---
outlet: "Hospodářské noviny"
url: "https://archiv.hn.cz/c1-67178390-kdo-nakonec-zaplati-statni-dluh-cesti-stradatele"
date: "2023-03-03"
headline: "Kdo nakonec zaplatí státní dluh? Čeští střadatelé"
status: full
byline: "Tomáš Havránek"
word_count: "424"
---

# Kdo nakonec zaplatí státní dluh? Čeští střadatelé

Nezlepšíme-li radikálně hospodaření státu, nabobtná náš dluh postupně až na násobky ročního výkonu ekonomiky. Prognózy Národní rozpočtové rady mluví jasně. Dluh ale nemůže šplhat donekonečna. Přijde čas, když už si nebudeme moci půjčovat dále. Přijde čas, kdy budeme muset dluh splatit. Kdo tedy ve finále zaplatí?

Pravice říká, že dluh zaplatí naše děti a vnoučata. Výdaje na důchody a splátky dluhu narostou tak, že nezbude než v příští generaci dramaticky zvýšit daně nebo srazit důchody. Levice se bojí, že na dluh doplatí současní senioři, kterým se zastaví valorizace. Ve skutečnosti ani jeden z těchto scénářů řešení dluhu není nejpravděpodobnější.

I když mírně posuneme důchodový věk a snížíme valorizaci, naše finance se postupně potopí. Parametrické změny nestačí. K vyrovnání dlouhodobého rozpočtu je třeba buď škrtání důchodů, nebo masivní růst příjmů. Tak masivní, že u daní bychom museli za vrchol Lafferovy křivky. Jinými slovy, tolik daní oficiálně nikdy vybrat nedokážeme.

Větší než parametrické změny důchodů evidentně nejsou politicky průchozí, tedy na ochuzování současných či budoucích důchodců můžeme zapomenout. Stejně tak je politicky a ekonomicky nemožné zvýšit daně tak, abychom díru v rozpočtu zalepili. Též oficiální bankrot je něco, čemu se každá vláda bude chtít vyhnout.

Zůstává jediné: inflace. K ní už máme precedent. Za roky 2021–2023 jsme si vyzkoušeli, že třetinové znehodnocení úspor revoluci nevyvolá. Český střadatel je nenáročný. Nadává, ale kapituluje a třetinovou daň bez boje odevzdá. A z pohodlnosti uvěří bajce, že s inflací v Česku nic nezmůžeme. ČNB svoji nečinnost v klidu ustojí.

Dluh tedy nezaplatí jenom naše děti a vnoučata nebo jenom současní důchodci. Zaplatíme ho všichni, kdo máme úspory nebo spořit plánujeme. Paradoxně na současném inflačním debaklu prodělali nejvíc starší lidé, a to i přes poměrně velmi štědrou valorizaci důchodů. Právě oni totiž mají oproti mladým mnohem víc úspor než dluhů.

Ale inflační fiasko 2021–2023 je jen malá ochutnávka budoucí medicíny. Současný problém státní pokladny není dluh minulých let, který je třeba inflací vymazat. Vymazali jsme stovky miliard, drobné. Problémem jsou bilionové sliby, které od státu máme, ale které nemůže dodržet. Nesoulad vyřeší pádivá inflace v budoucnu.

Trvale dvouciferné inflaci se můžeme vyhnout, ale okénko příležitosti se zavírá. Parametrické změny musí být doplněny masivní investicí devizových rezerv do výnosných aktiv, což už dohromady rozpočet zalátá. O investici se mluví přes pět let, ale neudělalo se skoro nic. Rezervy evidentně slouží jen jako marketingový nástroj. Marně čekáme na strategické využití ke snížení současné či budoucí inflace.

Nejpravděpodobnějším scénářem tedy zůstává, že státní dluh budeme splácet postupně všichni z našich úspor. Naši prarodiče, rodiče, my, naše děti i vnoučata. Nejlepším spořením zůstane dluh.