---
outlet: "Hospodářské noviny"
url: "https://archiv.hn.cz/c1-67207280-stabilita-sazeb-znamena-nestabilitu-ekonomiky-menova-politika-potrebuje-pravidla-zalozena-na-datech"
date: "2023-05-26"
headline: "Stabilita sazeb znamená nestabilitu ekonomiky"
status: full
byline: "Tomáš Havránek"
word_count: "576"
---

# Stabilita sazeb znamená nestabilitu ekonomiky

Česká národní banka už takřka rok používá nový model. Model nemá rovnice, ale čtyři slova: „Stabilita sazeb je dobrá.“ K ledu šel model starý neboli „dynamický stochastický model všeobecné rovnováhy g3+“ s tucty rovnic a expertů, kteří ho krmí daty a kontextem. Starý model nezmizel úplně, je však využíván spíše jako marketingový nástroj na podporu modelu nového.

Nový model je elegantní a přímočarý. Nehrozí, že jeho dynamika bude enigmou pro šest členů bankovní rady. Za mého desetiletého působení v ČNB jsme často trávili hodiny diskusí kalibrace jednoho parametru v jedné rovnici, volby ovlivňující setiny procentního bodu implikované úrokové sazby v horizontu jednoho roku. Ne každý to považoval za důležité.

U nového modelu tak otravná diskuse nehrozí. Což ale neznamená, že model postrádá testovatelné předpoklady. V rámci ekonomického výzkumu, jak teoretického, tak aplikovaného, je „stabilita sazeb“ radikálním návrhem. Dominantní většina ekonomické vědy doporučuje opak: aby ekonomika zůstala stabilitní, centrální banka musí sazby aktivně a často měnit.

## Stabilita sazeb funguje zřídka

Projděme si vědecká zjištění postupně. V tradičním keynesiánském přístupu IS-LM stabilita sazeb způsobí ústřel inflace buď k nekonečnu, nebo naopak do deflační spirály. Nový model ČNB tedy odporuje keynesiánské makroekonomii. Podobně Milton Friedman explicitně zdůrazňoval, že stabilita sazeb vede k nestabilitě ekonomiky. Nový model ČNB odporuje i monetarismu.

Nejrozšířenějším přístupem je dnes novokeynesiánství. To s Keynesem sdílí intuici, ale v jádru představuje spojení monetarismu se školou reálných hospodářských cyklů a racionálních očekávání. V novokeynesiánských rovnicích z Keynese mnoho nezbylo. Každopádně ani tam nejde, aby centrální banka zafixovala sazby: důsledkem je chaotické kolísání ekonomiky.

Jediný přístup, který se stabilitou sazeb nemá problém, je fiskální teorie cenové hladiny. Ta však zatím ekonomickou profesí není všeobecně přijímána. Ve své nové knize zdůrazňuje profesor Cochrane ze Stanfordu hypotetickou možnost stability sazeb a současné stability ekonomiky jako odlišnost fiskální teorie od zbytku makroekonomie.

Nový model ČNB je tedy konzistentní s jediným ze čtyř myšlenkových proudů, a to tím nejméně rozšířeným. Nic však nenasvědčuje tomu, že by ČNB právě fiskální teorii (nebo racionální očekávání) měla při tvorbě modelu na mysli. Představitelé ČNB opakovaně říkají, že nízké úroky se už nevrátí. To je makroekonomicky ekvivalentní prohlášení, že inflace již nikdy nebude nízká.

## Lepší špatné pravidlo než žádné

Problém nového modelu není absence matematiky a ekonometrie, nýbrž absence vazby na data. Ať se bavím s kýmkoli z odborné veřejnosti u nás i v zahraničí, nikdo neví, podle čeho nyní ČNB o sazbách rozhoduje. „Stabilita je dobrá“ je sice model, ale těžko zůstane v platnosti celých šest let této bankovní rady. Intuice guvernéra může být užitečná, ale není to rozhodovací model.

Proto se jak v teorii, tak v praxi osvědčují verze takzvaného Taylorova pravidla: centrální banka mění sazby v konzistentní relaci k pozorované či očekávané inflaci a vývoji ekonomiky. Není to rigidní vzoreček. Kdyby byl, mohla by centrální banku řídit umělá inteligence. Taylorovo pravidlo vystihuje průměrné chování, abychom věděli, co od banky čekat.

Starý model ČNB byl sofistikovanou verzí Taylorova pravidla. Měl svoje slabiny, třeba o mikro základech kalibrace bychom se mohli dlouze přít. Přesto pro praktické použití nikdo nic moc lepšího nevymyslel. Experti ČNB udělali chybu, že model občas používali jako klacek na bankovní radu. Zastrašování matematikou může přinést klid na práci, nebo také zapuzení matematiky.

Krása Taylorova pravidla je, že stabilizuje ekonomiku ve všech přístupech: keynesiánském, monetaristickém, novokeynesiánském, dokonce i ve fiskální teorii, kde též zlepší chování ekonomiky. Poučení po roce provozu nového modelu? I nedokonalé, ale konzistentní pravidlo založené na datech je lepší než žádné pravidlo či pravidlo od dat odtržené.