Za vysokou inflaci může špatná politika centrální banky

Jan Bumba: Inflace se stala kvůli svým současným enormním hodnotám jedním z nejskloňovanějších slov letošního roku. Ekonomové připouštějí, že předpovídat její další vývoj je krajně obtížné, málokdo ale vidí situaci optimisticky. Spíše se všeobecně očekává delší období, po které porostou ceny a naspořené peníze budou ztrácet hodnotu. Mnoho lidí přijímá tento stav podobně jako přírodní katastrofu, která se na nás snesla a nezbývá, než vyčkat, až se tahle velká voda převalí.

Jsme proti inflaci opravdu tak bezbranní? A pokud nyní peníze hodnotu ztratí, znamená to, že už ji nikdy nemůžou získat zpátky? Dobrý poslech přeje Jan Bumba. Hostem interview je dnes profesor ekonomie z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a také bývalý poradce Bankovní rady České národní banky Tomáš Havránek.

Dobrý den.

Tomáš Havránek: Dobrý den, děkuji moc za pozvání.

Jan Bumba: Ta inflace, jejíž míru na podzim centrální banka odhaduje na 20%, je něco jako kobylky nebo tornádo?

Prostě se to přihnalo a my to musíme nějak vydržet?

Tomáš Havránek: Do jisté míry ano, do jisté míry ne. Ano v tom smyslu, že s tím, že inflace bude nějakou dobu dvouciferná, minimálně několik měsíců, se už opravdu tolik dělat nedá. Na druhou stranu ale dlouhodobě inflaci opravdu mít nemusíme. Dlouhodobě ji má v rukou Národní banka, která kontroluje jak cenu peněz, tedy úrokové sazby, a vlastně i kurz koruny vůči ostatním měnám, tak nepřímo i množství peněz v ekonomice.

Mohli bychom tedy začít tím, že budeme po Národní bance chtít, aby nám opravdu doručila stabilitu cen, stabilitu průměrných cen v ekonomice, a nikoli inflaci, o kterou se snaží už od konce 90. let.

Jan Bumba: Ale musíme tedy rozlišovat to, co se děje nyní, ty mimořádné podmínky a tu současnou vysokánskou inflaci a tu dlouhodobou, na kterou se takzvaně cíluje.

Tomáš Havránek: Ano, cílem jsou dvě procenta. Z dnešního pohledu by to byla samozřejmě naprosto krásná hodnota, dvě procenta oproti dvaceti, aktuálně je to sedmnáct a půl, ale prognóza Národní banky na začátek podzimu je opravdu kolem dvaceti procent. To ale spolu souvisí, protože když vám Národní banka negarantuje, jakou hodnotu budou mít peníze za pět nebo deset let, nemáte jistotu. Naopak máte velkou nejistotu ohledně toho, co s penězi můžete dělat. Když má dnes člověk nějaké peníze, má v podstatě dvě možnosti, co s nimi udělat.

Buď je utratíte, protože jinak vám je inflace požere, ale tím zvyšujete poptávku a inflaci znovu živíte. Anebo je vložíte do něčeho reálného, třeba do nemovitostí, ale tím pak vytváříte bublinu na trhu nemovitostí. A kvůli té nejistotě i u krátkodobých výkyvů inflace víte, že je Národní banka neopraví: nenechá ceny nějakou mírnou deflací, třeba v průběhu deseti let, klesnout v průměru zpátky na původní úroveň. Hledáte tedy alternativní cesty. Buď peníze utratit, protože nemáte šanci zachovat jejich hodnotu spořením, anebo je vložit do něčeho, čím vytváříte bubliny.

Jan Bumba: Když zůstaneme chviličku o té aktuální situace a té možná až 20% inflace na podzim, vedou se debaty o tom, jestli to je inflace dovezená, hlavně přes vysoké ceny plynu, anebo jestli je to vnitřní poptávková inflace. Na které straně stojíte vy?

Tomáš Havránek: Na obou, což je odpověď, řekněme, trochu triviální, ale samozřejmě působí oba zdroje. Je to složitější, pokusím se to nějak zjednodušit. Naše ekonomika byla samozřejmě přehřátá už před covidem. A zároveň státní pomoc, vrtulníkové peníze lidem během pandemie, byla u nás štědřejší než v ostatních zemích.

To rozhodně hrálo svou roli, ale podstatnou roli hraje také politika Národní banky, která dlouhodobě udržovala peníze levné, a tím vlastně přitápěla pod kotlem. Když pak inflace začala růst, začala správně zvyšovat úrokové sazby. Dělala to sice rychleji než ostatní centrální banky, ale stále pomaleji, než bankovní radě doporučovali její vlastní odborníci, kteří chtěli sazby zvyšovat dříve a razantněji, už na jaře a potom během léta. Bankovní rada to vetovala a v září pak byla nucena k dramatičtějším krokům najednou.

Za to byla kritizována.

Jan Bumba: A pardon, že do toho vstupují, ale o tom se zase tak moc nemluví. Tedy samotní analytici centrální banky doporučovali bankovní radě, aby rychleji zvyšovala úrokové sazby. Ano. A ten důvod, proč se tak nedělo?

Tomáš Havránek: Z dnešního pohledu to asi byla přehnaná opatrnost, ale tu pak bylo nutné dohánět ještě daleko silnějšími, takzvanými hajky, tedy zvyšováním sazeb. Abych to dopověděl: velké zvyšování sazeb vyvolalo kritiku ze strany vlády a řady analytiků, i když samozřejmě i chválu. Kritika ze strany vlády byla tehdy hodně hlasitá. A Národní banka se z pro mě nepochopitelných důvodů začala obhajovat, ale velice pasivně. Začala říkat: musíme to dělat, protože inflace bude velmi vysoká.

Teď už s tím nic neuděláme, ale příští rok nebo za rok a půl se zase sníží. Místo aby tedy uklidňovali veřejnost, zdůrazňovali, že inflace bude velmi vysoká, v příštích měsících v podstatě nejvyšší v Evropě. Upozorňovali na vyšší inflační tlaky u nás oproti zbytku Evropy a na to, že s tím v krátké době nemohou nic dělat. To podle mě i podle řady dalších ekonomů přispělo právě k roztočení naší inflační hysterie.

Jan Bumba: Takže centrální banka vyvolala nebo spolu vyvolala očekávání vysoké inflace?

Tomáš Havránek: Věřím tomu a zase v tom nejsem sám. Když se podíváte na oficiální analýzy Národní banky, vychází jim, že fundamentální faktory, třeba kolik mají lidé peněz před pandemií a po ní, vysvětlují zhruba třetinu naší zvýšené inflace oproti zbytku Evropy. Zbylé dvě třetiny jsou tedy primárně psychologického původu. A pokud můžeme spekulovat, odkud ta psychologie šla, jedním ze zdrojů byla nepochybně, řekněme, ne úplně dobrá komunikace Národní banky.

A taková, řekněme, apokalyptická.

Jan Bumba: Hostem interview je dnes profesor ekonomie na Karlově univerzitě, bývalý poradce Bankovní rady České národní banky Tomáš Havránek. Posloucháte Interview Plus. Rozhovory s významnými lidmi, kteří mají vliv. V aplikaci Můj rozhlas, v podcastových aplikacích a video na našem profilu na YouTube.

V průběhu toho minulého roku jsme viděli, jak centrální banka zvyšovala a zvyšovala úrokové sazby. Jsou i nějaké jiné nástroje, které by bylo možné použít pro zkrocení inflace?

Tomáš Havránek: Ptáte se velice návodně. Jsou. Je to používání devizových rezerv, tedy nějaké silnější posílení koruny, které znamená, že nám okamžitě zlevní zboží z dovozu, zejména třeba benzín, ale i spousta dalšího zboží. Když naší zemi před devíti lety hrozila deflace, Národní banka, jak víme, masivně intervenovala proti koruně, aby ji oslabila a deflaci tak předešla, nebo dokonce aby zvýšila inflaci na úrovně, které nebudou blízké nule. Návrh, který jsem vznášel nejenom já, ale i řada dalších ekonomů, je chovat se teď stejně, když bojujeme proti inflaci a máme tak velký problém v krátkém období, ve kterém nástroje typu zvyšování sazeb nemohou nikdy fungovat. Ty se projevují komplikovaně a mnohem pomaleji, minimálně během roku, spíše za dva a více let.

Posílení koruny vám naproti tomu, jak jsem řekl, okamžitě zlevní benzín a další věci, takže v inflaci ho uvidíme už další měsíc. Ne plně, ale do určité míry. Návrh je tedy jednoduše teď všechno obrátit: eura, která se tehdy nakoupila, prodat, koruny, které se tehdy vytvořily, zrušit, korunu posílit, a tím pádem snížit inflaci a snížit i inflační očekávání…

Jan Bumba: Na jaký kurz podle vás by měla česká koruna posílit? Kolik by měla stát za euro?

Tomáš Havránek: Takhle to fungovat nemůže, a to z toho důvodu, že když si stanovíte nějakou hladinu, máte sice jako Národní banka rezerv velmi mnoho, ale pořád jich nemáte neomezené množství. To je základní poučka: devizovými intervencemi nikdy nemůžete bránit měnu na silnější hodnotě, než by chtěl trh, protože vás může přetlačit. V dnešní situaci byste jako Národní banka, tedy ta naše, měl oznámit, že prodáte všechna eura, která se nakoupila během intervencí proti koruně. Ne najednou, ale řekli byste: prodáme je během tří let, nebo dvou let, a budeme prodávat, řekněme, tři miliardy eur měsíčně.

Proti tomu se nedá spekulovat, je to oznámení, jak chcete snížit bilanci centrální banky. Reakce trhu by ale nepochybně byla taková, že by koruna skokově posílila: najednou hodíte na trh spoustu eur a stáhnete spoustu korun. Na jakou hodnotu, to nedokážu říct, ale nepochybně by posílila. A to je přesně to, co v této situaci potřebujete, abyste nějak stabilizoval situaci ohledně inflace, stabilizoval očekávání lidí a jejich důvěru v centrální banku, která je podle mě těžce pošramocena.

Jan Bumba: A důvěra lidí v centrální banku, taky důvěra trhů v centrální banku. Já vím, že posilování české měny je vaším velkým tématem. Četl jsem to v různých rozhovorech, které jste poskytl. Jak se těmito očima díváte na to, že česká koruna výrazně oslabila poté, co byl Aleš Michl jmenován guvernérem?

Není samotná osoba guvernéra překážkou posilování koruny?

Tomáš Havránek: Ano, z toho důvodu, že posilování koruny nechce ani Aleš Michl. To bych mu asi zrovna vyčítal. Řadu věcí nedělá úplně špatně, ale s tímhle nesouhlasím.

Podle mě je teď nutné, aby Národní banka ukázala, že udělá cokoli pro to, aby nám doručila cenovou stabilitu. Podle mě tedy ideálně dlouhodobě nulovou inflaci, ale alespoň inflační cíl 2%. A to nedělá. Dobře, zvýšila sazby poměrně hodně.

Otázka je, jak moc to bylo účinné. Ale má tu velký účinný nástroj, jehož účinnost nikdo nezpochybňuje, a nepoužívá ho. Používá ho tak trochu tím, že brání oslabování.

Ale i pro vysvětlení lidem není nic snazšího. Tehdy jsme kvůli deflaci intervenovali proti koruně. Teď máme opačný problém, takže intervenujeme: eura prodáme, korunu posílíme a vrátíme všechno do normálního stavu, který nebude zkreslen intervencemi, které pořád leží na účtech bank.

Jan Bumba: Proč myslíte, že se to neděje?

Tomáš Havránek: Tu otázku si kladu už asi rok…

Jan Bumba: A nejsou tam také, já vím, že jste na to někdy narazil, ale nejsou tam příliš silné tlaky zase třeba ze strany firem exportérů, pro které by byla ta silná koruna nevýhodná?

Tomáš Havránek: Nějaké tlaky tam nepochybně jsou, ale nevěřím, že by pro rozhodování bankovní rady byly nějak zásadní. Ta dlouhodobě ukázala, že může být nezávislá. Ale opravdu, základním cílem Národní banky je cenová stabilita. Když se ho takhle děsivě nedaří plnit, nechápu, jak může sama před sebou a před veřejností odůvodnit, že nepoužívá nástroje, které má a které by mohla použít hned teď. Nechápu to. Jak u minulé bankovní rady, tak u té nové, respektive nové většiny, která od července v Národní bance vládne.

Jan Bumba: Nemůže to být tak, že ten pohled, který prezentujete, se může jevit jako třeba experimentální nebo takový s nejasným dopadem?

Tomáš Havránek: Myslíte zrušení inflace? Vezměte si třeba, že peníze v naší historii existují přes pět tisíc let, a nějaká setrvalá inflace funguje 90 let. Nebo ještě konkrétnější příklad: cenová hladina v Evropě před první světovou válkou byla podobná jako o století dříve, po konci napoleonských válek.

Cenová stabilita je tedy v historii běžná věc. Švýcaři mají dnes cenovou hladinu hodně podobnou roku 2008, asi jen o 2 až 3% vyšší. Je to tedy věc, která je možná a nezpůsobuje žádnou katastrofu. Na stránce zrusme-inflaci.cz ukazujeme všechny argumenty pro a proti, proč a jak je možné to snadno udělat. Zjednodušeně řečeno je to to, co říká ústava.

Ta Národní bance neříká: starejte se o nějakou mírnou inflaci, byť by třeba byla optimální, což není. Říká: cenová stabilita.

Jan Bumba: Já se ještě na ten, jestli můžu říct, filozofický pohled na inflaci zeptám v průběhu toho rozhovoru, ale zpátky k těm konkrétním krokům, které by bylo možné učinit nyní. Vy jste třeba v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluvil o tom, že by si měl guvernér centrální banky zavolat ředitele největších bank v Česku a říci jim, ať zvýší úrokové sazby na spořících účtech. To by tedy taky zabralo společně s posílením koruny?

Tomáš Havránek: Potřebujeme, aby se vyplatilo spořit. Aby se vám, když máte peníze, nevyplatilo je utratit nebo strčit do nemovitostí, ale abyste si je opravdu dali na spořicí účet a spořili. To je jediná cesta, jak můžete inflaci dlouhodobě porazit. A k tomu vedou dvě cesty. Co to znamená, že se vyplatí spořit?

Znamená to, že úroková sazba na spořicím účtu je vyšší než inflace, kterou čekáte za rok. Jde o to, aby vám vycházelo účetnictví. A Národní banka má v rukou obě části této rovnice. Úroky na spořicích účtech samozřejmě ovlivňuje její reposazba, která je teď 7%, ale 7% vám žádná komerční banka nenabídne.

Jan Bumba: Takový jednoduchý dotaz. Proč ne? Proč to ty retailové banky nedělají?

Tomáš Havránek: To má dva důvody. Prvním je samozřejmě to, že banky mají nějaké náklady. Musí platit budovy, náklady na regulaci, pojištění a tak dále. Druhým důvodem je, že na trhu chybí dost konkurence, která by banky donutila zvýšit úrokové sazby na spoření třeba na 5,5 až 6%, ale neomezeně.

Tedy ne 100 tisíc nebo 200 tisíc, ale opravdu neomezené vklady za tuto sazbu. Banka pak ty peníze vezme a uloží si je u ČNB za 7%. Opravdu tedy není důvod, aby vám za 6% nenabízela neomezené spoření.

Jan Bumba: No a může tedy centrální banka nějak donutit ty banky k tomu, aby zvýšily úroky na spořicích účtech?

Tomáš Havránek: Může je velmi silně motivovat, protože je jejich regulátorem. Může jim život zjednodušit, nebo znepříjemnit. Zároveň může lobovat. Podívejte se, teď bankám hrozí bankovní daň, a to poměrně reálně a pravděpodobně.

A tohle je jedna z posledních možností, jak se před bankovní daní mohou zachránit: ukázat, že pomohou Národní bance a nám všem bojovat proti inflaci, a zvýšit úrokové sazby na spoření. Pořád na tom nebudou prodělávat, ale nebudou vydělávat tolik, jako vydělávají teď. Průměrná sazba na úsporách českých domácností je teď jedno procento, oproti těm sedmi, což je sazba Národní banky.

Jan Bumba: A teď tedy banky zažívají vysloveně příjemné období, protože na jedné straně hodně vydělávají, na druhé straně klientům nepouštějí skoro nic.

Tomáš Havránek: Abych zase nebyl úplně kritický, ty sazby trochu zvyšují.

Jan Bumba: Ale není to pět, šest procent.

Tomáš Havránek: Není. Respektive, řekněme, pět to je, ale ta sazba je vždycky omezená na nějaký objem. Nemůžete za tu sazbu 5% uložit celoživotní úspory, ale třeba sto tisíc, 200 tisíc.

A i když tam lidé peníze přesouvají, pořád je ten objem velmi malý na to, aby nám to pomohlo s inflací.

Jan Bumba: Hostem interview je dnes profesor ekonomie na Karlově univerzitě a bývalý poradce Bankovní rady České národní banky Tomáš Havránek. Už jste zmínil svůj projekt Zrušme inflaci, ve kterém nabízíte dost jiný pohled na to, co je inflace, proč inflace, jak se k ní chovat a jestli jsem to správně pochopil, tak argumentujete, že to cílování centrálních bank na dvouprocentní inflaci je prostě jenom zvyk, že to vzniklo víceméně náhodou?

Tomáš Havránek: Je to náhoda. Když pak bádáte, kde se to číslo 2% vzalo, na samém počátku stál Nový Zéland v roce 1990. Na Zélandu měli dlouhodobě potíže s inflací, která byla vysoká. Jeden z nápadů pak byl: explicitně oznámíme, na jakou hladinu chceme inflaci snížit. A 2%, to nebyl cíl, ale horní limit.

Tedy aby inflace byla do 2%, maximálně 2%. A vypadalo to, že to funguje: ta transparentnost, jakkoli to zní triviálně, že banka řekne, o co se vlastně snaží. Nejenom že se snaží o, řekněme, vyváženou ekonomiku, ale o inflaci do 2%. Guvernér Národní banky Zélandu Don Brash to hodně propagoval v zahraničí.

Mimochodem sám na rovinu řekl, že to číslo, ta 2%, vytáhli z klobouku a že za tím není žádný hluboký vědecký výzkum. Pak to převzaly ostatní země, jako Kanada, a posunuly to maličko na 2%, protože se bály deflace. Ale to je všechno. Abych to dal do kontextu vědeckého výzkumu: v roce 1990 už existovalo 17 studií, které odhadovaly, jak vysoká inflace je pro ekonomiku zdravá.

A žádná z nich, ani jedna z těch studií, neukazovala, že by zdravá inflace byla vyšší než nula.

Jan Bumba: Nicméně my jsme zvyklí na to, že je tu nějaká inflace. My jsme zvyklí na to, že peníze ztrácejí hodnotu. Může dojít k situaci, že tu hodnotu zase naberou?

Tomáš Havránek: K takové situaci dojít může, a to je ten návrh: aby peníze tu hodnotu neztrácely.

Jan Bumba: Ale ta představa, že teď, dejme tomu, budeme mít za rok třeba 17% inflaci, peníze ztratí, těch 17% na hodnotě, že by ji zase získali za čas, tak to se už nikdy nestane?

Tomáš Havránek: Když dovolíte, aby inflace takhle vystřelila, je opravdu velice, velice nákladné srazit ji zpátky dolů. Vezměte si, že máte třeba hypotéku, kterou jste si vzal teď, a v příštím roce bychom se snažili o deflaci 17%. To nejde. Šlo by to možná dlouhodobě, třeba během deseti let pomaličku inflaci rozpouštět. Hlavní ale je, že pokud lidem opravdu garantujete cenovou stabilitu, stabilitu průměrného nákupu, průměrného zboží a služeb v ekonomice, na dlouhou dobu, nepodlehli by inflační mánii, které jsme tady letos, vlastně už loni, podlehli všichni, včetně mě. I já teď utrácím víc, než jsem utrácel dřív. Vidíme totiž, že Národní banka bohužel situaci absolutně nemá pod kontrolou a negarantuje nám nic. Švýcaři to mají jinak, jak jsme zmiňovali. Cenovou stabilitu de facto mají, důvěra lidí v národní banku je tam úplně jiná a vidíte, že i přes současnou situaci je inflace pořád jen 3%. Klíčovým prvkem k tomu, že se inflaci opravdu daří nějak krotit, je tedy psychologie, důvěra lidí v měnový systém, který je tam jiný než u nás: necílí se tam 2%, ale nevadí jim třeba nulová inflace.

Jan Bumba: …že když stál před nějakými pár lety oběd 120 korun, dneska stojí 220, takže by se někdy mohly ty ceny vrátit zase zpátky na těch 120?

Tomáš Havránek: Musel byste vybrat datum, ke kterému ceny zafixujete. To neznamená, že by se nikdy neměnily, ale znamená to, že kdyby se od tohoto, řekněme, benchmarku, od té hladiny, v průměru moc vychýlily, snažila by se je Národní banka vrátit zpátky k té hodnotě. Asi ale nedává smysl vybrat datum zpřed několika let. Bylo by to nějaké datum v současnosti nebo v blízké budoucnosti, třeba prvního ledna příštího roku. To mimochodem může pan guvernér udělat z vlastní vůle kdykoli.

Stačí většina v bankovní radě, nepotřebuje změnu zákona ani nic jiného a může to udělat sám, když bude chtít.

Jan Bumba: Jak vážně myslíte ten slogan zrušme inflaci? Je to spíš akademické cvičení? A nebo opravdu věříte tomu, že to je proveditelné i vzhledem k tomu, že máte zkušenosti z praxe? Víte, jaká je politika, víte, jaká je společenská nálada.

Tomáš Havránek: Hluboce věřím, že ano. Asi není pravděpodobné, že to pan guvernér, jak jsem říkal, teď udělá. Mohl by, ale kdy jindy se o to snažit než v době, kdy současný systém tak strašlivě selhal, jako teď? Všichni to vidíme. Je hrozná věc, když má Národní banka v ústavním mandátu, tedy v tom nejvyšším, jaký vůbec může být, úkol cenové stability.

A přitom během tří let, loni, letos a za rok, ztratí naše úspory dohromady třetinu hodnoty. To je strašné selhání a je načase minimálně přemýšlet o nějaké změně. Proto jsem navrhoval audit Národní banky, abychom se podívali, jestli to opravdu odpovídá současnému vědeckému poznání. Vím, že ne.

Proto vím, co by z toho auditu muselo vyplynout. Protože, znovu, průměrný odhad optimální míry inflace ve 200 studiích je nula. Nulová inflace je tedy ta, která je pro ekonomiku zdravá. My tady z tradice držíme něco, co škodí nám všem.

A přitom by pro banku bylo velmi snadné to změnit. Nástroje by byly úplně stejné: zvyšování sazeb, pohyby sazeb, pohyby devizového kurzu. Jen by maličko upravila své procesy, to, jak co dělá.

A přínos pro všechny by byl úžasný. To, že má stokoruna teď stejnou hodnotu jako za 20 let. Pro spoření, pro jakékoli plánování budoucnosti, i pro firmy a jejich investice, by to byla úžasná věc.

Jan Bumba: Jsou všechny tyto úvahy podmíněny tím, že Česká republika bude i nadále používat korunu? Nezmizely by veškeré tyto plány při vstupu do eurozóny?

Tomáš Havránek: Tenhle plán přijetí eura nevylučuje. Možná naopak, protože když máte nejvyšší inflaci v Evropě, nesplníte základní kritérium pro přijetí eura. A nesplníte ani to druhé, tedy nějakou uměřenost úrokových sazeb.

Takže i kdybychom teď chtěli, do eurozóny nás nikdo nevezme, protože nesplníme základní principy. Kdybychom inflaci zrušili, můžeme se pro přijetí eura rozhodnout kdykoli budeme chtít. Pro mě osobně je přijetí eura otázka odlišná od inflace. Potom by samozřejmě bylo komplikovanější přesvědčovat Evropu, že by se inflace vlastně měla vzdát.

Ekonomicky ale euro vychází víceméně neutrálně: má výhody i nevýhody. Není to otázka ekonomická, je to spíš otázka ideologická nebo politická. Třeba baltské země mají euro a mají vysokou inflaci, ale nevadí jim to, protože euro berou jako další záruku bezpečnosti, další přivázání k západní Evropě a další pojistku toho, že kdyby na ně Rusové zaútočili, budou je bránit zuby nehty.

Myslím tedy, že i pro nás je to spíš otázka toho, jestli chceme být víc Evropany, než jsme teď.

Jan Bumba: Ale nemohli bychom bojovat proti inflaci posílením české koruny?

Tomáš Havránek: Samozřejmě že ne. To jsou nevýhody, které z eura plynou. Euro má i spoustu svých výhod. Mně osobně by euro, to řeknu upřímně, život zjednodušilo, ale pro řadu lidí vidím i velké problémy. Dopady se velmi liší podle toho, jestli hodně cestujete, kde investujete a tak dále.

Jan Bumba: Ta současná vysokánská inflace v České republice je tedy podle vašeho soudu důsledkem chyb centrální banky?

Tomáš Havránek: Podle mě je primárním důvodem skutečně špatná politika centrální banky, která má cenovou stabilitu na starosti. Je to jediná instituce, která se o ni opravdu má starat. Je to její jediný ústavní mandát.

Národní banka se má vlastně snažit o to…

Jan Bumba: Už pomalu musíme končit.

Tomáš Havránek: Já jsem měl takový hezký příběh, ještě ho tu mám připravený…

Jan Bumba: Příběh bohužel už nestihneme, nicméně děkuji, že jste přišel. Děkuji vám za rozhovor. Hostem interview byl dnes profesor ekonomie z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Tomáš Havránek.

Od mikrofonu se loučí Jan Bumba.