Pokud chce vláda bránit životy všemi prostředky, měla by zavést povinné očkování proti chřipce

Ještě řadu měsíců nebudeme mít data k odhadnutí, kolik životů zachránila vládní opatření proti koronaviru. Už teď ale víme, že náklady byly gigantické jak co do našich peněz, tak do omezení našich svobod. Jinými slovy: vláda si váží života občanů zřejmě víc, než jsme předpokládali. V ekonomické hantýrce platí, že pracuje s vysokou hodnotou statistického života. To většina z nás přivítá a ani chladný ekonom proti tomu nebude protestovat.

Tento chladný ekonom se často setkává s prohlášením, že vládní opatření stojí za to, i kdyby měla zachránit jediný lidský život. A tady je jádro problému: pokud to vláda myslí vážně s péčí o životy občanů, musí je zachraňovat všude. Zvláště tam, kde je záchrana levná v penězích i omezení svobod. Je tedy téměř jisté, že očkování proti koronaviru bude v Česku povinné hned, jakmile bude k dispozici bezpečná vakcína. Jinak by vláda přiznala, že opatření letošního jara byla přehnaná, a čelila by žalobám tisíců lidí, jejichž celoživotní dílo se v důsledku zničilo.

Podobná logika ale platí i u očkování proti chřipce. Na ni totiž podle Státního zdravotního ústavu ročně zemře 1500 Čechů. Zbytečně – proti chřipce se dá dobře bránit očkováním. Pokud by stát zavedl povinné očkování proti chřipce na jednu generaci, zachránil by lusknutím prstu 45 tisíc životů, a to za minimálních nákladů. Je naopak pravděpodobné, že takové opatření by se ekonomicky vyplatilo díky snížení nákladů na nemocenskou.

Povinné očkování také znamená omezení svobody, ale mírnější než to, které jsme donedávna zažívali kvůli koronaviru. Podobně jako rouška je i očkování výrazem solidarity, neboť jím chráníme nejslabší, zejména malé děti a vážně nemocné, kteří se očkovat nemohou. Sám se proti chřipce nechávám očkovat vždy a povedlo se mi k tomu přemluvit i ženu a děti. Očkování je totiž jako pojištění: něco málo vás to stojí, ale vyhnete se velkým problémům. Podobně jako když si pojistíte dům proti požáru.

Osobně věřím, že rozhodnutí o očkování proti chorobě typu chřipky má právo každý udělat sám. Stejně jako každý vnímá jinak nebezpečí požáru – někdo to riskne a pojistit se nedá. Ostatně je to jeho dům. Pokud je ale vláda odhodlána bránit životy všemi prostředky, nezavést povinné očkování proti chřipce je nekonzistentní a nedává smysl. Vzato do důsledků, nedává pak pro takovou vládu ani smysl tolerovat kouření, jež ročně zabije 20 tisíc Čechů.

Dočkáme se tedy povinného očkování proti chřipce a zákazu kouření? Spíš bych si vsadil na to, že po 30. 6. už většina z nás nikdy neuvidí roušku. S koronavirem budeme žít tak, jako jsme do února žili s chřipkou.