Kontext: ČNB selhává a šlape na plyn. Ať rozprodá devizové rezervy

Miloš Zeman (ze záznamu): Chtěl bych dosavadním členům bankovní rady poděkovat za jejich práci a novým členům popřát, aby v jejich nelehké práci měli v zájmu všech občanů, zatížených inflací, plný úspěch a taky trochu toho štěstí.

Marek Zavřel: Prezident Zeman rozhodl. Jmenoval tři nové radní České národní banky. Jsou jimi ekonomky Eva Zamrazilová, Karina Kubelková a ekonom a současný ředitel sekce finanční stability České národní banky Jan Frait. Funkci přebírají v době, kdy pádivě narůstá inflace.

Odhad z dnešního dne určuje míru meziroční inflace na 16%. Jak se s tím Česká národní banka v čele s nastupujícím guvernérem Michlem popasuje?

[Přeskočeno: znělka a upoutávka na pořad.]

Marek Zavřel: Od mikrofonu vás zdraví, Marek Zavřel. Mým dnešním hostem je ekonom Tomáš Havránek z Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy. Dobrý den.

Tomáš Havránek: Dobrý den, pane Zavřeli, děkuji moc za pozvání.

Marek Zavřel: Bankovní rada má sedm členů, z nichž jedním je guvernér. Takzvaná holubičí opozice proti zvyšování úrokových sazeb byl budoucí guvernér Aleš Michl a člen rady Oldřich Dědek. Můžeme odhadnout, jak se rozloží ty síly pro a proti zvyšování úrokových sazeb po tom nástupu třech nových členů rady?

Tomáš Havránek: Tak ta situace je poměrně jasná, aspoň s ohledem na vývoj úrokových sazeb. Každopádně to s nové složení bankovní rady si myslím, že je velmi dobré, že to bylo pozitivní překvapení v tom smyslu, že opravdu nelze pochybovat o reputaci

[Přeskočeno: pasáž, kde se prolíná archivní záznam s mluveným slovem.]

Tomáš Havránek: Navíc tam jsou dvě ženy, což sice z hlediska, není důležité jenom z hlediska nějaké genderové, řekněme, spravedlnosti. To u centrální banky není klíčová věc, ale dlouhodobě těch žen opravdu bylo v bankovní radě mnohem méně, než by odpovídalo nějakému poměru kvalitních ekonomek v české odborné společnosti. Takže tohle je takový návrat skoro k normálu. Klidně by tam mohly být i tři. Ale hlavně opravdu jsou velmi kvalifikované.

A i ta samotná přítomnost žen dokáže velmi kultivovat diskuzi pánů. Protože když tam ty slečny nejsou nebo dámy, tak často nejdete daleko k nějakému ostřejšímu slovu. A tohle opravdu je kultivující prvek jak po odborné, tak i po té osobní lidské stránce. Ale k té vaší otázce, já mám dojem, že všichni z nich se dlouhodobě vyjadří, možná teda svým koupaná profesora Fraita, který se k tomu vyjadřovat nemohl, jako zaměstnanec ČNB.

Tak paní Zamrazilová i paní Kubelková jsou spíše proti dalšímu zvyšování sazeb. No a tohle dohromady už hlasem Aleše Michla a olde dětka vlastně znamená, že to zvyšování sazeb nepochybně skončí na konci června, kdy dojde k jednomu poslednímu velkému zvýšení, danej ještě tou současnou takzvanou starou bankovní radou, ale potom už těžko si lze asi představit nějaké další zvyšování.

Marek Zavřel: A máme předpokládat, že se nebudou zvyšovat, anebo že se budou zvyšovat mírně ty úrokové sazby?

Tomáš Havránek: Ty úrokové sazby se rozhodně zvýší teď na konci června, jak je ještě. A potom? Potom se zvyšovat nebudou. Minimálně během léta a podzimu si je těžko představit nějaké zvýšení vzhledem k tomu vlastně k výrokům všech těchto čtyř členů, kteří budou mít nově většinu.

A asi pan profesorov Wright, který sice byl, řekněme, jestřábem teď ve finanční stabilitě, ale ve svém prvním období byl spíše v bankovní radě byl spíše holubice, čili byl spíše pro ty nižší sazby. Čili já čekám teď razantní zvýšení někam k sedmi procentním bodům a potom několik let možná i stabilitu této základní reposazby na sedmi procentních bodech.

Marek Zavřel: Předpokládáte těch sedm procentních bodů, takže to bude o jedna celá dvacet pět. To je trošku vychýlení od těch klasických 0,75 bodů, jak jsme viděli při těch zvýšeních v poslední době. Pojišťují si tak do zásoby pan guvernér Rusnok a stávající bankovní rada?

Tomáš Havránek: Ano, já bych čekal, že ten model, který oni používají, jim bude ukazovat ještě mnohem razantnější zvýšení úrokových sazeb. Takže je nutné vzhledem k tomu, jak strašně rychle ta inflace roste. Standardní poučka je u centrálních bank, že když inflace vzroste o jeden procentní bod, tak vy zvýšíte sazeby rychleji, čili více než o jeden procentní bod. Dnes nám vzrostla inflace, te dnešní údaje tuším 16 procentních bodů za květen, oproti dubnu je to víc než o jeden procentní bod víc, takže bych čekal zase, že čistě modelově, když to vezmu velice jednoduše, ten model samozřejmě komplikovanější, tak ta vyžadovaná reakce bude mnohem, mnohem silnější než tři čtvrtiny procentního bodu.

Samozřejmě pak ten aparát to nějak, řekněme, moderuje, aby to nebylo, ty nárůsty nebyly šílené, protože to už ta ekonomika nemůže moc dovolit z mnoha důvodů. Ale opravdu, jak to říkáte vy správně, já čekám, že to bude takový rozlučkový dáreček té staré bankovní rady a konkrétně pana guvernéra Rusnoka. A předzásobení se zvyšováním sazeb na několik měsíců, možná i let. Takže proto čekám, že to bude na sedmičku, ale jestli to bude 6,5 nebo 6,75, je upřímně řečeno, rozdíl bude naprosto minimální pro inflaci.

Samozřejmě rozdíl to udělá pro lidi, co mají hypotéku.

Marek Zavřel: té 16-procentní inflace, kterou tady teď máme. Covidové restrikce, ceny energií, válka na Ukrajině a přetrhané dodavatelské řetězce. Může to být tedy i zadlužení státu za covidu? Zkrátka, co je ta hlavní příčina?

Tomáš Havránek: Všechno, co zmiňujete, tak na inflaci rozhodně vliv má. Ale ta fundamentální příčina, proč se ta spirála roztočila, inflace, to není ani tak covid nebo válka. Opravdu to je, samozřejmě covid a válka je ten důležitý kontext, ve kterém ta inflace teď zuří a hoří. Ale ten primární důvod, jak jste malinko naťukl, tak je hlavně fiskální politika, řekněme takové vrtulníkové peníze vlády, a nejenom naší vlády, ale vůbecně vlád.

Během toho té epidemie, kdy jsme dávali, nebo vlády dávaly lidem a firmám peníze, aniž by ty firmy a lidi dělali něco produktivního, výměnou za ty peníze. Samozřejmě potom, když ta pandemie skončila, tak chtěli lidi nakupovat a tím pádem ceny rostly. Ale možná ještě větším, nebo určitě ještě větším problémem a důvodem té inflace je naprosté selhání centrálních bank, které tohle vůbec nečekaly. Vůbec nečekaly, co se stane, když vy zavřete lidi doma, nasypete jim peníze a pak je najednou pustíte ven.

No samozřejmě budou chtít nakupovat, budou mít tolik peněz, že spousta peněz bude honit malé množství zboží a ceny porostou. Oni tohle absolutně podcenili. U nás trochu méně, řekl bych, ale ve Spojených státech v Evropě to byla chyba, která se děje jednou za sto let.

Marek Zavřel: Já jsem tedy laik, ale nějak mi nedává smysl, že tohle nemohli předpovědět.

Tomáš Havránek: Je to zajímavé, ale opravdu tohle čekalo to několik lidí, například John Cochrane ve Spojených státech předtím dlouho varoval, už od začátku roku 2021. Ale ty centrální banky, když ta inflace vypukla, tak se tvářely, že to je přechodná věc. Naše centrální banka zareagovala poměrně brzo, relativně vůči těm ostatním, ale pořád to bylo strašně pozdě

Marek Zavřel: Česká národní banka začala zvyšovat ty úrokové sazby přímo před rokem.

Tomáš Havránek: zase jak jsem říkal, sazby mají růst rychleji, než roste inflace, abyste mohli tu inflaci, to je základní poučka Taylorův princip v ekonomii, abyste inflaci mohli kontrolovat. Když zvyšujete sazby polovičním tempem, nebo třetinovým, než roste inflace, tak vy de facto pořád, teď to zkusím říct netechnicky, ale vy snižujete ty úrokové sazby očištěné o inflaci. Ty vám nerostou, ale klesají. Čili dneska máme úrokové sazby plus 5 a 3 čtvrtě procenta, inflace je 16 procent, čili ty reálné úrokové sazby, čili po odečtení inflace, jsou minus 10.

To znamená, že pořád peníze jsou rekordně levné v tom reálném vyjádření, na kterém doopravdy záleží. A takže podle veškeré standardní ekonomické teorie i ta politika naší centrální banky ČNB, která se nám zdá, jako že hodně zvyšuje sazby, tak je extrémně uvolněná. Tak nejenom, že nebrzdí, ona jde z kopce a má nohu až na podlaze na plynu. To je ta standardní ekonomická logika.

Problém je, že ona dneska nemůže ty sazby zvýšit na 20 procent, jak by asi bylo potřeba z hlediska tlumení inflace. A ten důvod je, že by způsobila strašlivou recesi. Protože samozřejmě řada firem by měla problémy splácet svoje úvěry. Řada domácností, možná i náš stát.

A je potom otázka, jestli tohle stojí za to snížení inflace. Evidentně si ta bankovní rada vyhodnotila, že ne. Proto to nedělá. Ale volí takový prostřední způsob, prostřední cestu, která vlastně nevyřeší mnoho, protože pořád máte velmi levné peníze, reálně.

Zároveň vy moc nepomůžete lidem, co spoří, protože oni opravdu mají, reálně ztrácí 10 těch procent, procentních bodů na svých úsporách. A naštvete lidi, co mají hypotéku, kteří třeba, sice je inflace velká, ale jim zřejmě na ten plat neroste o těch 16%, jak asi roste zaměstnancům Národní banky, která má tu automatickou indexaci, automatickou kompenzaci mezd o inflaci, což je naprosto nevídané v centrálních bankách. To mi zní skoro jako střet zájmů. Je to rozhodně střet zájmů v tom, že když máte jako hlavní ústavní úkol, aby inflace nebyla, tak přece by to odměňování mělo být opačné.

Když je inflace větší, tak máte menší plat. Tohle, když máte větší plat za větší inflace, tak je to, jako byste dávali policajtům větší odměny za větší zločinnost. Nedává to žádný, je to prostě tohle manažerské selhání té současné bankovní rady, které bylo jedním z důvodů, proč vlastně bohužel dva členové dostali takzvaně padáka a pravděpodobně další dostane někdy v zimě. Takže z tohohle pohledu

Aleš Michl (ze záznamu): jak byste ji zmínil, že je to inflace nákladová z větší části. Je to inflace dovezená hlavně přes větší a dražší ceny energií. Jak jsme se přesvědčili, tak zvyšování úrokových sazeb příliš tuto inflaci nesnižuje.

Marek Zavřel: K povaze té inflace právě nastupující guvernér ČNB Aleš Michl tvrdí, že se jedná o inflaci dovezenou.

Tomáš Havránek: Ta inflace rozhodně je dovezená v tom smyslu z části, řekněme z poloviny nebo z vůd třetin, že když nám rostou ceny elektřiny na burze v Evropě, tak to se prostě projeví u nás. Když rostou ceny ropy, to se projeví v našich čerpacích stanicích.

Marek Zavřel: to asi jsou částí toho vždy. Ale není to převládající charakteristika té inflace, které máme dnes.

Tomáš Havránek: No, není z toho důvodu, že ta naše inflace je pořád vyšší než ve většině všech ostatních vyspělých zemích. My tady ještě nevidíme ten hlavní dopad války. Ten se ještě drlej projeví. Ta inflace byla dvouciferná i před válkou.

Na to bychom neměli zapomínat. Myslím, že i sám guvernér, ten nový guvernér tvrdí, že minimálně třetina inflace je domácího původu, což znamená, třetina z šestnácti je víc než pět procentních bodů. A i kdyby byla inflace jenom pět procentních bodů, čili jen ta domácí složka, tak pořád to je strašné selhání té centrální banky. Čili i v téhle logice to prostě není v pořádku, není to něco, s čím by ta centrální banka nemohla nic dělat.

Tady se ukazuje, že naprosto selhal ten základní režim měnové politiky, čili cílování inflace. Protože v tom režimu ten měl zajistit, že když přijde nějaký krátkodobý šok, tak tím, že věříme tomu inflačnímu cíli, tak další rok se znovu sníží inflace směrem těch dvou procentům. No, dneska už ale bohužel nikdo nevěří těm centrálním bankám nebo mnohem méně než dřív. Protože se ukazuje, že samotné projevy a tvrzení, že všechno bude v pořádku, prostě na tu inflaci nestačí.

Ten oheň se sám neuhasí, potřeba s ním bojovat, i když to třeba bude bolet poměrně hodně. Takže to je ten základní problém. My tady vidíme, že ta centrální banka nepoužívá všechny nástroje, které má. Nepoužívá zejména možnost posílit korunu.

Což není nic nestandardního, není to nic radikálního. Bylo by to jenom vlastně obrácení těch intervencí, které byly dříve proti koruně v řádu desítek miliard eur. Tak tady by byly naopak pro korunu. My bychom vlastně umazali ty tehdejší devizové intervence proti koruně.

A výsledkem by bylo posílení koruny, které by pomohlo inflaci snížit jak mechanicky, že máme najednou levnější z dovozu benzín, v přepočtu na koruny máme levnější elektřinu. Ale také by to bylo psychologicky daleko lepší než zvyšování úrokových sazeb, protože to je něco, co je pozitivní. Vy to vidíte hned na své peněžence, že máte levnější nákup. A je to něco, co zvýší vaši důvěru v to, že když máte silnou korunu, tak dlouhodobě nemůže být vysoká inflace.

To je prostě evidentní věc. Takže byste opravdu věřili víc tomu, že ta inflace znovu klesne někam, někam k nule ideálně.

Marek Zavřel: A pokud tedy má Česká národní banka tedy nástroj buď to zvyšování úrokových sazeb anebo manipulacemi s devizovými rezervami, tedy s rezervami v dolarech, eurech a dalších menších měnách, proč to nedělá? Proč nevyužívá ty devizové rezervy k posilnění koruny?

Tomáš Havránek: Já se na to ptám opakovaně, mluvím s desítkami lidí z ČNB, kteří většina z nich sama říká, že by to byla rozumná věc. A nikdo mi nedokázal vlastně říct, proč to tak není. Proč už minimálně v září, kdy bylo všem jisté, že ta inflace je mimo kontrolu, se nezačalo měsíčně prodávat třeba miliarda eur. To by pomohlo rychle korunu posílit a rychle, protože to má daleko rychlejší dopad než nějaké změny úrokových sazeb na inflaci.

A my bychom dneska nemuseli mít dvoucifernou inflaci, já jsem o tom přesvědčen. Není to úplně jisté, ale je to dost možné, že bychom dneska měli inflaci třeba 8%. A potom by i ta bankovní rada vlastně mohla přežít v tom starém složení. Nemuseli bychom vidět ty výpovědi, které vlastně pan prezident takhle rozdává.

Protože to je důsledek toho selhání centrální banky. Nepochybně, že ta inflace je takhle veliká. Ale odpověď je, že nevím. Já netuším, proč ten nástroj nepoužívá, když by jim to pomohlo v plnění jejich jediného ústavního cíle.

Marek Zavřel: Někdo by ale mohl namítnout, že využití devizových rezerv je pomalejší nebo že se neprojeví tolik jako zvyšování nebo manipulace s těmi úrokovými sazbami. Vy říkáte, že rozprodeje těch devizových rezerv rychlejší dopad na tu míru té inflace.

Tomáš Havránek: Ano, to říkám, protože když posílíte korunu, tak vám téměř ze dne na den se zlevní věci jako třeba benzín. To v té inflaci vidíte okamžitě. Ten řád je dny, týdny, maximálně blízké měsíce. Když zvýšíte úrokové sazby, tak podle vědecké literatury ten maximální efekt přijde za dva a půl roku.

Za dva a půl roku my absolutně nevíme, jaká bude situace, jestli bude potřeba nějaké zpřísňování, té měnové politiky, snižování inflace, nebo naopak, řekněme, tlumení, nějaké recese, která bude spojená s deflací. Takže samozřejmě to je standardní nástroj, ty sazby, ale působí hrozně pomalu. A v takovéhle krizi, když máte nástroj jiný, který působí rychleji, z definice, který je navíc psychologicky pozitivní, i populární, všichni budou rozumět tomu, co děláte a proč, tak já nevidím důvod, proč k tomu nesáhnout. Opravdu nerozumím tomu a nikdo mi to nevysvětlil.

Marek Zavřel: Jak by podle vás ten poměr té manipulace s úrokovými sazbami a manipulace s devizovými rezervami by měla vypadat? Měla by převládat vlastně ten odprodej těch devizových rezerv, podle vás?

Tomáš Havránek: To je dobrá otázka.

Každopádně vám pomůže mít úrokové sazby na nějaké vyšší úrovni, kvůli tomu, že potom je koruna atraktivnější pro zahraniční finanční instituce, ukládání té koruny, ukládání peněz v korunách potom vydělává víc. Nicméně zase v situaci, kdy je tak velká krize, kdy potřebujete tu inflaci snížit rychle, tak je potřeba dát větší důraz na tu kurzovou složku, čili prodávat víc eur. Ono to ČNB dělá, ČNB prodává eura, moc o tom nemluví, neříká tomu intervence z nějakého důvodu, ale jsou to stovky milionů eur měsíčně. Měla by prodávat miliardy, čili desetinásobně víc zhruba, i když za ten poslední měsíc toho prodala hodně, pravděpodobně díky těm intervencím po jmenování Aleše Michla guvernérem.

Marek Zavřel: že jste byl několik měsíců poradcem Aleše Michla, když byl řadovým členem bankovní rady za měsíc, když bude guvernérem. Chce guvernér Michl nějakým způsobem krýt zadlužování státu Andrejem Babišem z dob jeho premiérství? Je tam podle vás ten střet zájmu? Protože Aleš Michl dlouho spolupracoval s Andrejem Babišem na jeho předvolební kampani.

Je tam riziko střetu zájmu u pana guvernéra budoucího?

Tomáš Havránek: já bych řekl, že tam je určitá naděj na to, že Aleš Michl tím, jak je opravdu člověk, který se nebojí střetu, tak to sice není přijímáno úplně dobře všemi vrstvami odborné společnosti. A v řadě věcí s tím taky úplně nesouhlasím. Ale on má naději minimálně na to, že opravdu některé věci změní k lepšímu, které by se jinak změnit nedaly. A ten dobrý příklad je správa devizových rezerv, které dnes vydělávají velmi málo.

Úplně zbytečně. To jsou peníze, které máme v eurech, v dolarech a leží vlastně v hotovosti nebo v dluhopise, které nevydělávají skoro nic. a dali by se investovat po vzoru Singapuru, po vzoru Švýcarska, mnohem, mnohem výnosněji do akcií. A tohle si myslím, že Aleš Michl doručí pravděpodobně.

Marek Zavřel: že to je právě součást toho plánu, když Aleš Michl říká, že nebude zvyšovat ty úrokové sazby, tak tohle je ta druhá část, kterou neříká?

Tomáš Havránek: On to snad i jako tvrdí explicitně, že opravdu by chtěl investovat v devizové rezervy. Čili já věřím tomu, že tam není žádná dohoda. Podle mě Aleš, i kdyby tam nějaká dohoda byla, tak teď Aleš nemá žádný důvod, aby ji plnil. On je na vrcholu své kariéry, je guvernér a on bude dělat to, co o čem si myslí, že je správné, aby ho ta historie hodnotila nějak dobře.

Já vím, že mu na tom záleží.

Aleš Michl (ze záznamu): pracovat pro republiku, podobně jako většinu života pracovali i moji rodiče.

Tomáš Havránek: tehdy protokoly z jednání bankovní rady, tak on vždycky dbal na každém slovu. Vždycky říkal, až to bude číst moje vnúčka jednou, aby to bylo v pořádku. Čili on působí často zbrkle, řekněme excentricky, ale podle mě mu hodně záleží na tom, jak se zapíše do historie. A on se nebude chtít zapsat jako někdo, kdo prodal stabilitu české koruny za nějaký finanční zisk nebo za zvolení Andreje Babiše prezidentem.

Já tomu nevěřím. Nevěřím, že taková dohoda je. I kdyby byla, nevěřím, že by Aleš ji chtěl realizovat a chtěl by mít takovýhle zápis v dějinách.

Marek Zavřel: že u Jiřího Rusnoka byly podobné obavy při jeho jmenování Milošem Zemanem. Zdá se, že nedlouho po jeho jmenování převládl vlastně zodpovědnost za ten úřad nad nějakými možnými osobními vazbami Jiřího Rusnoka a Miloše Zemana. Myslíte, že tohle se potlačí taky v situaci Aleše Michla?

Tomáš Havránek: Já mám dojem, že Aleš Michl je úplně jiná osobnost než Jiří Rusnok. Těžko najdete dva víc odlišné odlišné ekonomy, než jsou oni dva. Takže já bych tady žádnou analogii neviděl. Podle mě Jiří Rusnok byl dobrý guvernér.

Ale on je přesně ten člověk, který má rád, řekněme, klid, když se věci nemění. Aleš se nebojí toho, že některé věci změní. On může změnit věci k horšímu, ale často i k lepšímu. Čili tady bych žádnou analogii nehledal.

Marek Zavřel: jsem myslel. kterou ten úřad poskytuje.

Tomáš Havránek: Jakmile jste guvernérem a máte druhé období, řekněme to poslední období, další už nemůžete mít. No tak jakou větší nezávislost můžete mít? Tam nemáte důvod někomu poskytovat nějaké služby. Máte nejvyšší, je to vlastně možná nejmocnější post v zemi, co se týče objemu peněz, které máte pod kontrolou.

A máte daleko menší odpovědnost, než má třeba premiér vůči veřejnosti. Takže to je pozice, která je naprosto luxusní. Na šest let je guvernérem a potom skončí. Čili on nemá už před sebou, nemá nutnost někomu zalíbit, aby ho někdo znovu jmenoval.

Marek Zavřel: Aleš Michl při jmenování ve svém projevu

Aleš Michl (ze záznamu): Ke snížení inflace je strašně důležité podpořit vládu ve snižování deficitu veřejných financí, protože menší míra zadlužování znamená i menší míra růstu množství peněz oběhu a to znamená i menší inflace v budoucnu.

Marek Zavřel: do jaké míry má vláda spolupracovat s Českou národní bankou a s jejím guvernérem

Tomáš Havránek: ta možnost spolupráce tam samozřejmě nějaká je v tom smyslu, že by se měla vzájemně radit a setkávat se, ale ta odpovědnost je naprosto jasná. Stoprocentní odpovědnost za inflaci podle ústavy má Česká národní banka. Čili Aleš Michl má pravdu v tom, co píše, ale já bych bych mu poradil dát si opravdu velký pozor na to, aby to nevypadalo jako, že je to alibismus, že svoji práci, za kterou je stoprocentně teď odpovědný, nebo bude od prvního sedmí, ale už je jako člen bankovní rady, aby ji svaloval na někoho jiného. To je podobné, jako by vláda si stěžovala bankovní radě, národní bance, že jsou vysoké úroky a tím pádem ona musí platit hodně na dluhu a tím pádem má vysoký deficit.

To samozřejmě může být technicky pravda, ale tohle je velmi slabé říkat takovéhle věci. Ne. Stoprocentní odpovědnost má Národní banka. V ústavě se píše, že pečuje o cenovou stabilitu, což mimochodem není dvouprocentní inflace.

Cenová stabilita podle jakékoliv definice znamená stabilitu průměrných cen neboli takzvaného toho indexu CPI, který počítá Český statistický úřad, čili ne každoroční inflace. A je jako až úsměvné, jak si to, jak to je takový doublespeak, když člověk říkáte Orwella, tak to je něco podobného, že vlastně máte nástrovalosti stabilitu, ale té stabilitě říkáte, tu stabilitu si pojímáte jako, že to je růst vlastně. To nedává žádný ekonomický ani technický. V té ústavě se nepíše ČNB pečuje o optimální nebo zdravou inflaci.

Tam se píše cenová stabilita. Takže to prostě nejde odůvodnit tyto jasné podle mě porušení ústavy, bohužel není způsob, jak donutit tu ČNB, aby tu ústavu v tomto ohledu respektovala. Není jasné, kdo by podával ústavní stížnost vlastně na koho, jestli na guvernéra nebo na celou bankovní radu, ale minimálně vyšlo napsat do zákona o ČNB, podobně jako to je třeba v Bank of England, v Anglii, kde ten ústavní, ten cíl ústavní nebo inflační cíl cenové stability dává vláda centrální bance. Aby to nebylo jako u nás, že vlastně ta Národní banka si sama řekne, co je její práce a pak sama hodnotí, jak vlastně ten cíl plní.

Marek Zavřel: A podle vás ta zdravá inflace není dvě procenta, jak udává vlastně cíl České národní banky a všech ostatních vlastně centrálních bank na světě, ale je to nula.

Tomáš Havránek: ale to říká asi dvě stě studií publikovaných od roku 1990, které váží náklady a výnosy inflace, těch je asi třicet, jo? Na to nemáme často rozebírat, je to hodně technické, ale těhle dvě stě studií nám ukazují, že průměrný odhad té zdravé inflace je opravdu nula nebo 0,09% nebo tak nějak. Vlastně je to nula. Nějaký mírný růst.

Ale znova, tohle není ten, takže i kdyby mandát centrální banky ústavní byl starat se o zdravou inflaci, tak je to nula. Ale ten mandát je cenová stabilita. To znamená stabilita průměrných cen. To je něco jiného, jo?

To znamená ještě, že vlastně vy, když se zmýlíte, když inflace je teď 15%, tak byste ji v budoucnu měli pomaličku vymazat, že by pomaličku ty ceny mohly klesat, třeba v horizontu deseti let, abyste docílili toho, že peníze dneska budou mít stejnou kupní sílu, stejnou hodnotu, jako třeba za 20 let, že vy si dáte 100 tisíc do banky a za 20 let v důchodu, až budete v důmovi ne, teda ale já už skoro se tomu důchodu bych se blížil, tak ty peníze si vyberu a budu vědět, že si za ně koupím stejné množství věcí. Ty věci budou maličko jiné, jak je technický pokrok, ale tohle lze udělat.

Marek Zavřel: A nekoupíte si ne stejné množství věcí, ale víc věcí, pokud bychom počítali s tím, že životní úroveň bude růst.

Tomáš Havránek: může růst, ale pokud ten cenový index měří průměrné ceny dobře, tak prostě koruna dneska by potom znamenala koruna za 20 let. Ta její hodnota by se nezmenšovala ani nezvětšovala, ale byla by stejná. To je ta cenová stabilita. Takhle to bylo mimochodem celou historii lidstva s výjimkou takových věcí, jako je posledních 100 let, kdy vlastně se snažíme cíleně o nějakou inflaci a s výjimkou takových věcí, jako bylo záměrné snižování obsahu stříbra v mincích, jako ve třetím století v Římské říši nebo náhoda, jako příliv nového stříbra z Ameriky v 16.

století z těch dolů v Potosí. Ale jinak vlastně ceny byly stabilní, oni se z roku na rok mohli měnit, ale dlouhodobě nerostly nebo neklesaly. Byly prostě pořád ciny a to je něco, k čemu se můžeme vrátit, protože jednak to ta ústava po nás chce po té centrální bance a jednak je to hrozně pohodlná věc, kdybychom nehýbali s hodnotou koruny, podobně jako nehýbáme s délkou metru, kdybychom zkracovali metr každý rok o 2 cm nebo někdy o 15 cm, tak by to byl hrozný zmatek, čili je to nepohodlná věc, je to neústavní věc, je to věc, která je vzhledem výzkumu neoptimální

Marek Zavřel: A proč si to děláme? Proč nám to ti centrální bankéři dělají, to zvyšování o 2% jako dobrý standard?

Tomáš Havránek: My jsme se na to ptali s manželkou kdysi na setkání v Lindau, na setkání na stranu bylo vyceny a tam byly ty nejlepší mozky v ekonomii a vlastně začala na Novém Zélandu a v Kanadě a tehdy fakt pomohla. Ta inflace byla dřív vyšší. To inflační cílování pomohlo snížit tak dvou procentům. Ale proč to používáme pořád?

I potom, když to teď tak vlastně řekněme spektakulárně selhalo v těch posledních dvou v posledním roce, kde je vidět, že ta doktrína absolutně nefunguje, nepomáhá tu inflaci stabilizovat, tak to já nechápu. Je to prostě zvyklost. Ty výbuchy inflace pomáhají snižovat dluhy, čili pomáhá to velkým dlužníkům, pomáhá to státu samozřejmě a dokud to budeme tolerovat té, řekněme tomu státu, té národní bance, té vládě, tak to bude fungovat takhle dál. Proto říkám, dejme do zákona, o ČNB, že cenová stabilita znamená stabilitu průměrných cen

Marek Zavřel: jak už jsme zmínili, přistoupila Česká národní banka ke zvyšování úrokových sazeb. Efekt zvyšování na růst inflace by se měl projevit po 12 až 18 měsících, i když vy jste sám říkal po dvou a půl letech. Kdy podle vás dojde k ustálení anebo rovnou poklesu inflace a návratu do nějakého normálu nebo nového normálu?

Tomáš Havránek: Tak podívejte, centrální banka vždycky předpovídá, že ta inflace rychle klesne. Ona to předpovídá pořád v těch svých oficiálních predikcích a to ne proto, že by tomu úplně věřila, ale to prostě proto, že ona musí dát najevo sebevědomí a musí se snažit nějak ty očekávání ohledně inflace tlumit. Čili, když tam vidíme na jí prognóze, že vlastně za rok bude všechno v pořádku, tak to neznamená, že by tomu tak bylo nebo neznamená to ani, že by se oni mysleli, kdy tomu tak bude. Ale každopádně minimálně z hlediska těch nějakých technických efektů, že odezní to velké zdražování benzínu a tak dále, tak příští rok by ta inflace klesnout měla.

Do konce tohohle roku nečekám nějaké výraznější snížení pod. Rozhodně to budou pořád dvouciferné hodnoty. Pravděpodobně to budou pořád hodnoty kolem 15% nebo i výš.

Jiří Rusnok (ze záznamu): Já už jsem skoro emeritní, volit se spekulovat. Podle mě by byla inflace někde mezi 25 a 25% minimálně. Musíme si uvímat, že především to, co už taky Dana řekla, kurz by byl úplně někde jinde. Kurs by byl 30 korun za euro, ne 25.

Marek Zavřel: A máme se bát i vlastně 25 nebo 30%, protože pokud nebudeme zvyšovat ty úrokové sazby, tak guvernér Rusnok na jednom z diskuzních Fóru České národní banky řekl to, že by to bez toho zvyšování mohlo dosáhnout těch 25, možná 30%.

Tomáš Havránek: jak šla ekonomie na vandr. To nevím, odkud si ta čísla pan guvernér vycucal. To opravdu je to nesmysl. Je nesmysl říct, že bez zvyšování úroků byla inflace dneska 25%.

to prostě z žádného modelu nemůže vyjít. Je to nějakou věc, kterou prostě plácnul bez asi velkého přemýšlení. Já si nemyslím, že ta inflace takhle vysoko může vyrůst nebo takhle. Dneska asi už nelze vyloučit vůbec nic.

Ale já hlavně doufám, že ta nová bankovní rada dobře, nebudou zvyšovat sazby, ale my vidíme, že už to moc nefunguje. Ono taky to nefunguje z toho důvodu, že firmy si dneska často berou úvěry v eurech, protože můžou a ty eurové úroky jsou mnohem, mnohem menší než ty korunové, čili nějaké zvyšování českých úroků už má malý dopad na firmy relativně. Máte dopad na hypotéky, ale pro ty lidi, co se zrovna refinancují nebo co se berou nové samozřejmě. Ale ten efekt je mnohem, mnohem menší než předpovídají všechny zhradní modely.

Ale doufám, že dojde k posílení koruny. Opravdu velkému masivnímu posílení koruny. Jak jsem slyšel pana prezidenta, on sám vlastně to zmiňoval, že by to bylo vhodné. Takže já doufám, vím, že i paní Zamrazilová to zmiňovala, takže doufám, že k tomu dojde na podzim.

po té stabilizaci sazeb z léta a uklidnění situace by na podzim mohlo dojít k velkému posílení koruny, které tu inflaci konečně sníží klidně i na nějaké jednociferné hodnoty v příštím roce. Ale znova říkám, ta realita je taková, že během tří let, 2021 a 2023, se nám sníží hodnota koruny asi o třetinu, což je naprosto šílená věc. Je to v absolutním protikladu s ústavním mandátem cenové stability a je to absolutní selhání naší centrální banky a té doktríny inflačního cílování.

Marek Zavřel: Kdy má na tu inflaci reagovat také zvýšení mezd, protože odbory právě teď jsou ve stávkové pohotovosti ohledně státních zaměstnanců, žádají přidání o právě míru inflace na platech učitelů a dalších pracovníků. Kdy se tohle má stát, abychom nedošli k té inflační spirále, které se tak bojí současná vláda?

Tomáš Havránek: No, to je těžká otázka v tom, že samozřejmě já sám, můj plat taky není svázán na inflaci, čili taky reálně vydělávám letos méně než vloni. Jako většina z nás zase kromě zaměstnanců ČNB, bohužel, nebo dobře pro ně, ale oni by si ty vyšší platy zasloužili, ale ne tímto způsobem.

Marek Zavřel: Pojďme jim to přát.

Tomáš Havránek: Přejme jim to přesně, máte pravdu, já jsem občas moc negativní, takže každopádně já se vůbec nedivím, když dneska někdo jde za šéfem a prostě vyžaduje to zvýšení platu o 20% třeba, protože cokoliv jiného znamená, že reálně ten jeho plat klesá.

Takže já se ani odborům vlastně vůbec nedivím, že v téhle situaci chtějí ty platy zvýšit, aby dostali třeba alespoň o těch 15%, ale samozřejmě tohleto inflaci znova přiživí a těžko s tím udělat něco jiného než stěžovat si u té Národní banky, která tu inflaci, jednak, která dává příklad v té indexaci mezd a jednak tu inflaci bohužel zavinila ona v velké části. Takže ty demonstrace měly být před na Příkopech, před budovou ČNB a ne před úřadem vlády.

Marek Zavřel: zpravodajského podcastu Kontext vše. Děkuji Tomáši Havránkovi za rozhovor. Děkuji, mějte se krásně. cz lomeno podcasty.

Loučí se s vámi