Krize je typický náhodný jev. Mýlíme se častěji než jiní vědci, říká ekonomka roku Zuzana Havránková

Říká se, že čistě z ekonomického pohledu je kupování dárků jedním nejhorších způsobů, jak vynaložit peníze. Co vy a dárky? Už je máte nakoupené?

Nechávám to na manžela, který s kupováním dárků začíná tři měsíce před Vánoci. A dělá to velice efektivně a minimalisticky. Určitě líp než já.

Manžel je také ekonom?

Ano, pracuje jako poradce bankovní rady ČNB.

Kde jste se seznámili?

Na bakalářském studiu na institutu IES na Karlově univerzitě. Bydleli jsme spolu na koleji.

Vy jste ze Slovenska. Mluvíte dobře česky, ale občas vám uteče nějaké slovenské slovo.

Jsem v Praze zhruba dvanáct let, ale česky se snažím mluvit až v posledních letech. Mimo jiné kvůli dětem, aby v jazycích neměly zmatek. Ale pro Slováky je v Česku používání slovenštiny úplně přirozené. Češi ji ani neberou jako cizí jazyk, je to milé. Byť se to trochu mění s tím, že teď dospívá první generace, která se už narodila v odděleném Česku nebo Slovensku. A mnozí slovenštině i méně rozumí.

Proč jste přijela studovat do Prahy?

Pocházím z malé vesnice a když jsem tam chodila na základní školu, tak jsem vůbec netušila, že existují univerzity jako Harvard, Oxford nebo Princeton. Pro mě byla metou od dětství Karlova univerzita. Byl to sen, který jsem měla. A ukázalo se, že to byl sen uskutečnitelný. Zrovna ekonomie má na Karlově univerzitě tradici a dnes i mezinárodní renomé. Náš institut IES a institut CERGE se v posledních letech pravidelně umísťují v první stovce světových ekonomických pracovišť.

Proč jste si vybrala ekonomii?

Za tím žádná zajímavá story není. Rozhodovala jsem se mezi právy a ekonomií. A došla k názoru, že osobnostně se na práva až tak moc nehodím. Nejsem dostatečně tvrdá a dravá, což je pro právnickou kariéru potřeba. A ani jsem v osmnácti nebyla ještě zcela vyhraněná, takže se mi ekonomie, se svou rozmanitostí a pestrostí, zdála jako dobrá volba.

A nelitovala jste toho nikdy?

Ne, naopak jsem objevovala to, co je na ekonomii krásné a zajímavé. Hodně i díky profesorům, které jsem měla a díky nimž jsem ekonomii poznávala.

Co je podle vás na ekonomii krásného?

Obecně to, že se snaží zlepšovat životy lidí. Hledá způsoby, jak bychom se mohli mít lépe . Zvláštnost ekonomie je v tom, že je na pomezí společenských a exaktních věd. My ekonomové se někdy tváříme, že dokážeme všechno spočítat. A používáme k tomu matematiku a další nástroje, podobně jako třeba přírodní vědy. Problém je v tom, že předmětem našeho zkoumání je chování člověka. A to je mnohdy neracionální a nepředvídatelné. Proto se ekonomové mýlí častěji než ostatní vědci používající matematiku, a někdy si to nechtějí připustit, protože k tomu omylu došli velmi sofistikovanými a přesnými metodami. Ale to na lidské chování neplatí. V tom je úskalí, ale i krása ekonomie.

Chválila jste úroveň IES na Karlově univerzitě. Vy jste se podívala i na mezinárodně prestižní školy, jako například Berkley v Kalifornii. Co vás tam překvapilo?

Američané jsou už od dětství vedeni k tomu, aby diskutovali. Kladou otázky, učí se argumentovat, vedou debaty. Když studentům přednášíte v Česku nebo obecně i v Evropě, tak většinou tiše sedí a poslouchají.

Ve vaší práci ekonomické výzkumnice hodně používáte takzvanou metaanalýzu. Co to přesně znamená a proč jste si tuto techniku tak oblíbila?

Odpovím trochu oklikou. Velkým problémem hlavně ve společenských vědách je dnes to, čemu se říká replikační krize. Totiž že se řada výsledků studií nedaří opakovat. Ono to má určitou logiku, protože na rozdíl od přírodních zákonů záleží ve společenských vědách hodně na prostředí a kontextu. Když to přeženu, tak chování lidí je jiné v USA a jiné například v Ugandě, takže se klidně může stát, že ten samý experiment uděláte v obou zemích s jinými výsledky. Druhým problémem je publikační selektivita. Tedy že si odborné žurnály vybírají k publikaci práce, které vycházejí statisticky pěkně a jiné ignorují. Takže hodně studií se do nich nedostane. Z obojího pak plyne, že když chceme porozumět nějakému jevu, tak najdeme spousty studí, které ho nějak zkoumají, ale mnohé mají rozdílné výsledky. Pak přijde na řadu metaanalýza, která všechna tato data vezme, a pokusí se z nich učinit nějaký shrnující závěr.

Proč jste si tuto statistickou metodu tak oblíbila?

Ona to byla vlastně náhoda. A jako prvního to napadlo manžela, s kterým jsme pak na řadě publikací spolupracovali. Na studijním pobytu v Helsinkách nás napadlo aplikovat meta-analýzu na to , jaký dopad mají zahraniční investice na produktivitu domácích firem. To je přesně jeden z těch problémů, kde je k dispozici řada dat, ale nedávají na první pohled jednoznačnou odpověď. Takže manžel přišel s tím, že četl něco o metaanalýze a že bychom to mohli zkusit.

Což pak může být důležitý podklad pro rozhodování politiků nebo institucí. Tak jako vaše metaanalýza vlivu letního času na úspory elektrické energie?

Přesně tak. Zavedení letního času bylo ve 20. století odůvodňováno primárně právě úsporami elektrické energie. A otázka zněla, zda to stále platí, v době, kdy máme k dispozici nové technologie, kdy lidé mnohem víc používají například klimatizaci a kdy chytrá domácnost umí spotřebu energie optimalizovat. Jinými slovy, zda má střídání času stále smysl.

A výsledek?

Došli jsme k tomu, že se ty úspory blíží nule a že dopady na spotřebu energie už nejsou relevantní. Měli jsme velkou radost, když se naše studie objevila v materiálech Evropské komise a Evropský parlament k nim při rozhodování o letním času bude přihlížet. A potěšilo nás i to, že ji do svých materiálů zařadil i americký Kongres.

V USA se o rušení letního času taky diskutuje?

Zatím jen zcela obecně a na základní úrovni. Ale ta debata se pomalu rozbíhá.

Brali jste v úvahu také další efekty, kromě úspory energie? Střídání času má přece i další náklady a benefity.

To jsme nezkoumali. A máte pravdu, že tam je celá řada dalších efektů. Například existují studie, které zkoumají, jaké dopady má posun času na lidský organismus a na lidské chování. Například se ukázalo, že to má vliv na investiční rozhodování lidí.

Řešili jste i to, jaký čas po případném zrušení zavést, jestli ten letní, nebo se vrátit k původnímu? Pro hodně lidí je to velké téma.

Mám na to jen osobní intuitivní názor. Současný zimní čas je ideálně nastaven pro člověka, který chodí spát v osm večer a budí se ve čtyři ráno, jelikož půlnoc je v rámci zimního času středem období tmy. Nejsem si jista, jesli tohle nastavení spánku skutečně odpovída dennímu režimu průměrného Evropana. . Byli jsme s manželem nedávno v Japonsku, v době, kdy tam slunce vycházelo v pět ráno a zapadalo v pět odpoledne. Což znamená, že se celý mimopracovní život odehrává v noci. A to má samozřejmě dopady na společnost i na ekonomiku. Lidi tráví víc času doma, méně utrácejí, zvyšuje se počet dopravních nehod, může to mít vliv i na kriminalitu. Japonci z toho moc šťastní nejsou. Ale zároveň je jasné, že je to velmi individuální. Někomu může vyhovovat to, že bude chodit dřív spát a bude dřív vstávat, jiný dává přednost opaku.

A vaše preference?

Podle mě by byl lepší čas letní. A z hlediska nejefektivnějšího využití slunečního světla bych čas oproti původnímu posunula nejen o jednu, ale rovnou dvě hodiny. Pak by to nejvíc odpovídalo tomu, jak dnes trávíme čas. Tedy že průměrný člověk chodí spát spíše v deset večer a vstává v šest hodin ráno.

Spolupracujete často s manželem? A jaké to je, sdílet nejen rodinu, ale i práci?

Řadu studií jsme dělali společně a mnohé zase každý sám. On se víc specializuje na měnovou politiku, mými obory jsou energetika a životní prostředí. A pracuje se nám dobře. Jen je to trochu obtížné. Ale když seženeme pro naši jedenapůlroční dceru chůvu a starší tři děti nejsou nemocné, takže jsou ve školce nebo ve škole, tak si s manželem uděláme pracovní oběd. A tam diskutujeme to, na čem zrovna pracujeme. Jinak se snažíme moc domů práci nezatahovat.

Čtyři děti? Je to ekonomicky uvážlivé rozhodnutí?

My jsme vždycky chtěli hodně dětí. A čtyři děti jsou hodně, ale spíš z pražského pohledu . My bydlíme v Litomyšli a tam to není nic zas tak neobvyklého. Jen v naší ulici o deseti domech je pět rodin, které mají tři a více malých dětí.

Proč jste se odstěhovali do Litomyšle, když oba pracujete v Praze?

Máme to tam rádi. Jezdili jsme tam za manželovou rodinou a za kamarády. A tak jsme si řekli, že by to bylo hezké místo pro život. Ono to má i ekonomické důvody, s nadsázkou řečeno. Litomyšl patří mezi města s nejnižší nezaměstnaností, kriminalitou a počtem exekucí na hlavu. Je to příjemné kulturní město, kde se děje spousta věcí a je stále co dělat. Prostě dobré místo pro život. Vlakem to zas z Prahy není tak daleko.

Oba s manželem jste ekonomové, myslíte si, že si tu kariéru zvolí i vaše děti?

Snad ne, potřebovali bychom v rodině i další profese. Třeba lékaře, právníky a přednostně někoho manuálně schopného. Ale jestli mám mluvit vážně, tak mám odpověď asi jako každý rodič. Budu ráda, když se najdou v tom, co je bude bavit.

Hodně lidí si dnes stěžuje, hlavně na politiku, a cítí obavy z budoucnosti. Co vy? Jste spíš optimistka, nebo pesimistka?

Určitě optimistka. Když se podíváte na data, tak zjistíte, že od roku 1800 se životní úroveň běžného člověka zvýšila třicetinásobně. V poslední době je ten pokrok ještě rychlejší. Ubývá chudoba, ve světě je méně násilí. Samozřejmě ekonomika se vyvíjí cyklicky, takže je nepochybné, že po období růstu přijde krize. A protože manžel pracuje pro centrální banku, tak se o tom doma často bavíme. Jak se třeba banky poučily z krize minulé, kterou některé neprošly moc dobře.

A kdy krize bude? Někteří ekonomové ji předvídají “co nevidět” už několik let. Nebudu jmenovat.

Já určitě ne. Náhodné jevy nelze predikovat a krize je typický náhodný jev. My můžeme jako ekonomové jen analyzovat situace, které v takovém případě můžou nastat. A připravit se na její dopady v různých scénářích.

Bude ta další krize velká? Mně by se to hodilo, kdybyste to řekla, protože články o tom, že se blíží velká krize, jsou v našich novinách nejčtenější.

Znovu můžu zopakovat jen to, že krize je náhodný jev. A to se týká i jejího průběhu. Ekonomické predikce pracují jenom s dostupnými informacemi, ne s křišťálovou koulí.

Potěšilo vás, že jste byla oceněna titulem Ekonomka roku?

Samozřejmě. Bylo to za akademickou činnost. Její úspěšnost jde ve vědě celkem dobře vyjádřit podle toho, kde práce vycházejí a jakou mají citovanost. Ale mě pracovně těší i jiné věci, hlavně to, když vidím, že mají naše práce nějaký reálný dopad. Jak to bylo například s metaanalýzou týkající se střídání času nebo společenských nákladů emisí uhlíku.

Jaké má postavení česká ekonomie ve světě?

Jak jsem už říkala, na institutech IES a CERGE se dělá ekonomie na světové úrovni. Naši studenti nemají problém pokračovat ve studiu na těch nejlepších světových univerzitách. A profesoři z nich zase přednášejí na Karlově univerzitě. Spolupracujeme i s nobelisty.

Blíží se konec roku. Jaké máte předsevzetí do toho příštího?

Jako matka se čtyřmi dětmi a akademička bojuji neustále s časem. Takže moje předsevzetí je mít mezi obojím větší rovnováhu. Méně ponocovat a sedět nad prací, více času si užívat dětství svých dětí. Protože to uteče a už se nevrátí.