Jak úrokové sazby ovlivňují inflaci? Ekonomové nevědí

Kdyby národní banka nezvyšovala sazby, byla by dnes inflace až 25 procent. Alespoň to tvrdí bývalý guvernér Jiří Rusnok. Kdyby banka nezvyšovala sazby, byla by inflace nižší než aktuálních 16 procent. To zase tvrdí Jan Švejnar, mezinárodně nejznámější český ekonom. Dva elitní odborníci se neshodnou na tom, jestli zvyšování úroků inflaci snižuje, nebo zvyšuje – natož na síle a zpoždění takového opatření.

Těžko můžeme šmahem odsoudit tvrzení bývalého guvernéra národní banky na jedné straně a zakladatele institutu CERGE-EI na straně druhé. Ale oba pravdu mít nemohou. Aby toho nebylo málo, existuje třetí názorový proud, reprezentovaný třeba současným guvernérem Alešem Michlem: úroky na současnou inflaci skoro žádný vliv nemají, vývoj inflace má v rukou vláda. Co na tato rozporuplná tvrzení říká ekonomický výzkum?

Zaprvé, je opravdu možné, že zvýšení sazeb krátkodobě zvyšuje inflaci. Zjišťuje to zhruba polovina vědeckých studií na toto téma. Je tedy kuriózní, že někteří představitelé národní banky takové tvrzení zesměšňovali. Sám si ale také nemyslím, že vyšší sazby v Česku vedou k vyšší inflaci. Podniky mohou vyšší úrokové náklady přenášet do cen, ale tento efekt je přebit silnější korunou, ke které vyšší úroky přispívají.

Zadruhé, vliv sazeb není jistý ani v delším období, byť tady už velká většina výzkumu ukazuje, že vyšší sazby inflaci tlumí. Jednou z výjimek je neofisheriánský přístup, ve kterém očekávané zvýšení sazeb vede k vyšší očekávané inflaci. Toto je literatura, na kterou se zřejmě odkazuje Jan Švejnar. A tvrzení Aleše Michla jsou nejvíce konzistentní s fiskální teorií cenové hladiny reprezentovanou Johnem Cochranem.

Zatřetí, i pokud se nakonec shodneme na znaménku, není vůbec jasné, jak silně a s jakým zpožděním úroky na inflaci působí. Průměrný odhad ze 67 studií říká, že zvýšení sazeb o 0,25 procentního bodu sníží ceny o 0,225 procenta za 29 měsíců. Výsledky se ale hodně liší, není to trojčlenka a není možné spolehnout se na jeden matematický model, byť sofistikovaný jako v případě ČNB.

Je namístě přiznat, že my ekonomové toho stále víme méně, než kolik by centrální bankéři potřebovali. Nevíme, jak působí jejich základní nástroj. Co je horší, neshodneme se ani na tom, o co se mají snažit. Přes 220 studií v průměru ukazuje, že nejzdravější inflace je žádná inflace. Přesto se centrální banky ze zvyku snaží o dvouprocentní inflaci, aniž by to uměly vysvětlit – podívejte se, co na tohle klíčové téma (ne)říká webová stránka naší národní banky.

Ekonomiku neumíme modelovat trojčlenkou úroky – kurz – inflace. To je na jednu stranu frustrující. Na druhou to ale ukazuje, že v ekonomii je pořád spousta místa pro užitečný výzkum. A ten by nové vedení národní banky mělo po letech útlumu podpořit a posílit.