Srovnání základních škol v Litomyšli a na Novém Zélandu

Měli jsme možnost tři měsíce žít u protinožců, přičemž děti tam chodily do školy. Novozélandské základní školy jsou nesmírně populární v zahraničí a své děti tam za velké peníze posílají lidé z Číny, Koreje a evropských zemí. Nám školné zařídila místní univerzita, jež nás tam pozvala. Jak si tamní školy stojí v porovnání s tím, co známe z Litomyšle? Shrňme si hlavní rozdíly.

1. Novozélandské školy jsou lehčí, hlavně v matematice.

1. Jsou více neformální. V jedné třídě učitel dělal kliky na třech prstech, když neuměl odpovědět na otázku dětí. Důraz je na diskuzi, argumentaci, kreativitu, ambice.

1. Neznámkuje se. Hodnocení je slovní, často v podobě ocenění.

1. Povinné jsou uniformy. Zakázané jsou mobily.

1. Školy připomínají chatové osady v parku. Přestávky děti tráví venku, často hrají rugby a kriket. Ve třídě jsou děti z celého světa, bílí Zélanďané tvoří menšinu.

1. Nejsou školní jídelny; oběd musíte dětem připravit s sebou.

1. Od 10 let se učí praktickým dovednostem: vaření, práce se dřevem atd.

Děti si to užily. Jsou naše školy horší? Já preferuji český systém. Sami Novozélanďané si uvědomují, že jejich školy jsou málo rigorózní. Přistěhovalci z Asie a Evropy je předbíhají. Druhý extrém je Korea nebo Čína, kde děti neznají nic než dril od úsvitu do soumraku. A víte co? Když se bavíte s Korejci a Novozélanďany, tak nakonec říkají, že by nejradši kompromis, jako máme my v Evropě. České základní školství má dobrý zvuk.

To neznamená, že bychom u nás nemohli nic zlepšit. Řešíme málo argumentační schopnosti a moc memorování východního stylu (kde se těží kaolín, pojmenuj deset skoro stejných motýlů atd.). Ale i tohle je průprava do života: někdy je potřeba udělat, co po Vás šéf chce – a tečka. Je potřeba zakousnout se a makat.

Novozélandský systém není tak přehnaně progresivistický jako v Americe. Školy nefungují jako prostředek ideologické indoktrinace. Třeba ekologické problémy jsou probírány, ale ne jako středobod života – důraz je na osobní rozvoj dětí a hledání řešení, nikoli odčiňování vrozené viny. Tvoření, budování, spravování, ne omezování se za každou cenu. Škola ukazuje dětem, jak skvělé věci mohou v životě dokázat, ne jak minimalizovat důsledky vlastní existence.

Děkuji paním učitelkám a pánům učitelům ze Zámecké (a hlavně třídním: paní Lipavské, Pokorné, Motlové, Bořkové), že nám pobyt umožnili, zasílali nám učivo během naší nepřítomnosti a měli s dětmi po návratu trpělivost. Teď mohu s čistým svědomím říct, že práce našich učitelů je skvělá i v mezinárodním srovnání.