáž úroveň úrokové míry znamenat různě velké uvolnění měnových podmínek v závislosti na tom, jak daleko se nachází od své rovnovážné hodnoty. S vysvětlením konceptu rovnovážné sazby nám pomůže následující schéma, detailněji popsané v tomto textu.\n\nRovnovážná sazba je definována jako taková úroveň úrokové míry, při které ekonomika nemá nevyužité kapacity, ale na druhou stranu se ani nepřehřívá a nezvyšuje se v ní inflace. Jinými slovy, jedná se o sazbu, při jejímž nastavení měnová politika nešlape ani na plyn, ani na brzdu, ale jede „na neutrál“.\n\nPro banky platí, že pokud centrální banka stanoví sazbu nad touto hodnotou, mohou mít problémy v minulosti schválené projekty, které jsou financovány úvěrem s plovoucí či krátkodobě fixovanou úrokovou sazbou. Výnosnost projektu se nemění, ale zvyšují se náklady na jeho financování, což vede k riziku selhání a obecně ke zvýšení podílu nesplacených úvěrů bank (NPL ve schématu vlevo nahoře). Jinými slovy, z minulosti finančního sektoru se stává problém. V reálné ekonomice (ve schématu vpravo nahoře) současně dochází ke zvyšování nezaměstnanosti, poklesu spotřeby i investic a cen aktiv, včetně nemovitostí. Nachází-li se naopak úroková míra pod rovnovážnou sazbou, zvyšuje se zadlužení domácností a firem a rostou ceny aktiv. V peněžním sektoru (viz schéma vlevo nahoře) je levnější financování projektů. Je jich tím pádem schvalováno více, což může vyvolat budoucí problémy v oblasti finanční stability. To znamená, že až se sazba centrální banky zase přiblíží k rovnovážné sazbě, z budoucnosti finančního sektoru se stane problém.\n\nA nyní si k tomu představme, že samotná rovnovážná sazba v čase klesá (spodní část schématu). V takovém případě musí centrální banka, jež nehodlá dopustit setrvalý pokles inflace, investic, spotřeby a zaměstnanosti, ve stejné proporci snižovat sazby. Sazba stanovená centrální bankou klesá, avšak aniž by měl tento pokles materiální dopady do inflace a reálné ekonomiky.\n\nDochází ale ke snížení rovnovážné sazby i ve skutečnosti? Následující graf ilustruje nejznámější odhady této veličiny, a to z dílny amerického Fedu:\n\nGraf ukazuje reálné rovnovážné sazby; abychom se ale dostali k neutrální nominální měnověpolitické úrokové sazbě centrální banky, musíme k reálné sazbě připočíst inflační cíl, tedy standard vyspělého světa ve výši 2 %. Rovnovážné sazby, a to nejen ve vyspělých ekonomikách, setrvale klesají posledních několik dekád, zejména však po roce 2008. Odhadovat tuto veličinu je nesnadné, protože ji přímo nepozorujeme (obzvláště obtížné to je potom pro malou, otevřenou a stále ještě „dohánějící“ ekonomiku typu České republiky), ale jednotlivé metody odhadu se na obecném klesajícím trendu shodují. Zatímco ještě před 10 lety byla rovnovážná sazba považována za konstantní, v posledních letech se naopak mezi centrálními bankéři hovoří o tom, že pokles z nedávných let je natolik vytrvalý, že nelze počítat s návratem k předkrizovým hodnotám, natožpak k hodnotám z 80. let. Klíčovou otázkou zde samozřejmě je, co způsobuje pokles rovnovážné sazby. K vysvětlení tohoto jevu si dovolíme použít graf kolegů z Bank of England.\n\nV grafu je využit koncept křivky IS známý z úvodních kurzů ekonomie. Velmi zjednodušeně řečeno, pro ekonomiku v rovnováze platí, že úspory se rovnají investicím. Rovnovážná sazba je pak taková, která zajistí vyrovnání investic a úspor právě v okamžiku, kdy je ekonomika na svém produkčním potenciálu. Křivka úspor (modrá) je rostoucí v úrokové míře, neboť vyšší úroková míra znamená jejich vyšší výdělečnost. Křivka investic (červená) je klesající v úrokové míře, neboť ta prodražuje investiční projekty. Průnik těchto křivek určuje rovnováhu, a tedy množství úspor i investic a úroveň dlouhodobé světové úrokové míry, kterou zde pro jednoduchost ztotožníme s rovnovážnou sazbou. Zatímco v 80. letech byla rovnovážná sazba nad 4 %, nyní je v celosvětovém průměru pod 1 %, nicméně při stále stejném podílu úspor a investic na HDP! To může vysvětlit pouze posun křivky úspor doprava (zvětšení zamýšleného objemu úspor při jinak stejné úrokové míře) při současném posunu křivky investic doleva (zmenšení zamýšleného objemu investic při jinak stejné úrokové míře).\n\nKřivku úspor posouvají doprava následující faktory: i) demografické změny, konkrétně dočasně vyšší podíl obyvatel v produktivním věku, kteří vydělávají více, než utrácejí, ii) zvyšování příjmové nerovnosti, neboť bohatší lidé spoří větší část svého příjmu a iii) příliv úspor ze zemí zejména z východní Asie, které se v posledních dekádách integrovaly do světové ekonomiky (byť tento faktor způsobuje v našem jednoduchém modelu změny, jejichž vysvětlení jde za rámec tohoto textu).\n\nKřivku investic posouvají doleva tyto vlivy: i) nižší relativní ceny kapitálových statků, které způsobují, že stejný projekt lze pořídit levněji, což snižuje absolutní výdaje na investice, ii) komplikování investic do infrastruktury a bydlení díky místním limitům na výstavbu a iii) vlivem velké recese náhle výrazně pesimističtější očekávání budoucího hospodářského růstu, a tedy i výnosnosti investic. Za povšimnutí stojí, že žádný z těchto faktorů nemají centrální banky pod kontrolou, a musejí tedy rovnovážnou sazbu brát jako zvnějšku daný parametr – jakkoli by si přály, aby toto číslo bylo co nejvyšší a ony tak nemusely řešit nestandardní měnovou politiku poblíž nulové hranice sazeb! Rovnovážná reálná sazba je přirozeně významným parametrem zároveň i významným zdrojem nejistoty také pro měnovou politiku ČNB.\n\nČeská národní banka přitom ve svých prognózách předpokládá, že ve velmi dlouhém období, tedy po odeznění všech dočasných ekonomických šoků, se rovnovážné reálné sazby vracejí k úrovni 1 %. Nicméně řada odhadů naznačuje, že například mezi roky 2012 a 2013 domácí rovnovážná reálná sazba zřetelně poklesla dokonce i pod tuto úroveň. Otázkou je, zda se s obnoveným růstem české ekonomiky a zlepšeným sentimentem firem i domácností začala rovnovážná reálná sazba již opět zvyšovat a zda se výhledově bude nacházet na předpokládané úrovni 1 %. O této zásadní otázce probíhá v současnosti uvnitř ČNB debata a pracuje se na hlubším empirickém odhadu dynamiky tohoto parametru v posledních letech. Výsledky těchto analýz samozřejmě ČNB veřejnosti včas představí, nicméně na základních závěrech tohoto textu toho ani přesnější odhady příliš nezmění."
  }
 ]
}