Tomáš Janecký v nejlepší formě
Rubrika „Z dopisů čtenářů“, levý sloupec. Text končí uvnitř citace Tomáše Janeckého, hned před tučným podpisem — proto jej automatický sweep chybně vyhodnotil jako citaci. Zmíněný „Tomáš“ je Tomáš Janecký, nikoli autor. Podpis „Tomáš Havránek“ je vysazen tučně, stejně jako u ostatních autorských příspěvků.
Jestli mi kdy kdo pomohl, byl to Tomáš Janecký. Chtěli jsme se přestěhovat zpět do Litomyšle, aby tu děti mohly chodit do školy. K tomu jsme potřebovali postavit dům, ale v poslední chvíli nám odpadla firma. Co teď? Nešlo, abychom všichni bydleli v domku u rodičů. No a v každém případě jsme se chtěli vyhnout stěhování během prváku, to jsme Kristínce udělat nemohli. Zbýval rok.
Tomáš sice už 10 let stavební firmu neměl, ale hned řekl, že se o všechno postará. Měl jsem tehdy ještě 2 zaměstnání a každým dnem jsme čekali narození 4. dítěte, takže jsem mohl jen 1x týdně přijet na kafe. Do země se poprvé koplo v den, kdy se nám narodila Lucinka; za rok jsme se stěhovali. Tomáš se omlouval: kdybych ještě měl firmu, tak by to jinak lítalo. Společně jsme potom zapili jeho narozeniny.
Každý Litomyšlák zná Tomáše Janeckého. Ale někteří z nás nevědí, že teď v září oslavil osmdesátiny. Ano, Tomáš, který je aktivnější než většina třicátníků (rozhodně včetně mě). Oslavil je v plné síle obklopen lidmi, kterým v životě mnohokrát pomohl. Nemám to empiricky zcela ověřené, ale jsem si skoro jist, že v Litomyšli není ulice, ve které by Tomáš za desítky let své činnosti něco nevybudoval.
Na Tomášovi toho je k obdivování hodně a 2600 znaků v Lilii nám na to nestačí. Chlapi mu často říkají, že by chtěli v 80 letech být jako on. Já mu říkám, že bych chtěl jako on být teď. Se svým denním programem je Tomáš možná nejaktivnější důchodce v historii: když se chceme sejít na kafe, mám obvykle víc času než on. Když není na cestě na Vysočinu pro materiál na stavbu nebo na závodech v Německu, hraje nejspíš tenis.
Na jakékoli stavbě v okrese, kam se Tomáš dostane, ho zřejmě hned někdo osloví „pane řediteli“. I po všech těch letech na něho zaměstnanci vzpomínají s nepředstíraným respektem a vyprávějí třeba, jak zaplatil všem zájezd do Chamonix a lanovku na Aiguille du Midi. A Tomáš z toho má větší radost, než kdyby vydělal milion.
Tomáše se bojí problémy, protože jakmile on zvedne telefon, do půl hodiny někdo přijede a problém není. Když se v zimě vylévají podlahy, Tomáš je ochoten v noci dvakrát vstávat a jezdit na stavbu zapínat a vypínat topení. Pro nás to dělal a manželka mu to doma tolerovala. Ta manželka, se kterou je už 60 let a pořád o ní nemluví jinak než krásně.
Tomáš procestoval svět, a jak říká, nejlepší je to stejně v Litomyšli. Souhlasím a přeji mu, aby to s námi v Litomyšli vydržel na vrcholu sil ještě aspoň ještě jednu generaci. A nám přeji takové telefonáty, jako byl můj historicky první hovor s Tomášem: „A chceš to pohlídat, nebo postavit?“
Poprvé vyšlo v Lilii, měsíčníku města Litomyšle říjen 2020. Původní vydání. Text byl přepsán z tištěného vydání.