Stýskání po knihovně a muzeu

Když se zeptám dětí, co jim v listopadové karanténě chybí nejvíc, zazní škola a kamarádi – jasně, ale překvapivě až na druhém místě. Ony by totiž rády do knihovny, prohlédnout si knížky o želvách, Minecraftu a křečcích, a aspoň 17 si jich půjčit domů a předčítat je dětem předškolním. Rády by hned do muzea, zazlobit v herně, prohlédnout si mamutí kel, vyzkoušet cirkusovou výstavu. Jak jsme tak často dělávali o volných odpolednech všedních dnů, než spadla klec.

Knihovnu a muzeum bereme v normální, nezavirované době jako krapet archaickou samozřejmost. Fungují přece tak nějak od nepaměti a pořád stejně, tak trochu zaprášeně, v roce 2020 jako v roce 1920. Nebo ne? V Litomyšli ne. S dětmi jsme projezdili desítky muzeí a knihoven ve východní polovině Česka (moje snaha jezdit opakovaně na stejné místo se nesetkala s úspěchem), ale nikde jsme nenašli knihovnu s tak příjemným personálem a tak moderní, a pro děti vstřícné muzeum, jako máme u nás v Litomyšli. Když plánujeme jet do dinoparku nebo zoo, děti občas říkají, že by radši zůstaly v Litomyšli a šly si zahrát do muzea nebo si prohlédnout knížky do knihovny. Větší poklonu děti těžko mohou dát.

Knihovna a muzeum ale chybí i nám dospělákům, hlavně teď v koronakrizi. Máloco uklidní člověka tak jako dobrá kniha. Sám čtu často digitálně ze čtečky, protože je to někdy efektivnější a levnější. Ale opravdovou fyzicky existující knihu to nenahradí a teď je mi smutno, že si nemohu zajít do knihovny půjčit jinou. Digitál je prostě virtuální, podobně jako výuka po internetu nemůže nikdy plně nahradit opravdovou fyzickou výuku, ať se všichni snažíme sebevíc. Muzeum je zase místo, kde můžete v herně děti vypustit a zatím si prohlížet krásné věci, ke kterým byste se jinak nedostali. Mé oblíbené jsou terče litomyšlských měšťanů vystavené podél schodiště. Ač jsem po tom schodišti šel mnohosetkrát, vždy si všimnu detailu, který mi předtím utekl. Ale celé muzeum je krásné a vždy obdivujeme každičkou novou výstavu, s jakým citem a precizností je vymyšlena. Nedávno jsem to s dětmi cvičně počítal a vyšlo mi, že v muzeu jsme dohromady strávili už několik týdnů života – a tento výpočet prosím nezahrnuje novou výstavu o počítačových hrách, z definice lapák na děti.

Naše knihovna a muzeum patří nejenom mezi jasně nejlepší instituce svého druhu v celém širokém okolí, ale také mezi nejlépe fungující instituce našeho města. Rád bych všem jejím zaměstnancům tímto způsobem poděkoval. Snad si teď budou moci trochu odpočinout, protože do knihovny a muzea s dětmi poběžíme hned, jak nám to koronavirus dovolí.