ČNB musí dělat víc. Vysoká inflace tu jinak bude dalších 10 let

Jana Klímová: …a člena Národní ekonomické rady vlády Tomáše Havránka. Inflace za celý rok 2022 byla přes 15%, což je nejvíc od roku 1993. Co je podle vás v ekonomice špatně? A mohla něco udělat lépe Česká národní banka nebo vláda?

Tomáš Havránek: Dobrý den, děkuji za pozvání. Zásadní otázka tady asi je, jestli Národní banka, nebo vláda může s inflací vůbec něco dělat. V médiích se často objevuje názor, že inflace je dovezená a že s ní těžko něco uděláme. To je ale špatně jak z hlediska ekonomického výzkumu, tak z hlediska praxe. Vezměme si, že za minulý rok byla průměrná inflace v Evropě od 2 do 20%, tedy se hodně lišila. To ukazuje, že záleží na tom, co daná země dělá, jak se chová.

Jana Klímová: A taky asi jak má nastavenou ekonomiku, protože faktem je, že třeba pobaltské země mají nejvyšší inflaci, ještě vyšší než my a ty jsou právě také hodně závislí na dovozech, je to tak?

Tomáš Havránek: To máte pravdu, hraje tam roli celá řada faktorů. Otázka ale je, jestli centrální banka může inflaci zkrotit a kontrolovat sama, nebo jestli k tomu potřebuje vládu. Podle velké většiny ekonomického výzkumu to centrální banka může udělat sama a jen podle malé části ekonomů k tomu, řekněme, potřebuje i vládu. Každopádně jsou ale zdroje inflace převážně domácí a většina ekonomů se shodne, že jsou hlavně na straně měnové politiky. Když se tedy ptáte, kdo za to může, většina odborníků by v tom měla správně vidět Národní banku.

Jana Klímová: Málo zvýšila úrokové sazby nebo špatně využívala kurz koruny?

Tomáš Havránek: Říkám to už asi rok a půl: byl bych býval rád, kdyby se dříve využil kurz, tedy posílení koruny, vlastně obrácení devizových intervencí proti koruně, které začaly před nějakými deseti lety. Od té doby se nashromáždilo hodně eur, která se teď naopak mohou prodávat, aby koruna posílila. K tomu nakonec došlo, ale pozdě, v malých objemech a navíc pasivně. Nebyla to tedy strategie Národní banky, jak inflaci zkrotit, ale až reakce na takový spekulativní útok proti koruně.

Jana Klímová: Co by to v praxi pro vysvětlení jenom znamenalo? Že by se zlevněly dovozy, čili by se snížila u nás ta cenová hladina?

Tomáš Havránek: Přesně tak. Vezměte si, že prvotní inflační šok byl opravdu dovozního charakteru, zejména přes energie. Kdyby se Národní banka při prvním zvýšení sazeb zároveň zavázala, že během dvou let postupně prodá polovinu devizových rezerv, už jen oznámení tohoto kroku by vedlo k prudkému posílení koruny. To by do velké míry pomohlo tyhle dovozní inflační tlaky umazat a zároveň zachovat důvěru veřejnosti, že existuje nějaký způsob, jak s inflací můžeme bojovat tady u nás. Tahle důvěra byla za poslední rok a půl velmi ochromena.

Jana Klímová: A v těch zvyšování sazeb, více než je těch současných 7%, než je tady reposazba, měla podle vás ČNB pokračovat, protože proti tomu řada ekonomů protestuje, že to vlastně podvazuje ekonomiku, protože zdražují firmám úvěry, lidem úvěry.

Tomáš Havránek: Bolí to, snižování inflace je většinou bolestivé, jak říkáte, pro řadu segmentů ekonomiky. Je to ale otázka priorit: jestli chceme nízkou inflaci za cenu nějaké bolesti, nebo jestli tu chceme třeba 10 let žít s inflací kolem 6%, což je docela reálné, pokud Národní banka nebude činit nic navíc oproti tomu, co už udělala v minulém složení. A myslím, že česká populace je obecně velice pasivní a málo náročná, protože se spokojí s vysvětlením, že se nedá nic dělat, inflace je něco jako povodeň a musíme to vydržet. A netlačíme na politiky, aby třeba upřesnili v zákoně zadání pro Národní banku, o co přesně se má snažit.

A co by vedení Národní banky postihlo, když svůj cíl plnit nebude. A to se, jak pozorujeme, v posledních měsících děje.

Jana Klímová: A co byste navrhoval, jak by se měl změnit zákon?

Tomáš Havránek: Navrhoval bych jednak v zákoně jasně vymezit, co vlastně po Národní bance chceme.

Ústava nám totiž říká, že Národní banka pečuje o cenovou stabilitu, ale ona si to vykládá jako dvouprocentní inflaci, a technicky se dá velmi těžko zdůvodnit, že je to cenová stabilita. Můžeme se bavit o tom, jestli je to nějaká zdravá inflace, ale ústava celkem jasně říká cenová stabilita. Pomohlo by tedy v zákoně vyjasnit, co se tím myslí. Já bych byl nejraději za dlouhodobě průměrnou nulovou inflaci, což opravdu odpovídá cenové stabilitě.

Nebo to může být jiný cíl, na kterém se dohodneme, ale mělo by to být jasné zadání, podle kterého pak lze vedení Národní banky hodnotit a na takovou výkonnost navázat i finanční ohodnocení, jak je to běžné v jiných velkých firmách. Není totiž úplně vhodné, aby si banka jednak sama stanovovala, co je jejím cílem, a jednak aby nebyla nijak odpovědná vůbec nikomu.

Jana Klímová: Jasně. Čili vysoká inflace, nulové odměny členů bankovní rady.

Tomáš Havránek: Přesně tak. Členové rady by si podle mě v normální době zasloužili mnohem vyšší plat, abychom pro takovou práci mohli nalákat například i lidi ze zahraničí, aby to pro ně bylo zajímavé. Když se jim tedy daří a inflace je kolem nuly, ať jsou klidně platy mnohem vyšší. Ale pokud je inflace takhle vysoká a věříme tomu, že Národní banka má nad inflací kontrolu, čemuž většina ekonomů opravdu věří a většina modelů to ukazuje, není vhodné, aby neměli žádné konsekvence, aby se nepodíleli na utrpení většiny domácností.

A myslím si, že většina z nás ekonomů věří, že finanční motivace funguje, že mění chování lidí. Kdyby dvouciferná inflace znamenala pro guvernéra třeba minus 5 milionů za daný rok, viděli byste, že by se to chování rozhodně změnilo. To je základní ekonomický princip a ničemu by to neuškodilo.

Jana Klímová: Nepodvazovalo by to nějakou objektivitu jejich rozhodování, kdyby jim šlo jenom o vlastní peníze. Přece jenom třeba to, že existuje nějaká inflace, čili růst cen, tak to zvyšuje atraktivitu investic přeci a tak, že nějaký smysl to přece jenom má?

Tomáš Havránek: To je možná na samostatný rozhovor, je to velmi široké téma. Mluvím o tom rád, ale jen stručně. Existují stovky studií, které odhadují, jaká je zdravá inflace.

Inflace má, jak jste správně řekla, i své výhody, ale má také spoustu nevýhod. Jak dnes vidíme, zjednodušeně řečeno znehodnocuje úspory. A nejhorší na tom je nejistota: nevíte, jaká inflace bude za rok nebo v horizontu deseti let. Minimálně jednoduchá změna, kterou by Národní banka měla udělat a o které věřím, že ji udělá, je nesnažit se o dvě procenta inflace znovu každý rok, ale v průměru.

Tedy aby nám garantovala, že inflace bude v průměru, třeba za deset let, dvě procenta. Pak můžete daleko lépe plánovat a odstraníte nejistotu i pro investice, o kterých jste mluvila, takže to bude lepší. A dá se i v modelech ukázat, že za rozumných předpokladů to vychází lépe. Tomu se říká cílování průměrné inflace.

Jana Klímová: Pojďme se vrátit k té loňské inflaci, asi i k letošní. Co jsou vlastně ty příčiny, když se podíváme do těch střev, tak nejvíc meziročně zdražily základní potraviny mouka, chleba, máslo, vejce. Je to i předmětem řady diskuzí prezidentských kandidátů a politiků. Ve sněmovně kvůli ekonomické situaci bude hlasování o nedůvěře vládě a tak dále.

Co se podle vás děje v tomto směru v Česku? Je to podle vás nějaká porucha trhu nebo jenom výrobci v tomto oboru vzali příležitost, že se zdražuje do vlastních rukou nebo prostě za vším stojí drahé energie zvyšující se náklady?

Tomáš Havránek: Energie tam rozhodně hrají roli, hlavně vstupy. Tedy, jak jste řekla, energie, potom třeba i hnojiva a další věci, které se zdražují z důvodů, jež úplně nesouvisí s naší českou situací, ale třeba i s válkou na Ukrajině. Samozřejmě se zmenšuje nabídka potravinářských výrobků a to tlačí ceny nahoru. Rozhodně by ale také pomohlo, kdyby na našem trhu byla v těchto potravinářských řetězcích větší konkurence. Našemu systému vlastně dominuje jeden holding, jehož jméno začíná na A a který teď samozřejmě masivně vydělává. Dlouhodobě vydělává na dotacích z našich daní, teď vydělává na vysokých cenách…

Jana Klímová: Já ho řeknu, je to Agrofert, ale oni zase tvrdí, že za všechno můžou řetězce, že tam je ta porucha té konkurence v obchodu, ne ve výrobě.

Tomáš Havránek: U řetězců funguje konkurence podle mě poměrně dobře. Jak vidíte, když projíždíte různá města, kolik je tam různých obchodních domů, tam konkurence funguje dobře. Ve výrobě ale často máte opravdu skoro, řekněme, monopolní situaci, která je navíc vertikálně integrovaná, takže se s tím potom těžko soupeří, a to samozřejmě generuje nadměrné zisky pro našeho největšího zemědělce. Situace se ale zase tak moc neliší od ostatních zemí, takže to není primární příčina. Rozhodně ale, jak jste říkala, využívají příležitosti k tomu, aby vydělali nadměrné zisky.

Jana Klímová: Inflace by byla ještě vyšší nebýt úsporného tarifu na elektřinu v říjnu a v prosinci zase inflaci směrem dolů ovlivnilo zlevnění pohonných hmot. Není třeba právě tohle vlastně důvod k tomu, aby vláda byla aktivnější, pokud jde o pomoc s cenami energií nebo nafty? Vy jste zmiňoval, že vlastně třeba vy vidíte tu hlavní vinu té vysoké inflace u ČNB, ale nemohla by vláda udělat něco víc, nebo jak se díváte na ty dosavadní kroky vlády? I z pohledu toho, že jste členem NERVu, který radí vládě?

Tomáš Havránek: Zrovna úsporný tarif je, upřímně řečeno, malinko zavádějící jméno, protože to vlastně není tarif. Není to úsporné, není to tarif.

Jana Klímová: Byl to v podstatě voucher pro všechny.

Tomáš Havránek: Je to spíš něco, čemu bychom v ekonomii řekli vrtulníkové peníze.

Znamená to, že dostanete peníze od vlády, která vám je dá jen tak. To, že to vidíme promítnuté v inflaci, ale vlastně nedává ekonomický smysl. Nerozumím tomu, proč to ČSÚ takhle udělalo. Dlouhodobě naopak inflaci spíš zvýší, protože to znamená, že máme trochu víc peněz, než bychom jinak měli. I tady si tedy říkám, že v zemi, která má vlastní měnu, může za inflaci převážně Národní banka. Na tom se většina kolegů shodne.

Ale i podle novějších teorií, jako je třeba fiskální teorie, může mít vliv hospodaření vlády, ovšem dlouhodobé. Tedy ani ne tak covidové nebo současné schodky, ale dlouhodobá neudržitelnost státních financí, která teď vlastně vychází najevo, když se podíváte na projekce Národní rozpočtové rady. A v tom je hlavní problém. Nějaké úpravy daní, nějaké drobné transfery tedy inflaci dlouhodobě zas tak moc neovlivní. Co ji ale opravdu ovlivnit může, je sestupná tendence našich veřejných financí v příštích dekádách, která vypadá opravdu tristně.

Jana Klímová: No a jak by s tím vláda mohla bojovat? Vláda teď chystá různé změny. Je to jeden z důvodů, který tedy naštval opozici, že chce zvyšovat daně a jak říká pan Babiš, chystá brutální utahování opasků. Vy byste byl tedy příznivcem nějakých zásahů v daňové oblasti.

A třeba pokud jde o DPH, o kterém se teď velmi diskutuje, že by měly být místo tří sazeb jenom dvě, což tedy hrozí zdražením některých věcí, které jsou v té nejnižší sazbě.

Tomáš Havránek: Zase bych zopakoval, že samotný stav rozpočtu loni, letos nebo příští rok není zase tak důležitý, třeba z hlediska inflace nebo vůbec dlouhodobého vývoje této země. Důležitý je střednědobý a dlouhodobý výhled. Tam mohou drobné změny daní nebo nějaké drobné škrty pomoct, ale velký vliv to mít nebude. Důležitá je jednak prorůstová politika, pokud možno redukce regulace, kde to ještě trochu jde.

Hlavně je ale potřeba vyřešit dva hlavní problémy, na straně příjmů a na straně výdajů. Na straně výdajů jsou to důchody, důchodový systém, který je opravdu neudržitelný. Všichni to vědí a dlouhodobě se s tím bohužel nic nedělá, protože to samozřejmě někdo musí zaplatit.

A zatím to vypadá tak, že to zaplatí budoucí důchodci.

Jana Klímová: A bude podle vás stačit to, co se připravuje, že se prodlouží věk odchodu do důchodu a možná nějak upraví valorizace?

Tomáš Havránek: Nebude to stačit. Tyhle parametrické změny sice pomoct mohou, ale není to něco, co by ten dlouhodobý problém odstranilo. Je tu tedy vlastně potřeba nová společenská dohoda: říct si jasně, že to zaplatíme všichni, že není fér, aby to platila jen jedna část populace, tedy budoucí důchodci, ale že se na tom všichni musí podílet a že to bude bolet. Druhým velkým bodem, který je potřeba řešit, jsou devizové rezervy Národní banky. ČNB má uložené 3 biliony korun v jiných měnách, v eurech, dolarech a dalších měnách, a tyhle peníze evidentně nechce použít na podporu koruny. Dobře, pak by je ale měla použít na dlouhodobé investování, protože pak budou hodně vydělávat. Kdyby byly investovány třeba do akcií, měly by to dlouhodobě v průměru být stovky miliard korun. Tím by se splatila současná ztráta ČNB a v budoucnu by ČNB podle zákona musela tyto přebytky odvádět státu, takže by tím ucpala velkou část díry ve státním rozpočtu. Dohromady to tedy musí být reforma, která začne u největších položek, tedy u největší položky na straně příjmů a největší položky na straně výdajů.

Jana Klímová: Čili jste pro zvyšování daní, jak DPH, tak příjmových daní, tedy daní z příjmu?

Tomáš Havránek: To jsem neřekl. Myslím si, že to není úplně důležité, že není za každou cenu důležité snažit se stlačit letošní schodek o pár desítek miliard, pokud by to třeba mělo nějak podvázat budoucí ekonomický růst. Zvýšení DPH se mi obecně jeví jako lepší způsob, a to proto, že tím daníte spotřebu, nedaníte práci. Když daníte práci, odrazujete lidi od toho, aby pracovali, což v situaci, kdy řadě firem chybí zaměstnanci, možná není úplně správné řešení. A navíc už dnes platí největší část daní zaměstnanci. To jsou lidé, kteří se daním opravdu vyhnout nemohou, na rozdíl od ostatních skupin populace nebo od firem, od OSVČ.

Zaměstnancům to strháváme přímo z výplaty, takže opravdu platí všechny daně. A když zátěž malinko přenesete z práce na spotřebu, bude to i spravedlivé.

Jana Klímová: To byl profesor ekonomie na Univerzitě Karlově a člen Národní ekonomické rady vlády Tomáš Havránek. Dnešní vydání pořadu Peníze a vliv končí. Spolu s předchozími díly ho najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci Můj rozhlas a ve všech podcastových aplikacích. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Jana Klímová.