A co děti, mají si kde hrát?

Kdo se v Litomyšli narodil a vyrostl, ale musel pak nějakou dobu žít jinde, si dobře uvědomuje, jak příjemným místem pro život Litomyšl je – a to i ve srovnání s nejhezčími městy západních zemí. S manželkou a našimi čtyřmi malými dětmi jsme tedy moc rádi, že se nám naskytla příležitost se do Litomyšle přestěhovat. Důvodem k občasnému stesku po hlavním městě nám může být snad jen hustá síť krásných a čistých hřišť pro děti všech věkových kategorií, kterou se Praha pyšní.

V Litomyšli samozřejmě tak husté pokrytí nemá smysl, protože i osídlení je řidší. Více lidí u nás má navíc rodinné domy se zahradou, kde si děti mohou hrát. Nový rekreační areál na Valech je nádherný; také statistiky počtu dětí na jedno hřiště nevycházejí pro Litomyšl nepříznivě. Přesto však cítím, stejně jako řada přátel, kteří Litomyšl navštíví, že v tomto ohledu má město ke svým občánkům (a zejména těm nejmenším) pořád dluh. Mí rodiče například s vnoučaty jezdí až na hřiště v Poříčí. Nejbližší je přitom jen pár set metrů od jejich domu, ale hřiště na Okružní ulici má minimum hracích prvků, není příliš udržované a občas funguje spíše jako kuřárna a venčírna psů pro některé naše méně přizpůsobivé spoluobčany. Bohužel něco podobného lze říct o řadě našich předměstských hřišť.

Bylo by hezké, kdyby se každá čtvrť mohla pochlubit aspoň jedním malým hřištěm moderního typu, tedy s houpačkou, skluzavkou, prolézačkou, pískovištěm a vnějším plůtkem kvůli hygieně. Místem, kde by se děti a rodiče mohli v klidu setkávat, což je důležité pro rozvoj společenských dovedností dětí. Takové uspořádání je běžné ve městech podobné velikosti jak v zahraničí, tak i u nás. Samozřejmě vybudování a údržba hřišť něco stojí, ale je to investice do budoucnosti města a ve srovnání s mnoha jinými výdaji to městský rozpočet zabolí málo. Nemusí se přitom jednat o architektonicky unikátní díla, ale obyčejná funkční řešení. Navíc by jednotlivá hřišťátka snad rády sponzorovaly litomyšlské firmy, kterým nejsou lhostejné životní podmínky rodin s dětmi. Další komplikací jsou normy bezpečnosti, které zavazují provozovatele hřišť. Když už to ale dokázali i v Praze, kde na rozdíl od Litomyšle často vládne alibismus a radní obvykle volí pro ně osobně nejpohodlnější řešení každého problému, tak bychom to mohli zvládnout taky. Děti v Litomyšli si to zaslouží.

A i když se to nepovedlo do roku 2006, tak stále ještě není pozdě na to chtít se ptát na otázku položenou v titulku. Děkuji zároveň všem zastupitelům a dalším aktivním lidem v Litomyšli, o kterých vím, že se touto otázkou již z vlastní iniciativy zabývají.