Proč se stěhovat právě do Litomyšle?
Redakční text založený na rozhovoru; v Lilii vyšel podepsaný značkou „-mv-“, tedy odpovědným redaktorem Michele Vojáčkem (podle tiráže vydání). Přepsáno ze str. 11 vydání 2018/6.
Jaký je život v Litomyšli ve srovnání se zbytkem republiky? A proč se k nám vlastně lidé stěhují? To jsou otázky, na které by bylo zajímavé znát odpověď i v souvislosti s článkem na straně 2 o příbytku obyvatel. Proto jsme oslovili Tomáše Havránka, docenta ekonomie na Univerzitě Karlově a poradce bankovní rady ČNB, jenž se k nám nedávno s manželkou a čtyřmi dětmi přistěhoval z Prahy, a požádali jej o „postřehy odjinud“.
„My v Litomyšli si občas neuvědomujeme, že žijeme v jednom z nejpříjemnějších míst v Evropě, možná i na světě. A to nejen po stránce estetické, ale i ekonomické. Samozřejmě platy máme nižší než v Praze, ale tam jsou mnohem dražší veškeré služby,“ začíná srovnání životních podmínek a dodává: „Litomyšl zároveň patří mezi pět měst v ČR s nejnižším podílem lidí v exekuci a města s vůbec nejnižší nezaměstnaností a zločinností v celé Evropě.“
Na nově příchozí pak také pozitivně působí drobné rozdíly, které s sebou život na malém městě nese. Například to, že v Litomyšli je menší míra anonymity oproti velkým městům. „V Litomyšli si nejsme navzájem cizí. Musíme se k sobě chovat slušně, protože se často potkáváme. Líbí se nám třeba, že nás často pozdraví i lidi, které neznáme, a usmějí se na nás,“ vypočítává Tomáš Havránek další pozitiva bydlení v Litomyšli. Noví obyvatelé si také všímají, že je zde čistěji a město na rozdíl od Prahy není zdevastované vandaly ani tolik pokryté psími exkrementy. Stejně tak kvitují, že místní řemeslníci si díky menší anonymitě nemohou dovolit špatnou reklamu, takže zpravidla pracují kvalitněji než v Praze, a je vidět, že je práce baví.
Život v Litomyšli s sebou ale samozřejmě nese i některá negativa. Někomu se nelíbí lavičky v zámecké zahradě, jinému parkování na náměstí, dalšímu postup ohledně výstavby dálnice. „Co nás mrzí, je zrušení porodnice a dětského oddělení nemocnice. Ale stejně věříme, že jednou se oboje do Litomyšle vrátí. Možná v soukromé podobě, ale to neznamená, že to bude pro lidi drahé. Třeba skvělá soukromá oční klinika pro děti ukazuje, že to jde. Náš starší syn má poměrně komplikovanou oční vadu a teprve v Litomyšli se mu dostalo pořádné péče,“ říká na závěr Tomáš Havránek.
A co se na životě v Litomyšli (ne)líbí vám? Napsat nám to můžete na některou z adres uvedených v tiráži.
Poprvé vyšlo v Lilii, měsíčníku města Litomyšle červen 2018. Původní vydání. Text byl přepsán z tištěného vydání.