Stromy, to je ekonomická odpověď na sucho

Současné sucho je zřejmě způsobeno klimatickou změnou. Ekonomové bývají kritizováni, že se málo zapojují do snahy o její zmírnění. A trochu právem: nejcitovanější vědecký časopis v ekonomii, Quarterly Journal of Economics, nikdy nepublikoval článek na toto téma. Nicméně za ekonomické modely klimatické změny už byla udělena Nobelova cena, a to v roce 2018 Williamu Nordhausovi. Nobelovská přednáška prof. Nordhause vystihuje klasické dilema ekonomů: na jednu stranu vnímají urgenci změn klimatu, na druhou stranu musí poměřovat výnosy a náklady, takže nehledají řešení „za každou cenu“.

Existuje ale nástroj, kterému ekonom zatleská, protože je účinný, levný a má řadu vedlejších pozitivních účinků: stromy. Loňský článek v prestižním vědeckém časopise Science ukazuje, že když globálně zalesníme holiny, kde se stromy mohou uchytit, stáhneme z atmosféry 25 % uhlíku. A můžeme udělat ještě víc. Na mnoha polích se dnes nepěstuje jídlo, ale dotované průmyslové plodiny. Zalesnění těchto biologických pouští ochladí klima i mikroklima, udrží vodu v krajině, omezí erozi půdy, zvýší druhovou rozmanitost a zlepší životní prostředí pro lidi v okolí.

V loňském roce zabrala jen samotná řepka 379 778 hektarů české půdy, z toho třetina pro výrobu bionafty. Kdybychom místo bionaftové řepky sázeli stromy, vzrostla by plocha našich lesů na maximum od třicetileté války. K tomu musíme připočítat statisíce hektarů dalších průmyslových plodin, včetně kukuřice na palivo pro bioplynky. Vlastníkům polí nemůžeme nic nařizovat, ale stačilo by omezit dotace pro umělý zemědělský průmysl. Když se procházíte lesem v Nové Anglii, kde je dotací méně, vidíte zídky, jež kdysi oddělovaly jednotlivá pole a pastviny. Les je totiž v době vysoké produktivity zemědělství často přirozeně nejvýhodnějším využitím půdy, tedy pokud nejde o černozem.

Navíc, kdo nemá rád stromy? Snad jen skřeti z Tolkienových knížek. Pro výsadbu nových lesů, a tím zmírnění oteplování, lze najít širokou koalici: jeden se stará o klima, druhý se bojí sucha a chce udržet vodu v krajině, třetímu záleží na zvěři, pro kterou je les lepším domovem než řepka, čtvrtému vadí eroze půdy, no a pátý se prostě rád prochází s dětmi lesem, hlavně v létě po práci, kdy je tam oproti rozpálenému městu příjemně chladno.

Proto už za Rakousko-Uherska vznikaly příměstské lesy z iniciativy obcí, například les Černá hora v Litomyšli, u kterého bydlíme. Pro začátek se tedy můžeme podívat, jestli obecní pozemky poblíž našeho domova nejsou zbytečně holé, případně zda naše obec nepronajímá svá pole průmyslovému zemědělství. I velký les začíná prvním stromem.