Ideální inflace je nulová. ČNB může v budoucnu nakupovat bitcoin do rezerv

Moderátor: Co vy a bitcoin, jak jste na tom jenom jinak takhle? Najdeme na to téma teda samozřejmě.

Tomáš Havránek: Já jsem spíš jako like, já jsem hrozně skeptický.

Moderátor: Výborně, to je super, to je skvělý, to jsem hrozně rád, že pokecáme možná.

Tomáš Havránek: Já jsem se tomu bránil a myslel jsem si, že to prostě spadne na nulu, ale přesvědčilo mě těch posledních x let, kde se to opravdu šíří mezi těma finančníma lidma. Že to nespadne na nulu, že to tady prostě bude dlouhodobě, ale sám jsem si ještě bitcoin nekoupil. Furt nic teda. Ale s většinami kamarádů samozřejmě bitcoin má.

Jo jo. Tak aspoň kdyby všichni byli přesvědčení, tak nepotřebujete dělat ty pořady, ne? Vlastně, moc. To je pravda.

Neděláte pro lidi, který...

Moderátor: Mě to prostě baví, pro mě je to tak hrozně chytlo, úplně, že jsem k tomu přišel jak slepej k houslím asi jako většina a tak nějak se propadáte furt tou králečí norou a objevujete nové věci, ať už od těch peněz přes ekonomii k filozofii, k psychologii, k sociologii, těch oborů. Je tam v tom bitcoinu strašně moc teorie her a můžete se o tom bavit více méně jakoby do nekonečna, takže i vlastně v rámci tady podcastu se snažím ty hosty trošičku jakoby točit, ať už je to vlastně takhle v rámci té ekonomie, nebo jsem beru, měl jsem tady Saru Polak, což je antropoložka, archeoložka, řešili jsme peníze z pohledu teda jakoby té antropologie z minulosti a tak dále.

Tomáš Havránek: A jak jsi se k jí dostal?

Moderátor: Sara, já jsem ji narazil vlastně tady v Polis, ta tady měla nějaký projekt a já jsem ji sledoval už dlouho, to je taková skvělá, velmi sympatická mladá žena a to spojení archeologie, antropologie a ještě je to odbornice na umělou inteligenci, tak o to zakopnete a už jako...

Já si myslím, no, to nevím, jestli úplně, teď se tomu vyrovnám tady dneska. To nevím, každopádně Sara je můj nejlepší teda rozhovor, ten má nejvíc klidnutí, no, to je jako hezká holka a ještě chytrá, takže to je... To tady dneska nevyrovnáme, ani nemůžeme být naše ambice. Super, super, super kombo.

Tak jo, tak asi můžeme pomalu začít a vítám vás u nového dílu CryptoPlep s mým dnešním hostem i ekonom a bývalý poradce viceguverné, radši nebyl Tomáš Havránek. Tomáš, já tě vítám, ahoj.

Tomáš Havránek: Ahoj Honzo.

Moderátor: Začneme asi mou hlavní otázkou, co pro tebe znamenají peníze?

Tomáš Havránek: Peníze, peníze pro mě je takové jednak je, máme tady definici peněz, jak s tou učíme na ekonomii jedna, což má ti tři náležitosti, s tím asi úplně diváky otravovat nebudeme. Ale peníze jsou pro mě něco, na co se můžu spolehnout, že bude mít podobnou kupní sílu, hodnotu na koupení si zboží i v nějaký rozumný budoucnosti. Takže třeba naše česká měna, pořád to jsou úplně peníze, ale kdyby se měla ta trajektorie těch posledních let protahovat, to znamená, že byste měli inflaci takovou, jaká byla za tři roky, vlastně, že jste ztratili třetinu hodnoty peněz, tak už to potom teda charakter peněz ztrácí, protože se nemůžeš spolehnout na to, že si koupíš za 100 korunu s podobnou hodnotu zboží, že si můžeš spořit nějak rozumně bez obav. Čili pro mě je důležitá stabilita, relativní dlouhodobá stabilita hodnoty toho platidla.

Takže jako by uchovatel hodnoty dá se říct. Uchovatel hodnoty, ano, ano. To je z těch tří technických funkcí peněz taková ta hlavní pro mě.

Moderátor: Ty jsi byl tedy poradcem viceguvernéra v roce, tuším, 2016 až 2018, tak to byl Mojmír Hampl. A ještě v roce 2019, tak si stihnul Aleše Michla. V čem konkrétně spočívala tvoje, ta profese vlastně, nebo ten úkol v rámci toho poradenství?

Tomáš Havránek: Jasně. Tak já jsem začínal v ČNB, když mě bylo 24, jako úplně juniorní analytik v roce 2009. A pak jsem se postupně posouval na další pozice, až teda na toho poradce bankovní rady, jak si řekl. Konkrétně ten poradce viceguvernéra, ten se vlastně snaží o to, aby jeho šéf nebyl zahlcen hromadou informací, kterou dostává ten člen bankovní rady, obzvlášť viceguvernér.

To jsou stovky stran opravdu technických materiálů týdně. Takže ty to nějak probíráš jako poradce a snažíš se mu pomoct vybrat z toho ty hlavní body, který si on potom může přečíst a rozhodnout se na základě toho. A zároveň děláš výzkum a sleduješ výzkum, co se děje v zahraničí, aby si byl schopen mu nějak rozumně kredibilně poradit, když potom to rozhodnutí dělá. Takže a konkrétně na Mojmíra Hampla vzpomínám velice rád, protože to je člověk, který tu práci opravdu bral nejenom vážně, ale opravdu s takým státnickým zaujetím, že řešil každou drobnost, kterou ten radní řešit má, i když z mýho pohledu to často byla opravdu nepatrná záležitost oproti těm bilionům v devizových rezervách.

Ale líbilo se mi ten profesionální takový postivý přístup, který Mojmír měl a má stále.

Moderátor: Co vlastně, Mojmír má hodně povedenou přednášku o penězích i o kryptoměnách a tuším, že přednášel minulý rok na konferenci u Urzy peníze včera dnes a zítra, tak jsme se tam s ním i bavili, s jedním mým známým, zdravíme, Štěpána z ekonomie jednoduše. A bavili jsme se o tom Bitcoinu a bylo to hodně zajímavý, byť on je taky takový spíš jako skeptický, ale ty jeho argumenty byly kvývěcný jako racionální, v určitých částech to dávalo smysl, ale samozřejmě to je debata na hodiny a ne jenom na otázky z publika, který jsou krátký. Jak ty se zpětně díváš na kroky ČNB, nebo který podnikla v rámci snižování inflace v roce 2021? Řekněme vlastně, že to byla jedna z prvních centrálních bank, která začala snižovat úrokový sazby.

Tomáš Havránek: To je mimochodem jako přeřeknutí, který ale není úplně nepodstatný. My úplně v ekonomické vědě pořád nevíme, jak vlastně ty změny úrokových sazeb nám tu inflaci ovlivní. My věříme nějak tomu, že když zvýšíme úrokový sazby, zdražíme peníze, českou korunu vlastně, tak nám ta inflace nakonec nějak klesne. Ale ten mechanismus přesnej není úplně jednoznačnej, ať už v těch teoriích, anebo potom, když se díváme na nějaké datové modely.

Kolik máme času? Máme čas, máme čas. Takže já bych asi začal s intervencemi proti koruně v roce 2013. Vám je potřeba dívat se vlastně, hledat tu genezi toho současného stavu, kdy nám hrozila deflace, o tom se potom můžeme povídat, jestli to je problém nebo ne, ale každopádně národní banky nerady mají deflaci, i když klesá průměrná cena té ekonomice, když peníze vlastně získávají větší kupní sílu.

A naše národní banka se rozhodla proti tomu něco dělat, to konkrétně vytvářet nové koruny, za to, že nakupuje eura, tak vymačkává na klávesnici nové koruny a tím tu korunu udržuje na nějaké slabší úrovni, než ona by jinak byla. Což způsobí to, že nám potom zdraží dovozy, dovážené zboží, korupánů, cokoliv, co dovážíme, a ta inflace se zvýší. A pak to má nějaké ještě druhotné dopady, protože exportéři naopak vlastně vyvážejí za levněji v eurách a tím pádem oni jsou schopní být více konkurence schopní. Takže to trvalo nějakou dobu, čtyři roky ty intervence proti koruně a 100 miliardy nových korun se takhle vytvořili tím mačkáním vlastně na klávesnici.

No a opravdu se povedlo zamezit té deflaci, to znamená, že inflace nikdy nepoklesla do mínusu a oproti třeba některým ostatním zemím. A potom v roce 2017 ta ekonomika naše byla poměrně hodně rozpumpovaná. Řadou věcí, ale vedle toho to byly i ty intervence, to povzbuzení exportu a tak dále. A měli jsme vlastně jeden čas dokonce jednu z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě.

V konec 2016, 2017, to jeho pár čtvrtletí. Čili už v té době, jak se teď ukazuje, jak teď, teď jsme to neví, teď to víme, měly ty úrokové sazby být vyšší, aby, když Národní banka zvyšuje úrokové sazby, tak tu ekonomiku tak nějak tlumí. To znamená, že pro firmě je dražší vzící úvěry, pro domácnosti je těžší bráci hypotéky, ta ekonomika trošku jako ochladá. Tehdy byla hodně rozpumpovaná, hodně rozehřátá.

Dnes víme, že jsme měli chladit miň. Tam je to podhoubí té nedávné inflace vlastně. Ten kurzový závazek, neboli devizové intervence protikoruně do roku 2017. Takže už tam, aby se předešlo tomu problému, který byl u nás většineč v státních zemích, inflace za posledních pět let v průměru tady vlastně nejvyšší, druhá nejvyšší ve všech vyspělých zemích, minimálně v Evropě, tak už tehdy měly být sazby být vyšší.

To se úplně nedělo, pak začaly trochu, přeci jen trošku růst, pak přišla pandemie do toho. A když pandemie doznívala, tak už bylo poměrně evidentní, že se tady zadělává na průšvih. To bylo v polovině roku 2021, kdy ta inflace začala poměrně hodně růst. A tady je to, co si říkal ty vlastně, v září toho roku se ČNB odhodl na zvýši ty sazby poměrně hodně.

Jako jedna z prvních centrálních bank. Což samou sobě určitě bylo v pořádku, bylo to teda už vlastně řešení těch symptomů a ne té prvotní příčiny spíše z těch let 17, 18 a dříve. Ale ten hlavní problém, proč já to dlouhodobě kritizuju, jak možná víš, tu politiku ČNB dlouhodobou strategii, bylo v tom, že ty, když něco děláš s tou úrokovou sazbou, jako centrální bankéř, tak víš, že potrvá hodně dlouho, než se to propíše do ekonomiky. Přesně nějaké ty různé kanály, které tady nebudu vysvětlovat, ale které jsou složité, většinou se říká rok, rok a půl, dva roky, než to zvýšení sazeb se těm naplno projeví v inflaci, v tom snížení inflaci.

To prostě má velké zpoždění. Čili tam se nabízelo naopak využít ty vymačkané koruny, které předtím byly vymačkané během devizových intervencí proti koruně. A ty eura, který za něče nebo nakoupila. A obrátit ten proces intervencí v čas, kdy by prodala ty eura, nakoupila koruny, tím vlastně stáhne z trhu, posílí korunu a tím pádem rychle zlevní dovážený zboží.

Takže by vlastně obrátila ten intervenční proces, který předtím provozovala naopak během těch let 13 až 17. A tohle pohužel neudělala z důvodu, které mi nejsou úplně zřejmí nebo nikdo mi to vlastně nevysvětlil. A to by mělo ten efekt, že by to inflaci snížilo rychle. Že bys nemusel čekat rok, rok a půl dva roky, než se to nějak projeví.

Ale že bys to viděl hned v cenách benzínu, jako v rámci týdnů vlastně. A zároveň by si snížil tu nafouklou bilanci rozvahu centrální banky, která teď má obrovský majetek, což je dobrý nebo špatný, k tomu se taky ještě můžeme dostat. Ale má to vše možný vedlejší účinky, se kterým vlastně nikdo moc za čátku nepočítal. Čili mě vadí už tam shrnout, mě vadí, že v tom, co dělá Národní banka, chybí symetrie.

Ona velmi rychle, intenzivně bojuje proti deflaci nebo proti tomu, že by inflace mohla být blízká nula, nízká. Ale to samé ona nedělá, když ta inflace je vysoká. Ona ji nechá probublat, zvýšit trochu poměrně významně úrokový sazby, ale nedělá zdaleka to, co by mohla dělat, aby tu inflaci měla, aby ji snížila, protože ty instrumenty ona měla, posilování koruny. No a potom, když už tohleto se prováhalo, tenhle okamžik, tak pak už víceméně a nebyla ochota použít kurz, posílit korunu, tak vlastně už potom si toho moc dělat nemohl, protože to zvyšování sazeb, taky ti to nějak posílí tu korunu, to ne, že ne?

Ale musíš jen čekat, až se to projeví. A tady znova říkám, bohužel, srovnání se všemi ostatními zeměmi vychází velmi špatně. Ta naša inflace dlouhodobě, prostě, za těch pět let, patří k nejvyšším vyspělém světě a to nemůžeš svést na někoho jiného, než na Národní banku. Protože do inflace ti přichází šoky od vlády nebo ze zahraničí, jak víme, jako že ti zdraží, nějaké suroviny, samozřejmě se promítne do té inflace, ale dlouhodobě, a na tom se shodnou skoro všichni ekonomové, tu inflaci tlačí jenom, rozhoduje o ní, jenom centrální banka, pomocí toho, jak nastaví úrokové sazby nebo jak intervenuje pro nebo proti té dané měně.

Čili to selhání naší centrální banky je v tom, že ona ukázala, že umí dobře jaksi pomáhat dlužníkům ochránit proti deflaci, ale už neumí tak symetricky stejně se chovat k věřitelům, k lidem, co si naopak peníze chtějí šetřit nebo někomu půjčovat. A tohle nejenom, že to je selhání jaksi jak ekonomický nebo technický, že nemáš inflaci nízkou, smějou se ti v zahraničí, centrální banka nemá reputaci, kterou dřív měla, ale je to špatně i z jednoduchýho etickýho pohledu, kdy ty evidentně a nepokrytě upřednostňuješ jednu část populace před druhou, což by ta centrální banka dělat neměla, to by měla být nestranná, měla by se snažit o stabilitu ekonomiky jako celku. Ale tím, že ona není schopná doručit vlastně ani zdání toho, že by se snažila o to, aby koruna byla dlouhodobý uchovatel hodnoty, aby ta inflace, když už je nulová, dlouhodobě byla aspoň nízká v průměru, ale ona vlastně nechá odbít epizodu pěti let, kdy ta inflace je velmi vysoká a pak to nijak nebude kompenzovat, ani symbolicky, ale jakmile se inflace to vypadá, v prognóze se možná sníží, tak okamžitě až snižovat ty sazby, nenechá je nějakou delší dobu, tak, aby po odečtení inflace byly kladný, aby ten člověk, co si spoří, na to mohl pořádně vydělat, když teď x let prodělával, když úrokový sazby na spořicích účtech po odečtení inflace byly třeba minus 13% běžně, tak jakmile je to plus ve výhledu, plus několik málo bodů, tak vlastně okamžitě vidíš reakci na opačnou stranu, snižování sazeb, zase jdoucí ve prospěch dlužníků, je to těžké to odůvodnit, těžké to obhájit tohleto chování.

Moderátor: podle tebe měla Česká národní banka podniknout, aby se dostala zpátky na nějaký inflační cíl, řekněme, k těm dvou procentům? Měli bychom pořád nějakým způsobem udržovat ty úrokový sazby, a myslím, že to je pár dnů, týden, co jsme teďka snižili v oplup procentního bodu, jestli se nepletu, nebo by měli ještě nějakým způsobem využít právě to posilování koruny.

Tomáš Havránek: teď tam koruna oslabuje krásně, vidíme tady prostě, jak bych to nazval, politiku slabé koruny. V praxi, kterou ta centrální banka provozuje, tím, že opravdu velmi extrémně snižuje sazby, tak jako skoro nikdo jiný zase vyspělém světě. Ono by asi největší smysl dávalo vrátit se k takové té symetrii, jak jsme se o tom bavili. To znamená, hele, poslední tři roky byla inflace veliká, my jsme proti tomu nic moc nedělali, my jsme nezvyšovali úrokový sazby tak, aby toto inflace opravdu stlačilo dolů, no tak teď bychom nějakou dobu mohli tolerovat to, že inflace třeba bude menší než ten náš cíl 2%, který je vycucaný z prstu mimochodem, jak se to bylo dostaneme asi v tom.

Ale ukázat symetrii, takovou rovnováhu, balanci pro tu celou ekonomiku, což se bohužel neděje. Takže já bych klidně nechal ty se vzběná v 7% jak byly, ještě do prosince tuším, nechat je klidně půl roku nebo i rok a potom bys viděl, kam se ta ekonomika dostane. Bylo by to symetrický, když ne úplně, ale aspoň z části. Takže s kurzem nic moc dělat nemůžeš aktivně podporovat korunu, když snižuješ sazby, nedává smysl, bys na tom hrozně prodělal.

Vlastně jsou dvě protichůdné politiky, když snižuješ úrokový sazby, tak tu svoji měnu děláš méně atraktivní pro to, aby si tam lidi ukládali peníze, protože když budeš mít sazby za chviličku na 4%, jak Národní banka by chtěla do konce roku, no tak v Americe máš ty sazby vyšší, proč by sis ukládal peníze do korun, když se to možná do dolarů máš toho větší výnos, když to zjednodušeme. Takže vlastně ty úroky taky působí na oslabování, to snižování úroků působí

Moderátor: FED vlastně nesnižil úrokový sazby, tak jak vlastně koruna ztrácí proti dolaru, teď je na nějakých 23,3 koruny za dolar, tuším.

Tomáš Havránek: že to je slabší, ale přesně tak, jo, teď my to točíme ve středu. Na Valentína, připomenu. Děkuju, veli čas na mě. A před pár dny my ještě nevíme číslo ohledně české inflace, to bude zítra, tuším, ale víme o inflace ve Spojených státech, kde trh čekal původně, že ona klesne pod 3%, což by umožnilo americké centrální bance FEDu, aby začal taky snižovat úrokový sazby, tak jak už to dělá ČNB, protože oni mali taky cíl 2%, bylo by to relativně blízko, ale ta inflace byla trochu větší, což naznačuje, že ty sazby oni v Americe budou držet výš delší dobu, no a to zatraktivnilo dolar vůči koruně a v tom momentu toho oznámení najednou dolar vyskočil, protože bylo evidentní, že se vyplatí trošku víc, než předtím, si ten trh myslel držet dolary vůči koruně a proto to koruna takhle spadla.

Teď teda uvidíme, co se stane po zveřejnění české inflace, pokud bude nižší, než se čeká, tak to zase ukáže, že ČNB opravdu půjde rychle s úrokama dolů a znovu toto korunu oslabí, která může zahůčet zase klidně o nějakých 20-30 halířů směrem k slabším hodnotám.

Moderátor: s Alešem Michlem poměrně, řekněme, podobný názor na zlato, konkrétně investici do zlata a bavili jsme se tady o tom majetku ČNB. myslíš si, že by bylo fajn nějakým způsobem v rámci teda ty ČNB investovat do toho zlata a třeba konkrétně Mojmír Hampl říkal, že to zlato tam vlastně nehraje žádnou monetární roli a neinvestoval by do toho, že by vlastně tuto investici vynechal, spíš bych koupil

Tomáš Havránek: taky koupil akcie hlavně, protože akcie jsou něco, co má opravdu dlouhodobý cashflow, který je reálný. Co to znamená je, že vlastně si koupíš podíl na ziscích těch největších globálních firm, nebo se to dá ještě představit, jako jestli kupuješ podíl na technickém pokroku. Technické pokroce, zvyšuješ produktivitu práce, to, jak ty firmy vyrábějí věci, ty jsou, mají prostě zisky z tohohle a ty si bereš podíl na těch ziscích. Čili to je něco, co je opravdu, co ti reálně vydělává, pokud ten svět bude fungovat nějak tak, jak fungoval posledních 200-300 let, kdy máme nějakou úspěšenost tak celým drhem.

Takže dává smysl, když máš velký balík peněz. A dostávám se po tomu bitcoinu, samozřejmě, ale ekonomicky fundamentálně, dlouhodobě, máš velký balík peněz, tak skoro vždycky, pokud je, až se podíváš na nějaké fondy bohatství v různých zemí, nebo na fondy, takzvané endowmenty, fondy, univerzit. Univerzit, co mají spoustu majetku, potřebují se z toho majetku dlouhodobě financovat. Tak vždycky většina z těch při investice jde do akcií.

Právě z toho dobu do té dlouhodobě nejvýnosnější, máš tam reální zisky, samozřejmě hodnota akcií těch nějak kolísa, podobně jak u toho bitcoinu, ale máš tam rozumnou dlouhodobou nejistotu, ale velkou pravděpodobnost, že na tom vyděláš. Takže akcie, jo. A teď k tomu zlato, protože já jsem pro aspoň trochu zlata v rezervách ČNB, kterou mimochodem už tam Aleš Michl vlastně doručil, koupil toho zlata poměrně hodně, tak je to prostě proto, že lidi mají, hlavně starší lidi, mají zlato rádi. Věří zlatu často.

Čili když ty máš pod sebou Národní banku, chceš, aby ta banka byla rozumně důvěryhodná, tak dává určitý smysl, aby si doručil i to, co lidi mají dlouhodobě spojený s nějakou stabilitou, psychologicky, s tím, co má centrální banka dělat. A to je mimo jiné i nákup zlata. Symbolicky, znamená třeba jedno procentu těch obřích rezerv, který jsou teď asi přepočtu tři biliony korun tuším. Když jedno procento dáš do zlata, to zlato koupíš fyzicky, nejako teď, kdy ho nakupují, ale mají ho fyzicky v Londýně.

Když ho fyzicky dáš, vložíš do trezoru, který máš Na Příkopech, přesně pro ten účel vybudovaný dlouhodobě. Zabezpečíš to tak, jak to zabezpečenost vlastně už je a necháš se lidi na to podívat. Čili nejenom, že to někde máš v Londýně, ale že to máš fyzicky v Česku, v té budově, lidi se na to můžou přijít podívat největší zlatý poklad ve střední Evropě v podstatě, nebo v středovýchodní Evropě, tak to je něco, co má velký psychologický efekt, psychologickou hodnotu, řekl bych, kterou nezměříš úplně a není to v tom, že by ti to zlato mělo něco vydělat. Pravděpodobně ti toho moc nevydělá, může, ale to, nedokážu o tom nic moc říct, tam není ten reálnej cashflow, jako jsou ty dividendy u akcií, ale z toho psychologického hlediska je to dobrý, ale musíš to mít přímo v budově, fyzicky, jinak to nemá velký význam, to, co dělají teď.

Podobně bys klidně mohl koupit trochu bitcoinu, jo, teď jenom doufám, že nebylo pak ty titulky v novinách, že chci nakupovat bitcoin jako v nějakým velkým kvantu do rezerv ČNB, ale symbolicky dát malou část těch rezerv do bitcoinu, by ničemu neuškodilo. Těch rezerv máš hrozně hodně v rámci nějaké diverzifikace, ale hlavně v tom, že to je signál zase pro tu mladší generaci, že ta Národní banka dobře, tak hlavně chce teda udržovat stabilní cenovou hladinu, pak chce něco, v druhé řadě chce něco i vydělat, proto kupuje ty akcie, pak má nějaké to zlato, ale tohle je jako vlastně vzkaz té nové generaci, že ta centrální banka taky myslí trochu na ně, jako i není úplně mimo ten moderní proud. Mít jedno procento aktiv v bitcoinu není něco, co by bylo mimo současný asset management i pro poměrně konzervativní instituce. Říkal to třeba pan profesor Krištoufek, prorektor pro vědu Univerzity Karlovy, jeden z nejcitovanějších vědců na světě, takže to jako není žádný úlet, i když to bude pravděpodobně neprůchozí, ale mě bych bude s nevadilo mít jedno procento aktiv ve zlatě, jedno procento v bitcoinu a potom ten velký balík v akciích, protože to je to, co ti vlastně vydělá ty peníze a je to relativně málo kontroverzní oproti bitcoinu.

Ale jo, zlato určitě symbolicky patří do majetku centrální banky.

Moderátor: Já to nechci úplně přehánět, ale my tak trošku v uvozovkách chválíme tu Českou národní banku, jakým způsobem přistupuje k bitcoinu oproti jiným centrálních bankám ve světě a je to ten způsob, nejdeme tomu naproti, ale ani tomu neškodíme, necháváme to prostě bejt, ať si to dělá, co chce, což si myslím, že právě je jako jeden z těch lepších přístupů, když to srovnáme s jinými zeměmi. A myslím si, že kdyby právě ta Česká národní banka nějaký bitcoin nakoupila, tak by to tomu bitcoinu dalo takovou jakoby kredibilitu a teď je otázka, jestli se to jako někomu hodí do krámu, jo, přece jenom je to takový spíš, z mýho pohledu je to jako spíš proti tý bance, že tam můžou být takový různý incentivy, proč se přiklánit spíš k té druhý straně, radši to jako nechválme, nějak se do toho nepouštíme a fakt to nechme bejt, než aby jsme to podpořili, tak se na to jako koukám

Tomáš Havránek: No jasně, rozumím, to je asi nej, takový jako nejbezpečnější přístup, z hlediska jakékoliv regulatorní instituce, která to má na starosti, ale dnes taky je ta situace už jiná než v loni, že jo, tím k tomu, že můžeš koupit ETF-ka na bitcoin, tak máš tu protistranu, je to tak jako jednodušší celkově, tak ta situace se hodně změnila a zase, to není úplně něco, co bych jako měl dlouhodobě až tak promyšleno, ale v zásadě by to byl i z hlediska jako by signaly za C na venek, protože ta centrální banka, co se budeme povídat, ta její reputace je teďko jako špatná, nebo ne špatná, ale je horší než byla za A, protože ta inflace u nás, jak všichni v zahraničí vědí, je jedna z nejvyšších na světě za tom, že centrální banka primárně za B, ta centrální banka vlastně vyklidila jako jako v zahraniční nějaké argumentační pole, jo, dneska ti lidi z ČNB nejezdí ven, aby dávali přednášky, jak to dělal Mojmír Hampl, třeba i o CBDC, jaksi digitálních měnách potenciálních centrálních bank, což byl jeden vlastně z prvních centrálních banka, který o tom otevřeně mluvil, tak dneska nic takového nevidíme, nevidíme žádnou aktivitu komunikační směrem k té mezinárodní finanční komunitě z ČNB, tohle je úplně mrtvá záležitost, nikdo z těch současných boardmembrů to nedělá z nějakého důvodu, no takže tohle by minimálně, kdyby to bylo doplněné, takovou argumentací na úrovni Mojmíra, tak by to bylo gesto, které by byly dobře odůvodněné, tak by to bylo zase pro reputaci ČNB, něco, co je pozitivní, co umožní aspoň trošku nejenom přitáhnout pozornost, ale přispět i něčím pozitivním do té mezinárodní debaty, ale já samozřejmě chápu, proč oni tohle nebudou chtít nikdy udělat. Koupit zlato je mnohem jednodušší, to je nekonfliktní, lidem se to líbí a vlastně, ale jak říkám, když to nemáš fyzicky u sebe, tak tě to nějak dlouhodobě nepomůže.

Moderátor: mě se hrozně líbilo, jak jsi říkal, že to zlato v tý bance má spíš psychologický nebo symbolický aspekt, což mi dává smysl. Souhlasíš teda s tím, co říkal právě Mojmír, že to zlato, ten monetární aspekt vlastně tam nemá, že je tam víceméně v uvozovkách jako k ničemu nebo aspoň takhle jsem to pochopil, že centrální banky na východě, jako bylo třeba Rusko nebo Čína, tak tyto zlato skupovaly ve velkým a ty rezervy poměrně dost rostou v posledních letech, tak proč se ty banky chovají tady tím způsobem, že na tom západu je spíš jako prodávají nebo mimoci nenakupujou a všechno, nebo všechno většina se nějakým způsobem za poslední leta přesunula na ten východ.

Tomáš Havránek: No tak, když jsi centrální bankéř a potřebuješ někam alokovat, to znamená umístit aktiva, co máš, devizový rezervy nebo ještě aktiva, tak kolik máš možností? Ty máš těch možností několik. Toto jsou akcie, dluhopisy, hotovost, pak teda nějaký ty drahý kovy, řekněme kryptoměny. To, co je nejjednodušší, koupit je nějaká hotovost, měny, která je hodně, řekněme, kredibilní.

No jo, jenže, když jsi Rusko nebo Čína, to znamená, že bys nakupoval často hodně eur nebo dolarů. Začím, že vlastně, ty máš aktiva uložený v měně svýho nepřítele. Minimálně implicitního, v případě Ruska už naprosto explicitního nepřítele. Kdy vlastně seš ve válce přes proxy na Ukrajině.

Takže oni musí nějakou alternativu hledat, ale ta jediná pořádná alternativa pro něj vlastně je zlato. Takže oni to dělají, ne, že by to zlato bylo jak fundamentálně pro ně najednou atraktivnější, ale je to prostě proto, že ten dolar na euro a ty ostatní typicky rezervní měny jsou pro ně nepřátelské. Jsou pod kontrolou těch nepřátelských zemí. Takže jako zlato samo o sobě, kromě té psychologické role, opravdu tu měnovou roli teď už nemá.

Ale tím, že ji mělo, tak pořád ji má v hlavách spousty lidí. To je ta psychologie. Takže my se s Mojmírem de facto shodneme. Jenom já na tu psychologii možná bych dával trochu větší důraz.

Protože konec koncu my máme hezký v ekonomii modely, kde máš spoustu rovnic a teď se tam díváš, jak se ty lidi asi chovají za nějakých předpokladů. Ale spousta ty reální akce v té ekonomice se prostě děje v hlavách lidí tímhle způsobem, který se velmi těžko do těch rovnic dostane. Čili ty rovnice jsou nějaká první aproximace. Zvýšíš úrokový sazby, co se asi stane s korunou, tak asi posílí.

Nebo neoslabí tolik. No ale potom jsou takové jemné nuance, které když ty můžeš ukotvit, aby ti lidi trochu víc věřili, tak proč to neudělat, když tě to nestojí skoro nic. Dát 1%, 2% rezerv do zlata opravdu není něco, by ti mělo dlouhodobě nějak uškodit. Když to doprovodíš rozumnou alokací toho zbytku, toho portfolia.

Proto říkám, že 1% do bitcoinu ti taky nějak. Když to budeš schopen vysvětlit, když ti nevyděsíš tu starší část populace, což si myslím, že bylo asi riziko zatím, takže k tomu asi těžko někdo přistoupí. Rozumíš mi z tohohle důvodu, jo?

Moderátor: Určitě v tom západním světě si myslím, že tam se to nestane. Jestli to někde bude, tak to bude po vzoru El Salvadoru nějaká střednížní Amerika, možná nějaká centrální banka

Tomáš Havránek: to je jako zase extrémní případ, jo? My nechcem přejít na bitcoin, nebo takhle. To by mě ani nenapadlo o tom,

Moderátor: Že to je tam, jo? Že by se to asi stalo spíš v týždní Americe, nebo teďka možná vlastně, jak to tam má ten Milei v tom, v Argentině. Ten to tam jako vede docela dobře, tak i když tentu centrální banku nějak nezrušil,

Tomáš Havránek: Na dolarizaci, jo. Ale což v podstatě by, nahrazení úplně té domácí měny, jo? Když mimochodem vidíš, kam se dostane, jaksi ta domácí měna, když máš dlouhodobě vysokou inflaci horší než v ostatních zemích, tak prostě máš tlak na zrušení ty domácí měny. Takže ta, to řeknu možná jako tvrdě, ale ta nedobrá výkonnost Národní banky nám vlastně možná otevře dveře do eura, paradoxně, nebo k nějakému většímu zapojení do těch kryptoměn, což by třeba, což by standardně nebyla poptávka, kdybychom fungovali dobře v rámci centrálního bankovnictví, ale bohužel ta ta špatná výkonnost pravdu vede k tomu, že se znova otevřela diskuze o euru.

To je jenom z toho důvodu, že máme vlastně takhle nedobrý výkon ohledně inflace a centrální banky. Takže, ale jako mít jedno procento bitcoinu v rezervách si představit umím, ale chtělo by to potřeba potom jako podrobní vysvětlení pro většinu populace, která by samozřejmě se na toho asi bála. Takže to ještě tak na příští desetiletí možná.

Moderátor: Ještě jenom poslední poznámka k tomu zlatu. Mně dávalo smysl to, co si teďka vysvětlil, že vlastně to zlato se alokuje spíš než ty měny teda toho nepřítele. Takže když tady trošku zabuduji jsem do nějakých konspiračních teorií novýho měnového řádu v rámci zemí BRICS a měně postavený na zlatu, tak se obávat jako nemusíme teda v rámci Číny. Nemusíme.

A ty země? Sice? Ono je jako zajímavý to sledovat. Obecně ten BRICS a ty země kolem, který tam jako vstupujou a teďka to HDPčku, jak roste.

A že roste teda celkem dost. A kdo ví, třeba se tady buduje nějaký opak G7čky. Ale hodně se tam spekuluje. Hlavně skupují zlato a oni chtějí tady založit nějakou měnu na zlatě a budeme zas fungovat na zlatým standardu a tak dále.

Tak jenom člověk to bere s rezervou, ale je zajímavý to sledovat.

Tomáš Havránek: Já o tom taky rád třeba přemýšlím, ač to není úplně moje 100% specializace, ale to je spíš jako wishful thinking, protože oni by rádi se zbavili závislosti a oni by rádi dělali biznisné v dolarech ale něče vinným. Problém je, že i když si říká rostoucí HDP, to už taky není úplně pravda pro ty BRICS země, kromě možná Indie. Ale Rusko samozřejmě bude, ať už válka dopadne jakkoliv, tak ta země dlouhodobě je mrtvá. Ta nemá žádnou budoucnost.

Všichni, co budoucnost měli z ty země odešli, to bude jenom vlastně zahnívající kus Evropy a Asie. To je nic. Ekonomicky dlouhodobě nula. V podstatě.

Samozřejmě suroviny a tak. Čína, ta na tom nebude o moc líp, z hlediska demografie, která, a to začínáme pozorovat, co se v Číně bude dějít po tom kolapsu porodnosti, která se po ukončení politiky jednoho dítěte, místo aby se vrátila nahoru, tak ona klesá dál, protože ty nedonutíš už ty holky, který si zvykli, že jsou jedináčci, že jsou sebevědomí, chtějí mít vlastní kariéru, tak oni se najednou nevrátí domů a nebudou mít tři děti. Ta země umře taky a ten trend tam přišel mnohem dřív, než všichni čekali. Oni budou mít za pár let sami se sebou takový potíže, jak uživit tu populaci těch starých lidí, jak udržet nějakou dynamiku ve společnosti, která ti vymírá, kde máš průměru jedno dítě na ženu.

To je velice těžký. A oni samozřejmě to můžou řešit nějakou agresí na venek, aby jste domácí problémy zakryl. A můžeš působit potíže samozřejmě v sousedství, na Tajvanu, ve Vietnamu, v Koreji a tak dále, v Japonsku možná. Ale ani ekonomicky Čína nebude mít címu na to, aby mohla dlouhodobě soupeřit se Západem, protože demograficky naprosto skolabuje.

To do konce století samozřejmě ty demografické projekce musím dát se rezervou, ale do konce století ona může mít třeba 300 milionů, 400 milionů obyvatel, když to půjde tímhle stylem. Čili ona může být vlastně ještě za možná tvýho života se může stát, že Čína bude mít méně obyvatel než Spojený státy. Asi je to nepravděpodobný, ale je to možný. Čili to jsou ty hlavní stavební kameny toho BRICS, pak tam máš Indii, která je ale poměrně spíš nakloněná nám jako západu, nebo minimálně neutrální.

A to je vlastně všechno víceméně. O Brazílie taky bude mít spoustu interních problémů, včetně ty demografie nakonec. a tady opravdu nehrozí to, že by ty země BRICS, i kdyby to byl homogenní celek, což není, že by nahradil nějak to svobodné západní úspořádání ničím novým. Toho já se nebojím.

Já se bojím toho, že my ztratíme chuť nebo ochotu čelit čelit tomu, kdy se děje na světě zlo někde. Drobné zlo jako ve východní Evropě teď, ale který se potom může postupně, když po ti tom nezakročíš a necháš to projít takový ten normální věc, tak se potom můžou dít věci tohohle typu nakonec i u tebe doma. Ne, že by je působilo Rusko nebo Čína, ale prostě můžou se dít na té malé úrovni a proti tomu je potřeba se nějak vymezit. Ale to už je možná mimo to je naše dnešní problému.

Moderátor: tento rozhovor je sponzorován společnosti 2Bminer. 2Bminer je přední mezinárodní platforma pro těžbu bitcoinu, která svým klientům nabízí unikátní řešení. Těžbu bitcoinu takzvaně na klíč. Společnost se zaměřuje na poskytování těžebních strojů přímo klientům, které jsou umístěny v hostingových centrech po celé zemi.

Tento inovativní přístup nejenže umožňuje efektivní těžbu bitcoinu, ale také zároveň snižuje ekologický otisk, protože využívá obnovitelné zdroje energie. Lokace hostingu pro těžební stroj jsou pečlivě vybírány s ohledem na několik faktorů, zejména na energie z obnovitelných zdrojů, jako jsou hydroelektrárny nebo gasflare. Kromě toho se berou v úvahu i politické faktory, jako je přístup k regulaci kryptoměn a těžby, což zajišťuje stabilní a bezpečné prostředí pro podnikání. Jedním z klíčových prvků obchodního modelu společnosti 2B Miner je to, že klienti mají výhradní vlastnictví těžebních strojů.

To znamená, že klienti mají kontrolu nad svým investičním aktivem a mohou sledovat a spravovat svou těžební činnost. 2B Miner se stará o kompletní správu těžebních strojů, což zahrnuje jak provozní aspekty, tak i technickou podporu a servis. Klienti se nemusí starat o žádné technické detaily ani o náklady spojené s provozem a údržbou strojů. Všechny odkazy na 2B Miner najdete dole v popisku videa.

Ještě poslední otázka k tomu zlatu. Setkáváš se stále s názory v rámci veřejnosti, že máme českou korunu krytou zlatem?

Tomáš Havránek: Já máme docela dost času, tak já to můžu vysvětlit. To budu mít ráda. Ty vlastně na to máš tady formát, kde se o tom můžem povídat docela podrobně. Ona trochu krytá zlatem je.

Nebo podle... To jsou několik věcí, jak se na to můžeš dívat. Několik přístupů. Ten hlavní přístup samozřejmě, je, že není krytá ničím.

Ten dominantní v ekonomii je krytá podpisem guvernéra. To znamená tím, jestli věříš tomu guvernérovi, ty centrální bance, teď evidentně to asi tak úplně není, když ta hodnota ty koruny tak rapidně vlastně ztrácí. Za poslední roky a teď i klesá ten kurz vůči euru. Ale kdyby si konceptuálně za to oddělil úplně rozpočty centrální banky a států, což teď u nás jako zvykem je, ale není to úplně uzákoněný.

Kdyby náhodou ČNB měla zisk, tak ho musí převíst nakonec do státního rozpočtu. Ale kdyby jsi to ze zákona v ústavě oddělil a řekl bych, hele, tohle jsou aktiva, to je majetek národní banky, jakýkoliv zisk nebo ztráta je jenom národní banky a nemůže to nikdo, nemůže si ten zisk nikdo brát a nemůže nikdo naopak tu ztrátu kompenzovat, tak bys vlastně pro ty peníze vydává centrální banka, to jsou její pasiva, ale trochu účetnictví, ale maličko, no a ty jsou krytý, ty jsou na druhé straně vybalansovaný těma, aktivavat těm majetkem centrální banky. Když jste naoddělený, tak můžeš říct, že ty bankovky nebo elektronické peníze, co ta centrální banka vydává, jsou opravdu krytý majetkem ty centrální banky. A kdyby si technicky vzal, a teď tam máš ten několik promilé toho zlata, takže jako trošku krytý zlatem by mohly být, kdyby si měl to oddělení těch rozpočtů úplně, ty bilance, což teď není, ale mohlo by být, ale není to tak úplně daleko.

Podobně bys mohl říct, když koupíš to 1% bitcoinu do těch rezerv, což technicky je možný, není to nic jako úplně revolučního. Koruna je trochu krytá bitcoinem. Byla by krytá, kdyby to byla tak akciá, velkou částí akcií. To znamená reálnou produktivitou globální ekonomiky.

Teď to je tak, že většina těch aktiv, Národní banky, majetků, tím, čím jsou jakoby krytý peníze v tomhle přístupu, jsou nějaký dluhopisy eurozóny a spojených států. Hlavně státní, ale i soukromého sektoru. To je to zase nějakej dluh. A když máš měnu krytou dluhem, tak je to vždycky něco, co se tím může velmi snadno znehodnotit, když se znehodnotí dluh těch ostatních zemí.

Když si koupíš reálnou věc, což komodita reálná věc je, ať už zlato nebo bitcoin, že ho budeš jako komoditu, což většinou je ten jako převážující přístup v ekonomii, nebo když koupíš akcie, což je reálnej nárok na zisku těch firem, když je inflace, tak se zvýší, že mají větší tržby, to nevadí, tak je to prostě reálná věc, tak pak máš peníze, pak bys měl při oddělení těch bilancí, opravdu, českou korunu bys mohl mít krytou tím majetkem centrálním, aký byl reálnej. Plato, třeba bitcoin, podně akcí. Ale takže, když řekneš, že koruna je krytá zlatem, a to samozřejmě není pravda v prvním řádu, ale technicky můžu říct, že něco na tom pořád je.

Moderátor: technicky řekněme, že teda jakoby souhlasím, ale primárně takový to krytí, že prostě vezmu bankovky, což jsou vlastně ty dlužní úpisy, dojdu si do banky, dostanu ty pravý peníze, což bylo to zlato, tak nic takovýho prostě neexistuje a pořád nějakým způsobem si myslím, že ten primární pohled na to je ten hlavní a ten jediný, který jakoby dává smysl. Máš pravdu, no. Že prostě ta česká koruna, jako obecně, že jo, ty fiat měny prostě nejsou krytý ničím, žádným má rezervama, byť tam ty rezervy teda zlatý třeba v té bance jsou,

Tomáš Havránek: jako na prvním řádu, čili je ta hlavní otázka, a hlavní odpověď je, máš pravdu. Jo, ale mohlo by to být udělaný tak, jak jsem říkal, kdyby opravdu to krytí, aspoň teoreticky tam šlo zavízt, no, poměrně, poměrně druhým způsobem. Jo, a jinak, čím jsou krytý peníze, jo, jako z ekonomii máme spoustu teorii, taková nová teorie, ty se říká fiskální teorie cenové hladiny, ti říká, že vlastně peníze jsou krytý tím, že ty můžeš ním a platit daně. Jo, co je zajímavý, tím je spousta také matematiky, a to třeba ti ukazuje, nebo to implikuje, když my jsme v téhle zemi povolili tuším platit daně v eurech před pár lety, tak ty tím jako de facto zavedeš euro vlastně, podle té nový ekonomické teorie.

Jo, když dovolíš platit daně v eurech, tak je to jako by se zavedl euro, protože vlastně dáš hodnotu těch, tomu eurů, tímhle tím. I kdyby nic jinýho, tak to můžeš použít na zaplacení daní, ve daně musíš platit nějak. Jo, jo. Jo, takže to je jen jako takhle na odbočku, ale samozřejmě máš pravdu, že, a ty znáš někoho, kdo by říkal, že koruna je krytá zlatem?

Moderátor: když se takhle dohadujeme na Twitteru, nebo mám kamaráda, který, který jako by dělá v ČNB a nebo dělali se nějaký průzkumy, prostě hodně lidí v rámci veřejnosti, tak si myslí, že koruna je stále nějakým způsobem krytá zlatem, třeba jenom z části. A teďka vlastně v posledním podcastu u Pepi Tětka, a říkala, že tam dali tuhle otázku a zase kecal bych, kolik lidí odpovědělo, že to taky, ale bylo jich hodně. Že prostě stále tady přetrvává ten narrativ, že ta koruna je opravdu krytá, to zlato v té bance je a jedná se teda převážně o tu, jak říkáš, o tu starší populaci, která by nerozdýchala, kdyby Česká národní banka dala do rezerv nějaký podvod,

Tomáš Havránek: vstupuje ta psychologie, jak jsme se o tom bavili. Vidíš, že ty lidi je to vlastně pro mě překvapivé, já jsem tyhle ty čísla neviděl, ale oni se to pořád myslej, takže evidentně je uklidní nějaký to vědomí, že nějaký zlato ta centrální banka má. Ona ho v té budově už skoro teda nemá, ale velice málo, ale proto já říkám, že jako OK zaplně ty trezory dole, protože těch peněz máš hodně jedno procento z tří bilionů, ti udělá zlata dost, důležitá, ale psychologie je důležitá právě i nejenom pro tu starší část populace, ale i pro tu mladší, aby ty centrální bank se věřila. Pokud ta centrální banka se bude chovat tak, že je úplně mimo moderní trendy, to, jak žijou lidi do třeba 30 let, už bude skoro 40, takže já už se tam nepočítám.

Tak se to taky dlouhodobě projeví v tom, jak oni budou vnímat centrální banku a oni brzo budou v té roli, že budou mít dominantní ekonomickou úlohu v téhle ty zemi a na nich bude záležet, jak moc oni důvěřují centrální bance nebo ne. Takže proto, teď se o tom mají nějakou hypotetickou. Jasně, jasně. Ale ta samotná otázka, jestli by třeba za 10 let ČNB nekoupila trochu bitcoinu do rezerv, ať to není ta asi nejdůležitější věc na světě, užitečný.

Moderátor: s tím El Salvadorem, což je vlastně stát, stejně jako s nějakýma penzijníma fondama a nebo s těma institucema, tak všecko je to, všecko prostě má svůj čas a dřív jsme si taky nemysleli, že by se něco takový dlouho mohlo stát a vět říkám, je to, jak jsem říkal na začátku, je to teorie her a když někdo nemá jako by co ztratit nebo prostě si to nastuduje udělá si ten domácí úkol, jak se říká, tak do toho něco alokuje a stačí prostě jako vydržet a jako zhodnotí se to.

Tomáš Havránek: že za tři roky ti koruna ztratí třetinu kupní síly, jo? Jasně. To znamená, že budeš mít kumulativně 33% inflaci. To je věc, která, kdyby to před pěti lety ti někdo řekl, tak se mu vysměješ.

Když já to říkám, teď se byla Novým Zélandu, tohle jsem tam vyprávěl, tak mě nikdo nevěřil, než se mi ukázal na ty data. Že opravdu my tady máme inflace 33% za tři roky kumulativní, jo? To je neslýchaná věc. Za jakou dobu?

Za pět let? Za tři roky. Za tři roky. Za tři roky.

Za tři roky 21, 2, 3, kumulativní inflace

Moderátor: průměrný český občan, který jako by teda řekněme neinvestuje, spoří si v český koruně, tak přišel o kupní sílu v rámci 33%.

Tomáš Havránek: Takže moje rodiče, dobře máš nějaký úrokový sazby, ale který jsou často velice malý, protože ty naše komerční banky se z důvodu, který tady já úplně nerozumím, tak oni ti nenabídnou. Já bych třeba čekal, že ta banka ti nabídne na spořícím účtu, tu sazbu ČNB mínus pár desetin, aby zaplatila dobře nějaké pojištění vkladu, budovu a tak dále, ale v tom obrovském objemu by ty sazby měly být o fakt pár desetin pod tou benchmarkovou základní sazbu. Ony jsou často třeba o tři procentní body venší. Na tom trhu evidentně není taková konkurence, jak by člověk čekal, která je daná i tou pasivitou českýho člověka, který prostě se nechává vlastně nechává, dává ty peníze, odezdává i ty bance, které pak pošle svýmu zahraničnímu vlastníkovi, což je v pohodě, když ti to dovolíš.

Ale malá odbočka je nám v touhle. Stačilo by, aby centrální banka povolila, aby tady byla nová nějaká soukromá banka, která dělá jedinou věc, bere peníze od střadatelů a uloží si je u ČNB. A to je všechno. Ty nepotřebují žádný pobočky, tohle prostě můžeš dělat normálně digitálně.

Nepotřebují žádnou regulaci ze strany té ČNB, protože je to jednoduchá věc, nedává žádný úvěry. Je to opravdu narrow banking, je to jednoduchá věc, že u jednoduchá zkontroluješ. Takže když dneska jsou úrokový sazby kolik? 6,25, tuším, jestli se nepletu, má ČNB, takže by ta banka tě mohla nabídala spořící můžu 6,2 třeba.

Jenom vzala by si malinký kat, aby pokryla ten svůj provoz a měla nějaký minimální zisk. Toto má vlastně nulový riziko z hlediska Národní banky. Nejen, když to nepovolí. Kdyby tohle udělala, tak to vytvoří obrovský tlak na ostatní banky v tom sektoru, aby taky zvyšovali úrokový sazby na těch.

A důsledek potom by byl, že by český člověk v průměru získal desítky miliard navíc ročně na těchto úrocích na úkor těch zisků, který ty banky posílají ven. No a teď samozřejmě můžeš říct, že pak, když máš ty banky méně ziskový, tak jsou tam nějaké další rizika pro ten bankovní sektor, ale jakoby, když vidím, jaký měly moje rodiče úroky na spořících účtech u těch hlavních bank, tak minimálně jako vykročit tím směrem bychom měli, aspoň tím pohrozit, jo, těm komerčním bankám, aby se chovali trošku tak jako více, řekněj, vstřícněji určitěm našim střadatelům. A nebo prostě udělat to, že budeme my jako střadatelé aktivnější a sami si půjdeme s tím nejvyšším úrokem, což lidi moc nedělají. No, že ztratilo si třetinu, jak jsi říkal, třetinu peněz, třetinu úspor.

Naopak, když jsi dlužník jako já, mám velkou hypotéku, tak naopak jsem to vydělal, protože de facto ti ta centrální banka, děkuju, odmaže třetinu tý hypotéky. Teď, ty to úplně nevidíš hned, protože si říkáš, no jo, inflace je velká, ale moje platy nevyrostelo tu inflaci. Dlouhodobě ty platy musí tu inflaci dohonit, čili teď nás čeká několik let velkýho růstu platů, protože, a to je základní ekonomický princip, nakonec ti musí reálná mzda, po odečtení inflace, odpovídat produktivitě práce. Produktivita nám neklesala během těch posledních let, ale reální mzdy klesaly opravdu o desítky procentů vlastně.

Takže to se musí dlouhodobě vyrovnat. Ty platy budou muset růst a pak tam uvidíš ten benefit toho, že ta tvoje splátka hypotéky vlastně je menší v porovnání s tím tým platem mnohem menší

Moderátor: teda rovnou k té inflaci. Ty jsi autorem projektu Zrušme inflaci. Můžeš nám říct prosím tebe co to je a co konkrétně to má řešit nebo proč si se k takovému

Tomáš Havránek: No a to je můj takový hobby projekt. Zase nemám z toho žádný příjem. Je to vyloženě jako pro částečně edukativní pro moje studenty. Částečně proto, že já tomu věřím, že je potřeba ten náš systém trošku vylepšit.

Právě v reakci na to, jak jsme se bavili na ten neúplně dobrý výkon naší měnový politiky. Naší inflace za posledních pět let. A to mě k tomu tak nějak motivovalo. A ten cíl je, jak už tam schromovali se jednoduše, detaily všechny jsou na zrušme inflaci CZ, pak si můžeme povídat o jednotlivých kanálech, ale to hlavní je, že, protože znova, o inflaci, o hodnotě koruny rozhodují nakonec centrální banka, na tom se skoro všechny shodnou.

Takže bylo by dobrý ty centrální banka přesně říct, co po ní chceme. Jakou konkrétní inflaci po ní chceme. Já říkám nula, potom vysvětlím proč, ale jestli to jsou dvě procenta, dobře, tak proč, jaký jsou ty argumenty zatím, proč je to lepší než nula. A má to být dvě procenta bez ohledu na minulost, jak je to teď?

Teď to funguje tak, že když inflace byla, přeženu to, v loni 20%, tak ta centrální banka minulost ignoruje a snaží se letos znova o plus dvě procenta. Jo? No jo, ale takováhle praxe ti způsobuje to, že ty vůbec nevíš, jaká, jakou hodnotu peníze budou v průměru. Kdyby jsi řekl, že dvě procenta to budou v průměru, tak si můžeš nějak počítat, když spoříš na důchod nebo pro děti nebo odkládáš si peníze pro cokoliv jiného.

Ale vlastně ta současná politika takzvané inflační cílování v tom našem pojetí, kdy to není průměrný, ale každý rok vlastně znova ignoruješ minulost, neopravuješ ty minulý chyby v tom inflačním cílování, způsobuje strašnou nejistotu. Vnáší nejistotu do ekonomiky, která je zbytečná. Je to podobný, jako kdyby jsi představil, že hodnota peněz, to znamená, co si za tu 100 korunu můžeš koupit. Je základní měrná jednotka v ekonomice, podobně jako jak dlouhej metr, on má 100 cm.

A teď se vem, že by si každý rok měnil dýlku metru. To bys dělal moh asi. A mohl bys třeba říct, že já zkrátím ten metr na 98 cm, protože když to udělám, tak vlastně na plnou nádrž já ujedu víc kilometrů v autě. A lidi budou víc jezdit a tu ekonomiku to nějak podpoří.

Což jako předpokládá, že lidi jsou hloupí, nepřepočítají si to. A více méně ten podobný argument platí pro to, proč by inflace měla nějak pomáhat ekonomice. No ale co by způsobilo to zkrácení metru? Způsobilo by to hlavně strašný zmatek.

Že bys musel měl každý rok nový metr, měl bys výkresy svýho domu z roku, já nevím, 2015, už teďko neplatí, tři máš jiný jednotky. Bylo by to zbytý, bylo by to opravdu působilo by to spoustu komplikací všem lidem. A my vlastně to samý teď záměrně děláme s hodnotou peněz. Kdybychom mohli tu hodnotu peněz zafixovat, ne úplně jako s metrem pro každou vteřinu v čase, ale v průměru třeba v nějakém okinku pěti let, aby si za tu 100 korunu mohl koupit stejnej nákupní košík, jako teď, šli vlastně na pořád.

Když přijde inflace, tak to vyrovnáš nějakou deflací a tak dále. Něco jako fungovalo 100 let před první světovou válkou, když si vlastně měl svý výkyvy během zlatýho standardu, ale v průměru si měl ceny vlastně stejný. Takže, když umřel Napoleon, nebož byl poražen Napoleon, tak byly ceny nějaký v průměru a těsně před atentátem na France Ferdinanda v Sarajevu byly průměrní ceny v západních zemích stejný. V tom horizontu 100 let jsou vlastně nezměnili.

Čili to možný je, vlastně tehdy byla jiná ekonomika, ale principiálně to vidíš nebo ve Švýcarsku za posledních 15 let jsou ceny prakticky stejný, nezměněný. I ta inflační vlna, která se prohnala světem, tak ve Švýcarsku to byl takový malinký 3% růst. Takže to hlavní je, ten hlavní princip toho mýho projektu je, bylo by dobrý, abychom se na tu korunu mohli spolehnout, jako se můžeme spolehnout na to, že metr má 100 centimetrů. A o to bychom se měli snažit.

Pokud neberem úplně, protože to je, jak říkám, Švýcarsko jediná země, která vlastně tohleto de facto má, ale minimálně řekněme ty centrální bance jasně, co po ní chceme, abychom ji mohli hodnotit podle toho, co ona dělá. protože teď ona má neuvěřitelnou moc, jo, ta má vlastně pod palcem naše hypotéky, naše spoření, všechno. A přitom nemá žádnou odpovědnost. To je daleko být guverné, daleko lepší, že ho nedělat premiéra.

Protože finanční moc máš větší, máš na menší moc v jiných oblastech, ale nejsou žádný interpelace v parlamentu. Nikdo tě nemůže odvolat. nikdo po tobě vlastně, když nechceš vysvětlovat, tak to neděláš. Nechodíš do diskuzních pořadů, které jsou předem připravené otázky.

Jo, neděláš vlastně skoro nic, dostaneš těch své 6 milionů za rok a všechno je v pohodě, jo, i když ta výkonnost ty banky je naprosto tristní. Čili bylo by dobré zvýšit odpovědnost ty instituce za inflaci, ale k tomu musíš říct, co po ní chceš. Ústava říká cenová stabilita, no, tak nejintuitivnější věc, co je cenová stabilita,

Moderátor: Že na první dobrou bych sem řekl, že ceny jsou stejný a nemění se.

Tomáš Havránek: a když tohle samozřejmě řekneš mezi ekonomy, tak ti řeknou, to je práce do školy, jo, ale proč? Proč by tohleto vlastně nemohlo být to intuitivní banka tvrdí, že no, to je doslovná cenová stabilita, to my neděláme, protože, a teď, jo, teď jsou nějaké takový mávání rukama, ale když se podíváš do výzkumu vědeckýho, který se snaží odhadnout, jak velká inflace je zdravá pro tu ekonomiku, což je těžká věc, tam máš spoustu efektů na dlužníky, věřitele, možná, že i na ekonomický růst a tak dále, a tak přistupuje celá řada, ale ten průměrný odhad je opravdu nula. Někdo říká, že deflace je dobrá. Milton Friedman, ten, sice to nebyla jeho hlavní teze, ale vlastně optimální inflace v tom jeho modelu byla mínus tak tři procenta podle toho, jaká byla reálná úroková.

Prostě byla to deflace, jo, optimální. Takže máš i přístupy ekonomický, který ti daj jako optimální deflaci, protože, když máš deflaci, ne, že bych chtěl dlouhodobu deflaci, jenom ilustruji, proč může být taky třeba někdy užitečná, že tě to nenutí vlastně spekulovat nebo investovat do něčeho, co je věc rizikový. Já riziko mám rád, mě to nevadí, ale spousta lidí, jako třeba moje rodiče, mají rádi jistotu. No a když máš deflaci třeba 2% dlouhodobě, tak to znamená, že stačí mít peníze v hotovosti doma a on ti vydělá vět 2%.

Přeště do 7%. Takže i tohle jako může být argument na nějakou deflaci. Těch studií asi dvěstě, třicet, když jsem se dělal naposledy a fakt průměrný odhad je nula, takže je dobře. Pokud ti říkáš, že 2% je ten správný inflační cíl, ale to není cenová stabilita, ale ten nějaký zdravý inflační cíl, tak to odůvodní pořádně.

A na tu diskuzi já bych se moc těšil, protože neumím si představit, jak to ta dvojka může vyhrát oproti té intuitivní nule. Ale dobře, když to vyhraje, tak v pohodě je 2%, když se může stát, ale dejme to jasně té bance za úkol, podobně jako třeba Bank of England v Anglii, má za úkol od vlády konkrétní procentování inflační cíl. No a když ho nesplní, tak jsou konsekvence. Minimálně ostuda musí napsat omluvný dopis veřejnosti, guvernér.

U nás nic takového není. To samozřejmě, tohle to je málo, jo, omluvný dopis. Tam by mělo být ještě navázání na mzdy. To znamená, když máš inflaci 10%, není důvod, aby ten guvernér měl 6 mega za rok plat.

Tam musí být minimálně zase z psychologických důvodů pro obyčejného člověka, aby viděl, že tam jsou konsekvence. Když někdo tu svoji práci nedělal nebo udělal chybu, každý občas dělá chybu, tak za to nese následky. V podobě toho, že prostě nemá žádný bonusy. A naopak, když ta inflace je blízká nula nebo dvojce teda, tak ať má klidně 50 milionů za rok.

By potřebuje nejlepší top talent pro top joby v této zemi. A těch důležitých jobů je celá řada, ale čemu rozumím já, to centrální bankovnictví, tam je to naprosto evidentní, že potřebuješ děta, který ti budou řídit tu centrální banku. Tady není důvod se omezovat na pár lidí, jako jsme my, kteří žijou v tom českým prostředí. Ty můžeš najmout lidi ze zahraničí a zaplatit je velmi dobře a to se ti vrátí mnohonásobně.

Ale my na to tady v Česku bohužel jsme zvyklí, že by si zaplatil někomu 5 milionů euro za rok a chtěl po něm jako špičkovej výkon na úrovni toho vedení centrální banky. To by se musel změnit i malikový zákon, to už je to podmínka českého občanství, ale to není zase tak velký problém změnit zákona ČNB. To by si bys tak musel dělat, kdyby si chtěl dát explicitní úkol, o jakou inflaci se mají snažit.

Moderátor: Já se chci zeptat, mám hodně podotázek, ale začneme ještě vlastně touhle. Myslím si, že to je vůbec možný, aby jsme v tomhle systému, který máme, měli nulovou inflaci? Protože my jsme se tady předtím bavili o těch úrokových sazbách, proč je nezvednou nahoru, protože tady máme, jak jsi říkal, ty dvě strany, máme tady ty svědomitý lidi, který si spoří na druhý straně, ale tady máme ty dlužníky, kterým naopak ta inflace vyhovuje a kdyby se ty úrokových sazby nějak dlouhodobě zase nesnižily, tak tady možná riskujeme nějakou recesi v podobě nemovitostní krize, jako jsme viděli třeba v roce 2008 v Americe a já si myslím, že nejsme schopný nejsme schopný dojít na žádný státní měně na nulovou inflaci, protože je za ní ten ohromnej dluh, který se prostě nějakým způsobem musí splatit, jsou tam ty úroky a ty potřebuješ neustále nový peněžní jednotky,

Tomáš Havránek: Tak, to je složitá otázka, ale to, co ty říkáš vlastně, odpovídá celkem ty nový teorie, fiskální teorie cenový hladiny, jak jsem o tom mluvil. To znamená, podle téhletý teorie je to furt není nějaký mainstream, ale podle téhletý teorie opravdu ani centrální banka vlastně nakonec nemůže tu inflaci dostat pod kontrolu, protože když stát vytvoří novej dluh, tak ten dluh je vlastně jako nový peníze. Kdy nakonec se musí zmonetizovat tou centrální bankou. Čili pokud tohleto je v ekonomii jako nový proud, řekněme 20% makroekonomů, by s tím asi souhlasilo, tak to opravdu nejde.

To je pravda. Nicméně většina zase makroekonomů by řekla opravdu, co je to cenová hladina. To je nějaké přepočítání toho množství zboží a služeb, to se vyrobí na množství peněz, co v té ekonomice je, když to hodně zjednoduším. A to množství peněz nakonec má neúplně přímo, ale aspoň nepřímo přes ty sazby, prostě pod kontrolou centrální banka.

Tato nakonec může za cenu nějaké třeba bolesti dotáhnout tam, kam chce. To je ten převládající přístup, který vychází z těch modelů, který vychází i koneckonců z toho, že Švýcaři mají, jak jsme se bavili, inflaci v průměru vlastně na nule za posledních 15 let. To není úplně typický příklad, ale je to protipříklad proti tomu, co si řekl, že to nejde. Ono to určitě jde.

Za prvý. A za druhý máš ten příklad historický těch 100 let po mezi Napoleonem a atentátem Sarajevu, když cenovou stabilitu fakt měl. To jsou jako protipříklady pro to, proč by to mělo jít. Tam je spíš otázka toho, jako ty politické průchodnosti, protože ačkoliv většina lidí v této zemi jsou věřitele, tak většina lidí, kteří jsou vlivní, jsou dlužníci.

Často velký dlužníci, to jsou velký firmy, velký banky, dá se říct některý. A ty potom mají zásadní tlak nebo zásadní vliv na tu celkou debatu v té společnosti a zásadní vliv na to rozhodování. Ale možný to je, možný to je jak ekonomicky do těch teorií, možný to je jak prakticky na tom příkladu Švýcarska nebo celý Evropy před první válkou. A ještě líp by to šlo představit tak, že opravdu, jak jsme si říkali předtím, ty můžeš oddělit bilance centrální banky a států a ta centrální banka tím si majetkem, který hypoteticky, když máš rád zlatej standard, může koupit zlato a vlastně vrátí se víceméně k tomu systému, který tady byl.

Nebo když máš rád bitcoin, může koupit hypoteticky všechno do bitcoinu a tím pádem potom máš tu měnu krytou bitcoinem. Ty bys nemusel úplně ten systém úplně jako zbořit na hradničem jiným a tohle jsou vlastně parametrický změny, který můžeš zavíst, není nemožný je zavíst. A jaký konkrétní mechanizmus by vedl k té cenové stabilitě, dobře, jasně, to už je na potom na ještě delší, hlubší diskuzi, ale minimálně se o tom můžeš snažit. I kdyby nic jinýho.

Co říkám, ty příklady jsou, že to funguje, ale proč ty v ústavě říkáš cenovou stabilitu a pak vlastně ta centrální banka poví, hele, no, to úplně nechceme, my chceme jako 2% inflaci. Tak ale proč? Takže ten hlavní cíl toho projektu, já samozřejmě vím, že praktická prosaditelnost zejména z politických důvodů je malá, protože my na to nejsme připravení, my lidi nejsou dost aktivní, aby i svůj zájem jako věřitel prosazovali, ale minimálně, když se o tom bavíš, tak donutíš tu protistranu argumentovat pro ten status quo a pak se ukáže, jak vlastně dutej ten argument je, že ten centrální tenet centrálních bank, že 2% inflace je ta ideální, je založený na vodě.

Moderátor: že to číslo bylo někde jenom vymýšlené na tom Novým Zélandě,

Tomáš Havránek: tak vlastně ta cenová stabilita je ten benchmark, nulová inflace, to můžeš, že rozumí, v průměru je to dobrý. No a pak můžeš argumentovat tak, že hele, ta inflace se vlastně měří blbě, protože nebere v úvahu to, že máš nějaký technický pokrok, to znamená, když já měřím inflaci, jako kolik stál iPhone v loni, kolik stojí letos, tak ona třeba nová generace iPhone je trochu lepší, ale pořád to je v té položce jako iPhone. No a tím pádem, že to je výkonnější stroj, tak on by vlastně měl být, je to lepší věc. Zdraží se, ale tohle není v tom indexu cen vlastně zohledněný a nějaký další technický faktory.

Takže ta nula, podle některých lidí, ta nula v indexu CPI změny vlastně znamená mě jednou deflaci. Z dělat některé důvody. Ale pak zase na druhou stranu musou lidi, kteří říkají naopak. Ta inflace se měří vlastně podhodnocená, ta oficiální, protože třeba nebere pořádně do úvahy ceny nemovitostí s nějakou velkou větší váhou.

Zase můžeš udělat ekonomický model, jestli na to spousta literatury, že vlastně nemovitosti by měly patřit do inflace. Když to řeknu úplně jako laicky, tak třeba v českých podmínkách, když se jim dostaví dům, sám si ho staví, což je pořád běžný na českém venkově a menších městech. Ty postavíš ten dům za nějaké peníze a ty to neděláš jako investici, abys ho potom jednou prodal. Ty chceš v tom domě žít, často v něm umřít a potom, aby ho měli tvoje děti možná, což už často není tak důležitý, ale hlavně to děláš jako pro sebe na ten svůj život.

Tak ho vlastně jako spotřebuješ během toho svýho života. Tak nebo o tom přemejšlíš. Ne jako něco, co chceš jednou prodat. Dobře, to má jako spoustu kontextu, ale tak si mi představili, že ta nemovitost je i jako spotřeba vlastně a tím pádem by měla patřit do inflace s nějakou větší vahu než jaká je tam teď.

Když tohle to uděláš, tak by si nám inflaci větší, protože dlouhodobě ceny bytu a domů rostou rychleji než ceny jiných věcí. Takže jak snět oměření je problém, ale tam jsou problém je na obě strany, nejenom na jednu. Že tohle není úplně silný argument. A ty argumenty na Zélandu byly jen na tu jednu stranu tehdy.

Mimochodem, to byla situace pro mě jako teď. Dlouhodobě jsi měl inflaci dvoucifernou. Už si zkoušel spoustu věcím, nefungovalo nic. Tak co jsi udělal?

Úplně jsi otočil ten měnový systém a zavedl jsi něco úplně novýho. Což bylo inflační cílování a opravdu to tehdy pomohlo. A co já říkám, že teď je dobrá doba po takovémhle proušvihu inflačním. Zavíst něco, co je lepší, jak zdokonalit to inflační cílování.

Ne, že bys to úplně otočil na hlavu, ale vylepšit to a to vylepšit to parametricky. Dvěma parametry. Jedna věc je, že místo dvojky cíluješ nulu, protože je to prostě jednodušší, předůznější a máš tato ekonomický výzkum, proč je to lepší nebo minimálně to není horší určitě. A zároveň opravuješ minulý chyby.

To znamená, že chceš, aby ta nula byla v průměru. Ne každý rok bez ohledu na minulost. V průměru, abys mohl dát svý dceři 100 korunů do prasátka nebo někam a ona si za to za 30 let mohla koupit podobný nákupní košík. Oni tam budou trochu jiný věci kvůli technickému pokroku, ale řekněme podobný košík potravy jako ty.

Tohle má hodnotu samo o sobě. Ta stabilita se peněžní jednotky, ať už je částečně krytá akcima zlatého nebo krytují bitcoinem trošku, tak na to se můžeš potom spolehnout a netrávíš potom čas přemýšlením, kam dáš peníze, aby se ochránil před inflací. Tohle by mělo velký benefit na to, že by to uvolnilo spoustu jeden dost času, uklidnilo by to velkou část té populace, aby se mohli soustředit na něco, co je užitečný. Podobně jako když jsme se bavili o těch bankách, tak podle mě banky by se měli soustředit na to něco, co je užitečný pro tu společnost, úvěrovat lidi, brát na sebe nějaký riziko, za to si chargeovat nějaký spread mezi tím, kolik dávají na spoření a na ti úvěry.

Ale neměli by vydělávat jako teď tak, že prostě přehodějí lopatou peníze, který tam dá klient, hodějí do ČNB a mají na tom velký úrokovej zisk. To není produktivní práce a to není to, co bychom měli jaksi po tom bankovním sektoru chtít. Je to zbytečný. Čili tyhle věci odbourajeme, soustředíme se na to, aby ta země produktivně fungovala, dělala něco užitečného.

Aby ta arbitráž takováhle, jakou ty banky mají, nemohla být tak velká. A aby jsme tady my nemuseli trávit čas. Vlastně to, že vůbec mluvíme o inflaci je zbytečný. Taky si nebavíme o tom, jak je definovaný metr.

Protože je to něco, co funguje samozřejmě. Takže kdybychom se dostali někam, kde se o inflaci nebavíme, tak by to vlastně bylo pro mě úplně ideální. Úplně tu inflaci zrušit. cz.

Moderátor: Jo, teď jsem si vzpomněl jenom na dotaz od jednoho diváka. Mám se zeptat, proč máme rušit inflaci, proč nezrušíme

Tomáš Havránek: No, i když jsme měli zlatý standard před, řekněme, těma sto a více lety, před sto lety byl zlatý standard ještě. V Československu možná ještě nebyl. Ale řekněme, byl v těch velkých vyspělých zemích. Tak pořád si měl centrální banky.

I tehdy, jo. Centrální banky původně teda vznikly jako nějaký nástroj na financování vlády a potom řekně jako monopolizaci těch bankových. Banky, komerční banky vydávaly směnky za zlato, což pak fungovalo jako peníze papírový, ty směnky, stát to pak monopolizoval a dal to těm centrálních bankám, ale to nebyl ten jejich původní úkol. Ale stejně, i kdyby jsi měl bitcoinový standard, tak bys, jasně, ty technicky můžeš, technicky tu centrální banku mít nemusíš, ale pořád by se ti hodilo mít někoho, kdo, i kdyby jsi měl měnu založenou na bitcoinu čistě, mít instituce, která trošku vyrovnává takový ty velký výkyvy v hodnotě třeba bitcoinu.

A podobně jako během toho zlatého standardu jsi měl centrální banky, které stanovovaly úrokovou sazbu. Takže řídili toky zlata do té země a z té země. Když zvýšili tu sazbu, tak přitrhl hlavy zlata a tak dále. Aby ta měna, i když byla založená na zlatě, tak každá ta měna byla jiná.

Byly to národní měny, jo? I když vlastně měli skoro fixní kurz. Ale pořád jsme na ty centrální banky, který tohleto, že tak v moderní době by se to nutně mít nemusel. Nicméně, já nevidím jiný způsob, cenovou stabilitu opravdu zaručit, než mít někoho, kdo ti to ve finále hlídá.

Protože i kdybych založil, kdybych se vykašlal na korunu, zrušil teda korunu, měl bitcoin, tak tam nemá žádnou garanci, že ta inflace bude v průměru nulová. Aby pravděpodobně byla v průměru záporná s výkyvy, podobně jako během Zlatýho standardu tam byly veliký výkyvy, v průměru byla nulová, ale u bitcoinu bys měl tím, že ti vlastně neroste ta nabídka, u zlata furt nabídka rostla, jak si těží další zlato, tak to malinko vyrovnávalo, tak bys měl, měl bys nějakou dlouhou dobu deflaci s velkým výkivy. To už je jako příliš těžká otázka na zodpovězení, co by se vlastně stalo. Čili ta centrální banka je pořád jako z ústavy, je to garant cenový stability, zrušit centrální banku, ty vlastně vůbec nevíš, co by to způsobil.

Navíc ta centrální banka dělá spoustu dalších věcí, jo. Hlídá, aby ten bankovní trh nějak fungoval a tak dále. Čili potřebuješ někoho, kdo tyhle ty funkce bude vykonávat, nějaká ochrana spotřebitele a tak dále.

Moderátor: taková sarkastická. Bylo to podle mě myšlený tím, že pokud ty hlavní bankovní transakce a tak dále můžeme provádět v rámci komerčních bank, tak na co bychom potřebovali tu centrální banku, která se má hlavně starat o tu cenovou stabilitu, ale tady teďka se spolu bavíme, že ty centrální banky to nedělají úplně tak, jak bychom si představili nebo jak by to mělo dejít. Takže to bylo spíš jako

Tomáš Havránek: Co bys vlastně dělal bez centrální banky? Ono by to asi nějak šlo, ale je lepší postupovat krok po kroku. Nebo bys mohl mít místo centrální banky nějaký opravdu algoritmus, který by, to je nějaká technická a ekonomická literatura, místo bankovní rady bys měl prostě, ne úplně umělou inteligenci, jednoduchý vzoreček, který by automaticky dorovnával něco jako teď má členová model, jo, tak za trochu jinýho a rániž má, bys mohl mít jednoduchý vzoreček, který ti doručuje tu cenovou stabilitu, nějak takže vyrovnává prostě inflační očekávání s tím,

Moderátor: Ne. Dobře, možná by si mluvil trošičku jinak, ale chápu point a nevím, jak by to měly postaveny, každopádně tady ty algoritmické věci v kryptu většinou skončí velmi špatně, tak jenom jsem se jenom teďka vzpomněl. Já bych se chtěl jenom ještě o kliku vrátit k tomu problému toho měření, jsi říkal, že je problém měření na obou stranách. Jak si tady zmiňoval ten metr, já ty peníze velmi rád přirovnávám zase k času, myslím si, že peníze a čas jsou velmi, velmi podobný koncepty na mnoha dimenzích a je to jako, že kdyby jsme chtěli, když vytiskneme víc peněz a myslím, jestli že budeme bohatší, tak je to přesně jako namalovat se na ciferník víc číslíček a myslet si, že budeme mít víc času.

Že to je vlastně, přijde mi to úplně samý stejně jako s tím metrem a nemůžeme efektivně dlouhodobě měřit ceny, když nevíme nebo když se nám neustále mění ta zásoba peněz a na té druhé straně je to vlastně v rámci měření té inflace existuje něco, čemu se říká Goodhartovo pravidlo. Goodhartovo pravidlo vlastně říká, že proměnná přestává být dobrou proměnnou, pokud je cílená a takhle vlastně je to postavené s tou inflací, že jak jsi říkal v tom spotřebním koši, což je vlastně velmi úzkej snapshot ekonomiky a chybí tam ty nemovitosti, tak samozřejmě můžeme mít inflaci plácnou 6, 8, 10% to je jedno, ale ty ceny nemovitosti samozřejmě jsou daleko vyšší než je ta oficiální inflace. Proto vlastně nemůžeme ty reální ceny měřit tu oficiální inflací, která je měřena na základě toho spotřebního koše,

Tomáš Havránek: který je velmi neefektivní. Tak to měření inflace je ještě daleko složitější, to naťukl jeden z těch problémů, které tam jsou a je to technická diskuzi, do které nechci úplně zapítat to tak moc. Máš pravdu, já osobně si říkám, hele, tak my víme, že tam jsou problémy na obě strany. Máme něco lepšího, no odpověď je, že nemáme úplně.

ČNB měla jeden čas index CPIH, což Mojmír Hampl tam prosadil tehdy, a to byla vlastně inflace plus s nějakou adekvátní vahou, řekněme, cen nemovitosti, aby to odpovídalo tomu, kolik v průměru lidí utratí za různý věci, včetně těch nemovitostí ve svým životě. A ta byla samozřejmě v průměru vyšší, takže ČNB potom po odchodu Mojmíra přestala publikovat, po několika letech. Ale to jsou furt takové věci, které jsou obecně přijímané. Obecně přijímaný je ten index CPI, Consumer Price Index, přes všechny ty problémy, nic lepšího nemáme.

Takže dobře, když někdo vymyslí lepší způsob, jak to měřit, tak použijeme ten způsob. Ale pokud nic lepšího nemáme, tak berme to tak, jak to je nedokonalý, ač je to nedokonalý a prostě soustředíme se na to, aby, když máš metr, který není úplně přesnej, tak furt toho použiješ. Nevyhodíš ho úplně a neřekneš, že to já to nedokážu změřit, tak se na to vykašlu. Třeba měříš to tím měřítkem, co máš, když to není mikrometr, ale má to nějakou chybu, která třeba někdy je systematická, ale vlastně nevíš, na kterou stranu.

A já bych se hrozně rád dožil doby, kdy bychom opravdu začali programově u tu cenovou stabilitu snažit, protože nehledě na všechny ty výhody, co by to mělo, o kterých jsme se bavili, takovou tu jistotu a tak, tak by to byla skvělá reklama pro tuhle zemi. My jsme, vem si třeba ten Nový Zeland, jak si ty správně zmiňoval, že tam začal inflační cílování. Nový Zéland je hezká země, já tam rád jezdím, my tam pojedeme za rok na několik měsíců s rodinou, na pozvání, ale je to taková dost nudná země, kde se vlastně nic musí. Je to daleko z všeho centradění ve světě.

A ve vědě je ten Zéland právě známý tím, že tam zavedli to inflační cílování. Takže i takhle malá země může něco užitečného, vlivného přispět do světový diskuze. A tohle je něco, to cenová stabilita, opravdu, jako mají Švýcaři, ale ne de facto, ale de jure, aby to bylo garantované, aby to bylo začleněné v zákoně. Je to, co nikdo nemá.

Co by bylo velice pozitivní příspěvek České republiky. A u nás je to realizovatelné, na rozdíl třeba od velkých zemí, kde by to bylo mnohem obtížnější. U nás prostě stačí, když to chce ten guvernér. To je všechno.

Když to chce guvernér, tak to prostě bude. Změní oficiálně ten inflační cíl. Takže i ta pozitivní publicita pro tu zemi, která by z tohohle plynula, se dá těžko, jak si nacenit, tady byla by prostě enormní. A ty tady máš málo příkladů, kdy jsme tahle země něčím takhle pozitivním přispěla, kvůli čemu nás zahraničí znají.

Pivo. Oni znají pivo.

Moderátor: v bitcoinový komunitě, tak jako Česká republika, je velmoc. V velmoc jsme tím hodně známí. Máme tady hodně projektů a vynálezů, které tady v České republice vznikly v rámci bitcoinů.

Tomáš Havránek: co se řekne Havel. Takže Václav Havel je asi taková jako pozitivní, kromě toho, že máme hezký hlavní město a hezký třeba ženy, možná, když možná je Slovenka, takže já musím tady nesouhlasit. Jo, tak jako to je skoro to jedno to samé, že? No, to taky taky nesouhlasilo.

Dobře, dobře. Tak se omlouvám. Nejde, no. Musíš vystřednout o tomu.

Nejdělám si. Jasně. Ale rozumíš, jako Václav Havel je v podstatě taková jediná aktivní, pozitivní jaksi věc, kterou tahleta země přispěla do nějakého globálního povědomí. Kdybychom neměli inflaci jako první zemi na světě, což můžeš velmi dobře odůvodnit vědecky, prakticky, i zvládnit nějaký upravní interpretace i ústavy, tak přispěješ něčím, co bude velice populární, pozitivní a co všichni potom budou znát.

Minimálně lidi, co jsou aspoň trošku jako gramotný po světě. Takže ne pivo, ale to, že máme právě stabilní měnu, stabilní hodnotu peněz. A není to nemožný. Takže já říkám, že dobře, je to těžký, ten můj projekt je z velký části, je to zrušený inflaci CZ jako edukativní a na zamišlení.

Nečekám, že teď přijde guvernér řekl, nejo, Zrušme inflaci. Proč jsi mi to neřekl předtím? Proč jsi mi to neřekl? Já jsem mu to říkal, ale...

No a jaká byla reakce? No... V krátkosti. V krátkosti reakce nebyla v podstatě žádná, ale na co třeba reakce byla, když jsme se bavili o investování devizových rezerv.

A teď se bavíme o Mojmírovi. O Alešovi. O Alešovi. Tak Mojmír není guvernér, jo?

Ten byl ale předtím, tak já jsem neviděl teďka, v jakém období se baví. Jasně, jasně, jasně. Viceguvernér. Ne, ne, to bylo, ale když jsem byl u Mojmíra, tak jsem tyhle ty nápady ještě ani neměl.

Protože když pracuješ v té bance, tak jedna, jeden z efektů je, že opravdu ty nasákneš, jak si tou filozofií, toho, jak to všichni ostatní vnímají, jo? Je to takovej, jako grouping bych řekl, když to mám nazvat, jako ošklivě, ale je to tak. A to bylo vlastně ani nenapadné, že by mohlo být něco jiného než dvouprocení na vlastní cíl. O tom takhle nepřemýšleš vůbec.

Až potom, když jsem odešel, tak jsem si vlastně o tom četl a zjistil jsem, že pro to není žádný silný důvod. A jako ty samozřejmě v té bance, když se tě potom ptají lidi v poupě váhle, proč máte ty 2%, tak ty jako vlastně zamyslíš, vyštíš, že nevíš. On to nikdo neví. Zeptej se schválně někoho centrální banky, aby ti to odůvodnil.

Tak on ti začne koktat, to byla taky vždycky moje reakce. Když se někdo ptal a pak řekl, že jo, dělají to pak ostatní. A to je slabý, že jo. To nejsem žarům.

Musíš mít jasný fakta, proč je tohleto nejlepší možná politika, nejlepší možná realita. A když odejdeš a jsi na univerzitě, máš trochu víc, nebo takhle ne, času, ale máš povinnosti číst nový věci, aby jsi se nějak uživil, aby jsi mohl psát něco, to, co je pak publikovatelný v těch zahraničních žurnálech a je to jako kompetitivní, tak se načíteš tu novou literaturu a vlastně zjistí, že to není vůbec tak jednoznačný. Ani takový věci jako co se stane než zvýšíš úrokový sazby s inflací. To vlastně jim pořádně nevíme.

Přetváříme, centrální bank, která se to ví, ale to není žádný mechanický mechanický. To má spousta nuancí a my vlastně nevíme. a podobně ty úplně nevíš nebo takhle rozhodně nemůžu říct, že jasně 2% inflace je ta ideální. Naopak spousta věcí ukazují na to, že ta nula by byla nejenom že intuitivní, ale že by byla v řadě věcí prostě lepší.

Takže já jsem Mojmírovi tohleto nezmiňoval ale o co jsme se bavili už tehdy bylo ta investice devizových rezerv. Protože to je naprosto evidentní a to nepotřebuje žádný velký vzdělání. Na řadu věcí nepotřebuje žádný velký ekonomický vzdělání, ale možná úvodní kurz k ekonomii jedna nebo dva a trošku zdravýho rozumu. Když máš obrovský balík peněz ze 3 biliony korun v přepočtu a ty nechceš chceš je mít dlouho.

Moderátor: Nechceš, aby se z toho za 3 roky staly 2 biliony korun.

Tomáš Havránek: To bylo v reálném vyjádření. Tak musíš to investovat s nějakým rizikem. Brát na sebe nějaký riziko. A to jsou často ty akcie právě, který ti dlouhodobě vydělají.

Pak jsme se bavili ještě o něčem jiným, ale ty akcie jsou jakoby to, co je nejvíc takový odzkoušený, řekněme. No a o tom jsme se bavili, ale s tím souhlasili vždycky. Když jsme se ho bavili. Takže trošku mě zklamalo, že se to neděje víc teď, že by ta banka víc agresivněji investovala, tak aby nám dlouhodobě naše peníze něco vydělala, když už je nechce použít na posílení koruny, když je to za blbo třeba.

Tak ale jak říkám, já rád vzpomínám na to svoje působení v ČNB, ale když jsi takhle mezi lidma, kteří přemýšlejí podobně, tak je těžký myslet něco novýho. Takže občas je fajn odejít a máš na ty věci trochu jinej nadhled. Pořád si myslím, že ta centrální banka je přes všechny ty problémy i strategie, jsou nejlepší lidi v oboru v celý zemi rozhodně. V ekonomii a financích.

To jako nelze popřít. I z hlediska, řekněme, nějaký technický. Technik je třeba ty zprávy rezerv. Jak to tradujou, jak jsou efektivní oproti benchmarkům, tak to nemá vlastně konkurenci v té zemi.

Ale ta celková strategie prostě podle mě je příliš opatrná. Taková, jako ní hlavně jste zkazit. A je to něco, co té zemi neprospívá.

Moderátor: Dobrá, pojďme se přesunout na chviličku k deflaci. O inflaci už jsme se tedy bavili celkem dost. Co ta deflace? Proč je to pro ty lidi, nebo obecně pro tu centrální banku takovej velký strašák?

Je to teda z toho důvodu, že ty banky jsou zadlužený a nominálně by jim, nebo nenominálně,

Tomáš Havránek: Když se ptáš někoho z národní banky, tak se s tebou ani nebaví. Jasně, deflace je špatná. A když se potom díváš do výzkumu, pravdu jako vědecký literatury, proč deflace je špatná. Tak jasně, když máš deflaci je 30%, nebo i 10%, řekněme, je dvouciferná.

No tak to vytváří problémy pro kohokoliv, kdo má velký dluh. Sice to pomáhá těm věřitelům, ale opravdu ten šok je tak velký, že pak to může řadu firem položit, pak tady jsou propuštěný, nemají práci. Takže rozhodně jako prosazovat něco, jako Rašínova politika po první válce, když má velkou masivní deflaci, je bolestivý a všichni se skoro shodnou na to, že to není dobrý. Ale proč by měla vadit nějaká drobná deflace?

2-3%? No tak to je daleko jako složitější otázka. tak, že by taková nemírná deflace tím měla zhoršit ekonomický růst. To jsou data nebo nějaká věda.

Potom i příklady, jako třeba Japonsko, který si často udává jako odstrašující příklad deflace, to je jenom jako statistický artefakt, no mýtus. Když si podíváš na životní úroveň tam, čili na, oni se vždycky ukazují, jak mají deflaci, jak jim klesá HDP. No ale ten pokles HDP je daný tím, že tam ta populace stárne a méně ty lidi pracujou. Když si podíváš na to, kolik lidí vyrobí za odpracovanou hodinu, tak to Japonsko na tom není hůř než Amerika nebo Evropa.

Čili to máš jasný důkaz nebo minimálně protipříklad toho, že ta deflace ti nutně musí škodit. Podobně Švýcarsko. Švýcarsko je polovinu času deflaci za posledních patnáct let, tuším. Vyvíjí se líp než ostatní země, jo.

To není důkaz, že by ta deflace ti pomohla, samozřejmě, ale je to protipříklad toho, že ti vždycky musíš škodit. A tak dále. A těch příkladů je řada. Amerika v posledním, tuším, pár dekádách 19.

století taky měla deflaci dlouhodobou, která ty ekonomice nijak moc neškodila, jo. Takže když jsem to všechno jako načetl, tak můj osobní názor je, řada kolegů by s tím třeba možná úplně nesouhlasila, je, že ta mírná deflace, není žádná vědecká evidence, která by ti jasně řekla, že mírná deflace ty ekonomice škodí. Proč se toho centrální banky bojí, je ze zvyku. Ze zvyku, protože se všichni mají v hlavě velkou depresi 30.

let minulého století, čili skoro před sto lety, kde jsi měl opravdu největší ekonomickou krizi v moderních dějinách a taky jsi měl největší deflace v moderních dějinách, více méně. Ty věci byly současně. Takže ta asociace jední špatný věci s deflací ti dává do hlavy obavu z toho, že ta deflace třeba způsobila tu deflaci, tu depresi, tu velkou krizi. Tohle není pravda.

Ta deflace byla spíš průvodní efekt té krize, respektive způsobili sami ty centrální banky vlastně s úplně špatnou politikou. A je pak pravda, že v druhým kroku ta deflace za stů krizi prohloubila. Ale není to tak, že by se dostala inflace na minus dva a najednou se to začalo všechno sypat a pak se ta deflace ještě prohlubovala. Ne, to byla kombinace faktorů, kde rozhodně ta deflace nebyla první ani primární.

Byl to spíš důsledek, než že by to byl kauzální jako kauzální příčina. No ale tahle obava v těch hlavách těch lidí, i chytrejch lidí pořád je, ačkoliv to nemá vlastně faktický důvod. Takže všichni se deflace strašně bojí. Plus je tam ta věc, co jsem řekl, že prostě dlužníci mají větší politickou sílu než věřitelé, nejenom u nás.

U nás možná ještě méně, v ostatních zemích je to daleko víc. Bohužel, nebo pro mě bohudík, pro mě je to zesoká inflace. Obecně jako pro mladý lidi, což není úplně, to mi nehraje do krámu do toho měho projektu. Ale samozřejmě vyšší inflace je lepší pro mladý lidi.

Mladý lidi jsou většinou dlužníci, staří lidi jako moji rodiče, to je nejlepší příklad, moji rodiče jsou věřitelé, mají velký úspory, já jsem dlužník, mám velký dluhy. Takže inflace škodím, pomáhám mě. Takhle to je ne vždycky, třeba u tebe to je jinak, to já nevím, ale v průměru v té ekonomice to funguje takhle, že mladý lidi na inflaci spíš vydělávají, staří na ní spíš prodělávají, protože mladí jsou pravděpodobněji budou dlužníci. Tím pádem máš odmazávaný ten dluh.

Moderátor: Ono asi záleží, na jakou generaci se koukáš, zase pak je problém třeba tu hypotéku dostat, pokud si jdeš žádat, že o tu hypotéku chci si koupit nějakej byt, tak hodně mladých lidí na to nedošáhne. Vlastně já na rehabilitaci poslouchám takových příběhů, ať už u těch mladých nebo u těch jejich rodičů, že prostě jak jim musí finančně pomáhat a tak dále a ty vlastně ty mladý zase říkají, já kdybych nebyl jakoby s partnerkou nebo partnerka s partnerem, tak by to prostě dohromady nedali, že ta inflace má spíš jako daleko víc těch negativních aspektů v rámci tohodle než těch pozitivních. Chápu, že potom, že ten, kdo si vzal... Když už ten dluh máš...

Jo, kdo si vzal hypotéku, když byly ty sazby dole v covidu, řekněme, v roce 2020 nebo 2020 to bylo a vzal si tu hypotéku, tak chápu, že ty na tom vydělali jakoby pěkně, ale záleží, v jakém časovém horizontu se na to koukáme,

Tomáš Havránek: To máš pravdu. To, co jsem řekl, platí asi tak nějak v průměru, rozhodně je vždycky a rozumím těm, tomu kontextu, který tam dodáváš ty.

Moderátor: Každopádně zase líbilo se mi u té deflace, že to je spíš psychologický teda efekt, než by to bylo...

Tomáš Havránek: těch centrálních bankéřů. Opravdu, když se díváš na ekonomickou vědu, je velmi těžký najít přesvědčivý důvod, proč drobná inflace je špatná pro tu ekonomiku jako celek.

Moderátor: že zdravá inflace je nulová inflace. A já jsem poslouchal jeden podcast, myslím, že to bylo u Juraja Karpiša, nejsem si úplně jistý. Ten tam říkal, že i nulová inflace je vysoká. A ono záleží, jak se na to díváme.

A bylo to z toho pohledu, my jsme to tady taky zmínili, že my procházíme nějakým růstem, neustále procházíme nějakým růstem produktivity. Máme vynálezy, máme technologie, které nám spoustu věcí ulehčujou, usnadňujou, vytváří. A tam by měl být ten přirozený deflační tlak na ty ceny. To znamená, že postupem času my bychom téměř u všeho téměř měli mít neustále, postupně, pomalu snižující se ceny a ne naopak ty růstový.

A to je právě způsobený z mýho pohledu teda tím tiskem peněz, což je teda hlavní důvod inflace, že vlastně to je to neustálý nafukování měnových zásoby, že to je tak silný, že ty deflační tlaky, který tady máme, samozřejmě nějakým způsobem prosperujeme, tak úplně tu deflaci přetlačí. Kromě nějakých odvětví, třeba je právě ta elektronika. Když se podíváme, kolik stály mobily, kolik mi je přemýšlím. No třeba před 20 lety, tak to byly takový ohromný cihly a ještě když se podívám na nějaký starý letáky z reklam, tak je tam cena, nevím, 35-40 tisíc.

A teď vlastně dáme úplně to samý za nějaký iPhone, ale to je úplně diametrálně odlišnej přístroj, který má naprosto naprostojný funkce. A chtěl jsem říct, že na té elektronice to vidíme, nebo na těch na úložných, nebo na USBčkách, na tom úložném disku, kolik stála, kolik stála, já nevím, 100 megabajtová fleška před... 15-20 lety a dneska si kupujeme prostě terabajtový disky a ta cena se jako taky mění v rámci toho úložiště. Takže ten progres je tam ohromnej a na té elektronice to je vidět, že ty ceny dlouhodobě klesají a je to dostupnější.

Ale u ostatních věcí ne, protože tady

Tomáš Havránek: máš pravdu, jo? Takže když to zjednodušíme, ta otázka je, co je vlastně přirozený. Jestli přirozený je to, abys měl fixní zásobu peněz a pak platí to, co si říkal s odkazem na ten podcast, že opravdu bys si měl v takovém případě dlouhodobou deflaci, velice pravděpodobně, jo? Pokud se bude svět vyvíjet nějak, jak se vyvíjí v posledních dvou set letech.

No, to je, a to je legitimní pohled, jo? Já bych radši, protože ta hodnota peněz nebo jejich kupní síla mně přijde jako, to je to, co je pro mě intuitivnější než ta fixní zásoba peněz, jo? Třeba bych radši zafixoval hodnotu peněz, což ti potom implikuje to, že musíš občas hýbat trochu s tou zásobou, kolik těch peněz je. to někdy nafukovat, malinko někdy ufukovat.

V průměru teda asi malinko nafukovat. Aby jsi měl ten metr, aby ten metr byl furt 100 centimetrů a zase se ti ten metr jako neprodlužoval v čase. Což by to bylo přirozené z jednoho pohledu, ale myslím, že pro řadu lidí by to naopak bylo nepohodlný, protože by se ta hodnota peněz měnila. Vlastně by to bylo podobné jako teď, že by si nevěděl moc, jaká dlouhodobě ta hodnota peněz bude.

Ale jo, máš řadu modelů jako ten Friedmanův model, ve kterém by, i když jste úplně jiný model, monetární tam není ta reálná ekonomika, ekonomický růst, to jsi zmiňoval ty, ve kterém by tohle bylo taky optimální, měnový pravidlo. Tak vidíš, takže mě se zdá jako ta nulová inflace jako hezký kompromis. Někdo chce kladnou, někdo zápornou, dokáže k nám, sedíme se uprostřed, mějme cenovou stabilitu.

Moderátor: Zase za mě to je čísla, psychologický aspekt, je to to, na co se díváme a jakým způsobem ten mozek pracuje s čísly velmi zajímavý, ještě konkrétně v rámci těch peněz, protože to, co ty chceš v penězích, to není ten nominál, ty chceš kupní sílu. Chceš být milionář tady nebo v Zimbabwe. Prostě to vůbec není o tom čísle. Takže chápu point a je to strašně zajímavý téma.

Ještě bych se tě zeptal jenom třeba na nějaký, setkáváme se s hodně mýty ohledně té deflace a jedním z nich je deflační spirála, že vlastně by se snižovala nebo zvyšovala by se hodnota peněz, lidi by víc jako by spořili a neutráceli a kola ekonomiky by se zastavili, když to takhle řeknu. Jak ty se na to koukáš? Mně to přijde, já to řeknu rovno, mně to přijde jako hrozný nesmysl, protože nějakou základní spotřebu nedokážeš odložit. Musíš zaplatit nájem, musíš natankovat auta, musíš se najíst, musíš zaplatit dětem kroužky, školu, whatever.

A takových věcí tady máme mraky a tuhle spotřebu prostě neodložíš. Ani jako kdyby si chtěl, protože to zaplatit musíš. Tak jestli se na to koukáš nějakým způsobem stejně nebo tam vidíš něco jiného ještě.

Tomáš Havránek: No já to zkusím ještě trochu jako přiblížit k ekonomickému výzkumu. Super, super, skvělý. Takže podle takových těch keynesianských teorií, možná znáš Keynese. No jasně, jasně.

Tak tam opravdu ta deflační spirála nastat může. Když se lidi, a ta klíčová věc je, že lidi se nedívají do budoucnosti, ale dívají se na současnost a minulost. Mají takzvané adaptivní očekávání nebo naivní. Že nedívají se do budoucnosti.

A pak opravdu, jako když vidí, jak to bylo v loni, hlesaly ceny, tak by mohly nějaké nákupy odložit a to pak způsobuje vlastně explozitý deflace k nekonečnu. Je to absolutní kolaps ty ekonomiky a všeho. No ale pokud jsou lidi racionální, tak jak říkáš, to je vlastně nic takového nastat nemůže. Žádná deflační spirála.

Protože za prvý ty si chceš jednou ty peníze bez tak útratit a něco si koupit. Že to jednou stejně uděláš. To je první věc. Druhá věc je, třeba v tom systému cenový stability, který by se mi líbilo, je to ještě silnější v tom, že když najednou máš deflaci, řekněme 10%, obrovská deflace.

Tím, že ty ví, centrální banka se bude snažit o nulu průměru, tak ty ví, že ona tohle musí vykompenzovat 10% inflací, předtím v dalším roce nebo v dalších několika letech. To znamená, že ty v tom momentě té deflace, která asi nastane v nějaký ekonomický krizi, jako důstade k té krize třeba, naopak ty víš, aha, hele, teď je to levný, ale oni mi to brzo dražeji, ta centrální banka, aby to zase bylo stejně drahý jako v loni. No tak já to musím koupit rychle teď. Protože to má ten automatický stabilizační efekt, že v takovýhle deflace a krizi, naopak ty lidi by to nutilo kupovat víc.

Což ti tu spirálu vlastně úplně ještě odbourává i z tohohle jednoduchýho mechanizmu. Tohle není jednoduchá věc a před, ještě řekněme, 15 let nebylo úplně jasný, jestli opravdu nemůže nastat, nebylo úplně jasný, jak se lidi chovají, jestli nemůže nějaká spirála přijít. Víceméně ta velká finanční krize v roce 2009 a odpověď centrálních bank na ní ukázala, že to vlastně možný není, protože úrokový sazby klesly k nule, už nemohly klesat níž, ale žádná deflační spirála nepřišla, kterou ty keynesianský modely předpovídaly. Čili v podstatě ta myšlenka deflační spirály opravdu bychom měli opustit, protože nemá oporu ani v teorii, ani v datech, ani v nějaký intuitivní ekonomický praxi toho experimentu té velké finanční krize.

Čili je to vlastně, jak říkáš, je to mýtus, deflační spirála, ale ještě nedávno jsme to ne úplně jasně věděli, takže bych to nevětšitel lidem, kteří o tom mluvili před deseti lety, ale dneska už bychom se toho fakt bát neměli. Mírná deflace vůbec ničemu nevadí, to je takovej převážující výsledek

Moderátor: já bych sem pomalučku přešel na Hero Hero, na bonusovou verzi, kde se spolu pobavíme o bitcoinu, na to se hodně těším a chtěl bych sem probrat, my jsme to tady nakousli na začátku, pobavíme se o euro, jak to bude, jestli bychom ho měli přímo, kte měli, jestli bude, nebude, co si o to myslíš a ještě bych se s tebou chtěl pobavit o CBDC, jak je to tady v České republice, jak je na to, jak je na to, má názor Česká národní banka a jestli se tady něco chystá nebo ne. Takže děkujeme všem posluchačům, který doposlouchali až teď a rozhovor pokračuje

Tomáš Havránek: že kvůli hotovosti probíhá spousta zločinů, podobně jako třeba přes bitcoin, to je pravda. Opravdu jo,

Moderátor: tak onětí prostě nedáj, protože ty jsi tady dělal nějaký transakce s kryptoměram a ty jsi automaticky hoznaný do seznamu jako gambler.

Tomáš Havránek: na prostý kontroly nad tou společností, ze který potom už není úniku, když si nemůžeš koupit vlastně nic, ani by o tom někdo věděl. Ten náš systém naštěstí není schopen nic takového vytvořit, jo, protože díky tomu, že ten bitcoin vlastně je takový jako unikový ventil, který nikdy nejsi schopen úplně zabrzdit ani v té Číně. Takže jenom to zavedení bitcoinu by ti nezaručilo omezenou peněžní nabídku v té normální definici, co jsou peníze. Je to teorie her,

Moderátor: asi by bylo dobrý nějakej ten bitcoin mít, jo, prostě, když toho dám, stejně jak si říkal, když dá banka jedno procento z těch tří bilionů do zlata, tak jí to prostě neublíží. Co se stane prostě obyčejnému člověku, který dá, má sto tisíc na účtu a prostě vezme tu blbou tisícovku a prostě koupíš si za to ten bitcoin. Prostě nic ho to neto, on má jenom, dlouhodobě má jenom ten upside, že na tom prostě jako vydělá a čím víc si ten člověk o tom čte, zajímá se o to,