Za vysokou inflaci může špatná politika centrální banky

Jan Bumba: Inflace se stala kvůli svým současným enormním hodnotám jedním z nejskloňovanějších slov letošního roku. Ekonomové připouštějí, že předpovídat její další vývoj je krajně obtížné, málokdo ale vidí situaci optimisticky. Spíše se všeobecně očekává delší období, po které porostou ceny a naspořené peníze budou ztrácet hodnotu. Mnoho lidí přijímá tento stav podobně jako přírodní katastrofu, která se na nás snesla a nezbývá, než vyčkat, až se tahle velká voda převalí.

Jsme proti inflaci opravdu tak bezbraní. A pokud nyní peníze hodnotu ztratí, znamená to, že už ji nikdy nemůžou získat zpátky? Dobrý poslech přeje Jan Bumba. Hostem interview je dnes profesor ekonomie z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a také bývalý poradce Bankovní rady České národní banky Tomáš Havránek.

Dobrý den.

Tomáš Havránek: Dobrý den, děkuji moc za pozvání.

Jan Bumba: Na to inflace, jejíž míru na podzim Centrální banka odhaduje na 20%. Je něco jako kobylky nebo tornádo?

Prostě se to přihnalo a my to musíme nějak vydržet?

Tomáš Havránek: No, do jisté míry ano, do jisté míry ne. Do té míry ano, že opravdu to, že ta inflace bude dvojciferná nějakou dobu, několik měsíců minimálně, s tím se opravdu už tolik dělat nedá. Ale na druhou stranu dlouhodobě my inflaci opravdu mít nemusíme. Dlouhodobě inflaci má v rukou Národní banka, která kontroluje jak cenu peněz, tedy úrokové sazby, vlastně i kurz měny, oproti ostatním jiným měnám, kurz koruny, tak i nepřímo množství peněz v ekonomice.

Čili my bychom mohli začít tím, že budeme chtít po té Národní bance, aby ona opravdu nám doručila stabilitu cen, stabilitu průměrných cen v té ekonomice, a nikoli v inflaci, o což se snaží teď už vlastně od konce 90. let.

Jan Bumba: Ale musíme tedy rozlišovat to, co se děje nyní, ty mimořádné podmínky a tu současnou vysokánskou inflaci a tu dlouhodobou, na kterou se takzvaně cíluje.

Tomáš Havránek: Ano, ten cíl jsou dvě procenta, čili z dnešního pohledu by to byla samozřejmě hodnota naprosto krásná, dvě procenta oproti dvaceti, aktuálně sedmnáct a půl, ale ta prognóza opravdu je Národní banky, kvůli dvaceti procent na začátku podzimu. Ale ono to s tím souvisí, protože když ta Národní banka vám negarantuje, jakou hodnotu budou peníze mít za pět nebo deset let, tak vy nemáte jistotu. Vy naopak máte velkou nejistotu, ohledně toho, co s penězi můžete dělat. V dnešní době, když člověk má nějaké peníze, tak vlastně má dvě možnosti, co s tím udělat.

Buď je utratíte, protože jinak vám ta inflace požere, ale tím znova tu inflaci živíte tím zvyšováním poptávky a nebo je vložíte do něčeho, co je reálné, jako třeba nemovitostí, ale tím vytváříte potom tu bublinu nemovitostí. A díky té nejistotě vy vlastně i krátkodobé výkyvy v inflaci berete, víte, víte, že ta Národní banka ho neopraví, nenechá zase deflací, nějakou mírnou v průběhu třeba v deseti let, ty ceny klesnout v průměru zpátky na tu původní úroveň. A hledáte tedy alternativní cesty. Čili buď ty peníze utratit, protože nemáte vlastně nějakou šanci na to spořením její hodnotu zachovat, anebo je vložit do něčeho, čím se utáříte ty bubliny.

Jan Bumba: Když zůstaneme chviličku o té aktuální situace a té možná až 20% inflace na podzim, vedou se debaty o tom, jestli to je inflace dovezená, hlavně přes vysoké ceny plynu, anebo jestli je to vnitřní poptávková inflace. Na které straně stojíte vy?

Tomáš Havránek: Na obou, což je taková jako odpověď, řekněme, trochu triviální, ale samozřejmě ty zdroje jsou oba. A je to složitější, já se pokusím to nějak zjednodušit. Tak samozřejmě ta naše ekonomika byla přehřátá, řekněme, už před tím covidem. A zároveň, řekněme, ta státní pomoc, ty vrtulníkové peníze lidem během pandemie u nás byly štědřejší než v ostatních zemích.

Čili to rozhodně hrálo svou roli, ale svoji roli podstatnou hraje také politika Národní banky, která dlouhodobě udržuje peníze nebo udržovala peníze levné, čili vlastně přitápila pod tím kotlem. A když tedy ta inflace začala růst, tak ona správně začala zvyšovat úrokové sazby. Ale dělala to sice rychleji než ostatní, řekněme, centrální banky, ale stále pomalej než jim doporučovali vlastní odborníci té bankovní radě, kteří chtěli dříve a razantněji už na jaře ty sazby zvyšovat, potom během léta. Ta bankovní rada to vlastně vetovala a potom byla nucena k dramatičtějším krokům najednou v září.

Za to byla kritizovaná.

Jan Bumba: A pardon, že do toho vstupují, ale o tom se zase tak moc nemluví. Tedy samotní analytici centrální banky doporučovali bankovní radě, aby rychleji zvyšovala úrokové sazby. Ano, ano. A ten důvod, proč se tak nedělo?

Tomáš Havránek: Tak asi to byla přehnaná opatrnost z dnešního pohledu, ale tu se pak bylo nutné dohánět těmi ještě daleko silnějšími, takzvanými hajky, čili zvyšování těch sazeb. Abych ten dopověděl, tak vlastně to velké zvyšování sazeb vyvolalo kritiku ze strany vlády a řady analytiků, i když je samozřejmě chválu, ale kritiku ze strany vlády, která byla hodně hlasitá tehdy. A ta Národní banka pro mě z nepochopitelných důvodů začala se obhajovat, ale tak velice pasivně. Ona začala vlastně říkat, že my to musíme dělat, protože inflace bude hrozně veliká.

My s tím teď už nic neuděláme, ale příští rok nebo za rok a půl se zase sníží. Čili místo toho, aby uklidňovali veřejnost, tak oni zdůrazňovali to, že ta inflace bude velmi veliká, příštích měsících nejvyšší v Evropě v podstatě. Upozorňovali na ty vyšší inflační tlaky u nás oproti zbytku Evropy a že s tím krátkou době nemůžou nic dělat. Což podle mě a podle řady ekonomů dalších přispělo právě k tomu roztlčení té naší inflační hysterie.

Jan Bumba: Takže centrální banka vyvolala nebo spolu vyvolala očekávání vysoké inflace?

Tomáš Havránek: Já tomu věřím, zase nejsem sám. Když se podíváte na oficiální analýzy Národní banky, tak tam jim vychází, že takové ty fundamentální faktory, jako kolik mají lidé peněz před pandemií, po pandemii, vysvětlují zhruba třetinu té naší zvýšené inflace oproti zbytku Evropy. Čili ty dvě třetiny jsou primárně psychologického původu. A pokud můžeme spekulovat, odkud ta psychologie šla, nepochybně jedna z těch zdrojů, byla, řekněme ne, úplně dobrá komunikace Národní banky.

A taková, jaksi, apokalyptická, řekněme.

Jan Bumba: Hostem interview je dnes profesor ekonomie na Karlově univerzitě, bývalý poradce Bankovní rady České národní banky Tomáš Havránek. Posloucháte Interview Plus. Rozhovory s významnými lidmi, kteří mají vliv. cz, v aplikaci Můj rozhlas, v podcastových aplikacích a video na našem profilu na YouTube.

V průběhu toho minulého roku jsme viděli, jak Centrální banka zvyšovala a zvyšovala úrokové sazby. Jsou i nějaké jiné nástroje, které by bylo možné použít pro zkrocení inflace?

Tomáš Havránek: Vy se ptáte velice návodně, jsou. A je to používání devizových rezerv, čili nějaké silnější posílení koruny, které znamená, že nám okamžitě zlevní zboží z dovozu, jako je třeba benzín zejména, ale je spousta dalšího zboží. Když naší zemi hrozila deflace před devíti lety, tak, jak víme, Národní banka intervenovala masivně proti koruně, aby korunu oslabila a aby tak té deflaci předešla, nebo dokonce aby tu inflaci zvýšila na nějaké úrovně, které nebudou blízké nule. A ten návrh, který jsem vznášel nejenom já, ale zase i řada ostatních ekonomů, je teď se chovat stejně, když bojujeme proti inflaci a máme tak velký problém v krátkém období, na kterém nemohou nikdy fungovat ty nástroje typu zvyšování sazeb, které se projevují komplikovaně a mnohem pomalej, minimálně během roka, spíše dva a více let.

Kdežto to posílení koruny vám okamžitě, jak jsem řekl, zlevní benzín další věci, takže v té inflaci ho uvidíme už další měsíc. Ne plně, ale do určité míry. Čili ten návrh je jednoduše ta eura, která se tehdy nakoupila a koruny, které se tehdy vytvořily, tak teď to všechno obrátit. Ty eura prodat, ty koruny vytvořené zrušit, korunu posílit a tím pádem inflaci snížit a snížit i inflační očekávání,

Jan Bumba: Na jaký kurz podle vás by měla česká koruna posílit? Kolik by měla stát za euro?

Tomáš Havránek: a to z toho důvodu, že když si stanovíte nějakou hladinu, tak sice máte těch rezerv jako Národní banka hrozně hodně, ale pořád jich nemáte neomezené množství. Čili byste nemohli, nemůžete nikdy bránit, to je základní poučka, řekněme intervencí devizových, nemůžete bránit měnu na nějaké silné hodnotě, silnější hodnotě, než by chtěl trh, protože toho může přetlačit. Co byste měl udělat jako Národní banka, teda ta naše v dnešní situaci je, prostě oznámení, že prodáte všechna eura, která se nakoupila během těch intervencí proti koruně. Ne najednou, ale řekli byste, prodáme je během tří let, nebo dvou let, a budeme prodávat, řekněme, tři miliardy eur měsíčně.

Proti tomu se nedá spekulovat, to je prostě oznámení, jak chcete snížit tu bilanci centrální banky, ale ta reakce trhu by nepochybně byla taková, že najednou hodíte na trh spoustu eur, stáhnete spoustu korun, koruna by skokově posílila. Na jakou hodnotu to nedokážu říct, ale nepochybně by posílila, což je přesně to, co potřebujete v této situaci, abyste tu situaci nějak stabilizoval ohledně inflace, stabilizoval očekávání lidí a důvěru lidí v centrální banku, která je podle mě těžce pošramocena.

Jan Bumba: taky důvěra trhu v centrální banku. Já vím, že posilování české měny je vaším velkým tématem. Četl jsem to v různých rozhovorech, které jste poskytl. Jak se těma to očima díváte na to, že česká koruna výrazně oslabila poté, co byl Aleš Michl jmenován guvernérem?

Není samotná osoba guvernéra překážkou posilování koruny?

Tomáš Havránek: tak ano, z toho důvodu, že i Aleš Michl nechce to posilování koruny. Což bych mu zrovna asi vyčítal. On řadu věcí nedělá úplně špatně. V tomhle s tím nesouhlasím.

Podle mě teď je nutné, aby Národní banka ukázala, že udělá cokoliv, cokoliv proto, aby dostala inflaci, aby nám doručila cenovou stabilitu. Čili podle mě ideálně inflaci nulovou dlouhodobě, ale alespoň tedy ten inflační cíl 2%. A ona to nedělá. Ona dobře, zvýšila sazby poměrně hodně.

Tam je otázka, jak moc to bylo účinné. Ale má tady velký účinný nástroj, který nespochybně nikdo jeho účinnost. A nepoužívá ho. Používá ho tak trošku, že brání oslabování.

Ale není nic snazšího, než i pro vysvětlení lidem. Prostě teď jsme intervenovali proti koruně, kvůli deflaci. Teď máme problém opačný, čili intervenujeme, my ty eura prodáme, vrátíme to všechno do normálního stavu, který nebude jaksi zkreslen těmi intervencami, které tam pořád leží na účtech těch bank, ty nové koruny. Proč myslíte, že se to neděje?

To bych asi, já si to otázku kladu už asi rok,

Jan Bumba: já bych už jste na to někdy narazil, ale nejsou tam příliš silné tlaky zase třeba ze strany firem exportérů, pro které by byla ta silná koruna nevýhodná?

Tomáš Havránek: já nevěřím tomu, že by tyhle tlaky byly nějak zásadní pro rozhodování bankovní rady, která dlouhodobě ukázala, že může být nezávislá. Ale opravdu, ten základní celnárodní bank je cenová stabilita. Když se takhle děsivě nedaří ho plnit, tak nechápu, jak může odůvodnit před sebou sama, před veřejností, to, že nepoužívá nástroje, které má, které by hned teď mohla použít a to nechápu. Jak už u té minulé bankovní rady, tak už u té nové, řekněme té nové většiny, která od července tady vlastně vládne v té národní bance.

Jan Bumba: že ten pohled, který prezentujete, se může jevit jako třeba experimentální nebo takový s nejasným dopadem?

Tomáš Havránek: Myslíte zrušení inflace? No, tak vemte si třeba, že peníze existují v naší historii před pět tisíc let a inflace, nějaká setrvalá inflace funguje 90 let. Čili ten normální stav nebo třeba ještě konkrétnější příklad. Cenová hladina v Evropě před první světovou válkou byla podobná jako o století předtím po konci napoleonských válek.

Čili ta cenová stabilita je běžná věc v historii. Švýcaři mají dneska cenovou hladinu hodně podobnou v roku 2008, asi jen o 2% a o 3% vyšší. cz ukazujeme všechny ty argumenty pro a proti, vlastně proč a jak je to možné snadno udělat. Čili tohle je, když to zjednoduším, to je to, co říká ústava.

Ta neříká Národní bance starají se o nějakou mírnou inflaci, byť by třeba byla optimální, ona není, ale říká cenovou stabilitu.

Jan Bumba: Já se ještě na ten, jestli můžu říct, Zpátky k těm konkrétním krokům, které by bylo možné učinit nyní. Vy jste třeba v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluvil o tom, že by si měl guvernér centrální banky zavolat ředitele největších bank v Česku a říci jim, ať zvýší úrokové sazby na spořících účtech. To by tedy taky zabralo společně s posílením koruny?

Tomáš Havránek: No, co my potřebujeme, je, aby se vyplatilo spořit. Aby když máte peníze, aby se nevyplatili utratit nebo vstrčit je do nemovitostí, ale fakt si dát na spořící účet a spořit. To je jediná cesta, jak vlastně dlouhodobě můžete tu inflaci porazit. No a k tomu vedou dvě cesty buď, co to vlastně je, že se vyplatí spořit.

To znamená, že ta úroková sazba na spořícím účtu je větší než inflace, kterou čekáte za rok. To je, aby vám to vycházel to účetnictví. A Národní banka má v rukou obě ty části této rovnice. Ty úroky na spořících účtech samozřejmě ovlivňuje jejich reposazba, která je teď 7%, ale 7% vám žádná banka, komerční banka nenabídne.

Jan Bumba: Takový jednoduchý dotaz. Proč ne? Proč to ty retailové banky nedělají?

Tomáš Havránek: To má dva důvody. První důvod je samozřejmě, oni mají nějaké náklady. Oni musí platit budovy, oni musí platit náklady na regulaci, pojištění a tak dále. A druhý důvod je, že chybí dost konkurence na tom trhu, aby donutil ty banky zvýšit úrokové sazby na spoření třeba na 5,5-6%, ale neomezeně.

To znamená ne 100 tisíc nebo 200 tisíc, ale opravdu neomezené úložky za tuhle tu sazbu. Ty peníze potom ta banka vezme, uloží si je účinnem za 7%. Čili pravdu není důvod, aby za 6% vám nenabízela neomezené spoření.

Jan Bumba: No a může tedy centrální banka nějak donutit ty banky k tomu, aby zvýšili úroky

Tomáš Havránek: Ona je může velmi silně motivovat, protože ona je jejich regulátor. Ona jim ten život může zjednodušit nebo znepříjemnit. Zároveň ona může lobovat, podívejte se, teď vlastně hrozí bankám bankovní daň. Poměrně reálně a pravděpodobně.

A tohle je jedna z posledních možností, jak se vlastně oni můžou zachránit vůči té bankovní dani, kdyby ukázali, že pomohou Národní bance a vlastně nám všem proti inflaci bojovat a zvýší úrokové sazby na tom spoření. Stále to nebudou prodělávat, ale nebudou tolik vydělávat, jako vydělávají teď. Teď máte průměrnou sazbu na úsporách českých domácností jedno procento, oproti těm sedmi, která je ta sazba Národní banky.

Jan Bumba: vysloveně příjemné období, protože na jedné straně hodně vydělávají, na druhé straně klientům nepouštějí skoro nic.

Tomáš Havránek: zase abych nebyl úplně kritický, tak trochu ty sazby zvyšují. Ale není to pět, šest procent. Není to, řekněme pět to je, ale vždycky ta sazba je to omezené do nějakého objemu. Človita nemůžete dát svoje úspory celoživotně, ale třeba sto tisíc, 200 tisíc za tu sazbu 5%.

A i když tam lidé ty peníze přesouvají, tak pořád ten objem je hrozně malý na to, aby nám to pomohlo

Jan Bumba: Hostem interview je dnes profesor ekonomie na Karlově univerzitě a bývalý poradce Bankovní rady České národní banky Tomáš Havránek. Už jste zmínil svůj projekt Zrušme inflaci, ve kterém nabízíte dost jiný pohled na to, co je inflace, proč inflace, jak se k ní chovat a jestli jste mu to správně pochopil, tak argumentujete, že to cílování centrálních bank na dvouprocentní inflaci je prostě jenom zvyk, že to vzniklo víceméně náhodou?

Tomáš Havránek: Je to náhoda. Když se, jak si bádáte potom, kde to vzniklo, to číslo 2%, tak na prvopočátku stál Nový Zéland v roce 1990, kdy měli dlouhodobě na Zélandu potíže s inflací, která byla vysoká a zkoušeli letos. Ern z nápadů potom byl explicitně oznámíme, na kterou hladinu tu inflaci chceme snížit. A ty 2%, to nebyl ten cíl, ale to byl horní limit.

Čili aby ta inflace byla do 2%, maximálně 2%. A vypadalo, že tohle funguje, jaksi ta transparentnost v tom, že ať to zní triviální, že ta banka řekne, o co se vlastně snaží. Nejenom, že se snaží o, řekněme, vyváženou ekonomiku, ale o inflaci do 2%. A ten guvernér Národní banky Zélandu, Don Brash, to hodně propagoval v zahraničí.

Mimochodem, sám řekl na rovinu, že to číslo vytáhli z klobouku, ty 2%, a že zatím není žádný hluboký vědecký výzkum. A pak to převzali ostatní země, jako Kanada, a ty to posunuli maličko na ty 2%, protože se báli deflace vlastně. Ale to je všechno. Abych to jenom dal do kontextu nějakého vědeckého výzkumu, tak v roce 1990 bylo už tehdy 17 studií, co odhadovali, jak velká inflace je zdravá pro ekonomiku.

A žádná z nich, ani jedna z těch studií, neukazovala, že by zdravá inflace byla větší než nula.

Jan Bumba: my jsme zvyklí na to, že je tu nějaká inflace. My jsme zvyklí na to, že peníze ztrácejí hodnotu. Může dojít k situaci, že tu hodnotu zase naberou?

Tomáš Havránek: Tak může dojít k situaci, a to je ten návrh, ale jako ta představa,

Jan Bumba: že teď, dejme tomu, budeme mít za rok třeba 17% inflaci, peníze ztratí, těch 17% na hodnotě, že by ji zase získali za čas,

Tomáš Havránek: Ono, když dovolíte, aby ta inflace takhle vystřelila, tak srazit ji zpátky dolů je opravdu velice, velice nákladné. Vemte si, že třeba máte hypotéku, jsi si vzal teď a v příštím roce bychom se snažili době třeba během deseti let pomaličku tu inflaci rozpouštět, ale hlavní je, že pokud garantujete lidem opravdu cenovou stabilitu, stabilitu průměrného nákupu, průměrného zboží a služeb v ekonomice na dlouhou dobu, tak oni by nepodlehli té inflační mánii, kterou jsme tady všichni, včetně mě, taky teď utrácím víc, než jsem utrácil dřív, podlehli letos, vlastně už vloni, kdy vidíme, že ta Národní banka bohužel tu situaci absolutně nemá pod kontrolou a negarantuje nám nic. V Švýcaři to mají jinak, tam jsme zmiňovali, že vlastně oni tu cenovou stabilitu de facto mají, ta důvěra lidí v Národní banku je úplně jiná a tam vidíte, že i přes tu současnou situaci inflace je pořád jenom 3%, čili ta psychologie, ta důvěra lidí v ten měnový systém, který je tam jiný než u nás, tam necílí 2%, ale nevadí nulová inflace třeba, tak to je ten klíčový element že se nám fakt daří tu inflaci nějak krotit.

Jan Bumba: že když stál před nějakými pár lety oběd 120 korun, dneska stojí 220, takže by se někdy mohly ty ceny vrátit zase zpátky na těch 120?

Tomáš Havránek: Musel byste vybrat datum, ke kterému ty ceny zafixujete. A to neznamená, že by se nikdy neměnily, ale znamená to, že kdyby se od toho, od tohohle, řekněme benchmarku, od toho, od té hladiny moc vychýlily v průměru, tak se Národní banka snaží vrátit je zpátky k té hodnotě. Kdyby, ale asi nedává smysl vybrat datum zpřed několika let, bylo by to nějaké datum v současnosti nebo v blízké budoucí, třeba prvního první příštího roku. To by mimochodem to může pan guvernér udělat z vlastní vůle kdykoliv.

Stačí většina v té bankovní radě, nepotřebuje změnu zákona ani nic a může to udělat on sám,

Jan Bumba: ten slogan zrušme inflaci? Je to spíš akademické cvičení? A nebo opravdu věříte tomu, že to je proveditelné i vzhledem k tomu, že máte zkušenosti z praxe? Víte, jaká je politika, víte, jaká je společenská nálada.

Tomáš Havránek: Já hluboce věřím tomu, že ano. Takhle, asi není pravděpodobné, že to pan guvernér, jak jsem říkal, teď on udělá. Mohl by, ale kdy jindy se o to snažit, když ne v době, kdy ten současný systém tak strašlivě selhal, jako teď, všichni to vidíme. Je hrozná věc, když Národní banka má v mandátu ústavním, čili v tom nejvyšším, v jakém vůbec může být úkol cenové stability.

A přitom během tří let, vloni letos a za rok, nám naše peníze úspory ztratí třetinu hodnoty dohromady. To je strašné selhání a je na čase minimálně přemýšlet o nějaké změně. Proto se navrhoval audit Národní banky, abychom se podívali, jestli to opravdu odpovídá vědeckému poznání současnému. Já vím, že ne.

Proto vím, co by z toho auditu muselo vyplynout. Protože zase průměrný odhad optimální míry inflace v 200 studiích je nula. Čili nulová inflace je ta, která je zdravá pro tu ekonomiku. My tady z tradice držíme něco, to, co škodí nám všem.

A přitom pro tu banku by bylo velmi snadné to změnit. Ty nástroje by byly úplně stejné. Zvyšování sazeb, pohyby sazeb, pohyby devizového kurzu. A jenom by maličko upravila ty svoje procesy, to, co jak dělá.

A přitom ten benefit pro všechny by byl úžasný. To, že nám ta 100 koruná má stejnou hodnotu teď, jako za 20 let. Pro spoření, pro jakékoliv plánování budoucnosti i což je firem a jejich investic, by to byla úžasná věc,

Jan Bumba: Jsou všechny tyto úvahy podmíněny tím, že Česká republika bude i nadále používat korunu? Nezmizely by veškeré tyto plány při vstupu do eurozóny?

Tomáš Havránek: To je... Tenhle plán nevylučuje přijetí eura. Možná naopak, protože když máte inflaci nejvyšší v Evropě, tak nesplněte základní kriterium pro přijetí eura. A nesplněte ani to druhé, což je nějaká uměrněnost úrokových sazeb.

Takže i kdybychom teď chtěli, tak do eurozóny nás nikdo nevezme, protože nesplněme ty základní principy. Kdybychom inflaci zrušili, tak kdykoliv se můžeme pro to přijetí eura rozhodnout, kdykoliv budeme chtít. Pro mě osobně přijetí eura je odlišná otázka od inflace. Samozřejmě potom by bylo komplikovanější přesvědčovat Evropu, že ta inflace vlastně by se jim měly vzdát.

Ale euro ekonomicky víceméně vychází neutrálně. Výhody a nevýhody. To není otázka ekonomická, je to spíš otázka ideologická nebo politická. Třeba baltské země mají euro, mají vysokou inflaci, ale nevadí jim to, protože oni berou to euro jako další takovou záruku bezpečnosti, další přivázání se k západní Evropě a další pojistku toho, že kdyby na ně Rusové zaútočili, tak oni je budou bránit zuby nechty.

Čili já myslím, že i pro nás to je spíš otázka toho, jestli chceme být víc Evropa,

Jan Bumba: Ale nemohli bychom bojovat proti inflaci posílením České koruny?

Tomáš Havránek: To jsou ty nevýhody, které plynou z eura. Euro má i svojich spoustu výhod. Pro mě osobně by euro, a to řeknu upřímně, život zjednodušilo, ale vidím tam i ty velké problémy pro řadu... Ty dopady se velmi liší podle toho, jestli hodně cestujete, kde investujete a tak dále.

Jan Bumba: Ta současná vysokánská inflace v České republice je tedy podle vašeho soudu důsledkem chyb Centrální banky?

Tomáš Havránek: Podle mě primární důvod je skutečně špatná politika Centrální banky, která má tu cenovou stabilitu na starosti. To je jediná instituce, která se má opravdu o ní starat. Je to její jediný ústavní mandát. A ona, když to srovnám, předomám k ničemu, máte skl...

Ta Národní banka má vlastně se snažit o to,

Jan Bumba: Já jsem měl takový hezký příběh, ještě je tady připravený. Příběh bohužel už nestihneme, nicméně děkuji, že jste přišel. Děkuji vám za rozhovor. Hostem interview byl dnes profesor ekonomie z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Tomáš Havránek.

Od mikrofonu se loučí Jan Bumba.