Lockdowny přinesly obrovské náklady, ale malý užitek. Zkraťme tedy prázdniny na polovinu, ať to napravíme

Mnohým z nás, mě nevyjímaje, zemřeli přátelé na covid. Rádi bychom udělali něco, co by je tehdy mohlo zachránit, i kdyby nás to mělo stát hodně. Zároveň víme, že nejdražší opatření bylo zavírání škol a karantény tamtéž. Děti přišly o měsíce plnohodnotné výuky, následné škody ve všech oblastech naší společnosti budeme sčítat roky. Alespoň ty lockdowny snad pomohly zachránit nějaké životy, ne?

Bohužel, vědecká literatura ukazuje, že snížení úmrtnosti na covid díky lockdownům bylo prakticky nulové. Nová metaanalýza z dílny Univerzity Johna Hopkinse shrnuje 24 předchozích studií a zjišťuje, že lockdowny v Evropě a USA snížily covidovou úmrtnost jen o 0,2–2,9 procenta. Odhady se ještě mohou trochu měnit, ale těžko se změní výsledek, že lockdowny přinesly obrovské náklady, ale malý užitek.

Jako společnost jsme ostudně selhali ve vztahu ke vzdělání našich dětí. Už na podzim 2020 existovaly náznaky, že uzávěry škol příliš nepomáhají zpomalit šíření epidemie. Přesto jsme znovu školy zavřeli. I já jsem tehdy byl spíše pro a všem se za svůj špatný úsudek hluboce omlouvám. No a zatímco ve firmách se dlouho na testování jenom hrálo, ve školách jsme testovali důsledně a posílali do karantén celé třídy.

Mimochodem pravidla karantény jsou od začátku nastavená nespravedlivě. Zatímco Krajská hygienická stanice v Praze posílá do karantény jen děti, které byly s nakaženým v bezprostředním kontaktu (většinou okolní lavice), mimopražské hygieny posílají domů rovnou celé třídy. Děti, které nebydlí v Praze, jsou tedy systematicky diskriminované a bohužel tuto nespravedlnost neřeší ani nová vláda.

Děti mají slabé lobby, nemohou se bránit, nemohou demonstrovat. Je to jediná část naší společnosti, která opravdu pandemická omezení dodržuje. Jsou smutné, ale nevztekají se, nekřičí, že jim nebude nikdo nic nařizovat a že mají právo chodit bez roušky. Automaticky přijímají pravidla, na která si my dospělí často jenom hrajeme. Za podporu kasin v pandemii jsme zaplatili miliardy, ale vůči dětem nám zůstal obrovský dluh.

Existuje řešení, ale bude bolet. Aby děti měly šanci dohnat zpoždění, které jsme jim lockdowny a karanténami způsobili, musíme zkrátit letní prázdniny na polovinu po dobu devíti let. Některé děti jsme poškodili nenávratně, ale u většiny ještě můžeme škody napravit. Učitelé nebudou nadšení, ale dejme jim za ten měsíc navíc trojnásobnou mzdu. Zaslouží si to a nakonec se to vyplatí nám všem.

Jednu užitečnou věc můžeme udělat ještě dnes. Moc prosím, zastavme hned testování a karantény ve školách. Omikron dostaneme nakonec všichni. Přeplnění nemocnic už nehrozí ani v katastrofickém scénáři. Tempo očkování je hlemýždí. Zplošťování křivky nákazy už tedy nemá žádný smysl. Opatření ve školách dnes nemají vědecký základ, jsou to jen marketingové nástroje hygienických stanic. Chceme-li mermomocí ukázat, že bojujeme s větrnými mlýny, dělejme to ve firmách. Dětem jsme už ublížili dost.