Národní banka má udržovat stabilitu, ale ona si to vykládá jako dvouprocentní inflaci

Jana Klímová: Případný růst daní není zdaleka jediným problémem, který by mohl dopadnout na firmy i na lidi. Loni to bylo zdražování, které žene vzhůru inflaci. Co se v ekonomice děje a kdo za to může? Otázky pro prof. ekonomie na Univerzitě Karlově a člena Národní ekonomické rady vlády Tomáše Havránka.

Inflace za celý rok 2022 bylo přes 15 procent, což je nejvíc od roku 1993. Co je podle vás v ekonomice špatně? A mohla něco udělat lépe České národní banka vláda?

Tomáš Havránek: Zásadní otázka je, jestli vůbec národní banka nebo vláda může s inflací něco dělat. Máme často v médiích takový názor, že inflace je dovezena, a že s ní těžko něco uděláme. To je ale špatně jak z hlediska ekonomického výzkumu, tak z hlediska praxe. Můžeme si vzít to, že za minulý rok byla průměrná inflace v Evropě od 2 do 20 procent, čili hodně se lišila. To ukazuje, že záleží na tom, co daná země dělá a jak se chová.

Jana Klímová: Také to, jak má nastavenou ekonomiku. Faktem je, že třeba pobaltské země mají nejvyšší inflaci, ještě vyšší než my, a jsou také hodně závislí na dovozech. Je to tak?

Tomáš Havránek: To máte pravdu. Tam hraje roli celá řada faktorů. Podle velké většiny ekonomického výzkumu je otázka, jestli sama centrální banka může inflaci zkrotit nebo kontrolovat, nebo jestli k tomu potřebuje vládu.

Podle většiny výzkumů to může udělat sama centrální banka a jenom podle malé části ekonomů k tomu potřebuje i vládu. Ale každopádně jsou zdroje inflace převážně domácí. Většina ekonomů se shodne, že jsou hlavně na straně měnové politiky. Když se ptáte, kdo za to může, tak většina odborníků by měla správně vinit národní banku.

Jana Klímová: Ve zvyšování sazeb, více než je současných sedm procent, než je repo sazba, měla podle vás Česká národní banka pokračovat? Protože řada ekonomů proti tomu protestuje, že to podvazuje ekonomiku, protože zdražují firmám a lidem úvěry.

Tomáš Havránek: Snižování inflace je bolestivé, právě jak říkáte pro řadu segmentů ekonomiky. Ale je to otázka priorit, jestli chceme nízkou inflaci za cenu nějaké bolesti, nebo tady chceme žít třeba deset let s inflací kolem šesti procent, což je docela reálné, pokud národní banka nebude činit nic navíc oproti tomu, co už udělala v minulém složení.

Myslím, že obecně česká populace je velice pasivní a málo náročná, protože se spokojí s vysvětlením, že se nedá nic dělat, inflace je něco jako povodeň a musíme to vydržet. A netlačíme na politiky, aby se upřesnili v zákoně zadání pro národní banku, o co přesně se má snažit a co by vedení národní banky postihlo, když svůj cíl plnit nebude, což jak pozorujeme, se děje v posledních měsících.

Jana Klímová: Co byste navrhoval? Jak by se měl zákon změnit?

Tomáš Havránek: Navrhoval bych v zákoně jasně vymezit, co po národní bance chceme. Protože Ústava nám říká, že národní banka pečuje o cenovou stabilitu, ale ona si to vykládá jako dvouprocentní inflaci, což se dá velmi těžko technicky zdůvodnit, že toto je cenová stabilita. Můžeme se bavit o tom, jestli to je nějaká zdravá inflace, ale ta Ústava říká celkem jasně cenová stabilita.

A pomohlo by v zákoně vyjasnit, co se tím myslí. Já bych byl nejradši za dlouhodobě nulovou průměrnou inflaci, což opravdu odpovídá cenové stabilitě. Nebo to může být jiný cíl, na kterém se dohodneme. Ale mělo by to být jasné zadání, podle kterého lze potom hodnotit vedení národní banky a navázat na takovou výkonnost i finanční hodnocení, jako je to běžné v jiných velkých firmách.

To znamená, není úplně vhodné, aby si jednak sama banka stanovovala, co je jejím cílem, a druhak aby nebyla nijak odpovědná vůbec nikomu.

Jana Klímová: Čili vysoká inflace, nulové odměny členům bankovní rady. Takto to myslíte?

Tomáš Havránek: Přesně tak. Členové by si podle mě zasloužili mnohem vyšší plat v normální době, abychom mohli pro takovou práci nalákat i lidi ze zahraničí, aby to pro ně bylo zajímavé. Čili když se jim daří a inflace kolem nuly, tak klidně, ať jsou platy mnohem vyšší.

Ale pokud je inflace takto veliká a věříme tomu, že národní banka má nad inflací kontrolu, což tomu většina ekonomů opravdu věří, většina modelů to ukazuje, tak není vhodné, aby neměli žádné konsekvence, aby se nějak nepodíleli na utrpení většiny domácností.

A my ekonomové věříme, že finanční motivace funguje, že mění chování lidí. A kdyby dvouciferná inflace znamenala třeba pět milionů minus pro guvernéra ten daný rok, tak byste viděli, že by se to chování rozhodně změnilo. To je základní ekonomický princip a ničemu by to neuškodilo.

Jana Klímová: Nepodvazovalo by to objektivitu jejich rozhodování, kdyby jim šlo jenom o vlastní peníze. Přece jenom třeba to, že existuje nějaká inflace, čili růst cen, tak to zvyšuje atraktivitu investic. Takže nějaký smysl to přece jenom má.

Tomáš Havránek: To je možná na samostatný rozhovor, to je velmi široké téma. Mluvím o tom rád. Ale jenom stručně. Na to jsou stovky studií, které odhadují, jaká je zdravá inflace. Ta inflace, jak jste řekla správně, má i své výhody. Také má spoustu nevýhod, jak vidíme dnes, když to zjednoduším, znehodnocuje úspory.

A nejhorší na tom je ta nejistota. Nevíte, jaká ta inflace bude za rok nebo v horizontu deseti let. Čili minimálně jednoduchá změna, kterou by ta národní banka měla udělat a kterou věřím, že udělá, je nesnažit se o inflaci znova každý rok dvě procenta, ale v průměru - čili aby nám garantovala, že v průměru třeba za deset let bude inflace dvě procenta.

Potom můžete daleko lépe plánovat a odstraníte nejistotu. I pro investice, o kterých jste mluvila, to bude lepší. A dá se ukázat i v modelech, že za rozumných předpokladů to vychází lépe, toto cílování průměrné inflace.

Jana Klímová: Pojďme se ještě vrátit k loňské a letošní inflaci. Co jsou příčiny? Když se podíváme do těch střev, tak nejvíc meziročně zdražily základní potraviny - mouka, chleba, máslo, vejce. Je to i předmětem řady diskusí prezidentských kandidátů a politiků ve Sněmovně. Kvůli ekonomické situaci bude hlasování o nedůvěře vládě a tak dále. Co se podle vás děje v tomto směru v Česku? Je to podle vás nějaká porucha trhů, nebo jenom výrobci v tomto oboru vzali příležitost, že se zdražuje, do vlastních rukou nebo za vším stojí drahé energie, zvyšující se náklady?

Tomáš Havránek: Energie rozhodně, roli hrají hlavně vstupy. To znamená energie, potom třeba i hnojiva a další věci, které se zdražují z titulů, které úplně nesouvisí s českou situací, ale třeba i s válkou na Ukrajině. Samozřejmě zmenšuje se nabídka potravinářských výrobků, a to tlačí na vyšší ceny.

Ale rozhodně by také pomohlo, kdyby na našem trhu byla větší konkurence v těchto potravinářských řetězcích. V našem systému dominuje jeden holding, jehož jméno začíná na A, který teď samozřejmě masivně vydělává. Vydělává dlouhodobě na dotacích z našich daní. Vydělává teď na vysokých cenách, které zase vidíme v obchodech.

Jana Klímová: Já ho řeknu, je to Agrofert. Ale oni zase tvrdí, že za všechno můžou řetězce, že tam je porucha konkurence - v obchodu, ne ve výrobě.

Tomáš Havránek: U řetězců funguje konkurence podle mě poměrně dobře, jak vidíte, když projíždíte různými městy, kolik různých obchodních domů vidíte. Tam konkurence funguje dobře, ale často v té výrobě máte opravdu skoro monopolní situaci, která je navíc vertikálně integrovaná, takže potom se s tím těžko soupeří. A samozřejmě toto generuje nadměrné zisky pro našeho největšího zemědělce.

Ale situace se zas tak moc neliší od ostatních zemí, takže to není primární příčina. Rozhodně ale využívají příležitosti k tomu, aby vydělali nadměrné zisky.

Jana Klímová: Inflace by byla ještě vyšší nebýt úsporného tarifu na elektřinu v říjnu a v prosinci zase inflaci směrem dolů ovlivnilo zlevnění pohonných hmot. Není tohle důvod k tomu, aby byla vláda aktivnější, pokud jde o pomoc s cenami energií nebo nafty. Zmiňoval jste, že vidíte hlavní vinu vysoké inflace u České národní banky, ale nemohla by vláda udělat něco víc? Nebo jak se díváte na ty dosavadní kroky vlády i z pohledu toho, že jste členem NERVu, který radí vládě?

Tomáš Havránek: Tak zrovna úsporný tarif, upřímně řečeno, to jméno je malinko zavádějící, protože to není tarif.

Jana Klímová: Ano, byl to v podstatě voucher pro všechny.

Tomáš Havránek: Je to něco, co bychom v ekonomii nazvali vrtulníkové peníze. To znamená, že dostanete peníze od vlády, která vám je dá jen tak. Ale to, že to vidíme promítnuté v inflaci, nedává ekonomický smysl. Nerozumím tomu, proč to Český statistický úřad takto udělal, a dlouhodobě naopak tu inflaci spíš zvýší, protože to znamená, že máme trochu víc peněz, než bychom jinak měli.

Říkám, že za inflaci převážně může národní banka. V zemi, která má vlastní měnu, tak většina kolegů se tom shodne na tom, že to tak je. Ale i podle novějších teorií, jako je třeba fiskální teorie, může mít vliv hospodaření vlády. Ale dlouhodobé. Čili ani ne tak covidové schodky nebo současné schodky, ale dlouhodobá neudržitelnost státních financí, která teď vychází najevo, když se podíváte na projekce Národní rozpočtové rady. A tam je ten hlavní problém.

Nějaké úpravy daní, nějaké drobné transfery moc dlouhodobě inflaci ovlivní. Ale co ji může opravdu ovlivnit je sestupná tendence našich veřejných financí v příštích dekádách, která opravdu vypadá tristně.

Jana Klímová: A jak by s tím vláda mohla bojovat? Vláda teď chystá různé změny. Je to jeden z důvodů, který naštval opozici - že chce zvyšovat daně a jak říká Andrej Babiš, chystá brutální utahování opasků. Byl byste příznivcem nějakých zásahů v daňové oblasti? A třeba pokud jde o DPH, o kterém se teď velmi diskutuje - že by měly být místo tří sazeb jenom dvě, kdy hrozí zdražení některých věcí, které jsou v té nejnižší sazbě.

Tomáš Havránek: Zopakoval bych, že samotný stav rozpočtu loni, letos nebo příští rok není z hlediska inflace, dlouhodobého vývoje této země, zas tak důležitý. Co je důležité, je ten výhled - střednědobý a dlouhodobý. A tam by tyto drobné změny daní nebo nějaké drobné škrty vlastně zas velký vliv hrát nebudou.

Teď je důležitá jednak prorůstová politika a pokud možno redukce regulace, kde to ještě trochu jde, ale hlavně vyřešit dva hlavní problémy na straně příjmů a výdajů. Na straně výdajů to jsou důchody.

Důchodový systém je opravdu neudržitelný. Všichni to vědí a dlouhodobě se s tím bohužel nic nedělá z toho důvodu, že to samozřejmě někdo musí zaplatit. A zatím to vypadá tak, že to zaplatí budoucí důchodci.

Jana Klímová: A bude podle vás stačit to, co se připravuje, že se prodlouží věk odchodu do důchodu a možná nějak upraví valorizace?

Tomáš Havránek: Nebude to stačit. Tyto parametrické změny sice můžou pomoct, ale není to něco, co by ten dlouhodobý problém odstranilo. Je tady potřeba nová společenská dohoda a říci jasně, že to zaplatíme všichni a že není fér, aby to platila jenom jedna část populace, to znamená budoucí důchodci, ale že se na tom musí podílet všichni a že to bude bolet.

A ten druhý velký bod, který je potřeba řešit a něco s ním dělat, jsou devizové rezervy národní banky, která má tři biliony korun v jiných měnách - eurech, dolarech a dalších měnách - a tyto peníze evidentně nechce použít na podporu koruny. Tak dobře.

Ale potom by je měla použít na dlouhodobé investování, protože ty peníze budou hodně vydělávat - třeba kdyby byly investovány do akcií - tak by to dlouhodobě v průměru měly být stovky miliard korun. A tím by se to splatila ta současná ztráta České národní banky. A v budoucnu by podle zákona ty přebytky musela platit státu. Takže tím by vlastně ucpala velkou část díry státním rozpočtu.

Čili dohromady to musí být reforma, která začne u největších položek - to znamená největší položka u příjmů, největší položka u výdajů.

Jana Klímová: Jste pro zvyšování daní - jak DPH, tak přímých daní, tedy daní z příjmu?

Tomáš Havránek: To jsem neřekl. Myslím, že to není úplně důležité. Není za každou cenu důležité snažit se stlačit letošní schodek o pár desítek miliard, pokud by to mělo podvázat budoucí ekonomický růst.

Zvýšení DPH se mi obecně jeví jako lepší způsob, a to proto, že tím daníte spotřebu, nedaníte práci. Když daníte práci, tak lidi odrazujete od toho, aby pracovali. Což je v situaci, kdy vám chybí zaměstnanci v řadě firem, tak to možná není úplně správné řešení. A navíc dneska zaměstnanci platí největší část daní.

To jsou lidé, kteří se opravdu daním vyhnout nemůžou. Na rozdíl od ostatních skupin populace, od firem nebo od OSVČ. Zaměstnancům to strháváme přímo z výplaty, takže oni opravdu daně platí všechny. A když malinko přenesete tu zátěž z práce na spotřebu, tak to bude něco, co bude i z tohoto pohledu spravedlivé.