---
category: "celostatni"
media: "text"
outlet: "Lidové noviny"
url: "https://www.lidovky.cz/nazory/havranek-koruna-kryti-zlato-standard-inflace.A230121_110803_ln_nazory_hma"
date: "2023-01-21"
headline: "Místo každoroční inflace cenovou stabilitu. České koruně pomůže reálné krytí"
byline: "Tomáš Havránek"
word_count: "480"
---

# Místo každoroční inflace cenovou stabilitu. České koruně pomůže reálné krytí

Skoro v celých dějinách západní civilizace byly peníze kryté drahými kovy. To platilo i pro moderní papírové bankovky, jejichž poslední vazba na zlato skončila roku 1971 rozpadem brettonwoodského systému. Dnes jsou naše peníze jen kousky papíru, případně bity v databázích bank. Nejsou-li ničím kryté, proč mají hodnotu?

Ve skutečnosti peníze vždy nějaké krytí mít musí, ač ne nutně vzácnou komoditou v tradičním smyslu. Podle převládající ekonomické teorie dnes platí, že peníze jsou kryté podpisem guvernéra národní banky. Není-li guvernér důvěryhodný a my se nemůžeme spolehnout, že se zítra neprobudí a nevytiskne další bilion, peníze rychle ztratí kupní sílu.

Takové myšlení je původně monetaristické: čtenář, byť není ekonom, si asi vybaví jméno Miltona Friedmana. Peníze mají hodnotu, neb jako jediné je můžeme použít k nákupu zboží a služeb. Potřebujeme je k transakcím. Pokud je zároveň množství peněz striktně omezené (proto podpis guvernéra), dává naše potřeba nakupovat penězům hodnotu.

V dnešním světě už ale monetaristický pohled úplně nesedí. Centrální banky nemají kontrolu nad množstvím peněz. Pravda, jako jediné mohou tisknout bankovky. Ale elektronické peníze, s nimiž většina z nás platí a spoří, vytvářejí soukromé banky. Když vám banka dá úvěr, vzniknou nové peníze. Tohle by platilo i v systému postaveném na bitcoinu.

Pokud penězům nedává hodnotu jejich vzácnost, co tedy? Jsou dvě možnosti. Zaprvé, koruna je krytá devizovými rezervami národní banky. Tenhle pohled v současnosti ale také platit nemůže, protože rozvahy národní banky a vlády jsou propojené. Proč? Když ČNB hodně vydělá, peníze si nemůže nechat, ale podle zákona je převádí státu.

Mám-li tedy v kapse stokorunu, není to akcie ČNB: vydělá-li banka, zisk sebere vláda. Bankovka je akcie celého státu. Rezervní krytí může fungovat, až zákon zakáže vládě sahat na zisk ČNB. Potom ČNB investuje svoje eura do reálných aktiv (akcie, nemovitosti, trochu i zlato, nikoli nominální dluh), jež zajistí hodnotu koruny – jako dříve zlatý standard.

Zadruhé, koruně dává hodnotu fakt, že ji můžeme použít k uhrazení daní. Tohle říká fiskální teorie: přinesete státu stokorunu, ten vás za to zbaví 100 korun daňové povinnosti. Takhle jsou peníze kryté v moderní ekonomice. Zní to zvláštně, ale tento způsob krytí papírových peněz zmiňoval už Adam Smith, zakladatel ekonomie v 18. století.

Fiskální teorie má nemilý důsledek: ČNB nemůže dosáhnout dvouprocentního inflačního cíle. Musí spoléhat na hospodaření vlády. Peníze a státní dluh jedno jsou. Jakmile ale oddělíme bilance ČNB a vlády, jsme už zase ve světě reálného krytí. To však v moderní ekonomice musí být širší než zlaté – zlato je dnes jen jednou z mnoha komodit, ač mu řada lidí stále věří.

Inflační debakl vynutí přestavbu měnového systému. Přestavba musí mít řadu bodů, počínaje důrazem na cenovou stabilitu místo každoroční inflace. Tomu cíli pomůže zavedení reálného krytí. Každopádně hlavní slovo bude mít nový prezident: díky absolutní moci vybírat vedení ČNB je právě on konečným ústavním garantem cenové stability.

Autor je profesorem na Institutu ekonomických studií FSV UK a zakladatelem iniciativy Zrušme inflaci