Evropa odchází od rozumu k ideologii. Kvůli sociálním sítím, říká ekonom

V jaké stavu se podle vás dnes nachází česká ekonomika?

Jsme v nejhorší situaci, v jaké jsme se kdy ocitli jako samostatná Česká republika. Zároveň to ale není klasická ekonomická krize, která by měla trvat delší dobu. Útlum je vyvolán převážně vysokými cenami energií, které se jednou vrátí na původní čísla.

Za jak dlouho?

Může to trvat několik let. Ale globálně platí, že nabídka energií se nesnížila. Elektřina ani plyn nebudou navždy drahé. Problém je daný dočasně situací na východě. Ta se ani vyřešit nemusí, stačí, že budeme mít hotové terminály pro dovoz zkapalněného plynu z Ameriky.

Ekonom Lukáš Kovanda řekl: „Politici by měli lidem nalít čistého vína a říct, že energo-drahota je výsledkem záměrného konání EU v posledních 15 letech: podinvestování energetiky a jádra, sázky na nespolehlivé zelené zdroje a Putinův plyn. Napříč EU se překotně opouštěla tradiční energetika, aniž by měla odpovídající náhradu. Zato vybudovala fatální energetickou závislost na totalitárním režimu, jenž si s ní pohrává.“ Souhlasíte?

I člověk, který má rád Evropu, si musí přiznat, že evropská energetická politika selhala. Razila to EU, ale neznamená to, že to na nás valil jenom ten zlý Brusel. Hlasovali pro to i čeští politici, pro byla i spousta českých komentátorů. Je to špatné kolektivní rozhodnutí většiny z nás.

Jaký podíl má na současných cenách energií a inflaci zelená politika, Green Deal, emisní povolenky, a především rozhodnutí Německa pozavírat jaderné a uhelné elektrárny a vsadit na ruský plyn, který před 30 lety nikdo ze západní Evropy nedovážel? Nebylo tohle fatální oslabení a Putinova válka to jen dorazila? Možná právě kvůli této závislosti si Rusko trouflo napadnout Ukrajinu…

Problém je v tom, že nové zdroje energie jako například soláry jsou sice skvělé, ale závislé na tom, kdy svítí slunce. Proto zvyšují důraz na záložní zdroje, které vykrývají poptávku, když slunce nesvítí. Do velké míry to způsobuje nerovnováhu na trhu energií, protože cena se určuje podle nejdražšího zdroje, který je v tu danou chvíli zapnutý…

Což bývají plynové elektrárny.

Přesně tak. A plyn je dnes strašně drahý. Kdyby Němci investovali do jaderných elektráren, nebyla by tak velká potřeba vyrovnávat nabídku elektřiny uhlím a plynem. Místo toho se orientovali na Rusko, což se ukázalo jako velká chyba. Ceny energie by byly jinak o poznání nižší. Green Deal má na současné energetické krizi opravdu svůj podíl. My na zelenou tlačíme dřív, než je na to technologie připravená, hlavně po stránce akumulace neboli udržování energie, když slunce nesvítí. Dobrá je proto kombinace solárních a větrných elektráren. Když nesvítí slunce, tak aspoň často fouká. Ale pořád to ještě zdaleka nestačí… Odklon od jaderné energie byla jednou z hlavních příčin současných problémů.

Půjde to bez jaderné energetiky? Neřídí se energetika a ekonomika obecně v Evropě spíše ideologií? I Japonsko, které má za sebou hrůzy Hirošimy a Nagasaki, i Fukušimu, se nyní pragmaticky k jádru vrací.

Jaderná energie je čistá z hlediska emisí, i když má samozřejmě svá rizika. Nicméně řekl bych, že dnešní jaderné elektrárny jsou pro lidi bezpečnější než tepelné, pro řadu zvířat i než větrné nebo vodní. Měli bychom přehodnotit náš postoj k jaderné energetice. Nejen v Německu, ale všude v Evropě. Jestli chceme mít nízké emise a zároveň dostupnou elektřinu, jiná cesta než jádro za současné technologie není a hodně dlouho nebude. S tím se musíme smířit, přestože některým z nás se to ideologicky nelíbí. To znamená nejen elektrárny znovu otevírat, ale masivně začít stavět po celé Evropě nové. Hned.

Teď v záři Němci sice dvě elektrárny nechali v rezervě, ale třetí odpojili. Proč mají vlastně vůči jádru takový odpor?

Nechápu to… Dnes je úplně jiná úroveň bezpečnosti, ale my máme v hlavách pořád Černobyl. Možná kdyby tehdy nebylo Černobylu, tak tu obavu nemají. Měli bychom všude po Evropě jaderné elektrárny a neměli bychom problém, protože elektřiny by bylo dost a plynu by nebylo tolik potřeba. S troškou nadsázky lze říct, že u kořenů současné energetické krize leží už ruský diletantismus 80. let. Němci jako bezprostřední důvod uváděli Fukušimu, to ale byla spíš marketingová katastrofa pro nukleární energii. Ve Fukušimě zabíjelo tsunami, ne radiace.

Není to rozhodnutí od Německa sobecké? Oni mají peníze na to koupit si drahou energii, ale kvůli jejich postoji je energie drahá pro celou Evropu.

Na druhou stranu my nejsme čistý dovozce elektřiny, pořád většinou víc energie sami vyrobíme, než kolik jí dovážíme.

Jenže ji obchodujeme přes německou burzu, a tím pádem se prodraží. Kdybychom ji obešli a prodávali ji levně, nemuseli bychom tolik zatěžovat domácnosti a firmy…

Jenže ji vyrábí a prodává draze hlavně ČEZ, což je z většiny státní firma. Ve finále stejně ty peníze zůstanou tady. Zastropování cen elektřiny a mimořádná daň není nic jiného, než že vezmete zisky společnosti ČEZ a rozdělíte je lidem, aby mohli utáhnout účty za elektřinu. Pro naše domácnosti jsou vysoké ceny na burze tedy nevýhodné jen krátkodobě. Teď se schválil rozumný kompromis, který pro domácnosti bude zhruba znamenat zvýšení cen energií zhruba o sto procent oproti roku 2021. Většina to nějak utáhne, jen nás to nutí šetřit. A to je dobře. Nemůžeme donutit ČEZ, aby prodával elektřinu za výrobní ceny, protože není ze 100% státní firmou. Pořád musíte brát v úvahu, že má minoritní akcionáře a bylo by proti zákonu, aby stát nutil ČEZ prodávat pod tržní cenou. Takhle ČEZ přinese do rozpočtu peníze, ze kterých se bude moct zaplatit aspoň část dluhu, který vznikne zastropováním cen energií. Jednak z dividend a pak zaplatí i daň z mimořádných zisků, kterou vláda plánuje zavést. Ta se nebude týkat jen společnosti ČEZ, nýbrž třeba i bank.

Ještě na jaře naši politici tvrdili, že ceny energií zastropovat nejde. To nám lhali?

Oni opravdu věřili tomu, že to není možné, dokud s tím nepřišla třeba Francie a další země, které tu cestu prošláply.

Myslíte si, že zastropování je dostatečná kompenzace? Že po zimě nebudou krachovat firmy a nevypuknou sociální nepokoje? Kvůli vysoké ceně za plyn už byla mimo jiné nucena zavřít řada pekáren…

Nemyslím si, že by to po těch nových úpravách bylo likvidační a že by to mělo znamenat sociální nepokoje. Mohlo to bývalo hrozit, pokud by nedošlo k zastropování. A asi už během zimy. Ale tomu se povedlo zabránit. Což nicméně neznamená, že to pro řadu rodin nebude obtížné. Ale ne likvidační.

Je čas opustit Green Deal? Nebo ho odsunout na dobu, kdy krize pomine?

V ekonomii rádi porovnáváme náklady a výnosy. Když zavádíte nějaké opatření, je třeba zjistit, jestli se to vyplatí. Jak to je při přechodu k zelené energetice? Když chcete snížit emise CO2, což je dobrá věc, musíte se podívat, kolik vás to stojí. Někde je hranice, za kterou už se nevyplatí jít, abychom ještě měli dost prostředků na ostatní aspekty života. Myslím, že už jsme tu hranici překročili.

EU chce být kolem roku 2050 uhlíkově neutrální. Zároveň ale celosvětově produkuje jen nějakých 8 až 9 % CO2, zatímco třeba sama Čína skoro 30 % a týdně prý otvírá v průměru 2 nové uhelné elektrárny. Není to od EU páchání ekonomické sebevraždy? Klima přece nemá hranice, a pokud se k zelené politice nepřipojí všichni, nic se nezmění.

Evropská unie chce ukázat správnou cestu, ale obávám se, že už nemáme peníze být průkopníkem. V určitou chvíli je to tak drahé, že pak vám nezbyde na školství a zdravotnictví. Na to, aby si naše děti v dospělosti žily podobně dobře, jako my. Neříkám, že bychom měli Green Deal úplně opustit, ale radil bych zvolnit. Konkrétně bych revidoval Pařížskou dohodu (koncem roku 2015 bylo všemi zeměmi OSN schváleno udržení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, pozn. red.). William Nordhaus získal Nobelovu cenu právě za modely nákladů a výnosů snižování emisí. V nobelovské přednášce ukazuje, že by pro společnost bylo lepší nedělat nic než postupovat podle Pařížské dohody. Pařížská dohoda není vědecká, nýbrž ideologická, podobně jako zavírání jaderných elektráren. Cílem by mělo být, aby se oteplování zpomalilo, ale zároveň se nezmrzačila naše společnost. Společenské výhody snižování emisí se musí rovnat nákladům.

Jak vy osobně řešíte nárůst cen energií?

Bydlíme v rodinném domě, dostavěli jsme před čtyřmi roky, topíme elektřinou a máme soláry a tepelné čerpadlo. A že byl tehdy plyn levnější? Nechtěl jsem mít doma nic výbušného (směje se). Postavili jsme pasivní dům, za energie platíme ročně padesát tisíc korun. Ale zhruba půlku spotřebuje venkovní vířivka. Kdyby měly ceny vzrůst vícenásobně, nebo nastal v zemi opravdový nedostatek elektřiny, tak ji samozřejmě vypnu. Zatím běží, protože mám od loňského léta zafixovanou cenu elektřiny na dva roky, takže děti jsou spokojené. Když nad tím ale teď přemýšlím, asi bych ji před zimou vypnout měl každopádně.

Šetříte jinde? Zkoušel jste najít někde rezervy?

Ani ne. Kolik můžete ušetřit? Pár procent? Spíš se snažím dnes víc vydělat, než abych šetřil. Vždycky se dá najít možnost, jak si přivydělat. Snáz než hledat, kde ušetřit. Když dnes budete šetřit a úspory si ukládat, požere vám to vysoká inflace, která je teď 17 procent. Čím větší úspory máte, tím víc dnes tratíte. Takže když mám nějaké peníze navíc, investuju je do akcií.

V rozhovoru pro DVTV jste řekl, že víc utrácíte…

Kvůli inflaci vnímám, že peníze ztrácí hodnotu. Proto je teď pro mě snazší utrácet peníze, pokud je zrovna mám. Stokoruna neznamená totéž, co před dvěma lety, nýbrž jen 80 korun. Příklad: můj tatínek je na invalidním vozíku a vždycky chtěl vidět pláže v Normandii, kde se vylodili spojenci. Bude mu sedmdesát, je v důchodu. Měl naspořeno, a tak jsem mu řekl: „Pojedeme tam, všechno to zorganizuju, budu Tě vozit, nebudeme na ničem šetřit, a Ty to zaplatíš.“ (směje se) Celý život šetřil, nikdy by si nic takového nedopřál nebýt té krize. Byl nakonec velmi spokojený. Viděl, že to byly dobře využité peníze, protože jinak by mu je inflace znehodnotila.

Mluvili jsme o závislosti na ruském plynu. Nebude se totéž opakovat i při elektromobilitě v závislosti na dodávkách z Číny? Vyrábějí tam drtivou většinu elektrobaterií. A mají pod palcem většinu dolů s potřebnými cennými kovy, a to i v Africe. Neměli bychom mít strach i ze závislosti na Číně? Anebo z Indie, kde se produkuje většina lékových látek. Čipy zase na Tchajwanu.

Suroviny se dají získat ze spousty míst na světě. Ale kdyby Čína třeba napadla Tchajwan, budeme mít kvůli případným sankcím mnohem větší problémy než teď s Ruskem. Co nám mohou Rusové nabídnout? Kromě plynu, ropy a hnojiv skoro nic. Rusko je ekonomicky malá země. Ale i bez Číny bychom se nakonec obešli. Jen by to znamenalo, že většina věcí by byla dražších. Možná napořád, protože by to vedlo k odbourání globalizace. Platí rovnice, že když budeme soběstačnější, budeme zároveň mnohem chudší, protože vyrábět v Evropě bude dražší. Politici a firmy se dosud řídili ekonomickými čísly, protože jsme neměli strach ze závislosti. Dílem proto, že jsme dlouho žili v míru, válku si v Evropě dokázal představit málokdo… Teď se bude každá země víc snažit o soběstačnost. Dá se o hodně víc peněz do bezpečnosti, posílí se armády. I to bude mít vliv na inflaci. Byla vysoká už před válkou. A kvůli odklonu od globalizace bude ještě těžší se jí dlouhodobě zbavit.

Mluvili jsme o odklonu politiků od ekonomického rozhodování a příklonu k ideologickému. Máte vysvětlení, proč k tomu došlo?

Nejsem sociolog, ale mám teorii, že to do velké míry způsobily sociální sítě. Mimochodem, víte, proč jsme ještě nepotkali mimozemskou civilizaci? Protože v nějaké fázi každá civilizace vynalezne sociální sítě, a tím se sama zničí. (směje se). Funguje to jednoduše: stačí mít chuť a čas přesvědčovat ostatní o své pravdě. A dělají to většinou mladí lidé ze západních zemí, kteří příliš nepracují. Právě oni dnes často táhnou veřejnou debatu ohledně změny klimatu a dalších důležitých otázek. A mají zpětně vliv i na hlavní periodika. Ještě před deseti lety to vypadalo úplně jinak. Aspoň občas se v nich náklady a výnosy opatření související s bojem proti globálnímu oteplování řešily. Dnes o tom těžko uslyšíte. A podle mě je to dané právě tlakem sociálních sítí. Experti mají na vybranou: buď lynč na Twitteru, nebo říkat to, co chce lid slyšet.

Proč máme skoro tak vysokou inflaci jako v Pobaltských zemích?

Tipoval bych, že z aktuálních 17 % inflace je deset procent dovoz a sedm bude náš příspěvek. Kromě vnějších vlivů, tedy covid a následně válka na Ukrajině, problémy s energiemi, Green Deal… vidím tři domácí zdroje. Zaprvé, máme přehřátý trh práce, málo lidí je ochotných pracovat. Máme tu epidemii invalidity u lidí, kteří by pracovat mohli. Proto je tlak na vyšší mzdy. Zadruhé, naše vláda byla za covidu víc rozhazovačná než vlády jiných zemí. Rozdala masivní plošné kompenzace. Takovým výdajům se říká vrtulníkové peníze. Do toho patří i plošné přídavky na děti nebo nárazové zvyšování důchodů. Zatřetí, koruna byla slabší, než měla být. Negativní roli hrála i hysterická rétorika ČNB loni. Jejich strašení jsem příliš nerozuměl. Začali zvyšovat úrokové sazby, sice pozdě, ale silně. Vláda je za to kritizovala a oni se možná tím strašením, jak bude situace apokalyptická, chtěli obhájit. Místo, aby se snažili společnost uklidnit… I v ekonomice hodně záleží na psychologii. Když vidíte, že vše masivně zdražuje, že i národní banka před tím varuje, tak si obchodníci řeknou, proč bychom taky výrazně nezdražili, ono se to ztratí… Tu spirálu zdražování nezpůsobila ČNB, ale podílela se na tom. Zvyšování sazeb možná inflaci tlumilo méně, než jak ji zvyšovala špatná komunikace ČNB. Vina leží na bývalém guvernérovi (Jiřím Rusnokovi, který byl ve funkci do června 2022, pozn. red.). Občas působil, že už se těší na chalupu do důchodu. Evidentně to pro něj nebyl vrchol kariéry a ta práce ho nebavila. Kdyby byl guvernérem Zdeněk Tůma nebo Mojmír Hampl, dopadlo by to jinak.

Proti inflaci jste brojil už před krizí. Stojíte za projektem Zrušme inflaci. Jaké navrhujete řešení?

Na stránce zrusme-inflaci.cz máme detailní návod. Důležité je teď prodat eura, která se nakupila během doby, kdy ČNB intervenovala proti koruně, aby ji oslabila. Vytvořili hromadu nových korun, za které nakoupili eura od spekulantů ze zahraničí. Teď bychom ten proces měli obrátit, abychom korunu pro změnu posílili.

Kolik těch eur v devizových rezervách máme?

Zhruba 140 miliard eur. Oznámil bych, že polovinu rezerv prodáme do dvou let a každý měsíc bych prodal zhruba tři miliardy. Tím bychom se vrátili do bodu před rokem 2013, kdy ČNB s intervencemi začala. Když by koruna posílila, zlevnilo by to dovážené zboží, tedy i ropu a plyn. Kdyby to ČNB spustila před rokem, dnes bychom neměli inflaci 17 procent, nýbrž třeba jenom devět. Mohla by totiž minimálně zastavit inflační hysterii, kterou sama pomohla vytvářet vyjádřeními, že zvyšuje úroky, protože inflace bude apokalyptická.

Proč to pořád ČNB neudělala?

Oni nějaká eura prodávají, ale příliš málo. Asi se bojí, že by tím ČNB realizovala obrovskou ztrátu. Mezi roky 2013-17 nakoupili zhruba sedmdesát miliard eur za 27 korun, dnes by je prodávali zhruba za 24,60. Prodělali by kolem 170 miliard korun. Nešlo by nepřiznat, že tu ztrátu způsobila politika ČNB. Toho se podle mě její vedení bojí, a bojí se toho i část aparátu. Chápu tu obavu, ale myslím si, že důležitější je inflaci snížit. Potřebujeme, aby se zase vyplatilo spořit. To je cesta, jak nakonec inflaci úplně porazit. Dnes se to ale vůbec nevyplatí. Dnes je průměrná úroková sazba na všech úsporách asi 1,5%, přitom komerční banky přehodí tyhle peníze do ČNB a ta jim je úročí sedmi procenty. Je potřeba, aby komerční banky úročily vklady aspoň šesti procenty bez podmínek.

Jak byste je donutil?

Guvernér ČNB by si mohl pozvat šéfy největších bank. A říct jim: „Když nám pomůžete v boji proti inflaci, nebudeme spouštět dodatečnou regulaci, kterou bychom jinak spustili.“ Guvernér na ně má silné páky, ale ne vždy je využívá. Centrální banka a komerční banky jsou navzájem svázané. Největším klientem centrální banky není vláda, chvála Bohu, ale není to ani veřejnost, nýbrž soukromé banky. Banky, které s ní dělají obchody a pak jejich ekonomové končí v radě ČNB anebo z ní naopak odcházejí do komerčních bank. Jsou personálně provázání bankovním byznysem. Nechápu úplně, že se v dnešní době tento střet zájmů neřeší. Národní banka neudělá nic většího proti zájmu bank. Ale jsou světlé výjimky: ČNB třeba donutila soukromé banky, aby hypotéky šly mimořádně refinancovat bez velkých poplatků, které původně banky vyžadovaly. Takže když se chce, tak to jde. Obecně jsou ale u nás banky příliš privilegované. Měli bychom je motivovat soustředit se na produktivní byznys, tedy úvěrování, nikoli vydělávání na přehazování peněz od klientů do ČNB.

Jak?

Založil bych státní banku pro drobné střadatele, která by nedávala úvěry, jen by brala úspory od lidí a ukládala by je u ČNB. To je vše. Aby se nemohla podbízet a nabízet třeba úrok 8 %, v zákoně by měla podmínku, že každý rok musí být zisková. Jinak by měla stejné podmínky jako ostatní banky. Co by to způsobilo? Přineslo by to konkurenci a komerční banky by také musely zvednout úroky vkladů. Zároveň by klesly zisky bank z neproduktivních činností, a nemusela by se zavádět bankovní daň. Je to cesta, jak spoření z dlouhodobého hlediska opět nastartovat. Teď je mrtvé. Dnes je spořit vysloveně hloupé, nejlepší spoření je v tomto systému dluh! Kdyby se to změnilo, tak bychom zase mohli učit děti, že je dobré spořit. Ale tohle přes lobby bank asi neprojde… Každopádně by státní banku, nebo přímo ukládání peněz lidmi v ČNB, mohl guvernér použít jako hrozbu, aby donutil komerční banky chovat se víc konkurenčně na trhu spoření.

Voláte po posílení koruny. Máte odhad, kolik by euro muselo stát korun, aby byla inflace jednociferná?

Nemám. Nevím ani, na jak silnou hodnotu by to bylo možné stlačit, kdyby ČNB prodala všechny rezervy. Ale potřebovali bychom to stáhnout aspoň o pár korun za euro. Mimochodem, guvernér národní banky správně tvrdí, že platy v ekonomice by měly odrážet produktivitu práce. Jenže tento rok produktivita práce rostla, ale reálné mzdy klesají o dvanáct třináct procent po odečtení inflace. Aby mzdy odpovídaly produktivitě práce, musí příští rok při další očekávané inflaci vzrůst o nějakých dvacet dva procent. Pravděpodobně se to nestane, ale podle té guvernérovy logiky by to tak být mělo. Půjdu si říct o zvýšení platu. Nevím, jak vy, ale já bych to zkusil…

Hodně štěstí… Myslíte na univerzitě, kde učíte?

To máte pravdu, asi mi nepřidají. Ale národní banka ukazuje, že marže soukromých firem narostly, minimálně v některých odvětvích. Aspoň některé mají polštář, díky kterému by mohly zvýšit platy, aby vyrovnaly jejich strašlivý pokles v letošním roce, který je největší v historii republiky.

V naší zemi je vyšší průměrný plat ve státním sektoru, přestože ve světě je běžné, že lidé v soukromých firmách berou víc. Co si o tom myslíte?

Myslím, že takhle je to i někde na jihu Evropy. A není to zdravé… Vždycky je snadné vytvořit nový úřad nebo přijmout nové úředníky. Těžké je pak tu agendu zeštíhlit. Je to špatně, protože tito lidé chybí na trhu práce pro produktivní činnost. Ve státním sektoru jsou desetitisíce lidí, co nedělají mnoho užitečného. Řada z nich sedí na úřadech a vymýšlí, jak co nejde. Nejsou to špatní lidé, ale systém je motivuje k obstrukcím. Často komplikují život ostatním lidem, kteří chtějí stavět nebo podnikat. Je proto potřeba motivovat takové úředníky, aby změnili práci.

Proč se to neděje, když to vlády před volbami tradičně slibují?

Kdo vytváří návrhy zákonů a opatření? Úředníci! Znáte seriál Jistě, pane ministře? Přesně tak to funguje ve skutečnosti. Pokud není politická vůle na zeštíhlení státního aparátu extrémně silná, vždycky zvítězí zájmy úředníků, kteří se samozřejmě brání jakýmkoli změnám a kteří si pak ochočí buď své ministry anebo Bankovní radu ČNB.

Ale abych se vrátil k té Vaší původní otázce na inflaci: posílit korunu je podle mě opravdu teď nejlepší nástroj, jak zkrotit inflaci. Každá inflace je nezdravá, nepřirozená a neústavní. Můžeme se jí úplně zbavit. Běžný nákup může stát stejně dnes i za 20 let.

Jak?

Upravme Zákon o České národní bance. Banka se musí přestat snažit o každoroční zdražování. Ať se snaží o stabilitu průměrných cen. Od roku 1990 vyšlo 220 odborných studií, které porovnávají náklady a výnosy inflace. Vědci se v nich v průměru shodují, že zdravá inflace je nula, nikoli dvě procenta, což je cíl ČNB a některých světových centrálních bank. Inflace přitom běží jen posledních sto let, aby ulehčila financování státního a dalšího dluhu. Ceny před první světovou válkou byly podobné jako o století dříve. Teď je inflace obrovská, ale v tomto systému banka svoje chyby neopravuje. Místo toho stále tlačí na další a další zdražování, takže vůbec nevíme, co si budeme moct za svoje peníze koupit za pět deset let. Když zrušíme inflaci, peníze přestanou ztrácet na hodnotě. Budeme moct šetřit na účtu v bance nebo doma v hotovosti bez nejistoty a složitostí. Inflace spoření zabíjí. Proto je tak těžké dnes spořit na důchod nebo pro děti.

Opravdu to ČNB může tak lehce zvrátit?

Nad cenou průměrného zboží a služeb má kontrolu ČNB, protože určuje cenu peněz a nepřímo i jejich množství v oběhu. Díky zásobě eur a dolarů má také vliv na hodnotu koruny oproti ostatním měnám. ČNB dokáže, aby koruna měla takovou sílu, jakou chce. Výkyvy by mohla opravit. Pokud nevěříme, že ČNB má nad inflací kontrolu, tak ji můžeme rovnou zavřít, protože nám k ničemu není, nemůže plnit svůj ústavní úkol, tedy péči o cenovou stabilitu. Před sto lety dokázal Alois Rašín (ministr financí Československa v letech 1918-19 a 1922-23, pozn. red.) také inflaci srazit z dvouciferných hodnot na nulu. Inflace údajně promazává kola ekonomiky, ale vědecký výzkum je proti. Vázal bych platy vedení banky, což je sedm lidí, na dodržování této cenové stability. V každé firmě, nejen soukromé, by měl být plat navázán na výkon. Neříkám, že bych jim snížil platy, naopak za cenovou stabilitu by měli mít veliké bonusy – abychom na tu pozici mohli najímat nejlepší lidi z celého světa.

Myslíte si, že guvernér ČNB Aleš Michl je mužem na svém místě?

Myslím si, že má za poradce jednoho z nejlepších ekonomických odborníků v ČR, Tomáše Adama. Na Alešovi oceňuji, že se nebojí měnit zavedené věci. Třeba rozhodl, že peníze z devizových rezerv nebudou ležet na běžném účtu, ale že se budou investovat do akcií a zlata. Sice zlato vám pravděpodobně nevydělá mnoho a lidi od investic do zlata spíš odrazuji, ale národní banka by takovým krokem mohla být důvěryhodnější. Ať my ekonomové chceme nebo ne, lidi mají zlato rádi. V suterénu má ČNB obrovské trezory, které může nacpat drahými kovy a ukazovat je lidem. Chodil bych se na to s dětmi dívat také (usmívá se).

Psal jste, že pokud ČNB nezačne investovat, hrozí české ekonomice krach…

To jsem psal loni a od té doby se situace ještě dramaticky zhoršila, takže investování devizových rezerv už nebude stačit. Do zlata bych investoval jen pár procent rezerv. Co se vyplatí dlouhodobě, je nákup akcií, podíly na úspěšných firmách z celého světa, pak máte kus jejich zisku. Ne vsadit na jednu firmu, ale všechny větší firmy. Můžete také koupit podíl v našich bankách. Tím, že koupíte kousky jejich matek. Národní banka to už dělá, ale mohla by se do toho opřít víc. Aleš Michl to chce. To je správná cesta a dlouhodobě nám to vydělá biliony.

Rád používáte expresivní slova jako krach nebo spálená koruna. Opravdu můžeme následovat Řecko, kterému před dvanácti lety hrozil státní bankrot?

Dlouhodobě ano… Když se zeptáte expertů z Národní rozpočtové rady (nezávislý odborný orgán, jehož hlavním posláním je vyhodnocovat, zda stát a další veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti daná zákonem, pozn. red.), budou používat ještě daleko expresivnější výrazy. Problém není letošní schodek, ale dlouhodobý výhled. Je tu válka, drahé energie, ale pořád zatím nemusíme platit obrovský schodek důchodového účtu, který přijde řekněme za dvacet let a který už se kvůli špatné demografické situaci nikdy nespraví. Jedná se o Bismarcův důchodový systém založený na předpokladu, že lidí je víc a víc. Ale lidi nebudou mít průměrně tři děti, aby ten systém mohl fungovat. Je to vlastně jako letadlo, které narazí do demografické zdi. Všechny systémy průběžného důchodového financování jsou neudržitelné. Ale je třeba říct, že na tom nejsme ještě tak špatně jako některé země na jihu Evropy. Ale pokud se něco radikálně nezmění, stát nemůže splnit všechno, k čemu se zavázal, vše, co nasliboval.

Jak to bude řešit?

Buď nesplatí peníze lidem, co drží státní dluhopisy. To by byl oficiální bankrot. Nebo nezaplatí důchodcům, současným či budoucím…

Dožijeme se za dvacet let důchodu?

Nemyslím si, že se dožijeme důchodu v současné podobě. Důchod nebude moci být v takové příznivé relaci k průměrné mzdě, jako je teď. Naše země si to nebude moct dovolit. Je jen otázka kdy a jakým způsobem dojde k bankrotu. Když nezaplatí peníze důchodcům, je to svého druhu taky bankrot. Nesplní slib, že když budeme poctivě pracovat, ve stáří dostaneme důstojný důchod, aby nás živil podobně jako dnes živí naše rodiče. My budeme mít symbolický důchod… Dluhy stát může řešit i tak, že umožní vysokou inflaci. Dnes platíme rekordní daně kvůli inflaci. Celkově mají české domácnosti uložené v bankách asi 3,3 bilionu korun. Inflace letos bude kolem 15%. Takže zhruba 500 miliard korun zaplatíme státu. Na druhé straně je státní dluh, který je zhruba také tři biliony korun a jeho hodnota se díky té inflaci podobně sníží. Někteří kolegové tvrdí, že to je vlastně správné, že během války platíme tuto inflační daň.

A vy?

Podle mě to takhle správné není, protože to je skrytá daň. Není to spravedlivé, protože tu daň platí jenom lidé, kteří chtěli šetřit. Takhle jsme se přece nedohodli. Celý systém je bohužel nastavený tak, že z něj profitují dlužníci, tedy hlavně stát. A tratí na tom věřitelé – lidi, co spoří. Naše země není schopná zajistit, aby úrokové sazby úspor byly dlouhodobě kladné, když je očistíte o inflaci. Stát to nemůže garantovat, ale měl by se aspoň snažit vytvořit podmínky, aby to mohlo fungovat, aby spoření mělo smysl.

Mluvili jsme o státním dluhu. Všechny státy jsou stále více zadlužené. Je jasné, že dluhy nikdy nesplatí. Co nastane potom? A komu vůbec dluží? Soukromým firmám?

Převážně svým obyvatelům. Jen část našich dluhopisů drží zahraniční investoři. Většinu drží domácnosti a banky v penzijních fondech nebo úsporách. Co udělá stát, kdyby mu hrozil bankrot? Nejprve zřejmě nezaplatí zahraničním věřitelům, protože to je politicky průchodnější. Až pak by asi poškodil domácí věřitele. Ale je třeba říct, že ostatní země na tom nejsou o moc lépe.

A co se s těmi dluhy udělá technicky? Prostě se účetně odepíšou?

Tu odpověď vidíte už teď: inflace. Stačí pořádný výbuch inflace jednou za 30 let a pojede se dál. Proto se vlády nechtějí inflace ze zákona zbavit, protože by je to dlouhodobě nutilo chovat se zodpovědně.

Jak řešíte svůj vlastní důchod?

Mám tři pilíře. Zaprvé, učím na univerzitě, takže počítám s tím, že umřu u tabule s křídou v ruce (směje se). Zadruhé, mám čtyři malé děti a investuji do nich. Věnuji jim čas, zaplatím jim dobré vzdělání a věřím, že kdybych měl jednou problém, tak mi pomůžou. Domy jim nepostavím, ostatně mně ho taky nikdo nepostavil. Budou se muset postarat samy. Zatřetí, když mám peníze navíc, nakupuji akcie.

Máte penzijní připojištění?

To je hrozně drahé. Za správu se platí vysoké poplatky. Upřednostňuji koupit si akcie přes moderní fintechové projekty. Akcie sice kolísají a za den třeba spadnou o dvě procenta, ale dlouhodobě rostou tak, jak roste globální ekonomika, jak lidé vymýšlejí nové věci. Zatím nikdo nic lepšího nevymyslel. Kupujete si vlastně podíl na technickém pokroku, který pořád funguje. Kupujete si podíl ze zisků firem.

Někteří lidé si nakupují nemovitosti, které pak k důchodu pronajímají.

Nápad je to dobrý, byť není pro každého realizovatelný kvůli nutnosti velké počáteční investice. Navíc kvůli tomu vzniká bublina na trhu s nemovitostmi, takže je u nás bydlení pro mladé těžko dostupné. Ale obecně platí, že akcie a nemovitosti jsou to nejlepší, do čeho dlouhodobě investovat. Dům a akcie vám generují nájem, respektive dividendy. Kdežto kryptoměny nikoli, proto do nich neinvestuju. Ani jim nerozumím…

Kdy se podle vás reálně dostaneme zase k inflaci kolem dvou procent?

Asi už nikdy trvale… Obávám se, že pokud nenastane opravdu výrazná změna, že budeme po ČNB chtít nulovou inflaci, tak v průměru bude určitě vyšší než dvě procenta. Občas se pod tuto hodnotu podívá, ale je vidět, že když se inflace blíží nule, ČNB masivně intervenuje proti koruně, aby nebyla tak silná. Když je inflace 4 %, nebo dokonce 17 %, tak ČNB takhle agresivní není. Takže se chová nesymetricky.

Proti sílící koruně možná tlačí exportéři, pro něž to není výhodné…

Ano, krátkodobě vývozcům silná koruna opravdu škodí. Jejich tržby v eurech přepočtené na koruny jsou menší. A své zaměstnance platí v korunách. Ale kdyby inflace nebyla, nerostly by jim náklady na mzdy a tuzemský materiál. Ekonomicky by se to vyrovnalo. Ale je fakt, že krátkodobé posílení koruny by exportéry bolelo. Možná by to vyvolalo i recesi (pokles HPD, pozn. red.). Ale přece je lepší krátká recese než pádivá inflace. Recese skončí, ale pádivá inflace vám odmaže 15-20% celoživotních úspor. To už vám nikdo nevrátí!

Několik let jste dělal poradce Mojmíru Hamplovi, bývalému viceguvernérovi ČNB a pak i jeho nástupci Aleši Michlovi. Proč jste se v roce 2019 s ČNB rozloučil? Neplánujete se tam vrátit do bankovní rady, abyste mohl své nápady realizovat?

Bydlím v Litomyšli, což není slučitelné s tím, abych denně dojížděl do Prahy. Na univerzitě si můžu nacpat přednášky do jednoho dne. Zbytek týdne pracuji z domova: výzkum, analýzy, online konzultace… Zato Bankovní rada je manažerská pozice, tam musíte být denně. Mám čtyři malé děti, se kterými chci být a věnovat se jim. Navíc někdo vás do Bankovní rady musí jmenovat, což se děje většinou za odměnu. A není nikdo, kdo by mi chtěl něco za odměnu dávat, nic takového jsem si navíc ani zdaleka neodpracoval (usmívá se).

Možná že jste se i svými kontroverzními výroky zavřel dveře…

Nevím, já pořád říkám to stejné, ohledně investice rezerv i cenové stability, jen v ČNB to bylo dovnitř, nyní je to navenek. Třeba s Alešem Michlem jsme si párkrát volali a napsali a žádnou negativní zpětnou vazbu od něj nemám. Mají jiné problémy než řešit, co kdo kde píše v novinách. Potkávám lidi z ČNB, mezi kterými mám spoustu kolegů, a mnoho z nich s řadou mých argumentů souhlasí. Jen si nemůžou dovolit to říct navenek, jako jsem nemohl já dříve, no a samozřejmě taky nesouhlasí se vším. Dovolím si ale tvrdit, že většina odborného aparátu by zřejmě byla pro výraznější posílení koruny, kdyby to guvernér povolil.

Říkal jste, že se Aleš Michl proměnil z jestřába v holuba. Kdy to nastalo?

Během covidu. Tehdy už jsem s Alešem nebyl. Ale líbí se mi, že dokáže dynamicky měnit svou pozici a názory. Podle mě ČNB díky němu není vedena ideologicky. Zrovna na posilování koruny se asi neshodneme… Ale pořád věřím, že se zase promění v jestřába (usmívá se). Jestli chce, aby si ho historie pamatovala jako Aloise Rašína, do kterého se rád stylizuje, tak potřebuje silnou měnu a cenovou stabilitu. Věřím, že pochopí, že si to od něj Česko žádá, a že se může zapsat i do mezinárodních učebnic ekonomie, když bude odvážný. Možná se toho dočkáme příští rok, kdy bude jmenovaná celá Bankovní rada. Aleš pak bude mít volnější ruce dělat, co chce, protože bude mít v Radě mnoho let většinu. Když se rozhodne dostat inflaci na nulu, ČNB to v horizontu pět let je schopna zařídit. Má monopol na cenu peněz.

Tvrdíte, že posílení koruny je dobrý nástroj pro boj proti inflaci. Takže když přejdeme na euro, tak o něj přijdeme… Jste tedy proti tomuto kroku?

Dnes bychom ani euro přijmout nemohli, protože nesplňujeme kritéria. Mimochodem proto, že máme moc vysokou inflaci. I naše úrokové sazby jsou moc vysoké. Takže kdybychom zrušili inflaci, tak budeme o přijetí eura moci rozhodnout kdykoli. Ale k euru mám z odborného hlediska neutrální vztah. Ekonomicky se nedá přesně vypočítat, zda by to bylo pro zemi dobře, nebo špatně. Myslím, že to zhruba vyrovnané. Mně osobně by euro pomohlo, protože hodně cestuji, takže by mi odpadla výměna peněz, stejně tak by se zjednodušilo investování. Rozhodnutí to je ale spíš politické. Třeba jako v případě Pobaltských zemí. Ty nemají euro, aby jím bojovaly proti inflaci.

A proč tedy?

Chtějí být co nejvíc připoutáni k Evropě, protože jim to zajišťuje větší bezpečnost před Ruskem. Proto jsou v EU, NATO a mají euro. Není jasné, jestli na euru ekonomicky vydělávají. Mají inflaci kolem dvaceti procent, úrokové sazby kolem nuly. Reálné sazby po odečtení inflace jsou mínus 20%. To extrémně zvýhodňuje dlužníky před věřiteli. Ještě mnohem víc než u nás. Vzhledem k tomu, že mám poměrně vysokou hypotéku na dům, tak mi to vlastně taky vyhovuje. Letos na inflaci reálně hodně vydělám. Plat mi zatím neroste, ale vzhledem k produktivitě práce dlouhodobě bude muset růst. Letos reálná mzda klesla o 15%, v dalších letech by se to mělo vrátit zpátky. Mimochodem, v prognóze ČNB je růst platů na příští rok jen 6%. Podle mě to bude minimálně dvojnásobek, je to hrubé podcenění!

Ale vyšší platy přece zase zvýší inflaci…

To všechno záleží na tom, jak bude pracovat ČNB. Pokud vytvoří podmínky pro výhodné spoření, lidé uspoří větší část výplaty a inflace se zvyšovat nebude.

Zvyšuje se úroková sazba i u hypoték. Spousta lidí to velmi kritizuje, ale před patnácti lety byl podobný úrok, tedy kolem pěti procent.

Přesně tak! A teď je navíc inflace kolem 17%, takže i hypotéka za 6% reálně znamená, že banka platí vám, nikoli vy jí. Znova opakuji, že i když nám teď platy třeba nerostou, v příštích letech musí růst masivně, aby odpovídaly produktivitě práce. Tomu se nevyhneme.

Třicet let jsme bohatli. Jak to bude teď? Na co se máme připravit? Jak se bude mít průměrný Čech za pět let?

Jak se zastaví proces globalizace, zlepšování životní úrovně se minimálně zpomalí, protože běžné věci budou dražší. Není tu zatím bohužel poptávka po tom uzákonit cenovou stabilitu. Na druhou stranu teď jsou mzdy strašně nízko. Budou muset v dalších letech růst. Z toho důvodu si myslím, že za pět let na tom můžeme být i líp. Mzdy budou dohánět strašný pokles z letošního roku. Nejhůř je letos.

Jaká bude podle vás inflace příští rok?

Prognóza ČNB je 9%, což je asi nejlepší možný odhad. Vidíme ale, že odhady inflace na více než 3 měsíce dopředu jsou v posledních letech velmi nespolehlivé.

Co byste poradil Česku? Jsme nejprůmyslovější zemí z EU, což není asi moc výhodné vzhledem k rostoucím cenám energií? Neměli bychom se přeorientovat víc na služby?

To si můžeme říct, ale není to od stolu realizovatelné. Naše průmyslové zaměření vzniklo přirozeně. Kvůli tomu, že jsme blízko Německa, pro které jsme vyráběli. Možná naopak bychom z toho mohli profitovat, protože část výroby se bude přesouvat z Asie v rámci deglobalizace zpátky do Evropy. Můžeme na té průmyslové tradici vydělat.

Může být pro nás krize v něčem dobrá? Skýtá pro nás nějaké nové příležitosti?

Kvůli inflaci se naučíme spíš investovat než spořit. Naučí nás to, že běžné spoření je mrtvé. Zabili jsme si ho sami tím, že inflace je dlouhodobě vyšší než úrokové sazby. Jako ekonom mladým radím, aby si postupně kupovali akcie z celého světa. A v důchodu je postupně prodávali. Mít peníze v šuplíku nebo v bance je velmi prodělečné.

Někdo říká, že to, co nedokázal Marx, tedy sen o socialistické Evropě, se nyní plní. Neustále přibývá přerozdělování, dotací, grantů snad každý občan (včetně zastropované energie) už nějaký příspěvek bere. Není to konec klasického tržního kapitalismu? Není to paradox? Ve spojitosti s Čínou se mluví o kapitalismu a Evropa jako by se stále více přikláněla k socialismu. Nezdá se vám?

Kapitalismus v Číně je daleko drsnější, než byl posledních 150 let v Evropě. Ale teď ho tamní vláda velmi omezuje, alespoň pro velké soukromé firmy. Evropa směřuje doleva už hodně dlouho. I když vyhraje pravicová strana, politika je podobná – míra přerozdělování roste. Je zajímavé, že původní demokracie v Aténách si za stovky let existence nikdy neodhlasovala, že vezmou peníze bohatým a dají je chudým, i když to udělat mohli. Nikoho to nenapadlo. My to děláme běžně. Vždycky je bohatých méně než těch pod průměrem. A ti si to odhlasují. To samo o sobě není problém. Problém je, když přerozdělování odrazuje od inovací, od podnikání, od práce. To pak nakonec škodí hlavně chudším.

Na druhé straně se přesto stále zvyšuje nerovnost mezi lidmi. Úzká skupina hodně bohatne, širší skupina chudne. Nepřijde nějaká velká levicová celoevropská revoluce? Která třeba začala už tendencemi na znárodňování bytů?

Podle ekonomických dat se u nás nerovnost nezvyšuje. Například mzdy dlouhodobě rostou podobně v nízkých i vysokých příjmových skupinách. Navíc znám lidi, co berou desetinásobek mého platu, ale dělají práci, kterou bych dělat nechtěl. Mám jim závidět? Důležitější je rovnost příležitostí, no a i tihle lidé žijí docela podobně jako já, mají děti ve stejné škole. Ani příjmové nůžky se nerozevírají víc, a to ani v Americe, když se díváte na čísla očištěná o daně a transfery. To, že se zvyšuje nerovnost mezi lidmi, je fake news, které vytvořil Piketty. Myslím, že to je naopak. Spousta lidí, pokud opravdu chtějí, mají dnes konečně přístup ke kvalitnímu vzdělání a informacím, takže můžou prorazit mnohem snáze než třeba před dvaceti třiceti lety. Když porovnám kvalitu škol v 90. letech a teď, tak jsou na tom děti mnohem líp bez ohledu na finanční zázemí. Všichni jsme střední třída, pokud si to nepokazíme sami. A kdo měl v životě velkou smůlu ne vlastní vinou, tomu pomozme.

Přesto sledujeme podle vás zánik Evropy v přímém přenosu?

Nemyslím. Evropa toho přežila už hodně. Možná i tato krize nás přiměje k tomu, že trochu přehodnotíme parametry Green Dealu. Třeba se někdo zamyslí nad tím, zda má smysl být tak extrémní v otázce klimatu. Jestli by nebylo lepší se maličko umírnit. Bez té krize bychom možná nikdy nepřišli na to, jak si tím extrémismem, který prostupuje všechny vrstvy společnosti, ubližujeme. Jestli by nebylo lepší vrátit se ke zdravému rozumu a vědeckým výsledkům. Ptát se: „Když je něco hodně drahé, vyplatí se mi to dělat?“ Nepomůžeme třeba ohroženým druhům více tak, že zaplatíme rozšíření národních parků v Africe?.

V čem vlastně tkví ekonomický zázrak Číny? Bude pokračovat? V Číně je tzv. státní kapitalismus. Tržní ekonomika, ale zároveň pod kuratelou státu. Bez ohledu na politiku, není to z čistě ekonomického hlediska lepší systém? Pružnější?

Dovolím si prognózu, že Čína bude růst už jenom velmi pomalu, pokud vůbec

Proč myslíte?

Jednak absolutně nezvládli covid. Zpočátku byla Čína vzor, jak se s ním vyrovnat, teď je to absolutní průšvih. Neumějí se covidu zbavit, kdežto my už s ním žijeme normálně. Oni nemůžou. Kdyby nechali šířit i ty dnešní méně zhoubné mutace, tak pořád nemají síť zdravotní péče, aby byli schopni řešit maličké procento pacientů se závažnými potížemi. Umírali by tam statisíce lidí, protože nejsou promoření a jejich vakcíny jsou mizerné. Tohle bude Činu dlouho držet dole. A pak ji dorazí demografie – teď teprve se plně projevují důsledky politiky jednoho dítěte. Úplně si tím zničili společnost. I když to odvolali, tak si lidi zvykli, že jedno dítě je norma. Mladí lidé nebudou chtít platit obrovské daně, aby ten systém utáhli. Čína bude mít ještě větší problém uživit svoje důchodce než my. Budou tam stamiliony nespokojených lidí, kteří můžou ten systém svrhnout. Co bylo úspěchem Číny, který ale teď končí? To nebyl státní kapitalismus, nýbrž to, že od 80. let umožnili lidem podnikání. Něco podobného udělali v Indii v 90. letech a vidíme, jak Indie roste. Když necháte lidi vydělávat tím, co je naplňuje, společnost ekonomicky i kulturně poroste, protože budou vymýšlet inovace ve všech oblastech života. Kdežto současný čínský prezident naopak šrouby utahuje, od reforem ustupuje, ekonomiku centralizuje a zemi uzavírá, takže inovace dusí. Výhled pro Čínu není vůbec pozitivní!

Jak vůbec ekonomicky fungují sankce? Jaký vliv mají na Rusko a na země EU? Je to závod, který rozhodne to, kdo vydrží déle?

Přesně tak, je to závod, kdo vydrží déle. Ale sankce na Evropu doléhají mnohem méně než na Rusko. Máme tady problém s plynem. To není důsledek sankcí, oni by nám ho stejně hodně omezili, aby mohla růst jeho cena. My s tím můžeme žít – zastropujeme ceny energií. V zimě nezmrzneme, o nejslabší se postaráme. Kdežto Rusko ty sankce postupně uškrtí. A po zimě jim bude ještě hůř. Nebudou mít čím nás vydírat. Nebudou mít ani munici, protože do ní potřebují komponenty, které nejsou schopni sami vyrobit. Rusko postupně umře…

Až tak?

Co je vlastně Rusko? Mongolská říše, která plynule přešla přes Zlatou hordu v Moskvu, jež začínala jako výběrčí daní pro Mongoly, kolaborovala s nimi. Proto spousta slov v ruštině je mongolského původu, například děngi – peníze. I vojenské praktiky jsou podobné těm mongolským – teror vůči civilním obyvatelům. Oni daleko víc připomínají mongolskou říši než původní Kyjevskou Rus, která byla napadena Mongoly ve 13. století. Moskva potažmo Rusko je přímým pokračovatelem mongolské říše, jen s porcí korupce navíc. A teď sledujeme to, že mongolská říše konečně zanikne. Kaliningrad neboli Východní Prusko se vrátí Německu nebo ho dostane Ukrajina, Karélii dostane Finsko. Republiky jako Tatarstán budou samostatné. Kurilské ostrovy dostanou zpátky Japonci, východní Sibiř dostanou Číňani. Rusko, tedy novodobá mongolská říše, se rozpadá v přímém přenosu. Vemte si, že na Ukrajině proti sobě často bojují lidé, kteří doma mluví rusky. Řada mých přátel v USA to pořád vnímá jako občanskou válku v Rusku.

Nebude pro svět ještě horší zpráva, když se Rusko rozdrobí? Nebude to další hrozba pro Evropu? Třeba proto, že nevíme, do jakých rukou se dostanou jaderné zbraně?

Lepší by bylo, kdyby se Rusko civilizovalo, jak jsme všichni doufali. Rozpad Ruska nám přinese jen problémy, my bychom radši, kdybychom se o Rusko nemuseli starat a dostávali řádně ropu a plyn. Ale oni se tou cestou vydali sami. Atomovky jsou jedinou hrozbou, která Rusům zbyla. V jejich ubohosti je už může těšit jen pomyšlení na to, jak ublížit ostatním. Kdybych měl souseda, který by mi každodenně vyhrožoval, že mi podpálí dům, radši ho budu konfrontovat rovnou, než abych žil napořád v nejistotě a strachu. Proto si myslím, že by bylo lepší, aby země NATO vyhlásily Rusku válku. Abychom ten problém vyřešili teď, jednou pro vždy. Když ho nevyřešíme, pořád budou těmi jadernými zbraněmi chrastit, budou nás vydírat. Ale oni blafují, záleží jim na jejich pohodlí. Budou zabíjet děti v zahraničí jen potud, co oni sami jsou v bezpečí. Naštěstí nemáte jen jednoho člověka, co o tom rozhoduje. Všichni, kdo musí zmáčknout to tlačítko, by museli vědomě páchat sebevraždu. Putin sice už asi nereaguje racionálně, ale ti ostatní by se ho v takovém případě rychle zbavili. Ruské vedení je ve finále zbabělé. Kdybychom je porazili vojensky, tak by se ten režim zhroutil. Myslím, že to tak dopadne, že nakonec ukrajinské tanky dojedou do Moskvy.

Až do Moskvy?

A jak můžete jinak tu válku skončit? Jedině totální vojenskou porážkou jedné strany. Ruskému vedení už nikdo na světě nevěří, žádné dohody s nimi uzavírat nemá smysl. Mírová dohoda, aby hned zítra zase začali ostřelovat nemocnice? Ukrajinské tanky dojedou do Moskvy, ale ruské civilní obyvatelstvo bude v bezpečí. My nejsme Mongolové.

V protiváze proti Západu a Americe vzniká nové mocné ekonomické spojenectví BRICS (Čína, Rusko, Indie, Brazílie, JAR), do něhož se navíc chystá vstoupit i Egypt, Turecko (člen NATO) a Saúdská Arábie (ropná velmoc a dosud spojenec USA). Nastává v ekonomice přerozdělení moci?

Nemyslím si to. Je normální, že máte země, které rostou, jako například Indie, a země, které stagnují, jako například Čína. A co výrazně klesají, jako třeba Rusko. Západ se pořád drží. Oni kopírují nás, ne my je. Dokonce si myslím, že Čína nikdy nepředstihne ve velikosti ekonomiky Ameriku. Ještě před pár lety se přitom jen čekalo, kdy to bude. Teď je možné, že se to nikdy nestane. Podobně jako v roce 1989 se to říkalo o Japonsku, ani ono nepředstihlo USA. Japonsko se úplně zastavilo – zase kvůli demografii. V Japonsku se nežije špatně, HDP na obyvatele se nesnižuje, ale rychle klesá počet produktivních lidí. Čínu čeká totéž, ale rychleji. Kdežto USA je přes všechny problémy pořád atraktivní země, kam proudí statisíce imigrantů. Proto pořád poroste. A my porosteme rychleji, pořád máme co dohánět.

Vnímáte Čínu jako větší hrozbu pro Evropu a USA než Rusko?

Ne, protože Čína je daleko racionálnější. Zatím. V Číně ale moc taky stále víc uzurpuje jeden člověk, takže hrozí, že bude v budoucnu víc nestabilní a méně předvídatelná. Ale pořád bude čitelnější než Rusko. Třeba do invaze na Tchajwan podle mě Čína nikdy nepůjde. Vidí, jaké obrovské problémy má Rusko na Ukrajině. Čeho by tím dosáhli? Kvůli sankcím celého světa by to pro ně znamenalo obrovské ztráty. Za co? Pár bodů popularity pro prezidenta?

Ale nevypustilo Rusko toho džina z lahve? Nenajde následovníky, kteří mají dobyvatelské choutky? Třeba Turecko?

Vypustili, ale rovnou jim ukázali, jak velkým průšvihem to může skončit. Nejenomže se ta jejich speciální operace Rusku nevyplatí, pro ně to znamená totální katastrofu. Kdybychom vloni na Západě plánovali, jak Rusko zničit, nic tak účinného bychom nevymysleli.