Na dálnici bude u Litomyšle mezera. Jak jsme se k tomu dopracovali? (díl druhý)
Navazuje na první díl z čísla 2021/1, který končí větou: „Kvůli limitu počtu znaků musím psát na pokračování. Příště tedy začneme řešením otázky, na kterou jsem nejčastěji tázán: kdo za to může?“ Uvedené číslo vydání je zamýšlené.
Nejčastější otázka, kterou k dálnici dostávám, je: kdo ten debakl zavinil? O tom lze dlouho spekulovat, ale odpověď nám nepomůže. Nebudu tedy uvádět jména, budu se snažit nikoho neodsuzovat. V minulosti jsem to dělal a je mi to líto.
Ostatně za katastrofu s dálnicí můžeme my všichni a konkrétně já sám. Málo jsem se o ni zajímal, málo jsem se na ni ptal našich představitelů. Když už jsem byl aktivní, bylo to ve věcech pro Litomyšl relativně podružných: posouvání za Kornice a řešení výškového profilu. Důležitější je ale včasné dokončení dálnice a řešení tranzitu ze severu. Navíc posun za Kornice přispěl k současnému debaklu.
Jedno rýpnutí si ale neodpustím. Divím se, že vedení města veřejně neprohlásí následující: Ano, s dálnicí jsme to strašlivě zmršili. Je nám to líto a teď uděláme 100 %, abychom zajistili nejvýhodnější řešení pro Litomyšl. Pro celé město, nejen pár lidí. Možná trochu přehnané, ale pravdy je na tom dost, všem by se to líbilo a pomohlo by to vyčistit vzduch. Více bychom věřili dalším krokům města.
Na druhou stranu vedení města není co závidět. Vyhrát komunální volby v Litomyšli není jako vyhrát v loterii: reálně Vám hrozí, že se stanete starostou. Každý den budete řešit průšvihy ostatních. Za odměnu dostanete nižší mzdu, než jakou byste si vydělali v soukromé sféře, a ještě Vám lidi budou pravidelně nadávat.
Komunální politika tedy na zbohatnutí není. Kdybyste se pokoušeli o korupci, bude Vám to nějakou dobu fungovat, ale v malých částkách – a navíc téměř jistě se na to jednou přijde. Ani nejvyšší funkce v místní politice není něco, před čím by si člověk sedl na zadek: většina lidí, co znám, starostovi tyká. Z toho mi vyplývá, že komunální politici v Litomyšli musí být srdcaři. Dělají tuhle práci proto, že mají město rádi. Má osobní zkušenost s nimi to potvrzuje. Buďme tedy vděční, že ve vedení nemáme zkorumpované zmetky.
Za 30 let se povedlo se hrozně moc dobrého. Co mě ale mrzí, je absence dlouhodobé dopravní strategie. Taktiku máme dobrou: o dálnici vyhrála Litomyšl každou bitvu. Vždy dostala, co chtěla: posunutí dálnice od Třebové k nám, posunutí trochu zpátky za Kornice, zrušení západního obchvatu, vedení dálnice s výhledem na město. Výsledkem je prohraná válka a urbanistická katastrofa v podobě zpožděné dálnice na vysokých náspech a dvou přivaděčů přes centrum.
Přitom dálnice měla původně vést úplně jinudy, kolem Třebové a Ústí. Najížděli bychom na ni docela pohodlně po prázdné silnici I/35 u nového obchvatu Mýta. Proč to dopadlo jinak, si řekneme příště.
Nevyšlo. Text byl napsán pro vydání únor 2021 v Lilii, měsíčníku města Litomyšle; datum je tedy zamýšlené, nikoli datum otištění. Pokračování slíbené v prvním dílu; v Lilii se nakonec neobjevilo. Text sám ohlašuje ještě třetí díl, který rovněž nevyšel.