ČNB může dělat pro finanční gramotnost víc. Ve správě aktiv má jít příkladem

Češi neumí pracovat s kalkulovaným rizikem. To je největší problém finančního vzdělání u nás. V investování máme dva extrémy: riziko žádné, nebo totální. První extrém ztělesňují transformované penzijní fondy, které garantují každoroční „neprodělek“. Nemohou brát skoro žádné riziko čili jejich výnos je mizivý. Garantují čistý prodělek po odečtení inflace.

Druhý extrém jsou dluhopisy s dvouciferným úrokem. Nabídne-li někdo dvouciferný úrok, riziko nesplacení je značné. Přesto si tyhle dluhopisy často kupují lidé, kteří jinak mají peníze nejradši v hotovosti. Oblíbený je „bezpečný vysoký výnos“. Když zmíním, že by dávalo smysl koupit akcie, druhá strana často řekne: proč ne, budou-li to bezrizikové akcie s vysokým výnosem.

Jenže bez rizika není ani cesta do práce. Na přechodu nás může srazit auto, sami můžeme havarovat. Přesto do práce vyrazíme, tedy bereme kalkulované riziko. Podobné riziko musíme brát i při investování. Není to žádná věda: máme-li peníze, jež nebudeme 10 let potřebovat, je nejlepší koupit akcie. Tím si kupujeme podíl na technologickém pokroku.

Jaké akcie? Všechny. Nejlépe malý podíl ve všech firmách na světě. To je v praxi složité, ale blíží se tomu nákup indexů, tedy košíků akcií firem v dané zemi. Na českém trhu je už několik spolehlivých firem, které to udělají za vás. U účtů pro děti jsou roční poplatky jen kolem 0,3 procenta, což je řádově méně než u penzijních fondů.

Na tomhle způsobu investování panuje v ekonomii naprostá shoda. Jenže má dva problémy. Zaprvé, je to nuda. Nepotřebujete znalosti ani interní informace. Každý měsíc posíláte peníze a za 20 let jich budete mít mnohem víc. Zadruhé, z roku na rok máte výkyvy. V průměru můžete počítat s pětiprocentním čistým ročním výnosem, ale ve špatném roce to klidně může být −10 procent.

Nuda je blbá, a tak se každý týden dočtete rady expertů, jaké akcie koupit. To je málokdy užitečné: aby doporučení fungovalo, musí být expert chytřejší než zbytek trhu. Nakolik to je pravděpodobné u jakéhokoli analytika? Vybírání individuálních akcií je rizikový koníček i pro někoho s mimořádnými znalostmi v oboru. Běžný člověk udělá lépe, když kupuje index.

Druhý problém je větší: musíte se smířit s tím, že vaše investice bude často v nějakém okénku prodělávat. To je normální. Vysoký průměrný výnos, který vás čeká, je odměnou za to, že budete tolerovat krátkodobé kolísání. A tady může mít důležitou edukativní roli Česká národní banka – ta sama říká, že se snaží o zlepšení finanční gramotnosti.

Jak může ČNB pomoci? Má obrovský balík aktiv, devizové rezervy, v hodnotě 3 bilionů Kč. Protože se ukázalo, že tyto peníze není ochotná masivně použít k posílení koruny ani v případě pádivé inflace, může velkou část investovat pro výnos. ČNB neumře, má delší investiční horizont než kdokoli z nás. Může si dovolit dát většinu aktiv do akcií. Tím by nám vydělala biliony a navíc ukázala, že se vyplatí ignorovat krátkodobé ztráty.

Dělá něco takového ČNB? Trochu. V akciích má 20 procent rezerv, což je pořád strašně málo. Nepomáhají novináři a analytici, kteří (ač jinak sofistikovaní) napadají dočasnou ztrátu po krátkodobém poklesu akcií. Útoky na finanční gramotnost má ČNB hlasitě odrážet. Co dělá místo toho? Kupuje draze zlato, které předtím levně prodala.

Zlato je pro centrální banku O. K., protože ho lidé mají rádi, což posiluje důvěryhodnost. Mít jednotky procent rezerv ve zlatě je pro ČNB správné. Ale jde jen o marketingový tah: klíčem k výnosu při investování jsou akcie, jichž má být v portfoliu nejméně polovina. Takže pokud kupovat zlato, tak dohromady s akciemi, aby se navenek nákup akcií „osladil“. Navíc zlato musí být fyzicky v trezorech ČNB, abychom se na něj mohli podívat, jinak neplní ani marketingovou funkci.

V kostce: ČNB má biliony v rezervách, jež odmítá příliš používat proti inflaci. Má je tedy použít pro výnos. K tomu musí vysvětlit, že cesta k výnosu není zlato, ale akcie: zlato je kosmetický doplněk portfolia. ČNB má každý rok ukazovat, proč jednorázové výkyvy akcií nevadí, a tím přispěje k finanční gramotnosti českých domácností.