ČNB musí dělat víc. Vysoká inflace tu jinak bude dalších 10 let

Jana Klímová: a člena Národní ekonomické rady vlády Tomáše Havránka. Inflace za celý rok 2022 byla přes 15%, což je nejvíc od roku 1993. Co je podle vás v ekonomice špatně? A mohla něco udělat lépe Česká národní banka nebo vláda?

Tomáš Havránek: Dobrý den, děkuji za pozvání. Ta zásadní otázka tady asi je, jestli vůbec něco buď Národní banka nebo vláda s inflací může dělat. Máme tady často v médiích takový názor, že vlastně ta inflace je dovezena a že s ní těžko něco uděláme. Což ale je špatně jak z hlediska ekonomického výzkumu, tak z hlediska praxe, protože u všem si můžeme vzít to, že za minulý rok byla průměrná inflace v Evropě od 2 do 20%, čili hodně se lišila, což ukazuje, že záleží na tom, co ta daná země dělá, jak se vlastně chová.

Jana Klímová: A taky asi jak má nastavenou ekonomiku, protože faktem je, že třeba pobaltské země mají nejvyšší inflaci, ještě vyšší než my a ty jsou právě také hodně závislí na dovozech, je to tak?

Tomáš Havránek: ale podle velké většiny ekonomického výzkumu vlastně ta otázka, jestli sama centrální banka tu inflaci může zkrotit nebo sama ji může kontrolovat, nebo jestli k tomu potřebuje vládu. Podle většiny výzkumu to může udělat sama centrální banka a jenom podle malé části ekonomů, řekněme, potřebuje k tomu i tu vládu. Ale každopádně tedy ty zdroje inflace převážně jsou domácí a většina ekonomů se shodne, že hlavně jsou na straně té měnové politiky, čili když se ptáte, kdo za to může, tak většina lidí nebo většina odborníků by měla správně vidět Národní banku.

Jana Klímová: Málo zvýšila úrokové sazby nebo špatně využívala kurz koruny?

Tomáš Havránek: Já už to říkám asi rok a půl, já bych byl býval rád, kdyby došlo dříve k tomu využití kurzu, to znamená posílení koruny, vlastně obrácení těch devizových intervencí, které dříve před nějakými deseti lety vlastně začaly proti koruně. A od té doby se nashromáždilo hodně eur, která naopak teď se můžou prodávat, aby se koruna posílila. K tomu nakonec došlo, ale pozdě a v malých objemech a navíc vlastně pasivně. To znamená, že to nebyla strategie Národní banky, jak tu inflaci zkrotit, ale až to byla reakce na takový spekulativní útok proti koruně vlastně.

Jana Klímová: Co by to v praxi pro vysvětlení jenom znamenalo? Že by se zlevněly dovozy, čili by se snížila u nás ta cenová hladina?

Tomáš Havránek: Přesně tak. Tak vemte si to, že opravdu ten prvotní inflační šok byl dovozního charakteru, zejména přes energie. A když by se podařilo při tom prvním zvýšení sazeb zároveň se zavázat k tomu, že během dvou let Národní banka postupně prodá polovinu devizových rezerv, tak už jen to oznámení tohohle kroku by vedlo k prudkému posílení koruny, což by pomohlo do velké míry tyhle dovozní inflační tlaky umazat a zároveň obnovit důvěru nebo zachovat důvěru veřejnosti, že je nějaký způsob, jak s tou inflací bojovat, můžeme tady u nás, což je důvěra, která byla velmi ochromena za poslední rok a půl.

Jana Klímová: A v těch zvyšování sazeb, více než je těch současných 7%, než je tady reposazba, měla podle vás ČNB pokračovat, protože proti tomu řada ekonomů protestuje, že to vlastně podvazuje ekonomiku, protože zdražují firmám úvěry, lidem úvěry.

Tomáš Havránek: Ono to bolí většinou snižování inflace je bolestivé právě, jak říkáte, pro řadu segmentů ekonomiky. Ale je to otázka priority, jestli teda chceme nízkou inflaci za cenu nějaké bolesti, nebo jestli chceme tady žít třeba 10 let s inflací kolem 6%, což je docela reálné, pokud ta Národní banka nebude činit nic navíc, oproti tomu, co už udělala v minulém složení. A já myslím, že my tady jsme velice, jako obecně populace Česká je velice pasivní a málo náročná, protože spokojí se s tím vysvětlením, že vlastně nedá se nic dělat, inflace je něco jako povodéní, musíme to vydržet. A netlačíme na politiky, aby zase oni třeba upřesněli v zákoně zadání pro Národní banku, o co přesně se má snažit.

A co jí postihne, co to vedení by Národní banky postihlo, když se ten svůj cíl plnit nebude. Což, jak pozorujeme, se děje v těch posledních měsících. A co byste navrhoval, jak by se měl změnit zákon? Já bych navrhoval jednak v tom zákoně jasně vymezit, co vlastně po té Národní bance chceme.

Protože ústava nám říká, že Národní banka pečuje o cenovou stabilitu, ale ona se to vykládá jako dvouprocentní inflaci, což se velmi těžko technicky dá rozdůvodnit, že tohle to je cenová stabilita. Můžeme se bavit o tom, jestli to je nějaká zdravá inflace, ale ta ústava říká celkem jasně cenová stabilita. No a pomohlo by teda v zákoně vyjasnit, co se tím myslí. Já bych nejradši byl za dlouhodobě průměrnou inflaci nulovou, což odpovídá opravdu cenové stabilitě.

Nebo to může být jiný cíl, kterým se dohodneme, ale mělo by to být jasné zadání, podle kterého potom lze hodnotit vedení Národní banky a navázat hodnocení i finanční na takovou výkonnost, jako je to běžné v jiných velkých firmách. To znamená, není úplně vhodné, aby jednak si sama ta banka stanovovala, co je jejím cílem. A druhá, aby nebyla nijak odpovědná vůbec někomu.

Jana Klímová: Jasně. Čili vysoká inflace, nulové odměny členů bankovní rady.

Tomáš Havránek: Přesně tak. Členové by si podle mě zasloužili mnohem větší plat v normální době, abychom mohli pro takovou práci nalákat ty lidi ze zahraničí například, aby to pro ně bylo zajímavé. Čili když se jim daří a inflace je kolem nuly, tak klidně, ať ty platy jsou mnohem vyšší. Ale pokud je inflace takhle veliká a věříme tomu, že Národní banka má nad inflací kontrolu, což to se většina ekonomů tomu opravdu věří, většina modelů to ukazuje, tak není vhodné, aby neměly žádné konsekvence, aby vlastně se nějak nepodíleli na tom utrpení většiny domácností.

A já si myslím, většina my ekonomové věříme tomu, že finanční motivace funguje, že mění chování lidí. A kdyby inflace dvouciferná znamenala třeba 5 milionů minus pro guvernéra ten daný rok, tak byste viděli, že by se to chování rozhodně změnilo. To je základní ekonomický princip a ničemu by to neuškodilo.

Jana Klímová: Nepodvazovalo by to nějakou objektivitu jejich rozhodování, kdyby jim šlo jenom o vlastní peníze. Přece jenom třeba to, že existuje nějaká inflace, čili růst cen, tak to zvyšuje atraktivitu investic přeci a tak, že nějaký smysl to přece jenom má?

Tomáš Havránek: No to je možná na samostatný rozhovor. To je velmi šilké téma. Já o tom mluvím rád, ale jenom stručně. Na to jsou stovky studií, které odhadují vlastně, jaká je zdravá inflace.

Ta inflace, jak jste řekla správně, má i svoje výhody, taky má spoustu nevýhod. Jak vidíme dnes, prostě znehodnocuje úspory, když to zjednoduším. A nejhorší na tom je ta nejistota, že vy nevíte, jaká ta inflace bude za rok nebo v horizontu deseti let. Čili minimálně jednoduchá změna, kterou by ta Národní banka měla udělat a kterou věřím, že udělá, je nestařit se o inflaci znova každý rok vě procenta, ale v průměru.

Čili aby nám garantovala, že v průměru třeba za deset let inflace bude dvě procenta. Potom můžete daleko lépe plánovat a vlastně vy odstraníte nejistotu i pro ty investice, o kterých jste mluvila, to bude lepší. A dá se ukázat i v modelech, že za rozumných předpokladů to vychází lépe, to je cílování průměrné inflace.

Jana Klímová: k té loňské inflaci, asi i k letošní. Co jsou vlastně ty příčiny, když se podíváme do těch střev, tak nejvíc meziročně zdražily základní potraviny mouka, chleba, máslo, vejce. Je to i předmětem řady diskuzí prezidentských kandidátů a politiků. Ve sněmovně kvůli ekonomické situaci bude hlasování o nedůvěře vládě a tak dále.

Co se podle vás děje v tomto směru v Česku? Je to podle vás nějaká porucha trhu nebo jenom výrobci v tomto oboru vzali příležitost, že se zdražuje do vlastních rukou nebo prostě za vším stojí drahé energie zvyšující se náklady?

Tomáš Havránek: Ty energie rozhodně tam hrajou roli hlavně vstupy. To znamená, jak jsi řekla, energie, potom třeba i hnojiva, ty další věci, které se zdražují zase z titulů, které úplně nesouvisí s naší značí na českou situací, ale třeba i s tou válkou na Ukrajině samozřejmě zmenšuje se nabídka potravinářských výrobků a to tlačí na vyšší ceny. Ale rozhodně by také pomohlo, kdyby na našem trhu byla větší konkurence v těchto potravinářských řetězcích. Ten náš systém je dominovaný vlastně jedním holdingem, který začíná na A, jeho jméno, a který teď samozřejmě masivně vydělává, vydělává na dlouhodobě na dotacích z našich daní, vydělává teď na vysokých cenách,

Jana Klímová: Já ho řeknu, je to Agrofert, ale oni zase tvrdí, že za všechno můžou řetězce, že tam je ta porucha té konkurence v obchodu,

Tomáš Havránek: funguje konkurence podle mě poměrně dobře, jak vidíte, když projíždíte různé města, kolik různých obchodních domů vidíte, tam ta konkurence funguje dobře, ale často v té výrobě máte opravdu skoro, řekněme, monopolní situaci, která je navíc tak jako vertikálně integrovaná, takže potom se s tím těžko soupeří a samozřejmě tohle generuje ty nadměrné zisky pro našeho největšího zemědělce. Ale ta situace se zase tak moc neliší znovu od ostatních zemí, takže to není primární příčina. Rozhodně, jak se říkala, využívají příležitosti k tomu, aby vydělali nadměrné

Jana Klímová: Inflace by byla ještě vyšší nebýt úsporného tarifu na elektřinu v říjnu a v prosinci zase inflaci směrem dolů ovlivnilo zlevnění pohonných hmot. Není třeba právě tohle vlastně důvod k tomu, aby vláda byla aktivnější, pokud je o pomoc cenami energii nebo nafty. Vy jste zmiňoval, že vlastně třeba vy vidíte tu hlavní vinu té vysoké inflace u ČNB, ale nemohla by vláda udělat něco víc, nebo jak se díváte na ty dosavadní kroky vlády? I z pohledu toho, že jste členem NERVu,

Tomáš Havránek: Tak zrovna ten úsporný tarif, přímě řečeno, to jméno je malinko zavádějící, protože to vlastně není tarif. Není to úsporný, není tarif. To byl v podstatě voucher pro všechny. To spíš něco, čeho bychom řekli v ekonomii jako vrtulníkové peníze.

To znamená, že dostanete peníze od vlády, která vám je dá jen tak, ale to, že to vidíme v inflaci promítnuté, vlastně nedává ekonomický smysl. Nerozumím tomu, proč to ČSÚ takhle udělalo. A dlouhodobě naopak tu inflaci spíš zvýší, protože to znamená, že máme trochu víc peněz, než bychom jinak měli. I tady já si teda říkám, že za inflaci převážně může Národní banka v zemi, která má vlastní měnu, tak většina kolegů se na tom shodne, že to tak je.

Ale i podle novějších teorií, jako třeba fiskální teorie, může mít vliv v hospodaření vlády, ale dlouhodobé. Čili ani ne tak ty covidové schodky nebo současné schodky, ale dlouhodobá neudržitelnost takních financí, která vlastně teď vychází najevo, když se podíváte na projekce Národní rozpočtové rady. A tam je ten hlavní problém. Čili nějaké úpravy daní, nějaké drobné transfery zas tak moc dlouhodobě.

To inflace neovlivní. Ale co jí může ovlivnit opravdu je ta sestupná tendence našich veřejných financí v příštích dekádách, která je opravdu vypadá tristně.

Jana Klímová: No a jak by s tím vláda mohla bojovat? Vláda teď chystá různé změny. Je to jeden z důvodů, který tedy naštval opozici, že chce zvyšovat daně a jak říká pan Babiš, chystá brutální utahování opasků. Vy byste byl tedy příznivcem nějakých zásahů v daňové oblasti.

A třeba pokud jde o DPH, o kterém se teď velmi diskutuje, že by měly být místo tří sazeb jenom dvě, což tedy hrozí zdražením některých věcí, které jsou v té nejnižší sazbě.

Tomáš Havránek: že ten samotný stav rozpočtu vloni nebo letos nebo příští rok není zase tak důležitý z hlediska třeba inflace nebo vůbec dlouhodobého vývoje této země. Co je důležité, je ten výhled střednědobý a dlouhodobý. A tam tyhle drobné změny daní nebo nějaké drobné škrty vlastně zase tak velký vliv hrát, oni to může pomoct, ale velký vliv to hrát nebude. Co je důležité jednak je prorůstová politika, pokud možno redukce regulace, kde to ještě trochu jde.

Ale hlavně vyřešit dva hlavní problémy na straně příjmu a výdajů. Na straně výdajů to jsou důchody. Důchodový systém, který opravdu je neudržitelný. Všichni to vědí a dlouhodobě se s tím bohužel nic nedělá z toho důvodu, že to samozřejmě někdo musí zaplatit.

A zatím to vypadá tak, jak to zaplatí budoucí důchodci.

Jana Klímová: A bude podle vás stačit to, co se připravuje, že se prodlouží věk odchodu do důchodu a možná nějak

Tomáš Havránek: Tyhle parametrické změny sice pomohou, můžou pomoct, ale není to něco, co by ten dlouhodobý problém odstranilo. Takže tady je potřeba vlastně nová společenská dohoda a říct si jasně, že to zaplatíme všichni a že není fér, aby to platila jenom jedna část populace, to znamená budoucí důchodci, ale že všichni se na to musí podílet, že to bude bolet. A ten druhý velký takový bod, který je potřeba řešit nebo něco s tím dělat, jsou devizové rezervy Národní banky, ČNB, která má 3 biliony korun vlastně v jiných měnách, eur, dolarech a dalších měnách uložených a tyhle peníze evidentně nechce použít na podporu koruny, tak dobře, tak potom by je měla použít na dlouhodobé investování, protože ty peníze budou potom hodně vydělávat, třeba kdyby byly investovány do akcií, tak dlouhodobě v průměru by to měly být stovky miliard korun, tím by se splatila ta současná ztráta ČNB a v budoucnu podle zákona by ty přebytky musela ČNB platit státu, takže tím by vlastně ucpala velkou část díry ve státním rozpočtu. Čili dohromady to musí být reforma, která začne u těch největších položek, to znamená největší položka u příjmu, největší položka

Jana Klímová: Čili jste pro zvyšování daní, jak DPH, tak příjmových daní, tedy daní z příjmu?

Tomáš Havránek: To jsem neřekl, já si myslím, že to není úplně důležité, že není za každou cenu důležité snažit se stlačit o pár desítek miliard ten letošní schodek, pokud by to třeba mělo podvázat nějak budoucí ekonomický růst. Zvýšení DPH se mi obecně jeví jako lepší způsob a to proto, že tím daníte spotřebu, nedaníte práci, když daníte práci, tak lidi odrazujete od toho, aby pracovali, což je situace, kdy vám chybí zaměstnanci v řadě firmách, tak to možná není úplně správné řešení. A navíc, už dneska zaměstnanci platí největší část daní. To jsou lidi, kteří opravdu se daním vyhnout nemůžou, na rozdíl od ostatních skupin populace nebo od firem, od osobeče.

Těm zaměstnancům my to strháváme přímo z té výplaty, takže oni opravdu ty daně platí všechny. z práce, tak to bude něco, co bude i spravedlivé

Jana Klímová: To byl profesor ekonomie na Univerzitě Karlově a člen Národní ekonomické rady vlády Tomáš Havránek. Dnešní vydání pořadu Peníze a vliv končí spolu s předchozími díly, ho najdete na webu Českého rozhlasu Plus v aplikaci Můj rozhlas a ve všech podcastových aplikacích. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Jana Klímová.