Kontext: ČNB selhává a šlape na plyn. Ať rozprodá devizové rezervy

Miloš Zeman (ze záznamu): Chtěl bych dosavadním členům bankovní rady poděkovat za jejich práci a novým členům popřát, aby v jejich nelehké práci měli v zájmu všech občanů, zatížených inflací, plný úspěch a taky trochu toho štěstí.

Marek Zavřel: Prezident Zeman rozhodl. Jmenoval tři nové radní České národní banky. Jsou jimi ekonomky Eva Zamrazilová, Karina Kubelková a ekonom a současný ředitel sekce finanční stability České národní banky Jan Frait. Funkci přebírají v době, kdy pádivě narůstá inflace.

Odhad z dnešního dne určuje míru meziroční inflace na 16%. Jak se s tím Česká národní banka v čele s nastupujícím guvernérem Michlem popasuje?

[Přeskočeno: znělka a upoutávka na pořad.]

Marek Zavřel: Od mikrofonu vás zdraví, Marek Zavřel. Mým dnešním hostem je ekonom Tomáš Havránek z Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy. Dobrý den.

Tomáš Havránek: Dobrý den, pane Zavřele, děkuji moc za pozvání.

Marek Zavřel: Bankovní rada má sedm členů, z nichž jedním je guvernér. Takzvaná holubičí opozice proti zvyšování úrokových sazeb byl budoucí guvernér Aleš Michl a člen rady Oldřich Dědek. Můžeme odhadnout, jak se rozloží ty síly pro a proti zvyšování úrokových sazeb po tom nástupu třech nových členů rady?

Tomáš Havránek: Situace je poměrně jasná, alespoň s ohledem na vývoj úrokových sazeb. Každopádně si myslím, že nové složení bankovní rady je velmi dobré a že to bylo pozitivní překvapení v tom smyslu, že opravdu nelze pochybovat o reputaci…

[Přeskočeno: pasáž, kde se prolíná archivní záznam s mluveným slovem.]

Tomáš Havránek: Navíc jsou tam dvě ženy, což není důležité jen z hlediska nějaké genderové, řekněme, spravedlnosti. To u centrální banky není klíčová věc. Dlouhodobě ale bylo žen v bankovní radě opravdu mnohem méně, než by odpovídalo podílu kvalitních ekonomek v české odborné společnosti. Je to tedy takový návrat skoro k normálu. Klidně by tam mohly být i tři. Hlavně jsou ale opravdu velmi kvalifikované.

Už samotná přítomnost žen dokáže diskuzi pánů velmi kultivovat. Když tam dámy nejsou, často nejdete daleko pro ostřejší slovo. Je to opravdu kultivující prvek po odborné i po osobní, lidské stránce. Ale k vaší otázce: mám dojem, že se k tomu všichni dlouhodobě vyjadřují, možná s výjimkou pana profesora Fraita, který se k tomu jako zaměstnanec ČNB vyjadřovat nemohl.

Paní Zamrazilová i paní Kubelková jsou spíše proti dalšímu zvyšování sazeb. Spolu s hlasy Aleše Michla a Oldřicha Dědka to znamená, že zvyšování sazeb nepochybně skončí na konci června. Tehdy dojde k jednomu poslednímu velkému zvýšení, o kterém ještě rozhodne současná, takzvaná stará bankovní rada. Potom už si ale lze asi těžko představit nějaké další zvyšování.

Marek Zavřel: A máme předpokládat, že se nebudou zvyšovat, anebo že se budou zvyšovat mírně ty úrokové sazby?

Tomáš Havránek: Úrokové sazby se teď na konci června rozhodně zvýší. A potom? Potom se zvyšovat nebudou. Minimálně během léta a podzimu si nějaké zvýšení lze těžko představit, vzhledem k výrokům všech těchto čtyř členů, kteří budou mít nově většinu.

A asi i pan profesor Frait, který sice byl teď ve finanční stabilitě, řekněme, jestřábem, ale ve svém prvním období v bankovní radě byl spíše holubicí, tedy spíše pro nižší sazby. Čekám tedy teď razantní zvýšení někam k sedmi procentům a potom možná i několik let stability základní reposazby na sedmi procentech.

Marek Zavřel: Předpokládáte těch sedm procentních bodů, takže to bude o jedna celá dvacet pět. To je trošku vychýlení od těch klasických 0,75 bodů, jak jsme viděli při těch zvýšeních v poslední době. Pojišťují si tak do zásoby pan guvernér Rusnok a stávající bankovní rada?

Tomáš Havránek: Ano, čekal bych, že model, který používají, jim bude ukazovat ještě mnohem razantnější zvýšení úrokových sazeb jako nutné vzhledem k tomu, jak velmi rychle inflace roste. Standardní poučka centrálních bank říká, že když inflace vzroste o jeden procentní bod, zvýšíte sazby rychleji, tedy o více než jeden procentní bod. Dnes nám inflace vzrostla: dnešní údaj za květen je tuším 16 procent, oproti dubnu je to o víc než jeden procentní bod. Když to tedy vezmu čistě modelově a velice jednoduše, a ten model je samozřejmě komplikovanější, čekal bych, že požadovaná reakce bude mnohem, mnohem silnější než tři čtvrtiny procentního bodu.

Aparát to pak samozřejmě, řekněme, moderuje, aby nárůsty nebyly šílené, protože si to ekonomika už z mnoha důvodů nemůže moc dovolit. Ale opravdu, jak správně říkáte, čekám, že to bude takový rozlučkový dáreček staré bankovní rady, konkrétně pana guvernéra Rusnoka, a předzásobení se zvyšováním sazeb na několik měsíců, možná i let. Proto čekám, že to bude na sedmičku. Ale jestli to bude 6,5, nebo 6,75, rozdíl bude pro inflaci, upřímně řečeno, naprosto minimální.

Rozdíl to samozřejmě udělá pro lidi, kteří mají hypotéku.

Marek Zavřel: Vraťme se trochu zpátky a podívejme se na povahu té inflace, té 16procentní inflace, kterou tady teď máme. Covidové restrikce, ceny energií, válka na Ukrajině a přetrhané dodavatelské řetězce. Může to být tedy i zadlužení státu za covidu? Zkrátka, co je ta hlavní příčina?

Tomáš Havránek: Všechno, co zmiňujete, na inflaci rozhodně vliv má. Ale fundamentální příčina, proč se inflační spirála roztočila, není ani tak covid nebo válka. Covid a válka jsou samozřejmě důležitý kontext, ve kterém inflace teď zuří a hoří. Primárním důvodem je ale, jak jste malinko naťukl, hlavně fiskální politika, řekněme takové vrtulníkové peníze vlády, a nejenom naší vlády, ale vlád obecně.

Během epidemie vlády dávaly lidem a firmám peníze, aniž by firmy a lidé výměnou za ně dělali něco produktivního. Když pak pandemie skončila, lidé samozřejmě chtěli nakupovat, a tím pádem ceny rostly. Ale možná, ba určitě ještě větším problémem a důvodem inflace je naprosté selhání centrálních bank, které tohle vůbec nečekaly. Vůbec nečekaly, co se stane, když zavřete lidi doma, nasypete jim peníze a pak je najednou pustíte ven.

Samozřejmě budou chtít nakupovat a budou mít tolik peněz, že spousta peněz bude honit malé množství zboží a ceny porostou. Tohle centrální banky absolutně podcenily. U nás trochu méně, řekl bych, ale ve Spojených státech a v Evropě to byla chyba, jaká se stává jednou za sto let.

Marek Zavřel: Já jsem tedy laik, ale nějak mi nedává smysl, že tohle nemohli předpovědět. Jak se to stalo?

Tomáš Havránek: Je to zajímavé, ale několik lidí tohle opravdu čekalo. Například John Cochrane ve Spojených státech předtím dlouho varoval, už od začátku roku 2021. Ale centrální banky se, když inflace vypukla, tvářily, že je to přechodná věc. Naše centrální banka zareagovala ve srovnání s ostatními poměrně brzy, ale pořád to bylo velmi pozdě.

Marek Zavřel: Česká národní banka začala zvyšovat ty úrokové sazby přímo před rokem.

Tomáš Havránek: Přesně tak. Ale když vám inflace roste, sazby mají, jak jsem říkal, růst rychleji, než roste inflace, abyste ji mohli kontrolovat. To je základní poučka, Taylorův princip v ekonomii. Když zvyšujete sazby polovičním nebo třetinovým tempem oproti růstu inflace, pak de facto, zkusím to říct netechnicky, pořád snižujete úrokové sazby očištěné o inflaci. Ty vám nerostou, ale klesají. Dnes tedy máme úrokové sazby plus 5 a 3 čtvrtě procenta, inflace je 16 procent, takže reálné úrokové sazby, tedy po odečtení inflace, jsou minus 10.

Peníze jsou tedy v reálném vyjádření, na kterém doopravdy záleží, pořád rekordně levné. Podle veškeré standardní ekonomické teorie je proto i politika naší centrální banky, ČNB, o které se nám zdá, že hodně zvyšuje sazby, extrémně uvolněná. Nejenže nebrzdí, ona jde z kopce a má nohu až na podlaze na plynu. To je standardní ekonomická logika.

Problém je, že dnes nemůže sazby zvýšit na 20 procent, jak by asi bylo z hlediska tlumení inflace potřeba. Způsobila by totiž strašlivou recesi, protože řada firem by samozřejmě měla problémy splácet své úvěry, stejně jako řada domácností a možná i náš stát.

Pak je otázka, jestli tohle za snížení inflace stojí. Bankovní rada evidentně vyhodnotila, že ne, a proto to nedělá. Volí ale takovou prostřední cestu, která mnoho nevyřeší, protože reálně máte pořád velmi levné peníze.

Zároveň moc nepomůžete lidem, kteří spoří, protože ti na svých úsporách reálně ztrácejí opravdu těch 10 procentních bodů. A naštvete lidi, kteří mají hypotéku: inflace je sice vysoká, ale jim plat zřejmě o těch 16% neroste, jako asi roste zaměstnancům Národní banky. Ta má automatickou indexaci, automatickou kompenzaci mezd o inflaci, což je v centrálních bankách naprosto nevídané.

Marek Zavřel: To mi zní skoro jako střet zájmů.

Tomáš Havránek: Rozhodně je to střet zájmů v tom smyslu, že když máte jako hlavní ústavní úkol, aby inflace nebyla, odměňování by přece mělo být opačné.

Když je inflace vyšší, máte menší plat. Když máte za vyšší inflace vyšší plat, je to, jako byste dávali policistům větší odměny za větší zločinnost. Nedává to žádný smysl. Je to manažerské selhání současné bankovní rady, které bylo jedním z důvodů, proč bohužel dva členové dostali takzvaně padáka a další ho pravděpodobně dostane někdy v zimě. Takže z tohoto pohledu se tomu nelze úplně divit.

Aleš Michl (ze záznamu): Problém je, jak jste ji zmínil, že je to inflace nákladová z větší části. Je to inflace dovezená hlavně přes větší a dražší ceny energií. Jak jsme se přesvědčili, tak zvyšování úrokových sazeb příliš tuto inflaci nesnižuje.

Marek Zavřel: K povaze té inflace právě nastupující guvernér ČNB Aleš Michl tvrdí, že se jedná o inflaci dovezenou. Je to tak?

Tomáš Havránek: Inflace je rozhodně zčásti, řekněme z poloviny nebo ze dvou třetin, dovezená v tom smyslu, že když rostou ceny elektřiny na burze v Evropě, projeví se to u nás. Když rostou ceny ropy, projeví se to na našich čerpacích stanicích.

Marek Zavřel: To, že se dováží inflace, to je asi součástí toho vždy. Ale není to převládající charakteristika té inflace, kterou máme dnes. Správně?

Tomáš Havránek: Není, a to proto, že naše inflace je pořád vyšší než ve většině ostatních vyspělých zemí. Hlavní dopad války tady ještě nevidíme, ten se teprve projeví. Inflace byla dvouciferná i před válkou.

Na to bychom neměli zapomínat. Myslím, že i sám nový guvernér tvrdí, že minimálně třetina inflace je domácího původu, a třetina z šestnácti je víc než pět procentních bodů. A i kdyby inflace byla jen pět procent, tedy jen ta domácí složka, pořád je to strašné selhání centrální banky. I v této logice to tedy není v pořádku. Není to něco, s čím by centrální banka nemohla nic dělat.

Tady se ukazuje, že naprosto selhal základní režim měnové politiky, tedy cílování inflace. Ten měl zajistit, že když přijde nějaký krátkodobý šok, inflace se další rok znovu sníží směrem ke dvěma procentům, protože inflačnímu cíli věříme. Dnes už ale bohužel centrálním bankám nikdo nevěří, nebo mnohem méně než dřív, protože se ukazuje, že samotné projevy a tvrzení, že všechno bude v pořádku, na inflaci nestačí.

Ten oheň se sám neuhasí, je potřeba s ním bojovat, i když to třeba bude poměrně hodně bolet. To je ten základní problém. Vidíme, že centrální banka nepoužívá všechny nástroje, které má. Nepoužívá zejména možnost posílit korunu.

To není nic nestandardního, není to nic radikálního. Bylo by to jen obrácení intervencí, které byly dříve proti koruně, v řádu desítek miliard eur. Teď by byly naopak pro korunu. Umazali bychom tehdejší devizové intervence proti koruně.

Výsledkem by bylo posílení koruny, které by pomohlo snížit inflaci mechanicky: najednou máme levnější benzín z dovozu a v přepočtu na koruny levnější elektřinu. Psychologicky by to ale bylo také daleko lepší než zvyšování úrokových sazeb, protože je to něco pozitivního. Hned to vidíte na své peněžence, máte levnější nákup. A zvýší to vaši důvěru v to, že když máte silnou korunu, nemůže být dlouhodobě vysoká inflace.

To je evidentní věc. Opravdu byste tedy víc věřili tomu, že inflace znovu klesne, ideálně někam k nule.

Marek Zavřel: A pokud tedy má Česká národní banka tedy nástroj buď to zvyšování úrokových sazeb anebo manipulacemi s devizovými rezervami, tedy s rezervami v dolarech, eurech a dalších menších měnách, proč to nedělá? Proč nevyužívá ty devizové rezervy k posilnění koruny?

Tomáš Havránek: Ptám se na to opakovaně, mluvím s desítkami lidí z ČNB a většina z nich sama říká, že by to byla rozumná věc. A nikdo mi nedokázal říct, proč to tak není, proč se už minimálně v září, kdy bylo všem jisté, že inflace je mimo kontrolu, nezačala prodávat třeba miliarda eur měsíčně. To by pomohlo korunu rychle posílit, protože to má na inflaci daleko rychlejší dopad než nějaké změny úrokových sazeb.

Dnes bychom nemuseli mít dvoucifernou inflaci, o tom jsem přesvědčen. Není to úplně jisté, ale je dost možné, že bychom dnes měli inflaci třeba 8%. A potom by i bankovní rada mohla přežít ve starém složení. Nemuseli bychom vidět výpovědi, které takhle rozdává pan prezident.

To, že je inflace takhle vysoká, je totiž nepochybně důsledek selhání centrální banky. Ale odpověď je, že nevím. Netuším, proč ten nástroj nepoužívá, když by jí to pomohlo v plnění jejího jediného ústavního cíle.

Marek Zavřel: Někdo by ale mohl namítnout, že využití devizových rezerv je pomalejší nebo že se neprojeví tolik jako zvyšování nebo manipulace s těmi úrokovými sazbami. Vy říkáte, že rozprodeje těch devizových rezerv rychlejší dopad na tu míru té inflace.

Tomáš Havránek: Ano, to říkám, protože když posílíte korunu, zlevní vám téměř ze dne na den věci jako třeba benzín. To v inflaci vidíte okamžitě, v řádu dnů, týdnů, maximálně nejbližších měsíců. Když zvýšíte úrokové sazby, přijde podle vědecké literatury maximální efekt za dva a půl roku.

Za dva a půl roku absolutně nevíme, jaká bude situace, jestli bude potřeba zpřísňovat měnovou politiku a snižovat inflaci, nebo naopak, řekněme, tlumit nějakou recesi spojenou s deflací. Sazby jsou samozřejmě standardní nástroj, ale působí velmi pomalu. A když v takovéhle krizi máte jiný nástroj, který z definice působí rychleji, je navíc psychologicky pozitivní i populární a všichni budou rozumět tomu, co děláte a proč, nevidím důvod k němu nesáhnout. Opravdu tomu nerozumím a nikdo mi to nevysvětlil.

Marek Zavřel: Jak by podle vás ten poměr té manipulace s úrokovými sazbami a manipulace s devizovými rezervami by měla vypadat? Měla by převládat vlastně ten odprodej těch devizových rezerv, podle vás?

Tomáš Havránek: To je dobrá otázka.

Každopádně vám pomůže mít úrokové sazby na nějaké vyšší úrovni, protože koruna je pak atraktivnější pro zahraniční finanční instituce: ukládání peněz v korunách vydělává víc. Nicméně v situaci tak velké krize, kdy potřebujete inflaci snížit rychle, je potřeba dát větší důraz na kurzovou složku, tedy prodávat víc eur. ČNB to dělá, prodává eura. Moc o tom nemluví, z nějakého důvodu tomu neříká intervence, ale jsou to stovky milionů eur měsíčně. Měla by prodávat miliardy, tedy zhruba desetinásobně víc, i když za poslední měsíc toho prodala hodně, pravděpodobně díky těm intervencím po jmenování Aleše Michla guvernérem.

Marek Zavřel: Měl bych zmínit, že jste byl několik měsíců poradcem Aleše Michla, když byl řadovým členem bankovní rady. Za měsíc, když bude guvernérem, chce guvernér Michl nějakým způsobem krýt zadlužování státu Andrejem Babišem z dob jeho premiérství? Je tam podle vás ten střet zájmu? Protože Aleš Michl dlouho spolupracoval s Andrejem Babišem na jeho předvolební kampani.

Je tam riziko střetu zájmu u pana guvernéra budoucího?

Tomáš Havránek: Řekl bych, že je tam určitá naděje. Aleš Michl je opravdu člověk, který se nebojí střetu. To sice není všemi vrstvami odborné společnosti přijímáno úplně dobře a v řadě věcí s tím taky úplně nesouhlasím. Ale má naději minimálně na to, že opravdu změní k lepšímu některé věci, které by se jinak změnit nedaly. Dobrým příkladem je správa devizových rezerv, které dnes vydělávají velmi málo.

Úplně zbytečně. Jsou to peníze, které máme v eurech a v dolarech a které leží v hotovosti nebo v dluhopisech, jež nevydělávají skoro nic. A přitom by se daly investovat po vzoru Singapuru nebo Švýcarska mnohem, mnohem výnosněji, do akcií. Myslím si, že tohle Aleš Michl pravděpodobně doručí.

Marek Zavřel: Předpokládáte, že to je právě součást toho plánu, když Aleš Michl říká, že nebude zvyšovat ty úrokové sazby, tak tohle je ta druhá část, kterou neříká?

Tomáš Havránek: Snad i explicitně tvrdí, že by opravdu chtěl investovat devizové rezervy. Věřím tedy, že tam žádná dohoda není. Podle mě, i kdyby tam nějaká dohoda byla, Aleš teď nemá žádný důvod ji plnit. Je na vrcholu své kariéry, je guvernér a bude dělat to, o čem si myslí, že je správné, aby ho historie hodnotila dobře.

Vím, že mu na tom záleží.

Aleš Michl (ze záznamu): Je pro mě ctí pracovat pro republiku, podobně jako většinu života pracovali i moji rodiče.

Tomáš Havránek: Když jsme spolu tehdy kontrolovali protokoly z jednání bankovní rady, vždycky dbal na každé slovo. Vždycky říkal: až to bude jednou číst moje vnučka, ať je to v pořádku. Působí často zbrkle, řekněme excentricky, ale podle mě mu hodně záleží na tom, jak se zapíše do historie. A nebude se chtít zapsat jako někdo, kdo prodal stabilitu české koruny za nějaký finanční zisk nebo za zvolení Andreje Babiše prezidentem.

Nevěřím tomu. Nevěřím, že taková dohoda existuje. A i kdyby existovala, nevěřím, že by ji Aleš chtěl realizovat a chtěl mít takovýhle zápis v dějinách.

Marek Zavřel: Je nutné říct, že u Jiřího Rusnoka byly podobné obavy při jeho jmenování Milošem Zemanem. Zdá se, že nedlouho po jeho jmenování převládl vlastně zodpovědnost za ten úřad nad nějakými možnými osobními vazbami Jiřího Rusnoka a Miloše Zemana. Myslíte, že tohle se potlačí taky v situaci Aleše Michla?

Tomáš Havránek: Mám dojem, že Aleš Michl je úplně jiná osobnost než Jiří Rusnok. Těžko najdete dva odlišnější ekonomy, než jsou oni dva. Takže bych tu žádnou analogii neviděl. Podle mě byl Jiří Rusnok dobrý guvernér.

Ale je to přesně ten typ člověka, který má rád, řekněme, klid, když se věci nemění. Aleš se nebojí některé věci změnit. Může je změnit k horšímu, ale často i k lepšímu. Takže tady bych žádnou analogii nehledal.

Marek Zavřel: Spíš analogii v té nezávislosti jsem myslel, kterou ten úřad poskytuje.

Tomáš Havránek: To máte pravdu. Jakmile jste guvernérem a máte druhé, tedy poslední období, protože další už mít nemůžete, jakou větší nezávislost můžete mít? Nemáte pak důvod někomu poskytovat nějaké služby. Je to možná nejmocnější post v zemi, co se týče objemu peněz, které máte pod kontrolou.

A máte vůči veřejnosti daleko menší odpovědnost než třeba premiér. Je to tedy naprosto luxusní pozice. Na šest let je guvernérem a potom skončí. Už před sebou nemá nutnost se někomu zalíbit, aby ho někdo znovu jmenoval.

Marek Zavřel: Aleš Michl při jmenování ve svém projevu pronesl toto:

Aleš Michl (ze záznamu): Ke snížení inflace je strašně důležité podpořit vládu ve snižování deficitu veřejných financí, protože menší míra zadlužování znamená i menší míra růstu množství peněz oběhu a to znamená i menší inflace v budoucnu.

Marek Zavřel: Chci se zeptat, do jaké míry má vláda spolupracovat s Českou národní bankou a s jejím guvernérem na potlačení inflace?

Tomáš Havránek: Nějaká možnost spolupráce tam samozřejmě je, v tom smyslu, že by se obě strany měly vzájemně radit a setkávat, ale odpovědnost je naprosto jasná. Stoprocentní odpovědnost za inflaci má podle ústavy Česká národní banka. Aleš Michl tedy má pravdu v tom, co píše, ale poradil bych mu, ať si dá opravdu velký pozor, aby to nevypadalo jako alibismus: že svou práci, za kterou je teď stoprocentně odpovědný, nebo bude od prvního sedmého, ale jako člen bankovní rady už je, svaluje na někoho jiného. Je to podobné, jako kdyby si vláda stěžovala bankovní radě, Národní bance, že jsou vysoké úroky, a tím pádem musí platit hodně na dluhu, a proto má vysoký deficit.

Technicky to samozřejmě může být pravda, ale říkat takové věci je velmi slabé. Ne. Stoprocentní odpovědnost má Národní banka. V ústavě se píše, že pečuje o cenovou stabilitu, což mimochodem není dvouprocentní inflace.

Cenová stabilita podle jakékoli definice znamená stabilitu průměrných cen neboli takzvaného indexu CPI, který počítá Český statistický úřad, tedy ne každoroční inflaci. A je až úsměvné, jaký je to doublespeak. Když člověk čte Orwella, je to něco podobného: máte na starosti stabilitu, ale tu stabilitu si pojímáte tak, že je to růst. To nedává žádný ekonomický ani technický smysl. V ústavě se nepíše, že ČNB pečuje o optimální nebo zdravou inflaci.

Píše se tam cenová stabilita. Nejde to tedy odůvodnit, je to podle mě jasné porušení ústavy, a to i podle řady lidí, se kterými jsem o tom mluvil. Bohužel není způsob, jak ČNB donutit, aby ústavu v tomto ohledu respektovala. Není jasné, kdo by vlastně podával ústavní stížnost a na koho, jestli na guvernéra, nebo na celou bankovní radu. Ale minimálně by se to dalo napsat do zákona o ČNB, podobně jako je to třeba u Bank of England v Anglii, kde inflační cíl cenové stability dává centrální bance vláda, aby to nebylo jako u nás, kde si Národní banka sama řekne, co je její práce, a pak sama hodnotí, jak cíl plní.

Marek Zavřel: A podle vás ta zdravá inflace není dvě procenta, jak udává vlastně cíl České národní banky a všech ostatních vlastně centrálních bank na světě, ale je to nula.

Tomáš Havránek: To neříkám já, ale asi dvě stě studií publikovaných od roku 1990. Těch, které váží náklady a výnosy inflace, je asi třicet. Nemáme čas to rozebírat, je to hodně technické, ale těchto dvě stě studií ukazuje, že průměrný odhad zdravé inflace je opravdu nula, nebo 0,09%, nebo tak nějak. V podstatě je to nula, nějaký mírný růst.

Ale znovu: i kdyby ústavní mandát centrální banky byl starat se o zdravou inflaci, je to nula. Mandát je ale cenová stabilita, tedy stabilita průměrných cen. To je něco jiného.

Znamená to navíc, že když se zmýlíte a inflace je teď 15%, měli byste ji v budoucnu pomaličku vymazat. Ceny by mohly pomaličku klesat, třeba v horizontu deseti let, abyste docílili toho, že peníze budou mít dnes stejnou kupní sílu, stejnou hodnotu jako třeba za 20 let. Že si dáte do banky 100 tisíc a za 20 let, až budete v důchodu, si je vyberete a budete vědět, že si za ně koupíte stejné množství věcí. Já už bych se tomu důchodu skoro blížil. Ty věci budou s technickým pokrokem maličko jiné, ale tohle udělat lze.

Marek Zavřel: A nekoupíte si ne stejné množství věcí, ale víc věcí, pokud bychom počítali s tím, že životní úroveň bude růst.

Tomáš Havránek: Může růst, ale pokud cenový index měří průměrné ceny dobře, znamenala by koruna dnes korunu za 20 let. Její hodnota by se nezmenšovala ani nezvětšovala, byla by stejná. To je cenová stabilita. Takhle to mimochodem bylo celou historii lidstva, s výjimkou posledních 100 let, kdy se cíleně snažíme o nějakou inflaci, a s výjimkou věcí, jako bylo záměrné snižování obsahu stříbra v mincích ve třetím století v Římské říši, nebo náhod, jako byl příliv nového stříbra z Ameriky z dolů v Potosí v 16. století. Jinak ale ceny byly stabilní. Z roku na rok se měnit mohly, ale dlouhodobě nerostly ani neklesaly. Byly pořád stejné, a to je něco, k čemu se můžeme vrátit, protože jednak to po centrální bance chce ústava a jednak by bylo velmi pohodlné, kdybychom nehýbali s hodnotou koruny, podobně jako nehýbáme s délkou metru. Kdybychom metr každý rok zkracovali o 2 cm nebo někdy o 15 cm, byl by to hrozný zmatek. Je to tedy nepohodlná věc, je to neústavní věc a je to věc, která je vzhledem k výzkumu neoptimální.

Marek Zavřel: A proč si to děláme? Proč nám to ti centrální bankéři dělají, to zvyšování o 2% jako dobrý standard?

Tomáš Havránek: Ptali jsme se na to s manželkou kdysi v Lindau na setkání nositelů Nobelovy ceny, kde byly ty nejlepší mozky v ekonomii. A nikdo nám taky neřekl, proč to tak je. Je to nějaká zvyklost, která začala na Novém Zélandu a v Kanadě a tehdy opravdu pomohla. Inflace byla dřív vyšší a inflační cílování ji pomohlo snížit někam ke dvěma procentům. Ale proč to používáme pořád?

To, že ho používáme i potom, co v posledním roce tak, řekněme, spektakulárně selhalo a je vidět, že tahle doktrína absolutně nefunguje a nepomáhá inflaci stabilizovat, to nechápu. Je to zvyklost. Výbuchy inflace pomáhají snižovat dluhy, takže to pomáhá velkým dlužníkům a samozřejmě státu. A dokud to budeme státu, Národní bance a vládě tolerovat, bude to takhle fungovat dál. Proto říkám: dejme do zákona o ČNB, že cenová stabilita znamená stabilitu průměrných cen.

Marek Zavřel: Přesně před rokem, jak už jsme zmínili, přistoupila Česká národní banka ke zvyšování úrokových sazeb. Efekt zvyšování na růst inflace by se měl projevit po 12 až 18 měsících, i když vy jste sám říkal po dvou a půl letech. Kdy podle vás dojde k ustálení anebo rovnou poklesu inflace a návratu do nějakého normálu nebo nového normálu?

Tomáš Havránek: Podívejte, centrální banka vždycky předpovídá, že inflace rychle klesne. Předpovídá to ve svých oficiálních predikcích pořád, a to ne proto, že by tomu úplně věřila, ale proto, že musí dát najevo sebevědomí a musí se snažit očekávání ohledně inflace nějak tlumit. Když tedy v její prognóze vidíme, že za rok bude všechno v pořádku, neznamená to, že by tomu tak bylo, a neznamená to ani, že by si to oni sami mysleli. Každopádně by ale inflace příští rok klesnout měla, minimálně z hlediska technických efektů, jako je odeznění velkého zdražování benzínu a tak dále.

Do konce tohoto roku nečekám nějaké výraznější snížení. Rozhodně to budou pořád dvouciferné hodnoty, pravděpodobně kolem 15% nebo i výš.

Jiří Rusnok (ze záznamu): Už to tady zaznělo, já už jsem skoro emeritní guvernér, já si můžu dovolit zase spekulovat. Podle mě by byla inflace někde mezi 20 a 25% minimálně. Musíme si uvědomit, že především to, co už taky Dana řekla, kurz by byl úplně někde jinde. Kurs by byl 30 korun za euro, ne 25.

Marek Zavřel: A máme se bát i vlastně 25 nebo 30%, protože pokud nebudeme zvyšovat ty úrokové sazby, tak guvernér Rusnok na jednom z diskuzních Fóru České národní banky řekl to, že by to bez toho zvyšování mohlo dosáhnout těch 25, možná 30%.

Tomáš Havránek: To je trochu z pohádky o tom, jak šla ekonomie na vandr. Nevím, odkud si pan guvernér ta čísla vycucal. To je opravdu nesmysl. Je nesmysl říct, že bez zvyšování úroků by dnes inflace byla 25%.

To z žádného modelu vyjít nemůže. Je to něco, co plácnul asi bez velkého přemýšlení. Nemyslím si, že inflace může vyrůst takhle vysoko. Dnes už ale asi nelze vyloučit vůbec nic.

Nová bankovní rada sice nebude zvyšovat sazby, ale vidíme, že už to moc nefunguje. Nefunguje to také proto, že si firmy dnes často berou úvěry v eurech, protože mohou, a eurové úroky jsou mnohem, mnohem nižší než korunové. Zvyšování českých úroků tak už má na firmy relativně malý dopad. Má dopad na hypotéky, ale samozřejmě pro lidi, kteří zrovna refinancují nebo si berou nové. Efekt je ale mnohem, mnohem menší, než předpovídají všechny modely.

Doufám ale, že dojde k posílení koruny. K opravdu velkému, masivnímu posílení koruny. Jak jsem slyšel, sám pan prezident zmiňoval, že by to bylo vhodné. Vím, že to zmiňovala i paní Zamrazilová, takže doufám, že k tomu na podzim dojde.

Po letní stabilizaci sazeb a uklidnění situace by na podzim mohlo dojít k velkému posílení koruny, které inflaci v příštím roce konečně sníží klidně i na nějaké jednociferné hodnoty. Ale znovu říkám, realita je taková, že během tří let, 2021 až 2023, se nám hodnota koruny sníží asi o třetinu, což je naprosto šílené. Je to v absolutním protikladu s ústavním mandátem cenové stability a je to absolutní selhání naší centrální banky a doktríny inflačního cílování.

Marek Zavřel: Kdy má na tu inflaci reagovat také zvýšení mezd, protože odbory právě teď jsou ve stávkové pohotovosti ohledně státních zaměstnanců, žádají přidání o právě míru inflace na platech učitelů a dalších pracovníků. Kdy se tohle má stát, abychom nedošli k té inflační spirále, které se tak bojí současná vláda?

Tomáš Havránek: To je těžká otázka v tom smyslu, že můj plat samozřejmě taky není svázán s inflací, takže letos reálně vydělávám méně než loni, jako většina z nás. Zase kromě zaměstnanců ČNB, bohužel, nebo pro ně dobře. Oni by si vyšší platy zasloužili, ale ne tímto způsobem.

Marek Zavřel: Pojďme jim to přát.

Tomáš Havránek: Přejme jim to, přesně tak, máte pravdu, jsem občas moc negativní. Každopádně se vůbec nedivím, když dnes někdo jde za šéfem a požaduje zvýšení platu třeba o 20%, protože cokoli jiného znamená, že jeho plat reálně klesá.

Ani odborům se tedy vůbec nedivím, že v téhle situaci chtějí zvýšit platy třeba alespoň o těch 15%. Samozřejmě to ale inflaci znovu přiživí a těžko s tím udělat něco jiného než si stěžovat u Národní banky, která jednak jde příkladem v indexaci mezd a jednak inflaci bohužel z velké části zavinila. Demonstrace tedy měly být na Příkopech před budovou ČNB, a ne před Úřadem vlády.

Marek Zavřel: A to je z dnešního dílu zpravodajského podcastu Kontext vše. Děkuji Tomáši Havránkovi za rozhovor.

Tomáš Havránek: Děkuji, mějte se krásně.

Marek Zavřel: Loučí se s vámi…